Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Albion

  • PC 100
Albion je tradiční evropská role-playing hra nejvyšších kvalit, která si svoji slávu vydobyla především zkombinováním pohledu shora s klasickým pohledem dungeonů z vlastních oči. Mimo toho je Albion RPG značně rozsáhlé, má povedené tahové souboje a hraje se tak říkajíc samo od sebe - když se do hry plně ponoříte, v drtivé většině případů neskončíte do té doby, než uvidíte závěrečné titulky. U nás je nepřímé pokračování dílů vyšlých pouze na Amigu (Amberstar a Ambermoon) velice populární i díky faktu, že se hra objevila přeložená na jednom z disků ve Score v plné verzi nedlouho po vydání.

[1] Těžařské lodi Toronto Tom Driscoll
Právě jsme dorazili do jedné z těch galaxii, kde se má nacházet pustá planeta, která byla vyhledaná jednou ze sond. To ale v tuto chvíli není podstatné, zaslech jsem, že zahynul jeden z kontrolorů, jenž měl dohlížet na důležitá rozhodnutí těžarské společnosti. Sice jsem ho neznal, snad jen od pohledu, ale zasáhlo mě, že na takto moderní lodi může zklamat technika...

Po netradičně pojatém intru jste vrženi vstříc dobrodružství, které si ale budete muset poctivě odpracovat formou častých, někdy možná i zdlouhavých, ale především zábavných soubojů, které jsou zde jediným zdrojem zkušeností. Ty jsou řešeny klasicky tahově a v parté může být až šest členů, které si na menší šachovnici rozestavíte dle libosti. Nepřátele se většinou skádají z druhu podobných naší hmyzí říši, výjimkou však nebude ani přepadení od humanoidů a možná i jejich technologicky pokročilých výrobků. Základním pilířem každého dobrého RPG mimo bojů je i příběh. Ten zaujme předně způsobem, jakým je hráči předkládán. Ať už se jedná o dialogy nebo samotné postavy, které se k vám z různých důvodů přidají na vaší výpravě. Scénaristé a tvůrci dialogů věděli, že kvalitní děj pro počítačovou role-playing hru by měl předně obsahovat velkou dávku dobrodružství a objevování nových končin jako i to, že slov (a popisů) nemusí být nutně tisíce stránek.

[2] Havárie
Se starým Rainerem jsme jen zázrakem přežily. Přístroje nefungují, takže stojíme před rozhodnutím zda otevřít poklop, či setrvat než nás pro nás někoho pošlou. Volba padla na druhou možnost, nejen že by nám brzo došel kyslík, ale myšlenka na delší pobyt s Rainerem v jedné kajutě byla... . Nevím proč jsem tak spontálně jednal, ani jsem si neuvědomil že sonda hlásila jen malé procento šance na dýchatelné ovzduší...

V Albionu je jak izometrická, tak i trojrozměrné zpodobnění pohledu na svět. Z ptačí perspektivy je hraní více zaměřeno na adventurní problémy a cestování na mapě, kdežto trojrozměrný pohled slouží na obdivování krás měst i plížení se zatuchlým podzemím. Herní plocha je rozdělena na pět rozsáhlých kontinentů, ve kterých strávíte mnoho hodin než je celé prozkoumáte. Pokud však, jako správný "dungeon master", prahnete po výpravě do chladných hlubin planety, obzvláště když v univerzu Albionu panuje tropické klima, pak zde nalezenete celou řadu podzmeních komplexů které čekají na objevení, deratizovaní a zcivilizování.

[3] Odplouváme na Gratogel
Po vyřešení lokálního problému u rasy Iskai vyplouváme s Frillem vstříc Gratogelu, kde by měli údajně něco vědět o přistání Toronta. Doufám že to celé brzy skončí a my s Rainerem (se kterým jsem se už skamarádil) budeme moci vyprávět o svých zážitcích na této úžasné planetě...

Albion z mého pohledu tvoří jakýsi mezistupínek ve vývoji RPG žánru mezi klasikou jako je Ultima VII či Dungeon Master, a nástupem "novodobých" konceptů žánrů zavedených prvním Falloutem od Black Isle. Po všech směrech výborná hra, která dokaže zabavit na pár týdnů a po dohrání se k ní budete i často vracet, i jen vzpomínat.

Pro: izometrická grafika, rozsáhlost, příběh, atmosféra, dialogy

Proti: některé zvuky a hudba

+41 +42 −1

Gothic

  • PC 90
Ještě nedávno jsem občas zálibně koukal na krabici od Gothicu vystavenou u mě v pokoji na skříni. Krabici jsem už sice sundal, ale vzpomínky na tuhle hru už mi asi nikdo z hlavy nevymaže.

Gothic bylo mé první pořádné 3rd person RPG a musím se přiznat, že málokterý herní svět mi hned od začátku tak moc učaroval a vtáhnul do sebe tak intenzivně jako právě svět Gothicu. Tenhle svět byl uvěřitelný na první pohled krásný, ale při bližším pohledu dost prohnilý, se svými vlastními krutými pravidly. Plně zde platilo staré přísloví, že pomocnou ruku najde člověk vždycky na konci své paže, i když se během hraní našlo i pár postav, které neměly v úmyslu hlavního hrdinu v lepším případě okrást a v tom horším rovnou zabít. A tak ačkoliv byly moje první krůčky byly trochu rozpačité - ovládání, na které si musel člověk zvyknout, grafika která byla víceméně reálná, ale měla v sobě i jisté prvky zjednodušení - tak jse to vše překonal a odměnou mi byl zážitek, který se v budoucnu už málokdy opakoval.

V téhle hře není hlavně na začátku skoro nic zadarmo a i ty největší maličkosti je nutné si urvat, každý špatý krok mimo cestu může znamenat smrt. A tenhle stav vydrží hodně dlouho, v podstatě až v hodně pokročilé fázi hry se může dostavovat trochu takový ten hrdniský pocit "já jsem tady nejlepší". Nic pro zhýčkané hráče, kteří jsou zvyklí, že vše jde samo, o to větší výzva pro ty ostatní.

V podstatě jsem o hře skoro nic neřekl a to bylo i úmyslem, lepší než o tom číst je prožít to na vlastní "kůži", takže překousněte trochu zastaralejší vzhled a zahrajte si to, hra, která defakto vytvořila svůj vlastní žánr si to určitě zaslouží.

Pro: Úžasný herní svět, osobitá ale přesto pěkná grafika, dobré questy

Proti: Než si na něj člověk zvykl, tak ovládání, konec už dost linární

+41

Call of Duty: United Offensive

  • PC 90
Nestává se tak často, že datadisk předčí v různých aspektech svou plnou verzi hry. Avšak u United Offensive se to dle mého názoru povedlo. Rozhodně musím pochválit ještě intenzivnější pocit z boje, hru jsem měl sjetou na jeden zátah po cca 4-5h, a i když je co se týče počtu misí poloviční, z mého pohledu není tak rozkouskovaný a lépe mě to vtáhlo. Po grafické, zvukové, hudebního doprovodu a atmosféry zůstalo vše na velmi vysoké úrovni a samozřejmě i koridor a skript, který je snad ještě větší než u původní hry.

Opět se zde setkáváme se třemi národy (USA, Anglie, Rusko) a pokaždé odehrané kampani následuje filmeček ztvárňující postup hrou a to se mě velice líbilo. Velikým přínosem je určitě možnost běhu (jen na malou chvíli) a zlepšení AI u spoluhráčů, kteří mě již nepřipadali tak zbyteční. Příjemným překvapení je náplň jednotlivých misí, kde přibylo k autu a tanku ještě letadlo a loď. A na každém kroku jde cítit inspirace ze seriálu Band of Brothers „běh přes otevřenou pláň“.

