Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Assassin's Creed II

  • PC 90
Assasinová masírka za poslední týdny nedala spát, rozhodl jsem se tedy pro nostalgii a po pár letech jsem znovu nainstaloval casual simulátor vraha, který stále dělá čest svému jménu.
Začnu hlavním hrdinem, Ezio je v AC 2 vykreslen dost povrchně, události neprožívá s dostatečnou hloubkou, je to prostě frajírek, který se učí za pochodu a možní i to je důvod, proč se na zabijáka hodí. Každopádně si ho velmi pravděpodobně oblíbíte, protože oproti ostatním hrdinům (divám se na tebe Connore) vám ten úsměv na tváři vykouzlí.

Hratelnost se mi moc líbí, rozjed je dostatečně pomalej a nové prvky vám hra dává za pochodu s perfektním dávkováním. Učí vás přímo v přiběhových misích jak krást, jak se schovávat, jak používat skrytou čepel atd. Game desing mi dost vyhovuje, mám rád když se mi hra postupně otevírá, ta křivka je ze začatku nastavená bravůrně i když v pozdějších částech hry dost klesá.
Parkour je tu místy krkolomnej a bude chvilku trvat než se do něj vžijete a přestanete dělat chyby, cestovat budete nejčastěji po střechách, protože je to snadnější a nebudou se vám do cesty plést stráže a obyvatelé města.
Parkour samotný občas vyžaduje i vaši pozornost, Ezio neleze uplně automaticky, občas musíte hledat místa kde se může přitáhnout aby se v lezení dostal dál, při skoku na vzdálené objekty může platit to samé, oproti modernějším dílům je to stále dost superiorní.
Soubojový systém je bohužel dost jednoduchý, hlouček nepřátel nedokáže využívat svoji přesilu a jdou Eziovi na ruku, každopádně některé brutální animace dokáží být uspokojivé, stejně jako některé obtížné souboje, kterých se pár najde.

Délka hry je uspokojivá, příběh je pruměrný, ale udrží vás, grafika dost zestárla a to kvůli hnědému nádechu, který si hra nese po celou dobu.
Mapa nabízí i nepovinné aktivity na vyzobávaní, které po čase nejspíš budete přeskakovat, ale někoho to bavit bude.

Nejsilnější stránkou hry je to, že nese svůj odkaz naplno, je to prostě něco co si představíte pod názvem assassins creed.

Hodnotit hru po 10letech není uplně fér a o to víc je lichotivé, že v mnoha směrech hra i dnes nabízí dobrou hratelnost.
+19

Warcraft II: Tides of Darkness

  • PC 100
Warcraft 2 byla spolu s Dune 2 mojí nejoblíbenější strategií, tak jsem si ji samozřejmě pořídil i do své PC Big box sbírky, kde nechybí většina her z mého mládí.

Hra je zasazena jak na souš, tak do vody a polétáte si i ve vzduchu. Jednotky jsou celkem vyvážené a je dobré je v boji kombinovat. Krásná SVGA grafika, se mi líbí moc a i v dnešní době se nemusí za nic stydět. Hra se mi vždy velice dobře ovládala a je to vše takové úhledné a vše jakoby sedí, hlavně oproti prvnímu dílu. Možná je to jen můj osobní pocit, ale dvojka je prostě taková úhlednější a vychytanější. Jakoby se zrovna za ten rok trochu posunula technologie.

Oproti Dune 2 bylo super, že se mohlo hrát po síti. Pamatuji si, že sice dalo zabrat spojit ty dva počítače, aby se to celé našlo, někdy to prostě ne a ne se vidět, ale potom to stálo za to. Na začátku jsme si vždy s kamarádem navolili, abychom na mapě začínali co nejblíže k sobě a proti sobě zvolili co nejvíce soupeřů. 2-3 soupeři se ještě dali zvládnout, ale pokoušeli jsme se samozřejmě zvládnout i plný počet, myslím, že největší mapa měla 6 soupeřů.

Přičemž se mi vždy vybaví totální nostalgie je zvukový doprovod a hlavně samotné zvuky jednotek a staveb. Takové: Yes sir, Captain on the bridge, My lord, I´am flying, a spousty a spousty dalších jsou opravdu nezapomenutelné. Líbila se mi i výslovnost a řeč, kterou to bylo namluveno.

Dále si ještě pamatuji, že touto hrou jsme propařili celé jedny Vánoční svátky, samozřejmě s přestávkami na bruslení a sněhové radovánky. Ono totiž dříve ještě sníh býval. :D

Pro: Skvělá hratelnost, zvuk, grafika, síťová hra a veliké vzpomínky.

Proti: Trochu okopírovaná Dune 2, počítač opakuje chyby.

+19

Might & Magic Heroes VII

  • PC 65
Někdy snad před 20 lety si pamatuju, jak jsem hrála M&M III. A líbilo se mi stavět hrady, sbírat suroviny a objevovat jednotky různých ras. Proto jsem si pro návrat ke hrám mimo jiné vybrala sedmý díl. Ty dva ale nesrovnávám, protože trojku jsem hrála tak dávno, že na detaily si nepamatuju.
Sedmička se mi líbila, a s podivem jsem ji rozjela i na výkonnějším notebooku. Potěšila čeština, nadchly mě příběhy i vývoj postav a moc hezký soundtrack. Grafika je krásná, plastické mapy impozantní, i když trochu nepřehledné. Ale zvykla jsem si. Doteď nedokážu říct, jestli bych je chtěla jednodušší.
Při začátku hry jsem byla docela zmatená, co je kde, co znamená jaké tlačítko a stavění karavany jsem objevila snad až na konci první kampaně, u hry za orcy.
Co mě štvalo bylo ale čekání na CPU, v některých mapách to byl až několikanásobek času mého tahu, takže jsem si stihla i vyčistit zuby. Vzpomněla jsem si, že mě to štvalo i před těmi pár desítkami let. Rovnost magie a síly byla samozřejmě na straně magie. Takže abych se vyrovnala kouzlům některých hrdinů, potřebovala jsem třeba až 2x silnější armádu, protože mi půlku seřízli hned, jak se spustil boj.
V některých mapách se nešlo ani nadechnout, natož prozkoumávat a objevovat, a šlo jen o to vypočítat cestu hrdiny tak, aby ho nedohonil nepřítel, nebo abych se mu vyhnula. Trocha vyváženosti by neuškodila. Takhle jsem musela často restartovat mapy v duchu ZNOVU A LÉPE, protože jsem prostě špatně začala, a bylo třeba zkoušet prokličkovat různými tahy.
Dohrála jsem hlavní příběh, ale do těch ztracených se mi už nechtělo.
Celkově mě ale hra potěšila a jsem ráda, že jsem si ji zahrála. Až vyjde další díl, určitě budu u toho.

