Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Mafia II

  • PS5 75
Stejně jako u Mafia: Definitive Edition jsem psal, že nevím jestli jsem hru v původní verzi dohrál nebo ne, i když mi tady přijde pravděpodobnější, že jsem hru celou odehrál, ale jsou to jen střípky, nic konkrétního.

Ve zkratce by se dalo říct, že Mafia II je přesný opak toho jsem psal u Mafia: Definitive Edition. Příběh, vyprávění jsou slabší než v prvním díle, ale hratelnost je zase mnohem lepší. Kolik za to může krkolomný vývoj, který Mafii II doprovázel se můžeme jen dohadovat.

Tentokrát hrajete za Vita Scalettu, který už od mládí lítá z maléru do maléru včetně jeho nejlepšího kámoše Joea a jeho dráha mafiána je víceméně jasná, a je vidět které rodině je loájálnější. Nelíbilo se mi, jak jednu dobu pracují pro toho, pak pro toho, pak to zkusí na vlastní pěst, přišlo mi to takové dost ulítané, jako by sami vývojáři nevěděli, kam tím míří a konec mi přišel takový vyloženě nemastný neslaný a úplně jsem ho nepochopil, proč se tak stalo. Nedávalo mi to žádný význam, Spousta cutscén, které by se daly zredukovat nebo upravit tak, ať 2 vteřinu nehraju, a pak cutscéna. Hra nemá žádné tempo, žádné budování napětí, minimální emoce, opakování misí z prvního dílu nebo jejich napodobenina.

Samotná nová grafika vypadá určitě líp, ale rozhodně to nemá na remake prvního dílu a technický stav je i docela žalostný. Problém se samotným zvukem, kdy mluví jedna postava, ale v jednu chvíli zní jako někdo úplně jiný a pak se zase vrátí do normálních kolejí. Při jedné scénce v bytě u Joea samotný dialog neustále přehlušovala hudba. U některých postav, zvlášť u těch hodně vedlejších mi přišlo, že se na remaster jejich obličejů úplně vykašlali, ale i některé z hlavních postav nevypadaly nic moc. Při misi na jatkách se jedné postavě dokonce obličej protáhl do nesmyslných obrazců. Pak nějaké bugy, glitche, kdy při úniku z mrakodrapu se mi Joe zasekl a objevil se, až jsem misi splnil. Zabugovaná časová mise, kdy pokud si nedáte pivo, tak bránu prostě neotevřete, ať už Vám bude zbývat kolik času chcete. Na některých místech špatná interakce s prostředím. Jde prostě vidět, že je to jen remaster a chyby se úplně neřešily.

Samotná hratelnost, střelba mi přijde mnohem lepší než v prvním díle, rychleji jsem si zvykl, minimální pomalé chození, ale když už tak už i dávalo smysl. Co trošku hratelnosti ubírá je ovládání. V prvním díle ho udělali na ovladač velmi dobře a najednou v druhém díle bylo úplně jinak. Nevím, jestli byl problém, aby to sjednotili, ale za pokus to určitě stálo. Ještě mi vadila absence checkpointů. zvlášť při posledních misí, kdy jsem myslel, že něco rozbiju, kdy jsem musel celou část mise opakovat, i když jsem se dostal docela daleko. Samotný jízdní model je mnohem lepší a byla radost tady auta řídit a tady už bylo třeba si na policii dát většího majzla.

Na celém městě jde vidět, že Mafia II měla být mnohem něco většího, takový open world, kdy si můžete načepovat benzín, ale žádný význam to nemá, připravené autodílny, abyste si rychle mohli vyměnit poznávací značku a zmizet tak z radaru, nebo se jít převléct do obchodu s oblečením. Místo lékarniček je třeba se najíst napít, ale zdraví se vám vždycky z větší části obnoví, takže misi neprocházíte s minimálním zdravím, když se vám nějaká část mise nepovede.

Do DLC jsem se už nepouštěl a asi ani nebudu, ne určitě v dohledné době, ale třeba při nějakém dalším průchodu si to dám včetně jich.

Kdyby se skloubil příběh a technický stav prvního dílu s hratelností druhého byla by to asi i dokonalá hra, ale samotný příběh a technický stav hru celou degraduje, ale naštěstí ne na tolik, aby to nestálo za zahrání.
+12 +13 −1

Mafia: Definitive Edition

  • PS5 75
Musím začít tím, že si nepamatuji, jestli jsem odehrál původní celou Mafii: The City of Lost Heaven, takže nemůžu ani porovnávat tyhle 2 verze, takže budu vyloženě hodnotit jen tuto verzi. Určitě jsem nějaké pasáže hrál, ale ne kompletní hru.

A musím říct, že v novém kabátu hra vypadá prostě úžasně, zvlášť v noci a byla radost se kochat celým tím vizuálem, odrazy ve vodě a prostě všechno. Není si tady nač stěžovat. I technická stránka hry je v pořádku, na žádné bugy, glitche jsem nenarazil. Jediný problém byl při načítání, kdy znázornění načítání bylo vyloženě zasekané, ale ve hře žádný takový problém nebyl.

Dalším velkým plusem je určitě příběh. Z ostatních komentářů a recenzí vím, že jsou tam nějaké změny, ale to já neposoudím, ale příběh funguje fantasticky. Styl a tempo vyprávění, cut scén tak akorát a zakončení, které se prolíná s Mafií II. Příběh vypráví o Tommym Angelovi, kdy se jeho obyčejný život taxikáře prolne s místní mafií, které se stane součástí, ale i o jeho pochybách o celé mafiánské rodině a rozhodnutím, který rodina dostane přednost. Jestli ta jeho nebo ta mafiánská.

