Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Sega Rally Championship

  • PC 60
  • Arcade 95
Fiiiiiiiiiiiiinish... :-)

V roce 1995 na dovolené v Itálii jsem poprvé ignoroval moře, jelikož hned za silnicí se rozkládala arcade herna. A tam kromě jiných dobrých her sídlil i tenhle klenot, pochopitelně v luxus verzi s naprosto obří (tenkrát) obrazovkou a "modelem" celého auta. Strávil jsem tam hodiny koukáním po ostatních, jak jim to jde. Jednou se usmálo štěstí i na mě a dojel jsem do alespoň do poloviny stage 2... dodnes to mám někde na videu.

Konec vzpomínání a hurá do přítomnosti. Sega Rally Championship nabízí 2 vozy - Toyota Celica a Lancia Delta Integrale. Vozy se mezi sebou příliš neliší, je to spíš o preferencích. Lze vybrat buď trénink nebo Championship, kde můžete projet 4 stage (ale to už chce hodně šikovnosti). Kromě mobilních šikan v podobě soupeřů na trati je úhlavním nepřítelem časový limit. Úvodní stage (Desert) je pochopitelně jednoduchá, trať má kilometr na šířku a v podstatě se nedá nedojet v výraznou rezervou. Jak je ale v arcade hrách zvykem, zbývající časový limit se přenáší dál, takže čím rychleji, tím lépe. V druhé stagi (Forest) už se náskok bude hodit, čas utíká pocitově mnohem rychleji a trať je náročnější. A pokud v šibeničním limitu dojedete i Mountain, čeká na vás bonusová stage Lakeside a ta se už bez brutálního tréninku dojet nedá. Autoři si pravděpodobně mysleli, že sem už se moc lidí nedostane, tak graficky je Lakeside dost monotónní a odfláklé v porovnání s prvními třemi úseky.

Arcade verze frčí v 60fps a po stránce grafiky patří určitě k tomu nejlepšímu, co v 95. roce vzniklo. Hratelnost je skvělá, auta reagují rychle, ale zároveň je cítit, že mají nějakou váhu - i když jízdní model je pochopitelně hodně zjednodušený. Dnes se tato hra dá užít buď v MAME nebo ve verzi pro PS2, kde je to port 1:1 a hraje se nejlépe.

No a pak vyšla (kromě portu na Sega Saturn) ještě PC verze. Bez podpory 3D karet, s notně očesaným vizuálem a spoustou grafických chyb. Ke cti budiž to, že se snaží zuby nehty držet originálu, ale výkon tehdejších pc neoptimalizovaných jen na hry byl prostě nedostačující. Ale buď to nebo utratit veškeré kapesné někde v herně.

Každopádně automatovou verzi řadím k nestárnoucím klasikám.

Pro: 60fps, skvělá grafika, ovládání aut

Proti: obtížnost, mizerný PC port

+11

Léto s Oskarem

  • PC 50
Léto s Oskarem, typicky česká nízkorozpočtová adventura, která byla out už v roce vydání, ostatně ve Score tehdy dostala krásných 4/10, což byl důvod proč jsem ji nikdy nehrál.

Co Vás čeká? Primitivní grafika, která je navíc celkem ošklivá; ani ne tak zpracováním, jak spíše scenériemi plnými hnusu. Nulový příběh - puberťák Oskar Sláma propadá a tak ho rodiče vyšlou do Koťehůlek k dědovi a babičce. Půlku hry zabere snaha se do toho vidlákova vůbec dostat, druhou půlku pak pochůzky pro prarodiče (podojit kozu, donést pivo, nafotit nahotinky). Humor je slabý, na druhou stranu hra netrpí politickou korektností a tak potkáme teplouše, transku, černošského studenta, úchylnou babču, nebo bandu cigošů, kteří si ve vlaku dělají táborák. Je tu spousta krásných holek a trošku té erotiky na konci.

Hratelnost je snadná, ovládání funguje dvěmi tlačítky, většina akcí je logických s jasnou nápovědou, zasekl jsem se akorát jednou u jednopixelových baterek v obchodě, dokonce jsem ani nemusel zkoušet zoufalství jménem všechno na všechno. Kromě logiky za to může i to, že 90% aktivních míst je naprosto k ničemu a slouží jen k nepříliš vtipnému popisku. Pokud jste někdy nějakou adventuru dohráli, nebudete mít sebemenší problém, já hru zapnul v 17:30 a v 19:30 bylo hotovo a to jsem se zdržoval zkoušením všech možných variant dialogů.

Každopádně mě na Létu s Oskarem vlastně nic moc neštvalo, jen je to na rok vzniku slabota graficky, příběhem, humorem i tou hratelností a to i na poměry českých adventur.
+14

Subnautica

  • PC 95
  • PS4 90
  • XOne 90
Tato hra mě osobně velmi učarovala. Když se ponoříte do vln oceánu, okamžitě vás to přenese do úžasného podmořského světa, který přímo pulzuje životem. Když se vše lehce podbarví zvuky oceánu a hudbou, přidají se mořští predátoři a jiná všemožná fauna a flóra, je dojem dokonalý. když k tomu všemu ještě přidáte možnost stavby vlastních základen, klasické vylepšování svého vybavení a stavbu ponorných člunů, je z toho úžasný zážitek.

PC >120hodin, na konzolích cca po 20 h

PS: u konzolových verzí znatelně (viditelně) horší grafika oproti PC

Pro: úžasné prostředí, živý svět, survival, zvuky a hudba, atmosféra, příběh,...

Proti: občasné bugy (nyní by již vše mělo být odstraněno), občasný drop framarate

+16

Freedom Force vs. the 3rd Reich

  • PC 80
Stejně jako celkem povedený první díl Freedom Force, je i toto pokračování jednoznačnou povinností pro všechny komiksové fanoušky. Škoda jen, že hra po dlouhých třech letech nepřinesla nic moc nového a lze ji tedy pokládat spíše za delší datadisk.

Příběhová linka je zde docela poutavá, oproti původnímu dílu mě tedy bavila o něco více. Neobejde se pochopitelně bez nějakého toho cestování časem či dimenzemi, což na mě už po 156té nějak zvlášť velký dojem neudělá, ale ve výsledku se na své poměry nejedná o žádný vyložený propadák. Vše je samozřejmě zobrazováno pomocí klasických komiksových chlívků a popisků.

Do akce se zde vrací původní hrdinové v čele s Minute-Manem a přibývají také další zajímavé postavy, ať už na straně dobra nebo zla. Jak zde již někdo psal v diskuzi (a já s ním souhlasím), nejdrsnějším "týpkem", kterého v partě s radostí uvítáte, jest zabiják Tombstone. Celkový počet hratelných charakterů v příběhovém režimu je uspokojivý, co je ovšem největším plusem této RPG-strategicko-taktické akce je možnost tvorby vlastních komiksových hrdinů. V této části hry jsem strávil mnohem více času, než u samotné kampaně. Ta mi, naprosto upřímně, stačila projít jen jednou. V závěru jsem již dokonce trochu zíval. Ačkoliv totiž Freedom Force vs. the 3rd Reich nabízí přehršel barevných charakterů s desítkami unikátních dovedností a možnost například zbořit celou budou, vytrhnout sloup nebo strom ze země a použít ho jako zbraň a další originální prvky, v určité chvíli začíná být trochu nudná. Alespoň tedy pro mě. Navíc, ovládání a herní kamera rozhodně nepatří k tomu nejlepšímu, s čím jsem kdy měl ve videohrách tu čest. Vadilo mi také neustálé čekání na opozdilé nebo pomalejší postavy z mé mnohdy početné hrdinské skupiny.