Pro: příběh, postavy, hudba, animace boje, grafika

Proti: dlouhé čekání na tahy, nevyváženost síly a kouzel, nutnost restartovat mapy kvůli dohratelnosti

+19

Posel Bohů

  • PC 70
Herní výzva 2020 - 9. "Základní kameny" (Hardcore varianta)

Hned na začátek vás před touto tragicky zahynulou hrou varuji. Pokud vás zajímá příběh a nejste tvrdohlavec posedlý chronologickým pořadím a srovnáváním jako já, určitě shánějte její novější verzi, remake z roku 2005 pod názvem Ni.Bi.Ru: Posel bohů. Dostanete z určitého hlediska ještě lepší a modernější zážitek, který probírá svoji zápletku do hloubky, bere ji z trošku osobnějšího hlediska a mnohonásobně lépe funguje jako ucelený děj, u nějž si nemusíte odmýšlet závěrečných pár minut. Je-li tomu naopak, nezbývá mi nic jiného než vám popřát štěstí s vytvořením virtuálního počítače v programu VirtualBox, protože právě kvůli existenci remaku si Posla bohů dneska už nezahrajete, teda jestli z půdy nevytáhnete 20 let starou bednu s Windows 98, ale takovou možnost pochopitelně většina lidí nemá. Sám jsem Posla musel hrát s vteřinu a půl dlouhou prodlevou zvuku, což se mi vyřešit nijak nepodařilo a doteď to nechápu. Zážitek mi to ovšem nevzalo.

Prvotní pocity ze hry jsou parádní. Stařičká šestnáctibitová grafika i dneska okouzlí a krásná hudba v pozadí si vás velmi rychle podmaní. Každá lokace díky tomu působí živě a třešničku na dort přidávají nesmírně sympatické, luxusně nadabované postavy. Občas bych z té nádhery měl chuť nepostupovat příběhem a jenom se kochat. A to u přes dvacet let staré hry zas až tak obvyklé není.

Avšak co se samotného gameplaye týče, už to taková špička není. Oblasti jsou sice překrásné, ale taky naprosto prázdné. V každé seberete pár předmětů, v klasickém adventurním stylu je v inventáři nějak nakombinujete mezi sebou a použijete na svět kolem. Potěší, že tu nejsou skoro žádné záseky ani pixelhunting a veškeré hádanky jsou naprosto logické. O to víc ale štve tempo hry, kdy se jednotlivé herní obrazovky strašně rychle vyčerpávají a jenom jimi tak nějak prosvištíte dál v příběhu. Místo pro zastavení tu nenajdete, takže je nutné si ho udělat. Pokud zrovna neděláte speedrun, určitě budete prozkoumávat i očividně zbytečné věci a tím si prodlužovat herní dobu.

Námět je skvělý, jeho provedení už tolik ne. Zčásti za to může i hlavní postava, šmejdilský vydřiduch Standa způsobující průjmy nebohým dělníkům na stavbě, jenž nemá k zápletce ani postavám žádný vztah a nechápete jeho motivace. Od díla může úplně v klidu odejít po splnění práce ve štole, přesto to neudělá, protože jsme ve hře a musíme přece pokračovat. A nijak nepomáhá konec, kdy se v nejvíc očekávaném momentu objeví na čtyři minuty předtím neviděný záporák, mele nepodstatné informace, Standa k němu má nevysvětlené antipatie (ano, zabil profesora Vildeho, jenomže k němu jsme si taky jaksi nevybudovali pouto) a následně se objeví bubu mimozemšťan, který zlého pána i jeho kumpána hrozivě si házejícího s mincí v několikasekundové cutscéně unese kamsi na vesmírnou loď, se kterou odletí. Nedává to smysl, ani náhodou se nejedná o uspokojivý konec, a koho to napadlo, toho ať si emzák odnese.

Jaké je tedy moje výsledné zhodnocení? Krásně se na to kouká, je radost to poslouchat, a když to dneska rozjedete a dohrajete, budete mít dobrý pocit i ze sebe. Za remake jsem ovšem rád, protože se z mého pohledu jedná o mnohem lepší hru hratelnostně i příběhově. Adventuristům ze staré školy ji však milerád doporučím.

Pro: grafické zpracování, soundtrack, dabing, námět, vedlejší postavy, ve většině lokací absence pixelhuntingu, bez záseků

Proti: hlavní postava, tempo, konec, nevyužití námětu a záporáka, drobné nesmysly a náhody

+19

Batman: Arkham Knight

  • PS4 85
Navazující komentář k @Ria Kon (komentář)

Když jsem začala se sérií Arkham, nechápala sem, co na tom všichni vidí. Solidní zábavné hry, ale jinak? Arkham Knight byl onen díl, který pro mne tuto otázku zodpověděl a rozjel v mém srdci vlak s názvem "Batfamily".

Už při prvním načtení mne do gauče zarazil neuvěřitelný boost grafiky. Nová generace sérii opravdu sedla a vedle dechberoucích detailů sme se konečně dočkali přirozeně vypadajících vedlejších postav. Ne každý totiž musí vypadat, jako nabouchaný pouliční rváč ;)

Hratelnost se rozšířila o batmobil aka "batank". Nevinné zpestření, které svým agresivním a nuceným zakomponováním do hlavní části hry zničilo pro spoustu hráčů celý zážitek. Přitom jsou jednotlivé souboje zábavné, jen je jich prostě tolik, že vám velmi brzy začnou lézt na nervy.
O poznání lepším vylepšením byly jemné úpravy v plachtění, kde se satisfakce z volného pohybu konečně vyrovnala pocitu, který jsem tak dobře znala ze Spider-Mana. Dalším pozitivem je vylepšení vedlejších úkolů, které jsou opravdu zajímavé (jen škoda, že přišly ve formě DLC) a široký roster známých postav, za které si buď přímo zahrajeme, nebo se alespoň objeví (není lepší pocit než plynulé přepínání mezi postavami při duetové rvačce).

Ale to nejdůležitější... Rocksteady konečně pořádně zamakalo na příběhu a dalo mu pro tentokráte prim. Neřešíme tu jen problémy Bruce Wayna, ale celé jeho netopýří rodinky. Prostě rodinné drama jak se patří. Ano, pokud jste fanoušky komiksů, pak je jasné, že máte příběh prokouknutý prakticky od půli hry. Ale to scénáristům jen těžko vyčítat. Musím říct, že ve mne hra často budila těžké pocity a trhala mi srdce. Dokonce sem se setkala s momenty, kdy jsem s otevřenou pusou nevěřícně kroutila hlavou se slovy "Bruci, to snad ne...". Což byl zvláštní a ojedinělý zážitek, jelikož jsem se v danou chvíli odtrhla od ztotožnění s hlavní postavou, a přesto to nebylo na škodu hratelnosti.

Jeden neduh však vývojářům na triku zůstal, a to uzamčení konečné (a sakra důležité) cutscény za 100% dokončením hry. To byla podpásovka, kterou asi čekal jen málo kdo.

Každopádně Batman: Arkham Knight si u mne vysloužil své čestné místo na stejné laťtce jako milovaný Spidey od Insomniac Games.

Pro: průkopník superhrdinských AAA her, combat systém, stealth, gadgety, otevřené město, další hratelné postavy, příběh a vztahy postav, vedlejší úkoly (DLC), extra režimy mimo kampaň, nový avšak věrný grafický kabátek

Proti: konec uzamčen za 100% dokončení hry, přehnané a nucené užívání batmobilu, Riddlerovi trofeje

+19

Resident Evil

  • PC 70
Někdy v roce 1997, což byl můj první herní rok, jsem považoval akční adventuru jako svůj nejoblíbenější žánr. Stačila mi k tomu jediná hra, a sice Little Big Adventure 2. Od té doby jsem ale narazil jen na pár dalších zástupců tohoto žánru, které by v mých očích srovnání s Twinsenem snesly.

