Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Network Q RAC Rally Championship

  • PC 80
Net Rally, jak jsme tomu zkráceně říkali, byla mojí první rally hrou na pc, takže jsem se do ní prokousával poměrně dlouho. Ono projet všech 28 erzet a nezlikvidovat při té třetí auto už chce trochu tréninku. No ještě nikdy se mi to nepovedlo...

Silnou zbraní hry je možnost nastavení. Poškození, počasí nebo dokonce i šířka silnice. Ale pouze v případě, že si zajedete jednu stage. Championship toto ignoruje a napálí pěkně plný céres se vším zapnutým, uzoučkou silnicí, měnící se denní / noční dobou (logicky, takže stage končí odpoledne a další se jede skoro za tmy - příjemný detail) a počasím, které dokáže s ovladatelností auta taky pěkně zamávat. A taková stage v noci v mlze nebo v dešti a na ještě na blátě, to už je test nervů. Stage umí být pěkně dlouhé (téměř šedesátikilometrová stage 9) a dojezd s nerozhadrovaným autem se rovná malému vítězství. Takže je jasné, že hraní je pořádná výzva. Hra totiž poměrně dobře simuluje různé povrchy a na asfaltu se rozhodně jede příjemněji, než na blátě nebo sněhu. Na rok 1996 hodně slušné.

Aut je sice na výběr jen 6, ale tvůrci neopomněli ani českého zástupce, Škodu Felicia. Malé bezvýznamné plus :-)

Po stránce grafiky už je to slabší - změny počasí (i na jedné trati!) vypadají pořád dobře, ale tratě jsou ve většině případů ohraničené nepříliš pohlednou a hranatou texturou lesa. Kromě toho se z trati nedá vyjet, neviditelná zeď vás kromě poškození pěkně šoupne zpátky. Přitom úseků, kde by se dalo aspoň na chvíli opustit trať je hodně. Další malou vadou na kráse je to, že navigátor občas zahlásí zatáčku (a její obtížnost) pozdě a občas to ani nesouhlasí s tím, co vás čeká. Takže easy může být ostrá jako blázen a naopak. Po třiceti kilometrech jízdy dost frustrující.

I přes zápory je Net Rally velmi dobrá hra, která dokáže na delší dobu zabavit. Svoje mistrovské dílo Magnetic Fields představili až o 3 roky později (Mobil 1 British Rally Championship), ale o tom až někdy příště.

Pro: 28 tratí, počasí, možnosti nastavení, Felda :-)

Proti: někdy až šílená délka tratí, neviditelné zdi, občas neodpovídající hlášení zatáček, pouze 6 aut

+15

Hero of the Kingdom: The Lost Tales 1

  • PC 80
Po roce a půl je tu zas Hrdina království se svou dávkou pohádkové pohody. Trojka se mi moc nelíbila svým respawnem všeho, všeobecným plýtváním surovinami a hrdinovým obžerstvím. V komentáři k ní jsem na závěr vyslovil přání, aby se další pokračování inspirovalo jedničkou a dvojkou a ... moje přání bylo vyslyšeno, jupí. Bylo to jako bych hrál znovu jedničku, což na jednu stranu znamená, že série přešlapuje na místě, na druhou, že mi to prostě takhle vyhovuje a mám to rád ;)

Že vyjde tento díl jsem zjistil na DH někdy před 2 týdny. A teď v posledních dnech jsem si pomalu plánoval dnešní harmonogram, abych mohl hrát hned od vypuštění hry na trh. Potěšila mě cena, cca 100 korun je myslím si adekvátní částka za podobný kousek a to jak pro vývojáře, tak i pro hráče.

Hned od prvních minut jsem viděl, že to je zase ten hrdina z prvních dílů a tak jsem vesele hltal příběh, sem tam někomu něco přines, zneškodnil škůdce na zemědělcově políčku, našel někomu ztracenou cetku atd. Respawn ze hry takřka zmizel, zaznamenal jsem jen občas, že je možné zase chytat sem tam (třeba po 3 dnech) rybu na vyloveném místě, ale to je přece příklon k realičnosti, takže plusový bod :) I ekonomika hry je celkem dobře vybalancovaná, protože jsem sice měl pořád málo peněz, ale když jsem občas něco prodal, tak jsem měl dost hotovosti na různé nákupy a poplatky, ale nikdy jsem nebyl vyloženě chudý, nebo bohatý. Dokonce se mi ani nepovedlo najít komoditu, kterou bych na jednom konci mapy levně koupil a jinde dráž prodal. Je vidět, že autoři už si s tímhle pohráli a je to ku prospěchu hratelnosti. Jen ta herní doba mohla být delší, 3 hodiny jsou tak nějak minimum, chtěl bych tak aspoň o hodinu víc.

Vizuál, hudba, gameplay a vlastně všechno je pořád stejné a změny jsou spíš kosmetické, jako je pár nových věcí k upotřebení, pár nových příšerek a pár nápadů, které jsem minule ještě neviděl. Je to evoluce hlemýždím tempem, ale mě to vyhovuje a autorům to asi něco hodí taky, jinak by to nedělali, a to by byla přeci škoda. Název hry navíc naznačuje, že tohle nebyl díl poslední, takže asi kolem Vánoc 2022 na shledanou ;)

Pro: Hrdina staré školy, přines/podrž/podej, pohádkové

Proti: šnečí evoluce, jen na 3 hodiny

+28

The Sinking City

  • PC 100
I přes lákavé téma pro většinu špatně stravitelný indie titul, ve kterém vidím spirituálního nástupce Pathologic. Hustá atmosféra, zajímavé postavy, tajemný příběh který se nikdy zcela neobnaží. Město s nemilosrdnou kulturou ovlivněnou nadpřirozenými silami, mocné rodiny a spolky které zde musí koexistovat, protagonista kterého k tomu všemu váže osud. Obě hry implementují nekonvenční herní design, který mnohým opravdu nesedne, ale jiným přinese o to unikátnější zážitek.

Sinking City je přístupnější než Pathologic. Postavy jsou na pár výjimek dobře dabované, i přes slabší animace prezentují svůj charakter. Vyprávění je přímější a srozumitelné i pro širší publikum. Kraftění má rozsáhlé využití, a je jednoduché, přímočaré, dochází k němu celkem organicky.
Zatímco hledat suroviny v Pathologic byla fuška, Oakmont je plný nebezpečných čtvrtí a domů, kde se můžete zásobovat. Bedny se po čase naplní, lokace lze navštěvovat opakovaně. No a hlavně, Sinking City vás nikdy netlačí z hlediska času. Naopak, vyloženě si říká o pomalé tempo hraní.

Na nejvyšší detektivní obtížnosti vám hra nebude radit, co dělat - sami se musíte rozhodnout jestli je potřeba s někým promluvit, něco hledat v archivu nebo se někam vydat. Toto je opět prvek vlastní i Pathologic, kde nepozorný hráč mohl tápat co má dělat.