Jediné mínus je pak klasicky naskriptované pasáže, všudypřítomný koridor, délka a o něco tužší obtížnost hlavně v ruské kampani (což není úplně zápor, ale někdy je to frustrující)

Pro: atmosféra, zvuky, hudba, náplň misí

Proti: skript, koridor, delka

+41

Mafia II

  • PC 70
Také přileju trochu do kotle. Na druhou Mafii jsem se samozřejmě těšil jak malé děcko. Byl jsem naštvaný, že si ji nezahraju, jelikož můj notebook už je pár generací pozadu. Nakonec se mi naskytla možnost zahrát si Mafii jinde a popravdě, kdybych měl Mafii popsat jedním slovem, tak to bude zklamání. Ano, určitě to částečně je mým přehnaným očekáváním, ale z větší části to je samotnou hrou.

Mafia 2 na mě působí neuvěřitelně rozporuplným dojmem. Něco je naprosto dokonalé, vypiplané, vyhrané, něco zase osekané a odfláknuté. Každopádně, co Mafii v mých očích sráží k zemi, je ježdění v autech mezi misemi. Samotný jízdní model je perfektní, auta jsou dokonale vymodelovaná, model poškození je jeden z nejlepších, co jsem ve hrách viděl a možná když řeknu, že samotná auta jsou to nejlépe udělané na Mafii, nebudu ani tak kecat (jenom se mi při vší té vypiplanosti nelíbily nereálně zvětšené výkony aut - ve 40. a 50. letech určitě nejezdily běžně káry, co měly od 150 koní pod kapotou navrch). Nicméně umělé natahování hrací doby ježděním po městě sem a tam považuju za obrovský zápor. By oko bych řekl, že jsem ježděním z bodu A do bodu B strávil tak 60 - 70% hrací doby. Bohužel ježdění je ke konci tak otravné, že místo koukání na cestu jsem různě přepínal kamery, sledoval, jak se na ráfkách kol odráží okolní budovy, koukal jsem, jak perfektně se chová pneumatika, když brzdím (nevím, zda PhysX, ale různé ohýbání gumy je prostě cool :D). Ale HLAVNĚ to nekonečné ježdění ubíjí hru jako celek, jelikož během třeba i 10 minutové cesty vlastně zapomenete, co se stalo v cutscéně před jízdou a z příběhu máte celkově hovno (aneb chtělo by to všechny cutscény sestříhat a pustit znovu bez ježdění).

Všude probírané osekávání hry se podle mého nejvíc projevilo právě na příběhu. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že do luftu padla tak půlka scénáře. Hra má 16 kapitol, ale během prvních 13 se příběhově vlastně vůbec nic neděje. Objevují se postavy, které už nikdy neuvidíte, slýcháte jména, která si nikdy nezapamatujete, děláte mise, které s konečnou zápletkou vlastně nijak nesouvisí no a najednou jste v kapitole 14 a příběh jede do finiše. Takhle si gangsterský epos rozhodně nepředstavuju, pominu-li, že konec hry je víceméně flusanec do ksichtu nám hráčům. Hra, která staví na příběhu prostě nemůže takhle skončit. K tomu bych měl připočíst nějaké scénáristické kyksy (nábor do rodiny připomíná víc nástup na brigádu do call centra, než jako pasování na mafiána (a Scorsese se klepe na hlavě a Puzo se vrtí v hrobě)).

Další problém mám s postavami a češtinou. Vito je takové bezcharakterní pako. Občas vám jej hra představuje jako velkého myslitele, občas zase jako horkokrevného zabijáka. Je prostě rozporuplný, jako celá hra. Jako postava se mi rozhodně víc líbil Joe. No a zbytek postav - těžko o nich mluvit. Zřejmě to souvisí s příběhem, kde měl podle mého každý mít víc prostoru, ale takhle jsou to prostě jen panáci, kteří se nějak jmenují a něco vám říkají. Správně mafiánsky na mě působil akorát Leo (opět škoda malého prostoru). K češtině bych rád řekl, že dabing hlavních postav mi vůbec nevadil, spíš česky přepsaný scénář občas působil směšně, ale po této stránce hodnotím hru rozhodně kladně, i když v budoucnu si rozhodně chci hru zahrát ještě v originálním znění.

Atmosféra hry je naprosto dechberoucí, podtržená úžasnou grafikou. Město a všechny lokace v misích jsou udělány s pečlivostí, snad i láskou ke hře. Mise v hotelu, ve vězení, zakopávání mrtvoly anebo jenom pojíždění v noci, když prší - naprosto dokonalé.

Akční pasáže mě zklamaly. V první Mafii jsem v myši cítil každý výstřel, slyšel jsem každou nábojnici, co spadla na zem, mohl jsem si všimnou každého vyhozeného zásobníku. Mafia 2 naopak sází (řekl bych až moc) na fyziku a zničitelné prostředí (akorát mi nejde do hlavy, jak to může fungovat bez PhysX). Střílení je jalové, zbraně na mě působí jak pšoukačky bez efektu, opravdové kanóny jsou jenom magnum a brokovnice. Můj oblíbený Thompson je směšný, jelikož nijak necuká, míra přesnosti je dána crossairem a ne vaší rukou a jeho účinnost je na úrovni vzduchovky (i když pořád to byla moje nejoblíbenější zbraň :D). Na druhou stranu, spoušť, která po boji zůstane taky není špatná. Všechny ty kusy betonu, dřeva a skla působí parádně. Plus akce je hodně nabitá, pořád se něco děje, pořád někde něco lítá... opět rozporuplné.

Ono to takhle z předchozích řádků vypadá, že hra je v mých očích celkem propadák, ale není tomu tak. Když si odmyslím ježdění, tak jsem se vlastně hodně bavil. Příběh, ač useknutý, působí dospěleji, mise jsou perfektní, potěší nakupování oblečení, rozhovory v autech a celkově i v misích mezi Joem a Vitem jsou také zábavné. Také mě hodně pobavil poslední řádek v herních statistikách - doba strávená u Playboye :D. Zhodnotit číslem tuto hru je pro mě docela těžké. Ale myslím si, že 70% je zasloužené.

Na závěr bych chtěl dodat, že Mafia 2 nejenom mohla dotáhnout první díl, ale předčít ho, protože na to prostě má potenciál. Hra je od základu vytvořená s citem pro detail, pro atmosféru. V příběhu je plno prostoru, na postavách se dalo zapracovat mnohem víc a dal by se k nim vytvořit vztah, jako v prvním dílu, město je jak šité na vedlejší mise, volnou jízdu apod., kdyby se zapracovalo na herních mechanizmech, jako jsou celkem tupí policajti nebo jalová akce, kdyby se zkrátilo zbytečné pojíždění městem sem a tam, mohla to klidně být hra desetiletí. Takhle je to jen až moc okatě ostrouhaný polotovar, který bohužel udal směr případným pokračováním.. A myslím, že je to nesmírná škoda.

Pro: Atmosféra, grafika, auta, mise,...

Proti: Nekonečné ježdění v autech, ostrouhaný scénář, zabitý potenciál,...

+41

Alpha Protocol

  • PC 90
Alpha Protocol je výborné RPG, o tom nie je pochýb - teda aspoň z mojej strany. Jeho smolou je však nepochopenie celého konceptu od recenzentov v rôznych pochybných, herných plátkoch a webov. Alpha Protocol: The Espionage RPG hovorí viac, než by sa zdalo. Kto nepočúva potom sa čuduje. AP je totiž RPG, ale nie v tom modernom (Bioware) zmysle, ale v tom takmer "klasickom" štatistickom/tabuľkovom. Zjavný príklad za všetky - nemáš ani bod na pištoľ - netrafíš sa ani z dvoch metrov (papierová RPG logika). Toho dôkazom je i celý stealth systém, kedy pri maximálnej úrovni je hráč takmer neviditeľný.