Hru mohu tedy doporučit novým hráčům jako zajímavou a originální jednohubku s ne moc vysokou obtížností a vlastně ani délkou. Pokud vynecháte původní první díl z roku 2002, uvedený na začátku komentáře, vůbec nic se nestane.

Pro: tvorba hrdinů, herní možnosti, komiksové pojetí, nenáročnost

Proti: zpomalené postavy a ovládání, kamera

+16

Gears 5

  • PC 75
Hned na úvod musím uvést, že se sérií Gears of War mám velice povrchní zkušenosti. Část prvního dílu jsem hrál u kamaráda na Xboxu 360 a tamtéž jsem viděl úvod trojky. Dohrát sérii se chystám již déle a když na mě vyskočil víkend zdarma, bylo rozhodnuto. Přečetl jsem si stručná shrnutí děje předchozích her, ale pětka obsahuje i úvodní video pro začátečníky, takže to není až takový problém ani pro nováčky. Příběh bych si užil více s lepší znalostí univerza, ale i tak mě byl u hraní schopen udržet. Děj se posouvá velice častými cutscénami, kterých je sice na akční hru až moc, ale jsou slušně udělané.

U tohoto typu hry je důležitá samotná akce, která se zde povedla. Pocit ze střelby i boje na blízko je dobrý. Zbraně jsou pro sérii typické, jedinou výtku mám k ne-nutnosti je moc střídat. Skvěle funguje doprovodný robot Jack. Má opravdu hodně užitečných schopností a je radost ho používat i vylepšovat. Opravdu stojí za to najít všechny ultimátní upgrady. Jediné co není moc příjemné, je Jackovo svícení, vlastní baterka by posloužila lépe. Hra obsahuje dvě otevřenější lokace, které mi způsobem pohybu a využití připomněli první Rage. Nejsou moc rozlehlé ani otevřené a jejich hlavním úkolem je přivést hráče k vedlejším misím. Ty jsem splnil snad všechny, alespoň soudím dle mapy. Jde o celkem krátké úkoly, ale odměna za to rozhodně stojí. Kampaň jsem si užil, jen mohla být delší. Hrál jsem necelých 15 hodin včetně vedlejších misí, tutoriálu, mnoha cutscén a nalezení cca 80% sběratelských předmětů. Ty mě mimochodem bavilo hledat a jde o jeden ze dvou důvodů proč se ke hře vrátit po projití předchozích dílů. Druhým je zkusit jiný konec, který nejspíš následuje, když zachráním jinou postavu.

Grafika je pěkná a s hraním jsem neměl žádný problém. Hrál jsem tedy pouze sám, na co-op jsem nikoho nesháněl a další módy mě nelákají. Již u několika her mě napadlo, že je škoda neprodávat single a mulťák i zvlášť. Prostředím se mi nejvíce líbily mise ve třetím aktu. Zklamala mě naopak finální mise a souboj, jejích epičnost moc neodpovídala stylu hry. Hra tak vlastně splnila má očekávání akční oddechovky se zajímavým světem. Což bohužel znamená přidání všech dílů do plánu. Ale aspoň je na co se těšit vzhledem k lepším hodnocením.
+17

Die Hard: Nakatomi Plaza

  • PC 70
O této hře vím už od dob vydání, ale jaksi jsem ji nepovažoval za příliš zajímavou. Ona to není tak docela pravda, takže valím oči, s čím tu autoři na hráče vyrukovali. Zprvu se to zdálo obtížné, stačilo pouze uchopit herní principy a veškerou funkcionalitu, následně to bylo zábavné jedna báseň. Nedá se říct, že by šlo o výslovně přímočarou či tupou střílečku. Na to je poměrně sofistikovaně koncipována, to ale bývalo tehdy běžné. Srovnatelné například se Soldier of Fortune II: Double Helix, oplývajícím mnohem rozsáhlejším a akčnějším stylem.

Drží se to věrně filmu, celou dobu stejné prostředí, jen jiné patro. Lokace jsou tedy střídány. Šachty, výtah, garáž, chodby, záchod, střecha, schodiště. Prostě typické propriety velkého mrakodrapu. Samotná akce spočívá v eliminaci maximálně trojice až čtveřice nepřátel naráz. Ti dost vydrží, jistí to tudíž kulka do hlavy. Hráč používá různá udělátka, řeší postup dál. Uhasit oheň hasicím přístrojem, vyřadit z provozu větrák, odpálit bombu ve výtahu, přerušit nastražené pasti. Přemýšlení nad postupem dál, využití jiných cest dopředu.

Levely jsou malé, hra tak má větší spád, je tím udržována určitá míra realističnosti. To je vidět i na originálním HUDu. Zbraně se vybírají možná trochu neohrabaně. Je nutné přistoupit plně na pravidla hry, jak je přísně nadesignována. Stinnou stránkou jsou chyby. Kolizní model fyziky či spíše dotyk postavy s jinými objekty kolem ní, např. zdí. Způsobí to rozhození perspektivy myši, jak je již uvedeno ostatními. Při rychlejším odkliknutí in-game sekvence nemusí dobře proběhnout skript, úkoly mají šibeniční čas na splnění. Zranění ze střepů, nedostatek lékárniček, pár sekund na prokázání se svým odznakem policisty a tak. Střelba na SWAT.

Nedá se to hrát jako příliš snadná FPS, kde každý živý je špatný. NPC mi tu prokáží službu, něco mi otevřou. Vyžadován je návrat do dříve navštívených míst. Obtížnost počítá i s nedostatkem světla a staví přede mě zhasnuté pasáže plné nepřátel. Die Hard pamatuje ještě éru CRT obrazovek, kde možná byl problém ladit nastavení obrazu, ale nyní jsem tam viděl poměrně dobře a údajně kritická pasáž mi nečinila žádné potíže. Pravdou nicméně je, že jsem uplatnil speciální nastavení barev, což mělo za cíl hru více oživit a zvýraznit. Grafika obecně se stydět nemusí. Licencovaný engine, v té době hojně se vyskytující i jinde, jí prokazuje čest.