Resident Evilu jsem se strašně vyhýbal a nejspíš za to může hra Alone in the Dark, kterou jsem dohrál už před mnoha lety a přestože je to herní přelom a vlastně mě bavila, moje vzpomínky na ni jsou vlastně převážně negativní. Nepříjemná grafika, neférová hratelnost, nezabitelní nepřátelé a tenkrát jsem z té hry měl fakt strach. A jelikož Resident Evil má hlavního předchůdce v Alone in the Dark, nějak jsem se do toho nehrnul.

Jakoby to byl žánr, do kterého se mi hrozně nechce, ale když už to hraju, tak mě to pohltí. Rozhodl jsem se, že stařičkého Resident Evila zkusím a rozhodně nelituji. Graficky mi to přijde úplně skvělé, ohromný skok dopředu od Alone in the Dark. Lokace vypadají realisticky i dnes, trochu slabší je grafika postav. Je jasné, že v tomhle žánru de facto podvádí, protože jsou to statické lokace, ve kterých se hráč jen pohybuje, čili se to nedá srovnávat se skutečnými 3D hrami.

Až na žraloky tu jde zabít všechno, střílení je zábavné a hratelnost mi přišla férová. Místy je frustrující systém ukládání a omezený inventář, takže některé pasáže jsem musel hrát znova a znova a nikam dál jsem se nedostal, ale přesto vidím systém ukládání a práci s inventářem jako jeden z hlavních kladů, který výrazně přispívá atmosféře. Nerad mluvím o atmosféře, protože je to hodně vágní pojem a největší kritické klišé, ale prostě tu opravdu je dobrá.

Bavilo mě i adventuření; hádanky a průzkum. Největší slabinou hry jsou rozhodně dialogy, charaktery a opravdu totálně ubohé výkony dabérů/herců, především hrané intro to absolutně zabíjí. To je skutečně na úrovni zetkového filmu. Přitom animace ve hře vypadají skvěle. Příběh jako takový je lepší, to je jen béčko a klasika v podobě čtení různých zápisků prostě funguje vždycky.

Ocenil jsem absenci automatického respawnu, kterého jsem se teda předem dost obával. O to víc mě pak zklamaly dvě lokace, kde je přítomen. Konkrétně ta druhá lokace ke konci hry mi způsobila nepěkné zážitky. Nemám to rád a nikdy mít nebudu.

Resident Evil jednička mě tedy mile překvapil a jelikož jsem zaznamenal info o tom, že další díly jsou lepší, určitě se na ně časem vrhnu.
+19

Bridge Constructor Portal

  • PC 80
Je to Portal, nebo není? No, tak napůl :)
Je tu opět GLaDOS, která svým strojovým humorem uvádí hráče do radostné deprese a jsou tu portály a že jich je. Jsou tu i kamarádské kostky, modrý a oranžový gel a občas i oblíbené turretky (střílny). Ale hra je to samozřejmě úplně jiná. Zajímalo by mě, koho to napadlo zkombinovat 2 úspěšné herní koncepty, ale ať to byl kdokoliv, tak se to povedlo.

Hlavními protagonisty jsou však hrdinní řidiči ještěrek (vysokozdvižných vozíků), kteří neohroženě zkoušejí projet úrovní, kterou jste jim zaplnili různorodými konstrukcemi, nutno dodat, že prvních pár hrdinů v každém levelu do cíle nedojelo, buď se rozložili v bazénech s kyselinou, vybouchli, nebo zapadli někam do rohu bez možnosti návratu. Holt bylo nutné vždycky vychytat těch pár much a mušek na konstrukci mostů, plošin, skokánků, houpaček a dalších staveb a "blbostí" :)

Hra by se mohla pyšnit tím, že umí neustále zvyšovat obtížnost, kdy každý level je těžší než ten předchozí, což se podepíše i na času s ním stráveným. V prvních levelech stačilo asi 2-5 minut a bylo hotovo, ale ke konci už často nestačila ani půlhodina. Z toho plyne, že jsem nebyl schopný hrát nějak nepřetržitě. Většinou jsem tomu dal hodinu denně a stejně mi těch 60 levelů trvalo přes 2 týdny (je to vlastně nejdelší Portal hra), a to nedávno vyšlo DLC s 30 novými levely (počítám, že ještě těžšími).

Vyzdvihl bych i jakési 2 módy hry. První je projetí jediné ješterky, když projede, odemkne se další level, ale byla by škoda level tak rychle odbýt, takže přichází na řadu "mód" konvoj, který opravdu otestuje pevnost a vhodnost postavené konstrukce. První vozidlo většinou zvládne opět přejet, ale ty další už to mají často těžší, protože se vahou vozidel před ním i za ním plošiny různě houpou, či přetěžují, takže je i možné, že se prostě zhroutí, nebo zdeformují, nebo vozítka skáčou proti sobě a je nutné mít přesný timing. No je to občas věda, ale výsledkem je pocit zadostiučinění, když se to nakonec povede. A ten nejlepší pocit je, když se všechny ještěrky dostanou do cíle a konstrukce se zhroutí :D

Hra mě opravdu bavila, je to mix 2 oblíbených her, ale dovolím si tvrdit, že hodně osvěžující a člověk si pěkně potrénuje svou kreativitu a logiku. Někdy si zahraju i to DLC ;)

Pro: 1/2 Portal, GLaDOS, stavební inženýr, neohrožené ještěrky

Proti: nedá se hrát v kuse, občas už je to o nervy

+19

Wasteland 2

  • PC 70
Herní výzva 2020: " Parťák"

Varování: V tomto komentáři se bude často opakovat slovo Wasteland. Pokračujte jen na vlastní nebezpečí.

První, co mě překvapilo, je že Wasteland 2 opravdu není jen úlitba, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Jedná se opravdu o rozsáhlé RPG, kde ve chvíli, kdy si říkáte, že byste se měli blížit ke konci, přijde úplně nová mapa s novými lokacemi, skokem v obtížnosti a novém vybavení. Hru jsem dohrál po téměř sto hodinách, což považuji, obzvláště dnes, za nadstandardní hrací dobu.

Druhé překvapení spočívá v tom, že Wasteland 2 se opravdu nesnaží napodobovat Fallout či jiná RPG. Navazuje na původní Wasteland a odkazy lze vidět ve všem, ať už v portrétech postav, v postavách hry, výběrem nepřátel, způsobem hraní či obecné atmosféře. První díl Wastelandu je takovým lore pro díl druhý, a tak i na zahrání prvního dílu láká.

Hlavním problémem Wasteland 2 je kamera, z možností 3D a izometrie se vybírá ta nejhorší kombinace obou. Většinu času tak strávíte natáčením kamery, což byl v RPG problém před 20 lety (Xenogears) a dnes bych ho nečekal. To, co ještě trochu funguje v tahových strategiích, v RPG nefunguje vůbec. Není tu mini mapa, chybí navigace úkolů a na mapě nelze dělat vlastní poznámky. Mapy jsou obvykle spletité a mnohdy jste při vstupu do lokace defaultně nastavení směrem ke vstupu. Jako by si to vývojáři v průběhu vytváření hry začali uvědomovat a nové lokace se tak v průběhu času normalizují do menších a čistě krychlových tvarů. Hned se to lépe hraje, uvěřitelnost lokací ale výrazně ztrácí.