Druhým technickým nedostatkom je podivná AI. Je zaujímavé, že niekedy je schopná zaujímavo reagovať (i keď nie logicky a už vôbec nie realisticky): tichá guľka do hlavy kolegovi strážcovi, druhý to zbadá uteká k nemu, nakláňa sa nad telo a...bum, druhá guľka. Niekedy sú však slepý. Inokedy zase príliš aktívny. Podivné, ale dá sa pristúpiť na takúto hru.

Klenotom AP je však príbeh, resp. voľby, ktoré môžete urobiť a urobiť musíte. Neexistuje dobrá voľba. V dialógoch si ani nevyberáte konkrétne odpovede, ale väčšinou sú to postoje k situácií, resp. druh vašej reakcie. A často sa treba rozhodovať rýchlo. Niekedy je to takmer doslova "doprava alebo doľava" a trochu toho morálneho klišé v zmysle "potreby väčšiny prevažujú nad potrebami menšiny alebo jednotlivca"? Záleží na hráčovi. Vlastne, keď si to tak teraz uvedomujem, celý príbeh by sa dal zhrnúť do spomenutej frázy.

Postavy sú výborne napísané, veľmi dobre zahrané (dabované)...i keď, pri Marburgovi som čakal, kedy začne kričať "Go for the eyes, Boo, go for the eyes!" Áno, chápete presne, rovnaký herec. :) Nie je núdza o zaujímavé zvraty a prekvapenia ako sa príbeh blíži ku koncu. Jedno rozhodnutie vám otvára nové možnosti v ďalších misiách, prípadne vám ich úplne uzavrie.

Vypočul som si mnoho o problémoch, ktoré hra má - avšak vo verzii 1.1 som nenarazil na nič, čo by mi bránilo v plynulom a bezproblémovom hraní. Jeden, jediný raz sa mi postava zasekla do steny a bol potrebný "load", ale to bol skutočne jediný problém.

Alpha Protocol dokazuje jedno - v Obsidiane vedia napísať dobré až výborné postavy, dokážu vytvoriť parádne svety a vdýchnuť im život. Rovnako však potvrdzuje i to, čo vieme už z ich predošlých hier - tak trochu majú problém s technickou stránkou veci. :)

Pro: postavy, príbeh, atmosféra, vetvenie a vysoký stupeň znovuhrateľnosti, po dlhej dobe jedno výborne ne-fantasy RPG

Proti: nič čo by vyslovene bránilo v hraní, možno by neškodilo trochu spestriť náplň

+41 +45 −4

Blood

  • PC 80
Blood je jako Doom II na steroidech. Pardon, na krvi. Hlášky, prostředí, skřeky kultistů a mnoho dalších detailů dělají z Bloodu ten správný, plazmatickou tekutinou nasáklý drink, jenž nelze než neodmítnout.

Gamedesing, obzvláště v prvních částech hry, má spád a každá z lokací je relativně propracována a obsahuje celou řadou tajných míst a předmětů. Později je už vidět mírný pokles nápadů u autorů, to je ale nahrazeno větším počtem nepřátel a rozmanitější sbírkou likvidačních nástrojů. Příběh těžko hledat, klasická zápletka pomsty s mírně zamotaným koncem. Jak už jsem zmínil, první část překypuje zapamatování hodnými momenty ať už jde o jedoucí vlak, bombardované město či projížďku v důlním vozíku. Zvláštní zmínku si zaslouží hudba (Infuscomus), která když zazní, zvedne adrenalin o sto procent.

Menším problém v plném vychutnání Bloodu (v DosBoxu) je špatné ovládání a občasné znehybnění, což v kombinaci s velkým počtem nepřátel znamená restart poslední uložené pozice. Finální resumé přesto vyzní více než kladně, především pro ty, jež upřednostní zajímavé prostředí a unikátní atmosféru zmaru před mírnou technickou zastaralostí Build enginu.

Pro: prostředí a celkově detaily v podobě hlášek, tajných míst a tak dále

Proti: horší kompatibilita s DosBoxem

+41

Amnesia: The Dark Descent

  • PC 80
Tahle hra je pro mě pozoruhodné herní zjevení a to hned ze dvou důvodů.

Amnesia je po celou dobu taková, jaké jsem doufal, že bude i Call of Cthulhu - se kterým toho mimochodem má společného více a ještě o něm bude řeč - totiž prostá přímé akce (a jejího neúměrného hromadění se ke konci), kdy herní náplň tvoří hlavně procházení lokací, pročítání písemných záznamů ve snaze zjistit co nejvíce a překonávání rozličných překážek blokujících další postup (ne, že bych občas nekouknul do návodu - já mám tendence zakysávat u největších maličkostí). Nijak zvlášť si sice nepotrpím na herní fyziku a kvůli hádankám adventury také nehraji, ale co se musí autorům nechat, tak že prostředí funguje skvěle. Efekty nevolnosti na začátku hry mi sice působily, ehm... nevolnost, ale když přešly, hra se dobře rozhýbala. Zmínit tu musím hlavně manipulaci za pomoci gestikulace myší, což sice může působit jako pozlátko, ovšem to jen do té doby, dokud se neocitnete v naléhavé situaci, kdy se vám to trhané kroužení kolem ve snaze urychleně zdvihnout mříž krvavě nevyplatí... Samotní nepřátelé mi jinak občas přišli zbytečně početní a hlavně tedy předvídatelní, skoro až zdržující - to když bylo třeba se často někde krčit a čekat, až ten další zase přejde (žalář). Nicméně na druhou stranu - hra má své děsivé okamžiky a zejména pasáže, kdy se nepřítel jen tak nevzdálí či vás dokonce pronásleduje neznámými temnými chodbami, nepostrádají pořádně silný náboj. V Dark Corners of the Earth jsem se snad ani zpoloviny nebál tolik, jako místy tady.

A když už kopu do toho Cthulhu... druhá věc, co mě zaujala - příběh. Ztráta paměti je sice fakt dost ohraná, ale už zjištění, že to byl záměr bývalého já hlavní postavy, které nechalo tomu současnému i velmi prosté a srozumitelné instrukce - najdi Alexandra, barona hradu a zabij ho - skýtá určitý potenciál. Posléze se ještě přidá něco mytologie nepokrytě vykradené právě od HPL, hlavně se ale zhruba v poslední třetině začne děj lámat opravdu zajímavým směrem. Nepřátel už není zdaleka tolik, o to více však hra získává na působivosti při objevech dalších a dalších záznamů a za když už ne nejděsivější, tak přinejmenším za nejatmosféričtější pokládám právě lokace, kde sice o živáčka (nebo mrtváčka) skoro nezavadíte, místo toho vám však bude dělat společnost nejedno mučící zařízení...

Samotné zakončení sice mohlo být realizováno trochu lépe (tedy hlavně z vizuálního hlediska, abych byl konkrétní), ale jinak jsou rozdílné konce příjemně nedoslovné a nechávají dost prostoru pro vlastní interpretace - já sám měl docela obtíže se rozhodnout a i po dodatečném zhlédnutí dalších závěrů nejsem schopen jednoznačně určit, který mi vlastně sedí více. Jen stěží si dokážu vybavit, kdy jsem hrál naposledy hru, jejíž příběhovou linii bych mohl bez větších výhrad označit za inteligentní jako v případě Amnesie a to přestože má rozsahem blíže spíše k jedné z těch lepších Lovecraftových povídek. (Že někteří považují absenci vlastní fantazie za chybu autorů už je pouze problém dotyčných, vyprávění samotné svůj začátek, prostředek i to důležité na konci rozhodně má.)