Má důkladná znalost z procházení 3D her se ukázala jako užitečná tehdy, kdy bylo vyžadováno zkratovat ovládání zavřeného plotu. Nedošel mi správný postup, naopak postřehnuto, že se protivníci někde ledabyle zjevují, přestože dveře od místa mají kliku zamčenou. To mě podnítilo jednat, že stačilo jít na konec střechy ke konci pletiva, kde jsem to úplně v klidu přeskočil a prolezl. Ani jedna z bran tak nebyla otevřená. Tam Exit dveře a loading.. V temných šachtách způsoboval nedostatek světla totální dezorientaci, čemuž napomáhala alespoň vystřelená kulka z pistole. Nevadilo, že mi postupně jedna po druhé ubývaly. Zapalovač totiž nějak nenalezen.

Die Hard: Nakatomi Plaza běží snadno pod emulací DgVoodoo 2, kde se dá nastavit nativní rozlišení monitoru. I když ve hře stále zůstane špatný a nízký poměr stran, který počítá jen se 640x480. Nezkoušeno pustit hru bez emulace a změnit ji v nastavení na vyšší. To by možná fungovalo, ale jde primárně o to, abych měl stejné rozlišení s plochou. K dispozici je také vylepšující mod Improved Edition, opravuje spoustu nepříjemných věcí. Rozhodně jej každému doporučuji, možná to někoho přiměje k opětovnému zahrání. Právě s ním jdou zabíjet členové jednotky SWAT. Opětujete palbu, jelikož na vás střílí. A je lepší mít všude vyčištěno. Zbrojní arzenál je slušný, kapacita nábojů též. Dá se vystačit s dvojicí až trojicí preferovaných zbraní.

Konec nepostrádal jistou symboliku, byť opět přísně svázán s filmovou předlohou. In-game sekvence pěkné, dodávaly hře atmosféru. Dlouhé to příliš není. Za dva až tři dny pohodového hraní dojeté. Největší problém mě potkal asi u požární hadice, kde musel John skočit do okna. Patřičně se zhoupnout, rozbít sklo, teroristé jej rozbili střelbou. Střílení skrze sklo, to se mi líbilo hodně. Stopy po kulkách. Těžkotontážní zbraně, krytí za nábytek. A ty kanály, nedokáži si představit, že bych tam musel unikat před útočícími jednotkami SWAT. Respawn moc nebyl.
+13

Frostpunk

  • PC 75
Mám rád strategie a možná kvůli tomu jsem k nim tu více kritický, jindy zase zcela nekritický. Frostpunk je dobrá hra, má opravdu svojí hmatatelnou duši, která vás minimálně při prvním a druhém playthrough bude trošku lechtat a nebo taky mrazit. Nicméně dal jsem 75% a cítím potřebu a povinnost to nějak obhájit, vysvětlit a shrnout. Takže nejdříve ta pozitiva.

Frostpunk si mě získal originálním prostředím, motivem, feelingem a grafikou. Steampunk prostě zabírá. Přidaná hodnota FP je rozhodně v tom, že FP má zajímavou backend story a dalo by se říct i jisté universum, které je patrné a tak nějak svojí všudypřítomností hmatatelné, že z něj mrazí a vyvolává emoce a immersion vlastní spíše RPG hrám. Je to strategie, která má příběh, ne sice nijak hluboký a dopodrobna vysvětlený, ale pořád určitě více plastičtější než lakonické shrnutí main story v Simcity aka `budujete město' a nebo v Tropicu aka `budujete ostrov'.

Frostpunk má množství zajímavých herních mechanismů skloubených dohromady a prezentovaných velice hezkým steampunkovým lookem. Kromě obligátního stavění a sbírání surovin a vyvažování celkové ekonomiky (eg. ve vesmírné budovací strategii musíte typicky dávat pozor, aby jste měli v různých částech základny dost vzduchu, ve městské zase hlídate úroveň kriminality v jednotlivejch čtvrtích apod.), která se ve frostpunku točí kolem tepla a obživy, zde hraje důležitou roli vynášení výnosů a nařízení (jako např. politika jinde, nebo podobným edicts v Tropicu), které zde ale velmi dobře zapadají svojí naléhavostí a také tím, že vyvolávají morální otázky, jestli je správné tu kterou vyhlášku/nařízení vydat, a nebo třeba objevování okolí kolem vaší základny, které probíhá na jakoby větší mapě světa. Další důležitý element je výzkum, který se dělí na několik různých technologií a oblastí a nebo nálada a vůle obyvatel, která reflektuje vaše vedoucí rozhodnutí. Pokud vedete své lidi blbě a oni jsou nespokojení, tak vás sesadí - proč to ale říkám, ve FP se musí o každém rozhodnutí přemýšlet, neb na každém rozhodnutí skutečně záleží. Za chyby se totiž krutě platí. Pokud bych to měl vše shrnout v jednoduchých pojmech, tak ve FP nic nechybí: je tam stavění a sbírání surovin, výnosy a nařízení a jakás takás politika, výzkum a nové technologie, objevování světa mimo vlastní základnu, immersion a napětí odvozené od vnějšího tlaku mimo vaše město a společnost, zajímavé universum, backround story a citlivé estetické zpracování - to vše hezky propojené a prolnuté.

Proč ale dávám 75% ? Frostpunk se tváří alespoň cenou jako AAA titul, ale bohužel provedení tomu neodpovídá. Celá hlavní kampaň je naskriptovaná a nahardkoděná. Na mapě světa jsou veškerá místa statická a vždy stejná, počasí a eventy ve hře jsou vždy identické v každém průchodu na fixní časové ose. Znovuhratelnost tím významě trpí a dalo by se říct, že pouze velký fanda si hodí 3tí playthrough. Na vyšší obtížnost než normal je FP také bohužel poměrně deterministický a polovina možností, co hra nabízí, je potom k ničemu, neb nejsou vyvážené a vedou do jisté záhuby. S tím souvisí i to, že ekonomika není ve FP jakožto v budovací strategii nějak inteligentně vyvážená, dalo by se říct, že je poměrně *dumb*. Tohle v mých očích FP jako budovací strategii významně ubírá body, neb pořádná strategie se může hrát znovu a znovu pro radost z budování a z možností, které jsou k dispozici, v případě FP bohužel krutopřísný determinismus tuhle možnost zabíjí. Přitom ta hlavní kampaň trvá cca 5 hodin, takže dvě playthrough == hra na 10 hodin a to mi připadá za ty prachy málo.

Další věc, která v mých očích frostpunku ubírá je DLCs, která nic nového nepřináší, pouze nudnou variaci na základní téma (eg jedno DLCs přináší most a nic jiného - LOL - eg vtipnej koment na GOGu tady od uzivatele STRONGMAN me dostal: yeah. bridges. they added bridges. geez. and that`s it. don`t expect anything else. it is a sad DLC.). Já si některá DLCs koupil a je to fakt nuda a zjevná snaha monetizovat více než je zdrávo.

