adam.kulhanek
Po dohrání prvního Falloutu jsem se velmi těšil na druhý díl. Protože jsem v té době nebyl moc znalý angličtiny, musel jsem si počkat, až hra vyšla s českými titulky jako příloha časopisu Level. Dodnes si pamatuji, že mělo vydání právě kvůli překladu několik dní zpoždění a já jsem z nervozity a natěšení otravoval snad všechny stánkaře v okolí tak 4x denně, jestli už ten vytoužený časopis náhodou nepřišel. No a když se konečně dostal jednoho rána do mých rukou, tak čekání na konec školy bylo snad nekonečné. Následující dny se mnou doma nejspíš nebyla moc řeč, protože jsem se odmítal odlepit od počítače. Byl jsem v režimu "škola - jídlo - Fallout - (krátký) spánek", dokud jsem se nedostal až na konec. Ale teď už ke hře samotné.
Úvod v chrámu zkoušek je takový nudný a pro nové hráče asi i celkem náročný. Hlavní příběhovou linku pak zde asi není třeba nijak zvlášť představovat. Osobně ji mám radši než u prvního dílu, ale stejně jako u něj zde není pro mě zase tak důležitá. Mnohem více mě baví návštěvy jednotlivých měst a lokací a řešení jejich lokálních problémů. Osobně to mám nejraději v Denu, Modocu a hlavně v největším městě New Renu, které je správně depresivním místem plném feťáků, prostitutek a mafiánů.
Bohužel stejně jako u prvního dílu se ke mně v poslední době postupem ve hře dostává drobný syndrom vyhoření a hraní mě už tolik nebaví. Je to obvykle někde v druhé polovině hry, kdy se dostanu za své oblíbené lokace, mám nejlepší vybavení a hru dohrávám spíš z povinnosti. Takové San Francisco a úplné finále pak probíhám skutečně co nejrychleji to jde. Asi mě to prostě víc baví v začátcích, kdy se těším na své oblíbené lokace a kdy ještě trpím nedostatkem vybavení.
Líbí se mi, že je hra ukecaná, takže důležité postavy mluví více, ale celkově se to nepřehání, takže netrávím polovinu času čtením dlouhých dialogů. Z postav mám asi nejraději například Myrona, Sulika, Cassidyho, Harolda, Seržu v Navarru, ale třeba taky Lynett, která je doslova "na přes držku". Jen škoda, že je v tomto dílu na celkové množství postav tak málo "mluvících hlav", které by lépe dokreslily danou postavu.
Je moc fajn, jak hra umožňuje hrát různými styly. Je teda pravda, že mám svůj pečlivě vyladěný build postavy, se kterým hraji nejčastěji, ale někdy není na škodu vyzkoušet něco jiného. Třeba postavu s inteligencí 1, kdy mají všichni hlavní postavu za debila (btw. super pokec s Torrem v Klamathu). Nebo charismatickou a empatickou holku, která může spoustu problému vyřešit "alternativním" způsobem. Nebo třeba takový trait Jinxed zase vnáší do hry spoustu zábavy jiného typu založeným na náhodě. A celkově bojový přístup, kdy se můžu specializovat jen na jeden typ zbraní je taky fajn. Například teď naposledy jsem celou hru dohrál zcela beze zbraně. Těch mimochodem ve dvojce přibylo slušné množství a společně s nimi i animace smrtí při kritickém zásahu. Zvláště u energetických zbraní to vypadá hodně efektně.
Vzhledem k tomu, že jsem hru dohrál už skutečně mnohokrát, přestala mi základní hra tak nějak stačit. Podíval jsem se tedy i po modech a určitě můžu doporučit Restoration Project, který do hry dodává spoustu věcí, které byly do hry původně zamýšleny, ale z časových důvodu se do ní nakonec nedostaly. Díky tomu je možné ve hře dotáhnout do konce některé zcela nedokončené questy, jako Sulikovu sestru, opuštěné děti v Denu, apod. Ale taky dojde na několik zcela vynechaných lokací. Teď naposledy jsem zkusil i mod, který přidává spoustě postavám "(ne)mluvící hlavy". Ty sice nemluví, ale i tak skvěle dokreslují dané postavy, což - jak jsem uvedl výše - mi u hodně postav v původní hře chybělo.
Druhý Fallout je pro mě společně s první Civilizací absolutním vrcholem mezi mými oblíbenými hrami. Dohrál jsem ho opravdu mnohokrát, se všemi možnými styly hraní a nepochybuji o tom, že jej ještě párkrát za život znovu dohraji. I když jsem ho naposledy dohrál před pár týdny, už teď se na to zase těším a tentokrát se se zmíněným syndromem vyhoření v druhé půlce hry určitě poperu líp. Jo a abych nezapomněl, nikdy vývojářům neodpustím, že v tomto universu zrušili zátky jako platidlo a zavedli mince. Nemůžu si pomoct, ale ty zátky prostě byly stylové a hodily se do tohoto světa víc.