Ale to jsou jediné 2 plusy. Skrz hratelnost jde vidět, že je to stará hra, a i když jsou tam prvky, které i dneska se ve hrách objevují, tak to prostě není úplně ideální, a ani třeba prvek krytí, který tam přibyl není zpracován moc dobře. Jízdní model by taky zasloužil trošku vylepšit, a to zvlášť u motorek, které přibyly do hry, a mise na motorce byla pro mě docela utrpení. Pak části s chozením, kdy sice hrajete, ale vykládá se část příběhu a běžet nelze, to se sice děje i v dnešních hrách, ale taky by se s tím dalo něco dělat. Samotné střílení je taky dost obtížné, a třeba se samopalem jsem se začal sžívat až téměř na konci a raději jsem to hrál s pistolí. Chápu, že na konzolích je střelba složitější, ale i tak mi to přišlo těžké, a to jsem hrál na střední obtížnost. Samotná policie na střední obtížnost byla vyloženě k smíchu, pokud jsem náhodou nenarazil do jejich auta a rovnou zaplatil pokutu, nebo misí, kdy jste před policií utíkali, tak bych skoro řekl, že tam policie ani nebyla. A když už jste byli s nimi v honičce, tak stačilo to vzít přes nově vytvořené body na mapě, kde se jich dalo zkazit a bylo po honičce.

Kdyby to byl čistě remaster, tak ty prvky ohledně hratelnosti i přejdu, ale jelikož to nebyl jen remaster, ale i remake, tak je to trošku pro mě zklamání. Věřím, že kdybych hrál původní hru v době vydání, tak budu určitě nadšený, a budu tam sázet téměř nejlepší hodnocení, ale na kdyby se nehraje.

Ale i přes všechny ty výtky bych hru určitě doporučil.
+10

Keep Talking and Nobody Explodes

  • PC 85
Na tuto hru jsem narazil čistě náhodou. Hra ve které jde o zneškodnění bomby a spolupráci s kamarádem, mě rozhodně nenudila., bavila mě.

Ve hře jde o to, že jeden hráč sedí před obrazovkou a vidí pouze na bombu a musí o ni říct vše, co jenom jde svému kamarádovi, který zase pro změnu na tu bombu nevidí a má v ruce jen manuál na zneškodnění bomby. Modulů je na bombách nespočet. Od jednoduchých kabelů až k pozdější fázi, kde už je například otravná morseovka či diagramy. Tam už začíná peklo. V pozdější fázi už přijdou opravdu těžké záležitosti, kde půjde především o čas.

Mohl bych tu popisovat detaily, ale většina tu byla řečena. Hra mě opravdu bavila, nenudil jsem se ani chvíli. Jediné mínus dávám pozdější velmi náročné obtížnosti, kde už jde opravdu o kejhák.

Ale celkový dojem je velmi kladný.

Pro: Logika, spolupráce, kooperace, moduly

Proti: V pozdější fázi obtížnost

+16

Arise: A Simple Story

  • PS4 90
Špičková plošinovka na jeden večer, která se směle může postavit vedle mnohem známějších bratříčků jako je Limbo, Inside, Little Nightmares apod. Na rozdíl od nich má navíc i skvělý hudební doprovod a uzavřený příběh. Herní mechaniky s přetáčením času využívá opravdu originálně a u mnohých jsem se musel uznat hodně dobré nápady.

Největším zklamáním je neznámost hry. Nemůžu uvěřit, že jsem první, kdo zde hru v červenci 2021 hodnotí. To si vážně nezaslouží. Pro fanoušky Brothers: A Tale of Two Sons, Journey nebo Last day of June naprostá povinnost.
+13

Need for Speed: Road Challenge

  • PC 80
Konečně kariéra! První tři díly kariéru neobsahovaly, tudíž mi nedaly motivaci se u nich zdržet déle. Čtvrtý díl však tento neduh napravil a nutno přiznat, že poctivě. Kariéra je zde vskutku dlouhá, skládá se z již známých režimů tournament a knockout, přibyl nový mod high stakes, kde sázkou není nic jiného, než vaše auto. To si můžete nově alespoň zjednodušeně vytunit. Další novinkou je model poškození, který však reálně nic moc nemění. I se značně poškozeným autem totiž jedete prakticky pořád stejně jako s nepoškozeným.

Nevadí mi tratě použité ze třetího dílu, vadí mi však velký pokles obtížnosti. Ve třetím díle jsem měl velký problém udržet se se soupeři na obtížnost expert, zde na nejvyšší obtížnost není problém. Vyhrával jsem prakticky všechno, často i o několik desítek sekund, v delších závodech jsem občas soupeře předjížděl o kolo. Jedinou skutečnou výzvu tak představovalo počasí, kdy pokud pršelo nebo sněžilo, byla manipulace s autem výrazně těžší, což se na soupeřových autech nijak neprojevovalo. To byly jediné závody, které představovaly výzvu.

Jízda je arkádovější než ve třetím díle, naštěstí ne tak extrémně jako v díle druhém. Zejména zezačátku s pomalými auty není nutné brzdit či nějakým způsobem taktizovat, jak vybrat zatáčku. Jde vidět, že tratě jsou uzpůsobené těm nejrychlejším dostupným autům, kdy už je potřeba brzdu používat často.

Celkově bych to tedy shrnul tak, že trojka je lepší závodní hra představující větší výzvu pro hráče. Na druhou stranu ji ale chybí pro mě naprosto podstatná věc a to již zmíněná kariéra. Tou má čtyřka zase navrch, takže ve výsledku hodnotím obě hry stejnou známkou.

Pro: kariéra, akce, rychlost, auta, tratě

Proti: příliš jednoduché, model poškození je zbytečný

+23

Banzai Escape

  • PC 50
Z téhle hry mám naprosto rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem se při hraní docela bavil a bral své neúspěchy jako motivaci do dalších pokusů, na druhou stranu mi to znepříjemňovaly především skripty. Hodně často se mi totiž stávalo, že jsem umřel během skriptovaného přeběhu postavy a neměl jsem šanci to ovlivnit. Jako příklad uvedu hozený granát, který dopadl u mě a tím, že jsem zabil posledního nepřítele se hra přepnula do automatického běhu, ale postava ještě chvíli zůstala stát na místě, kde vybuchl granát a musel jsem opakovat misi znova.

Problémem bylo, že po každé smrti se musí úroveň opakovat zcela od začátku a projít ty části, které nebyly složité, ale při opakovaných pokusech spíše otravné. Hra byla jinak těžká po své vlastní stránce, kdy bylo nutné kupovat si lepší zbraně, kdy jsem neměl šanci se bez nich dostat dále. A samozřejmě také náboje, protože když mi došli v misi náboje, znamenalo to automatický game over, protože se nikde nedali během mise náboje sbírat.