Shrnuto:

Frostpunk je dobrá hra. Na první a druhé playthrough bych mu dal těch 90%, ale celkově musím být spravedlivý, páč na strategii je tam ta znovuhratelnost fakt blbě udělaná. Když ho koupíte ve slevě, tak to za to stojí, ale utratit za to $33 za základní hru bez DLCs mi připadá celkem dost.

koment v1.0.1
+20

Ryse: Son of Rome

  • XOne 85
Tak jsem se k tomu konečně dostal. V době, kdy hra vycházela jako launchový titul pro XBOX ONE, jsem ještě konzolku od Microsoftu nevlastnil a docela jsem týmu zelených hru záviděl (to byly ještě doby kdy existovaly exkluzivity). Později se Ryse dostal na PCčko kde byl na klávesnici nehratelný (gamepad zásadně ke kompu nepřipojuji, na tom mám konzole) a tak jsem čekal dál. Časem jsem pořídil XBOX ONE X na dohnání restů a díky Game Passu jsem si hru spustil a po necelých deseti hodinách dohrál. A musím říct, fakt jsem se bavil, místy až extrémně. Vžijete se do role žoldáka jménem Marius Titus, sympaťáka-terminátora s perfektním dabingem a vaším denním chlebem je boj za říši Římskou. Jelikož vám v žilách koluje krev Doomslayera tak se držíte hesla "Rip and Tear" a když začnete bojovat (bojový systém podobný Arkhamské sérii) létají ruce a nohy a vy se jen těšíte na to až vám vaše válečné kombo zase vyjde a soupeř to odnese krutým stylem po vzoru Krata. Do toho vám hraje úderná a skvěle vybraná hudba a oku vám lahodí použitý CryEngine (rozhodně to nevypadá zle ani v roce 2020). Příběhově se nejedná o nic objevného, je tu smrt bližních, zrada i situace které hraničí s fantastikou, ale hrne se to do vás příjemně zpracovanými animacemi tak je na to radost koukat. Atmosféra je ve hře parádní a dokáže vás vtáhnout jak nic - pokud tomu dáte šanci a nezačnete hledat historické souvislosti. Ve hře se především rube ale boj je tak zábavný že ho budete vyhledávat (když teda zrovna nebudete hledat collectibles které krásně dotváří příběhovou linku a jsou opravdu hodnotné). Rozhodně bych vypíchl, že ovládání je navrženo někým kdo u toho přemýšlel a velmi brzy vám sekání končetin přejde do krve. V misích získáváte body za které si vylepšujete postavu aby z vás byl ještě větší zabiják a jejich zisk je o to větší čím líp bojujete.

Já nevím, on to není žádnej velkej objev, prostě obyčejná rubačka která je zpracována neobyčejně dobře. Bavil mne příběh, postavy, hudba, grafika, mise (ač některé byly slabší), prostě mě to vzalo jako celek. Hlavní důvody asi byly že délka byla akorát, na nic si to nehrálo a dobře se to mastilo. Nesnaží se vás to zahltit open worldem, sekundárníma misema a podobným balastem. Prostě jdete kupředu poměrně lineárním způsobem a za sebou necháváte hromadu zmrzačených těl. A když dojdete do finále dostanete ho v plné parádě. Asi bych to nazval mým novým guilty pleasure protože se ke hraní určitě vrátím ať už kvůli vyzkoušení mulťáku či dozobání sběratelských předmětů nebo navýšení obtížnosti. Chytlo mě to, bavilo a nepustilo. Za mě 85% a vřelé doporučení všem co mají v oblibě rubání všeho druhu. Vy, kdož zkoumáte reálie raději jděte o dům dál, tohle je čistá zábava.

Pro: Marius Titus, hudba, animace, soubojový systém, ovládání, sběratelské předměty

Proti: Slabší příběh, místy ovladač nedělá co chcete, ne úplně kvalitní optimalizace

+13

Beautiful Desolation

  • PC 60
Tato izometrická point&click adventura mě nebavila hrát. Zastaralé a neintuitivní ovládání, kde vás i manipulace s inventářem fyzicky bolí; "pixel hunting" toho nejhoršího kalibru, kde dané předměty nelze vidět prostým okem, ale jen v momentě, kdy je vaše postava poblíž; pocit ztracenosti, kdy většinu času ani pořádně nevíte, jaký je váš další cíl a tak pořád dokola jen brouzdáte všemi dostupnými lokacemi (a že jich je) a doufáte, že někde narazíte na možnost v příběhu pokročit.

Přesto jsem v ní bez problému 15 hodin utopil. Která hra vám totiž dovolí navštívit futuristicko-post-apokalyptickou Afriku? Zdejší svět a jeho výstřední obyvatelé jsou tu hlavním tahounem hry a alespoň v mém případě ti tu mizernou hratelnost kompenzovali. Takže abych to shrnul: nebavilo mě to hrát, protože ovládání je fakt za trest, a přece to pro mě byl zapamatováníhodný zážitek. Škoda toho rozpačitého konce.
+20

Batman: Arkham City

  • PS4 80
Arkham Asylum jsem si náramně užil. Přitahovala mě proměnlivá flora ostrova, každé další otevřené dveře i sevřenost příběhu, který s menšími odbočkami směřoval k jasnému cíli. Hra mi přišla těžká, ale férová a tuze rád na ni vzpomínám. Nedlouho po jejím dohrání jsem se proto logicky vydal i do City a tvrdě narazil. Ze dvou zásadních důvodů.

Tím prvním je forma světa. Batman v open world zní náramně, ale mně se tenhle výhled pod kůži ne a ne dostat. Nevlídné šero a tma zabraňovalo jakémukoli užití si dalekého horizontu a za každým rohem číhal ten či onen gauner. Ještě větším problémem pak byl příběh a jeho tempo. V prvním díle jsem odstartoval Jokerovým zajetím a vzpourou, prošel jsem si jednu budovu, druhou budovu a pořád věděl na čem jsem a jen přidával na provázek korálky ve formě více či méně zásadních zvratů. Tady je zatčený Bruce, Hugo Strange zná jeho dvojí identitu, na scéně se objevuje Two-Face, který má v moci Catwoman, spouští se Protocol 10, přidává se řádění Jokera a pomoci může Mr. Freeze, kterého má ale zavřeného Penguin a mně jde hlava kolem, protože mám v tu chvíli za sebou snad dvě hodiny hraní a kvapíkové tempo by stačilo snad na dva celovečeráky.

V tu chvíli jsem hru odložil s tím, že se k ní zanedlouho vrátím, ale pachuť byla natolik silná, že se pauza protáhla na rok a půl. Aby mi nepřekážela v rozehraných, řekl jsem si, že se naposledy nasoukám do kevlaru a pak dám hře nejspíš sbohem, jenže nedalo mi to. Tu nápaditý úkol, tu překvapivá cut-scéna a bylo jasné, že tohle dobrodružství si prolétám až do konce. A díky vedlejším úkolům na to budu vzpomínat s úsměvem.

Zatímco hlavní linka má sice spoustu vychytávek a parádních akčních nápadů, nejednou jsem měl pocit, že tam a tady by se hodilo přibrzdit a nutnost vměstnat celý příběh do jediné noci je v tomto případě trochu na škodu. Užil jsem si sice jak manického Ra's al Ghula, tak atmosferické šplhání do pozorovací věže za účelem konečného zúčtování s Hugem Strangem, ale daleko příjemněji mi bylo u pozvolného odkrývání neznámých pozorovatelů či nepřátel, kteří mi byli neustále v patách a kteří skrývali nějaké to tajemství (Azrael, Deadshot, mrtvoly s důkazy směřujícími k Batmanovi) nebo v neposlední řadě změnu nálady v čele s krátkou, ale tuze působivou epizodou v Mad Hatterově domácnosti.

