Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

The Witcher 3: Wild Hunt - Blood and Wine

raisenraisen
Dohráno
  • PC 100
Do tohoto rozšíření se mi chtělo i nechtělo. Chtělo z toho důvodu, že jsem věděla, že mě čeká ještě pár desítek hodin zábavy, ale zároveň jsem ho i hrát nechtěla, protože jsem věděla, že po něm přijde konec. Tedy alespoň toho jednoho celého průchodu hrou.

Změna prostředí od nuzného Velenu nebo deštivého Skellige byla vskutku velká. Je sice fakt, že zde se barvami opravdu nešetřilo, až mě z toho místy bolely oči (hlavně, pokud jsem vylezla z nějakého domu, kde panovala nepřirozená tma), ale na druhou stranu jsem si na ty barvy zvykla. Atmosféra bohatého kraje, kde se pije víno, pořádají se bankety, kde se pije víno a kde nikdy neprší a pije se víno, byla vystižena naprosto přesně. Najít mezi vinicemi jednorožce, nepřekvapilo by mě to. Ale bohužel jsem mezi nimi našla archespory (brzy přejmenované na "ty pitomé kytky"), které mi pily krev už v prvním díle. Naopak jsem uvítala četný výskyt upírů.

Trochu mě zamrzela větší frekvence opakujících se úkolů, jako jsou vinaři s jeskyní, rytíř v nesnázích nebo základna tlupy. To poslední jmenované se mi ani moc k zaklínačovi nehodilo a byl takový zvláštní pocit, že po zabíjení příšer jsem měla náhle vymlátit několik desítek lidí během pár minut. Tyto úkoly mi přišly zbytečné. Naštěstí to vynahradily vedlejší úkoly a zakázky, kterých bylo dostatek a byly zábavné.

Nejlepší byla ale hlavní dějová linie. Kraj Toussaint plný slunce a vína mě uvítal krásným kontrastem - sérií vražd. Během chvíle se z vcelku klasického a "nudného" vyšetřování stal rodinný problém, v jehož čele stály křivdy z minulosti. A opět nastal zajímavý moment, kdy jsem dokázala chápat, ne-li přímo omlouvat činy hlavního padoucha. Navodit potřebu přemýšlet o zlých skutcích a přehodnocovat svoje názory na ně, to třetí Zaklínač opravdu umí. Ještě bych zmínila oblast pohádkového světa, kam se hráč může dostat v rámci hlavního úkolu. Říkala jsem si, že už mě asi nic nepřekvapí a pak přišlo tohle. Musím pochválit autory za jejich fantazii a že se rozhodli tento svět do světa Zaklínače zakomponovat. Sice je to také taková přehlídka barev a světla, ale mě to moc bavilo a tenhle přídavek do světa Zaklínače budu mít už spojený s pohádkovým světem.

Možnost mít vlastní sídlo je fajn a k zakončení celé série se to hodí. Na závěr malý fashion koutek. Po dlouhém bádání a barvení mi vyšla jako nejlepší kombinace manticora obarvená celá na černo. Zklamalo mě, jak se barvila kočičí zbroj, takže jsem si nechala červenou zbroj a zbytek černý. A zbroj školy medvěda a hlavně griffina nic nemůže vylepšit - potvrzeno.

Pro: Toussaint, hlavní dějová linie, mutageny, barvy, vlastní sídlo, vedlejší úkoly

+34

Doom 3

DEUDEU
  • PC 80
Přiznám se, že třetí díl slavné série se mi do ruky dostal až letos. Během hraní Doom Eternal jsem začal mít místy až přehnaného arkádového skákání docela dost a napadlo mě proč si nevyzkoušet tuto hru. Věděl jsem, že jde o příběh mimo hlavní dějovou linii, ale právě až tento díl mi dopřál, co jsem v posledních dvou hrách série a zejména v Doom Eternal postrádal. Tedy hororovou atmosféru, strach na každém kroku a i většinou hráčů proklínanou tmu.

Kdo tento díl dosud nehrál a očekává podobná nekonečná jatka posledních dvou dílů, bude zklamán. Hra má skutečně spíše prvky hororu a často jste nuceni likvidovat nepřátele takticky a postupně. Boje v úzkých a temných chodbách komplexu UEC jsou často strašidelné a za zády se vám objevující nepřátelé vás během krátké chvilky několika málo zásahy spolehlivě sejmou. A to zejména na vyšších obtížnostech, kdy jste nuceni si v temných zákoutích svítit baterkou, protože vůbec nic nevidíte. Co je ale velkým mínusem hry je nemožnost právě svítit si baterkou a současně střílet - alespoň, když jste v držení jednoruční zbraně.

I dnes, po více než patnácti letech, se hra může pochlubit líbivou grafikou. Ve své době byla její grafická úroveň nad možnostmi tehdejší doby a vyžadovala hodně nabroušená železa. Samozřejmě, dnes už herní engine dokáže vykreslit zejména stíny na nejvyšší úrovni a objekty zde působí méně prostorově. Nicméně při uvědomění si, že se jedná o hru z roku 2004, tato svým grafickým zpracováním hravě strčí do kapsy nejeden herní titul i z posledních deseti let. Kampaň obsahuje 27 úrovní, přičemž většina z nich se odehrává v úzkých potemnělých chodbách. Nejednou jsem si během hraní vzpomněl na Aliens versus Predator a nervydrásající putování s Mariňákem. Příběh by vám neměl zabrat víc než nějakých 20-25 hodin, podle stylu hraní. Monstra jsou zpracována velmi dobře a mě, jakožto arachnofobikovi, zejména pavouci v noci docela dost děsili.

Hra nevypadá jako klasický Doom, spíš jako kombinace Quake, Half-Life, Kingpin: Life of Crime, Max Payne a podobných stříleček z přelomu tisíciletí. Už nyní se ale těším na Doom 3: Resurrection of Evil, případně na The Lost Missions, protože mě atmosféra tohoto dílu prostě a jednoduše dostala.

Pro: zbraně, zpracování monster, děsivá, místy až hororová atmosféra, souboje, videosekvence

Proti: někomu může vadit tma, monstra objevující se za vašimi zády a že se nedá střílet a zároveň svítit

+35

Shining Force II

PsyxPsyx
Dohráno
  • PC 80
Shining Force 2 má pro mě ideální poměr příběhu, průzkumu a taktických soubojů. Mechanismy se od jedničky nehnuly ani o píď a jakkoliv jsou jednoduché, pořád se jim nezapře návykovost a bezzákysovost. Balanc mi přišel o něco lepší, jen jednotky s krátkýma nohama mají smůlu a získávají expy pomalejš. Na to doplatil i můj oblíbenec vlkodlak, páč jsem pro něj tentokrát nenašel prstýnek rychlosti a nemohla se z něj stát obávaná vzteklina. Souboje mají lehkou nepředvídatelnost, probíhá zde několik zákeřných hodů a ať se snažíte jakkoliv, čas od času nějaká postava potřebuje křísit. Na druhou stranu prohra není fatální, zůstanou vám expy a můžete to zkoušet znovu, o něco silnější.

Příběh vyznívá mnohem víc pohádkovějc než v jedničce a má komediální prvky, což vítám. Pravda, začínáte jako vyzáblý klučina co by nepřepral ani čivavu a těžko uvěřit, že na něj všichni spoléhají. Ale to se rychle podalo a například finální hlasování družiny, jestli má hlavní hrdina právo polibkem vzbudit spící princeznu nebo to připadne samozvanému trpasličímu válečníkovi, upřímně pobavilo.
+14

Polda, aneb s poctivostí nejdřív pojdeš

Han22Han22
Dohráno
  • PC 70
Polda 1, začátek nejdelší české série adventur a hra, kterou měl a hrál snad opravdu každý, já měl kdysi dokonce originálku. V jistém smyslu ještě kultovnější hra, než ve stejné době vzniklé Horké léto. Není se čemu divit - parádní dabing, humor, příjemná grafika a vděčný objekt nejrůznějších vtipů - policajt v hlavní roli. Jak to dopadlo dnes?

