Poslední komentáře

Pamatujete se na dobu, kdy se čekalo na třetí epizodu Star Wars, aby se všichni dozvěděli způsob vzniku Darth Vadera? Všichni znali jeho postavu i velkou část jeho minulosti. Ale jak přesně Darth Vader povstal? Jaká příčina stála za jeho tragickou přeměnou? A proč tady melu o Star Wars z doby čekání na třetí epizodu? Inu, to máte tak… Ohledně Xenoblade Chronicles Torna jsem měl totiž po dohrání osudového finále XC dvojky úplně stejné pocity. V XC2 se mluvilo o něčem konkrétním, občas probleskly dávné vzpomínky na dobu před několika sty lety; vědělo se, že došlo k něčemu zcela důležitému – a zvláště některé postavy jsou svědkem i přímým formovaným důsledkem dávných událostí. Podobně jako vyšlo najevo Vaderovo zrození, i v Torně se postupně odkrývá bolestný zrod hned několika osudů, k nimž příběh spěje s hráčovou neklidnou předtuchou. Zhruba víme, k čemu dojde, ale nevíme přesně, jak; a bohužel nemůžeme ani ovlivnit hlavní dění způsobem, který by okolnosti pozměnil v našem přání.

Ono se řekne DLC – ale zrovna v případě Torny se jedná o plnohodnotnou hru, která by vůbec svůj nešťastný přídomek nemusela mít. Nacházíme se v minulosti, ale pořád ve stejném světě z XC2. Pohyb se sice omezuje jenom na dva kontinenty (Gormott a Torna), nicméně oba jsou tak bohaté svou geografickou členitostí i životem, že je stále co dělat. Naštěstí pro mě hra vypustila některé otravné mechaniky, příběh se pustil lehce komornější cestou a celý soubojový systém byl pozměněn ve prospěch intuice, dynamiky a svižnějšího postupu, což s povděkem kvituji. Celkově jsem měl pocit, že autoři vytvořili jakousi přátelštější variaci xenobladeovské hry (pokud porovnávám s XC1 a XC2) a jsem velmi rád za způsob, jakým byla hra uchopena. Také herní doba je mnohem rozumnější (internet říká kolem 20 hodin, já hru ukončuji na necelých 35). Samozřejmě ani Torna se neobejde bez nějakých mušek, ale těch je velmi pomálu.

A teď k příběhu. Některé z postav Blades se vracejí, ale jsme svědky jejich působení o 500 let dřív. Něco zůstává stejné, něco je trošku jinak. Pohled na svět se ještě u většiny trochu liší. Konečně poznáváme některé tváře ze vzpomínek hlavní série a opět začínáme budovat vztah k postavám. Nejdřív nenápadně, jak to mají Japonci rádi, jen abyste jim v průběhu opět propadli. Budují se dramata malá, osobní; ale i ta velká. A skrze to všechno přichází poznání a s ním také zhmotněné radosti i obavy. Ale schválně nenapíšu nic konkrétního. Ona zkušenost je stejně nepřenositelná.

Vizuálně jde opět o skvostně vybudovaný svět plný výhledů. Gormottské město poznáváme jako poskvrněné bitevním žárem, ale krajina okolo je stále zelený ráj kypící životem, do nějž se zatím nedostal vliv člověka. I proto vypadá tu i onde trošku jinak, než jak si jej pamatujeme z hlavní série.
Kontinent Torny ovšem nezůstává pozadu. Geograficky je rozdělen na menší celky a hráč se jím propracovává až do hlavního města, které vypadá velmi útulně. Radost pohledět. Nejhezčí jsou však pořád ty přírodní lokace plné prolézaček, tajných cestiček a vyvýšenin. Když už nějakou oblast prozkoumáte, stejně v ní často potom najdete něco, co jste předtím přehlédli, což mě na celém tom prozkoumávání baví možná nejvíc.

Už jsem zmínil změnu v soubojovém systému – a nemám v plánu se o tom nijak moc rozepisovat. V zásadě jde o to, že nyní můžeme volně přepínat mezi Blades i Drivery, a vlivem obecného nastavení můžeme volit i výběr skupinky (časem si vysloužíme až tři stabilní skupinky, každou o jednom Driverovi a dvou Blades). Do boje jdou samozřejmě všechny, ale najednou ovládáte jen jednu. Zbylé dvě ovládá hra. Opět je tu řetězení comb, plnění čárkových ukazatelů a všechno to mecheche kolem toho, ale je tu větší volnost, dynamika a intuitivní ovládání, a tím pádem i větší možnosti, což mi v XC2 citelně chybělo. U silnějších monster je dobré si hlídat některé faktory podle intenzity situace nebo podmínek boje. Třeba když vaše postava utrpí zranění a vy ji hned rychle vyměníte, tak další postava bude mít stejné množství HP jako ta předchozí prakticky před úderem, čímž se dá často dobře taktizovat a plánovat tím i přežití skupiny. Některé postavy zase automaticky aktivují určité své schopnosti už jen samotnou výměnou v boji, což se vyplatí zejména u znehybňování nepřátel v řetězech typu Break > Topple > Launch > Smash. No a tak podobně. Vlastně by se toho dala napsat spousta, ale od toho tu nejsem.