V příběhu se tvůrci rozhodli pro poctivý, ale zcela neinovativní způsob vyprávění. Pro emocionální dopad máte na začátku volbu buď anebo, takže vám bude od začátku po zbytek hry jedna strana děkovat a druhá nadávat. Vaše rozhodnutí jedou po kolejnici a dobrého výsledku dosáhnete spíš obětováním času při poslíčkování než inovativním řešením. Hlavní nepřátele mají některé přitažlivé argumenty, ale od začátku vraždí nevinné a jsou to klasičtí jednorozměrní padouši, což uvidíte hned, jak se k nim zkusíte přidat.

Celkově se tedy Wasteland 2 podařil a jeho hraní jsem si užil. Je to fajn RPG na jedno dohrání, 100h zábavy za tu cenu určitě stojí. Nicméně podruhé s jinými postavami už ho asi dohrávat nebudu, hlavně z důvodu nepříliš šikovné kamery a ovládání celkové.

Pro: Atmosféra, velikost, věrnost prvnímu dílu

Proti: Kamery, ovládání, orientace

+19

Ni.Bi.Ru: Posel bohů

  • PC 55
Herní výzva 2020 - 9. Základní kameny (Hardcore)
Než začnu psát samotnou recenzi, musím se vám k něčemu ohledně téhle adventury přiznat. Za prvé, jakožto adventura s českým dabingem, mám od hry velmi vysoké očekávání, natož pak od tvůrců legendárního Posla smrti. Za druhé, jsem originální titul Posel Bohů nehrál, setkal jsem se tedy s tímto příběhem poprvé. Tudíž nemám potřebný podklad k porovnání, co se zlepšilo a co ne.

S okamžitou platností můžu říci, že co se týče českého dabingu, očekávání bylo oprávněné. Zkrátka a dobře na dané téma se ztvárnění jednotlivých hlasů skutečně perfektně hodí a nenarazil jsem takřka na žádný problém. Pro někoho, kdo měl nedávno zkušenost s Memento Mori a jeho (někdy až doslova strojovým) dabingem. Je to jako pohlazení. Zápletka se tváří již od počátku velmi poutavě a poměrně dospěle , dokonce po nalezení Barbořina těla ve vaně je patrné, že si své místo zde našlo i "tajemno". Potěší také zajímavé a často i známé lokace. Hádanky jako takové jsou poměrně jednoduché a tudíž minimálně první půle (spíše dvě třetiny) hry přijemně odsýpá. Pokud je tedy hráč ochoten přežít některou z komických sekvencí alá: "Hej vy tam, pojděte sem na chvíli" po čem následuje uvěznění, ze kterého by se dostal asi i největší trouba. Jelikož mu věznitel tak ochotně přenechá k možnému útěku nůž.

Vše jde jako po másle. Dokud se ovšem nedostaneme do závěrečné třetiny hry (=Mexiko). Najednou se tajemno ze hry naprosto vytrácí a následují spíše archeologické práce , které ovšem nekončí jinak, než kdyby jej psal sám Stephan King. MIMOZEMŠTANI!. Místo logických hádanek střídá čím dál tím narůstající počet miniher, z nichž některé skutečně vyžadují obrovskou dávku soustředění, štěstí a i tak je nutné počítat s tím, že se pěkných pár hodin z místa vůbec nemusíte pohnout. Ten kdo vymyslel minihru kuliček, mě již málem měl na svědomí. Bohužel, ani to co následuje příliš nepotěší. To má být jako konec? Co jsem vlastně tím "objevem" dokázal? Že žijí mimozemšťani, o kterých nesmím někomu říct? Opravdu super, na to že to stálo tolik životů. Příběh se bohužel začína odvracet zcela jiným směrem a právě zde na vás může dýchnout pocit naprosto promarněného potenciálu.

Zkrátka a dobře opět se jedná o poctivou českou adventuru, která potěší především místní hráče a to ať z důvodu již zmíněného dabingu, známých lokací nebo už jen tím, že se jedná o další kvalitní point & click titul. Ovšem pokud od hry čekáte adventuru s napínavým příběhem až dokonce, u které necháte pár poklidných večerů. Sáhněte raději po jiném titulu. A i když vím, že spoustu hráčů mi danou radu bude vyčítat. Zvolte raději Alter Ego, které má minimálně mnohem dusnější a přitažlivější hororvou atmosféru, na kterou jsme my, z generace Posla smrti, zvyklí.

Hodnocení: 55%

Pro: Český dabing, známé lokace, úvod hry

Proti: Nevyvážená obtížnost miniher, vytrácí se tajemno, příběh nesplňující očekávání, závěrečná část hry

+19

Northmark: Hour of the Wolf

  • PC 70
Hrábě v trávě znám především díky tomu, že jejich tituly byly často součástí přílohy herních časopisů. Jen u jubilejního dvoustého SCORE je pět z dvaceti her právě od Rake in Grass. Přesto, že jsem dříve hry z příloh hojně zkoušel, doposud jsem od těchto vývojářů nic nehrál, protože mě nic nezaujalo. To se změnilo se hrou Northmark: Hour of the Wolf.

Příběh mi přišel jako mix významných fantasy ság v čele s Pánem prstenů (Hobiti), Hrou o trůny (zmíněný příchod nemrtvých ze severu) nebo Zaklínačem (nepřátelství lidí vůči elfům a trpaslíkům), a i když je dost otřepaný, mě se celkem líbil. Karetní souboje mě bavily hodně. Jejich princip jsem pochopil za chvilku a nejsou moc těžké, což mi vcelku vyhovovalo.

Největší chybou Northmarku je to, že kvůli neúspěšné Kickstarter kampani působí trochu nedodělaně. Příběh končí asi v polovině, mapa je poloprázdná a nesedí některé statistiky. Třeba skrýší jsem našel 17 z 15, otevřel jsem šest truhel a statistiky mi hlásí sedm a nejvíce mě mrzí, že nemohu zkompletovat všechny karty. Ze 196 jsem jich nasbíral 110, vím o dalších šesti, na které jsem neměl peníze, ale kde je těch zbylých 80 netuším.

S nedostatkem financí na vývoj souvisí i herní doba, která měla být dvojnásobná. Rád bych pokračoval dále, poslouchal příjemný hudební podkres a přečetl další kupu rozhovorů, v nichž nechybí humor všeho druhu. Vývojáři si v nich dělají srandu dokonce i sami ze sebe, že používají stejné postavy, aby ušetřili. Bohužel žádný přídavek nikdy nebude.

Pro: příběh, souboje, hudba, rozhovory, humor

Proti: nekompletní, krátká herní doba

+19

Armikrog

  • PC 60
Neverhood je legenda, a i když nepatří mezi mé nejoblíbenější adventury, jeho pokračování, které vzniklo téměř dvacet let po něm, mě vcelku lákalo. Hodnocení mě sice trochu odrazovalo, ale přesto jsem se rozhodl hru vyzkoušet.

