Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Resident Evil 2

  • PS4 90
Vůbec nevím kde bych začal.

Je to pro mě první hra ze série co jsem kdy hrál, vždy to šlo nějak mimo mě, nehrál jsem ani původní originální hru a musím s klidným srdcem říct, že mě mrzí, že jsem se k titulu dostal až tak pozdě.

Jasně, příběh není kdovíjak skvělý, je to obyčejný Béčko, postavy také moc originality nepobraly, ale každopádně jde o skvělou hru, kde gameplay je naprosto super (hádanky, správa inventáře, setkání s Mr. X).
Potěší i možnost zapnout si původní soundtrack, který si osobně rád poslechnu, jelikož soundtracky u her u mě dělají opravdu hodně. Zvuky jsou taky super (hráno se sluchátky a díky prostorovému zvuku jsem se mockrát vyvaroval setkání s Mr. X. Atmosféra ať už u úzkých chodeb policejní stanice, podzemí, stok (které ve hrách tak nesnáším) a nakonec laboratoří je skvěla a dokáže se vás dostatečně vtáhnout. Občas jsem měl problém od hry odejít, kdy jsem si říkal ´´ tak si dojdu ještě pro tohle a pro tamto a potom ukládám a končím´´ ale kdeže, pokračoval jsem stále dál.
Největší problém pro mě nejspíš byl v tom, že jsem hru projel na standard obtížnost docela rychle a hrozně to uteklo. Naštěstí je tu možnost dát si 2nd Run a prožít si příběh z očí jiné hratelné postavy, který dokonce odemkne i pravý konec hry.

Ale jo, hru jsem si naprosto užil a plánuji rozhodně Resident Evil 3 Remake i když co jsem viděl recenze, tak taková sláva už to nejspíš není, zkusím i Resident Evil 4 než nám vyjde remake čtvrtého dílu.

Takže podrženo, sečteno 9/10
první Run: Leona
obtížnost: standard
celková dobra: 6h 54min

Pro: gore, hádanky, inventář, Mr.X, vylepšování zbraní

Proti: nic moc příběh, délka hry

+17

The Elder Scrolls V: Skyrim

  • PC 95
100 důvodů proč má Kuba1911 rád TES V: Skyrim

1) Celkové grafické zpracování je skvělé a hra i po letech vypadá dost dobře. A to jsem ani nehrál Legendary Edici.
2) Hru si zahrajete na každé nové konzoli co vyjde. Dokonce nově i ve VR. A nejspíš i za několik desítek let až se budou hry nahrávat přímo do mozku budete si ho moct zahrát i tam :D
3) Efekty počasí jsou doslova úchvatné a třeba noční procházka pod polární září a obrovským měsícem je pamětihodný zážitek. O západech slunce nad horami ani nemluvě.
4) Téměř všechny předměty jsou zpracované do nejmenšího detailu.
5) Téměř všechny postavy, včetně draků samozřejmě, jsou zpracované do nejmenšího detailu.
6) Téměř všechny interiéry jsou zpracované do nejmenšího detailu. njn najít 100 důvodů je přeci jen trochu těžší než jsem si myslel :D
7) Se Skyrimem si v Bethesdě dali dokonce takovou práci že na louce kolem vás poletují motýli. Je to sice k ničemu a všiml jsem si toho vlastně až na konci ale je na tom krásně vidět kam až ty detaily o kterých píšu zacházejí.
8) Na Skyrim sice musíte mít opravdu slušné železo ale hra je plynulá i při velkých bitvách armád nebo při souboji s draky kde je zase hodně efektů.
9) V tak velkém světě jako je Skyrim se prostě nevyhnete opakování předmětů nebo textur ale trvá možná několik desítek hodin něž si toho začnete všímat.
10) Hra se odehrává v různých typech krajin od lesa přes horké prameny až po velehory.
11) A ať už je v těch krajinách jakékoli počasí, sněží, prší, svítí slunce, vždy to vás to naladí do té správné atmosféry.
12) Skyrim se s ničím nepáře a po krátkém intru vás vrhne do víru občanské války a bitvy s drakem. Start jaký se ve hrách jen tak nevidí.
13) Tvorba postavy je taky šikovně zasazena do samotného začátku hry.
14) Nejenom hlavní úkoly ale i vedlejší mise mají zajímavý podtext a přesto že i zde se najdou ty z kategorie přines, zabij, doruč, nasbírej tak máte větší motivaci je plnit.
15) Osud světa můžete skutečně ovlivnit rozhodnutími jako na čí stranu se přidat, komu pomoci a koho naopak poslat do háje nebo rovnou zabít.
16) A takových možností je ve hře sousta jak na "celostátní" tak na "regionální" úrovni.
17) Hlavní příběhové linky jsou tu hned dvě - Návrat draků a občanská válka císařství a bouřných hávů. Já se btw přidal k císařství. A pak jsem Císaře zabil když jsem se přidal i k bratrstvu zabijáků :D
18) Ne všechny úkoly navíc dopadnou dobře ať už se snažíte sebevíc. Skyrim je prostě skutečně dospělou hrou a ukazuje (až na ty draky atd.) víceméně náš středověk takový jaký skutečně byl.
19) 3D mapa je velmi zajímavé pojetí navigace.
20) Ve hře můžete opravdu udělat spoustu věcí včetně uzavření manželství.
21) Nebo kování zbraní a brnění včetně jejich vylepšování za použití řady nástrojů a materiálů od kovů až po dračí šupiny.
22) Nebo míchání lektvarů za použití mnoha roztodivných přísad a to nejen z tradičních bylin ale třeba i prachu z upíra nebo pavoučích vajíček.
23) Nebo očarování věcí. Což jsem btw ani jednou za hru neudělal a přesto se stal Arcimágem na Ledohradské univerzitě. Ne USA ale jedině Skyrim je země neomezených možností ;)
24) Věci můžete dokonce odčarovat čímž je sice zničíte ale naučíte se tak nové druhy očarování.
25) Bojovat můžete mnoha styly třeba obrovskou obouruční sekerou.
26) Nebo jednoručním palcátem co vysává duše padlých nepřátel.
27) Nebo ostřelovat vše z dálky třeba skleněným lukem.
28) Ze kterého létají železné, ocelové, trpasličí, elfí, orkské či jiné šípy.
29) Z druhé ruky pak můžete sesílat oheň, led, blesky atd.
30) Nebo klidně i z první ruky protože zbraň si můžete libovolně přehazovat.
31) Taky se můžete bránit štítem. Orkským, elfím, ebenitovým. Některé mají dokonce i speciální schopnosti.
32) Nebo na nepřátele zařvat některým z dračích řevů a tím pádem na ně vrhnout oheň, led nebo poslat zvířata z okolí.
33) Těch je ve hře také dost od domácích, přes divoká ale plachá až k Medvědům před nimiž ze začátku budete raději utíkat :)
34) Na enemáky taky můžete vzít kouzelnou hůl a střílet po nich např. ohnivé koule, což popravdě když jste na špatné straně hole dost bolí.
35) Nebo... ... ... ehm, to už je asi všechno.
36) V obřím světě Skyrimu naleznete několik velkých měst s hospodou, kovářem, bylinkářstvím, loveckými potřebami, hokynářstvím, šperkařstvím atd.
37) Taky nespočet vesniček s hospodou, kovářem atd.
38) Hospody dokonce stojí občas jen tak sami v lese. Ve Skyrimu se fakt dost chlastá :)
39) Ale na prozkoumání čekají i svatyně, doly, jeskyně, ležení obrů, zříceniny apod.
40) Přitom každé toto místo má hned několik typů a všechny mají unikátní mapy.
41) Pohybovat se můžete rychlým přesunem rovnou na mapě.
42) Nebo cválat krajinou romanticky na hřbetu svého oře.
43) Vzhledem k tomu že je tu fast travel je to trochu zbytečné ale můžete cestovat i pomocí povozu. Hlavně v pozdější části hry kdy už máte peněz že nevíte co s nimi můžete jezdit povozem čistě z toho samého Důvodu jako Škopkovic rodina jela na svatbu 100 metrů autama - abyste ukázali že na to máte :D
44) Můžete si pokecat prakticky s každým koho potkáte a nebude vás zrovna chtít zabít.
45) Pokud je to navíc nějaká důležitější postava, řekne vám toho opravdu hodně ale nebude vás nudit zdlouhavými proslovy o ničem.
46) A pokud vám toho hodně neřekne můžete přesvědčovat či vyhrožovat. Prostě ne vždy musíte vše řešit přes ostří nože.
47) Pokud už to ale zbraní řešit budete, připravte se na následky. Ani Dhovakine není zcela nedotknutelný a můžete skončit klidně i ve vězení.
48) Můžete si pokecat dokonce i s drakem a v jednom případě i se psem
49) A i díky tomu se nečekaně u hry i zasmějete. A tím myslím opravdu upřímně a ne jen tomu jak někdo něco doj*bal v enginu.
50) Pokud vám to svědomí dovolí můžete vykrádat lidem domy, truhly atd.
51) Dokonce můžete lidem vykrádat rovnou kapsy.
52) A když vás u toho načapají a chtějí zavřít do chládku můžete zkusit podplatit stráže.
53) Vykrádat lze i hroby respektive urny. Tedy pokud vám to svědomí dovolí ale když už jste ochotní vykrást někomu dům, kapsy a ještě podplácet stráže, zřejmě nebudete mít problém ani s tímhle :)
54) Pokud to hlavně ze začátku než je z vás onen obávaný Drakorozený nezvládáte najmete si společníka. Nebo je vám přidělen Jarlem za zásluhy.
55) Tento společník pak po vašem boku víc než dobře kosí nepřátele.
56) A může vám nosit věci, což se opravdu hodí.
57) Občas se sice ztratí ale vždycky se zase brzy objeví.
58) Můžete si pořídit psa, který s vámi bude chodit a neztratí se ani v boji. Slyšíš to Pariah z Fallout 2?
59) Když už máte něco odehráno a nevíte co s penězi můžete si koupit dům, dokonce i se slušným vybavením.
60) Pomocí svitků si na pomoc vyvoláte třeba ledového Atornacha když už je kolem vás těch Draugirů nějak moc.
61) Takové Atornachy si vyvolávají i nepřátelé ale i tohle je právě jeden z těch důvodů proč i když už jste namakanej Drakobijec nestane se hra absurdně lehkou.
62) Hra má quicksave což je alespoň pro mě velmi zásadní věc.
63) Hra se dokonce i ukládá sama pokaždé když se přesunete na mapě nebo projdete dveřmi a načítá se lokace, za což jsem vývojářům vděčný snad víc než za ten quicksave.
64) To načítání mimochodem trvá jen pár vteřin a i když jsem někdy pobíhal po Samotě od krámu ke krámu nikdy mě to nezačalo štvát.
65) Můžete číst hromadu knih které vás poučí o historii nebo zlepší některý váš skill.
66) Ale taky je číst nemusíte protože třeba k naučení kouzla stačí když bichli jen jednou otevřete a pak ji můžete zase hned zahodit.
67) Střídá se tu den a noc a v noci můžete dokonce spát. To sice není takovej odvaz ale aspoň někde se vyspíte když ve skutečností nemůžete protože hrajete Skyrim :)
68) Hra vám vydrží opravdu dlouho protože i když už vás v ní po všech těch hodinách co raději ani nepočítáte, nemá moc co překvapit nedokážete ji přestat hrát :)
69) A i kdyby vás po těch stovkách hodin přestala bavit, je tu stále aktivní komunita modderů.
70) Nebo jsou tu dlc.
71) Ve hře si dokonce můžete i uvařit třeba polévku, což jako bývalý kuchař obzvlášť vítám ;)
72) Můžete si dokonce uvařit i řízek.
73) Nebo pečeni. Přiznávám že tady už komentář vařím z vody :D
74) Můžete se nakazit Vampirismem, kostomlatnou horečkou nebo vás ledovcový pavouk může otrávit. Ok tohle sice nezní jako typické plus ale je to další důkaz že vás hra nevodí za ruku a musíte se starat sami a tím si hru i víc užít.
75) Vyléčit se z většiny nemocí pak jde v jakémkoli chrámu u oltáře. S vampirismem je to sice trochu horší protože když jste upír příliš dlouho už se nemůžete vrátit ale pořád to jde vyléčit pomocí rituálu.
76) U toho samého oltáře lze navíc získat i požehnání které vám zvyšuje určité schopnosti.
77) A tyto požehnání můžete střídat jak chcete a kolikrát chcete.
78) Léčit můžete i vy ostatní postavy.
79) Můžete plavat.
80) A když už se tak rácháte v tom oceánu, řece či jezeře, můžete lovit ryby.
81) Některé části hry můžete hrát i stealth postupem, včetně třeba převleků.
82) Pokud jste workoholik můžete ve hře i pracovat. Například štípat dříví nebo kutat rudy a následně z nich odlívat ingoty.
83) Do uší po celou dobu hraje naprosto úchvatná hudba, která se dá krásně poslouchat i mimo hru.
84) Neméně kvalitní je i dabing všech postav nebo jiných tvorů kteří s vámi budou mluvit.
85) A zapomenout nemůžu ani na okolní zvuky. Zurčení potoků, praskání ocele v soubojích, výboje elektrických kouzel, z toho všeho budete mít téměř husí kůži.
86) Jsou tu easter eggy odkazující na jiné videohry nebo dokonce i na takové klasiky jako Monty Python a svatý grál atd.
87) Kameru si můžete snadno posouvat kolečkem myši od hodně vzdálené až po pohled z první osoby.
88) Kromě již zmíněných druhů postav se proti vám nebo po vašem boku mohou postavit i Temní Elfové, Argoniané, Orkové či Khajiiti. A teď někdo zkuste tvrdit že Skyrim není korektní :)
89) Pokud jste dostatečně morálně zkažení můžete používat i cheaty.
90) Pokud vám čirou náhodou nejde splnit nějaký quest, můžete pomocí konzole problematickou část přeskočit.
91) Perky rozdáváte v krásném hvězdném prostředí a je třeba u toho opravdu myslet protože těžko si vymaxujete všechny. Hra vám navíc pořád připomíná že jste ještě neutratily poslední získaný talent.
92) Úkolové předměty naštěstí nejdou zahodit. A když už přeci jen zahodíte něco co později potřebujete, najdete to tam kde jste to zahodily.
93) V hospodě můžete z rozličných důvodů vyvolat rvačku.
94) Můžete se stát vlkodlakem. Oproti upírovi se vás lidé nebudou bát a kromě toho že se moc nevyspíte to má jen výhody. Třeba to že je to hrozně cool :)
95) S pomocí jedné z masek se můžete potápět na libovolně dlouhou dobu a prozkoumávat tak vraky lodí na dně moře.
96) Zabití posledního nepřítele v okolí je krásně ve zpomaleném čase a z jiného úhlu kamery.
97) A občas takhle i efektně useknete hlavu z otočky.
98) Dungeony nemusíte po jejich projití probíhat zase zpátky, je tu vždycky nějaká zkratka k východu.
99) Můžete se přidat k bratrstvu nájemných vrahů. Assassin's Creed included :D
100) Můžete si koupit notebook sednou si v lese na pařez a zahrát si a na něm TES V: Skyrim. Kecám to ve hře nemůžete ale měli by jste to udělat ve skutečnosti protože opravdu vynikajících her je sice naštěstí dost ale Skyrim je mezi nimi jen jeden a stoprocentně by jste ho neměli minout.
+22 +28 −6