Grafika samozřejmě nevypadá jako zahraniční hry ve stejné roce, nicméně jednoduchá, pohádkově laděná a mírně karikovaná vizuální stránka rozhodně neurazí ani dnes.

Příběh je zdánlivě jednoduchý. V malém městečku Lupany dojde k únosu hostinského Jana Kostřába a jeho sestry Marie. Na případ je nasazen místní polda Pankrác, který ve třech dnech musí zjistit co se stalo. Protože jde o hru humornou a českou, příběh nijak negraduje a řešíte úsměvné záležitosti, třeba jak se vypořádat s policejní byrokracií, dostat přes otravnou manželku svědka, do sex shopu či zavřené hospody. O to větší šok přinese konec, který je na příběh-nepříběh šokující, brutální a... pohádkový - kdo ještě nehrál, nečíst! Pankrác zjišťuje, že pohádka o Jeníčkovi a Mařence je podle skutečného případu jedné kanibalky a že únos jejich dospělých verzí má na svědomí sestra kanibalky a jeho vlastní babička. Líbilo se, že hra ač je to humorná pitominka ctí pravidla detektivek a tak se pachatelka objeví jako první postava, směřování příběhu naznačí prakticky první věc co najdete - pohádková knížka, indicie je i zmatené vyprávění jednoho stařečka o tom, jak zapomněl své dvě děti v lese.

Humor je prostě typicky český devadesátkový. Pankrác sice není žádný génius, ale ani tupec, spíše takový trošku trošku přestřelený typický policajt stylu "buzerovat a prudit". Šikanuje lidi, rozdává pokuty, flegmaticky pomáhá sebevrahovi se zabít, nechybí ani pár případů "selhání pistole". Vytahuje se na slabší, leze do zadku nadřízeným, zkrátka česká klasika. Některé scény a především dialogy jsou i po letech geniální - debata s prodavačem ve zverimexu, nebo když po zazvonění vystrčí čumák odporná babizna a Pankrác to okomentuje "nazdár kde máš páníčka" :) Velmi tomu pomáhají dabéři, Lábus zvládá s přehledem veškeré báby, Nárožný umí zahrát tuponě i vypravěče a Sobota tady naprosto kraluje. Řekl bych, že po Jáchymovi je tohle jeho druhá nejlepší a jedna z mála snesitelných rolí :). Nechybí ani jeden odkaz (Lara Croft), nějaký ten sex a vůbec atmosféra je fantastická.

O dost slabší je samotná hratelnost. Tvůrci přišli se spoustou aktivních míst ve spoustě lokací, které ovšem Pankrác nijak nekomentuje, což mi přišlo divný. Oceňuji ovládání jedním tlačítkem, oceňuji to, že nemusíte zkoušet všechno na všechno, protože použitelná činnost se Vám ukáže. Zbytek je ovšem na ranu. Něco jsem si pamatoval, s něčím počítal, něco vyřešilo pečlivé prohlížení obrazovek. I tak je tu brutální pixelhunting (štěnice), činnosti které jdou provést až po několikáté (otevírání trezoru). A především prasárna největší - objevování se aktivních míst. Nejen, že se v lokacích zjevují předměty či postavy, co tu předtím nebyly, ale věci co nebyly aktivní najednou aktivní jsou. Doslova ultimátní výdrb je sebrání aspirinu, kdo hrál, ví o čem mluvím.

Hratelnost je zkrátka přehnaně obtížná, neférovým způsobem a proto dávám jen 70%. I proto, že přes parádní konec, dabing a humor je to jen takový rozjezd a trojka či čtverka byly mnohem lepší.
+26

Colin McRae Rally

RapierRapier
  • PC 90
Není snadné napsat komentář k první rally hře kterou jsem kdysi dávno, hodně dávno, hrál na svém vůbec prvním PC co jsem si v životě pořídil. Na CMR jsem měl ještě donedávna jiný, tak trochu, nostalgií zatížený názor. Mé hodnocení zde na DH bylo dlouhou dobu "jen" nadprůměrných 70%.

Shrnul bych to jednou větou: slušná rally hra která neurazí ani nenadchne. Opak je pravdou! Víc jsem se ani nemohl snad mýlit.

Ve svých vzpomínkám mám CMR zafixovaný jako slušný, graficky nijak zvlášť výjimečný, rally simulátor, od dnes již legendárních britských Codemasters. Mé vzpomínky na tento titul navíc tak trochu zanikly ve stínu "dokonalého", a pouhé dva roky vydaného, Mobil 1 British Rally Championship, nemluvě o snad nejlepším dílu CMR série Colin McRae Rally 2.0.

Dal jsem si spoustu práce abych si po 22 letech připomněl jaký skutečně první díl CMR série je, viz diskuze.

Je totiž mnohem lepší rally hrou než jsem čekal! Je tak dobrý, že jsem musel přehodnotit své hodnocení o celých 20% nahoru. Předně, CMR na rozdíl od mé oblíbené série Need For Speed (především dílů III-VI) zdaleka nezestárl graficky tak jako díly NFS III-Porsche, které sice vypadali ve své době špičkově (kreslená grafika) ale dnes už tak famózně nepůsobí.
Může za to v rozlišení 800*600 překvapivě daleký dohled, fotorealistická (v pozadí rozmazaná, ať žije hloubka ostrosti!) grafika terénu, a celkově velmi dobře vymodelované tratě plus jejich blízké okolí. Vše působí i v roce 2020 svěže, textury vypadají zcela přirozeně. Dívá se na to opravdu s potěšením, a v okamžiku kdy mě do očí oslepilo slunce na stage 1 v Řecku, hra si mě definitivně získala na svou stranu. Speciální efekty Coddies vždy uměli.

Ale není to jen grafika která je na svou dobu skutečně velmi dobrá, byť tenkrát tak trochu neprávem zapadla ve stínu NFS.

Výborný je i jízdní model. Na to, že se psal rok 1998 se auta chovají jako v simulátoru, rozdíl proti chování vozů v NFS je propastný (s výjimkou NFS Porsche).
Je zde cítit zrychlení, brzdění, každičký kontakt s vozovkou, stačí lehce vyjet mimo trať a pilot závodního WRC speciálu dostane okamžitě zpětnou vazbu v podobě horší přilnavosti a značnému snížení rychlosti, o potencionálním smyku nemluvě. Do toho auto na každé terénní nerovnosti různě nadskakuje nebo se naklání, zážitek z řízení na klávesnici je opravdu fantastický. V neposlední řadě tomu notně pomáhají perfektní zvuky motorů ale i pneumatik, respektive povrchu po kterém jedete.

Dale by se takto pokračovat dlouho. Ale není to nutné. Zkrátka a jednoduše: tohle je jedna z nejlepších Rally co jsem za poslední roky hrál.

Jistě, Richard Burns Rally, Rally Championship 2000, Dirt Rally, to vše jsou dokonalejší a graficky lépe zpracované simulátory rally ale CMR je fantastický zážitek na klávesnici, takový jaký už jsem dlouho neprožil.

Pro: jízdní model, tratě, počasí, vynikající hra na pomezí opravdového simulátoru rally a arkády

Proti: technické obtíže s rozjetím hry

+19

Far Cry 2

PaliasonPaliason
  • PC 35
Keby mám k tejto hre priradiť ľubovolné slovo čo ma napadne, poviem - Úmornosť.
Hneď na úvod musím napísať, že po nejakých siedmich hodinách hrania som to zabalil - nedohral. Nikdy viac.

Prvých 10 minút je parádnych, Afrika vizuálne skvelo stvárnená, jazda džípom ako úvodné intro, človek sleduje okolie a čumí na tú krásu okolo. Potom sa ochorenému hrdinovi v izbe zjaví hlavný záporák, zopár kecov, prestrelka vonku, útek do kostola pre pirule proti malárií. Fajn, vravím si, zaújimavé. 