Zpočátku vypadá všechno skvěle, intro je boží a pohled z okna první místnosti také, a to dokonce opakovaně. Příšera se pak už ale neukáže, humor ustoupí do pozadí a až na občasné záchvěvy a mravenčí prezidenty se jmény Thomas Jeffersant, Abrahant Lincoln a Theodore Roosevelant se už neobjeví. Jeden logický problém střídá druhý a po splnění všech v dané budově dochází k přesunu známým vozítkem do další, a tak stále dokola.

Nenarazil jsem snad na žádný větší zásek, což jsem uvítal, bohužel kvůli tomu rychlému tempu, které si hra drží po celou dobu, přišel konec daleko rychleji, než jsem očekával. Z postav, kterých se ve hře za tak krátkou dobu moc nemihlo, jsem si nejvíce oblíbil hlavního hrdinu Tommynauta a mimino P. Otravný pes Beak-Beak mi naopak spíše lezl na nervy a prapodivné a téměř na chlup stejné pasáže v jeho podání mě vůbec nebavily.

Hudba už není tak skvělá, jako v předchůdci, asi Terry Scott Taylor při její tvorbě spořádal méně modelíny. Stále však má něco do sebe. Že v moderní adventuře nefunguje dvojklik na rychlé opuštění lokace bych ještě bral, autoři nějakým způsobem museli natáhnout herní dobu, a přesto to není žádný zázrak, že mi ale i po tolika letech od vydání a několika opravách občas vypadnou titulky nebo zvuk, jsem nečekal. Hrát se to dá, ale jestli někdy bude nějaké příště, tak bych prosil lepší zpracování s delší herní dobou.

Pro: intro, občasný humor, příšera, mravenčí prezidenti, hudba, Tommynaut, P.

Proti: málo humoru, krátké, Beak-Beak a pasáže s ním, bugy

+19

Unreal Tournament

  • PC 80
Unreal Tournament (4) versus Quake Champions – jak může mít tento legendární duel, přímo souboj titánů, dva poražené? Zatímco na přelomu devadesátých a nultých (fuj) let, obě herní série vítězily, nyní je koncept jednoduchých a rychlých stříleček (Arena FPS) ve stadiu klinické smrti. Poslední Unreal Tournament měl v době vydání své první funkční verze (2014) dobře nakročeno, ovšem nyní se píše rok 2020 a hra je stále ve fázi „pre-alpha“ s ukončenou oficiální podporou z důvodu změny (sexuální) orientace tvůrců na (homo) Fortnite.

Na první pohled vypadá UT i po letech velmi pěkně, grafika naštěstí v dnešní době tolik nestárne. Hratelnost zůstala skálopevně věrná předchozím dílům, pocitově se mi hned vybavil UT2003/UT2004. V rukou se vám prostřídají staré známé zbraně, žádné velké novinky se nekonají. Návrat ke kořenům může být ten nejlepší recept pro staré hráče UT, avšak nové příznivce bude získávat jen těžko. Rytířský odznak za chrabrost však náleží za nulovou cenu hry, UT je free to play.

Vyblbnout se v deathmatchi můžeme jako za mlada, k dispozici máme hrstku docela fajnových arén, které ctí starý známý koncept UT. Tedy spíše členitější, uzavřenější, či užší prostory a docela dost plošin,, v kterých vyniknou jinak pomalejší (raketomet), či méně obratné (pulse gun) zbraně. Ale jsou i výjimky, např. legendární mapa Facing Worlds. Novinkou je mód Blitz, z kterého cítím velké ambice, ale u mě se nesetkal s pochopením. Ve zkratce jedná se o 5v5 hru, kdy v každém kole musí útočící tým donést vlajku na základnu obránců. V teorii měl Blitz přinést do UT špetku taktického hraní (viz Counter-Strike), ale v praxi jsou jednotlivé střety stejně jen o mušce a skákání. Kempení (rozuměj: střežení nějaké taktické pozice, či držení úhlu) není v podání UT příliš efektivní a dostávat se půl minuty přes celou mapu po každé smrtí zase nudí. Budu však benevolentní a připustím, že se jedná pouze o „pre-alpha“ verzi hry, která sama hlásí, že je třeba na ni odvést ještě spousta práce.

Jako obvykle jsem omrknul nějaké profi hraní duelů a tím se dostávám k jedné z mála novinek UT a tím je vylepšení pohybu. Kromě klasického skákání, máte nyní možnost dělat tzv. wall dodge, tedy speciální rychlé odskoky od zdi, které je možno řetězit a získat tím větší rychlost v určitém úseku mapy. Přibyl také crouch slide, tedy poměrně rychlý skluz, kterým se také můžete dostat přes určité plošiny, kde by byl pohyb nemožný, anebo příliš nebezpečný. Osvojit si mechaniky pohybu nového UT nějakou tu chvilku zabere, výsledkem však může být alespoň o chloupek rychlejší a elegantnější hra. Při sledování hrstky profi duelů jsem viděl, jak obrovskou roli hraje design map. Pokud mapa umožňuje hráči využívat co nejvíc tyto nové skoky, resp. řetězit je na sebe, vypadá hra příjemně svižně. Bohužel spousta klasických koridorových arén nedokáže tento potenciál plně využít. Zde vidím tedy největší prostor ke zlepšení. Je to potenciál, který kvůli pozastavenému vývoji už nebude využit a to je škoda. Co se týče zbraní v duelu, opravdu bych se zamyslel nad tím, proč je v každém díle UT mezi profíky zdaleka nejpoužívanější shock rifle (ASMD), resp. proč nejsou ostatní zbraně schopny jí tolik konkurovat. Shock rifle svojí kombinací sekundární a primární střelby slouží primárně k zónování soupeře, velký damage se však podaří uštědřit jen málokdy, takže v UT padají fragy spíše méně a s tím je také třeba něco udělat – tedy pokud by měla hra ambice útočit na progaming a být divácky atraktivní...

Ve výsledku mám pocit, že UT (4) nic nezkazil, ale jsme pořád tak nějak tam, kde jsme byli. Je to starý známý UT v nové grafice, se solidní porcí zábavy a je zdarma. Nelze si stěžovat, jen povzdechnout nad umírajícím herním žánrem…
+19

The Last of Us

  • PS4 90
Naughty dog umí perfektně vyobrazit postavy a vztahy mezi nimi. Uvěřitelně a (převážně) logicky vyprávět příběh a to postavit na klišoidní zápletce. To už před několika lety dokázali v Uncharted a přesně proto tuto herní sérii miluji. V Last of Us tomu není jinak.

Reakce postav a řešení problému mi na pár místech přišlo pře dramatizované, ale Last of Us je vážná hra, která se odehrává v drsném světě, takže se snaží vyvolat spousty pocitů. Její vážnost je pro mne největší překážka v tom, abych se jí nechal pohltit. Scénáristické přešlapy a designové rozhodnutí mě dokážou z vážně pojaté hry vytrhnout mnohem více, než je tomu v humorně pojatých hrách.

Na několika místech zabijí atmosféru, kterou se snaží celou dobu budovat. Mám na mysli vyloženě střílecí pasáže, ve kterých jsem musel spotřebovat všechny nashromážděné zásoby. Pasáž, ve které se Ellie společně s Davidem snaží odrazit útok clickerů a runnerům mě na sílu vytrhla ze světa, ve kterém není dostatek nábojů, neboť z každého druhého runnera vypadla munice. Celou hru se člověk snaží procházet každou píď a šetřit vším co jde, jen pro to, aby ho hra donutila na jasně daných místech většinu zásob (v mém případě skoro všechny) použít.