DmC: Devil May Cry

  • PC 95
O rebootu kultovní série už tady bylo napsáno dost takže tentokrát jen rychlé zhodnocení tohoto výjimečného počinu.

Grafika - Neskutečná pecka, kdyby mi někdo řekl že tahle hra vyšla loni tak bych mu to věřil. Je jedno jestli jste právě ve vězení, v továrně nebo v mrakodrapu, všude je to doslova dechberoucí. A o postavách efektech atd. to platí samozřejmě taky.

Hratelnost - Na to že se jedná o prostou rubačku je hratelnost na neuvěřitelné úrovni. Po celou dobu vám hra nabízí nové zbraně i postupy proti nepřátelům a řetězení komb a získávání stylových bodů je unikátní věc která mě doslova přikovala k židli. Levely nebo jejich části kde létáte na řetězech po troskách Limba jsou pak skutečnou třešničkou na dortu.

Příběh - Souboj andělů proti démonům není nic až tak převratného ale v DMC je vše podáno ve velmi osobitém stylu v čele s Dantem, který v člověku dokáže vyvolat snad všechny druhy emocí. I vedlejší postavy ovšem snesou i ty nejpřísnější měřítka a nechybí ani pořádné twistploty.

Hudba, bonusy, technický stav - Ačkoli nejsou elektro ani metal zrovna mými nejoblíbenějšími žánry s chutí jsem si je poslechl a do stylu hry perfektně sedly. Bonusů je zde habaděj a jejich odemykání nutí k opětovnému dohrání a tedy prodloužení herní doby. Co se týče technického stavu tak tady bych našel jediné zápory a to za jedno že hra má poměrně krkolomné ovládání na klávesnici, což se ovšem dá pochopit vzhledem k tomu že titul cílil spíše na konzole. Horší je ovšem poměrně časté padání a zamrzání hry i když naštěstí nikdy během samotného hraní.

