Poslední komentáře

Znáte to. V budoucnosti, když se zaviruje počítač, tak to způsobí dimenzionální časoprostorovou bílou rozrůstající se kouli (čti trhlinu), která dovolí infikovanému počítači postupně ovládnout celý svět (muheheeee - zlověstný hluboký smích, s drsnou ozvěnou samozřejmě). Jak je to možné? Nemají asi antiviry a samotné škodlivé kódy se nahrávají zařízením o velikosti starého externího disku. Kdyby to bylo jako dneska, kdejaký puberťák infikovaný počítač ovládne rychleji než ten zlý virus. Ale protože jsme ve hře Time Commando, musí se neohrožený hrdina jménem....... ...... .... no, prostě, musí se neohrožený hrdina v tvrďácké žluté kombinéze vydat k té dimenzionální časoprostorové trhlině, musí se jí profesionálně dotknout a nechat se kontrolovaně vcucnout dovnitř. Máte to? Jo? No a když už tam bude, tak musí zachránit také ještě svojí Love, zničit virus a ukázat každému že je hroznej badass. Jak on se ale jenom jmenoval....?

Hra Time Commando vychází v principu ze stejné technologie jakou společnost Adeline Software použila u své prvotiny Little Big Adventure. Technicky se hra tedy odehrává na předem definovaných pozadích, které tvoří celé prostředí hry, a na popředí se pohybuje postava hráče, ale také ostatní počítačem ovládané NPC (Non Player Character), či CTBK (Character To Be Killed).

Hráč se vydává do simulace počítače s cílem zničit virus. Shodou okolností, což se stává tak jednou, maximálně dvakrát za deset let, se k samotnému viru ve virtuálním prostoru hráč musí prokousat simulací evolucí lidstva. Začínáte tedy v pravěku, končíte v procesoru (doslova). Jaká ale vlastně hra Time Commando je?

Styl hry je velmi jednoduchá bojová hra. Máte k dispozici dva údery rukou (levý hák / pravý hák), máte možnost kopnout a můžete se krýt. Nuda. Jenže, Time Commando má v esu dva rukávy. Má v rukávu dvě esa.

Veškeré předrenderované pozadí, tvořící prostředí hry, se plynule posouvá, jak se hráč pohybuje. Představte si Alone in the Dark, pouze místo přepnutí kamery v momentě kdy se hráč dostane mimo záběr té původní, se obraz prostě plynule posune a kamera se tak do nového úhlu záběru nepřepne, ale přejede v animaci skrz prostředí. Tato technologie velmi pomáhá atmosféře, bohužel s sebou přináší také nejeden problém.
Ve hře totiž sbíráte na zemi zdraví, ale také časové čipy. Pokud vám kamera odpluje v rámci vaší cesty příliš dopředu, nemáte žádnou šanci se vrátit. Jak kdysi řekl jeden pán na východ od naší země - Ani o krok zpět! Vzhledem k renderovanému pohybu pouze jedním směrem se nelze vracet se na již prošlá místa. Jakmile něco minete, je to minuté a nejde to odminout. Stačí aby se vám věc, co chcete sebrat, dostala jenom milimetr mimo záběr a máte smolíka.
V Time Commando se tak hledí jednoznačně stále kupředu. Pokud pominu tento neduh, je díky renderovanému pozadí hra slušně prokreslená (byť v nízkém rozlišení), prostředí disponuje stíny apod, což by v roce 1996 na úrovni jednoduchých enginů udělat nešlo. Díky posunu kamery na předem definované místa je hra velmi koridorová a i když prostředí je většinou otevřené, nelze sejít z cesty, která se prostředím proplétá.

Druhé eso, které hru odlišuje od své nejenom soudobé konkurence, je rozmanitost. Tolik nepřátel, tolik zbraní a tolik prostředí nenajdete kolikrát ani v dnešních titulech. Hru začínáte v pravěku, kde jsou vaši nepřátelé pravěcí lidé, medvědi, kočkovité šelmy a vašimi zbraněmi jsou kameny, klacky, kyje a kopí.
Každé časové období má dvě úrovně a vy se tak postupně podíváte do starého Říma, projdete si středověk, zažijete kolonizaci Ameriky na dobyvatelské lodi, stanete se svědkem moderního válečného konfliktu, až se podíváte do budoucnosti.
Co prostředí, to změna hudby, změna nepřátel, změna zbraní. V jednu chvíli na vás tak útočí římský voják na koni, jindy bojujete s nemrtvým rytířem, v dalším období se kryjete v zákopech před kulometnou palbou. Dojde i na bossfighty, takže čekejte samovládce, kouzelníka, draka, tank, nebo obrovského mutanta.
Tím jak se mění prostředí i nepřátele, mění se i vaše zbraně. V pravěku to je tedy kopí, později dostanete do ruky meč i štít, vyzkoušíte si revolvery, házení dynamitu, ale i raketomet či laserovou pušku.
Originalita a různorodost, tak bychom mohli definovat Time Commando.