A následne Far Cry 2 začne nenápadne naberať obrátky smerom z kopca rovno do hlbokánskych sračiek. Skoro všetko - každá činnosť, mechanika, systém mi tu strašne smrdí.

- unavujúce animácie pri kontakte každého interaktívneho objektu v hre. Naprosto príkladná vec robená len pre efekt. Ako pekné, že postava zakaždým chytí klučku na dverách a realisticky otvorí...pekné, že je vidieť celý rituál nastupovania do auta/člnu, presadanie z poza volantu za gulomet...atd...... lenže po hodine hrania už mi to veľmi liezlo na nervy. Napr. pri GTA podobných hrách mi to nevadí, tam je celý čas ovládanú postavu vidieť na obrazovke. Ale pri FPS-kách ma to vie nehorázne otráviť. Aspoň, keby sa to dalo vypnúť... Jaká by to bola lahoda, prísť k autu a stlačením "use" okamžiťe vyraziť. Far Cry 1 to tak mal.

- Tak nudný a stereotypný priebeh misií ako tu, som ešte nevidel. Trmácať sa 10 minút vačšinou úzkymi cestičkami, tam niekoho zastreliť/priniesť/zneškodniť a ísť 10 minút naspať - OK, to je štandardný typ questu v hrách, chápem. Len problém je ten, že všetko to tu šialene splýva a človek má pocit, že hrá už 20-ty krát tú istú misiu. No a vedlajšie misie, to je páni-moji vynaliezavosť...fúha... - tie sú všetky rovnaké, ale totálne.

- Prečo samotná jazda pôsobí tak odpudzujúco, nezábavne? Jazdný model hodnotím za 0,0 bodu. Tie autá sú krabice bez pérovania, tvrdé, úplne hrozný pocit z celej tej jazdy. Prečo si nemôžem v aute prepnút tú debilnú kameru z pohladu očí na externú z poza auta? Prečo musím 3x tam a 3x naspäť bojovať so skupinkou vojakov na miestach, kde som ich 2 minuty dozadu vystrielal? Aj keď nezastavím a zdrhám, tak ide po mne dotieravý džíp z ktorého po mne pália...čiže zase presadnúť na gulomet, dostrielať, presadnúť za volant, isť dalej...a tak stalé dokola - misia za misiou. Keby aspoň gulomet bol ovládatelný súčasne s jazdou. No utrpenie.
A to som bol len na prvej mape, keď to zo mňa vysalo posledné zbytky energie a sekol som s tým.. Už len si predstaviť tú nudu v dalšej obrovskej mape...no by ma drblo!

- herná mapa je tak zbytočne obrovská a zároveň prázdna, že to je až tragikomické. Žijú tam tušim len 2-3 druhy zvierat, viac som nestretol, a potom už len vojaci, vojaci, vojaci... Na každom kilometri majú tábor, kde čakajú s prstami na spúštach na chudáka (Vás), ktorý chce len v klude prejsť.

- Grafika je jediné, čo môžem pochváliť. Je to na vysokej úrovni. A zapálenie trávy a nasledne sa šíriaci oheň som v takomto rozsahu nikde inde nevidel. To je paráda. Ale čo z toho, keď je to len pozlátko a pod ním sa ukrýva velký hnedý šulec.

Keby existuje súťaž v sterilite a stereotype, Far Cry 2 by bol u mňa jasný víťaz.

Silne NEDOPORUČUJEM! a ďakujem za pozornosť.

Pro: vizuálne spracovanie Afriky

Proti: rýchly nástup stereotypu, jazdenie, úmorné questy, prázdnota, zbytočne obrovská herná plocha, nedomyslené prvky, nuda, rýchly respawn nepriateľov

+21 +23 −2

Frostpunk

BursoftBursoft
Dohráno
  • PC 70
Frostpunk je důkazem, jak moc jsem změkl u hraní moderních videoher, moje netrpělivost a nechuť rozehrávat hru na několikrát a poučovat se z vlastních chyb mi tu jaksi hrozně překáželo. Ačkoliv si myslím, že hra kolikrát není k hráči úplně fér.

Core hratelnosti je stejný jako u jiných budovatelských RTS. Dostanete do začátku pár lidí a surovin a musíte z něj začít stavět svoje steampunkové město. Problém ale nastává po pár chvilkách. Tutoriál neexistuje a v podstatě nějaké základy se dozvídáte jenom z tipů, které sem tam probliknou v horním levém rohu. A tyto tipy hráče určitě nepřipraví na všechny překážky, které v kampani potkáte.

Asi je logické, že když týpka pošlu v -40 sbírat klacky, tak je šance, že u toho umrzne. Ale když dostanu úkol vytopit lidem stany a 3 dny je udržet v teple a potom mi zničehonic přijde ledová fronta, kdy klesne teplota o dalších 20 stupňů a moje topení logicky nestačí, failne celá mise, naděje klesá a mě čeká mrazivá defenestrace. Hlavně ze začátku není možnost se na takové situace připravit. Celkově úvod hry je k hráči hodně nekompromisní a pokud špatně začne, už není moc možnost se ze špatné situace zotavit. Jakmile začnou narůstat nemocní a vy nemáte suroviny na stavbu dalších nemocnic nebo doktory, kteří by nemocné ošetřovali, můžete rovnou začít znovu. A to jsem se fakt snažil. Dvakrát.

Ano, Frospunk jsem dohrál na třetí pokus a i tak jsem měl konec tak depresivní, že to nemělo daleko od pokusu čtvrtého. Paní Deprese vás provází po celou dobu hraní, rozhodně se nejedná o relax typu Cities: Skylines. Frostpunk má jakýsi sociální přesah, kde musíte často dělat morální rozhodnutí a kompromisy mezi zavádějícími zákony. Poslat děti pracovat a mít extra dělníky nebo živit hladové krky a ještě jim stavět přístřešky? Ale když je takto chvíli budete živit, třeba se vám to vrátí. A nebo taky ne. Strom zákonů je chytře zahalen tajemstvím a je vidět pouze následující nařízení. Takže vás na začátku nenapadne, že z prvotní jámy na mrtvoly nakonec můžete získat hnojivo do jídla z mrtvol :D

A proč je hra nefér? Protože i když jakž takž během hry pochopíte všechny mechaniky a spojitosti, nic vás nepřipraví na samotný závěr, který je v podstatě jenom závod o nafarmení co nejvíc uhlí. A i když máte vyzkoumaný celý technologický strom, všechny fíčury na efektivitu pro ústřední topení, pálíte dřevo na úhlí, těžíte ho, vyplavujete z vody, zvětšujete nekonečně sklady, stejně jsem se poslední den modlil, ať mi na to závěrečné chytání broznu vlastně někdo přežije. Ne, toto mi fakt jako zábava nepřijde. Rozumím, že hra má docela velkou znovuhratelnost, protože víra vs řád a taky protože je ukrutně krátká, ale nějak nemám motivaci se dívat podruhé na umrznutí několika stovek lidí, i když jsem pracoval se vším, co mi hra nabídla.

Frostpunk by se mi moc líbil jako seriál. Jeho svět, steampunk a depresivní ladění je jako stvořené pro zfilmování. Jako hra je vlastně taky fajn, ale hodně jí podráží nohy divné finále a "nekonečný" mód zase neobstojí v konkurenci jiných budovatelských strategií. Ale třeba tomu dám ještě šanci, až budu chtít pořádnou dávku deprese.
+32

Shadow of the Colossus

BrasikonaBrasikona
Dohráno
  • PS4 75
Tolik jsem o té hře slyšela, ale vlastně jsem až do chvíle, kdy mi přistála v knihovně, přesně nevěděla, o co jde. Ano, kolosy, velké kolosy, mnoho kolosů! Věděla jsem, že musí jít k zemi, ale netušila jsem, že si tato hra tolik zakládá na zážitku. A že těch zážitků může být hned několik, ne všechny ve mně ovšem zanechávají krásné vzpomínky...