S obtížností přicházely momenty, které mě frustrovaly, ale poté co jsem misi po těžké bitvě dokázal vyhrát se naopak projevila radost a úleva zároveň.

31/31 - Poslední hra v rámci mé měsíční výzvy je za mnou. Podařilo se mi zvládnout všechny hry, které jsem si naplánoval, a tak nemůžu být než spokojený se svým výsledkem. Tuto hru bych doporučil alespoň vyzkoušet, protože je tak zvláštní, že pro někoho může být zábavná.

Pro: Náročná obtížnost, množství zbraní

Proti: Naskriptované části, kdy jsem nemohl ovlivnit svůj osud, nakupování nábojů

+7

Metro Exodus

  • PC 70
Další pokračování Metra jsem si docela užil. Oceňuji příběhové pokračování známých postav a taky konečně nahlédnutí i dál za hranice Moskvy. Ač se s vámi táhne docela velká banda přátel, každý level je soustředěný jen na některé z nich a tak se s nimi docela sžijete. Hratelnostně co se povedlo v předešlých dílech tady zůstalo. Přibylo pár pěkných otevřených oblastí, dobrý systém upgradů zbraní (kterému by teda ale neškodilo trochu lepší logika). Jako střílečka to pořád funguje dobře.

Co mě ale zarazilo byly zejména přetrvávající technické nedostatky z předešlých dílů. Pohyb je nehorázně nemotorný (a běda jak se třeba rozběhnete a narazíte na šiknou plochu, vyletíte několik metrů do vzduchu...), celkově pohyby postav vypadají na dnešní poměry fakt tragicky. Stealth často funguje dost pochybně. Nepřátelé se velmi idiotsky kryjí za překážkami tak, že jim trčí ven hlava, takže přestřelky s lidmi jsou často směšně snadné. Co mi ale vadilo nejvíce, jen ten strašně přehraný dabing angličtiny s ruským přízvukem. Vtipné je to akorát v momentě, kdy Alyosha provokuje Sama anglickou hláškou s jakože přehnaným anglickým přízvukem, ale zní skoro stejně jako když mluví normálně. Celý příběh je sice velmi vážný, ale s tím dabingem a nemotornými postavami to prostě vyznívá často směšně.

Škoda že se už naprosto vytratila ta atmosféra napětí a bezmoci, tolik přítomná v prvním díle. Vrací se tak možná až v posledním levelu. Pokračování je to ale pořád dobré, i když bych teda ocenil hlavně upgrade po technické stránce. A možná profesionální herce :)
+15

Teen Agent

  • PC 85
Tohle byl návrat k jedné z adventur, kterou jsem dříve hrál pouze jednou a byl jsem i docela blízko k jejímu dohrání. Přesto jsem se zasekl těsně před koncem, kdy jsem nebyl schopen vyřešit jeden problém, bez kterého jsem nemohl pokračovat dále. Ten problém byla v Pankrácově vile knihovna, ve které byla kniha otevírající tajnou skrýš. Tehdy jsem nepřišel na to, jak skrýš otevřít, a tak jsem po několika pokus se hrou skončil. 

Hra sází především na svůj humor, který je velmi povedený a v českém překladu se to opravdu dobře čte. Občas je to sice trochu více ulítlé, než by to muselo být, ale přesto jsem se několikrát zasmál. K dobrému příběhu a jednoduché hratelnosti se povedlo i grafické zpracování, které i dnes vypadá celkem dobře.

Jediné negativum, které pro mě z této hry vyplývá je krátká herní doba. Ovšem na druhou stranu natahovat takový příběh, který hra má, by asi nejspíš nedělalo úplnou dobrotu.

30/31 - Opravdu povedená humorná adventura, u které jsem se dobře bavil. Už dlouho jsem nehrál takhle zábavnou hru, u které bych se u téměř každého dialogu alespoň trochu nepousmál.

Pro: Humor, grafika

Proti: Krátká herní doba

+16

Traffix

  • Android 50
Hra nemá špatný nápad, vyžaduje hbité prsty, a je tam i úroveň plánování, kdy se musíte rozhodovat, zda vám stojí za to pustit semafor na zelenou a pak ho potenciálně nestihnout včas zastavit, nebo hrát bezpečně přes oranžovou, což se vám ale může vymstít s agresivními řidiči. Zároveň je potřeba odhadovat rychlost rozjíždění vozidel, atp.

Bohužel jsem ale nedokázal strávit grafiku. Na obrázcích vypadá pěkně, ale na mobilu je vše extrémně prťavé a do očí vám pálí čistě bílé pozadí. Tato kombinace svítivé bílé a mžourání po malých detailech mě při hraní byla velmi nepříjemná a bolely mě z ní oči, a byl to asi hlavní důvod, proč jsem hru následně odložil.

Zájemcům doporučuji od toho samého studia mnohem raději hru Railways, která mě bavila výrazně více a neměl jsem tam problém s přílišným namáháním očí.

Celkové hodnocení: Dobrá

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2020 v angličtině na Google Play).
+9

Hobo: Tough Life

  • PC 80
Jasně, je to repetetivní, ne uplně krásné, místy neotesané, ale sakra, ten gamedesign je brilantní.

Ze začátku je hra brutální survival. Moc toho člověku nedaruje, docela nemilosrdně ho cepuje za každou chybu a nechává ho objevovat si herní svět po svém, často bez ukazatelů na mapě (vlastně ani tu mapu nedostanete zadarmo). A všechno tohle neuvěřitelně sedí k tématu hry a táhne. Snad nikdo nečeká, že to mají bezdomovci snadný. Každá vyžebraná korunka potěší a když si člověk konečně může za malý obnos koupit čerstvý jídlo, po kterým si nenasere do gatí, cítí to vždy jako malé vítězství.

