Nejlépe hodnocené komentáře

Pokud chcete hrát Dark Souls, musíte být dokonale seznámeni s tímto videem http://www.youtube.com/watch?v=oyA8odjCzZ4
Dívejte se na něj alespoň jednou denně. Vstřebávejte jeho esenci každým kouskem svého bytí.

A teď vážně :)
Pokud jste hru nehráli a chcete vědět o čem je, podívejte se na hraní prvního levelu. Tento level slouží jako tutoriál, ale zároveň taky reprezentuje celou hru.
Přijdete do nějaké lokace. Začnete se rozhlížet kolem a budete následovat logickou cestu vpřed až dokud nenarazíte na nějakou větší překážku. Může se snadno stát, že nebudete mít dostatek schopností na to, abyste se přes ni dostali a máte tak na výběr dvě možnost: útěk nebo smrt. Vězte ale, že mít možnost utéct je luxus, který se vám ne vždy dostane.
Nic naplat, začnete se porozhlížet po zbytku lokace. Ze zabitých nepřátel posbíráte duše a užitečné předměty, od mrtvých bojovníků, mnozí z nichž se pokoušeli dostat k vašemu cíli, si vezmete jejich výstroj a některé z nich dokonce budete moci přivolat časem, aby vám v boji pomohli. Pokud nasbíráte potřebný materiál, vylepšíte si své zbraně a za nasbírané duše si zvýšíte level a až si budete jisti svou připraveností, pokusíte se překonat sami sebe a vrátíte se tam, kde jste dřív pohořeli.
Projít mlhavou bránou už není vstup do neznáma, nýbrž přijetí výzvy. V ten moment pravdy, kdy danou bránou vcházíte naposledy, tak jak jste se poprvé dívali vzhůru na ztělesněný teror několikanásobně vyšší než vaše postava, tak se teď on dívá vzhůru na vás (toto je v prvním levelu zvýrazněno doslovně). A jak se pouštíte do bitvy, tak už víte, že tentokrát ten parchant nemá sebemenší šanci.
To je ale jen jedna možnost. Alternativně můžete hru přechytračit a promyšlenou volbou výbavy a taktiky bosse porazit, aniž byste stoupli o jediný level.
Dark Souls totiž není hra, který by před vás stavěla překážky, které neporazíte dokud se nedostanete na level XY. Žádná umělá obtížnost, ani skriptované smrti se nekonají. Je to jenom o vás a o tom, co dokážete.

Jestli hrajete hru na PC, nehrajte ji na klávesnici a myši. Vyvalte blbých 600Kč za X360 ovladač pro PC a zahrajte si ji tak, jak má být hrána. Slyšel jsem ohlasy lidí, kterým se hra na klávesnici a myši hrála dobře, ale osobně pochybuju, že by hru na klávesnici hráli dál, kdyby k ní měli ovladač. A nezapomeňte si stáhnout dsfix, který vymazlí to, nad čím vývojáři zaspali
PC port byl velkým ústupkem ze strany vývojáře, který pro PC nikdy nic nevydal a hra vyšla jen na základě petice. Takže to nakonec dopadlo tak, že na PC přišel na chlup stejný produkt jako na Xbox 360, jen s nějakým rádoby ovládáním pro myš a klávesnici a pár nastavení navíc. Osobně jsem rád, že to dopadlo aspoň tak a že DS se ukázal být docela velkým úspěchem i na PC, díky čemuž se Dark Souls 2 ukáže i na této platformě, tentokrát už snad s pořádnou optimalizací.

Nejlepší je si Dark Souls zahrát zcela naslepo. Skočit do toho a až postupně zjišťovat, co se na vás chystá. Nicméně jsem si všiml, že ne všichni hráči tomuto konceptu zcela rozumí a mnozí ho dokonce považují za slabinu hry.

Dark Souls je RPG kde neexistuje žádný questlog, žádná mapa, žádné waypointy a málokdy se stává, že by vám někdo nějakou informaci opakoval.
Pokud máte pocit, že vám hra nevysvětlila jak něco udělat, tak to akorát znamená, že jste nedávali pozor. Hra vás postupně naučí úplně všechno. Ale nic vám nenaservíruje pod nos.

Navzdory častému přesvědčení, Dark Souls má nejen velmi propracovaný příběh, ale má hlavně úžasný folklór. Rozsahem folklóru zakope do země i takové herní pojmy, jako Silent Hill a během jediné hry se dostává na úroveň pěti dílů The Elder Scrolls. Hlavní rozdíl ale je, že Dark Souls, jak už jsem zmínil, vám nic nestrčí pod nos.
Pokud vás folklór hry zajímá, doporučuji Youtube kanál VaatiVidya.