Boj? Boj! Nebál bych se přirovnání k archaickému survival hororu, což je ze strany tvůrců odvážné. Munice si ponesete až tři zásobníky pro každou zbraň (včetně nábojů ve zbrani) a surovin pro výrobu munice unesete na pár kulek. Tím se hra vyhnula velkému neduhu Pathologic, kde po seznámení se s pohyblivostí cen a výhodným zabíjení nepřátel šlo velice snadno naakumulovat dost munice pro vyhlazení města. V Sinking City křečkovat nejde, ale suroviny jsou neustále dostupné. 

Při bezhlavé střelbě náboje dojdou dřív než řeknete "do prdele". I proto je, hlavně na nejvyšší obtížnosti, nutné použití pastí, granátů a řádně nabroušené lopaty. Pointa cihly mi však stále uniká.
Dokážu pochopit, proč mnohým bojový systém nesedí, ani v nejmenším jim to nemám za zlé. Zároveň musím poznamenat, že v rámci hry smysl dává. S názory, že by hra byla bez bojového systému lepší, nesouhlasím, byla by leda přístupnější.
Já osobně jsem si boj v Sinking City užil, je zproštěn triviálního "namiř a klikni".

Stejně jako v Pathologic, většinu času chodíte odněkud někam a to je zdrojem nevyhnutelné repetivnosti, která může být na obtíž. Oakmont je rozlehlý, jenže většina budov tvoří pouze kulisu, občas příliš generickou. Pro pohyb spoléháte na fast-travel, město nedoceníte jako celek.
Interiéry některých budov jsou zchátralé, jako kdyby se o ně nikdo nestaral už desítky let a seděly by spíš na svět Falloutu. Dojem z interiérů hodně kazí i to, že se opakují. Pokud mám být férový, jsou blockbustery kterým opakování interiérů prochází dodnes. 

Příběh se mi hodně líbil a to nejsem fanoušek Lovecrafta. Na můj vkus však velké množství krátce účinkujících postav, které rychle zapomenete. Méně je někdy více.
Aniž bych dělal spoilery, konec je zpracovaný stejně jako v Pathologic - dostanete krátkou cutscénu a během titulků můžete přemýšlet nad tím, jaký dopad mělo vaše finální rozhodnutí ve větším měřítku. Já osobně tohle žeru, ale zase na druhou stranu chápu, že pro někoho to bude zklamání.

Za necelých 40 hodin jsem se nesetkal s pádem nebo zaseknutím způsobeným technickým nedostatkem, žádné frustrující bugy mě nepotkaly. Ovládání bude subjektivní, zvlášť co se týče bojových částí. Trvalo mi hodinku nebo dvě, než jsem si osvojil kdy co mačkat. Pro hraní této hry preferuji gamepad. Pohotovost střílení a přesnost nejsou tak kritické jako správná volba zbraně a postupu, a boje tvoří jen menší procento hraní. Většinu času chodíte a vzhledem k uvolněnému tempu je lepší se moct v křesle "vyvalit". Většina lidí u toho alespoň těch 35 hodin nechá.

Sinking City mě nadchlo úplně stejně jako Pathologic a díky větší přístupnosti se k němu ještě několikrát vrátím. Těžko bych ale dokázal hru někomu doporučit, protože objektivně mi je jasné, že málokdo se mnou toto nadšení bude sdílet. Na druhou stranu si neodpustím hodnotit ryze subjektivně na základě vlastního zážitku, který byl opravdu jedinečný.

Pro: Nepřístupnost širšímu publiku

Proti: Nepřístupnost širšímu publiku

+24

Polda 2

  • PC 60
Druhý díl Poldy je za mnou a můžu říct, že mě z celé série bavil vždycky možná nejmíň. Nevím čím to je, možná tím, že na rozdíl od jedničky, trojky či čtverky jsem ho hrál mnohem později, možná zápletkou, možná hratelností. Pokud mě ale nějaká hra strhne, nemám problém u ní prosedět celou noc až do rána. U druhého Poldy jsem ji včera vypnul v půlce poslední kapitoly.

Grafika šla sice trošku nahoru, ale roztomilost jedničky je pryč, naopak celý vizuál je takový temný, depresivní.

Hratelnost, tady mám trošku problém. Ze začátku to vypadá báječně - funguje tu dvojklik na přesun, předměty mají konečně své popisy, zůstalo inteligentní používání věcí, nepotřebné krámy mizí. Nezmizel ale nešvar z jedničky, objevování se aktivních předmětů či nových předmětů na už prozkoumaných místech. Předměty navíc brzo mizet přestanou, takže inventář máte nacpaný k prasknutí kravinama, které nemají žádné logické využití. Opět tu nechybí šílený pixelhunting, k tomu se připojuje opravdu otravný backtracking. Ten se projevuje tak, že v lokaci vyzkoušíte všechno logické, pak všechno na všechno a pak se ve vzteku podíváte do návodu, kde zjistíte, že se musíte vrátit někam na začátek a něco udělat.

Typický příklad je hra v pokeru. Už jen dostat se k samotné hře je šílené, pak se Vám podaří zakrýt kameru, sebrat falešné esa... a stejně prohrajete. Řešení je vrátit se na policejní stanici, promluvit s náčelníkem, který Vám dá falešná esa - protože si Pankrác pamatuje, že umí hrát karty. Hráč to ovšem netuší a bez návodu či procházení lokací stále dokola nemá šanci zjistit.

Podobných nelogických řešení, vyplývajících z pixelhuntingu, backtrackingu, nenalezení skryté cesty či toho, že něco nejde udělat hned, ale až později je většina. Když se k tomu přidají nesmyslné kombinace, hratelnost je spíše otravná.

No a příběh a humor. Ocitáme se v nějakém městečku Marsyas, centru klonování, kde Pankrác řeší požár hotelu a únos jedné celebrity. Protože se tu klonuje, čeká ho absolutní nálož historických osobností v kombinaci s českou pop kulturou 90. let. A je toho prostě moc. Příběh je prostě pobíhání od čerta k ďáblu, kde na Vás hra chrlí další a další klony, aniž by to nějak gradovalo. Neříkám, že jsem se nebavil, některé dialogy jsou naprosto geniální - třeba takový Miloš Zeman se svým monologem je fantastický (před ním by emigrovaly i mouchy).

Jen toho českého bizáru je trošku moc. A to říkám jako člověk, který koncem 90. let žil, sledoval politickou scénu, pop kulturu, koukal na Novu. Jen mi z toho devadesátkového bizáru místo nostalgie šla spíše hlava kolem - posuďte sami. Potkáte Michaela Jacksona, Pamelu Anderson, Laru Croft, Esmeraldu, Claudii Schifferovou, Billa Gatese, Davida Coperfielda. Z historických osobností Boženu Němcovou, Sloního muže, Caesara, Hitlera, Napoleona, Marylin Monroe, Ein, vlastně Zweisteina (s hlasem Václava Klause). A samozřejmě nechybí i tuzemská scéna, takže tu máme Mečiara (neublížil som), Zemana, Vladimíra Železného, Baštu, Rumla či Viktora Koženého. Dojde i na Lunetic.