Jak pomalu grindujete a zlepšujete svoje skilly, začíná se odhalovat druhá složka hry, a to jsou příběhové questy. Čím snadnější je shánět potravu a bránit se před umrznutím, tím víc času můžete věnovat poznávání postav a odhalováním příběhů. A že jde často o kuriózní příběhy a dost osobité postavy, se kterýma je radost mluvit. Questy se postupně nabalují a mimo takové ty očekávatelné věci (sežeň něco k jídlu, něco na čem půjde spát, ...) jsou tu i velmi originální příběhové archy a detektivní zápletky.

Na pomyslném konci hry (pořádné outro chybí) je z vás už úplná bezdomovecká bestie, kterou zná každý široko daleko, ganuery (největší hrozba úvodních hodin) sekáte jak párátka, uděláte klidně 10 sklepů za noc a ostatní bezdomovci vám ještě nosí dárečky. Zadostiučinění je tím dokonalé a takovýhle pocit "from zero to hero" nabízí upřímně málokterá hra (připodobnil bych třeba ke Gothicu).

Genialita hry spočívá v poměrně primitivních systémech, které jsou tak šikovně propojené, že vytváří emergentní hratelnost a vlastní příběhy. Například: když jsem si plánoval vykrádačky sklepů, čekal jsem na noc, kdy po chodbách chodí méně lidí. Ale přesuny v noci znamenají přesuny ve větší zimě. Dokud jsem neměl peníze na dobré oblečení, musel jsem se zásobit alkoholem, což dlouhodobě nešlo, protože je to na otravu a závislost. Musel jsem teda přesvědčit jedno NPC, ať mě naučí recept na čaj, což velmi přirozeně vytvořilo další úkoly a tak dále. Na tom, s jakou přirozeností a předvídatelností se jednotlivé mechaniky navzájem ovlivňují a řetězí jsem se stal vyloženě závislý a oněch víc jak 50 hodin uběhlo jak voda. 

A teď k nedostatkům. Ten největší vidím v multiplayeru. Pro mě je to úplně zbytečná featura (nezkoušel jsem, nezajímá), kvůli které bylo přistoupeno k řadě nepříjemných kompromisů. Jako že hru nejda pausovat, příběhové NPC jsou přikované na místě, soubojový systém je napasovaný na dialogový systém, po světě nejezdí vozidla atd.

Přesto se jedná o velmi solidní hru a hlavně po dlouhé době RPG, které se nehlásí k tomuto žánru zbůhdarma. Na tak malý tým vývojářů úctyhodný výkon. Příště bych prosil čistě single-playerové pokračování.

Pro: gamedesign, scénář, humor

Proti: určitá neotesanost, obětované mechaniky na úkor multi-playeru

+34

King's Quest

  • PC 80
Rozhodoval jsem se mezi dvěma legendárními adventurními sériemi a to King's Questem a Quest for Glory. Nakonec jsem se rozhodl pro tu starší sérii, kde se místo používání myši využívá psaní slov do příkazového řádku. Popravdě jsem z toho měl trochu strach, zda pro mě svým stářím a obtížností nebude hra příliš složitá, ale nakonec jsem zjistil, že je zcela jednoduchá, co se týče hratelnosti.

Příběh i úkoly jsou zcela primitivní, ale jejich splnění je trošku obtížnější. Pořadí jejich plnění si můžete zvolit sami a zároveň se můžete vydat téměř kamkoliv. Ne všude je to totiž bezpečné a potřebujete k tomu určitý předmět, abyste byli chránění, a neodskákali to svou smrtí. Stejně tak jsou tady obrazovky, které jsou tu proto, aby vám pouze zkomplikovali vaši cestu.

Hra je postavena na bodování vašich činů, kdy za získání nějakého předmětu získáte plusové body, zatímco za například špatné použití předmětu se vám body odečtou. Já jsem při svém prvním průchodu dokázal získat 122 bodů z celkových 158, takže jsem určitě nějaké předměty nesebral a nepoužil. Nebo je také možnost, že se některé úkoly daly vyřešit jiným způsobem za větší počet bodů. Přesto jsem se svým průchodem spokojen, protože jsem musel větší část hry opakovat, kdy mi z ohrady utekl kozel. A nevěděl jsem, jestli se to dá dohrát i bez toho, abych kozla nepoužil.

Je pravda, že jsem občas musel nakouknout do návodu, ale přesto jsem na řadu věcí přišel sám, za což jsem rozhodně rád.

29/31 - Nejstarší hra, kterou jsem během svého života dohrál, a jsme za to rád. Určitě budu chtít v této sérii pokračovat dále a uvidím, jak se hra časem měnila od svého prvopočátku.

Pro: Stále dobře hratelná adventura, otevřený svět, bodování, možnost zemřít

Proti: Možnost úplného záseku bez možnosti pokračovat dále

+12

Ghost of Tsushima

  • PS4 95
Sucker Punch Productions se podařilo vytvořit výbornou hru s otevřeným světem, překrásnou grafikou a přírodou, kterou se chlubí v možnosti fotorežimu ve hře, kde si mohu vytvořit svůj vlastní portrét hrdiny Jin Sakai - samuraj, který přežil bitvu v roce 1274 na pláži Komoda a snaží se vyhnat všechny Mongoly, kteří chtějí dobýt Cušimu.

Na cestách potkáváte Mongoly, kteří mají jako zajatce vesničany Cušimy. Jin Sakai zachraňuje vesničany po celém open world a je tu i možnost plnit další nepovinné mise. Skvělé propracování veškerých vedlejších příběhů, rozpisu každé maličkosti v menu i možnost vylepšení všech předmětů od zbroje po zbraně a barvu rukojeti od meče :D. Je spousta možností, jak dopadnout zlé Mongoly. Nenápadně, čímž samuraj Jin porušuje kodex cti, lukem a šípem, nebo třeba vyzváním nepřátel na souboj, jenž jsem si oblíbil.

Skvělé jsou i veškeré animace, jak při souboji mezi Jinem a určitým vůdcem Mongolů, nebo klasický představení mise. Skvěle zpracované!

Nějaké muchy to ale má. Třeba chůze do schodů, kde chodidla trochu prochází skrz kamenné schody, nebo třeba projití mrtvolou nepřátel či zvěře.