Soubojový systém mi přišel daleko přehlednější (snadnější?) než minule. Lépe se řetězí série úderů, logičtěji jsou do boje zapojena Batmanova udělátka a i ten nejtužší souboj v mém případě Mr. Freeze, kde jsem si chvílemi úzkostlivě připadal jako myš pronásledovaná kočkou se dá vykoumat tak, že i jeho případné opakování může být zábava.

V hodnocení tak hodně, subjektivně opravdu hodně přidávám, protože jak je patrné, ne všechny změny mi přišly k lepšímu, respektive většina revolučních změn mi přišla k horšímu (ani vsuvky s Catwoman nepřidávají tolik, kolik mohly / měly, včetně ošizeného posledního souboje). Tím spíš ale dokážu ocenit odvahu, s jakou tvůrci do projektu šli a jak museli trnout, jestli tahle riskantní sázka vyjde. Vyšla, ale příště by toho spoléhání na vrtkavou štěstěnu nemuselo být tolik.

Pro: Nápadité vedlejší mise dávající pocit funkčního otevřeného světa, větší potěšení ze soubojů oproti prvnímu dílu

Proti: Nezastavitelná dějová rychlodráha, která působí, jak když se nemůže dočkat, až skončí. Počkat si přece neznamená nutně zastavit.

+20

What Remains of Edith Finch

  • PS4 55
Tak ani nevím, co napsat. Bylo to hezké, mělo to příběh, dobrou hudbu, ale ...
... ale vlastně mi to ani nějak nebavilo. Prostě jsem to hrál, dohrál a smazal. Pořád, i když jsem to hrál i potom co jsem to dohrál mi to přišlo takové, nevím, divné/prázdné/nemastné neslané/ne-uvěřitelné, fakt nevím. Mě se to do vkusu netrefilo.

Pro: grafika, prostředí, hudba

Proti: zábavnost, styl vyprávění

+7 +9 −2

Expand

  • PS4 70
Jednoduchá puzzle bludišťovka pro odreagování. Neudrží vás na dlouho, sám jsem ji hrál na 3x. Je to taková hra na odreagování na dvě, tři hodinky. Musím vyzdvihnout povedenou hudbu.

Pro: Jednoduchá a příjemná grafická stylizace, hudba

Proti: Krátké

+6

A Way Out

  • PS4 80
Předem musím říct, že se mi hra líbila a předně mi bavila. Mám rád příběhové hry, ale nejsem velký příznivec Multiplayeru ani Co-Op.
Tady byla ale zvládnutá spolupráce dvou hráčů na jedničku (na rozdíl třeba od nového Wolfensteina s děvčaty).
I když hra není moc dlouhá a příběh lehce předvídavý, rozhodně vám tuto hru doporučím.

Pro: Hezké prostředí, dobře zvládnutá kooperace, charaktery hlavních hrdinů, dobře zvládnuté Co-Op akční pasáže

Proti: Příliš předvídatelný příběh, občas lehké problémy s připojením

+10

1941: Frozen Front

  • Android 95
Když jsem přibližně před dvěma až třemi lety poprvé objevil tento mobilní "klon" Panzer General her, mé srdce WW2 stratéga zajásalo. Nejprve jsem začal hrát verzi s reklamou, ve které není k dispozici celá obrazovka displeje ale naopak je zde ponechán proužek pro reklamu, což je rušící element na relativně malém mobilním displeji telefonu. Hru si tak lépe vychutnáte na 8-10" tabletu. Nicméně kvality této mobilní hry mě přesvědčily natolik, že jsem utratil okolo 90 Kč za verzi bez reklamy.

Je důležité zdůraznit, že tato strategie na mobilní telefony a tablety není přesně totéž co Vám nabídne propracovanější PC verze Panzer General nebo novější Panzer Corps série, ačkoliv se tak hra snaží tvářit.
Na druhou stranu ovládání je kompletně navrženo na dotykové zařízení, reaguje velmi přesně, a je radost prstem šoupat Vaše jednotky po bitevním poli nebo označovat cíle na které se chystáte zaútočit.

Prošel jsem všechny tréningové mise i kampaně. Hra si zachovává základní principy známé z PC verze.
Tzn. hráč má k dispozici 3 verze pěchoty (pěchotními zbraně - pušky, samopaly, pancéřovky a minomety), nejrůznější typy tanků (lehké až super-těžké), letadla (bombardovací a stíhací), dělostřelectvo (dalekonosné, protiletadlové a protitankové) a nechybí ani nákladní vozidla všeho druhu nebo obrněné transportéry (tahače děl, převoz pěchoty do boje), včetně těch zásobovacích. A zásobování, respektive doplňování munice a pohonných hmot je zde naprosto klíčový prvek.

Typicky, během mise máte dané nějaké úkoly, třeba znič 5 sovětských tanků a obsaď nepřátelské skladiště nebo letiště nebo musíš se dostat s min. nějakým počtem na druhý konec mapy, apod. Během mise obvykle naleznete skladiště, jenž jsou také klíčová pro úspěch Vaší mise. Ze skladišť totiž můžete doplňovat munici všem Vaším jednotkám (letadla si doplní munici po přistání na letištích), stejně jako zásobovacím vozidlům. V kritické fázi bitvy je fajn okolní hexy u hexu skladiště obsadit svými jednotkami, kterým pak snadno doplníte palivo, munici nebo doplnění stavu.

Je důležité vědět, že každé skladiště má omezený počet bodů na doplnění munice a paliva, to platí i pro zásobovací vozy, takže často bude jezdit se zásobovacími vozy tam a zpět pro další zásoby pro jednotky na frontě. Nepřítel ale občas umí překvapit a Váš nechráněný týl napadnout. Není nic horšího než přijít o skladiště zásob nebo zásobovací vozidlo.

Body za které si můžete zaplatit pro jednotky různé akce jako např: zakopat pěchotu nebo tanky, maskovat se, doplnit jednotce plný stav zdraví, munice a paliva, apod. získáváte vždy za zničení nepřátelské pěchoty a techniky.
S investicí bodů musíte být velmi opatrní. Je velmi důležité si v hlavě propočítat zdali mi stojí za to ztratit Panzer IV, když zničí třeba pěchotu, jejíž pořízení stojí výrazně méně bodů.

Obecně v této strategii budete hodně přemýšlet do čeho investovat vydělané body, protože jednou Vám v průběhu bitvy dojdou, a právě tehdy nastává kritická fáze bitvy kde se rozhoduje o bytí a nebytí.
Své tanky a pancéřové jednotky, stejně jako letadla které dostanete na začátku každé mise si budete chránit jako oko v hlavě. Když utrpí poškození budete je stahovat do týlu k opravě, doplnění zásob i za cenu ztráty již jednou dobytého území.
Když totiž přijdete o tanky, obzvláště ty těžké které jsou drahé na pořízení, bude velmi obtížné za vydělané body v boji pořídit si nové, protože Vy musíte za své body doplňovat jednotky palivem a municí, stejně jako navyšovat jim stavy na plné nebo u vozidel opravovat poškození z boje, atd. V opačném případě o své klíčové, a často v pozdějších fázích bitvy kritické jednotky, nenávratně přijdete.