Přes parádní dabing, doplněný novými dabéry, přes spoustu vtipných situací je více než 50% postav a scén zoufale nevtipná, tlačená na sílu a hlavně bez jakékoliv gradace. Takže jsem se příběhově nudil a hratelnost mě štvala a přes občasné geniální hlášky to více než na 60% nevidím.

PS: Nejgeniálnější je ovšem drink zvaný Zetor (zelená, tonik, rum), který jsme si jednou s partou kamarádů opravdu objednali. Barman na nás koukal jak na debily, ale kupodivu to nechutnalo vůbec špatně. Dokonce jsme udělali upgrade na Zetorr (zelená, tonik, dva rumy) a bylo to ještě lepší :)
+31

Agatha Christie: The ABC Murders

  • PC 70
Věhlasný detektiv Hercule Poirot, kdo by ho neznal... já. Skvělá spisovaltelka Agatha Christie, kdo by od tak známé osoby nic nečetl nebo alespoň neviděl... zase já. Ano přiznávám, že před spuštěním The ABC Murders jsem vůbec netušil co na mě čeká. Ale na nějakou adventuru už jsem měl chuť a nakonec tahle hra dostala přednost i před Sherlockem.

Komiksová grafika se mi zamlouvala, hlavně když to rozběhl i můj stařičký notebook, dabing mi přišel taky dobrý, takže už zůstáva jenom hratelnost. Je to sice klasická point and click adventura, ale moc tady toho nenachodíte což mi přijde taky jako mírné plus, že neběháte od čerta k ďáblu.

Co se mi hodně líbilo bylo vyšetřování rozdělené do zkoumání místa činu, kde máte napsáno u každé obrazovky či předmětu kolik toho ještě zbývá odhalit a z drůhé části kde musíte zapojit své šedé buňky mozkové a spojit si výpovědi svědků, tak aby dávaly nějaký smysl. Většina hádanek a puzzlů jsou snadné, ale je zde i možnost nápovědy kdy vám hra přesně poradí co právě udělat nebo jak při ohledávání postupovat.

Co mě trochu zarazilo bylo luštění dopisů od vraha, kde třikrát děláte naprosto shodnou věc, pak jsem nepochopil proč se hlavní hrdina upravuje před každým zrcadlem a získáva za to tzv. Ego body a pokud jste při vyšetřování zvolili špatnou dedukci, hra nepokračuje nějakým sehláním, ale hlavní hrdina jen podotne že se zeptal nepřesně a chtěl vlastně říci něco jiného. Chápu, že zde se ten příběh musí nějak vyřešit, ale pokud by zde byla i možnost obvinit nesprávného člověka, byl bych za to rád.

Jinak mě těch 8 hodin bavilo a rozhodně bych si měl doplnit vzdělání a nějaký ten případ si přečíst nebo alespoň zkouknout...
+21

Wheels of Aurelia

  • PC 30
Zajímavý koncept, ale spíš než regulerní hra je to spíš hříčka na pár minut. Kombinace řízení a kecání s různými osobami je dost vražedná jak v živém autě, tak i v této hře - nedá se pořádně věnovat ani jednomu. Jednoznačně nejsilnějším prvkem této hříčky je vydařená italská osmdesátková hudba, ale to ke kvalitnímu titulu nestačí.

P.S. Tohle jsem si poznamenal ke hře, když jsem ji před třemi lety dohrál. Je to sice krátké hodnocení, ale i teď s odstupem času si myslím, že dostatečně výstižné. Jezdit s autíčkem omrzí hodně brzy a předscriptované akce či rozhovory nejsou nijak světoborné a ne vždy se stihnete dobra konce

Pro: italská osmdesátková hudba, podařené slušná grafika

Proti: extrémní krátkost, povětšinou nuda, kombinace kecání a řízení neumožňuje soustředit se ani na jedno pořádně

+19

Curtain

  • PC 30
Neslibovala jsem si od této hry moc. Čekala jsem zajímavý, snad i psychologický příběh, ale nedělala jsem si iluze, že by to byla hra, kterou bych hodnotila nějak vysoko (80+). Za nevzhlednou grafiku body skoro nikdy nestrhávám a to, že hra má pixelatou grafiku, tak ani to neshledávám jako nic špatného. Ale...

Ale pokud hra vypadá tak, že hned na jejím začátku si nejsem jistá, zdali jsem se někde nepropadla "texturou" (pixelovou kostičkou?), tak je asi něco špatně. Až po chvíli jsem identifikovala, že s postavou stojím kdesi venku. Ale tak co, zorientovala jsem se a pokračovala dál. Ovšem lepší už to nebylo. Hra je založena na interakci s předměty. Jenže problém byl, že kvůli grafice jsem nebyla schopná rozpoznat, jaký předmět přede mnou leží (až na kytaru a nábytek). Naštěstí z komentáře postavy se pak dalo pochopit, o co se jedná, ale esteticky na mě hra působila odporně.

Grafickou hrůzu jsem ve své mysli raději odsunula stranou a zaměřila se na to, co mi hra chce svým příběhem říct. Námět je to pěkný. Přece jenom si nevybavuji moc her, které by se věnovaly patologickým vztahům mezi partnery. A psychický tyran zde byl vystižen dobře (shazující řeči, vzbuzování závislosti, distancování oběti od rodiny a přátel), za to tvůrce hry chválím. Ovšem měla jsem s tímhle jeden problém. Dle mého by tento patologický vztah vynikl ještě víc, pokud by mi byly ukázány alespoň nějaké střípky z toho, jaký byl vztah na začátku, kdy byl ještě normální. Tak by byl vytvořen skvělý kontrast a asi by to více zapůsobilo.

Co k tomu říct více. Občas mě při hraní napadlo, že i zadarmo je to drahé. Ale tvůrce hry jsem podpořila malou finanční částkou za snahu přiblížit zajímavé téma, které bohužel nebylo zpracováno dobře.

Pro: je to krátké, nevšední tématika hry

Proti: vše ostatní

+16

Golden Axe

  • PC 90
Golden Axe si dnes již nedokáži vybavit jinak než ve dvou lidech, u jednoho počítače, na jedné klávesnici a v mém případě na malilinkaté černobílé obrazovce. Krom toho, že se jedná na svou dobu o opravdu kvalitní kousek z hlediska vizuálního zpracování, pohybů postav, interakce a celkové zábavnosti obecně, má hra i svou ''stinnou'' stránku v podobě výběru hratelné postavy.