Příběh je rozhodně povedený a propracovaný do detailů. Konec hry je velice smutný, ale to nemění nic na mým pozitivním názoru k této hře.

Hru jsem si strašně oblíbil, hlavní linie + pár vedlejších misí mi zabralo něco málo přes 50 užitých hodin. Nemůžu si stěžovat, dávám 95 %!
+19

Sinking Island

  • PC 75
Adventura Sinking island mě příjemně překvapila, i když má celkem dost věcí, které mě štvali. Vydala jsem se coby detektiv na ostrov na Maledivách vyšetřovat záhadné úmrtí miliardáře, který tu postavil megalomanský hotel. Že to nebylo náhodné úmrtí, ale vražda asi nemusím zmiňovat. Na ostrově byla hrstka lidí, z nichž většina byli příbuzní zesnulého se svými partnery plus jeho dva zaměstnanci a domorodá dívka se svým otcem.

Podezřelí mi samozřejmě přišli všichni. Nebudu se tu vyjadřovat k jednotlivým postupům vyšetřování, abych neudělala zbytečně spoilery. Nicméně herních obrazovek bylo na můj vkus víc než dost a většinu času jsem po nich jen běhala tam a zpátky. Každou jsem si poctivě projela křížem krážem, aby mi nic neuniklo. Musím podotknout, že jsem asi nebyla moc důkladná, protože největší problém pro mě bylo najít Heliport ;o)

Jednotlivé „stopy“ se mi hledaly dobře. Hra má zajímavě udělaný mechanismus, jak si zodpovědět otázku týkající se případu. V podstatě si v inventáři musíte jednotlivé stopy poskládat správně k sobě. Přiznám se, že mi to dělalo velké problémy. Ne všechny otázky jsem zvládla poskládat sama, občas mi musel pomoci pan Google. Řekla bych, že je to zbytečně složité a je tu moc variant a tím pádem také moc možností, jak to poskládat. Když jsem na to nemohla přijít, dost mě to frustrovalo.

Hra má pár nelogičností, které se objevují snad ve všech adventurách. Například nikomu nevadí, když se jim detektiv hrabe v koši nebo bere přímo před nimi věci ze stolu, ale podívat se z okna, to už nesmí. Rozčilovalo mě, že nahoře u Lorenza se dívám na počítač a pokaždé si řeknu „hmm musím se zeptat Lorenza, na co to je“ a když Lorenzo stojí vedle mě, nikdy se ho na to nezeptám. Nebo mám v inventáři šroubovák a mohla bych ho použít k odstrčení věci na stranu, ale ne já si nutně musím sebrat tužku, abych to udělala s ní.“ 

Hra má skvělou atmosféru a fakt mě vtáhla do děje. Byla jsem hodně zvědavá, kdo je vrah, a proto jsem jí dohrála během 3 večerů. Celou dobu jsem si říkala, kdo by tak mohl být vrahem a upřímně jsem se ani jednou netrefila, takže mě hra pěkně napínala až do konce.

Pro: atmosféra, příběh, není od začátku jasné kdo je vrah

Proti: těžké skládání odpovědí na otázky, občas nelogičnosti, stejně jako v jiných adventurách

+22

Among the Sleep

  • PC 80
Herní výzva 2021 - Kategorie č. 10 - Dětský svět

Pro desátou kategorii Herní výzvy 2021, tedy titul, ve kterém vystupujete za dětského protagonistu, byla Among the Sleep ideálním titulem a pro mě jasnou volbou. Hororová hříčka, v níž se vtělíte do postavičky batolete, jež prožívá své chvíle strachu během noci, kdy by správné dítko mělo spokojeně spinkat, mě dostala svou originalitou. Ačkoliv se nejedná o hru roku, několik hodin v duši dítěte jsem si dokonale užil. 

Vše začíná idylicky. Maminka po společných hrách ukládá dítko ke spánku, leč kýžený odpočinek nenastává a batole se ocitá v tajemném světě vycházejícím částečně z reálií skutečného domu, avšak různě modifikovaného a překrouceného, či ve zcela imaginárních scenériích s tajemnou až hororovou atmosférou.

Among the Sleep se chová jako 3D adventura z vlastního pohledu spojená s prvky plošinovky, doplněná hádankami a puzzly. V kombinaci se stealth fázemi, během nichž unikáme před strašidelným monstrem, jež jako jediné v podstatě může způsobit vaši smrt a restart levelu. Batole má dva režimy pohybu - chůzi a lezení po čtyřech, jež umožní dostat se do nepřístupných míst. 

Spolu s medvídkem, jenž poslouží jako svítilna, je hlavní herní náplní zkoumání prostředí. Za pomoci manipulace s objekty hledáte správnou cestu, v některých oblastech pátráte po potřebných předmětech, abyste si zpřístupnili další fáze. Among the Sleep je poměrně jednoduchá a oddechová, nehrozí žádná frustrace.

Jedná se v podstatě o procházku tajemnými lokacemi, s mrazivou až lehce hororovou atmosférou. Nehrozí žádné lekačky, tedy až na závěrečnou fázi, kdy vás pronásleduje zmíněná příšera, jež je v podstatě reinkarnací matky posedlé démonem alkoholismu., což se potvrzuje v povedeném závěru. 

Among the Sleep je titulem nikoliv pro akčně zaměřené hráče, v komentářích je mnohými hráči charakterizován jako walking simulátor. Na rozdíl od Dear Esther, která mě v rámci Výzvy svou chudou herní náplní odradila, je cesta batolete herními lokacemi plná interakcí a akcí, i když v zásadě jen rámci adventurního žánru. Jen ve finále je nutno zapojit bystré reflexy, abyste unikli hrozbě a dostali se do cíle.

Among the Sleep přináší povedený a originální herní zážitek. Herní doba je zcela adekvátní, abyste si vychutnali pohodový a lehce strašidelný příběh s neotřelou postavou v hlavní roli.

Pro: Originální postava a námět. Povedená strašidelná atmosféra. Zajímavý příběh. 

Proti: Občasné prolínání objektů. Pro některé hráče možný stereotyp.