Jelikož jsem nezatížen znalostí původní série je pro mě DMC jednou z nejlepších her vůbec. Ve svém žánru možná tou zcela nejlepší. Kdo ještě nehrál hodně zaváhal, takže s chutí do toho.
+15

XIII

  • PC 75
"Třináctka" je další z dlouhé řady her které jsem se rozhodl si zahrát někdy už před x lety ale dostal se k ní až teď. A jak to dopadlo? No, že bych si jako u jiných her nadával proč jsem to už dávno nehrál to ne ale propadák to taky nebyl. Posuďte sami:

XIII mě nejvíc zaujala svým vizuálem, comixy byly podstatnou částí mého dětství a cell shade grafiku mám všeobecně rád. Některé interiéry sice vypadaly poměrně nudně ale scenérie hor nebo skalnatého pobřeží to bohatě vynahrazovaly. Skvěle pak dokreslovaly tento styl i postavy a comixové efekty ohně apod.

Příběh je zpočátku poněkud zmatený což ale do každého dobrého počinu, ať už herního nebo filmového o agentovi s amnézií patří a postupně velmi zajímavě vygradoval. Opravdu příjemným překvapením byl i úplný konec, přesto že zůstal otevřený. Vypíchnout je třeba i povedenou atmosféru v některých misích, např. na ponorce nebo ve svatyni.

Hratelnost je tak asi jediným rozpačitým prvkem hry. Jako FPS je Thirteen naneštěstí docela průměrná. Přesto že nepřátel je akorát, poměrně dobře funguje headshot a na výběr je slušná porce zbraní, přestřelky mě zde nijak zvlášť neoslovily. Stealth pasáže by mohly být zajímavým zpestřením ale i když mne bavily asi víc než střílení, také ve mně nezanechaly kdovíjaký dojem. Celkově je to asi tím že hra vlastně není ani pořádná střílečka, ani stealth hra. Od všeho trochu ale pořádně nic. Největší problém je ale často zmiňovaný systém ukládání. Checkpointy by se ještě daly zkousnout jenže jsou umístěny opravdu nešikovně a občas jsem hru i zoufale raději vypnul než se dál trápil a procházel půl levelu znovu. Nejtěžší ale také nejvíce zábavné tak byly souboje s bossy. Na každého platila trochu jiná taktika a po každé výhře přišla nefalšovaná radost z výhry.

Co se týče ostatních věcí jako hudba, zvuky, bonusy atd. vše je velmi průměrné možná bych se dovážil říct trochu odfláknuté. Vylepšuje to ale herní doba která byla tak akorát dlouhá aby hra nezačala nudit.

Vypadá to že tato herní adaptace comixu nedopadla moc dobře ale není to tak úplně pravda. Hru jsem si poměrně užil a chvílemi mi i připomněla sérii NOFL kterou mám velmi rád. V potaz je taky třeba brát rok vydání a tak jsem s hodnocením nebyl tak přísný.
+18

Helga v nesnázích

  • PC 65
Hraní a dohrání hry Helga v nesnázích je další ze soudku šílených herních historek by Kuba1911. Hru jsem totiž rozehrál v srpnu 2016 a dohrál až v srpnu 2020. Ne že bych byl až takový adventurní antitalent ale hru jsem jednoduše pořád odkládal a odkládal až mi ikonky s velkým H bylo tak líto že jsem se rozhodl v pauze mezi Skyrimem a DMC hru konečně dokončit.

Titul mě původně zaujal tím že je zasazen do herního studia ale teď po dohrání musím říct že sonda do tohoto odvětví je to docela průměrná. Vlastně jako i vše ostatní ve hře. Začnu grafikou která není špatná ale působila na mě tak nějak divně. Prostě jsem vůbec netušil do jaké kategorie bych ji zařadil nebo k čemu ji přirovnal. Když už tedy nic jiného byla alespoň originální :) Příběh hry není nakonec ani tak o vývoji videoher jako o soupeření dvou manažerek což není zrovna tradiční námět ale podle mě je podaný dost stereotypně.

Hratelnost je také poměrně kolísavá. Některé, naneštěstí nepočetné pasáže jsou dobře vyvážené a je radost jimi procházet, zbytek hry je zato dost složitý a nepomáhají tomu i u tohoto typu adventur klasicky nesmyslné kombinace předmětů nebo jejich použití. Nepřidává tomu ani občasná nutnost mluvit s některými postavami vícekrát než vám řeknou nebo dají co chcete. Plusem je naopak možnost nápovědy přímo ve hře a nějaké ty bonusy. Sem tam je zde dokonce i povedený vtip ale zbytek humoru je opět tak nějak předvídatelný až přízemní.

Helga v nesnázích není vyloženě špatná hra a má svoje světlé momenty, nad kterými ovšem převažují mínusy ve formě stereotypního příběhu a humoru, nevyzpytatelných herních postupů nebo zvláštní grafiky. Oceňuji ovšem přístup autorů kteří nic neodbyly a i po technické stránce hra v pohodě šlape.
+10

Asistent detektiva Zbyška 2: Vražda v Orion Expresu

  • PC 65
Ani nevím proč jsem se masochisticky pustil do pokračování adventury která ve mě již na poprvé zanechala spoustu rozpačitých pocitů. Asi jsem až takový optimista že jsem věřil že napodruhé už to bude lepší. A světe div se, je to tak.

Hlavní postavou je sice opět mluvící delfín v klobouku, obklopený dalšími zvířátky a jinými obyvateli vesmíru ale je přeci jen oproti minule více, jak to říct... tak nějak konzistentní. Hra se odehrává ve vesmírném vlaku, jak už napovídá i název odkazující na slavnou detektivní knihu a to jí dodává i určitou atmosféru. O poznání lépe je na tom i příběh který mě tentokrát dokázal i zaujmout a celkové vyvrcholení bylo vcelku překvapením. Zlepšení se dočkala i grafická stránka a hlavně zobrazení hologramů bylo velmi povedené. Stejně jako postav a událostí ubylo i nesmyslných a šílených dialogů které v tomhle vlastně spíše vizuálním románu než hře hrají zásadní roli a jsou hlavním faktorem proč je pro mě tento počin o něco dál než předchůdce.

Po naprosto otřesném prvním Zbyškovi si u mě vývojáři z Please wait docela spravili reputaci když udělaly ze hry kterou bych doporučil leda největšímu nepříteli celkem slušnou adventuru. A v neposlední řadě dokázali že být optimista se někdy opravdu vyplácí :)
+8

Risen

  • PC 70
Len čo ma more vyplavilo na breh a trochu som sa spamätal už sa do mňa pustila nejaká ženská aby som tu nepostával ako nejaký tĺk a zohnal pre ňu jedlo a úkryt kde by si ona chudinka po tom desivom stroskotaní mohla oddýchnuť. No čo, nejaké veci sa nikdy nezmenia- povedal som si a začal som prehľadávať búrkou bičujúce pobrežie.Po pár minútach napchávania vrecák všetkým možným a niekoľkých mŕtvych agresívnych sliepkach som sa mojej milej priateľky zbavil v neďalekej chajde kde som ju hodil na krk jednému chudákovi. Áno Risen ma od prvej chvíle bavil, malý ostrov s premnoženou faunou sľuboval tuhý boj o prežitie a mocenské frakcie zasa zaujímavé questy a možno aj príbeh.A naozaj prvé dve tretiny moje očakávania nesklamali. Cez questy hráč postupne spoznáva vzťahy medzi NPC v rámci každej frakcie aj medzi frakciami samotnými. Spôsob vedenia súbojov mu pomáha rozhodnúť sa či sa vydá cestou bojovníka, mnícha alebo mága. Ani jedno zoskupenie totiž nie je jasne na strane dobra. Prišlo mi že všetci sú tak nejak zlí : ) Skrátka žiaden boj dobra so zlom, aj keď sa bojuje proti Titánom (pozdravujem Titan quest ) bojuje sa v prvom rade o prežitie a v tom druhom o moc. Svet Goth.. sorry Risen je skrátka drsný. Kedže mňa máchanie mečom veľmi nepresvedčilo , útočná mágia na diaľku bola jasná voľba.Lenže možno práve preto sa posledná tretina stale streotypnou a nudnou. Od polovice tretej kapitoly sa mág stáva extra silným, fireball má na maxime, vie si vyvolať kostlivca( skvelého na nabaľovanie nepriateľov) a spoločníkov mu môžu robiť NPC ktorým predtým pomohol.Štvrtá kapitola vás potom nemá čím prekvapiť.Nečaká vás žiadne nové kúzlo,nijakí noví nepriatelia ani nové zbrane, či nečakaný zvrat v príbehu.Celé je to iba o demonštrácii vašej sily v už raz , alebo viackrát prebádaných lokalitách.No a na úplný záver ma ešte znechutil quick time eventový boss fight.

Pro: frakcie, celkom pekný ostrov,

Proti: štvrtá kapitola

+16

The Council - Episode 5: Checkmate

  • PC 70
Hodnocení celé hry

Napřed ze sebe dostanu To Špatné
Grafika nejde nijak nastavit. Zdála se mi celkově taková cukavá. Některé postavy vyloženě hnusné. Když už jsme u postav, tak jejich herecké výkony stály také za prt. Některé puzzly byly pro mě celkem brutálně obtížné, což neberu ani moc jako mínus, ale ke konci vyžadovaly velmi časté vracení a slídění po již 100x viděných úrovních. Čímž se dostáváme k variabilitě levelů, která je úplně minimální (Barák o 3 patrech, pár úrovní sklepu a molo), ale souvisí s tím to zajímavé.