Se spoluhráči totiž kvůli sekerového děduly mnohdy ani ke hře samotné nedošlo, jelikož: ''Dědka si beru já, protože jsem to řekl první!''..''Né, dědek je můj, Herkules je moc slabý a za ženskou hrát nebudu''. Pravda je taková, že..to byla pravda. Obzvláště ženský chrakter byl kvůli svému chaotickému kvedlání mečem zcela nepoužitelný. V té době bych si ještě, být starší, bez okolků s úsměvem dovolil říct, že patří spíš za plotnu. Holt tvrdé devadesátky.

Zlatou sekeru jsem mnohokráte dohrál i sám, velkou pomocí v nesnázích mi byla nebezpečně vypadající kouzla nebo různé typy osedlatelných draků. Pokud mě z nich tedy někdo do tří vteřin zase nesundal a oni splašeně neutekli. No a pokoušet se s ochočeným dráčkem třeba přeskočit i malou propast vůbec nemělo smysl.
Intermezza v podobě honění skřítků s pytlíky a píchání do nich (ano, zní to divně) byla jen dalším originálním zpestřením. Stejně tak i výzva v podobě tréninkového herního módu. Jasných 90%.

---
*Jak zde někdo níže psal, i já jsem kdysi jako malý capart netušil, co znamená to slovo ''beginner''.
**Už podruhé za poslední dobu mě zničilo Drolinovo nekompromisní odstřelující hodnocení. 10%. Proč ne :D
+28

Heroes of Might and Magic IV

  • PC 75
Minimálně v mém okolí sklidila "čtverka" v době vydání velmi rozporuplné reakce a pár lidí ji po chvíli hraní dokonce zcela smetlo ze stolu. Přiznám se, že i já jsem měl po prvním spuštění a odehrání prvních dvou misí počáteční kampaně divné pocity. Koneckonců, v té době jsem byl ještě stále plně ponořen do (pro mě!) bezchybné a graficky/zvukově úžasné "trojky". Tento divný pocit ale nakonec časem přešel a Heroes of Might and Magic IV jsem si docela oblíbil. Jediné, co mi tedy vadí do dnes, je divná plastovitost budov, jednotek a hrdinů.

Víceméně vše dobré z předchozích dílů zde zůstalo. Na suroviny, artefakty a nepřátelské jednotky bohaté mapy, zajímavé typy jednotlivých měst, které opět né všem úplně seděly, pestrá nabídka kouzel, piplání hrdinů a příběhově atraktivní kampaně.

Velká změna se zde udála akorát u samotných hrdinů, kteří se již aktivně účastnili boje, což bylo sice výborné oživení v rámci celé série, ale ve výsledku mi to způsobovalo akorát problémy. Když se totiž nepřítel s převahou silnějších střeleckých jednotek zaměřil právě na onoho hrdinu, což se mimochodem stávalo velmi často, mohl jsem po chvíli mačkat "Load" nebo rovnou "Restart" celé mise. Díky tomuto a také kvůli neskutečně obrovským a nekonečným mapám ke konci příběhových tažení mi dohrání této základní hry a dvou celkem povedených datadisků Heroes of Might and Magic IV: The Gathering Storm a Heroes of Might and Magic IV: Winds of War zabralo asi dva roky.

Po úspěšném dokončení jsem se k tomuto dílu vracel už jen sporadicky a nějaké hraní v režimu multiplayeru mě ani nenapadlo. Bohužel nebo možná bohudík, "trojka" v mém případě zastínila zcela všechny díly a žádný se jí dodnes kvalitou ani zpracováním nevyrovnal. Určitý náběh zde byl akorát u Heroes of Might and Magic V, ale o tom až jindy...75%.

Pro: kampaně, ovládání, hrdinové

Proti: plastovitost objektů a jednotek, obrovské mapy ke konci kampaně, hrdinové, některé typy jednotek

+30

The Walking Dead: 400 Days

  • PC 60
Tohle je fakt jednohubka ještě navíc rozdělená na šest pidikousků. Celé dohrání mi zabralo něco přes hodinu, což je tak polovina herní doby jedné epizody. A tak nějak jsem z toho v rozpacích. Přestože je to DLC k první sezóně, tak na její příběh to vůbec nenavazuje, jen je tam pár takových pomrknutí v rozhovorech, které jsem sotva zaznamenal. Jinak tu máme vlastně 5 situací, kdy hra hráče staví do obtížné situace z hlediska rozhodnutí. Ve dvou případech se to docela povedlo (Vince a Shel) u těch zbylých tří pomalu ani nevím, že jsem nějaké rozhodnutí dělal. Ty jednotlivé příběhy jsou propojené velmi vágně, často si ani žádného propojení nevšimnete. Poslední část je sice dohromady spojí, ale rozhodně žádný WOW efekt se nekoná.

To co je na tomhle DLC asi nejzajímavější, je vlastnost, které si běžný hráč nejspíš nevšimne. Některé detaily hry se totiž odvíjejí od toho, jak jste se rozhodovali v předchozích epizodách. Asi největší šanci si toho všimnout máte v Russelově příběhu, kdy se Russel chce ukrýt pře přijíždějícím autem a skončí v příkopu vedle mrtvoly. Ta mrtvola je buď Doug nebo Carley, podle toho, koho jste zachránili v první epizodě. Nicméně nezískat v tomto místě achievement, vůbec bych si ničeho nevšiml a považoval to jen za další mrtvolu. Pokud jste i v jiných částech hry identifikovali místa, která se mění na základě předchozího hraní, aniž by jste požádali o pomoc strýčka Googla, tak klobouk dolů. Podle mě je docela škoda, že tenhle prvek vývojáři takto skryli. Mělo by to mnohem větší efekt, kdyby to člověka trklo na první pohled, a hnedle by uznale pokyvoval, že jeho rozhodnutí někde na začátku hry, mají vliv na příběh v DLC.

Podle informací v popisu, by výsledek mé hry v DLC měl mít dopad na druhou sezónu. Doufám, že to nebude stejně marginální, i když nic zásadního se čekat nedá, vzhledem k tomu, že druhou sezónu mohou hráči hrát, aniž by hráli toto DLC. No uvidíme.

Za mě tohle DLC balancuje na hraně a moc nechybělo aby spadlo do šuplíčku "velký průšvih". Myslím, že mnohem zajímavější by byl nějaký spin-off (např. příběh Lilly), než tento experiment.
+26

The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth

  • PC 90
Tenkrát ještě ani nestačilo utichnout šílenství z pánprstenovské filmové trilogie a necelý rok po třetím filmu vyšla vynikající real-time strategie s originálním konceptem pevně stanovených základen a orientací na jednotky, potažmo hrdiny. Jelikož jsem v té době neměl dostatečnou sestavu (ano, píši to skoro v každém komentáři..), chodili jsme s kamarádem do počítačových kaváren/heren a soupeřili spolu v krátkých úderných zápasech. Na tyto chvíle nezapomenu a (nejen) proto řadím The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth na přední příčky ve svém žebříčku strategií obecně.