+29

RTL Biathlon 2007

  • PC 45
Hru mám z časopisu ABC, a hrál jsem ji chvíli už před pár lety, ale příliš mi nebavila. Rozhodl jsem se po delší době smazat tento herní rest a dát hře druhou šanci.

Začnu tím, k čemu vás hra donutí, abyste mohli rozjet kariéru, a to je tvorba postavy, která je naprosto jednoduchá. Zvolíte jméno, tvář, kombinézu a zemi. Bohužel mezi zeměmi chybí Česká republika, i když se při závodech objevuje česká vlajka. Asi pro vývojáře bylo těžké přidat českou vlaječku k národnostem, když už ji přidali na závodní dráhu mezi diváky, kteří s ní mávají (stejně tak to dopadlo například i s Jižní Koreou, které jsem si mezi vlajkami všiml). Uvádím to z toho důvodu, že zde nejsou žádní oficiální biatlonisté, a tak si vývojáři mohli dovolit dát sem téměř jakoukoliv vlajku, ale zdá se že zvolili hlavní velmoci v této disciplíně, kam jsem v roce 2006 nepatřili.

Přejděme ale k tomu nejdůležitějšímu a to jsou závody. Hratelnost je jednoduchá, kdy pouze držíte mezerník a podle toho se váš biatlonista namáhá, což sledujete na liště, kde vidíte, jak moc se namáhá a jakou sílu byste měli volit, aby se neunavoval v různých úsecích závodů podle náročnosti. Střelba je hodně arkádová a ne příliš náročná, takže stačí zadržet dech, aby se vám neklapala tolik zbraň a většinou se trefíte, když to příliš neuspěcháte. Jako plus bych viděl oficiální názvy tratí, které jsou sice upravené pro potřeby hry, ale dají se tam najít nějaké náznaky tratí z reálu.

Problém nastal především v momentě, kdy jsem s přehledem vyhrál juniorskou ligu a postoupil do amatérské, kde jsem sice napoprvé nevyhrál, ale napodruhé s lehkou převahou již ano. Jenže rozdíl mezi amatérskou ligou a profesionální ligou byl naprosto nesmyslně veliký, a tak jsem za dvě sezóny nebyl schopný dojet na lepším místě než na posledním, a ani jsem nebyl vyrovnaným soupeřem. Soupeřům stačilo na rovince chvilku zasprintovat a už jsem jim koukal na záda z velké dálky a za chvíli už je ani neviděl. Dojel jsem je až na střelnici, kde už stříleli a než já začal, tak byly v čoudu. A to jsem hrál na střední obtížnost. Problém zde byl, že jsem za poslední místo dostával málo zkušenostních bodů a nemohl si tak svého biatlonistu vylepšit. Zároveň jsem po dvou odjetých sezónách už neměl motivaci se v této hře snažit vyhrát profesionální pohár.

28/31 - Jediná sportovní hra, kterou jsem si do této výzvy zařadil, nebyla zrovna tou nejlepší volbou. Přesto jsem si zase nevybral tak špatně, protože existují mnohem horší sportovní hry.

Pro: Jednoduchá hratelnost, oficiální názvy tratí

Proti: Výkonnostní rozdíl mezi amatérským a profesionálním turnajem, žádní oficiální sportovci

+6

Where the Water Tastes Like Wine

  • PC 60
Kdyby byl býval Jack Kerouac žil a poznal dnešní počítačové hry, byla by tato indie záležitost jeho nejoblíbenějším titulem. Tak zvláštní a zároveň originální hru jsem zřejmě asi nikdy nehrál.

Rád si předem o hrách moc nepročítám. Nechávám se překvapit. Stejně, jako u filmů, mě zajímá plakát a pak moment, kdy hru spustím a čekám, co si na mě v úvodu přichystá. Tady jsem tušil nějaké adventurní prvky, ale nenapadlo by mě, k čemu se to vlastně dostanu. Podstata hry je totiž ta, že jste poutník (s vizáží smrtky) cestující po amerických státech. V jednom baru se dostanete k partičce pokeru, kde prohrajete duši a její vlastník Vás vyšle do světa, abyste poznal Ameriku, poslechl si příběhy, předal je dál a následně na konci hry se s ním sešel a celé mu to povyprávěl. Ano, nezdá se Vám to, poetika americké nezávislosti je zde absolutní.

Tak tedy začíná vaše cesta trempa. Ten cestuje z města do města, od státu ke státu, a poslouchá jednou zábavné a vtipné příběhy, pak vysloveně depresivní a smutné příběhy, aby se dostal k těm napínavým, bez kterých by hra nebyla kompletní. To vše se odehrává na poměrně nehezké mapě Ameriky, která je totálně nepřehledná a orientace v ní je prakticky nulová. Velkou devizou hry je ale její poetika a tak každé setkání s novým, dosud neobjeveným příběhem, je záležitost, u které budete chtít zavřít oči a tiše poslouchat nádherně nadabované postavičky, které do hry dodávají osobitou atmosféru, která Vás dlouhé hodiny udrží v zábavnosti. Dabing je tu opravdu něco, co se povedlo. Vždyť i jednu z postav namluvil samotný Sting.

Tvůrci ale od úspěchu hry asi měli větší očekávání, byť si to nedovedu úplně představit. Námět je to přeci jen dost těžkopádný a hratelnost tady vlastně neexistuje. Vámi získané příběhy totiž předáváte dál podobným poutníkům jako jste Vy a pokud zvolíte správnou kombinaci odvyprávěných příběhů, řeknou Vám na oplátku něco o sobě a posunou Vás tak v příběhu dál. To vše protknuté solidním soundtrackem, který jak kdyby vzešel přes noc ve vlaku směr Nashville. Jen škoda, že v diskuzi s nimi nefunguje úplně podstata diskuze a spíše se tu setkáte s náhodným generátorem slov. Vámi odvyprávěný příběh totiž vytvoří odpověď kolegy úplně na něco jiného a mnohdy to tak nedává logiku.