To Zajímavé
Nestává se mi tak často, abych následkem několika velmi blbých rozhodnutí byl na začátku druhé kapitoly zastřelen a hra mi řekla "Tímhle pro tebe tahle epizoda končí. Můžeme jí restartovat anebo můžeš přejít do třetí epizody". S velmi pozvednutým obočím jsem zkusil přejít do třetí kapitoly a světe div se, události se děly i beze mě. Všechno mi bylo vysvětleno, nové postavy představeny a mohl jsem pokračovat. Akorát že se mi zdálo, že mi byly vyspoilovány věci, na které jsem mohl přijít sám. Takže jsem restartoval hru od části, aby se po mě vůbec nestřílelo, a v okamžik, kdy jsem znovu začal třetí epizodu, jsem řešil jiné věci, jinak, s jinými postavami a na jiném místě. Vykrmený hrama od TellTale, tohle byl pro mě trochu šok. :) Najednou jsem si uvědomil, že minimálnost prostředí je tady vlastně výhoda, protože na malém prostoru se dá alespoň uhrát více různých situací (bohužel ale po 20ti hodinách v jednom baráku vás stejně začnou některé místnosti prostě prudit).

To ostatní
RPG prvky jsou celkem zajímavé zpestření. Ze začátku nevíte, do čeho je cpát dřív, protože možnosti je použít jsou na každém kroku. Kdybych nedával body do otevírání zámků, mohl jsem si teď s Napoleonem Bonaparte promluvit o politice. Kéž bych je radši dal do Psychologie, protože na Vydírání je George Washington imunní. Od poloviny hry máte většinu důležitých schopností na solidní úrovni, tak vám hra začne předhazovat situace, kdy sice schopnost můžete použít, ale užitečná v danou chvíli není, takže se honba za schopnostními body změní na honbu za sbíráním medu, aby jste doplňovali body, kterými schopnosti použít (zní to komplikovaně, ale člověk si zvykne). Zároveň se schopnosti dají použít i k zlehčení především historických puzzlů (různé překlady, vědecké poznatky anebo všimnout si kusu řešení). Já je používal spíš ke konverzacím, protože každý chtěl podvést každého, až to chvílemi připomínalo Hru o Trůny.

Na puzzlech je ale hezké, že se s vámi neserou. I když máte dostatek bodů na to, aby jste si puzzle hodně zlehčili, je to stejně nakonec na vás. Hra Vám prostě neřekne - takhle je to správně. Ba dokonce vám může i naučit hodně z historie.

Ten konec
Většině vadila najednou fantasy zápletka, u které mě naopak bylo líto, že se nějak více nerozvinula. Ale celkový konec (možná tedy záleží, jaký máte), je takový... meh. Anticlimactic.

Shrnutí
Strašně zajímavá hra ve strašně béčkovém zpracování. / Hratelný gamebook. :)

Pro: Historické reálie, postavy mají charakter, zajímavý příběh, RPG prvky, znovuhratelnost

Proti: Grafika (hlavně postav), jednotvárnost prostředí, občas složité puzzle, slabý konec

+12

Sonya

  • PC 55
Jedná se převážně o hidden object hru, která je ale doplněna o jednoduchý příběh a nějaké další adventurní prvky jako sbírání a používání předmětů a řešení dalších logických puzzlů. Hra je stylizována do fantasy/pohádkového světa a právě tímto stylem vypadá i vzhled jednotlivých obrazovek. Řekl bych, že se jedna o jednu z těch lepších hidden object her, jejíž hraní jako výplň nebo jako odpočinkové hraní rozhodně není k zahození.

Jediná věc, která mně na hraní vadila byla ta, že se občas při hledání předmětů hra dostala do stavu, kdy jsem musel přesně kliknout na určitý pixel daného předmětu. Po restartu hry bylo zase vše v normálu a mohl jsem klikat na libovolnou část předmětu.
+8

The Banner Saga 3

  • PC 65
Poslední zbytek nitě se odvíjí ze špulky a vetkává se do zbývajících prázdných míst mého praporce. Třeskutý mráz vystřídalo šlehání přímořského větru, štiplavý kouř, pach potu a spáleného masa. Od severu se plíží neprostupné temno, které neprodyšně halí celou krajinu pod svůj nafialovělý rubáš. Zkáza veškerého života je na dosah. A v této předsmrtné křeči světa, poslední špetky lidských i nelidských bytostí srovnávají mezi sebou své osobní účty – je třeba si ještě naposledy vyřídit staré křivdy a zakončit epickou severskou ságu. Podařilo se závěrečnému dějství překonat dva jeho úzce spjaté předchůdce?

Odpověď je složitá, protože se třetím dílem je to nejkomplikovanější ze všech. Pomohu si tedy obratem z politického slovníčku jistého stálého tajemníka: „Ano i ne…“

Spíše ale ne…
Na jednu stranu se zde opravdu láme chleba a situace je po celou hru emocionálně značně vyhrocená. Ale zaznamenal jsem jisté ústupky z komplexnosti mechanik… a tak trochu i z kvality hry. Není to na první pohled nic závažného, ale přesto mě to zklamalo. Především - zcela zmizel tréninkový stan. Proč? Dá se možná argumentovat tím, že v situaci, před kterou se ocitáte, je něco podobného zbytečné. Já si to nemyslím. Stan mohl úplně normálně zůstat, ale prostě už tu není a mě chyběly výzvy od mého trenéra. Co mi ale hlavně chybělo, byly cvičné boje. Ze všech tří dílů je zde totiž nejvíce důležité si dokonale osahat zvláštní schopnosti všech vašich hrdinů. Zejména nově příchozích. Zde se už hned od začátku neodpouští sebemenší chybka. Hra vám každé pochybení v boji pořádně omlátí o hlavu. A je bláznovství si nově nabité zvláštní schopnosti testovat v ostrém boji, když si nesmíte dovolit udělat přešlap. A výmluvu, že to tak je kvůli většímu napětí, odmítám. Další moji výtkou budiž vyváženost samotných bitev – hra je bez okolků nespravedlivá více, než je únosná mez. Téměř každá jednotlivá bitva je nastavena tak, aby se stěží dala vyhrát. Považuji se za velmi zručného válečníka, kterého ze mě učinili předchozí dva díly, ale i přes veškerý svůj um jsem byl dvakrát nucen přepnout na nejnižší obtížnost, protože (ony dvě) bitvy, kdy jsem se tři čtvrtě hodiny pekelně soustředil na co nejefektivnější taktiku, bylo prakticky nemožné vyhrát. Mí hrdinové byli vyčerpaní z předchozích bitev a do dalších bojů museli jít ranění, neboť jsem už prostě neměl kde brát čerstvě odpočaté. Byl zde totiž oprášen a vylepšen systém z prvního dílu, kdy bylo možno odrážet několik vln nepřátel po sobě. Pokud jste to přežili, obdrželi jste speciální předmět, lepší morálku, či ulehčení budoucích vyhrocených situací. Je tomu tak i zde, avšak přibyl ještě velmi nepříjemný limit tahů, kdy po jeho překročení se na bojiště přemístí další várka nepřátel bez možnosti vyměnit své zdecimované hrdiny za čerstvé. Z jediné bitvy se tak stává skoro hodinová (když sečtu všechny pokusy o vítězství) opotřebovávací řež, kdy rozhoduje vaše sebemenší chyba. Je to tak obrovský nápor ne nervy, že se to musí zažít, abyste pochopili. Výzvy já rád, ale tohle už bylo opravdu moc. Frustrace, co se mi vkrádala do nálady, neznala mezí a tak nemůžu být úplně hrdý na to, že jsem si prostě rezignovaně pomohl snížením obtížnosti. Ale tak to je, bohužel. Situaci by mělo poněkud ulehčit opětovné navýšení maximální úrovně hrdinů o dalších pět úrovní na konečnou patnáctou, plus ještě volba „hrdinských titulů“ od jedenácté úrovně. Ale v nejtěžších chvílích to pro mě pozitivní vliv nepředstavovalo. Poslední mínus je potom ryze technický. Předchozí díly mi šlapaly nádherně, v tomto mi hra často padala a sekala se. Technicky je tento díl nejodfláklejší. Naštěstí se mi savy nikdy nepoškodily a tak nebyl problém vrátit se zhruba tam, kde hra spadla. Toliko k rozporuplnosti, kterou jsem naznačoval v úvodu a ke které se, bohužel, brzy vrátím, ale již čistě subjektivním pohledem.