Příběhová linka zde výborně kopíruje filmovou trilogii a sem tam si i něco lehce přidá. Počínaje průchodem dolů Morie a soubojem s Balrogem, přes všechny důležité události a monstrózní bitvy, konče samozřejmě klasickým happyendem. Nejzajímavější mi přišla asi bitva u Helmova Žlebu. Přidal bych tady akorát tak asi 3x více jednotek na obou stranách. Hradby působily strašně prázdně a celkově to ubíralo misi na velkoleposti.

Z pouhých čtyř frakcí, které hra nabízí, je celkem těžké vybrat a proto jsem hrál vždy za tu náhodně zvolenou. Kladné mají základnu opevněnou a soustředí se spíše na obranu a silnější hrdiny, kteří na vyšším levelu dokáží nadělat pořádnou paseku, zatímco záporné hledí především na neustálé útočení a oslabování protivníka hordou jednotek.

Hudební a grafické zpracování bylo, dle mého názoru, ve své době na jedničku, poměrně rychlé multiplayerové zápasy dodávaly hře šťávu a samotná kampaň neměla chybu, tedy možná až na svou délku. O dva roky později vyšlo pokračování The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth II, ve kterém přibyly nové rasy, možnost stavět budovy mimo předem dané pozice, tvorba vlastního hrdiny a spousta dalšího zajímavého obsahu včetně datadisku The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth II: The Rise of the Witch King. Ale i přes to všechno si myslím, že první díl zůstal nepokořen. 90%.

Pro: kampaň, hrdinové, podpůrné bonusy, multiplayer, jednotky, ovládání

Proti: málo frakcí, délka kampaně

+36

.hack//G.U. Vol. 2//Reminisce

  • PS4 90
Druhý díl navazuje přímo na události prvního dílu a hned v prvních minutách vás hra nenechá vydechnout. Hlavní hrdinové totiž čelí novému problému, jsou uvězněni v jejich oblíbeném MMORPG světě The World. To, ale není jediný problém kterému hrdinové budou čelit, podivná entita AIDA si totiž nevybírá a velká většina hlavních hrdinů si sáhne až na dno svých sil a někteří přitom přijdou i o svůj život. Jednoduše vás druhý díl nenechá v klidu, vše se boří jako domeček z karet, nemůžete si být nikým jistý a tvůrci opět dokazují jak mají scénář v malíku. Také se tu konečně začnou i lehce rýsovat romantické vztahy, kdy se jistá část hry právě zaměřuje na větší seznámení se s děvčaty a na trávení čas s nimi, samozřejmě v rámci herního světa The World. Jediné co v rámci příběhu zamrzí, je fakt že ne všechny postavy tu dostávají dostatečně prostoru.

Jedinou výtku bych měl asi tak k nezměněnému soubojovému systému a opakování nudných dungeonů. Hra často totiž přeruší příběh v tom nejzajímavějším a vy pak musíte trávit například hodinu v nudných a stále se opakujících dungeonech a hledat cestu k cíli. Kdyby to aspoň bylo provedeno zajímavěji, tak oka, ale takhle to zbytečně narušuje příběhový zážitek. I přes uchovanou repetitivnost soubojáku, se tu dočkáme i pár změn a mezi ně patří například upravování motorky či nové město a lokace.

Anime seriál Online Jack, je tu taky přítomen a opět nabízí pohled na události z jiného úhlu pohledu.

I v druhém díle pořád zůstává příběh hlavním hnacím motorem a nenechá vás od hry odejít, já sám jsem to dohrál během dvou dnů. Takže zkuste to, v rámci příběhu se jedná o JRPG nadstandard a je veliká škoda, že tato hra spadla do zapomnění.

Pro: Vše jako minule

Proti: Vše jako minule

+11

Star Wars: Galactic Battlegrounds

  • PC 85
''Star Wars strategie postavená na enginu Age of Empires II: The Age of Kings? Tak to si tedy nechám líbit!'' řekl jsem si kdysi dávno jako študent druhého ročníku základní školy a už jsem pelášil přes půl města do prodejny pro originálku. Pěkně drahou, padly na to tenkrát všechny našetřené kačeny, ale tak to prostě bylo. Mělo to svoje kouzlo. A dnes? Třikrát kliknu na myšítko, potvrdím v mobilu karetní transakci a za pár babek mám cokoliv se mi zamane. Hru ale vlastním jen virtuálně. Ee, to není pro mě. Ale to jsem trošku odbočil..

Star Wars: Galactic Battlegrounds si od svého enginového otce vzala naprosto vše, a to myslím jen v dobrém, dokonce i rozvržení ikon v hlavním menu zůstalo stejné. Jediným rozdílem jsou úvodníky k jednotlivým kampaním. Těch je dohromady 6, svojí délkou ani jedna z nich neurazí a zahrajete si za třeba Povstalce, Gungany, Wookiee nebo za samotné Impérium v čele s Darth Vaderem. Star Wars mlsounům mohu ještě doporučit přídavek v podobě datadisku Star Wars: Galactic Battlegrounds - Clone Campaigns, který hru rošiřuje o události z druhé filmové epizody.

Hratelnost je samozřejmě skvělá, herní principy spočívající v těžbě několika surovin, stavbě základny a následném útoku či obraně prostě nemají chybu. Frakce jsou zde relativně vyvážené, ke klasickým pozemním jednotkám na souši i na vodě přibyly ještě navíc vzdušné posily.

Chybí mi zde snad jen větší důraz na hrdiny/důležité postavy a neuškodily by ani trošičku záživnější kampaně. Jinak nemám co vytknout. 85%.
+17

Quake

  • PC 100
Pro velkou většinu herní populace byl revoluční Doom - o tom nemůže být pochyb. Ale ne pro mě. Mě plnou silou zasáhl až první Quake. Hra, jejíž mapy (minimálně z první epizody) bych ve 3 ráno dokázal nakreslit z hlavy. Hra, která mě poprvé přinutila se (trochu) bát. Hra, kde mě naprosto odrovnalo vlastně všechno.

A co na tom, že prvních pár let pouze v software módu. Prostředí i tak vypadalo skvěle. Temné, depresivní, ale přitom skvěle navržené. Žádná totální bludiště jako ve Wolfovi nebo Doomovi. Naopak, jednotlivé úrovně jsou často poměrně přímočaré, což bylo příjemné osvěžení. Ale plné nepřátel, kteří dovedli vykouzlit nepříjemné mrazení v zádech. Ogři s motorovkami, sténající zombie, zákeřní Scragové nebo neskutečně rychlý Fiend.

A co teprve zvuky... ambientní šum, dokonalé zvuky zbraní a nepřátel - to zvedlo už tak hustou atmosféru ještě mnohem výše. Přiznám se, že u plné verze jsem záměrně vypl hudbu, která ač velmi kvalitní, tak já si raději užíval to zlověstné skoroticho.