Vztek, pláč, chuť prohodit ovladač televizí nebo jej alespoň vyhodit z okna, myšlenky na spáchání sebenežití, touha bořit jiné věci než kolosy. A na straně druhé nesmírné sebezapření, odhodlání, neskutečná euforie, ba dokonce i... výčitky svědomí?

Po prvním kolosu, kde jsem sebou bezvládně házela sem a tam, jsem doufala, že už to bude lepší (se mnou), nějak ve stylu "hah, tak teď už vím, jak na to, jdeme dál!", což byl samozřejmě obrovský omyl. To správné know-how jsem neobjevila až dokonce hry a říkám si, zda se vůbec objevit dá. Po druhém kolosu už přišla první myšlenka vzdávání, ale nerada prohrávám a šla jsem na dalšího. Pak jsem se ovšem zapřísáhla, že "na tuhle zhovadilost nemám nervy!" Pochopte, já jsem s ovladačem naprostý nováček, což samo o sobě pro mě byla komplikace, ale když jsem se blíže seznámila s kamerou, věděla jsem, že bude problém. A Agro je sice boží kůň, ale byly chvíle, kdy jsem si říkala, že za kolosy raději dojdu pěšky. Ovládání pro mě bylo velmi, ale opravdu velmi bolestivé. Šílené, nepochopitelné a ubíjející. A za tím si stojím i po dohrání hry. Ano, opravdu jsem ji dohrála!

Čili, proč jsem se ke hře nakonec vrátila poté, co jsem přísahala, že už na to nikdy nesáhnu, jinak bych musela sáhnout po noži? Víte, zavřeli školy, já se nečekaně vrátila domů a... jaksi jsem znovu zatnula zuby a "rychlostí" tří kolosů za noc se postupně dokodrcala ke konci hry. Ve chvíli, kdy jsem se smířila s jistými nedostatky hry a pak hlavně i se svými nedostatky, mezi něž zařaďme nemotornost, neschopnost pořádně držet ovladač a netrpělivost, jsem dokázala ocenit to, co se hra snaží předat všem, kteří ji nechají. Za pomoci působivého vizuálu, jenž byl však pro mě neskutečný i o konzoli, dokonce i dvě dozadu, ze zpětného pohledu, tu nečelíme jen souboji s mohutnými a zdánlivě neporazitelnými kolosy, nýbrž sami se sebou a silou, jež žene našeho hrdinu kupředu. Hra se neobtěžuje s narací, ale ono to není ani potřeba. Princip působí jasně – zabij / znič kolosy, vrátí se láska tvého života. Párkrát do ticha zavoláme Agro! Agro! Agro! Agro! a můžeme vyrazit. Hra ani nevysvětluje, na čemž jsem si rozbila hubu, když to řeknu takhle zpříma. Ale o to zajímavější celý zážitek pak byl, ač jsem se ho právě proto chtěla vzdát. Svět vypadá prázdný, a přesto je přeplněn všemi možnými krásami. Prostředí je pečlivě strukturované a vymodelované, díky čemuž je každý souboj něco jiného. Na tom mají samozřejmě zásluhu i samy kolosy. Každý je unikát a dokáže vás vytočit jinak. Každý souboj pro mě byl nutným zlem z hlediska odehrání, ale později se mé vnímání zcela proměnilo. Nutné zlo to bylo. Ale z mé strany, nebo ještě přesněji, ze strany našeho hrdiny...

A zde je to, co celou hru povyšuje na něco velkolepějšího než jen "nějakou hru" a staví ji do výšin. Přichází myšlenka. Proč zabíjet kolosy? Protože to někdo řekl? Protože to zachrání milovanou? Protože jsou nebezpeční pro náš svět? Kdo ví, ale po setkání s některými kolosy začíná být postupně jasné, že to ony jsou oběťmi. Jak se s tím vyrovnat, jak s tím naložit? O čem ta hra tedy vlastně je? Mluvíme-li však o povyšování, můžeme hovořit i o umění. Proč? Jedna věc celý tento působivý koncept zastřešila a umocnila celý tento epos. Není to vylepšená grafika, je to stále ta jedna a samá hudba, která budovala atmosféru přesně takto už před lety. A stále to funguje. Bez ní by dle mého soudu nebyla hra ani poloviční. Kow Otani, mistře, děkuji.

Po tomhle všem bych byla ochotna napálit klidně stovku. Prožitek, jenž mi tato hra umocnila, má takovou hodnotu. Poté si však vzpomenu na to, co ji v mých očích shazuje. Nedostatky kamery a ovládání byly sice ve výsledku přebity, ale zapomenout je nelze, což mě mrzí. A teď se ptám – poruším další ze svých přísah, kdy jsem říkala, že po dohrání to už znovu zkoušet nebudu, protože mám jen jedny nervy? Uvidíme, uvidíme... Pokud už nic jiného, jsem schopna dlouhé hodiny sledovat Agro, jak se prohání tím nádherným světem.

Pro: nádherná grafika, skvěle zpracované animace (Agro!), působivý koncept, famózní hudba

Proti: ovládání, kamera

+25

Montaro

BrasikonaBrasikona
Dohráno
  • PC 80
V základu prostá hříčka, už níž jsem však "zkejsla" na pěkně dlouhou dobu... Ale není divu, cokoli s tématikou mnou milovaného pejska shiba inu upoutá mou pozornost. A tady z toho navíc vzniklo něco vskutku zábavného.

Hra není vůbec složitá, jediným smyslem je vlastně vyrazit se shibou na co nejdelší procházku. Tu ovšem čas od času, jak už tomu tak ve skákačkách bývá, naruší některé překážky – ptactvo, otevřené kanály, rozzuřené slepice nebo kočky – naopak si můžete pomoci slupkami od banánů nebo, ehm, nakukováním pod sukně japonským školačkám... A můžeme se vrhnout na sběr DOGE coinů! Vše, co potřebujete, jsou šipky. Hra vás rovnou vypustí na kraj metropole, ale není třeba se ničeho bát a cokoli řešit, vše je naprosto intuitivní.
Hra je řešena pixelovou grafikou, která zde vypadá opravdu pěkně, scenérie je povedená a vaše shiba je k pomazlení. A co víc, můžete ji za své těžce sesbírané doge peníze obléci do řady možných i nemožných, avšak bezesporu rozkošných, oblečků. Až s podivem shledávám, že mi ani po několika hodinách nevadily neustále se opakující skladby, to jsem nečekala. Ale nutno říct, že sám o sobě je soundtrack povedený, i když samozřejmě po chvíli repetitivní.

Nevyhnutelným faktem ovšem je to, že hra nemá žádný vyšší cíl a jakmile sesbíráte všechny oblečky a splníte achievementy, nemáte motivaci ve hře pokračovat, pokud se nechcete snad jen trochu "vyblbnout" (což není vůbec špatné). Ale upřímně, hlásá tato hra, že má nějaký ten vyšší cíl? Nikoli, proto ji lze za mě hodnotit jako zajímavý zábavný počin, který potěší Shiba fanatiky (ať už chovatele, či ty, kteří zbožňují Doge, Cheemse a další) a milovníky klasických skákaček. Za to jednou euro je to opravdu fajn.

Pro: much doge, such wow

+15

Manic Karts

JunglistaJunglista
Dohráno
  • PC 50
Je vidět, jak je nostalgie mocná čarodějka, protože Manic Karts rozhodně nepatří k těm lepším hrám. Je veskrze (pod)průměrná a to jak obsahem, tak prezentací. Herní možnosti jsou pouze závod na jedné trati a pak tři šampionáty. Motokáry jsou ve verzích 100, 150 a 250ccm a pak už se odlišují jen barvou.

Tratí je celkem 16, ale jsou tak krátké, že čtyřkolový závod jde dokončit pod minutu. Je sice možné si kol nastavit až 40, ale to hraničí s masochismem. Kromě toho jsou taky poměrně nepřehledné, takže občas je umění vykoumat, kudy vlastně jet.