Na závěr už jen doplním přání, abych si příště mohl zahrát něco v podobném duchu, jen s možnostmi pobytu v exteriérech a rozhovorů s dalšími charaktery - v kombinaci s kvalitními herním systémem a solidně napsaným příběhem by to totiž vážně mohlo stát za to.
+41

Duty Calls

  • PC 50
U téhle hry jsou jenom dva druhy hráčů - ti, které tuta hra pobaví a ti, kteří berou Call of Duty až moc vážně. Ano, uznávám, ta hra je strašné lejno. Dohraje se sotva za 10 minut, nepřátelé střílí pouze ve dvou naskriptovaných situacích (!!!), zbraně jsou také dvě, úrovně jsou doslova koridory... ale já se od začátku do konce nepříčetně křenil. Tlemil jsem se u briefingu (blá blá blá nukleární zbraň blá blá blá tajná základna blá blá blá), tlemil jsem se u prvního nepřítele (rádoby drsný hlas: I am an enemy.), tlemil jsem se u prvního výstřelu (boring), tlemil jsem se u cutscén (nemůžeš mě zabít, pokud se z nějakého důvodu hra nehodí do bullet timu *hra se hodí do bullet timu* ...a sakra *jeep exploduje po dvou kulkách*), tlemil jsem se u zakrvácené obrazovky (SO REAL!!!), tlemil jsem se u povyšování (master sergeant shooter sergeant important person of sergeants extreme!), tlemil jsem se naprosto u všeho. Ano, právě jsem vpodstatě popsal celou náplň hry. Ano, dá se to zahrát tak jednou. Ale pokud nejste zapšklý pravověrný fanda nových Call of Duty, tak se na jedno zahrání výtečně pobavíte.

Pro: HUMOR!!!

Proti: To samé co v Call of Duty, akorát vyvedené do extrému

+41

Bulletstorm

  • PC 80
Přestože hráči po celém světě přijali Bulletstorm celkem rozporuplně, nemohu jinak, než tuto hru každému milovníku akčních her doporučit. Bavil jsem se celou dobu, nenarazil na jediný bug (jen jednou jsem se propadl do podlahy a musel loadnout checkpoint) a bez známky trhání hrál v 1900x1200 na plné detaily, včetně AA.

Unreal Engine vypadá pěkně a přestože je hra tak lineární koridorovkou, že to až bije do očí, některé části jsou nadesignování opravdu vynikajícně. Bohužel jak je u podobných her zvykem, je kratší, než je zdrávo a za dva pohodové večery je to celé over.

Bodování za nejrůznější druhy zabíjení zmetků a odemykání dalších a dalších těchto "achievementů" je povedené a pokud se vám povede něco opravdu vypečeného, už srdíčka ta nálož bodů vskutku zahřeje. S touto funkcí se však nesou dvě věci, kterou jsou dost kontraproduktivní - nakupování munice a možnost tahat s sebou jen dvě zbraně (plus základní samopal). Drtivou většinu hry jsem tak dohrál s brokovnicí a odstřelovačkou a ostatní zbraně vyzkoušel maximálně na pár minut po jejich nálezu. A díky nakupování munice jsem náboji až zbytečně moc šetřil a spoustu fatalitních fajnes si nechal ujít.

Ve finále mě ale hra opravdu hodně bavila a shledávám ji skvělou odreagovačkou. Nemá nijak promyšlený příběh, superinteligentní AI, ani nesrší originalitou, ale zkrátka se hraje dobře a to je důležité. Milovníci těchto akčních vymejváren se budou bavit, vy ostatní to pro jistotu vůbec nezkoušejte.

Pro: Grafika, design, hratelnost.

Proti: Velice krátké, nutnost nakupovat munici a možnost tahat jen dvě další zbraně.

+41 +43 −2

The Saboteur

  • PC 90
O hře jsem až donedávna něměl ani tušení, ale protože Gta i Mafie mi nejsou cizí a hru z 2.světové války jsem nehrál už nějaký čas, tak byla jasnou volbou, navíc jsem si chtěl zahrát něco kratšího (v tom jsem se však pěkně spletl).

Na začátku jsem byl trochu dezorientovaný, člověk byl vržen do víru událostí, na které se předtím ani nestihl připravit, ale po hodině se vše uklidnilo a začalo to pěkně odsýpat.

Na hře je zajímavé, že příběh je obyčejný, cíle misí totožné, grafika zastaralá a jízdní model vozidel nijaký, přesto je hra opravdu dobrá, zřejmě zde platí matematické pravidlo, že mínus a mínus = plus :) Hra sice vykrádá své známější herní konkurenty, bere si od každého jeho největší taháky a ač je nedokáže tak dobře technologicky předvést, tak je z toho často větší zábava než u originálu, to se opravdu moc nevidí.

Nemá cenu pitvat příběh, každý ho zná (nebo pozná) sám. Jen jeden fakt mě opravdu zarazil, pokud vím, ve hře není zmíněn rok, kdy se děj v okupované Francii odehrává, proto je zajímavé, že 3 měsíce předtím se váš hrdina účastní závodů v Německu v předvečer války, Francie sice padla rychle, ale zajisté ne za 3 měsíce. No nemá cenu se v tom dále pitvat.

Mise, na první pohled se stejnými cíli (nechat vybouchnout ošklivé německé zbraně, prostředky k výrobě ošklivých německých zbraní apod., zabít nepohodlné nácky, kteří škodí Francii, či odboji a občasně zachraňovat všemožné lidi užitečné pro spojence) jsou překvapivě často odlišné s jiným průběhem a možností zdolání. Některé jsou tak dobré, že na ně budu dlouho vzpomínat. Zvláštní druh misí představují závody, jejichž zařazení do hry vítám, už jen kvůli vzpomínce na Mafii a podobná krásná závodní auta, škoda jen jejich jednoduchosti, maximálně napodruhé už je vyhraje každý.

Největším kladem hry je však Paříž, je krásně zpracovaná, vypíchnuty největší dominanty a projíždky, procházky a prolézačky po ní jsou prostě dechberoucí. K její prohlídce je nejlepší hledat vyhlídky z volnoherních cílů, ty jsou umístěny na pařížských pamětihodnostech a cesta k nim není často jednoduchá, ale o to je odměna větší. V Paříži jsem byl před 10 lety, ale tak pěkně jako Saboteur mi ji nic a nikdo nepřipomněl.

Co se týče možností vyblbnutí mimo hlavní příběh, tak nabídka je vcelku dostačující, sabotáže odstřelovačských věží, děl, světlometů, sbírání všech, asi 45, vozidel a plnění perků je zábava. Sám jsem své hraní střídal zhruba ve smyslu několik misí a poté sabotáže na již zbarveném území, což délku hry natáhlo z nějakých 12-15h na skoro 41h :) Ale 100% je 100% :)

Hra je nečekaně dobrá, za další díl, bych se nezlobil.

Pro: Paříž, černobílý pohled, sabotáže, vyhlídky

Proti: občas bugy, slabý příběh, grafika...

+41

Half-Life

  • PC 100
Komentář píši jako vzpomínku na éru mého hraní před cca 10 lety. Za celou tu dobu co hraju PC hry, mám nějaký svůj pomyslný žebříček TOP nejlepších her, tato hra patří rozhodně mezi ně.
Tehdejší kombinace špičkové grafické stránky hry, návykové hratelnosti, skvěle navržené úrovně (až na jednu), svým stylem, kdy je klasická 3D akce vyšperkovaná do detailů na tehdejší poměry, to vše při dlouhé hrací době, činí z mého subjektivního pohledu jasného favorita.
O perfektní grafickou stránku se staral upravený Quake 2 engine. Zde beru jako velké plus skloubení kvality a kvantity. Hra oplývala množstvím detailů a efektů a přitom měla velmi přijatelné HW nároky.
AI nepřátel byla taky hodná pochvaly. Od méně inteligentních vetřelců až po dosti agresivní vojáky, kteří svojí vzájemnou kooperací ze sebe činili dosti dobrého protivníka.
Zbraňový arzenál byl nadstandardní. Ve hře jste mohli vlastnit od notoricky známého páčidla přes pistoli, magnum, kulomet, brokovnici až po raketomet, mimozemské zbraně, granáty a další.
S hrou více hráčů jsem nikdy neměl moc tu čest, zde se zdržuju komentáře. Po Internetu jsem tuto hru nikdy nehrál, snad jen po lokální síti jsme jen tak 4fun zkoušeli pár her s bratrem.
Dále je dobré zmínit, že Half-Life není jen tak ledajaká 3d akce, kde neustále přímočaře jdete kupředu a jen kosíte nepřátele. Obsahuje i logické prvky, které mi tehda uměly celkem i zavařit mozek. Dokonce mě to donutilo si koupit oficiální příručku a sem tam jsem se musel nahlédnout co a jak udělat, abych se mohl dostat dál. Dodnes tuto knihu vlastním a sem tam seberu z poličky a prolistuju jako určitý způsob zavzpomínání na staré časy :)
Na závěr bych chtěl zmínit snad jen jediný zápor ve hře, který mě stejně nedonutí snížit ohodnocení z plného počtu. Jedná se o mnohokrát avizovanou závěrečnou pasáž. Mimozemská planeta Xen. Přes hodně úmrtí a zasekávání se prostě nemohu jinak.