Variabilitu zbraní dodnes považuju za jednu z nejlepších. Od sekyry, která se hodí na hledání secretů, přes dvě brokovnice (dvouhlavňovka tu má pořádný kule), dva hřebíkomety (milujůůů), skvělý granátomet, raketomet a bleskomet. Vše je použitelné kdykoliv v průběhu hry a protože munice není vždy přehršel, hra tak nenápadně nutí používat vše.

Nebudu to natahovat, beztak tuto hru hrál skoro každý. Quake je první hra, která ode mně dostává maximální hodnocení, protože pro mě je to FPS klenot, který se ani dnes nemá za co stydět a v knihovničce GOGu má své čestné místo.

Pro: Atmosféra, zvuky, level design, zbraně, voda

Proti: Vzhledem k roku vydání vůbec nic

+22

WWE 2K16

  • PC 80
Další díl hry odehrávající se ve wrestlingové společnosti jménem WWE. Hra se na první pohled hodně podobá předchozímu dílu, nabízí však mírně zlepšenou grafiku a především propracovanější kariérní mód.

Hra nabízí několik módu hraní. Tím prvním je okamžité hraní. Zde stačí zvolit typ zápasu (nabízí se nepřeberné množství všeho možného) s maximálně 6 zápasníky v ringu. Kromě klasických zápasů jsou zde opět zápasy v kleci, bez pravidel, žebříkové, se stoly, atd. Je zde skoro všechno, co může divák vidět v televizi. Následně si stačí vybrat některého ze 126 zápasníků a jít na věc.
Samotný zápas probíhá stále ve stejných kolejích. Novinkou tohoto ročníku jsou především minihry pro pinfall a submission. Při odpočítání je potřeba zastavit kurzor v zelené oblasti s tím, že daná oblast je časem menší a menší, takže je stále těžší z pinfallu vykopnout. Submission pak probíha tak, že objeví kruhová oblast, kde se nachází útočníkův i obráncův kurzor, který se může pohybovat v kruhu dle pohybů analogové páčky. Cílem útočníka je se co nejdéle dotýkat kurzoru obránce a obránce se musí útočníkovi co nejvíc vyhýbat. Dle schopností wrestlera a hlavne podle toho, jak se hráčům daří, pak bude submission úspěšná nebo ne. Bohužel mně osobně se tyto minihry moc nelíbí, protože pokud to někdo nemá natrénované, může velmi snadno prohrát zápas, který je do té doby zcela v jeho režii. V tom bylo předchozí rychlé mačkání tlačítka dle mého názoru spravedlivější.

Hodně rozšířeným módem je kariéra, kde si hráč vytvoří nového wrestlera a zamíří do NXT. Tam se postupně formují rivality a spolupráce s jinými wrestlery a po dosažení určitého ranku pak dojde i o zápas o NXT titul. Během všech zápasů se pak získávají speciální body (Skill Points a Virtual Currency), za které si lze vylepšovat atributy, přidávat schopnosti nebo nové chvaty. V rámci rivality pak dochází ke vzájemnému napadání wrestlerů, v zákulisí probíhají rozhovory s reportérkou Renee Young (hráč může výběrem odpovědí určovat vývoj zápasníka) až nakonec dojde k finálnímu souboji mezi rivaly. Dříve či později bude hráčův wrestler draftovaný do hlavního rosteru a zařadí se do bojů s těmi nejlepšími.

Třetím módem hry je Showcase mód, který mapuje důležité momenty v kariéře Stone Cold Steve Austina. Jedná se celkem o 29 významných zápasů Stevea Austina z celé jeho kariéry. Během zápasu musí hráč splnit určitý úkol, který odpovídá situacím, co se v daném zápase skutečně staly.

Dále je možné hrát mód WWE Universe, kde si hráč může tvořit jednotlivé shows a nakonec je možné také hrát online proti reálným hráčům.

Celkově dostáváme zhruba stejnou hru jako v předchozím roce, akorát v trošku lepším kabátku. Co se musí vyzdvihnout je hlavně propracovanější kariéra a showcase mod. Pro fanoušky wrestlingu bude tato hra jednou velkou zábavou, naopak lidé touto sportovní zábavou nepolíbení se budou nejspíš po pár zápasech nudit.

Pro: Kariéra, Showcase mód

Proti: Minihry pro pinfall a submission, časem stereotyp

+8

Řež

  • PC 80
Ke hře jsem přišel náhodou. A sice na Facebooku jedné kapely, která se o této hře zmínila. Ani nevěděli, že v této hře mají své skladby, až letos na to přišli :D

Hra rychle odsejpá a obtížnost dost graduje. Je to zajímavý herní počin a soundtrack je úplný herní vrchol. Písně skvěle ladí k atmosféře hry, kdy hráč chodí relativně rychle a ze všech stran na něj něco střílí. Jak rychle to začlo, tak rychle to skončilo. Hra akorát na jeden volný den :)

Libí se mi i easter eggy typu Hitler na vozíku a to bezva outro :) Písně svých oblíbených kapel jsem poznal a bylo to příjemné. Bohužel není důvod hru opakovat. Maximálně aby člověk vyzkoušel všechny zbraně. Hru jsem dohrál na normál.

Graficky to celkem ušlo, prostředí jednotlivých levelů bylo docela ok. Skákací level byl takový navíc a k ničemu. Škoda, že nebyla vidět zbraň. Vlastně jen crossair vidíte a to je vše. Ani ovládaní není nikde vysvětleno - ale to ostříleného hráče přece nerozhodí.

Pro: SOUNDTRACK, rychlovka na jedno odpoledne, easter eggy, stupňující obtížnost, vtipné outro.

Proti: Absence zbraně v ruce, skákací level, není důvod hru hrát znovu.

+14

Soda Dungeon

  • Android 70
Management hospody, ve které se čepuje limonáda, a k tomu navíc snaha vyčistit hromadu dungeonů s partou najatých hrdinů. Takto by se dala v kostce shrnout Soda Dungeon. Ale tak jednoduché to nebude. :)

Hra v první řadě sází na retro notu každému, kdo má rád stylizovanou pixel art grafiku. Vše je vykresleno v nízkém rozlišení, ale s citem pro detail. Zvuky a hudba jsou též v pohodě, v menu si lze nastavit i nějaké ty grafické efekty. Sečteno, podtrženo, audiovizuální stránka Soda Dungeon je zcela poplatná svému směru. Komu se tento styl grafické prezentace nelíbí, nebude se mu líbit ani Soda Dungeon, ostatní může oslovit zcela bez problémů.