Hratelnost bych tak v tomto případě zaměnil spíše za relax. Relax počítačovou hrou. Relax u příběhů, které se Vaším putováním neustále rozšiřují, bohatnou, houstnou a Vy máte radost z každého dalšího, na který narazíte. Hra nicméně disponuje poměrně náročnou angličtinou s častou příměsí místního slangu a tak jsem i já měl občas zatraceně co dělat, abych pochopil myšlenku aktuálního příběhu. Celkově vzato ale mohu říct, že se jedná o originální a nevšední zážitek. Hudební podklad, kvalitně napsané příběhy a námět je něco, co do dobré hry patří a i když jí hodnotím tak, jak jí hodnotím, musím říct, že tak nevšední zážitek mi v paměti nějaký čas zůstane. I tak mě ale nepřekvapuje, že se jedná o brutální herní propadák.

Pro: originalita nápadu zajišťující herní relax, dobře napsané příběhy, výborný soundtrack a dabing postav, nádherně namalované pozadí během pokeců u rozdělaného ohně

Proti: které ale kazí hnusně nasnímaná mapa Ameriky, po které cestujete, angličtina je mnohdy osobitým slangem docela náročná a nulová hratelnost

+15

Knytt

  • PC 70
Příjemná skákačka, kde hledáte na neznámé planetě kousky rozbité vesmírné lodě. Důvodem toho je, že vás neznámý mimozemšťan unesl a poté havaroval, a vy mu pomáháte loď opravit.

Hra je plně otevřenou záležitostí, kdy můžete jít kam chcete a jednotlivé součástky hledat v jakémkoliv pořadí. Abyste věděli kde hledat pomáhá k tomu světelný paprsek, který si můžete kdykoliv aktivovat a podívat se, kudy se pravděpodobně vydat. Součástí jsou bohužel i slepé uličky, které mě občas naštvaly, když jsem do nich zabloudil.

Vaše postavička umí klasicky skákat, ale rovněž umí lézt po stěnách, což se celkově hodí, protože jsou zde takové pasáže, kdy se bez toho neobejdete. Součástí je i vcelku veliké množství checkpointů, které se velmi hodí, protože umřít v některých částech není zrovna těžké.

27/31 - Tuto freewarovku si popravdě nepamatuji, jestli jsem ji dříve hrál nebo se mi plete s jinou podobnou hospačkou. Přesto jsem si ji užil a nenudil se u ní.

Pro: Otevřený svět, lezení po stěně

Proti: Slepé uličky

+10

Bomber Crew

  • PC 80
Tak, nahodit motory, nabrat rychlost a letadlo se pomalu odlepuje od dráhy. Ještě zatáhnout podvozek, určit kurz a hurá k cíli.

Hra Bomber Crew vás postaví do role (jak už název napovídá) posádky bombardéru. Konkrétně Britského stroje Avro Lancaster. Milovníkům letadel je už podle jména nejspíš jasné, že se budeme pohybovat po Evropské obloze během 2. světové války.
Vaším úkolem bude plnit různé mise, jako pořizování fotek, shazování zásob a pochopitelně také bombardování. Za plnění těchto úkolů budete náležitě odměňováni. Za získané peníze si potom budete upgradovat svůj letoun a posádku, aby mohli čelit mnohem náročnějším výzvám.

Co vás tedy čeká? Hra by se dala rozdělit na dvě části. Tou první je základna. Zde spravujete svou posádku, pořizujete si nové vybavení, nebo rekrutujete nové členy posádky místo těch, kteří zahynuli během poslední mise. A věřte, že umírat budou. Abyste tomu zabránili, nebo alespoň zmírnili své ztráty, můžete své svěřence ověsit nejrůznější výbavou, která upravuje jejich statistiky. Přilbice a ochranné vesty jsou sice skvělá věc, ale snižují pohyblivost posádky. To vám může být u střelce, co se nevzdálí od kulometu úplně jedno, ale u takového mechanika, který z počátku jako jediný dokáže opravovat poruchy je to velmi důležitá vlastnost. A není to jenom rychlost nebo odolnost, na co budete muset dávat pozor. Se stoupající výškou nastává také problém s nedostatkem kyslíku a rostoucí zima. Je tedy třeba brát v potaz řadu různých faktorů a následně podle toho upravit i výbavu.
Kromě posádky o které toho už padlo spoustu, budete také moci upravovat svůj letoun. Lepší pancéřování, lepší kulomety, pancéřované motory nebo lepší hydrauliku, která není tak poruchová jako starší model. I zde je třeba počítat s určitou přípravnou strategií. Pancíř poskytuje dobrou ochranu, ale něco váží. Opravdu potřebuji mít všude ten nejlepší? Některé kulomety mají k dispozici automatické doplňování munice, jiné verze jsou pro změnu ničivější, ale je třeba munici doplňovat manuálně. To se může ukázat v případě některých vzdálenějších kulometů jako velmi důležitý faktor. O to víc, pokud není posádka moc pohyblivá. Už asi tušíte, kolik zábavy si užijete s vyvažováním jednotlivých vlastností.

To bychom měli základnu. Jakmile máte posádku i letadlo připravené můžete vyrazit do akce. K dispozici je vždy několik různých misí, které se mohou lišit svou obtížností, nebo i délkou jejich trvání. Zadání se také různí, ale vždy jde v základě o jednu ze dvou věcí. Focení a shazování “nákladu“. Ten nemusí být nutně výbušný. Vaše letadlo neovládáte přímo, o to se stará vaše posádka sama. Na vás je akorát vydávat příkazy k provádění určitých akcí. Možná se zdá, že toho není moc, ale jakmile dojde k boji, budete mít všeho až nad hlavu.