Přichází bilance zbytku hry a mně je stále těžké o tom mluvit. Již jsem zmiňoval, že emocionálně je hra vypjatá. To však je v případě závěrečného dějství tak tristní vyjádření, že dál od skutečné emocionální roviny hry ani být nemůže. A není to rovina, nýbrž horská dráha veškerých citů, které budou ždímány do krajností. Připravte se na mnoho nepříjemných pocitů, těch radostných potom méně.

Pokud jste ke svým hrdinům přilnuli, o čemž nemám pochyb, budete se o jejich křehké životy třást téměř každou chvíli. Předchozí díly ukázaly, že hra je v tomto nemilosrdná a smrt může přijít odkudkoliv. S tímto vědomím jsem se párkrát zdráhal hru i zapnout, neboť jsem nechtěl znovu zažívat pocity sklíčenosti, které pramenily ze vniklé situace. Takhle depresivně na mě působil jen Beholder, kterého jsem kvůli tomu nebyl schopen dohrát, protože svinstva je dost i v reálném životě. Zde jsem se ale kousnul a překonal svůj prvotní odpor. Hra mě pokaždé vtáhla, byť jsem měl nervy na dranc. Snažil jsem se jak jsem nejlépe uměl, abych se dopracoval k co nejsluníčkovějšímu konci, ale zmaru se tu prostě nevyhnete. Když si navíc ještě uvědomíte, že to bylo částečně vaším špatným rozhodnutím, hořkosti v ústech se zbavit nedá. Hra vám dokáže náladu tak rozcupovat, že jsem nad tím žasl. A ač to zní poněkud flagelantsky, je to její velké plus. Nepamatuji se, kde jinde bych tohle tak silně fyzicky prožil. Z prvotního šlechetného záměru zachránit svět, se pro mě hraní stalo bojem o holé přežití mých hrdinů. Za žádnou cenu jsem nechtěl dopustit, aby mi padly. Nepovedlo se to u všech a já to málem oplakal. Hrdinové a jejich charaktery – to je ta nejsilnější deviza celé ságy a platí to i v závěrečném díle.

Ano, co se citové a emocionální roviny týče, je třetí díl nejsilnější. Slabší už je to s vystavěním příběhu. Příběh závěrečného dějství je narativně a dějově nejslabší. Jaká to ironie. Není zde moc zásadních zvratů, odhalení, nebo šokujících situací. Vše, co se stane tak nějak předpokládáte a další příběhový vývoj vás moc nepřekvapí. V tomto ohledu považuji za nejlepší druhý díl (a vlastně ho považuji za nejlepší z celé trilogie), kde se opravdu odehrávaly zvraty, co mi vyrazily dech. Zde tomu tak nebylo, byť bych to třetímu dílu přál. Stovku by měl potom jistou i přes mnoho mínusů. Možná to zapříčinilo částečně i to, že je konec s kočováním – mnou nejvíce milovaným prvkem předchozích dílů. Nikam se už necestuje. Z velké části odpadá správa zásob a plánovaní s tím spojené. Příběh druhé družiny (nikoliv karavany) se za cestování považovat nedá, byť funguje alespoň jako útěcha. S absencí cestování, se vytrácí i další prvek, který jsem tolik zbožňoval v předchozích dílech. Tím jsou rozhovory mezi hrdiny, když mají na cestách dlouhou chvíli. V těchto chvílích jsme se o jejich charakteru mohli dozvědět nejvíc a ještě k nim prohlubovat vztah. V tomto díle je to celé jaksi odfláknuté, přičemž jsem od začátku čekal, že se právě zde o nich dozvím nejvíc. Hra sice v úvodu hlásá, že se příběh ságy uzavírá, ale já měl pocit, že o osudech hrdinů to ani v nejmenším neplatí. A tak mi některé charaktery už zřejmě navždy zůstanou záhadou a já se o jejich nitru a pohnutkách budu moci jen dohadovat. Ano... o Tobě mluvím, krásná a tajemná Yrso, a Tobě podobným zajímavým charakterům, vycházejících ve výseldku zcela do ztracena.

Tento díl je také ze všech nejkratší. U dvou předchozích mám nahráno kolem dvaceti hodin. Zde jen čtrnáct a to ještě počítám boje ve „věčné aréně“ a módu přežití. Nemile mě překvapilo, když hra z ničeho nic skončila. Pocit satisfakce a konečnosti se však nedostavil. Závěr byl uspěchanější více, než by si tato hra zasloužila a já nemám pocit, že jsem se mohl s hrdiny dostatečně důstojně rozloučit - to mně žere ze všeho nejvíc. To není u silně příběhové hry zrovna něco, co by jí sloužilo ke cti. I hudba je ve srovnání s mistrovskými kousky z předchozích dílů jaksi polovičatá a nezáživná. Ale vzhledem k vysokému standartu, jenž byly nastaveny, je to stále nadprůměr.

A byť mně bojový systém v této trilogii velmi baví a vyzkoušel jsem si jak arénu, tak přežití, nemám chuť tyto módy dohrát, neboť boj pro boj samotný mě nebaví. Vždy se za ním musí skrývat nějaký nosný příběhový bod. V opačném případě klesá má motivace na bod mrazu. Přesto velmi oceňuji, že to tu je. Protože občas má člověk málo času, ale chce si něco rychlého zahrát a tak si zaskočí do arény, odválčí si jednu, dvě bitvy a může zase odejít. To se cení, ale dojem ze hry to v mém případě nevylepší.

Z mého textu to může působit, že jsem na hře našel pramálo pozitivního a je to částečně pravda. Vzhledem k mému nadšení z minulých dílů se tomu nelze ani divit, ale rád bych zdůraznil, že třetí díl stále považuji za kvalitní hru, byť těm minulým se nevyrovnala.

Rozporuplnost závěrečného dílu lze nejlépe přirovnat k závěrečné sérii Hry o Trůny, jenž paradoxně posloužila jako jedna z inspirací pro celou Banner ságu – závěr nesplnil vysoká očekávání. Děj působil uspěchaně, zkratkovitě a někdy nelogicky. Přesto to stále byla TA Hra o Trůny, ke které davy lidí přilnuly. A že to kvalitativně, ani příběhově nedopadlo tak, jak mnozí čekali? Inu… s tím se už nedá nic dělat, příběh ze Západozemí je přesto ukončen. A úplně stejně se to má s i posledním dílem Banner ságy – tato série bude mít v mém srdci vždy zvláštní místo, ale vždy ve spojení s nemalým zklamáním v závěru…

PS: Všiml jsem si, že se spoustu hráčů rádo dělí o seznamy svých oblíbených hrdinů. Přidávám tedy pro zvědavější čtenáře i ten svůj:

Rook (RIP)
Iver
Folka (RIP)
Ekkill
Oddleif
Sparr
Aleo
Ludin
Ubin

Pro: Kruh se uzavřel

Proti: ...ruku v ruce s poklesem kvality příběhu, technické stránky hry, výpravy i vyprávění

+12

Codename: Outbreak

  • PC 75
Nemuzu jinak a musim pridelit teto hre i psany komentar, jelikoz by ode me bylo velmi nefer komentovat hry, jenz jsem hral jen zlomek casu oproti teto silenosti.
Hru jsem sehnal kdysi ve videopujcovne. Meli tam tak 3 hry, takze vyber byl fakt obrovsky.
Po nekonecne instalaci jsem se konecne dockal a zacalo dobroduzstvi, ktere bylo v prvni rade hrozne divne.
Na zemi spadl meteorit a z krateru se zacali lihnout mimozemstani, vubec ne podobni Alienovi, tedy alespon jeho prvnimu, oblicej znasilnovacimu stadiu. Tahle potovora se vsak nerodila z bricha a nelkladla do obeti sve dalsi ja. Tenhle previt se zapichl cloveku do patere a ovladal jej skrz ni. Ale jinak vypadala, skakala a rodila se z vajicka uplne stejne, jak facehugger, coz nebylo moc originalni.
Vy jste dostali rozkaz s partakem zjistit, co se tam sakra stalo s tim meteoritem. Partak byl docela v pohode a ovladani pres F klavesy bylo docela vychytane. Dalo se taky prepinat mezi vojaky, tim padem se daly vytvaret pasti apod. Pak se tam objevovali jeste obrovsti skorpioni, jako hlidaci lihni a bojovnici. Plivali kyselinu a nebo utocili svymy obrovskymi klepety. Kontakt s nimi vsak nebyl moc casty a vetsinou jste bojovali s priblizne deseti vojaky, ktere jako kdyby koordinoval.
Vojaci byli docela pitomi, ale meli fakt skvely cuch na to me lokalizovat a dokazali se trefit samopalem na kilometry daleko. Od vojaku se da velmi lehce prejit k tematu chyb ve hre, kterych tam bylo opravdu pozehnane, ale ja to ve svych 13ti letech opravdu neresil. Obcas se popadl nekdo do zeme, nebo partak vystrilel vsechny naboje do zdi. Proste hovadiny, ktere se daly obejit a zas tak moc nekazily hru.
Nejlepsi byla ma cele hre druha mise, na kterou navazovala treti, ctvrta a pata mise. Proniknout do objektu, zjistit co se tam stalo, zachranit vedce a utect z tama. Skvela akce a napeti. I tank jsem musel znicit.
Dalsi mise uz byly trochu vopruz a docela site horkou jehlou. I kdyz posledni mise nebyla spatna, ale byla hrozne tezka.
I pres svoji velkou narocnost, hlavne diky super vojakum, jsem hru dohral.
Jedno vim ale jiste, uz bych si ji znova nezahral. Avsak kdyz jsem byl maly, tak jsem ji paril furt dokola. Ostatne, nemel jsem nic jineho na hrani, tak co mi zbyvalo.
Ps: kvuli odlesku z monitoru jsem nemohl hrat nikdy nocni mise, videl jsem tam uplne kulove ;)

Pro: Partak, volnost pohybu, jedna zbran, ktera v sobe mela dalsich 10 zbrani

Proti: Zbytecne chyby, borci s raketometem

+13

Star Wars: Dark Forces

  • PC 75
25 letech po vydání jsem konečně dohrál Star Wars: Dark Forces, čili hru, která mě v té době dost lákala. Za ty roky se z nové "doomovky" stalo retro, které je však stále dost slušně hratelné, ale zároveň i trochu zestárlo.