Pro: Atmosféra, zvuky, grafika, celková hratelnost, páčidlo :D

Proti: Maximálně tak Xen.

+41

Mass Effect 2

  • PC 90
První Mass Effect mě hodně bavil. Z nějakého neznámého důvodu jsem mu dal přednost před Dragon Age, a to i přes to, že jsem spíše na fantasy a scifi mě vyloženě nebaví. Hru jsem si užil, a ačkoli mi na ní pár věcí vadilo, po celou dobu hraní jsem se bavil (i přes všudypřítomný patos).

Dvojka mi dlouho stála v poličce. Čekal jsem, až budu mít více volného času. Který přišel krátce po vydání ME3. A jak u mě dvojka obstála?

Mass Effect 2 je výborná hra. Možná někteří z Vás zaregistrovali, že si neustále stěžuji na různá zjednodušení a prvky v nových hrách, které usnadňují hráči cestu. Mass Effect 2 je těchto prvků plný. A i přesto mě velice bavil a nepřišlo mi, že mě tvůrci vedou za ručičku. Oni vedou, ale velice nenápadně. Nemáte to ani čas sledovat, protože se na monitorech odehrává dokonalá kombinace interaktivního filmu a hry.

Jednoznačným a nejvýraznějším plusem jsou dynamické dialogy. V jedničce se o to už pokoušeli, ale nebylo to ono. Tady už jsme postoupili na vyšší level a doufám, že ve trojce bude vše dotaženo k dokonalosti. Postavy přecházejí z místa na místo, do jiné místnosti, drbou se, zlostně si buší do prsou, sedají ke stolu, pláčou, popadají se za břicho, kryjí si obličej v očekávání rány a tak dále a tak dále.
S tím souvisí i mimika obličeje. Je zajímavé, že hlavní postava má jen tři hlavní výrazy (neutrál, zamračení, křečovitý úsměv), kdežto některé NPC (zejména modrohlavky) přímo hrají city. Člověk se nediví, že Asarianky všichni milují.

Hlavní postava je vůbec úděsná, tak jako byla v jedničce (hrál jsem za chlapa). Ve dvojce prakticky zmizela možnost sarkastické odpovědi a vystřídala ji drsná odpověď, která ve skutečnosti až tak drsná není (jak kdy). Někdy mě překvapily Shepardovy reakce, ale to mohlo být překladem. Rozhodně ale vítám možnost mnoha odpovědí, které možná nemají na průběh hry vliv, ale celý dialog vypadá reálněji.

Hra je velice lineární. A to nejen, co se týká děje , ale i co se týká map – prakticky nemůžete narazit na žádnou odbočku, dokonce i města a lidské (popř. alianské) aglomerace jsou vytvořeny tak, že se v nich vyznáte po první návštěvě. Což považuji za plus. Nebloudil jsem a byl jsem rád.

U akčních pasáží to bylo horší. Linearita by nevadila, ale uměle nastrčené překážky, za které se dá schovat, přímo mlátily do očí. Jakmile člověk spatřil shluk beden a sloupů, bylo jasné, že brzo bude střelba.
Za nešťastné rozhodnutí také považuji nakonfigurované běhání, krytí a interakci na jedné klávese.
Parťáci byli přínosní hlavně kvůli svým schopnostem. Sice stříleli, ale nijak extra. Ani toho moc při boji nenamluvili, což je škoda.

Docela dost toho ale namluvili mimo boj – a to je věc, která mě naprosto fascinuje. Ta představa, že každá postava má nějakou repliku pro každý moment v každé misi, kdyby si náhodou hráč na misi vybral právě ji. Sice bych přivítal více pošťuchování a nesnášenlivostí mezi různými charaktery, ale i tak jsem byl velice spokojen.

Parťáků jako takových bylo hodně, možná až příliš. Ale vedlejší mise s nimi spojené byly všechny parádní.

Po akci přichází konec mise a možnost těžby minerálů na různých planetách. Není to špatný prvek, ale trochu bych ho urychlil (méně míst pro těžbu, bez nutnosti počkat, až se sonda vypustí, než mohu scanerem rejdit dál apod.). Ale celkově je možnost nových technologií dobrý nápad, zejména vyladění lodi.

Mass Effect 2 mě natolik ohromil, že jsem si po týdnu hraní koupil trojku. A už se těším, až si pěkně nakopčím sejvy a poté zachráním celý vesmír… zase :)

Pro: dynamické dialogy; plynulost děje; některé lokace jsou vážně nádherné; náplň misí; ubylo patosu

Proti: ,ale pořád je ho tam dost; těžba se po čase stane stereotypní; Shepard je mi hrozně, ale opravdu hrozně moc protivnej

+41 +42 −1

Fallout 2

  • PC 100
K tomuhle počinu lze napsat jen jedno a stačilo by. Tohle se prostě nehraje, ale prožije! Hru jsem zkusil jako naprostý RPG amatér. Předtim jsem smažil jen střílečky, auta a sport. Děkuju za to časopisu level jinak bych hru asi nikdy nezkusil, protože mě prostě podobný hry netáhli. Shodou okolností jsem měl zápal plic a musel jsem bejt měsíc doma. Hru jsem nainstaloval a už po nějaké půl hodině jsem měl ovládání naprosto vžité pod kůží.

První zkouška v chrámu, moje vesnice a první úkoly jako najít psa, ochránit zahradu to byla prostě paráda a to co přišlo po opuštění a odchod do velkého světa už se nedá popsat. Rozličné zbraně, řešení úkolů, náhodné lokace, bojový systém to všechno tvoří naprostou bombu. První začátky boje s oštěpem. Otravní gekoni. To byla atmosféra hry ke které jsem se s nostalogií vracel každé léto. Dohrál jsem jí šestkrát a nikdy mě neomrzela.
Kdo nezkusil nepochopí. Zasloužených 100 procent.
První díl jsem dohrál taky několikrát a je to skoro stejná paráda, ale dvojka pro mě vždycky bude jednička:-)

Pro: atmosféra, příběh, nepřátelé, zbraně, intuitivní ovládání, grafika, náhodné lokace

Proti: padání hry

+41

Half-Life 2: Episode Two

  • PC 95
Druhá epizoda Half-Life mi přinesla jeden velký smutek, a to fakt, že nevznikl další díl. Hra v nejlepším skončí, a my se můžeme dohadovat už 5 dlouhých let, jak to asi dopadne. Sakra, to mě vážně štve, ale co s tím nadělám. Možná jenom autoři čekají na nové konzole, aby se mohli technologicky posunout. Aby ale nezastihli Alyx na mateřské a Gordona jak se s pivem a pupkem nudí u televize.

Je to škoda, protože hra se prezentuje ve skvělé formě. Po, pro mě rozporuplné první epizodě, tu autoři nešetří skvělými nápady a strhujícím spádem. Každý detail hry je tu maximálně promyšlen. Děj tu navíc doprovází skvělé, někdy až trochu epické skripty. Hru jsem dohrál jedním dechem. Je to napínavé s strhující a hlavně o dost těžší než předchozí díly. Po stránce hratelnostní určitě nejlepší díl.