Pomalu se blížíme ke svému cíli, zatím co všude kolem explodují protiletadlové střely. Pilot žádá o upravení kurzu přímo na cíl. Krátce na to radista upozorní na německé stíhačky. Ty je ale třeba označit, aby střelci věděli, po čem pálit. Brzy se rozpoutá peklo. Kulky lítají vzduchem, trhají pancíř na kusy, zatím co kolem padají letadla k zemi. Cíl je na dohled. Je třeba přesunout bombometčíka od kulometu na zaměřovací pozici. To ale nechá předek letadla bez ochrany. Vrata pro shození bomb se otevírají. Ve stejnou chvíli jeden střelec hlásí, že mu došla munice. V ten moment zvažuji, jestli jsem přeci jen neměl investovat do těch samonabíjecích kulometů. Posílám ho k bedně s municí a nechávám horní kulomet neobsazený. Ještě štěstí, že to nemá moc daleko.
Jsme nad cílem, bomby shozeny a teď rychle pryč. Vrata se zavírají a bombometčík se přesouvá zpátky na pozici střelce. Pilot obdrží nové instrukce, aby změnil kurz směrem, který určil navigátor. Uf, už jen odrazit ta dotěrná letadla. Ale co se nestalo. Jeden střelec je zraněn a potřebuje pomoc. Vysílám tedy okamžitě jednoho člena pro lékárničku a pak ke zraněnému, aby ho ošetřil. Mezí tím letadla dělají z nechráněného zadku ementál. V ten moment se porouchá jeden z motorů. Vysílám tedy našeho statečného mechanika, aby vylezl na křídlo a opravil ho.  Další střelec hlásí nedostatek munice. Já si měl tu automatiku vážně koupit. Zraněný střelec je zpátky na pozici. Motor opraven, ale zase se porouchala hydraulika a věže se nemohou otáčet … 

To je jenom jeden z případů, které se mohou naskytnout. Občas je toho tolik, že prostě nestíháte. I tak je podle mě hra zábavná, i když ne vždy zrovna lehká. Přesto jsem se v žádné misi netrápil moc dlouho. Mise jsou krátké, takže není problém hru večer zapnout, odlétat si jednu dvě mise, aniž by bylo třeba u ní strávit několik hodin.

Grafika je jednoduchá. Není to nic převratného, ale podle mě ke svému účelu naprosto dostačující. Postavičky působí roztomile a pokud chcete, můžete si jejich vzhled stejně jako vzhled letadla upravit.

Pokud jde o nedostatky, nebylo jich tolik. K dispozici je spousta vylepšení, i když bych se nezlobil, kdyby jich bylo víc. Už někdy v půlce jsem měl většinu výzbroje, se kterou jsem vydržel až do konce.
Mise se začnou časem trochu opakovat, naštěstí nejsou příliš dlouhé aby to tolik vadilo. Pomáhá taky určitý prvek náhody, kdy se mise, kterou jste už třikrát bez potíží dokončili, může změnit v naprostou katastrofu.
Ovládání je v některých momentech trochu problematické. Například pravé myšítko, které slouží k rozhlížení, je současně používané ke zrušení vybrané postavy. Což může někdy trochu potrápit. Stejně tak nutnost zaměřování letounů. Pokud nepoužijete radistovu schopnost automatického zaměřování a některý vám uteče, tak do něj střelci prostě nezačnou pálit. Několikrát se mi takhle letoun přikradl k nechráněnému spodku a i když jsem tam nakonec poslal střelce, tak nevystřelil, přestože ho měl přímo před kulomety.

Pokud ale pominu tyto drobné neduhy, kterými hra trpí, tak jí nemohu nic vytknout. Pokud vás baví letadla nebo se rádi trápíte s optimalizováním vašeho týmu/stroje, tak mohu hru doporučit.

Pro: Možnosti vylepšování a úpravy, délka misí,

Proti: Občas ovládání, některé herní mechaniky

+9

Disciples II: Dark Prophecy

  • PC 45
Nápad skvělý, příběh super, nápaditost měst taky ujde... nicméně hratelnost a nepřátelská AI je vážně tristní. Zvolená obtížnost vlastně určuje jen to, jak moc počítač bude nadržovat AI, dost často i nelogicky... Například nepřítele odříznete od zdrojů a stejně je pořád má, nebo mnohem častěji v soubojích minete, ačkoliv máte stejnou šanci na zásah. Taktiku moc neočekávejte.
+3 +5 −2

Among the Sleep

  • PC 35
Nápad hrát za batole se mi zdál jako dobrý, ale nakonec mi hra absolutně nesedla a musel jsme se do jejího hraní nutit. Naštěstí pro mě nebyla hra příliš dlouhá.

Začnu příběhem, který jsem úplně nepobral. Netuším zda si dítě takto představovalo svět v noci nebo se jednalo o noční můru, nikde to vysvětleno nebylo (i když to, že dítě usíná vypadá spíše na noční můru). Bohužel jsem se nebavil ani v jednotlivých lokacích, které mi přišly absolutně nezábavné, tmavé a celkově bez zajímavého nápadu. Téměř celou hru jsem neviděl na cestu, protože byla příliš tmavá (i přesto, že jsem hru trochu zesvětlil) a svítící medvídek také moc nepomáhal.

Hororové prvky zde na mě vůbec nepůsobili, přišli mi povětšinou příliš okaté a také nevyzněli tak strašidelně, jak by mohly. Sice jsem se párkrát trochu lekl, ale nijak jsem neměl pocit strachu a nepřátelé mi přišly spíše otravní.

Ocenil bych dva typy pohybu, kdy si můžete volit, zda se budete pohybovat chůzí, kdy můžete při rychlém pohybu spadnout, ale zase máte větší rozhled nebo zvolíte pohyb po kolenou, který je rychlejší, ale zase máte menší rozhled. Já osobně to střídal, jak mi to vyhovovalo, když jsem netušil kam mám přesně jít, volil jsme chůzi, a když jsem cestu před sebou viděl, padl jsem na kolena a proběhl cestu rychleji.

26/31 - možná jsem si na tuto hru zvolil špatnou atmosféru a náladu, ale bohužel mi to nesedlo. Ale je důležité brát všechny ty hodnocení z nadhledu, protože každému prostě sedne něco jiného a zároveň se i baví u něčeho jiného. Při svém hodnocení totiž na celkové hodnocení hry nikdy nekoukám a nedávám tomu žádnou váhu a hodnotím čistě podle svých pocitů a zde to opravdu nebylo to pravé.

Pro: Dva typy pohybu, originalita

Proti: Prostředí je tmavé, většinou není vidět pořádně na cestu, hororové prvky jsou okaté, příběh

+14