Sbírání a vyrábění předmětů v survival hře je naprosto v pořádku. Jenže mě vlastně nic mezi filmovými předěly a naskriptovanými ojedinělými částmi (střelba ze sniperky) nepřišlo nijak zajímavé. Nemohl jsem se zbavit myšlenky, že hraji Resident Evil LITE. Nevím jestli je to tím, že dialogy, příběhové filmečky a zvraty zastínili vše ostatní, ale při plížení se kolem clickerů jsem nebyl nervózní (checkpointy fungují skvěle), při střelbě jsem nebyl plný adrenalinu a z hledání zásob se stala nudná, ale nutná činnost. Znechucení se prohloubilo ve chvílích, kdy jsem věděl, že se to všechno zvrtne a já se budu muset probít hordou nepřátel...

Komentář zní poměrně drsněji a možná i přísněji než bych k velké hře napsal, obzvlášť když jí dám takové hodnocení.O Last of Us jsem slyšel jen chválu, ve které se nešetřilo superlativy a já očekával naprosto ozbrojující a dokonalou hru a tu jsem (ne)dostal. Nedokážu přehlídnout standardní vývojářské postupy, ale zároveň vidím její nesporné kvality, které jsou jinde. Takový hype a očekávání nedokáže naplnit ledajaká hra, natož hra stará sedm let. Dohrál jsem ji 3x a pokaždé jsem od ní odcházel s tím, že bych ji mohl mít mnohem radši, než jak tomu je. Každopádně nic to nemění na tom, že jsem jí dohrál několikrát a pokaždé jsem se jejím koncem nechal odrovnat - nejdrsnější a nejsilnější konec, který jsem ve hrách zažil. Možná jsem víc zklamaný ze sebe, než z té hry... nevím, přineste mi radši další Uncharted.
Update 11.4.: Znova hráno na PC a docenil jsem to zase o trochu víc. Zvýšeno hodnocení.
+19

Helltaker

  • PC 70
Pokud jste někdy toužili doma mít svůj vlastní demon waifu harem, tak tohle je hra pro vás.

Tahle krátká hříčka se téměř hned po vydání na Steamu stala na internetu senzací s množstvím fan kreseb a jiné tvorby. Hlavním důvodem je jednoduchý ale unikátní grafický styl, který je částečně inspirován anime, (ale nekopíruje ho) a množství atraktivních démon dívek, které mají svou unikátní osobnost. Hudba, kterou složil Mittsies je taky chytlavá a dobře dotváří atmosféru hry.

Základní herní náplní jsou místnosti ve stylu Soko-Ban, kde je vašim úkolem dostat se ke každé démon dívce pod určitý počet tahů a překonat přitom množství překážek. Úrovně mohou vypadat nejprve jednoduše, ale obtížnost rychle naroste a téměř všechny lze přejít jen jediným způsobem. To poté vede k metodě pokusu a omylu a mírné frustraci. Hlavně když se konečně dostanete k dívce, protože pak musíte vybrat jednu z dvou možností dialogu, a pokud vyberete tou špatnou, tak musíte začít level znovu.

Opravdová frustrace ale přichází v druhé části hry, kde je potřeba posouvat se po mostu a vyhýbat zabijáckým řetězím a na konci řetěze na mostu zničit. Hlavně ten poslední most mi dal dost zabrat a ani nevím jak jsem ho přešel. Naštěstí zde máte aspoň 4 životy, tak to není nemožné. Poté si můžete užít zakončení se všemi zachráněnými dívkami, nebo najít tajný konec.

Bohužel, celé hra se dá i s množstvím úmrtí přejít velmi rychle za méně než hodinu a neponouká žádnou znovu-hratelnost. To ale až tak nevadí, vzhledem k tomu, že je to freeware tvorba jediné osoby. Je to zábavná záležitost na jedno posezení, ale asi se k ní znovu nevrátím.

P.S. Malina best girl

Pro: Originalita, postavy, humor, hudba

Proti: Velmi krátké, občas frustrující

+19

Condemned: Criminal Origins

  • PC 60
Není divu, že policajti v Americe jdou od devíti k pěti, když mezi jejími členy pobíhá, či přesněji řečeno belhá se, Ethan Thomas. Ethan Thomas, agent FBI, který vydrží běžet asi tak deset vteřin (a to jen na rovince, jakmile se objeví schody nebo i nakloněná plošina, je konec), potřebuje na popadnutí dechu vteřin dvacet a neumí si zastrčit pistoli za opasek, aby ji měl k dispozici později.

Příběh je takový (pod)průměrný - honíte se za sériovým vrahem, který zabíjí sériové vrahy. Přitom po vás jdou všichni bezdomovci světa, pár policajtů a občas nějaká ta nadpřirozená bububytost. Tady bych rád zmínil přerostlou řeznici, pěkně jsem si s ní užil (ten souboj). Atmosféra je dobrá, sice je to další účastník mistrovství světa ve vrzání dveří a praskání žárovek, ale za mě ok. Tomu dopomáhá i grafika, která sice zestárla hodně, ale zejména v úrovni se strašidelným barákem, kdy jsem musel sestoupit po vratkých schodech do sklepa (jasně, že jsem si vzpomněl na Evil Dead 2 a nechtěl jsem tam jít :D), byla super. Zvuk velmi dobře doplňuje kulisu a celkově bych tedy technickou stránku považoval za největší plus.

Ze zbraní chcete jen dvě - požární sekyru nebo perlík. Jednak jsou to nejsilnější zbraně z pohledu zranění a jednak jsou často vyžadovány pro postup dál (sekyrou rozštípat dveře, perlíkem rozbít zámek; maximálně se dá ještě použít páčidlo na několika místech). Nemá moc smysl sbírat jiné, nebo je jakkoliv střídat, zbraně se neopotřebovávají. Klasický postup byl taser, sek, sek, kop. Soubojový systém mě tedy nijak nenadchl a palné zbraně raději ani zmiňovat nebudu.

Vyšetřování je úplně o ničem, nástroj se vybírá automaticky a jen mačkáte jedno tlačítko. Nemůžete si číst třeba zápisky z předchozího šetření, vidíte jen next objective. Ani nevím, jestli jsem se dozvěděl, proč chcípaly ty vrány. Před každou misí byl krátký briefing, kde pořád mleli o umírajících vránách (ty můžete sbírat různě po levelech, sice je to k ničemu, ale můžete), ale fakt nevím, proč. Tenkrát to asi bylo zjevení, dneska jen mírně nadprůměrná hra.

Mohlo by se zdát, že tenhle komentář stojí za starou belu, pořád jenom hate, jak by řekl Řezník. Ale to není pravda. Stojí minimálně 10 Kč, protože je do výzvy. A za každé minus k tomuto komentáři sériový vrah koťátek Bůh zabije sériového vraha myší koťátko.. Analogie s příběhem Condemned: Criminal Origins? Náhoda?