To vede k situaci kdy si začnete vážit průzkumných jednotek a pěchoty obecně. Pěchota zde není jen doplněk pancéřových jednotek ale skutečný základ Vaší armády. Pěchota s puškami a samopaly je nesmírně efektivní proti pěchotě s pancéřovkami a minomety. A ta je zase efektivní proti tankům ale i proti pěchotě na dálku. Čím blíž jste k nepříteli tím má pěchota s ručními zbraněmi vyšší šanci na úspěch. Navíc její průzkum odkrývá další překvapení na mapě na které poté můžete vhodně reagovat.

Klíčem k vítězství je tedy úzká kooperace pěchoty, tanků, letadel a dělostřelectva.

Nicméně výroba jednotek pěchoty je nejlevnější, a v zájmu obrovských ztrát které utrpíte v pozdějších fázích bitvy, je naprosto klíčové všude a za všech okolností nechat terén zkoumat pěchotu a, až pak tam poslat do bojů Vaše tankové svazy, letadla, apod. V opačném případě totiž maskovaný a zakopaný nepřítel bude zasazovat Vašim útočícím tankům opakovaně tvrdé rány, které Vás budou stát body, mnoho bodů.
Např. když pošlete letadla nad cíle aniž by jste odkryli nejprve protiletadlové jednotky nepřítele, tak o ně velmi rychle přijdete.

Terén a krytí zde také hraje důležitou roli. Obsadit vyšší pozici je žádoucí. Hory neprojde nikdo jiný než pěchota a letadla které je přeletí. Vozidla, děla i pěchotu je žádoucí dávat na políčka měst, vesnic, lesů, apod., protože jen tehdy máte obranné bonusy a pro nepřítele bude těžší vás zničit. To vše navíc můžete opevnit (zakopat se) a za samozřejmě za body i zamaskovat.
Každá jednotka má body pohybu a může jednou za kolo střílet na nepřítele. Pohyb pochopitelně zkracuje průchod terénem (dle typu) a obecně pro střelbu je důležité dopředu poslat pěchotu. Vaše tanky, děla ale i pancéřová pěchota dostřelí výrazně dále než obyčejná pěchota.

Stejně jako v celé PC sérii, i zde platí že vyhrává ten kdo má více jednotek u sebe a útočí jen na jeden cíl. Ideální je cíl načít pěchotou, třeba v případě tanků tou s pancéřovkami a dodělat kriticky nedostatkovými tanky. Čím více nepřítele zasypete palbou, tím vyšší šance na zničení.

Hra je opravdovou výzvou i pro otrlého stratéga. Některé mise jsem musel opakovat více než 10 krát, než jsem dokázal splnit cíle a postoupit do další mise v kampani. S přibývajícími se mise je obtížnost bojů vyšší, zdrojů méně a cíle jsou náročnější. Jsem si naprosto jistý, že dohrání této mobilní strategie Vám zabere desítky hodin proseděných u mobilního telefonu nebo tabletu.

Ve hře není moc chyb ale když už na nějakou narazíte dokáže Vás pořádně vytočit. Není nic horšího a stalo se mi to min. jednou za Němce, když splníte všechny cíle mise po náročné a několik hodin trvající bitvě a hra nevyhodnotí cíl mise splněn. Vám tak nezbude nic jiného než začít misi úplně od začátku.

Mimochodem ve hře se vyskytují i předem rozmístěné bunkry (které lze obsadit předem v obranných misích, ale i ty co získáte bojem) a různé protipěchotní a protitankové překážky jenž je nutno obejít. Je jasné že právě v těchto místech nepřítel má silnou obranu. Vůbec obsazování skladišť a letišť nepřítele se vyplatí, i kdyby to nebyly hlavní cíle mise. Získáte tak přístup k novým jednotkám a bodům, které vyměníte za zásoby a doplnění stavu.

A na závěr něco málo o grafické stránce hry. Ve hře nejsou žádné efekty počasí ale grafika je na mobily docela hezká, jednotky se bohužel na hexech nenatáčejí směrem k nepříteli (je to takové to pseudo 3D), zpracování terénu je solidní. Zvuky jsou obecně slušné.

Málem bych zapomněl, jak vítězíte postupujete v hodnostech a získáváte další body do dalších misí.
Pokud ale misi opakujete znovu, již jednou vydělané body nejsou k dispozici, opakování mise si musíte důrazně promyslet. Začít misi s nulou v bodech na kontě tak může být velmi obtížené. Body si samozřejmě můžete za reálné peníze koupit ale to jsem nikdy nevyužil.

Pro: viz. obsáhly komentář

Proti: občasné chyby s vyhodnocením mise, místy doslova pekelná obtížnost misí

+17

Lily's Day Off

  • Android 25
Podprůměrná vizuální novela, která mě však nenudila. To ale proto, že nemá vůbec čas začít nudit. Jeden průchod hrou vám zabere doslova pár minut a pokud chcete vidět všechny konce, stačí vám k dohrání necelá hodina. Příběh, respektive příběhy, protože každá vaše volba změní průběh děje poměrně radikálně, pak nemají čas zaujmout. Nenabídnou pointu, gradaci, vykreslení postav, ani třeba humor, což je vzhledem k délce pochopitelné, ne ale vzhledem k žánru, který na vyprávění stojí, protože málokdy může nabídnout něco jiného.

7. bod herní výzvy 2020 (hardcore)
+15

Don't Escape: 4 Days to Survive

  • PC 65
Herní výzva 2020 - 2. Heuréka!

V této pixel-artové adventuře se zhostíme role muže jménem David a co je jeho hlavním úkolem, napovídá už samotný název hry. Zemi totiž postihla obrovská katastrofa - z neznámých důvodů se Měsíc roztrhl na několik kusů a ty míří přímo k Zemi. Vlivem těchto událostí postihly naši planetu přírodní katastrofy obrovských rozměrů a zůstalo pouze pár přeživších, jejichž vyhlídky na budoucnost nejsou rozhodně nijak růžové.

Přiznám se, že mě námět hry zaujal na první pohled. Mám rád přežívačky, kdy musím shánět zásoby, opevňovat obydlí apod. A přesně tohle mi ze začátku hra nabídla. Dostal jsem se do opuštěného domu a musel se připravit na určitou katastrofu. Těch je několik druhů a generují se náhodně, takže zatímco jeden den víte, že přijde obrovská bouře a druhý den se blíží oblak toxického plynu, v opakovaném hraní to může být úplně jinak, což chválím.