V šampionátech je pak mezi závody možné motokáru vylepšit (pneumatiky, výkon, nitro...) nebo podplatit komisaře, aby vám naskákal vyšší bodový příděl. Férovka :-) A to je tak jediné osvěžení. Vzhledem k těm kraťounkým tratím a poměrně snadné obtížnosti lze komplet celou hru profrčet za 2-3 hodiny.

I když hra tvrdí, že podporuje SVGA (tedy rozlišení 800x600), tak to nějakým způsobem dovedně maskuje. Půl obrazovky zabírá hrozivě pixelovatý jezdec s motokárou a pozadí je zubatější než Duane Dibbley. Prostředí samotné je v podstatě krychle, občas jen lacině rozdělená příčkami, občas to vypadá jako okruh.

Pořád jen nadávám, tak proč tedy 50%? To je právě ta nostalgická mrška. O hře bych se asi nikdy nedozvěděl, že existuje, kdybych si v roce 1996 nekoupil album Scooteru - Our Happy Hardcore, kde se kromě skladeb a nějakého toho interaktivního obsahu nacházelo i demo této hry. S jedinou tratí (Londýn) a hudebně tématicky podbarvené skladbou Back In The UK. Takže nahráno do zblbnutí :-) A koneckonců, hra se zase tak špatně nehraje, jen nemá tu schopnost zaujmout tak, aby u ní člověk vydržel déle, než pár minut.

Pro: na chvilku zabaví

Proti: vyloženě budgetový titul, grafika, krátké tratě

+11

LIMBO

BrasikonaBrasikona
Dohráno
  • PC 85
Limbo je, i přes pouhé jediné dohrání, mou srdcovkou. A možná i právě proto se opakování vyhýbám. Stručně řečeno jde o jeden z mých nejoblíbenějších videoherních zážitků, s nimiž jsem zatím měla tu čest. Ta atmosféra, ta atmosféra... Ta zkrátka dělá divy! A co za ní stojí? Výborně uchopená výtvarná stránka. Ta už od prvního spuštění naznačuje, že tohle nebude jen prostá hra, ale jistým způsobem i umělecké dílo.

Hra vypadá opravdu nádherně, bez debat. Minimalistický vzhled umocňuje černá a šedá barva, představivost pracuje, fantazie tká. Pomalu se propadáme atmosférou do působivého zážitku, za nímž nestojí samozřejmě jen grafika. Zvuková stránka hry je opravdu perfektní, což je důležité zmínit, protože při řešení hádanek je mnohdy nutné se kromě zraku spolehnout i na sluch. Ovládání je velmi prosté, pouze šipky a Ctrl k vykonání určité akce, jednoduché, ale účinné a dostačující. Obtížnost však stále stoupá, už na začátku je hra plná nebezpečí. Možná dojde na smrt už během prvních hádanek. To je ovšem pouhý začátek, zemřít se dá nedopatřením ještě mnohokrát! Časté umírání může být skutečně frustrující, ale je nutno ocenit vynalézavost autorů, kteří připravili mnoho způsobů smrti, které i zajímavě vypadají... Je libo se utopit, nechat zavalit, rozsekat, probodnout nebo jen tak se zabít skokem z velké výšky? Není problém!
Ne vždy je to o rychlých reakcích a rychlých prstech, je třeba vše správně načasovat a hlavně prozkoumat, co se dá, a neustále zkoušet a hledat řešení, které nemusí být hned jasné. Dostali jste se přes jeden problém? Hurá! Jenom je škoda, že jste tam dole měli udělat něco, díky čemu by vás tahle železná potvora teď nerozsekala na kousíčky! Smůla, musíte znovu... Ignorování i těch nejmenších detailů a změn zvuku dost často (pokud nemáte zrovna štěstí) pošle vaši ubohou postavičku vstříc kruté a hrůzyplné smrti...

Nehledala jsem v tom, kupodivu, ani tak příběh, jde hlavně o navození atmosféry a dopad na pocity hráče, což se tvůrcům opravdu povedlo, alespoň tak jsem to vnímala já osobně. Tato hra je opravdu ukázková – přenádherný vizuál, zvuky, které hráče neustále nechávají v nejistotě, celkově pak promyšlenost hádanek, jež se opravdu povedly.
Je to dle mého názoru zkrátka skvělá hra, kterou byste rozhodně měli zahrát, pokud máte rádi plošinovky, adventury, či atmosférické hry.

A já bych si ji patrně měla po čtyřech letech zopakovat, zda-li na mě bude působit i teď právě takto...

Pro: audiovizuální stránka a atmosféra, promyšlené hádanky

Proti: některé skutečně až příliš frustrující části

+41

Valhalla Hills

malarkeymalarkey
  • PC 50
Je to zvláštní, ale tvůrci mají za sebou poměrně solidní strategie a navíc jsou mezi nimi tací, kteří i pamatují zrod původních Settlersů, na které má Valhalla Hills snahu navazovat. A i přesto se jedná o vysloveně průměrnou, až nezáživnou hru. Tak kde se stala u pánů z NDR chyba?

Co Vám budu nalhávat, měl jsem strašnou chuť na nějakou tu budovatelskou strategii. Jedna z možností se tak nabízela právě Valhalla Hills. Námět vysloveně lákal, takže proč jej nezkusit? Hru jsem nainstaloval, zapnul a kochal se prvními momenty z hraní. Technicky vzato to tu vypadá jako u starých dobrých Settlersů, jen s novějším grafickým hávem. Nic víc, nic míň. Pro uspokojení choutek v tu chvíli absolutně dostačující. Pozoroval jsem milou a vtipnou grafiku, sem tam nějaké ty grafické efekty, jak si malí vikingové staví obydlí, jak se střídá pod Unreal enginem den a noc. No, ze začátku to působilo opravdu dobře. Absenci příběhu jsem neřešil, i u druhého dílu Settlersů byl příběh poměrně triviální. Tedy dostat se z bodu A do bodu B. Zde je to totiž obdobné. Každou mapu se prokousáváte skrz ostrůvek, kde máte za cíl se dostat do portálu a pokročit na další ostrov. Tudíž začínáte u prvního portálu, kde Vás hra vyvrhne doslova z nebes spolu s pár surovinami a Vy budujete. Kolem Vás nějaký ten les, zvířena a sem tam nějaký nepřítel, kterého budete muset odklidit, abyste portál aktivovali a vstoupili do něj. Toť vše.

Bohužel, a teď začíná kámen úrazu, mapu za mapou se neaktivují s pravidlem nové budovy a nové funkce, ty přichází postupně a pomaleji, než byste chtěli. Navíc map je poměrně dost a tak neustále stavíte a stavíte a jakmile udělat jednu stavitelskou chybu, můžete vše opakovat. Vše tu působí, že se musí povést na první dobrou, jinak Vám dojdou suroviny - jídlo, voda, kameny, dřevo - cokoliv. A vy budete budete namydlení a budete moci opakovat.

A teď si představte, že se vše neustále opakuje. Do zemdlení. Dokud nevystoupáte na pomyslný vítězný schůdek, tedy v tomto případě do Valhally.

U starých dobrých Settlersů těch map bylo o mnoho méně, také v nich byla cítit jistá tajuplnost, navíc postavit jakýkoliv domeček nabízelo určité poselství, tady tak nějak stavíte a stavíte a vůbec nic Vám to nepřináší. Valhalla Hills má dobrý nápad, ale šílené herní mechanismy, které prostě nebaví, ať dělám, co dělám. Navíc nastavit jenom vzdálenost kamery od malých vikingů bylo na elaborát. Návrat do mladých let se tedy nekoná a vzpomínky na Settlers, a obzvlášť dvojku, budou tudíž opět nepřekonány. Pravděpodobně navždy. Škoda.