Herní náplň sestává na první pohled z ovládání party až pěti hrdinů, kde vždy na jedné obrazovce musíte vymlátit místní osazenstvo. Boj probíhá na tahy, kdy nejdříve táhnete vy, poté nepřítel, a toto se opakuje do té doby, dokud bude na obrazovce nepřítel. Poté postupujete do další obrazovky s tím že ta je samozřejmě o něco těžší. Každý stý level (100, 200, 300...) na vás čeká jeden boss, který má vždy nějakou speciální schopnost, v některých případech na něj musíte jít dokonce jinak než hrubou silou. Za tohle chválím a konkrétně u jednoho mi to dalo docela zabrat. :) Hrdinů můžete mít několik druhů, od bojovníka, přes zloděje až třeba po léčitele.

Každý hrdina disponuje několika speciálními schopnostmi, které můžete nadále posilovat výbavou, kterou každého daného hrdinu vybavíte. V dungeonech tak najdete různé meče, štíty, hole, zbroje, ale také užitečné předměty které vám doplní manu, nebo třeba provedou plošný útok. Ideální je kombinovat různé typy s různými postavami odlišně, dle jejich schopností. Pro zloděje je tak ideální stínová zbroj, která mu přidává schopnost vyhnout se útoku. A jelikož zloděj sám má tuto schopnost, na maximálním levelu disponuje 20% šancí vyhnout se útoku, při vhodném složením jeho výbavy se můžete dostat až někam k 70% šanci vyhnout se jakémukoli útoku. Toto bohatě kompenzuje zlodějovu menší odolnost. Takto postupujete u všech postav, ale konečná kombinace je samozřejmě na každém hráči.

Cílem hry je dosáhnout úrovně 1 000, jelikož se ale po každém dosažení sté úrovně svět restartuje, chvilku to trvá. Restart vám ale přinese vždy nové možnosti, schopnosti apod. Dalším cílem hry je vybudovat si svojí hospodu s nealko nápoji. Každá část hospody něco stojí, pokročilé věci statisíce až milióny, takže také budete chvíli šetřit. Hospoda se naštěstí po restartu světa nemění, máte tedy čas na šetření. Dle výbavy hospody k vám přichází různí hrdinové, které disponují různými schopnostmi, jak jsem psal výše. Jak tedy postupujete hrou, je více a více variabilní, její náplň, tedy boje, je ale stále stejná a repetetivní. Naštěstí lze boje přenechat automatu, který je vcelku obstojný a vy pak pouze inkasujete peníze ze zabitých potvor a můžete opět o něco zvelebit vlastní hospůdku. :)

Soda Dungeon je tak sice na první pohled o čištění dungeonů partou dobrodruhů, jak jsem psal na začátku, ale její pravý cíl je dotáhnout hospodu na maximální možnou úroveň a nakopat zadek hlavnímu bossovi v úrovni 1 000. Poté se úrovně opět opakují od levelu 1, ale s aktuální výbavou a schopnostmi hrdinů. Hra jde takto hrát donekonečna.

Pro: Stylizovaný audiovizuál, hra dokáže dlouho zabavit, zvelebování hospody baví, slušný výběr hrdinů, velké množství předmětů k použití

Proti: boje se stávají rychle repetetivní a časem je necháte hrát pouze v automatické režimu,

+13

Northmark: Hour of the Wolf

  • PC 75
Další hra ze série rychlých a nenáročných jednohubek českého vývojáře Rake In Grass. Nebudu zde hodnotit, jak Northmark: Hour of the Wolf měl vypadat, ale to, jaký doopravdy je. To, že autoři zkusili štěstí prostřednictvím moderního virtuálního žebračení formou Kickstarteru, trošku jim to nevyšlo a dopláceli podstatnou část ze svého, bohužel není můj problém.

Northmark je, minimálně na pochopení, opravdu velmi lehoučký a již od počátku víte, co vás v budoucích (až) několika hodinkách čeká. Jedná se primárně o karetní hru s prvky RPG ve formě plnění zadaných úkolů a nákupu nových karet. Na pozadí běží klasický příběh o znepřátelených rasách a zradě, jako obvykle v pěkné jednoduché kreslené grafice se špetičkou neurážejícího humoru.

Herní mapa je celkem rozlehlá, ale je zde vidět ještě velký nevyužitý potenciál k jejímu rozšíření. S pajduláčkem chodíte od jedné lokace ke druhé, od druhé ke čtvrté a nakonec zase od čtrvté přes třetí, první a zpátky ke druhé. Neustále dostáváte další a další úkoly, které téměř vždy spočívají v poražení nepřátelské skupiny někde na druhém konci vyobrazeného světa. Za splnění inkasujete odměnu, kterou použijete samozřejmě na co jiného, než nákup nových karet a vylepšení. U každého města nebo osady oceňuji minihru ve formě hledání tajných skrýší.

Samotné karetní souboje, tedy ta nejpodstatnější část hry, jsou z velké míry ovlivněny faktorem náhody. Což je v pořádku, neznám snad jinou karetní hru, kde by to tak alespoň z části nebylo. Za celou dobu se mi nestalo, že bych musel některý z konfliktů opakovat. Pouze u posledního zúčtování mi Northmark spadl, a to bohužel těsně na konci duelu, kde jsem již měl málem vyhráno. Nevadí, na podruhé už to vyšlo a po pár hodinách solidní stereotypní zábavy byl konec. 75%.

Pro: grafika, obtížnost, ovládání, skrýše, počet lokací

Proti: stereotyp, málo herních možností, od začátku je jasné, kdo je padouch

+17

The Walking Dead - Episode 1: A New Day

  • PC 75
To, na čem Telltale založili svůj byznys, tedy vyprávění příběhu, jim v případě The Walking Dead vyšlo dokonale. Příběh je největší devízou této hry a snad jen u toho největšího ignoranta nedokáže tahle hra vyvolat nějaké emoce. Samozřejmě licence vycházející z komiksu The Walking Dead tomu hodně napomáhá, což vývojářům velmi ulehčilo práci, protože svět, ve kterém se hra odehrává, vytvořil někdo jiný. Ale i tak si zaslouží potlesk, že to nezkonili. Překvapivě se ani nepotvrdily mé obavy, že po zhlédnutí devíti řad seriálu, mě to nejspíš přijde jako mlácení prázdné slámy, stejně jako některé pozdější seriálové epizody. Naštěstí se tak nestalo.

Samotná hra jako “HRA” už je na tom o poznání hůř. Tou nejzajímavější herní mechanikou jsou samozřejmě volby v rozhovorech. Asi se nedá čekat, že bychom tím mohli totálně ovlivňovat osud hrdinů, hra je pevně nalajnovaná, nicméně pochybnosti o tom, zda naše volba byla dobrá či nikoliv, hra vyvolat umí. Ostatní mechaniky už bohužel moc chvály nepoberou, adventuření v podobě řešení nějakého problému je na dosti nízké úrovni, pohyb s postavou je docela nepříjemný, no a akční pasáže a QTE momenty jsou trapně úsměvné.