Příběh je vesměs klasické Star Wars, akorát bez světelných mečů. Kyle Katarn má za úkol vniknout tam, ukrást to a zachránit toho, to vše obalené ve solidně odvyprávěném příběhu, který nepatří mezi vrcholy média, ale zároveň neurazí. A Hvězdné války z toho přeci jen dýchají.

Co se povedlo je level design, každá lokace vypadá jinak a má svou unikátní architekturu (aby ne, když cestujeme po galaxii). Některé levely jsou totálně spletité. Bloudění po vystřílené pevnosti a hledání páčky na otevření dveří, které ani nevím že existují, je zde denní chleba. Není to ale mínus, je to prostě hra z devadesátých let :)

Hratelnost je i po letech slušná, jde o poctivou střílečku, kdy akční pasáže vystřídají části, u kterých je nutné zapojit mozek (zatracené výtahy!). Co je už značně fousaté a blbě se ovládá, je skákání, které mě párkrát zabilo. Chybí také mouselook, takže pro pohled nahoru/dolů je nutné používat page up/down, což je dost nepohodlné, hlavně když na hráče střílí někdo z vrchních pozic.

Grafika je stále ucházející, i když zestárla asi o trošku víc než třeba ta z Doomu. Byl problém například vidět na zemi miny, nehledě na to, že jsem si je občas spletl s gearem :)

Zbraní je dostatek, ale používal jsem jen pár. Vlastně ve většině hry jsem používal kulomet, zbytek jen když došly náboje nebo se objevil boss. Je nutné ale říct, že hra rozhodně není procházka růžovým sadem. I na easy se chcípe docela často, dokonce jsem musel i opakovat level, protože mi došly životy. Jo, nejde zde ukládat v misích. Jsou zde checkpointy, kde se po smrti objevíte, ale přijdete o jeden život. Drsné, ale zároveň i zábavné.

Takhle po letech se samozřejmě hodnotí Dark Forces docela špatně. Hra viditelně zestárla, ale zároveň ne natolik, aby si nezasloužila šanci.
+35

Crisis Core: Final Fantasy VII

  • PSP 85
Crisis Core je bezesporu největší a nejpovedenější součást kompilace doprovázející legendární Final Fantasy VII. Hra je, stejně jako originál, JRPG. Ovšem přináší velké množství odlišností. Největší a zároveň nejkontroverznější je soubojový systém. Ten je akční a probíhá v reálném čase, přesto je, především v pozdějších fázích, značně komplexní. Základ ničím nepřekvapí, útoky střídají úhyby a bloky, hlavní postava se musí pohybovat po omezeném bojišti. Taktiku do boje vnáší pro FFVII tradiční materie. Z jejich obrovského množství je možné používat jen šest najednou. Navíc je možné je levelovat a vylepšovat pomocí mechaniky Materia Fusion. Lze tedy vytvářet velké množství kombinací, které je vhodné měnit dle druhu protivníků v dané lokaci. Někteří jsou proti mnoha útokům naprosto imunní. K tomu je k dispozici vybavení, další až čtyři kousky. Opravdu silné vybavení a materie je náročné získat, ale jejich efekt je značný a vyplatí se investovat čas do jejich zlepšení. Doporučuji získat alespoň část vybavení Genji. Zvláštní je systém levelování postavy a používání limitů. Stále se točící sloty (jako na automatech) vyvolávaní limity a přidávají level postavě nebo materii náhodně. Nebyl tak problém poskočit o 4 levely za pár minut a pak naopak hodinu nic. Pro summony platí totéž, jejich animace je sice působivá, ale dlouhá a když je po páté za hodinu je to dost otrava.

Hra vyšla pouze pro přenosné PSP, čemuž je skvěle přizpůsobena. Hlavní příběhová linie má celkem dlouhé mise plné animací. Sleduje osudy Zacka, známého z předchozích FFIV projektů, sedl let před původní hrou. Délku odhaduji na maximálně 15 hodin a obtížnost také není zrovna vysoká. Největší porce obsahu je v rámci volitelných misí. Těch je 300 a většina z nich je na 5 - 20 minut. Ideální na cesty nebo kratší pauzy. Bohužel jsou mise dost nevyvážené. Z počátku se často objevuje nové prostředí a protivníci, ale postupně se jedna podobá druhé jako vejce vejci. Naštěstí se mise zpřístupňují i na přeskáčku, takže se dají rozumně střídat. Některé celky jsou propojeny fajn příběhem. Mise určitě doporučuji projít, jinak moc výbavy ani levelů nezískáte. Hru nejspíš zvládnete dohrát i s minimem vedlejších misí, ale byla by škoda minout ty skvělé. Zhruba 100 misí má dost vysokou obtížnost, takže zužitkujete veškeré prostředky. Závěrečný souboj s Minervou opravdu stojí za to a úspěšný pokus nakonec trval snad půl hodiny.

Příběh je super a už jen kvůli němu hra stojí za to. Potěší také významná role známých postav. Grafika je povedená a na možnosti PSP skvělá. Po dohrání je možnost pokračovat na vyšší obtížnost, ale to už mě neláká. Ve hře jsem strávil asi 70 hodin a mám dokončeno 95% misí. Ostatní se neodemkly, takže jsem zřejmě něco minul v hlavní dějové linii. Fanouškům Final Fantasy musím hru rozhodně doporučit. Nemám problém věřit, že jde o nejlepší hru na PSP.
+21

Assassin's Creed: Odyssey

  • PC 90
Netušila jsem, že 102 hodin (v základní hře), které jsem strávila ve starověkém Řecku, kde mi byla průvodkyní půvabná Kassandra, uteče tak rychle a bude mě to bavit po celou dobu. V Origins jsem strávila kolem 60 hodin a ke konci mě to už nudilo, a proto jsem ráda, že Odyssey není jen copy-paste hrou, i když to tak může vypadat.

Vítanou změnou pro mě bylo prostředí. Zatímco v předchozím díle převládalo zasazení do jednotvárné pouště (i když krásné), tak prostředí Řecka bylo rozmanitější. Oceňuji barevnou pestrost a střídání počasí, byť nebylo tak dramatické jako v Zaklínačovi. Při toulání se krajinou plné hor, lesů, jezer a skal jsem se často zastavila, abych mohla obdivovat, jak krajinu zabarvuje východ slunce či svit stříbrného měsíce nebo z temnoty nebe vystupující Mléčná dráha. Popravdě jsem nečekala, že by pro mě Řecko mohlo být krásnější než Egypt.

Jedním z největších kladů ve hře je pro mě hlavní postava Kassandra, která se stala mou zatím nejoblíbenější ženskou postavou. Líbilo se mi, jak působila sebevědomě, dokázala být vtipná i sarkastická a v mém případě voleb měla s lidmi i soucit. Tomu všemu napomáhaly výrazy v obličeji a v případě Kassandry i dobrý dabing. Navíc, i když jsem ji hrála jako kladnou postavu, tak dokázala lidem přijmout úkol a mít u toho kecy nebo převracet oči v sloup, což také beru jako plus, protože jí to dodává na uvěřitelnosti. Další postavy, které jsem ve hře potkala, musím z velké části také pochválit. Když si vzpomenu na Origins, kde byly postavy šablonovité a pro mě snadno zapomenutelné, tak zde měly postavy většinou svoji osobnost a nepletly se mi (jako vHorizon Zero Dawn). Například Sókratés mě bavil svými filosofickými otázkami a Barnabas svojí přímočarostí.