Příběh se tu opravdu hodně posunul, a hlavně se tu dozvíte spoustu odpovědí a pikantností. Měl jsem pocit, že jsem platná součást jednoho velkého týmu. Celé se to navíc odehrává v pěkné přírodě. Hra obsahuje nejlepší konečný souboj co jsem kdy hrál. Jde opravdu o hodně, a já jsem se po vítězství přistihl, že se klepu. Byla to opravdu adrenalinová jízda.

Bohužel je to ale krátký seriálový díl, který nemá pokračování..

Pro: strhující představení se vším všudy, obtížnost

Proti: bohužel jenom krátký seriálový díl, který nemá pokračování

+41 +42 −1

The Witcher 2: Assassins of Kings

  • PC 100
Rok a půl jsem měl druhého Zaklínače na disku, než jsem se do něj ponořil. Po tutorialu jsem byl trochu rozmrzelý z boje a navíc mi přišlo, že svět není – na rozdíl od prvního dílu – typicky Zaklínačský. Hlavní důvod byl ale ten, že nebyla na fantasy prostě chuť.

Nicméně, co se týče ztvárnění světa, mýlil jsem se. Svět je trochu odlišný než byl v jedničce, ale stále z něj Zaklínač dýchá. Hlavně je zde více politiky a intrik, což je přesně moje gusto. Liboval jsem si v rozplétání tajemství různých frakcí, prokecal každého kdo měl co říct, pečlivě četl veškeré knihy a deníky. A zjišťoval, že svět je zpracovaný naprosto skvěle a vlastně i vcelku reálně. Fantastická grafika je třešničkou na dortu.
Příběhově je dvojka absolutní špička a strká první díl do kapsy. Mnoho důležitých rozhodnutí, které ovlivňují děj a dokonce celé další kapitoly, zaručují vysokou znovuhratelnost. Vedlejší úkoly jsou stejně tak zábavné jako v prvním díle, stejně tak minihry.

I s bojem to nakonec nebylo tak horké. Není to sice žánrová špička, ale jen co jsem si jej trochu osvojil a zjistil, že největším nepřítelem je jen stání na místě a klikání, přišel jsem mu docela na chuť. Jediné co je trochu otravné je nutnost pít lektvary pouze při meditaci.

Tvorba postavy je rovněž lepší jak v prvním díle – tam bylo bodů dovedností přehršel a na konci už nebylo ani do čeho dávat. Ve dvojce se musí člověk rozmyslet jakým směrem se chce vydat, bodů je akorát na jedno odvětví. Rozhodně plus.

Záporů je málo a nejsou ani moc podstatné:
Kvůli častým (naštěstí rychlým) loadingům bylo vcházení do dveří naprosto retardované.
Přesně dané cesty znemožňující seskočit kde chci. Geralt nepřeskočí ani šutr.
Inventář z jedničky byl lepší a to už je co říct. Tady je akorát nepřehledný a blbě se v něm cokoliv hledá.
UI občas zablblo. Hlavně když má hráč někoho následovat. Několikrát se mi stalo, že jsem se onomu jedinci připletl do cesty, protože jsem byl rychlejší. A co dotyčný udělal? Otočil se a utíkal zpět na počáteční místo, tam sebou škubnul a nabral znovu směr quest. Roche byl v tomhle přímo expert.

Verze 2.0 přinesla mimo jiné i mod zvaný Aréna. A je to opravdová výzva. Smrt znamená konec a hráč je tak nucen začít znovu od začátku. Můj první pokus skončil už ve čtvrtém kole na Scoia'tael a pochopil jsem, že bez jednoho ze tří pomocníků, které lze najmout, není šance přežít všech třicet kol. Ona to bude pořádná dřina i s nima. A to prosím mluvím o obtížnosti normal. Po každém souboji si může hráč vybrat jeden z předmětů jako odměnu a dostane navíc nějaké orény na útratu u místního jednorukého obchodníka. Ceny má podobné jako jsou ty v hlavním příběhu, což znamená „rozhodně né nízké“. Aréna není špatný přídavek, dohrát jej sice nehodlám, ale vyblbnout se v něm dá.

Prvnímu dílu jsem dal stovku, dvojce musím tím pádem také. Dost možná je i o něco lepší než první díl, má hezčí Triss (zdravím Bodkina), vkusnější erotiku – Geralt už není takový děvkař, ale pečlivě si vybírá :), kvalitnější příběh, parádní grafiku. Jen mohlo být pokračování o něco delší.

Sám pro sebe musím označit oba Zaklínače za nejlepší RPG své doby. A chci trojku.

Pro: příběh, grafika, politikaření, svět, soundtrack, Triss, konečně pořádná zmíňka o Yennefer a Ciri, přístup CD Projektu k hráčům

Proti: inventář, chci víc!

+41 +43 −2

RollerCoaster Tycoon

  • PC 95
Tato hra spolu se s spolu se Zoo Tycoonem stala mými nejoblíbenějšími budovatelskými strategiemi „tycoonovkami“.

Je tomu již slušná řada let, tehda jsme s rodinou jeli na výlet do Německa do aquaparku a pamatuju si, že cestou zpět při zastávce v nějakém německém hypermarketu jsem viděl tuto hru a zamiloval se na první pohled :)
Zaujal mě krásný barevný obal hry (dodnes jej mám v poličce !), zaměření a cíl hry. Budovatelská strategie, kdy se snažíte vybudovat zábavní park, aby byl pokud možno co nejlepší, nejvýnosnější, nejčistší, nejpřehlednější apod. Dodnes je mým snem nějaký takový velký park, něco jako je Six Flags, navštívit osobně a zažít pořádnou dávku adrenalinu, vzrušení.

Než se tak stane, oprášil jsem právě tento díl a pustil se znova do hraní a nostalgicky zavzpomínal na dobu, kdy jsem u této hry seděl pečený vařený.

RCT1 nabízí pouze kampaň, ale netřeba nijak zoufat. Základní verze nabídla tuším něco kolem 20 jednotlivých scénářů (parků), kde se plní úkoly a pokud uspějete, postupujete dále. Začínáte s odemčenými 3 parky, postupným procházením se odemykají další a další. Jednotlivé parky jsou na samotném začátku určitým způsobem rozestavěné a vašim úkolem je dosáhnout daného cíle, kterým se rozumí určitá návštěvnost či zisk či spokojenost návštěvníků, a to vše za určitou dobu.

Hra využívá izometrické 2D grafiky s možností daného zoomu a otáčení po 90 stupních. I dnes je na co se koukat, taková grafika nikdy neomrzí.

Objevuje se zde i určitá ekonomická část. Hra nabízí měsíční přehled příjmů a výdajů, můžete si vzít půjčku, která má pro každou mapu svojí určitou horní hranici, podívat se můžete i na různé grafy a také založit různé marketingové kampaně pro nalákání návštěvníků (kupóny na vstup do parku zdarma, občerstvení zdarma, dráhy zdarma,…). Manipulace s terénem, stavba cest, vybudování konstrukcí nebo jejich provoz, vše stojí peníze. Stejně tak patří do nákladů mzdy zaměstnancům (údržbáři, úklidová četa,…), výzkum nových atrakcí a obchůdků, úroky z půjčky.

Nyní k samotnému stavění. Máte možnost postavit několik druhů struktur a potěšit tak vaše budoucí návštěvníky parku. Vše je rozděleno do podsekcí, od obchůdků, mírných klidných tratí, přes výletní a vzrušující a vodní až po samotné horské dráhy všech druhů a zatáček :)
Horské dráhy mají buď již připravenou hotovou verzi, kdy jen kliknete a vyberete místo, kde chcete dráhu umístit, nebo si ji můžete manuálně navrhnout sami a prokázat tak na svůj um. Osobně jsem to několikrát zkoušel, ale z hlediska bezpečnosti návštěvníků jsem je ani neotevíral a nechal pouze v režimu testování.
Jakmile postavíte jakoukoliv strukturu (krom obchůdků), je potřeba myslet i na umístění vstupní brány a speciálního chodníku na čekání na atrakci + východ z atrakce.