Hra příběh vypráví nikoli dialogy, ale herním světem.
Ohořelé kamení a spálená těla nejsou jenom náhodnou scenérií. Když vám na takovém místě nad hlavou proletí drak a jedním plivnutím vás pošle zpátky na poslední ohniště, je to vaše chyba, protože jste nedávali pozor.
Osudy postav ve hře budete sledovat na stejném principu.
Problém je jenom v tom, že moderní hry nás tomuto způsobu vnímání herního světa odnaučily, protože nám všechno výslovně říkají a vodí nás za ručičku úplně všude.

Viděl jsem docela hodně diskuzí o tom, jestli je Dark Souls otevřený svět nebo ne. Lordran jednoznačně otevřený je, ale ne stejným způsobem, jako tomu bývá u Elder Scrolls, kde máte jeden velký svět plný malých dungeonů a budov. Lordran je takový jeden velký dungeon. Všude se dá dostat bez načítací obrazovky. Mnohé lokace jsou navzájem propojeny takovým způsobem, že se vám to bude zdát zcela neuvěřitelné. Toto budete schopni ocenit teprve tehdy, až objevíte větší množství zkratek.

Dark Souls je koření, které v herním průmyslu chybělo. Kdyby tento díl dostal pořádnou reklamní masáž, rozhodně by se dočkal větší popularity.
I tak ale zůstane některými hráči proklínán za svou obtížnost a mnohými dokonce zcela nepochopen. U mě je Dark Souls jednoznačným pětihvězdičkovým počinem, na PC bohužel notně oslaben technickým zpracováním, které je ospravedlněno jenom tím, že od portu vývojáři nečekali vůbec žádný úspěch.


Důležité informace: Když v menu s atributy stisknete tlačítko Back, dostanete vysvětlivky k jednotlivým skillům. Resistance je naprosto zbytečný skill. Není zač.

RAGE! Česky zuřivost či vztek. Zažil to skoro každý PCčkář, co si hru koupil hned první den.
Mohl bych slovíčky chodit okolo horké kaše po dva celé odstavce, ale prdím na to. RAGE bylo v první řadě tech demo, které mělo předvést megatexture a samozřejmě celý id Tech 5. Bohužel nedopadlo to skvěle ani jako jedno, ani jako druhé.

Byl bych hrozně rád, kdyby RAGE byla čistokrevnou hrou, protože potenciál pro naprosto vynikající akci tam je. Ve své době absolutně nepřekonaný arzenál. V roce 2011 nevyšla jediná hra, ve které by byla taková zábava střílet do nepřátel. Bumerang co usekává hlavy, brokovnice co střílí granáty, malí čtyřnozí roboti co budou otravovat nepřátele, zatímco vy si hezky namíříte sniperkou. RAGE mělo úžasné nápady, ale tyto nápady pohořely na mnoha věcech, které dostaly přednost ze špatných důvodů.

RAGE, jakožto post-apokalyptická hra, se mi prostě nemohla vyhnout. A jako post-apokalyptickou hru ji také hodnotím, takže jsem si ji neustále srovnával s Fallout 3... A došel jsem k závěru, že kdyby někdo vzal to nejlepší z obou her a spojil je v jednu, vznikla by ta nejnabušenější akční, otevřená střílečka všech dob.

Začnu tím špatným, ale přeskočím technické problémy hry. Id chtěl hrozně moc ukázat Megatexture. Já o této technologii byl dost skeptický hned od začátku. Ve hrách je prostě hrozně málo prostoru na to, aby hráč ocenil práci, která do té textury šla. Id si toho byl moc dobře vědom, ale stál si za svým, a tak přinutili hráče každou lokaci navštívit dvakrát, ale tentokrát opačným směrem. To mě na hře hrozně štvalo.

Dalším problémem je kontrast detailů. Naprosto nádherné postavy sedící na bednách které si id půjčil z nějaké hry vydané v roce 2004. Docela detailní kytky na pixel-art napodobenině hlíny. Šedé, nepravidelné objekty, které se nedají nazvat jinak než placeholder za kamenní. Zkrátka a dobře, všechny známky tech dema. Hře nijak nepomáhá ani to, že má místy dost výrazný pop-in a to i když se třeba jenom otáčíte (ale to už patří do technických záležitostí tak to nebudu pitvat). Připočtěte do toho nulovou destrukci prostředí, a hra už pohořívá i jako to tech demo.

Abych se už dostal ke gameplay, je tady velká spousta miniher. Jednou z nich je i závodění auty. To je, bohužel, zcela povinné ke splnění některých úkolů. Ačkoliv byly závody v RAGE dle mého povedené, rozhodně nemusely bavit každého.
Některé questy se opakují, nebo si jsou velice podobné (a samozřejmě, jak už jsem zmínil, všechna místa navštěvujete dvakrát).