První herní dva dny mě tedy hra opravdu chytla a nabídla mi přesně to, co jsem o ní očekával. I tak jsem ale věděl, že nebude úkolem přežít čtyři dny, aby vše skončilo nárazem trosek Měsíce do Země. A měl jsem pravdu. David se setká se ženou jménem Kate, která má dost zvláštní informace o původu katastrofy i bláznivý plán, jak ji přežít.

Bohužel se musím přiznat, že od této chvíle mě hra celkem přestala bavit a závěr celého příběhu se mi vůbec nelíbil. Vlastně nevím, co jsem čekal, ale tohle bylo moc vyndané i na mě.

Celkově to za těch pár Euro stálo. Nejedná se o žádný herní klenot, ale jako taková adventurní jednohubka na jeden dva večery to nebylo špatné. Milovníci pixel-artu budou nadšení, lokací je celkem dost a většina je i dost povedená. Úkoly jsou logické, žádné větší zákysy nehrozí, stejně jako pixel hunting. Chválím možnost opakovaného hraní s trochu odlišným průběhem v první polovině, ale na závěru to stejně nic nemění, tak je to vlastně trochu zbytečné.

Pro: První polovina hry; variabilita lokací; originální námět.

Proti: Závěr příběhu; občas trochu kostrbaté ovládání.

+14

Blood & Truth

  • PS4 100
Nemohu jinak než udělit 100% za snahu tvůrců o co nejlepší zážitek skrze VR na PS4 a za to, že jsem na 100% bavil. Závěr je pak jen taková třešnička na celkovém dojmu ze hry. Návštěva muzea, zběsilé jízdy autem, neskutečný soundtrack, srdce vývojářů...
+9

Persona 5

  • PS4 100
Nemůže být nejmenších pochyb, že pátá Persona patří mezi nejlepší JRPG současné generace. Možná i všech dob. Ukazuje, jak má vypadat pokračování úspěšné série. Už vynikající čtyřku vylepšuje téměř ve všech směrech a dává vzniknout jedinečnému celku bez výraznějších slabin. Každý jeden prvek, každá herní mechanika či stisknutí tlačítka je součástí receptu na herní nirvánu.

Nikdy jsem nehrál hru, která by si zasloužila označení „stylová“ tak moc, jako právě Persona 5. Přechody v menu, interface a další vizuální prvky jsou nevídaně propracované a očividně se jim dostalo nebývalé péče. V doprovodu vynikající hudby a namluvení vás provází na cestě, která jistě zůstane v paměti každého, kdo dokáže tohoto kolose dohrát.

A právě to je možná největší problém. Jako hráče znalého série mi dohrání trvalo takřka rovných 100 hodin. A upozorňuju, že se nejedná o žádné sbírání skrytých balíčků, ale opravdu poctivý průchod příběhem. Navíc ty nejzajímavější témata jsou vyčerpána během prvních dvou kapitol. V Royal verzi je sice strčí do kapsy ta úplně poslední, ale to už je pozdě.

Soubojový systém je přesně takový, jaký bych si u moderního JRPG představoval. Svižný a jednoduchý na uchopení, současně však dostatečně hluboký a u bossů zvlášť vyniká. Stejně tak středoškolský život se dočkal mnoha úprav. Množství aktivit je obrovské a důvěrníci značně rozvádějí myšlenku sociálních interakcí z předchůdců (aneb když se seznámíte s hráčkou šógy, tak vás naučí nové taktiky v soubojích, obchodník se zbraněmi zase umožní jejich customizaci atd.). Každý má tak nějaký smysl a je jen škoda, že všechny vymaxovat v jednom průchodu je dost obtížné.

Stejně tak příběh a postavy se v porovnání se čtyřkou zlepšily. Pryč je jistá infantilnost a naivita, jsou nahrazeny o poznání lepším scénářem. Pořád se jedná o anime, takže má s tím spojené mouchy. Celkově ale nelze udělit jiné, než nejvyšší známky, protože Persona je pořád tou sérií, po které se ostatní JRPG opičí a ke které se budou v budoucnu přirovnávat.
+24

Grand Theft Auto: San Andreas

  • PC 95
Příběh začíná okamžikem, kdy se z Liberty City vrací domů hlavní postava hry Carl Johnson, zvaný CJ. Vrací se, protože se dozvěděl, že jeho matka byla zavražděna. Na letišti na něj ale nikdo nečeká a tak si bere na cestu do rodného Grove Street taxíka. Ten je ale zastaven policejním vozem, CJ je vyveden ven a zatčen starým známým zkorumpovaným poručíkem Frankem Tenpennym. Následně ho obviní z vraždy policisty tím, že má vražednou zbraň se Cjovými otisky. Následně jej vyhodí na ulici ve čtvrti ovládanou konkurenčním gangem Front Yard Ballas. Zde se nachází záběr, který je použit v mnoha memes, kde CJ se slovy "Ah shit, and here we go again" nasedá na kolo a vyráží do svého rodného domu. Zde se setkává se starším bratrem Sweetem, sestrou Kendl a nerozlučnými přáteli Ryderem a Big Smokem. Společně se pokusí vzkřísit gang Grove Street Families ke své dávné slávě.

Takto začíná další díl oblíbené série Grand Theft Auto s podtitulem San Andreas. A právě tak se jmenuje oblast (nebo stát) ve kterém se hra odehrává začátkem devadesátých let (inspirováno americkým státem Kalifornie). Nacházejí se zde tři velká města: Los Santos (inspirováno Los Angeles), San Fierro (inspirováno San Franciscem) a Las Venturas (inspirováno Las Vegas). Každé město obsahuje řadu známých budov a míst dle své předlohy. Kromě velkých měst je tu i venkov s menšími městečky, lesíky, apod. Celkově je herní plocha několikanásobně větší než u předešlých dílů. Cesta z jednoho konce mapy na druhý trvá opravdu dlouho, i proto je zde k dispozici rychlá meziměstská doprava v podobě vlaků a letadel.