Pro: grafika, zvuky, atmosféra, řezník, strašidelný dům

Proti: pohyb, souboje, příběh, vyšetřování

+19

Rise of the Tomb Raider

  • PC 80
Hra přináší nové dobrodružství z restartované série o Laře Croft. Po útěku z prokletého ostrova to už není naivní archeoložka, ale stává se z ní klasický dobrodruh, který se pustí do každého nebezpečí. Hra si dle mého názoru bere všechno dobré z předchozího dílu a snaží se to dále rozvíjet. Ovládání je stále intuitivní, mírně se zvýšila obtížnost (což vítám), přibyly zbraně, různé druhy šípu, atd.

Co se týče příběhu, tak člověk při procházení hry nespadne ze židle nadšením, ale také se neurazí. Obsahuje nějaké spíše nečekané zvraty, ale na druhou stranu jsem narazil i na nelogičnosti. Plus samotný epický závěr mě bohužel taky moc nezaujal, přišlo mi toho až moc. Taky jsem si nevšiml, že by zde byly třeba nějaké zmínky na ostrov z předchozího dílu. Celkově bych ho hodnotil jako dobrý průměr.

Co musím vyzdvihnout je grafika. Řekl bych, že vývojáři hodně zapracovali především na postavě Lary (naštěstí ne v podobě zvětšování hrudníku, jako u dřívějších dílů), ale hlavně v mimice a pohybech, takže hlavní postava zobrazuje svoje aktuální emoce zase o něco reálněji. O něco hůř jsou na tom ostatní NPC, ale přežít se to dá.

Dále se mi líbilo i prostředí, ve kterém se Lara pohybuje, přijde mi otevřenější a větší. I díky tomu se dá zase o něco lépe taktizovat při střetu s nepřáteli. Často se mi stalo, že jsem se jen tak procházel zasněženou krajinou a pozoroval okolí. Abych se u toho nenudil, snažil jsem se získat různá collectibles, která jsou na všech mapách rozeseta. Jedná se buď o nějaké speciální úkoly a nebo deníky či artefakty, které poodhalí něco málo o jejich majitelích. Taktéž musím pochválit, že je zde více hrobek k prozkoumávání. Sice jsou nepovinné, ale určitě doporučuji každou z nich projít.

Co se mi naopak nelíbilo, byl především již zmíněný závěr příběhu, AI nepřátel, sem tam horší dialogy, apod. Občas naštval i level design, kdy se na mapě nachází průchody, na které je potřeba vybavení, které se získá později, tzn. Je potřeba si pamatovat, že tam něco takového bylo.

Celkově musím říct, že jsem se hrou spokojený. De facto zde máme pokračování hry, které staví na stejných principech, které baví. Jak jsem už psal u minulého dílu, jsem hodně spokojený s tím, jakým směrem se vývojáři s Larou po restartu série vydali. Jen tak dál.
+19

Rise of the Tomb Raider: Baba Yaga - The Temple of the Witch

  • PC 70
Když jsem si četl název tohoto DLC, tak jsem si říkal, co to asi bude za blbost. A kupodivu se z toho vyklubala dobře zpracovaná "hrobka". Velmi se mi líbí zpracování toho, že za celou touto legendou stojí někdo, kdo používá halucinogeny k dosažení iluze skutečné čarodějnice. Hltal jsem každý nalezený předmět prozrazující další střípky z příběhu. Fakt super nápad.

Samotná délka tohoto DLC je cca hodina, což je vzhledem k původní ceně opravdu velmi málo muziky za dost peněz. Dnes se již naštěstí dá pořídit za rozumnější cenu (plus je automaticky součástí v 20 years celebration balíčku).
+19

Xenoblade Chronicles

  • Switch 90
  • 3DS 90
Zkuste se na chvíli zamyslet, kolik herních světů se dá považovat za opravdu originálních. Většinou se buď snaží napodobovat skutečnost nebo nabízí vcelku běžný fantasy/scifi mišmaš. XCH na to jde úplně jinak. Celý děj se odehrává na tělech dvou obřích titánů. Ti spolu v pradávné minulosti bojovali a dnes jsou z nich pouze nehybné fosílie.

A právě tenhle rozlehlý svět zůstává, i po mnoha letech od vydání, stále největším lákadlem hry. Naprostá většina prostředí nabízí jedinečné pohledy, třeba i na samotné titány, připomínající maličkost a zdánlivou nepodstatnost postav. Až se budete pohybovat v Satorl Marsh a po setmění se ošklivá bažina promění na úžasnou podívanou plnou světel a barev, tak pochopíte.

Relativně okoukaný příběh o vzepření se osudu má několik dobrých momentů a snad jen docela nezajímaví hrdinové si zaslouží trochu větší hloubku. O záporacích platí vlastně to samé. Otravného nopona v partě bych rovnou ze scénáře vyškrtnul, stejně by se moc upravovat nemusel.

Pár výtek bych měl i k atypickému soubojovému systému. Předně třeba nějaké hitboxy vůbec neexistují, takže při útěku vás monstrum sundá kousnutím, byť jste třeba deset metrů od něj. Podobně vám hra někdy nesmyslně neumožní (během boje) obejít nepřítele, ač to vizuálně prostě musí jít. AI parťáků dokáže být velice pochybná a přímé rozkazy stojí veledůležité díly party gauge. Dále pak neexistují aktivní itemy, takže když celá vaše skupina dostane negativní status, tak někdy prostě nemůžete nic dělat, jen civět na obrazovku, dokud sám nevyprchá.

Na druhou stranu pochválím nápad s Monadem, tedy dějově ústřední zbraní. Brzy zjistíte, že jeho využití je nejednou naprosto zásadní a opravdu tak nabudete pocitu, že se jedná o legendární meč. Podobně Shulkova schopnost vidět budoucnost (v praxi se jedná o upozornění na neobvykle silný útok vašeho soupeře) je zajímavý prvek. Škoda, že někdy trochu kazí tempo bojů.

Bez debat lze kladně hodnotit hudbu a namluvení postav. Stejně tak graficky (vzhledem k hardwaru Nintenda) nelze příliš kritizovat. Vcelku se, i přes výše vyjmenované nedostatky, jedná o důstojné pokračování Xeno série. Nicméně si myslím, že až druhý díl dotáhl většinu herních mechanismů skoro k dokonalosti.
+19

Mafia II: Joeova dobrodružství

  • PC 60
V dřívější době jsem z nějakého důvodu neměl chuť si pořizovat či hrát jakékoliv DLC k Mafii 2. A to proto, že jsem si o nich přečetl, že jde především o variaci jízdy z prvního dílu, která mě prakticky vůbec nebavila. Nyní, když jsem k definitivní edici dostal všechna DLC zdarma, jsem si řekl, že jim dám šanci a začal jsem trošku nelogicky Joeovými dobrodružstvími. A to z toho důvodu, že na rozdíl od Jimmyho DLCček mají návaznost na hlavní příběh.

A samotný počátek mne velice příjemně překvapil. Počáteční animace uvádí do děje a první mise, která je podle mě asi nejvíc povedená v celém DLC, mě pak zavedla do nové části mapy a to k přehradě na severovýchodě. Joe mluví pořád česky hlasem pana Zavřela a má v zásobě pár peprných hlášek. Ostatní postavy mají také původní dabéry, plus je tu pár nových postav. O to víc jsem byl zklamaný, když jsem následně narazil na celkem velké nedostatky.