Pro: milá grafika, vtipné prostředí, prvotní radost z návratu do mladých let, odkaz původních Settlersů

Proti: šílené ovládání kamery, nezábavné mechanismy, málo možností vývoje, nuda až na dřeň

+13

Be a King II

oldgamer89oldgamer89
Dohráno
  • PC 50
Oproti prvním dílu Be a King zde přibylo několik nepodstatných zlepšováků a také jakási variace na achievementy, které ale postupně plníte automaticky při normálním průchodu hrou, takže k jejich získání není potřeba vyvíjet nějaké zvláštní úsilí, tudíž jsou vlastně úplně zbytečné. Ve výsledku se tedy jedná stále o tu samou, na pochopení velice jednoduchou strategickou hříčku.

První mapa světa je čistě tutoriálová a její dokončení trvá v klidném režimu asi 15 minut. Druhou už lze považovat za klasickou hru jednoho hráče s obtížností na úrovni "lehká" a po jejím úspěšném dohrání, které trvá odhadem tak hodinku, už nemáte absolutně chuť pokračovat dále, jelikož všechny herní mechanismy byly již vyzkoušeny a všechny dostupné budovy postaveny. Bohužel ale, Be a King II pokračuje dále ještě třetí částí s už docela, řekněme, zajímavou obtížností. Ta už zabere klidně i pár hodinek a sem tam nějaké to opakování. Pokud ale hráč na začátku pochopil, co se po něm žádá, nebude s ní mít nějaký vyloženě vážný problém.

Co se mi líbilo: oceňování zlatým, stříbrným nebo bronzovým pohárem při splnění časového limitu dané mise, po každém úspěšném levelu rozrůstání hráčova města (pouze grafické znázornění, na hru nemá vliv), okrajové využívání hrdiny, příjemná nenásilná grafika a fakt, že tato budovatelská strategie je ve své podstatě více logickou hříčkou než strategií.

Další díl ze série Be a King: Golden Empire už rozhodně shánět nebudu, hru mohu doporučit pouze jako odreagovávačku mezi jinými hodnotnějšími tituly.

Pro: grafika, obtížnost, nutnost logického uvažování

Proti: stereotyp, zbytečně moc misí, málo herních možností, "achievementy"

+11

Tomb Raider: The Last Revelation

adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 60
Čtvrtý díl ságy Tomb Raider začíná v Kambodži roku 1984, kam se vydává tehdy šestnáctiletá Lara společně se svým mentorem Wernerem Von Croyem na průzkum starodávných ruin. Tam objeví starodávný artefakt, který se Werner i přes varovné nápisy na zdi pokusí získat. V tom okamžiku se začnou ruiny hroutit. Mladá Lara v poslední chvíli uniká, Von Croy ale zůstává uvězněn v ruinách.

Příběh následně pokračuje v roce 1999 v Egyptě, kde Lara společně s průvodcem prohledává hrobku egyptského boha Setha, aby našla artefakt zvaný Horův amulet. Po jeho získání zjisti, že daný amulet věznil temného boha Setha v jeho sarkofágu a odstraněním amuletu došlo k jeho osvobození. Do toho všeho Lara zjistí, že její průvodce ve skutečnosti pracuje pro Von Croye, který chce získat Horův amulet pro sebe.

Takto začíná další příběh Lary, který se tentokrát odehrává skoro celý v Egyptě. První mise s mladou Larou jsou spíše takovým tutoriálem, kde se naučíme ovládat většinu Lařiných dovedností. Bohužel dané vysvětlování nelze přeskočit, takže pro hráče znalé předchozích dílů může tato část působit zdlouhavě. Nicméně zjišťujeme, že se Lara naučila houpat na lanech (což se mimochodem dost špatně ovládá, ale naštěstí těch lan není ve hře mnoho), nově umí i šplhat po sloupech a při zavěšení za hranu podlahy či útesu dokáže ručkovat i přes roh. Dále dokáže otevírat některé dveře a poklopy (což z počátku není moc intuitivní, hlavně pro hráče předchozích dílů, kde to nešlo).

Graficky hra vypadá prakticky stejně jako předchozí díl, v cut scénách přibyly animace obličejů, takže postavy hýbou rty. Bohužel se ve hře vyskytuje spousta bugů, kdy se Lara zasekává o textury (obzvlášť vhodné pod vodou, když je málo vzduchu nebo když Laru honí krokodýl). Dále hodně blbne i kamera, která v některých místech zabírá Laru z pevného úhlu. V daném místě ale hráč nevidí okolí, takže neví, kam jít. Obzvlášť zábavné je pak použití klávesy pro pohled z vlastních očí, kdy je vidět Laru stále svrchu, ale u toho hýbe hlavou dle stisku příslušných šipek.

Hra má ve výchozím stavu vypnutý auto aim s tím, že manuální míření není zrovna dvakrát intuitivní. Doporučuji tedy v nastavení auto aim znovu aktivovat. Problémem však jsou některé hádanky, které vyžadují přesnou střelbu (např. trefování do terčíků).

+ Příběh.
+ Některé puzzly (Obří člověče nezlob se, měření objemu vody).
+ Dva dopravní prostředky, v jedné misi jede Lara v džípu (protivníkovo auto se ale značně zasekává o textury) a později jezdí na motorce.
+ Hezky provedená mise odehrávající se ve vlaku.
+ Level design levelů v hrobkách.
+ Konečně díl TR, kde Lara nepřijde o všechny zbraně.
+ Jsem rád, že se zde už tolik nepoužívají posuvné bloky.
- Level design měst, která jsou hodně nepřehledná. Hraní misí jako City of the dead, Trenches nebo Citadel Gate je doslova za trest.
- Pro některé oblasti je potřeba manipulovat s pochodní, kterou si Lara vezme do ruky (nepřidává se do inventáře). Pokud ale potřebuje střílet, musí ji zahodit. Často se ale stane, že zapadne mezi textury a pokud není zapálená, není vidět.
- Je fajn, že se některé úrovně / oblasti procházejí a po určité činnosti jinde se do nich Lara může vrátit. Co je ale divné, že se při přechodu Laře obnoví zdraví. Takhle lze vejít do úrovně, postřílet nepřátele, vrátit se do předchozí úrovně, ihned přejít zase zpět do nové a Lara má plné zdraví.
- Sem tam problikávají textury.
- Trochu nesmyslné zachytávání střel určitými nepřáteli.
- Občas trochu hloupé řešení úrovni, kdy je například potřeba otevřít tajné dveře, ve které jsou mumie, po jejichž zabití získáme potřebnou čutoru na vodu.
- Používání některých předmětů ze nepovede vždy napoprvé. Někdy se stane, že Lara řekne 'No', ale při opakování (bez posunu Lary) už daná akce provést lze.
- Chtěl bych vidět, jak Lara nasazuje na sochu Horuse boty.
- Menu hry je trochu nepřehledné. Např. nikoho intuitivně nenapadne, že pokud chce hru vypnout, musí stisknout klávesu P pro zobrazení hlavního menu.

Čtvrtý díl nám přináší další příběh s Larou Croft v hlavní roli. Novinek oproti předchozímu dílu je poskrovnu, hra je vizuálně i hratelností prakticky totožná s předchozím třetím dílem. Některé mise jsou nepřehledné nebo nudné a vyskytuje se zde opravdu hodně bugů.

Pro: Příběh, design několika misí

Proti: Design ostatních misí, ovládání na laně, bugy

+15

Need for Speed: Carbon

oldgamer89oldgamer89
Dohráno
  • PC 65
Po mnoha a mnoha letech jsem si musel Need for Speed: Carbon znovu nainstalovat a zahrát, abych si vzpomněl, co že tam bylo vlastně špatně a proč jsem se k němu oproti předchozím dílům nikdy nevracel. A už to vím.