Je neskutečné, jak chabě id vyplnil tak velký svět, který vytvořili. Velkou část hry tvoří přejíždění autem tam a zpátky. Občas vás při tom napadnou banditi, ale to je po čase spíš na obtíž a jako zpestření to moc dobře nefunguje. Hře by možná více prospělo, kdyby se jednalo o koridorovkou.

Jako kontrast oproti špatně vyplněnému exteriéru působí interiéry, které by vystrašily nejednoho klaustrofobika. Chodby jsou většinou tak úzké, že má člověk pocit, že je na skluzavce a ani nemusí přemýšlet, kam vlastně jde. Ne všechny lokace jsou takové, ale bohužel, je to vlastnost mnoha.
K lokacím si pak taky přičtěte, že náplň misí není nijak dobře promyšlená a obvykle sestává z vyhlazení budovy a sebrání nějakého předmětu.
Navíc, hra měla mít minimálně tři různá prostředí (Carmack o tom sám mluvil). Ve finálním produktu jsou ale jenom dvě a to druhé je z velké části useklé.
Průser taky je herní doba. Když člověk konečně dodělá první čast, říká si "no paráda, ještě jednou tolik". Nicméně omyl! Druhá část už zabere jen zlomek toho, co zabrala ta první. Příběh je zakončený velice polopečeným způsobem a působí to strašně uměle, nuceně a nedodělaně. Člověku zkrátka hnedka dojde, že tam to prostě skončit nemělo.

Co hru mohlo zachránit na celé čáře, by byl multiplayer, kde by opravdu zazářily úžasné zbraně a nástroje. Id se ale z nějakého pochybného důvodu rozhodl, že jako multiplayer budou mít závodění. Are you fucking kidding me?
Pak je tu taky ten "elephant in the room" - hra je v mnoha směrech velice podobná Borderlands. To ale nehodnotím, je to subjektivní.

Abych se už dostal k tomu dobrému. musím ještě zmínit to špatné - vychutnat si dobré vlastnosti hry vyžaduje určitou dávku tolerance. Protože střílet v úzké chodbě dost výrazně limituje požitek ze hry.

Zbraně byly jedny z nejzajímavějších v daném roce. Rozhodně nepatří mezi nejoriginálnější, ale vzít brokovnici a začít s ní kosit nepřátele mělo naprosto úžasný "feel". Celou hrou jsem si představoval, jaké by to bylo, kdyby takové zbraně a výbava byly ve Falloutu.
Určitě byly i jiné hry, ve kterých jste měli roboty, kteří vám pomáhali s vyhlazováním nepřátel, ale ti v RAGE měli své osobní kouzlo a jejich používání nebylo pouhým usnadněním bojů, ale vneslo do bojů zcela novou dynamiku. A od toho se odvíjí i to, že výbavu jste si sami stavěli. Tento prvek byl zvládnut naprosto mistrně a Fallout 3 a NV se oproti tomu se svým kraftěním mohl klidně jít zahrabat.
RAGE byla úplně první hra, ve které jsem ustavičně odkládal brokovnici abych si zahrál minihry. Nevím, jak moc bavily ostatní, ale mě zabavily na opravdu hodně dlouho a považuji je za velmi dobře zpracované.
Naprosto do nebe křičící byla umělá inteligence nepřátel. V tomto RAGE podle mě nemělo konkurenci. Je strašná škoda, že nepřátele neměli více možností k pohybu (nevýhoda malých chodeb), protože střílet do nic byla neskutečná zábava a velice kvalitní zpracování jejich modelů a animací tomu jenom napomáhalo. A na toto se váže právě výbava, kterou jsem zmínil výš. Když jste na bitevní pole (nebo spíš chodbu) vyhodili turret, nepřátelé na něj začali ihned nějakým způsobem reagovat. Na robotického pavouka reagovali zase jinak a reagovali ostatně vůbec na všechno, co jste udělali (kromě zombíků, od kterých se nic takového nečeká, ale i ti měli tendence uhýbat vaší mušce).
RAGE se taky povedlo navodit velice tuhou atmosféru, kterou ale bohužel zabíjelo zdlouhavé přemisťování mezi lokacemi a navštěvování stejných lokací dvakrát.
Je věčná škoda, že se do hry nepodařilo vměstnat pořádné RPG prvky.

Rage je čistě tříhvězdičková hra. Kvůli nápadům a všemu co se povedlo, si nezaslouží méně, ale její nedostatky jí prostě nedovolují stát se nadprůměrným titulem.
Docela rád bych věděl, jak moc se na hře podepsal fakt, že id existuje již jen pod záštitou ZeniMax. Dost možná hodně, vzhledem k tomu, že Carmack odešel. Obávám se, že id dopadl stejně jako Arcane a jak skoro dopadl HumanHead. Fakt, že Doom 4 byl odložen z pochybných důvodů by tomu jenom nasvědčoval.
Aniž bychom si to uvědomili, RAGE byla dost možná labutí píseň legendárního studia.