Hra nabízí možnost zkrášlovat váš park v podobě postavení stromů, keřů, květinových zahrad, zdí a plotů, fontán a soch. Abych pravdu řekl, toto využití šlo mimo mě.

Daleko důležitější je rozumné stavění cest skrze celý park. Přehlednost je důležitá, proto není od věci si vždy rozmyslet, kde co jak postavím a jak povedou pěší zóny. I když hra nabízí možnost stavby informačního kiosku, kde si návštěvník koupí mapu parku, často se může ztratit a velmi negativně se to projeví na jeho náladě a na hodnocení parku.
Na vámi postavené cesty je dále potřeba vhodně rozmístit lavičky a odpadkové koše. Lavičky poslouží k odpočinku utahaných návštěvníků. Stejně tak uvítají lavičky návštěvníci, kterým se udělalo šoufl po velmi adrenalinové jízdě na horské dráze, nebo návštěvníci co si koupili nějakou tu dobrůtku a chtějí si ji v klidu sníst a nestravovat se za pochodu.
Hračičkové si přijdou na své. Cesty a čekací zóny jsou různých barevných provedení, typu povrchu apod.

Další nedílnou součástí hry jsou návštěvníci, kteří se rozhodnou přijít do vašeho parku a utratit peníze za atrakce a suvenýry apod. Hra disponuje aktuálním přehledem jednotlivců i všech návštěvníků v parku a můžete se dozvědět nejen, co právě dělají, ale i na co myslí a co si o vašem parku myslí. Tuto složku nelze ignorovat, protože náš zákazník náš pán že ano :). A že někdy jsou až moc vymýšliví. Pro příklad umí vyslovit názor, že daná dráha byla skvělá, nebo vám pochválí čistotu parku. Mezi další méně uspokojivé myšlenky patří pocit na zvracení (to je tak, když leze na horskou dráhu se slabým nebo najezeným žaludkem :) ), stížnost na dlouhé čekání ve frontách, nečistotu parku, přelidněnost v parku, vandalismus, pocit hladu, žízně, toalety, nuda,…
Vše je přehledně zpracováno a je třeba nepodceňovat přání a stížnosti. Vše se dá většinou vyřešit.

K dispozici jsou ve hře i zaměstnanci. Údržbář, jehož náplní práce je čištění cest, zalévání zahrad, vysypávání odpadkových košů, sekání trávy. Jednotlivé práce se dají zapnout / vypnout. Já osobně jsem si vždy vystačil s čištěním cest a vysypáváním košů. Zahrady a dekorace jsem nikdy nestavil a sekání trávy je podle mě zbytečná ztráta času, je potřeba hlavně dbát na čistotě chodníků a přilehlých odpaďáků.
Mechanik opravuje poškozené dráhy a provádí jejich inspekce. Jakmile se nějaká dráha poškodí, vás to upozorní v dolní liště a mechanik poblíž dostane echo do vysílačky a vydá se sám na opravu.
Ostraha v parku se musí najmout v případě zvýšeného vandalismu a baviči (maskoti) se snaží pozvednout náladu čekajícím návštěvníkům v dlouhých frontách na vzrušující horské dráhy.
Každého zaměstnance můžete pojmenovat, můžete mu nastavit o jakou oblast se bude starat, rychle ho přesouvat na jinou část parku, můžete ho sledovat a každý zaměstnanec má i svou statistiku. Dozvíte se jeho mzdu (kolik vás měsíčně stojí) a kolik udělal jednotlivých úkonů.

Na začátku každé stavby nového parku máte k dispozici omezené množství struktur, proto je potřeba vynaložit peníze do výzkumu. Stačí se rozhodnout, kolik peněz chcete investovat do výzkumu, navolit si co chcete zkoumat a je hotovo. Já vždy zafinancoval maximálně a nové atrakce přibývaly s každým novým měsícem.

Zbývá snad už jen zmínit položka přehledu postavených struktur v parku. V této kartičce můžete hromadně zavřít či otevřít atrakce, dává vám přehled o stavu, kolik je na atrakci lidí, ale taky popularitu, doba čekání, délka fronty, profit, …

Na závěr bych ještě pár slov k tomu základnímu, vstupní bráně a samotnému parku. Můžete si přejmenovat park, přikoupit pozemek a rozšířit tak rozlohu vašeho parku, máte zde přehled o celkovém ratingu parku, počtu návštěvníků v parku, můžete zavést vstupné do parku, podívat se na ocenění parku (nejbezpečnější park, nejčistší park apod…) a pokud si nepamatujete cíl daného scénáře, zde se to dozvíte.

Strnuto podtrženo, hra nabízí obrovskou porci zábavy, možností jak postavit zábavní park a udržet jej v chodu, stále velmi přitažlivou izometrickou 2D grafiku, pocit z dobře vykonané práce a spokojenosti návštěvníků, zvuky prostředí parku, cinkání peněz při zakoupení lístku, smích, hudba linoucí se z okolí atrakce elektrických autíček.
Dle subjektivního názoru by se daly ve hře najít i nějaké zápory, ale nijak výrazně to neovlivní moje celkové hodnocení.
Stereotyp během hraní se u mě nikdy nedostavoval, stejně tak obtížnost hry bych nebral jako negativum, spíš jako pořádnou výzvu. Každý scénář v kampani měl různý terén, byl různě rozlehlý, hlavně v pozdější fázi byly začátky krušné, ale vše se dalo zvládnout. Nejvíce potíží mi udělal park s názvem Pokey Park :) na to nezapomenu a těším se, až se k němu opět dostanu.

95 ze 100. A to snad jen kvůli tomu, že mi tato hra sebrala mnoho propařených dní a taky občasná ztráta přehlednosti u velmi rozlehlých parků.
+41

Spellcross: Poslední bitva

  • PC 100
Naši východní bratři dali světu hodně dobrých věcí. Například korbáčíky, halušky, brynzu, Zónu A, Obchod na korze a třeba taky Uherský salám, hmm ten možná ne, ale je to z té strany ne? Hlavní obdiv a můj doživotní respekt, jim ovšem patří za vytvoření jedné z nejlepších, nejoriginálnějších a nejtěžších tahových strategií. Takže zatímco se většina zdejších uživatelů modlí k falešnému bohu jménem Mafie, já roztahuji koberec a svoje modlitby směřuji do Maďarska, teda vlastně na Bratislavu, pořád se pletu.
Perfektní a skvěle namluvené intro, mě tehdy doslova uchvátilo. Díky dabingu jsem se těšil, na každý briefing po každém postupu hrou a hláška „problémy“, se stala součástí mého tehdejšího života, moje matka by mohla vyprávět.
Jak už tu někdo psal, hra je prošpikovaná různými popisky a detailními informacemi o každé jednotce ať už vaší, nebo nepřátelské. Jednotky Other Side, musíte nejprve potkat a pak je možné zahájit výzkum a díky tomu získáte nejvhodnější strategii pro jejich zničení. Samozřejmostí jsou nové technologie a nové jednotky. Stačí tohle zanedbat a nemáte šanci se ve hře dál pohnout.
Další podstatnou částí hry, jsou zkušenosti vašich vojáků či obrněnců. Můžete nakupovat nové posily jak zběsilý, ale stejně máte smůlu, protože většinou proti silnějším nepřátelům nemají šanci. Jakákoliv smrt zkušené jednotky, se rovnala restartu. Společně s časovým limitem u některých misí a možnosti ztratit již dobyté území, to byla nejvíc frustrující věc ve hře a to je samozřejmě dobře. Délka hry je taky úctyhodná, i když v té době nic neobvyklého.
Tahle hra se měla stát ve světe legendou, nevím proč tomu tak není a taky nevím, proč už dávno nehrajeme dvojku. Nicméně tohle je jedna z mých nejoblíbenějších her, na kterou nedám dopustit. No a teď už nerušte je čas na modlitbu a pak si udělám na počest tvůrců maďarský guláš.