+ Otevřený svět
+ Povedený vývoj příběhu.
+ CJ umí konečně plavat a potápět se. Také dokáže přelézat přes překážky (ploty, zábradlí, apod.). Dále přibyla možnost skákat s padákem.
+ Spousta nových aut, vrtulníků, letadel. Přibyl kamion (s vlekem), jízdní kolo, kombajn, zajímavá stíhačka Hydra a dojde i na Jetpack, některá auta mohou mít i nitro (je možné si jej zakoupit i s dalším tuningem v garáži automechaniků). Každé auto pak lze nechat vybouchnout střelbou do palivové nádrže.
+ Hra klasicky rozšiřuje arzenál zbraní, navíc je zde nyní i možnost míření. V některých obchodech se zbraněmi Ammu Nation jsou střelnice.
+ Kromě klasických taxi, policejních, hasičských a sanitkových misí je tu vloupání do domů, rozvážení prostitutek, parkování aut, rozvážení jídla a řízení vlaku.
+ Pokud je CJ dlouho mimo safehouse, musí čas od času jíst. Pokud bude jíst hodně, bude přibírat. Stejně tak může chodit do posilovny, pokud bude posilovat hodně, bude to na něm vidět. Je tu tedy takový jednoduchý RPG systém, který kromě výše zmíněného umožňuje lepší používání zbraní, řízení, delší běh a delší dobu pod vodou. Vše se trénuje danou činností.
+ Nachází se zde nepřeberné množství obchodů a zábavních míst. Jsou tu hospody (lze zde hrát kulečník), restaurace, kluby, striptease bary, obchody s jídlem (někde můžete sázet na dostihové koně) a oblečením, kadeřnictví (můžete měnit CJovy účesy), tetovací salony, kasina (můžete hrát ruletu či karty), atd.
+ Tancování v klubech a low-riderech je řešeno formou minihry, kdy je třeba ve správném okamžiku stisknout správnou šipku (je to dobře zpracováno na hudbu). Bohužel je jen jedna opakující se písnička pro klub a jedna pro low-ridery.
+ Je možné mít přítelkyně (každá má ale ráda CJe v "jiném vizuálním stavu", některá má ráda hubeného bez svalů, jiná zase svalnatého, jiná tlustého). Je třeba s ní randit, chodit tam, kde to má ráda, tancovat v klubech, atd. Po čase dochází i na návštěvu její ložnice.
+ Místo sbírání náhodně rozmístěných balíčku jako v předešlých dílech zde máme lepší zpracování zhruba té samé činnosti v podobě přebarvování tagů v Los Santos a focení specifických míst v San Fierru (pak je tu ještě hledání Lastur pod vodou a sbírání potkov v Las Venturas)
+ Skvěle zpracované školy řízení aut, lodí, motorek a letadel.
+ Setkáváme se tu se spoustou postav z předchozích dílů. Z GTA 3 je tu Catalina, Claude Speed (hlavní postava ve trojce) a Salvatore Leone. Z Vice City pak Ken Rosenberg a Kent Paul. Nesmím zapomenout na nezaměnitelného Fernanda Martineze, kterého můžeme slyšet v rádiu WCTR.
+ V dabingu tu ze známých hlasů uslyšíme Samuela L. Jacksona, Ice T a Williama Fichtnera.
+ Spousta zajímavých závodů. Ať už klasických (včetně kolem celého státu), tak i Destrukční derby, dovednostní jízdy na motorce, sjezdy z hory Chiliad na jízdním kole či závody modýlků.
+ Opět klasicky skvělý výběr hudby v rádiích. Nejčastěji jsem poslouchal Radio X a K-Dst a samozřejmě mluvené slovo WCTR, kam volají některé postavy
- Moc se mi nelíbí animace horkého vzduchu, která na první pohled vypadá spíše jako chyba grafiky.
- Bohužel není zase možné ihned jet do všech míst ve státě. Respektive to možné je, ale naskočí policejní hvězdičky. Alespoň je to ošetřené tím, že by CJ měl zůstat ve městě na popud Tenpennyho, ale to nevysvětluje zátarasy na mostech.
- Stále zde přetrvává problém s krátkou pamětí aut a předmětů. Nezřídkakdy se stává, že se ohlédnu z auta doleva, vidím tam auta. Pak doprava, následně znovu doleva a předchozí auta tam nejsou. Nebo někde nechám auto, oběhnu blok a auto je pryč.
- Trochu nudnější gangové války. Některá území jsou navíc tak malá, že vyvolat válku spočívá v nahnání členů konkurenčního gangu do oblasti. Naštěstí není nutné získat všechna
- Občasná volání Cesara ohledně chytání dealerů jsou spíše otravná
- Trochu náročnější mise Freefall. Je nutné výletním letadlem letět naproti velkému letadlu, ve vhodný okamžik to otočit tak, aby mohl CJ přeskočit z jednoho letadla do druhého.
- Náročnější finální mise stávající z několika fází. Je třeba se dostat do budovy, probojovat se do nejvyššího patra, zabít Big Smokea, probojovat se přes požáry zase dolů (jsou tu znova nepřátelé), držet se dostatečně blízko za Tenpennym. Obzvláště ten úplný závěr je opruz, protože se může snadno stát, že hráč do něčeho narazí a už ho nestihne dohnat v okamžiku, kdy Sweet seskakuje. To bohužel vede ke kompletnímu opakování celé finální mise.

Pro mě bylo San Andreas dlouhou dobu vrcholem série. Obsahuje prima volný svět se spoustou aktivit, kde se může každý vyřádit dle libosti. K tomu povedená hlavní dějová linka. Co víc si přát?

Pro: Otevřený svět, spousta aktivit, skvělý příběh

Proti: Gangové války

+21

Gorky 17

  • PC 90
Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Právě jsem si v trafice koupil nové číslo časopisu SCORE s zajímavě vyhlížejícím obalem příbalové hry GORKY 17, který mě svou velkou rudou hvězdou zlákal k okamžité instalaci. Působivé intro i úvodní dialogy ve mě vyvolaly zájem o příběh, ale nezvládal jsem příliš dobře souboje a přestože se mi hra zdála vcelku zajímavá, odložil jsem ji. Ke GORKY 17 jsem se vrátil o mnoho měsíců později, spíše z nouze, v době herního sucha a věnoval ji tentokrát více času a... objevil tak skutečný herní klenot, na který od té doby nedám dopustit. Malý polský tým z Metropolis Software House dokázal vytvořil ikonickou tahovou strategii s jemnými prvky RPG. Hru definuje až hororová atmosféra, poutavý příběh s několika dějovými veletoči, dobře dávkovaný přísun nových typů nepřátel i zbraní a hlavně skvělý soundtrack Adama Skorupy.

Tahové souboje v GORKY 17 připomínají šachy okořeněné klasikou "kámen, nůžky, papír", kdy na každého z mnoha druhů nepřátel, kteří jsou dobře rozpoznatelní a tedy i zapamatovatelní, platí jiná taktika i zbraň. Chvíli trvá, než si člověk soubojový systém osvojí, ale poté je to čirá radost. Za ručičku vás tady nikdo nepovede a prakticky všechny silnější zbraně jsou poschovávané na místech, které řada hráčů snadno mine.

Hra by mohla být delší. Některé ze silnějších zbraní si člověk pořádně ani neužije, protože s k nim dostane až v závěru hry, kdy jsou nepřátelé imunní vůči většině typů poškození. Některé dialogy a puzzly jsou slabší, naivní, až nelogické, ale jako celek vše drží pohromadě skvěle a tak se to dá odpustit.

Každému hráči, který má rád tahové souboje ve hrách jako Fallout, Incubation: Battle Isle Phase Four nebo Heroes of Might and Magic: A Strategic Quest vřele doporučuji GORKY 17 vyzkoušet. Stojí za to!

Na závěr bych chtěl poděkovat porisovi za jeho giveaway Steam verze mé maličkosti. Při té příležitosti jsem hru dohrál potřetí a opět jsem se skvěle bavil.

Pro: příběh a jeho postupná gradace; dávkování nových typů nepřátel i zbraní; hudba!

Proti: nedostačující délka kampaně; snad málo využitý potenciál vedlejších postav

+25