Příběh byl sice v základu prostý, ale i tak mě dokázal vtáhnout do děje. Neříkám, že to byl nějaký filmový trhák, ale vzhledem k rozsáhlosti hry a studia, které na tom pracovalo, dostačoval. Tedy pokud pominu občasnou překombinovanost v rámci hlavní dějové linky. Vedlejší úkoly se dočkaly zlepšení. Co se týče jejich náplně, tak pořád to bylo přines, zabij, ukradni, ale příběhy v nich mi přišly zajímavější než v Origins a také jsem nepřeskakovala rozhovory, protože mě jejich obsah zajímal (i když monology o politice a mocenských hrách jsem tak trochu přeskakovala..). Potěšily mě některé úkoly, jako účast na OH, bojování v aréně nebo lovení bájných zvířat a mýtických tvorů.

Co hodnotím negativně, protože mě to unavovalo, tak byl systém žoldáků. Ne že by mi samotní žoldáci vadili, ale pokaždé, když jsem musela zabít někoho ve městě na ulici v rámci úkolu, tak začal nepřetržitý příval žoldáků. Do toho se zapojovali obyvatelé města, kdy se například na mě vrhla stará babka se smetákem v ruce, což vzhledem k po zuby ozbrojené Kassandře působilo naprosto komicky. Zabití oné babky jen zvýšilo počet žoldáků, kteří po mě šli a kdybych z boje prostě neutekla do vzdálené divočiny, tak tam bojuji do dnes. Tajně jsem doufala, že když se stanu prvním žoldákem, tak po mně už nepůjdou. Nebylo tomu tak. Boj samotný mě bavil, ale tady ho bylo příliš.

Hudební složka mi nepřišla tak výrazná, že bych si nějakou skladbu zapamatovala. Překvapila mě menší degradace animace koní, kteří se pohybovali zvláštně oproti Origins. Co se týče námořních bitev a ovládání lodi, tak jsem si říkala, že mě to asi moc bavit nebude, ale nakonec to bylo příjemné osvěžení i díky námořnickým popěvkům a pokud člověk nechtěl, tak mohl na lodi strávit minimum času.

Jak je vidno z hodnocení, převažují hlavně klady. Kassandra mi přirostla k srdci a jsem ráda, že se s ní a jejím světem nemusím ještě loučit, neboť mě čekají dvě rozšíření.

Pro: Kassandra, NPC, prostředí, převážná část úkolů, boj

Proti: AI protivníků, někdy žoldáci

+40

Doom 3: BFG Edition

  • PC 50
Po dlouhých 10 letech od vydání druhého dílu přišlo další pokračování, které jsem si v době vydání zahrál jen krátce. Nyní jsem se chtěl ke hře vrátit a sáhl jsem po této BFG edici, která obsahuje všechny datadisky a umožňuje nastavit vyšší rozlišení. Kromě toho je možné si zahrát i původní dva díly, včetně bonusových kampaní (u dvojky jsou ale cenzurované veškeré odkazy na Wolfensteina v secret levelech).

Vzpomínám si, že v době vydání trojky to bylo hlavně o úchvatné grafice. U ní bych řekl, že zestárla poněkud více než je u her z dané doby obvyklé. U herního zážitku ale stavím grafiku v prioritách na nižší příčky, takže mě to zase tak moc netrápí.

Co se týče příběhu, ten zde nijak nenavazuje na předchozí díly a jde tedy od nuly. Není to nic světoborného, avšak u stříleček se s nějakým důmyslným příběhem až tak nepočítá. Level design je v prvních úrovních povedený, s postupem ve hře mi ale začínal připadat dosti stereotypní (nejhorší to pak bylo v DLC Lost Mission). Ono když je něčeho hodně, tak se to snadno přejí. Příkladem budiž spawn impů "do zad". Poprvé se člověk lekne, podruhé už tolik ne, potřetí si řeknu "Už zase?", po desáté je to už otrava.

Aby to nebyl jen rozbor věcí, co se mi spíše nelíbí, musím vyzdvihnout zbraň Grabber, na které je postavené celé DLC Resurrection of Evil (teď přemýšlím, co bylo dřív: Grabber v Doomovi nebo Gravity Gun v Half Life 2? No, to je asi jedno). Pak byly fajn boss souboje a tak trochu jsem si oblíbil i zamknuté boxy, jejichž kódy je nutno dohledávat z nejrůznějších záznamů (ale i to je na úkor akčnosti, viz dále).

Ale hlavní věc, kterou nemůžu u třetího Dooma překousnout jsem si nechal na konec a tím je změna herního žánru. Já to prostě beru tak, že když se řekne Doom, vybavím si převážně spoustu akce. Prostě je potřeba naběhnout mezi hordu monster a rozstřílet je dvouhlavňovou brokovnicí, motorovkou nebo BFG. Co dostávám zde? Zmíněné zbraně tu sice jsou, ale přijde mi, že jsem hrál spíše hororovou střílečku, kde se pohybuji ve tmě (v bfg edici můžu naštěstí mít světlo na zbrani/vestě, což v první verzi nešlo), jsou tu jump scare momenty, zmíněný spawn impů "do zad", atd. A bohužel právě toto značně ovlivňuje mé hodnocení. Kdyby bylo jasně řečeno, že se jedná o spinoff nebo by se to jmenovalo jinak, tak nemám námitek. Tohle je ale plnohodnotné pokračování Doomu a od něj prostě očekávám něco jiného.

(dohráno v roce 2017)
+14

Syberia 3

  • PC 40
Nehorázným způsobem zpackaná hra. Vydat po osmi letech vývoje něco tak technicky zprasenýho, to se jen tak nevidí. Pokud si vývojáři nevěděli rady, jak hru převést do 3D, tak měli zůstat u klasiky, která fungovala u prvních dvou dílů. Ovládání je jeden velkej hnus, který vyžaduje silnou dávku trpělivosti. Je tu evidentní, že se ovládání přizbůsobilo pro gamepad (nejspíš v naději, že zabodují u konzolistů), ale kombinace klávesnice+myš prudí na každém kroku. Opravou nejrůznější bugů si hlavu nikdo nelámal (no pokud to neudělali za 8 let, tak proč to řešit po vydání, že?).
Přitom audio-vizuál na tom není úplně nejhůř. Grafika se drží standardu z předchozích dílů a to samé platí o hudbě.
Příběh? Pan Sokal je poměrně zdatný vypravěč, ale tady už to docela drhlo. Pryč je dobrodružná výprava Kate Walker za Hansem Voralbergem a mamuty. Nyní je celý příběh jen o tom dostat kmen Yukolů z bodu A do bodu B (příběh v kostce). Navíc Yukoly jsem si už ve druhém díle vůbec neoblíbil, takže o to víc jsem to teď měl horší (tuk-tuk). Aby to bylo dostatečně dramatické jsou tu i hlavní padouši, kteří v druhé polovině hry tu přestávají takřka figurovat (jsem těsně před dohráním a nevím, zda budu mít náladu to dohrávat).
Databáze her mi pomohla hru pořídit (odkaz na slevovou akci) doslova za babku (tuším 2 eura), ale dát za to těch 40éček při vydání, tak si asi urvu hlavu.

EDIT: Hru jsem tedy nakonec dohrál, ale to jsem snad ani neměl dělat :-) Ten závěr snad musel být vtip. Tohle už fakt další díl nepotřebuje.

Pro: Grafika, hudba, řešení hádanek

Proti: Ovládání, bugy, kamera, systém ukládání, slabší příběh

+23

Late Shift

  • PC 75
Late Shift je zajímavě provedený interaktivní film od švýcarského týmu CtrlMovie. A jedná se o skutečný interaktivní film, ve kterém neřešíte žádné logické puzzly, nesbíráte předměty, nezpovídáte postavy. Před vámi běží filmový thriller a vy jen svými volbami určujete, k jakému cíli se dostanete.

Jedná se tedy o variaci na český Kinoautomat či později v televizi populární Rozpaky kuchaře Svatopluka. Tvůrci s tímto filmem přišli i do kin, kde se jednotlivé volby provádí pomocí aplikace. Kromě toho však dílo vzešlo i na různé konzole a PC, kde se volba provádí mnohem jednodušeji. Během relativně krátkého úseku cca tří vteřin je potřeba zvolit jednu ze dvou až tří možností. A ač se to tak nemusí zdát, jednotlivé volby opravdu mají větší či menší význam na pokračování příběhu.

Vžíváte se do role studenta Matthewa, který si po nocích vydělává jako hlídač luxusních aut na parkovišti v Londýně. Jedné noci však zdánlivě pohodová práce nabírá jiný směr, když přistihne zloděje při loupeži luxusního vozu. Tím se začíná odvíjet eskapáda situací, při kterých je Matthew nechtěně zapleten to krádeže starodávné čínské porcelánové misky z jedné z aukčních síní. Podaří se tuto krádež uskutečnit? Dokáže se Matthew zlodějům ztratit? Uvěří mu policie? Přežije vůbec? To vše se dozvíte jedině v případě, kdy si prohlédnete celý film.