Úvod v chrámu zkoušek je takový nudný a pro nové hráče asi i celkem náročný. Hlavní příběhovou linku pak zde asi není třeba nijak zvlášť představovat. Osobně ji mám radši než u prvního dílu, ale stejně jako u něj zde není pro mě zase tak důležitá. Mnohem více mě baví návštěvy jednotlivých měst a lokací a řešení jejich lokálních problémů. Osobně to mám nejraději v Denu, Modocu a hlavně v největším městě New Renu, které je správně depresivním místem plném feťáků, prostitutek a mafiánů.
Bohužel stejně jako u prvního dílu se ke mně v poslední době postupem ve hře dostává drobný syndrom vyhoření a hraní mě už tolik nebaví. Je to obvykle někde v druhé polovině hry, kdy se dostanu za své oblíbené lokace, mám nejlepší vybavení a hru dohrávám spíš z povinnosti. Takové San Francisco a úplné finále pak probíhám skutečně co nejrychleji to jde. Asi mě to prostě víc baví v začátcích, kdy se těším na své oblíbené lokace a kdy ještě trpím nedostatkem vybavení.
Líbí se mi, že je hra ukecaná, takže důležité postavy mluví více, ale celkově se to nepřehání, takže netrávím polovinu času čtením dlouhých dialogů. Z postav mám asi nejraději například Myrona, Sulika, Cassidyho, Harolda, Seržu v Navarru, ale třeba taky Lynett, která je doslova "na přes držku". Jen škoda, že je v tomto dílu na celkové množství postav tak málo "mluvících hlav", které by lépe dokreslily danou postavu.
Je moc fajn, jak hra umožňuje hrát různými styly. Je teda pravda, že mám svůj pečlivě vyladěný build postavy, se kterým hraji nejčastěji, ale někdy není na škodu vyzkoušet něco jiného. Třeba postavu s inteligencí 1, kdy mají všichni hlavní postavu za debila (btw. super pokec s Torrem v Klamathu). Nebo charismatickou a empatickou holku, která může spoustu problému vyřešit "alternativním" způsobem. Nebo třeba takový trait Jinxed zase vnáší do hry spoustu zábavy jiného typu založeným na náhodě. A celkově bojový přístup, kdy se můžu specializovat jen na jeden typ zbraní je taky fajn. Například teď naposledy jsem celou hru dohrál zcela beze zbraně. Těch mimochodem ve dvojce přibylo slušné množství a společně s nimi i animace smrtí při kritickém zásahu. Zvláště u energetických zbraní to vypadá hodně efektně.
Vzhledem k tomu, že jsem hru dohrál už skutečně mnohokrát, přestala mi základní hra tak nějak stačit. Podíval jsem se tedy i po modech a určitě můžu doporučit Restoration Project, který do hry dodává spoustu věcí, které byly do hry původně zamýšleny, ale z časových důvodu se do ní nakonec nedostaly. Díky tomu je možné ve hře dotáhnout do konce některé zcela nedokončené questy, jako Sulikovu sestru, opuštěné děti v Denu, apod. Ale taky dojde na několik zcela vynechaných lokací. Teď naposledy jsem zkusil i mod, který přidává spoustě postavám "(ne)mluvící hlavy". Ty sice nemluví, ale i tak skvěle dokreslují dané postavy, což - jak jsem uvedl výše - mi u hodně postav v původní hře chybělo.
Druhý Fallout je pro mě společně s první Civilizací absolutním vrcholem mezi mými oblíbenými hrami. Dohrál jsem ho opravdu mnohokrát, se všemi možnými styly hraní a nepochybuji o tom, že jej ještě párkrát za život znovu dohraji. I když jsem ho naposledy dohrál před pár týdny, už teď se na to zase těším a tentokrát se se zmíněným syndromem vyhoření v druhé půlce hry určitě poperu líp. Jo a abych nezapomněl, nikdy vývojářům neodpustím, že v tomto universu zrušili zátky jako platidlo a zavedli mince. Nemůžu si pomoct, ale ty zátky prostě byly stylové a hodily se do tohoto světa víc.
Hamster
Memphis
Paul
Chuck
Dines
CJ
Chark
bartas
M.a.t.t.
RNDr. Gunár Pavel
Jumas
ViRus
Say
Daemon
Kvasa
Drolin
Red
Phoenix
JohnCZ
Pro: Stále pěkná grafika, důraz na charaktery, Psycho je celkem fajn, místy pěkná hudba
Proti: Nevyužitá paralelnost, více mimozemśťanů, lokace se mi zdály místy nudné a horší než v původní hře