Situaci zachraňuje celkem slušná grafika zachovávající komiksový ráz a výborná atmosférická hudba, které by ale podle mého názoru mohlo být o poznání více. Jinak jsem rád, že jsem hru hrál v celku a ne po jednotlivých epizodách, tak jak byla vydávána. Přestože jednotlivé epizody jsou stále oddělené, tak myslím, že celkový dojem ze hry by to výrazně degradovalo, kdybych je měl hrát s několika měsíčním odstupem.

(Komentář se samozřejmě týká celé série The Walking Dead - Season One.)

Pro: Příběh, příběh, příběh... hudba

Proti: "Akční" pasáže, QTE

+22

.hack//G.U. Vol.1//Rebirth

  • PS4 85
.hack//G.U. Vol.1//Rebirth se může zdát příběhově jako rip off mnohem úspěšnějšího Sword Art Online, ale opak je pravdou, právě série SAO se hodně inspirovala a příběhově i lehce vykradla tuto herní sérii, která obsahuje velké množství dílů a i anime. I přes rozsáhlost kterou .hack série má, tak tento díl je začátkem trilogie .hack//Gu. Proto je právě tato trilogie asi nejideálnější vstup pro nováčky, kteří chtějí do série na skočit a zároveň se nechtějí vrhnout do o poznání více archaických dílů série.

Hlavním hrdinou je hráč který v MMO hře The World vystupuje pod nickem Haseo, při jeho prvních toulkách herním světem se, ale stane obětí tzv PK systému. S ním The World přišel ve své druhé verzi, kdy dala možnost hráčům se libovolně zabíjet bez důsledků, to mělo za důsledek že existuje množství guild a hráčů, kteří právě PK provozují a zabijí nooby a různé hráče. Haseo je tedy po pár hodinách ve hře zabit a poté ho sledujeme o několik let později, kdy je z něho obávaný PKK (zabiják Pkerů). Tou dobou už je hlavní hrdina obávaný všemi PK hráči a stal se legendou. Nic, ale netrvá věčně a Haseo se snaží najít hráče Tri-Edge který ve hře zabil jeho kamarádku, která se po porážce neprobudila v reálném životě a spadla do věčného kómatu a není jediná. Po konfrontaci právě s tímto podivným hráčem Haseo přijde o veškerý svůj postup a musí začít opět od prvního levelu.

Určitě některým může příběh přijít jednoduchý nebo že nic nenabídne, ale ono tomu tak není. Tvůrci totiž do hry vkládají až neuvěřitelnou míru detailů která může hráče ze začátku lehce zahltit, nemluvě o tom že příběh je podáván značně filmově. Často se vám totiž bude stávat že budete hrát půl hodiny a pak koukat skoro hodinu na dialogy. Ty jsou místy poměrně statické, postavy stojí a kecají, jenže tvůrci se to snaží i vzhledem k horší grafické stránce, značně obvzláštnit, takže tu během konverzací máte akční nálety kamery, či zoomy na postavy ve kterých to přejde plynule do cut- scény (ty vypadají nádherně). Právě, ale velká míra dávkování příběhu vás bude bavit, nikdy totiž nevíte kdo je zrádce, co se stane a hra vám všechny své momenty dávkuje pečlivě a dokáže vás často i překvapit. Například, příběh je po většinu času vážněji laděný (hlavně v prvním díle), proto asi žádný hráč pak nečeká když se ve hře objeví podivná postava která si říká Piros the Third, je celá oděná ve zlaté zbroji, dělá anime pósy a do toho hraje značně bizarní skladba, kterou dokonce nazpíval sám ředitel společnosti která stojí za touto hrou.

Tím, ale vlna překvapení nekončí, vy tu totiž máte možnost se ze hry odhlásit a číst si fóra na internetu, koukat na zpravodajský web, ve kterém je hodně zajímavých informací ze světa ve kterém se příběh odehrává a vytváří vám to poměrně komplexní pohled na to co se děje mimo MMO The World, jo a je tu i in game Anime seriál :D Ten se jmenuje Online Jack a průběhem hry se vám odemykají nové epizody a sledujete v něm věčně nadrženého Japonského Brazilce Salvadora Aiharu, který vyšetřuje ve svém pořadu Doll Syndrome, který většinou získávají hráči The World a stávají se z nich němé loutky. Tenhle anime seriál je každopádně jedna radost, nabízí naprosto ulítlý humor a dokonce vám více osvětluje události kterými jste byli svědky v MMO světě. Tím, ale rozsah hry ještě nekončí, jak jsem psal nahoře, můžete si číst fóra a to jak ze světa, tak i ty ohledně The Worldu a stojí to za to. Fóra jsou napsány čtivě a někdy opravdu máte pocit, že čtete něco jako z DH (i třeba konverzaci mezi Saskielem a Terezkou). Plus si tu můžete i prohlížet obrázky které vytvořili různí "hráči" a pak si z ilustrací udělat tapetu na plochu.

Jak můžete vidět, tak svět .hack//GU je poměrně komplexní a skvělému prožitku pomáhají i postavy, které jsou napsané skvěle, nikdo tu není vyloženě černo bílá záporná postava či naivní debílek, všechno se tu totiž pomalu buduje a vývoj charakterů dává smysl i spolu s tím, proč se Haseo chová místy jako bad ass kretén (což není výtka, hlavní hrdina je skvělý). Často také od různých postav budete dostávat emaily, které jsou často příběhové, ale také si můžete zvětšovat náklonnost některé z postav pomocí tzv. greeting cards. Těmi zahájíte sami od sebe konverzaci a poté si můžete v lehce nelineární formě dopisovat.

Příběh a lore je ve hře opravdu vyčerpávající a proto tu combat hraje druhé housle. Je to prakticky takové hack n slash, kde vždy v rámci příběhu a expení jdete do dungeonů, které jsou poměrně nic moc zpracovány a rubete se. Souboje jsou rychlé, odsýpají, ale nenabízejí moc invence a určitě nepatří k hlavní doméně hry. Mě upřímně probíhání dungeonů, kterých je tu hodně, nebavili a opravdu jde na tom vidět že je to prakticky jen do počtu, aby mohl hráč občas hrát. Na druhou stranu je to upřímně z MMO světa a když to tak vezmete, tak v hodně MMORPG ty dungeony a souboje jsou na nižší úrovni, proto i stylizací dávají lehce smysl. Ono .hack//GU poměrně dost věrně simuluje MMO světy. Když hráči běhají po světě, tak se jim nad hlavou ukazuje co píšou do chatu, postavy tu musíte zvát do party, můžete brát questy v quest shopu apod. Což taky přidává na autentickém zážitku, spolu se skvělým soundtrackem a parádním dabingem.

Pokud hledáte rubačku s velkým zaměřením na komplexní a zajímavý příběh tak mohu vřele doporučit, jedinou škodou jsou únavné dungeony a ničím zajímavý combat.

Pro: Postavy, příběh, svět, detaily, soundtrack, dabing, cut-scény

Proti: Nudný souboják spolu s dungeony, pro některé horší grafická stránka mimo cut-scény

+15