Je to kombinace nechutné šedivé grafiky, otravných, až uši rvoucích pazvuků a prapodivného chování vozidel. Vezmu to tedy postupně. Že se tvůrci znovu vrátili k nočnímu režimu mi vůbec nevadí, ba naopak, k pouličním závodům nebo duelům v kaňonu prostě tma neodmyslitelně patří. Vadí mi, že město samotné vypadá absolutně otřesně a určitě ještě hůře, než to prosvícené a jakoby živé z o dva roky staršího Need for Speed: Underground 2. Grafické nastavení jsem měl na maximu a přesto mi připadalo, že jezdím v nějaké divné šedé mlze. Když jsme už u toho nastavení, hra ho tedy moc nenabízí, palec nahoru akorát za možnost vypnutí (ani nevím jak to správně nazvat) "zrychlovacích čar za vozidlem".

Dalším bodem je zvuk a hudba. Prostorový zvuk je pochopitelně výborný a podkres, který hraje v menu, návykový. Ovšem hudební doprovod přímo ve hře za jízdy je zcela o ničem. Celkem nemilé překvapení, sountracky k Underground 2 a Most Wanted si pustím někdy i dnes a pořád mají grády. Tady prostě nic. Zvuky vozů bych ohodnotil lehkým nadprůměrem, tady se na to tvůrci úplně nevyflákli. To nejhorší tedy zůstává na konec. Pískání pneumatik. Za každé situace, prostě neustále. Po půlhodině hraní měla moje hlava tendenci explodovat. Vyřešil jsem to tedy lišácky nastavením "ostatních zvuků" na 40%. Hudbu ve hře jsem úplně ztlumil a hlasitost motoru zůstala na 100%. To je to jediné, co se tady dá nějak rozumně dlouhodobě poslouchat.

No a tím posledním ze smrtelné trojkombinace je samotné chování vozidel. Zejména ze začátku u těch nejslabších neupravených vozidel (v mém případě Afla Brera) řídíte pocitově špatně obrobený kus železa, který sebou neustále divně trhá a zasekává se o neopracované otřepy. Situace se o něco zlepší až později, kde již brázdíte město a jeho okrajové části s maximálně upraveným výkonným vozem. Tady už si totiž všímáte jen té neuvěřitelné rychlosti a modlíte se, ať v příští zatáčce nesletíte skrze zábradlí do temné propasti. Takový sprint v kaňonu s extrémně naducanou Mazdou RX-7 za melodie Wankelova m(r)otoru na plný plyn, no páni..

To špatné tedy bylo řečeno a nyní začnu i trošičku chválit. Příběhová linka mi vyhovovala, i svou návazností na Need for Speed: Most Wanted, ústřední záporák je patřičně namyšlený a slizký a celou dobu se těšíte, až ho na konci zničíte a vyženete z města.
Herní princip založený na dobývání a chránění městských částí zakončený závody s bossy byl zajímavý, později už ale spíše nudný a stereotypní. Naštěstí to trápení netrvalo moc dlouho.
Možnost tuningu se zde naštěstí o něco zase rozšířila a ve své podobě mi naprosto vyhovovala. Parťáci byli zajímavým zpestřením, ale že bych je tedy nějak urputně používal, to ne.
Největším plusem tohoto dílu je rozhodně úžasný vozový park rozdělený do kategorií Tuner, Muscle a Exotic. Krom levné pseudo "ameriky" Chrysleru 300C, kterým u nás jezdí snad jen cikády, chtějící udělat dojem na své opuchlé sestřenice, souhlasím s každým zdejším vozidlem. Především chválím přidání celé řady brutálních muscle kár.
Nezbývá mi tedy než naprosto souhlasit se zdejším hodnocením, které je v tuto chvíli ustáleno na přesně 65%. Původně jsem uvažoval spíše nad 40-50%, ale autíčka jsou zde nastavena naprosto dle mého gusta a pokud mě moc nebavila kariéra, tak jsem si vše vynahradil na parádních a těžkých výzvách. Plus variace na achievementy v podobě "karet". 65%.

Pro: vozový park, výzvy, parťáci, příběh, filmečky, Cross, karty

Proti: grafika, zvuky a hudba obecně, chování vozů

+16

Metro Exodus - The Two Colonels

NiktoriusNiktorius
Dohráno
  • PC 40
Myslel jsem, že největší odpad mezi AAA hrami z poslední doby je Wolfenstein: Youngblood, kterého jsem se nepřinutil dohrát, protože jsem u jeho umořující repetivnosti trpěl, ale toto dvouhodinové DLC k (výbornému) Metru Exodus ho trumfnulo.

Hra má asi 2 hodiny, přičemž první třetině chodíte úzkými tunely, plamenometem si klestíte cestu, občas něco zapnete nebo vypnete a nebo na vás vyskočí nějaká potvora, takže musíte začít rychle mlátit do tlačítka, aby se spustila animace, ve které potvoru přemůžete (a ne animace, v níž potvora přemůže vás). Takže hratelnost a la Dragon's Lair.

Ve druhé třetině konečně dostanete normální zbraně. S nimi chodíte úzkými tmavými tunely a střílíte po nepřátelích. Ty většinou ani nevidíte, jen jejich smrtící výstřely z brokovnic na 100 metrů. Víceméně se tato část hraje sama a vy především musíte ve správný část stát na tom správném místě, aby se spustily skripty, které vás posunou dál.

V poslední části chodíte úzkými tunely v totální tmě, kde vidíte cca 2 milimetry před sebe. Když slyšíte mutanty, naslepo kolem sebe pálíte z plamenometu. A to je všecko, konec hry.

Naprosto nechápu, kde se proboha berou ty recenze, které tomu sází nadprůměrná hodnocení. Natož ty fanouškovské ohlasy tvrdící, že toto DLC je dokonce lepší než základní hra. Za mne jde o koncentrát toho, co bylo na sérii Metro úplně nejhorší a gigantický gamedesignový fail.

Pro: netrápí vás to dlouho

Proti: svírající linearita, příliš mnoho skriptovaných sekvencí, nulová imerze, černočerná tma

+16 +19 −3

Orcs Must Die! 2

SteveSteve
Dohráno
  • PC 70
Hru jsem zkoušel již někdy brzy po vydání, protože první díl byl přesně můj šálek čaje. Přišlo mi to ale už spíš cílené na co-op, moc jsem nestíhal a hru uložil k ledu. Jelikož mám poslední dobou konečně s kým hrát a dotahuji herní resty, tak se dostalo i na Orky. Bohužel hra už docela zestárla po všech stránkách.

Co mi vadilo asi nejvíce, byly takové nějaké ošemetné hitboxy, takže jsem většinu času prostě střílel nejsilnější ránu do davu orků a ono to fungovalo. Hrál jsem za čarodějku, některá její kouzla byla fajn, pasti taky, pomocní lučištníci skvělí. Obtížnostně tak nějak pohodička, místy bohužel trochu nuda. Výzva je to asi spíš jenom usilovat o maximální skóre, ale to je zase trochu zbytečné sebemrskačství.

Naštěstí se hra nebere opět moc vážně, a tak se celý příběh nese v pohodovém odlehčeném duchu až do konce. Celkově vzato mě to bavilo, ale nějakou motivaci na znovu rozehrávání některých levelů už tam necítím.

Pro: nová postava, nové pasti, orkové, zbraně, odlehčený příběh, některé zajímavé levely

Proti: místy trichu nuda, dost nevyvážená kolísající obtížnost, zvláštní hitboxy

+18

The Room

KejteeKejtee
Dohráno
  • Switch 75
Ak patríte medzi priaznivcov exit hier a rôznych hlavolamov, tak je táto hra niečo pre vás. Rébusy sú spojené s mysterióznym príbehom a hudbou, ktorá dokresľuje danú atmosféru.

Upozorňujem, že netreba očakávať náročné úlohy. Je pravda, že bolo zopár takých, pri ktorých som sa na chvíľku zasekla ale platí tu pravidlo, že v tom netreba hľadať žiadne chytáky. Často vám hra sama povie čo robiť. Stačí sa pozrieť z toho správneho uhla.

