Nejlépe hodnocené komentáře

Tahle hra to má těžké. Fragment zaseknutý v čase, existující na pomezí současnosti a minulosti. Dobrého i špatného. Jedno se ale hře upřít nedá. V době vzniku původního Outcast to musela být neskutečná bomba. O to více mě mrzí, že jsem v roce 1999 tuhle hru minul a zahrál si až v roce 2021 její remake.

Předně je třeba říct, že Outcast: Second Contact je hra vypadající moderně, ale její hratelnost zcela odpovídá roku 1999, kdy vyšla původní verze, tedy hra Outcast. Současný hráč tak může být velmi nepříjemně zaskočen a i když sám za sebe bych původní verzi ve své době vypálil vysoké hodnocení, u remaku to neudělám. Hra jednoduše díky ponechání původní hratelnosti zestárla, byť to tak na první pohled, díky novému enginu, nevypadá.


První dojem - skvěle vypadající retro
Hra se na první pohled liší od svého vzoru především grafickým enginem, který je oproti původnímu voxelovému postaven tradičním způsobem. A především na obrázcích hra vypadá velmi dobře. Ano, není to v žádném případě nic, z čeho by si měl někdo sednout na zadek, ale grafika působí svěže, moderně a zachovává původní atmosféru, kterou přinesl originál. Kromě grafického kabátku ale autoři na původní hře nezměnili téměř nic. Hra si tedy zachovává svou původní hratelnost, což je na jednu stranu dobře pro znalce, na druhou stranu to činí hru méně přístupnou mladým hráčům.


Druhý dojem - nepříliš dobře fungující moderní hra 
Pokud ke hře přistupuje hráč jako k modernímu titulu, vzhledem k tomu že se jedná o předělávku hry z roku 1999 vydanou v roce 2017, velmi záhy narazí. Z pohledu dnešního hráče má hra několik vlastností, které mohou být vnímané špatně.

Questy jsou mnohdy zadané velmi vágně, pouze se slovním popisem místa kde se očekává jejich splnění, případně ani to ne. Nejednou se tedy dozvíte informaci, že musíte oznámit něco určité osobě, ale již nevíte kde se daná osoba nachází. Navíc, shrnutí questů v jednom velkém okně, ve kterém se pohybujete horizontálně i vertikálně je velmi nepřehledné.

Mapa s aktivním zobrazením již "objevených" osob se kterými jde komunikovat, ale s žádnou další informací, taktéž příliš nepomůže, naopak působí v tomto směru téměř zbytečně. Osoby více vzdálené od pozice hráče navíc mapa nezobrazí, ani když již hráč o daných postavách ví. Musí se tedy přiblížit k předpokládanému místu a znovu se podívat na mapu. Pokud hráč očekává, že na mapě uvidí místo kam jít v rámci aktuálního questu, tak může směle zapomenout. Neuvidí vůbec nic.

Pohyb a boje jsou spíše těžkopádné a z přestřelek se tak velmi rychle stane opakování shot, jump right, jump left, shot. Jakmile toto ovládání přejde do krve, není problém díky kombinaci opravdu špatné UI, která většinou pouze stojí a střílí, a špatně zvládnutého boje, jít a vystřílet kompletně bráněnou základnu.  Při troše štěstí vyjde ven hráč bez škrábnutí.

Je ale na místě otázka, jestli toto lze brát jako mínus, když autoři v podstatě vzali starší titul, oblékli ho do modernějšího grafického kabátku, ale nic jiného neměnili. Protože výše uvedené negativa najdete již v původní hře z roku 1999.

Dostáváme se tak k dilematu, kdy na jednu stranu tleskám tvůrcům za zachování původní atmosféry, na druhou stranu si říkám, že například ukazatel questu mohl být přece jenom řešen jinak, než nijak. Je hezké, že vám zadavatel questu řekne, že je třeba jít severozápadně, tam přejít dvě řeky, poté odbočit a u jezírka někde vpravo najít osobu XY, když to je v reálu velmi často k ničemu. Najít některé postavy, které se ve hře navíc pohybují je občas peklo. Mnohdy jsem doopravdy neměl nejmenšího tucha, kam jít, či co tam dělat.