Bohužel, i přes zajímavě udělané přechody kamery z místa na místo a přes neuvěřitelné množství nepřátel i zbraní, má hra dost slabin. Hudba, byť se mění v každém prostředí, při boji hraje vždy stejná. A protože bojujete pořád a s každým, originální středověkou hudbu ani starověké motivy si příliš neužijete.
Pohyb hlavního hrdiny je velmi pomalý, nepřirozený a špatně ovladatelný. Když míříte, stojíte například staticky na místě a pouze se otáčením snažíte dostat nepřítele do zaměřovače.
Pokud minete životně důležitý časový čip jenom proto, že se kamera zrovna teď otočí tak, že čip zmizí ze záběru, máte chuť rozkousat klávesnici. Když danou úroveň procházíte po několikáté, protože rozhodně budete umírat, tak časem zjistíte kdy se kamera a jak natočí, takže si to již pohlídáte, ale příjemné to není.
Co mi také vadí je omezená účinnost některých zbraní na konkrétní nepřátele. Občas prostě ve hře potkáte někoho/něco, na co působí jenom jedna zbraň/jedna činnost. Ale nikdo vám nic neřekne. V celé hře nezazní jediné slovo, takže se učíte stylem smrt/i live again/smrt/atakdále. To že na tank máte použít raketomet, je asi zjevné. Ale to že na jednoho mutanta platí jenom granáty, přitom máte brutální plasmový kulomet, je zjistitelné hůře.
O stodole a nutnosti hodit do ní dynamit, který hází nepřítel na vás, nebo otevření jedněch dveří granátem (žádné jiné dveře v celé hře takto neotevřete, takže vám to chvíli trvá než na to přijdete) je již horší. Tyhle věci vás budou zpomalovat, budete přemýšlet, ale zároveň budete přicházet o drahocenný čas.

Čas je v každé úrovni omezený. Odpočet můžete vynulovat párkrát za úroveň, nebo vždy na konci úrovni. A k tomu právě potřebujete sbírat časové čipy. Čím více jich máte, tím lépe. Při jejich nedostatku se totiž vynulování nepodaří zcela a vy další úroveň začínáte s kratším časovým limitem. Na obtížnost Very Easy a Easy se je to na pohodu, ale od Normal výše budete bojovat nejenom s ovládáním hry a nepřáteli, ale také s časem. Hra vás tak neustále dost nevybíravě tlačí dopředu.

Tlak dopředu je lemovaný zástupy nepřátel, občas ale dost nelogicky. Když se na středověké lodi dostanete ve svém žlutém hyper sci-fi oblečení do kajuty s dámou v šatech, prostě jí zabijete. Když potkáte člověka v metru, prostě ho zabijete. Když potkáte otroka v časech Říma, prostě ho zabijete. Zabíjíte prostě vše, nejenom ozbrojené nepřátele, ale i civilisty. V celé hře existuje pouze jediná živá postava, která na vás nezaútočí - pes v čase moderních válek. Ten vám jako jediný pomáhá jak s útoky na nepřátele, tak najít tajné místa. ALE, hra vám to opět neřekne. Takže v momentě kdy ho vidíte poprvé, hned po něm začnete střílet, jak vás hra učí od počátku. A připravíte se tak o jediného možného parťáka v celé hře.

Jaké je tedy vlastně Time Commando? Je to docela fajn oddychovka. Hru nebudete mít problém dohrát na Easy za necelé 4 hodiny. Jakákoli vyšší obtížnost do hry přidává problémy s časem z důvodu více odolných nepřátel, kteří vás tak budou zdržovat a boj se tak bude přesouvat spíše k nedostatku času. Průchod hrou je velmi přímočarý a nekomplikovaný, kromě pár míst, kde nebudete vědět co tvůrci chtějí, aby hlavní postava udělala pro posunutí hry dále. Je to taková ta jednohubka na odpoledne, která může pobavit, ale těžko nadchnout.

Trailer ke hře zde.