Hra nabídne tradičně mnoho vedlejších úkolů. Podařilo se mi je k mé libosti splnit všechny, ale přiznám se, že některé týkající se plnění soubojových mechanik jsem splnil až v závěru hry, protože ne vždy jsem si pamatoval, jak mám co přesně aktivovat. Ale i tak jsem se u toho bavil.
S plněním úkolů souvisí i získávání podporovatelů pro jednu z hlavních postav. Tato skupina lidí tvoří jakousi komunitu přívrženců a je jich dohromady 89. Přiznávám se, že jsem jich získal pouze 88 – pro tu poslední (jakéhosi otravného nopona) už jsem neměl vůli, anžto bych musel investovat mnoho dalšího času pro úplnou kompletaci a poražení čtyř nejsilnějších monster ve hře. Kromě tohoto drobného nedostatku ale mohu říct, že vývoj postav je velmi rychlý (opět levelování skrze odpočinková místa – po vyspání postav naskakují levely) a neměl jsem žádné problémy. Obvykle jsem byl několik levelů nad aktuální příběhovou překážkou ve hře. Trochu jiná situace nastala v otevřenějších částech hry, když jsem vyběhl prozkoumat celou mapu. V tu chvíli jsem potkával monstra všech možných levelů, a samozřejmě s většinou těch silnějších jsem kontakt nepřežil.

Jedním větším motivátorem pro vývoj postav se staly znovu field skilly – schopnosti postav potřebné pro otevření nějakého průchodu, vykopání nebo odemčení truhel s pokladem, a tak podobně. Stejný systém jako v XC2. Používáním postav v soubojích a plněním úkolů jim získáváte expy a důvěru (trust) pro vývoj jejich schopností. Důvěra odemyká potřebný level a další individuální podmínky zase aktivují pasivní schopnosti daného levelu. Takže až cca před koncem hry jsem se vlastně mohl vrátit na dříve navštívená místa a konečně plně vybrakovat oba kontinenty.

Čas od času lze narazit na odpočinková místečka se značkou ohniště. Tam si rozděláte kempík, což v praxi znamená, že si skupinka sedne k ohni, kde mohou probrat důležité záležitosti; uvařit jídla dle vlastních receptů, které se získávají během hry a které se dají použít i různým způsobem (opět je tu mechanika brašny s použitím podpůrné živiny, nebo nové trvalé předměty s pasivním účinkem), a nakonec se i vyspat, jak jsem již zmínil výše, a tím i nabrat potřebné úrovně na další postup. Na vařená jídla i další aktivity je potřeba hodně předmětů, které sbíráte po celé mapě – to je také stejné jako v XC2. Ale jak píše Kejtee, je tu rozdíl v barevném značení těchto odběrových míst pro covi… ehm, collectibles. A taky souhlasím s tím, že by se tato barevná změna měla promítnout do předchozí hry.

Nuže, tím se pomalu dostávám na závěr. Mám v paměti ještě čerstvé zážitky z velkého finále hry a rok 2020 pro mě znamená kromě jiného i jedno velké dobrodružství s XC1, XC2 a nyní, na úplném konci roku i závěr Torny - a vlastně i závěr celé dosavadní série na Switch. Takže co říct? Byla to opravdu bohatá jízda, jsem za ni rád. Prožil jsem mnoho vydatných zážitků a emocí s postavami a prozkoumal vpravdě jedinečná místa. Zejména Torna s citem odpověděla na některé mé dřívější otázky a doprovodila hru ze třetiny famózními animacemi a fenomenálním orchestrem, takže si připadám jako po shlédnutí nadupaného seriálu; a vlastně se mi jen těžko loučí s tím živým vertikálním světem. Třeba si dám někdy v budoucnu NG+.

Tornu bych osobně také doporučil zahrát až po druhém díle série.

Poznámky k mým osobním achievementům:
Postavy lv 64
Community lv 5, supporters 88
Splněné úkoly 58/58
Herní doba: 35 hodin