Pro: obtížnost, délka, dabing, jednotky

Proti: opakující se mise

+41 +42 −1

Alan Wake

  • PC 80
Při vzpomínce na první informace a videa psychothrilleru Alan Wake se mi ihned vybaví dva protikladné pocity - radost a vztek. Radost z toho, že se dočkám zajímavého titulu s tísnivou atmosférou a vzápětí vztek z toho, že na platformě PC si o této hře můžu leda tak nechat zdát. Naštěstí ta horší zpráva se po čase rozplynula a já si tedy mohl Alanův příběh prožít a zjistit, jestli moje očekávání nebylo přece jen příliš optimistické.

Alanův příběh, který je podle očekávání vzhledem k žánru přece jen trochu zamotanější, je něčím, co i tak patří k těm lepším stránkám hry a její stísněnou atmosféru s téměř hororovými prvky jen podtrhuje. Pokud tedy zmiňuji atmosféru, pak musím říct, že její kvalita je taková, jakou jsem ji očekával. Ve většině případů se hra odehrává v temném lese nebo v jiné podobně pusté a nehostinné krajině, kde se to sklíčenými pocity jen hemží a Alanův příběh tím tak nabírá na správné intenzitě. Ta je dále umocňována boji s nemrtvými, které pouze za svitu Alanovy svítilny mají pořádné grády a kolikrát jsem měl pocit, že je při nich můj tlukot srdce slyšet mnohem víc než ten Alanův.

Co se týká samotných bojů, ty jsou zpočátku vcelku snesitelné, ovšem postupně nepřátel přibývá a při obklíčení se Alan má co ohánět, aby se z jejich sevření dostal. K tomu má k dispozici nejvýše dvě střelné zbraně, při troše štěstí signální pistoli, světlice a sem tam i oslepující granát. To sice není ani málo, ani moc, ale vzhledem ke zmiňované přesile nepřátel a jejich slušné odolnosti je potřeba mnohem většího taktizování, než by se mohlo zdát a boje se tak někdy stávají poměrně frustrující. Navíc Alanova fyzička v běhu je snad na suverénně nejhorší úrovni, jakou jsem kdy měl možnost za poslední dobu ve hře vidět, takže až na pár výjimek je útěk před bojem tou nejméně reálnou variantou.

Co dodat? Závěrečná kritika sice ode mě zní příliš rozhořčeně, přesto však je pro mě Alan Wake svoji atmosférou a příběhem bezesporu velmi zajímavou hrou, která rozhodně stojí za zahrání. A pokud bych měl v sobě větší množství herního adrenalinu, pak výsledný efekt by byl rozhodně ještě lepší. I tak ale mám za sebou o jeden velmi solidní herní zážitek navíc.

Pro: atmosféra, příběh, zvuková stránka

Proti: občas frustrující boje

+41

Arx Fatalis

  • PC 90
Tak jsem dohrál další ze svých mnoha restů a musím říct, že jsem byl nadmíru spokojen, protože s takhle hutným RPG jsem se za posledních x let nesetkal. Zdejší pochvalné komentáře jsou bezpochyby na místě..

Největší radost mi udělala temná atmosféra, která spolu s (od začátku) vyšší obtížností dávala tušit, že se bude jednat o něco vyjímečného..

Když jsem poprvé zavítal do City of Arx, tak se opět dostavill ten zvláštní tajemný pocit, který jsem kdysi zažíval při hraní svých prvních her a u kterého jsem už nevěřil, že se může ještě někdy objevit :). Bylo to pro mě jako zjevení, zahrát si po těch novodobých bezduchých "hitech" něco, v čem je opravdu cítit to správné HC pojetí, kterým si řada starších RPG titulů získala tolik oddaných fandů..

Nechci zde popisovat podrobnosti, protože dost výstižné komentáře tu v tomto ohledu jsou. Tuto hru bych chtěl hlavně doporučit všem, kteří ji zatím nehráli a žízní po tom, co kdysi bylo, protože svět Arx není pouze kouzelný a podmanivý, ale hlavně poctivý..

Doporučuji hrát verzi 1.21 v eng (běží na Win7 a ta angličtina není nikterak složitá)! Kromě grafických bugů jsem se nesetkal s ničím, co by mi mělo hraní znepříjemňovat..

Pro: Atmosféra, obtížnost, staré dobré oldschool RPG

Proti: Grafické bugy

+41

The Elder Scrolls V: Skyrim

  • PC 75
Na úvod pár slov o tom, jak jsem se ke Skyrimu dostal, který poměrně dobře vykreslí můj vztah k téhle hře, potažmo TES vůbec.

Když vyšel Morrowind, nevěřil jsem vlastním očím. Neskutečně se mi to trhalo (pamatujete na tu dobu, kdy se trhaly hry?), ale graficky to bylo parádní. Ta voda! O pár let později jsem se k tomu dostal na lepší sestavě a po pár hodinách umíral nudou.
Série TES šla od té doby mimo mě. O Skyrimu jsem slyšel tolik hrozných historek, že by mě ani nenapadlo ho hrát, natož do něj vrazit peníze. Ale minulý rok vyšla krásná TES edice, kterou jsem prostě musel mít.

Ve stejnou chvíli také započala kampaň Dana Vávry na jeho RPG a všude se vzpomínalo na jeho hejt proti Skyrimu a psalo se o tom, zda ve Vávrově RPG budou hajzly, nebo ne.
A přesně kvůli tomu jsem si Skyrim nakonec nainstaloval. Ne, abych ho dohrál, ne, abych se u něj bavil, ale abych viděl, jak NEBUDE vypadat Vávrovo RPG...

Paradoxně jsem se u Skyrimu bavil. A to i přesto, že jako "RPG" to selhává ve všech směrech. Ona ta zkratka RPG sama o sobě ve skutečnosti neznamená vůbec nic, ale za ty roky se ustálily přece jen nějaké definice. Ale Skyrim na to všechno peče. Ano, máme tu možnost zvolit si rasu, délku nosu apod., ale na hru to nemám vůbec žádný vliv, ale vůbec. Maximálně mi pár NPC řeklo, že jsem špinavej Nord.

Statistiky - to samé. Vlastně se o nic nemusíte starat, jen děláte, co děláte, nějak vám to všechno stoupá, body z nových levelů můžete rozdělit do jakéhosi souhvězdí, bez kterého bychom se všichni obešli a tím to končí. NPC hrozně nudné, ani jedna vám neutkví v paměti. Dialogy dlouhé, o ničem. Questy všechny stejné, jdi tam a přines tohle. Draci hrozní, špatně naanimovaní, bojujete s nimi stejně jako s každým dalším monstrem. Společníci na nic, koně na nic, všechno na nic.

ALE gameplay, ten mě bavil. Chodit tam, procházet se městečky a lesem, vyplenit tu dungeon, tu jeskyni, tu věznici... no prostě dungeon. Boje jsou jednoduché, ale sekání a krytí je udělané tak akorát. Je to taková casual fantasy FPS, ten nejlepší herní brak v tom pravém slova smysl.

Skyrim je určitě nedodělaná odfláknutá hra s trilionem kravinek a bugů, ale dokud vám ty bugy nebrání ve hře, je to zábava. Je to vlastně parodie na dobré RPG. Je to výsměch všem těm, kteří se snaží dělat dobrá RPG a pak jim nezbude ani pár marek na šnicl. Je to prostě nehorázná sračka, ale bavilo mě ji hrát.

Pro: grafika, mlácení mečem, sekyrou apod., střílení z luku, krytí... asi 3 dobré questy

Proti: je to tupé, nedodělané, stupidní a ploché, ale na relax po práci ideální

+41 +43 −2