Hra obsahuje aj pomoc nápovedy, ja som ju nevyužila, takže neviem presne ako funguje ale je to, myslím, fajn barlička ak by ste boli v úzkych.

Hrala som to na switchi, najskôr v docku a skúsila som si pohyb joyconom. Na začiatku mi prišlo ovládanie trošku nešikovné ( alebo som len ja tá nešikovná? :) ) ale časom som si zvykla. Potom som si vyskúšala handheld mód a ten mi sadol oveľa viac. Je to také prirodzenejšie, takže ak by som mala odporúčiť tak skôr ten handheld.

Hru som prešla asi za 3 hodinky a kľudne by som si ešte dala. Bolo to príjemné a mala som radosť, že mi to šlo. :)

Pro: Hudba, nefrustrujúce hádanky

Proti: mohlo by to byť dlhšie, menšie problémy ovládania s joyconom

+13

Quake 4

pajmičpajmič
Dohráno
  • PC 65
Quake 4 se na pohled netrénovaného oka může jevit jako mírně zaostalý bratr Dooma 3. . Pohybujete se s grácií a elánem důchodce, skáčete 2 centimetry do vzduchu, vizuálně to vypadá takřka totožně. Avšak je zde, pravda, málo, leč dost podstatnách věcí, které tyto poněkud kontroverzní FPS kulišárny odlišují.

To nejpodstatnější jest fakt, že na počátku (přibližně v první polovině) hry neválčíte sami! V zákopech to bouchá, přes vysílačku komunikují vojáci, často potkáte velkou skupinu spolubojovníků, kteří "zajištují" oblast, občas to okoření naskriptovaná animace nebo nějaká exploze. Zkrátka je dlouho překvapivně rušno, což jest pravý opak Dooma 3, který na základnu v prvních minutách vypustil chaos a zbytek hry nastal pocit izolace. Quake 4 má atmosféru válečnou a o nic méně hustou. To se trochu mění jen tehdy, když jste odděleni od své jednotky či jste rovnou sami posláni splnit úkol, pak se ze hry stává "Doom3 s odlišnýma bouchačkama."

K smrti mě nudila ochrana konvoje, který je pohyboval 2km/h a venkovní pasáže v tanku jsou zase zbytečně zdlouhavé. Proklamovaná "Quejkárizace" je dnes spíš úsměvná a její "benefity" taktéž - v podstatě máte jen stále zapnuto "always run" máte trochu vyšší výdrž a můžete číst Quejgáří hatmatilku. Jinak to celé nějak ztratí náboj a ona válečná vřava v první půlce hry jaksi vyšumí do prázdna.

Zbraně nejsou nijak originální, ale mají solidní kopanec a je jich poměrně dost.
(Vždy se pousměju nad tím, jak si Ravensoft myslel, že vystřelit černou díru o velikosti hlavy znamená přicucnout k sobě pár quejgárů, načež onen nejničivější objekt ve vesmíru udělá malé *boom*. Takhle to fakt nefunguje.)

Jinak je Quake 4 pořád celkem fajn, ikdyž zestárnul jako ryba a dnes spíše vypadá jako tuctová Užgorodská budgetovka, která se ale stále solidně hraje.

Pozn. po dlouhé doě jsem vyzkoušel český překlad a dabing.
"This is corporal Kane, one certified badass"
Překlad:"To je desátník Kane, certifikovaný hlupák"

Ty vole, nasrat!

Pro: První polovina hry, pocit ze střelby, atmosféra, rozmanitost nepřátel, main theme.

Proti: Druhá polovina hry, pasáže v tanku, je to krátké.

+19

Loot Hunter

oldgamer89oldgamer89
Dohráno
  • PC 35
"Mohl bych spustit kotvu do vaší laguny?"

Netajím se tím, že hry od nevelkých českých vývojářů, studia Rake In Grass, prostě zbožňuji. Nedávno jsem zde na DH objevil další kousek z jejich portfolia. Mezi totálním nedodělkem (ale i tak docela dobrým) Northmark: Hour of the Wolf a pro mě skvělými Rampage Knights se na mě usmívala ještě další hra, a to s ikonou staré námořní lodě. Než jsem tento kousek sehnal, uplynulo pár měsíců, ale nakonec se to podařilo a já Loot Hunter s počátečním nadšením a pozdějším zklamáním nakonec úspěšně odehrál.

Hrábě v trávě mě téměř vždy dostanou svojí typickou kreslenou vtipnou grafikou, intuitivním a nenáročným ovládáním a především svým nefalšovaným originálním humorem. Tady se bohužel něco nepovedlo a zbyla jen ta grafika. Za těch pár chvil, které jsem u hry strávil, jsem se ani jednou nezasmál. Ba ani nepousmál. To už je špatně. Grafika rozjetou tradici nenarušila, ale třeba takové zpracování hlavní mapy, kde se s lodí pohybujete, je opravdu mizerné. Navíc jak psal kolega v komentáři výše/níže (to záleží na vás :D), plavidlo se neustále zasekává o pevninu. Jedním slovem: "Báječné!"

Obchodování v jednotlivých přístavech spočívá v nákupu a prodeji různých surovin, nic světoborného. Plnění úkolů a získávání zkušeností plus povyšování je tedy hlavní náplní hry a zhruba po půl hodince omrzí, takže dále hrajete už jen proto, abyste to prostě dohráli. Nebo je zde ještě druhá možnost - okamžitá odinstalace.
Tím nejhorším aspektem Loot Huntera je pro mě ale soubojový systém, který probíhá pomocí jednoduchých spojovacích puzzlů a v mnoha ohledech zde vlastně záleží na náhodě.

Takže sečteno podtrženo - toto se klukům přazským moc nepovedlo a dovolím si tvrdit, že narozdíl od většiny jejich ostatních titulů, je tato hříčka úplně zbytečná. Zasloužených 35%.
+14
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • raisen Alan Wake +31
    Napsala raisen, 15 dní
    Alan Wake byl můj mnohaletý rest. Zhruba v době, kdy to byla relativně ještě novinka, jsem…
  • Vurhor Pathfinder: Wrath… +31
    Pathfinder: Wrath of the Righteous
    Napsal Vurhor, 26 dní
    Smile. The world is not ending just yet.   Pathfinder: Kingmaker pro mě bylo před několika…
  • Zoltan Terminator:… +30
    Terminator: Resistance
    Napsal Zoltan, 15 dní
    Teyon mě překvapil povedeným RoboCop: Rogue City, a tak jsem si vyzkoušel i jejich předešlou…
  • berry1009 Syberia +29
    Napsal berry1009, 4 dny
    V této adventuře ze začátku roku 2002 se v kůži mladé právničky Kate Walkerové vydáte do…
  • Katt Mass Effect 3 +28
    Napsala Katt, 10 dní
    Hodnocená verze - Legendary Edition  Roky jsem nezažila u hry pocit, že si jí tak moc…
  • H34D Mass Effect 3 +26
    Napsal H34D, 2 dny
    Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku…
  • hanak_v_exilu Deus Ex: Human… +24
    Deus Ex: Human Revolution
    Napsal hanak_v_exilu, 20 dní
    Po rozpačitém druhém díle už nebylo kam klesat, protože i když šlo o průměrnou a hladce…
  • raisen What Remains of… +24
    What Remains of Edith Finch
    Napsala raisen, 23 dní
    O hře jsem skoro vůbec nic nevěděla, jen to, že mým úkolem bude zkoumat tajemství rodiny…
  • jvempire Monkey Island 2… +23
    Monkey Island 2 Special Edition: LeChuck’s Revenge
    Napsal jvempire, 22 dní
    Speciální edice druhého dílu Monkey Island to opravdu nemá lehké. Už původní hra totiž…
  • CrisBenton Ve stínu havrana +22
    Napsal CrisBenton, 8 dní
    No dobrá, jdu pokračovat ve své spanilé jízdě českými adventurami. Následoval Stín…