Třetí dojem - Aha, při hraní už to tak slavné není
Outcast: Second Contact mě na screenshotech opravdu zaujal, jak jsem psal výše. Samotné ovládání je ale těžkopádné, animace prkenná a celkově je znát, že rozpočet na hru příliš vysoký nebyl, spíše naopak. Intro je udělané horším způsobem než před lety, střelba a boje jsou neohrabané, přechod po překážkách typu vyvýšený kámen občas až frustrující, animace obličejů připomínají spíše karikatury. Inventář je nepřehledný, hráč neví co k čemu kolikrát slouží, navigace ve hře je zmatená, umělá inteligence protivníků se rovná nule a… A přesto, hra si drží jednotný styl od začátku do konce a po určité době hráč může tyhle neduhy přestat vnímat, nebo je začne odpouštět. Důvod je jednoduchý…


Finální dojem: Tohle musela být ve své době bomba
Pokud se totiž hráč vžije do doby vzniku původní hry, okamžitě pochopí. Počáteční malá lokace slouží pouze pro rozehřátí, byť se odehrává na sněhu. Postupně těch lokací lze ale navštívit více a mě najednou došlo, jak unikátní musela hra ve své době být. Outcast: Second Contact velmi připomíná otevřený svět, tak jak ho známe z her dnes, pouze je rozdělen na několik menších celků, mezi kterými hráč cestuje pomocí teleportů. Tvůrci tak šikovně obešli omezení své doby, tedy nedostatečný výkon počítačů. Přesto nechali zcela na hráči, kam se vydá, co kde objeví, či v jaké posloupnosti bude úkoly řešit. Tu musíte s někým mluvit, támhle něco opravit, jinde někoho zachránit, či někomu pomoci. Ale je pouze na hráči co udělá první, kam se vydá poté, s kým bude mluvit a podobně. Jednotlivé střípky příběhu, to co kde má udělat, to vše si dává dohromady tím, jak skládá veškeré indicie dohromady. Ale způsob toho, jak se k jednotlivým věcem dobere, nechává hra zcela v režii hráče.

Ta otevřenost a ta volnost je vzhledem k věku původní hry doslova fascinující. RPG prvky sice ve hře neexistují, příliš to vlastně ani nevadí. Lze si ale vylepšovat zbraně. S nimi souvisí náboje, které si musí hráč nechat vyrábět u místních obchodníků. Ty vám náboje ale nevyrábí instantně, požádají vás, ať se stavíte později. Kdy? Nevíte. Tak to prostě budete zkoušet. Z dnešního pohledu obtěžující, z pohledu roku 1999 inovativní. Postupem času jsem přišel na to, že jsem měl zadanou výrobu u všech u koho to šlo a jak jsem se vracel z lokace do lokace, už na mě čekali vyrobené náboje a já zadal rovnou výrobu dalších s tím, že až přijdu příště, opět bude vše připraveno.

Příběh hry je poměrně jednoduchý, ale svým způsobem kouzelný, byť s nepříliš překvapivým koncem. Přesto si dokázal udržet mojí pozornost, bavilo mě procházet se pouštním městem, prodírat se pralesem, vidět jak mé činy mají dopady na místní obyvatele a kousek po kousku se prokousávat k finále. 


Fragment zaseknutý v čase, existující na pomezí současnosti a minulosti
Jak jsem již napsal, ve své době musela být tato hra neuvěřitelná a opravdu mě mrzí, že jsem se k ní tehdy nedostal. V dnešní době, pro nováčky, to ale bude pouze maximálně průměrná hra, který je remakem nějaké vykopávky bůh ví ze kdy. V době vydání bych sáhnul možná po ultimátním hodnocení, ale nebudu hodnotit hru z pozice toho, jak bych ji hodnotilo o mé 20 let mladší já před 20 lety. A naopak, nyní bych hře musel udělat hodnocení veskrze průměrné, což je v mém případě 50 procent. Přeci jenom na současnou produkci nemá.

Mé hodnocení tedy bude někde mezi. Je to poklona tvůrcům za to, co ve své době dokázali. Je to respekt k tomu, že udělali remake, byť tak nějak tušili, že se nezaplatí (a nezaplatil). Je to ale také konstatování, že byť hra staví na hratelnosti a otevřenosti, které ve své době musely vyvrátit čelist nejednomu hráči, dnes už přeci jenom máme dobu jinde. A remake, vzhledem k tomu že vylepšil vlastně pouze grafiku, tak nemá moc šancí dnešní hráče zaujmout.

Pokud máte rádi hry z tehdejší doby, kdy vyšel původní Outcast, určitě si Outcast: Second Contact zahrajte. Vzhledem k podstatně vylepšené grafice a pár drobným vylepšením je hra daleko lépe hratelná v současné době, jak původní originál. Zároveň je mu ale velmi, velmi podobná. Ve hře tak není nic nového, a kromě rozhraní a grafiky ani nic předělaného. Záleží tedy, jak budete ke hře přistupovat. Dokonalá z dnešního pohledu určitě není, ale bavit se u ní můžete opravdu náramně dobře.