Musím se přiznat, že filmové zpracování je na velice slušné úrovni, stejně tak herecké výstupy jednotlivých postav. Jde poznat, že jejich představitelé nejsou žádná ořezávátka a mají řadu zkušeností z filmu či televize. Totéž lze říci i o scénáři, režii, střihu a dalších prvcích důležitých pro dobrý film. I když jen sledujete film, není v něm příliš hluchých míst, pořád se něco děje, takže na nudu není příliš prostoru. A jednou za čas přijde na přetřes osudové rozhodnutí. Některé z nich jsou zásadnější, některé méně zásadní. Je jasné, že když se jedná o film s natočenými scénami, pasáže jednotlivých variant se častokrát různě potkávají či vrací do předem nalajnovaných kolejí. Přesto je variabilita překvapivě vysoká, ve hře se nachází 180 možných variant rozhodnutí a 7 různých konců.

Základní dohrání příběhu trvá zhruba hodinu a půl (záleží na zvolených variantách) a jak už bylo řečeno, na nudu není moc prostoru. Late Shift je první hrou po hodně dlouhé době, kdy jsem se okamžitě po dohrání rozhodl pustit se do ní znovu a vyzkoušet si jiné varianty příběhu. A i druhý průběh jsem na jeden zátah došel až do (opět špatného) konce. Asi jedinou nevýhodou při opětovném hraní je nemožnost přeskakovat jednotlivé sekvence, takže pokud chcete vidět různé varianty větvení příběhu, musíte si jej projít celý. Pokud se ale k dílu vrátíte třeba jednou za půl roku, kdy už si nebudete tolik věcí pamatovat, můžete díky svým rozhodnutím vidět dostatečně jiný film, než původně.

Late Shift je vydařený interaktivní filmový thriller se všemi klady i zápory tohoto žánru, který dokáže svým napínavým dějem pohltit a nepustí, dokud ho vlastními volbami dovedete až do více či méně zdárného konce.
+20

BioShock Infinite

  • PC 90
A pak, že to nejde. Odehrál jsem hodně FPS, ale jen málokterá, jestli vůbec nějaká, má tak dobrý příběh jako Bioshock Infinite. Původní Bioshock byl zajímavým kouskem, který však v mých očích trpěl řadou problémů a navíc byl vyprávěn spíše audiology než vizuálně (s touhle imo zastaralou a zbytečně nadužívanou formou vyprávění mám už dneska trochu problém). Proto mě nesmírně potěšilo, že Bioshock Infinite se zbavuje všech těch zbytečných a otravných prvků (respawn, alarmy, hackování) a klade daleko větší důraz na samotné vyprávění.

Souhlasím, že s ohledem na logiku hry je tu akce někdy trochu navíc, ale oproti prvním dvěma dílům je to nebe a dudy. Přestřelek není přehnaně moc, na střední obtížnost hezky odsýpají a tak akorát ředí hratelnost. Ovládání je bezproblémové, pocit ze střelby dostatečně příjemný. A díky nebeským drahám jsou souboje vertikální a zábavně dynamické.

Velkou změnou je i prostředí. Columbia je nádherná a hned první hodinka-dvě, která je defacto jen walking sim, je neskutečná kochačka, při které jsem si užíval pěkných výhledů a barviček, procházel každý kout a tak celkově nasával pohodovou atmosféru. Že se postupně všechno dosere v naprostý clustefuck je sice jasné, ale i poté hra střídá až do konce střílečkovité a čumenda pasáže. Velkou změnou je i tempo. Zatímco bloumání v Rapture mi přišlo tak nějak stále stejné a brzy monotónní, v Columbii na mě tvůrci neustále chrlili zajímavé momenty a hnali mě vpřed ve spletitém příběhu, který s blížícím se koncem parádně graduje. Hra je oproti předchozím Bioshockům o mnoho lineárnější, ale jsem přesvědčen, že jedině ku prospěchu věci.

Miluju NPC ve hrách. Jakmile je putování obohaceno ukecaným parťákem, hned je to daleko větší sranda. A Elizabeth super. Tady budu asi opakovat již řečené, ale nejenže je to zajímavý charakter, který je zábava poznávat (a jde to i bez klišé love story), ale je užitečná i při samotném hraní. Upozorní na přehlédnuté itemy, posbírá zapomenuté mince, občas poradí v cestě dál a hlavně Bookera neustále zásobuje municí, což zejména ke konci hry, kde se odehraje řada větších bitev, je věc velmi užitečná.

No a samozřejmě nesmím zapomenout na příběh, který ze začátku možná trochu připomíná chvilky před pádem Rapture, ale brzy je jasné, že se děj stočí někam trochu jinam. A upřímně, ohromně mě při průchodu fascinovalo, kolik nápadů do hry tvůrci vložili. A to nejen z hlediska příběhu, ale i těch vizuálních. Občas je to správně bizarní, ostatně na tom tahle série od začátku staví, ale tentokrát tvůrci našli tu správnou hranici mezi uměleckým ztvárněním a lidským přístupem. Stvořili originální svět, kam ale zasadili uvěřitelné postavy, na kterých hráči záleží.

Upřímně, ani mě moc nenapadá, co bych vytknul. Možná zas ten samý a opět spíše nefunkční lootovací systém, kde hráč vysává každý roh, aniž by z toho, krom mincí, skutečně něco měl. Jo a taky neotitulkované zvukové nahrávky, pro jejichž textový přepis musí hráč přejít do menu - v původním Bioshocku to šlo, tak proč tady ne.

Pro: art design, hratelnost, tempo, komplexní příběh, Elizabeth, grafika a smysl pro detail, soundtrack, ořezání o zbytečné mechanismy

Proti: zase ten zbytečně předimenzovaný lootovací systém, neotitulkované audiology

+32

Syberia

  • PC 85
Tuto hru jsem si vybrala kvůli herní výzvě. Z ukázek mě zaujala. Přesto, když jsem ji začala hrát, tak jsem několikrát uvažovala, že toho nechám a nedohraji ji. Ovšem po vypnutí, jsem zjistila, že jsem již odehrála 2,5 hodiny a protože by mi to přišlo jako ztráta času, dala jsem hře ještě jednu šanci.

Jsem ráda, že jsem to udělala. Hra vás neskutečně vtáhne do děje. Je to moc krásný příběh a hezky se hraje. Celá hra je stylově vytvořená. Už jen to menu. Detaily hry. Hra mě celou pohltila. Po dokončení jsem si hned nainstalovala druhý díl.

Hra má spousty nedostatků. Vadí mi kurzor sám o sobě, i když asi znázorňuje technický kroužek, matku - něco takového. Což je stylové. Vadí mi, že když kliknu na místo kam chci jít, často jdu někam jinam. Když chci projít rovně, musím jít jinudy. Vadí mi občasné "nelogické" úkoly. Bylo mi ovšem řečeno, že tato hra jich má opravdu minimum.

Ovšem kladů je o moc více. Krásně vytvořená hra. Ani ne tak graficky, jako srdečně, přírodně i technicky...

Hru vážně doporučuji, je zasazená tak nějak do podzimu a tak je pro ní ideální doba. Kdo ji ještě nehrál zkuste ji, stojí za to.

Pro: krásný emotivní příběh, hezky propracované

Proti: nepřesnost kurzoru, občas je hudba hlasitější než rozhovor

+28

Alan Wake's American Nightmare

  • PC 65
American Nightmare je samostatně spustitelné rozšíření původní hry. Hratelností se ovšem od svého předchůdce odlišuje. Hra je zaměřena více na akci, která je nyní variabilnější a tím zábavnější. Zvýšilo se tempo hry a příběh ustoupil do pozadí. Boje jsou zajímavější díky novým druhům nepřátel i zbraní. Ty nyní zahrnují i kousky s vyšší kadencí, což se na zástupy nepřátel hodí. Některé ani není nutné osvětlovat. Herní doba jsou pouhé 4 hodiny a celou dobu se Alan pohybuje v pouhých třech lokacích. Ty ovšem navštíví rovnou třikrát díky časové smyčce. Pokaždé dojde k větším či menším změnám, takže nuda nehrozí. Přesto je krátká herní doba spíše výhodou, protože samotná akce by o moc déle zábavná nebyla.

K dispozici je také arkádový režim ve kterém je nutné přežít do svítání stále náročnější vlny nepřátel. Map je sice dostatek, ale nějak jsem neměl důvod zkoušet více než tu první. Sbírání stránek z Alanova rukopisu má mimo doplnění příběhu nově i další důvod. Slouží totiž k odemykání kufrů s lepšími zbraněmi - slušný nápad. Také zasazení do městečka Night Springs, známého již z původní hry, je fajn. Samotné lokace jsou také povedené, především observatoř a autokino, ale nemusely při každé smyčce projít takovým zkrácením. Lepší by byla změna při stejné délce. Ve výsledku jde pouze o průměrnou akční verzi hry u které se bohužel ztratil příběh a částečně i atmosféra. Vzhledem k herní době a za nízkou cenu se to odehrát nechá, ale žádný zázrak nečekejte.
+22