Další úkoly jsou totiž získávány ve stylu GTA: někde se vysvítí ikona a na daném místě dostanu úkol (zde jsou nesmyslné umístění těchto ikon, které jsou nejspíš takto schválně, aby se nemuselo jezdit moc daleko, ale působí to divně. Např. misi Lekce slušného chování zadává Eddie a to na cestě u skal. Mnohem logičtější by bylo, kdyby ji Joe dostal v baru nebo třeba v telefonní budce). To se ještě dá překousnout, ale co mi vadí, je forma zadání úkolů. Některé důležité jsou uvedeny animací s dabingem, zbytek se ale zadává formou textu, kde však bohužel chybí dabing. Dabing a dokonce i dialogy chybí i v některých misích. Např. v misi Staříkovy trable je potřeba varovat tři Giuseppeho přátele před policií. Při interakci s danou osobou nikdo neřekne ani slovo a bere se, že daná osoba byla varována. Jako bonus daná postava dál postává na místě a kouří. Nevím jak ostatní, ale já bych se asi choval jinak, když bych se dozvěděl, že po mně jde policie.

V jednotlivých misích se pak naplno ukazuje neduh původní Mafie 2 v podobě chybějící možnosti střílet z auta za jízdy. Několik misí je postaveno tak, že musím ukradnout auto, které je hlídané nebo které někam jede. Pokud nejsem dostatečně rychlý nebo ihned nezastřelím řidiče daného auta, tak dojde k tomu, že auto rychle odjíždí a následně je prakticky nezastavitelné. V jiné misi zase po mně jde auto s gangstery, kteří po mně střílí. Já palbu opětovat nemůžu, proto chci zastavit, vystoupit a postřílet je. Problém je ale v tom, že Joe leze z auta tak pitomě, že než ho dostanu pod kontrolu a schovám se do krytu, tak dostanu spolehlivě několik dávek z tommy gunu nebo brokovnice.

Další trn v patě je potom policie. Skoro v každé misi je Joe okamžitě hledanou osobou při prvním výstřelu. Takže prakticky každá mise končí tím, že musím do obchodu s oblečením (kde si koupím tu samou košili akorát v jiné barvě). Plus klasické chování policie při přestřelce gangsterů, kdy jdou i po ostatních, ale v okamžiku mého prvního výstřelu už jdou zase jen po mně.

Dále je trochu divné, že se Joeovo auto vždy automaticky opravuje v garáží, což se v původní hře neprojevovalo a také je nutné říct, že toto DLC trpí prakticky všemi bugy z původní verze (opět je možné, že je to jen neduh definitivní edice a v původní verzi se neprojevují).

Pokud bych měl hledat na DLC něco pozitivního, asi to bude fakt, že je to celkem v pohodě vsunuto do příběhu Mafie 2, zmíněná povedená mise u přehrady a několik nových časopisů playboy. Zbytek jsou jen stereotypní mise a otrava s policií. Celkově jsem z DLC spíše zklamán a nepředpokládám, že si ho někdy zahraji znovu.

Pro: Zapadá do příběhu, některé mise

Proti: Chybí dabing a dialogy některých částí, stereotypní nudné mise

+19

Chex Quest HD

  • PC 60
Chex Quest HD je novodobým remakem stejnojmenné cereální střílečky, běžící na Doom enginu. Proč cereální? Ve své době se CD přikládalo k balením produktů firmy Cereal Mills a současná verze také podporuje snacky řady Chex Mix. Tentokrát hru nezískáte ve fyzické podobě, ta je k dispozici zdarma na Steamu, ale v baleních nalézáte kódy, jež slouží k odemykání postav ve hře. Naštěstí se dají stáhnout z internetu a nemusíte se pídit po sáčcích s pochoutkami, ke kterým se u nás nejspíš nemáme šanci dostat.

Stejně jako v originále, remake nabízí celkem 5 levelů, v nichž likvidujete slizké flemoidy, kteří si podmanili planetu Bazoik a uvěznili její obyvatele. Chex Quest HD je hra určená dětskému publiku, tudíž z mutantů neprýští krev. Navíc v podstatě neumírají, ale jsou teleportováni do patřičných mezí zpátky do své dimenze a rozpliznou se do vzduchoprázdna za žertovného kvákání. Pokud ve hře zadáte kódy, zpřístupníte si výběr několika legračních postav, zřejmě odvozených od produktů Chex Mix, ale zásadní změnu v hratelnosti jsem kromě odlišných hlášek mezi nimi nepozoroval.

Level design principiálně vychází ze svého originálu, ale samozřejmě využívá modernějších vymožeností Unreal enginu, a tak jsou levely notně přepracované a já osobně jsem velkou podobnost s originálem nenacházel, víceméně jen v tematickém zaměření úrovní. Graficky je zpracování solidní, i když nic převratného v rámci žánru, ale na poměry zdarma vyrobené hry se jedná o slušný standard.

Akce je obtížností přizpůsobena hráčské omladině, takže neočekávejte frenetickou palbu, ale spíše pohodové střílení. Paleta zbraní odpovídá standardu 3D akcí, najdete typické žánrové klasiky - brokovnici, samopal i raketomet a plazmovou pušku, i když jejich design je futuristický a odpovídá sci-fi ladění hry. Nejde o žádné kanóny, ale spíše drobné kousky akorát do ruky, jejich vzhled vychází z vizuálu původního Chex Questu. Zpracování zejména prvních tří zbraní je podobné a na první pohled není patrno, k čemu příslušná zbraň slouží.

Bohužel akci sráží na kolena pomalost hlavního protagonisty. Máte sice k dispozici tlačítko pro běh, ale sprint je časově omezený a nevím proč se designéři nerozhodli zařadit možnost trvalého běhu. Takto má Cheq Quest HD “těžký zadek” a souboje ztrácí na dynamice. Pohyb rovněž zdržují dveře, které se otvírají pomocí tlačítkových panelů. Takže zatímco v originále stačilo aplikovat tlačítko “use” na kterékoliv místo na dveřích, u remaku musíte šmátrat zbytečně po tlačítkách. Navíc je tento prvek zbytečně zdůrazňován i v traileru. Ani ze střelby jsem neměl ne zcela dobrý pocit. V tomto směru zůstává originál nepřekonán.

Po stránce technické hra běží solidně a plynule. Ale nelze jinak než důrazně zakroutit hlavou nad nulovými možnostmi konfigurace, takže si nenastavíte rozlišení, dokonce ani ovládací prvky, což mnohé hráče může notně rozladit. Nejvíce mi vadila nemožnost nastavení opačného směru kolečka myši, což zdržovalo při boji a tlačítka pro zbraně také nefungují. Také hojně propagovaný multiplayer se mi nepodařilo rozchodit. Je sice přítomno tlačítko Steam Remote, avšak nereagovalo. A na hru na split screenu nemám dva ovladače, takže taky Smolíček Pacholíček. Online klání by hře slušela daleko víc než tento polotovar.

Za mě je nová reinkarnace Chex Questu pěkným a milým pokusem o oživení klasické značky, o kterou původní tvůrci pečují celá léta a dokonce se aktivně podíleli na vývoji HD remaku. Ale na originál prostě nová hra nemá. Snad aspoň tato originální reklamní kampaň pomůže prodat trochu více cereálních snacků a pochoutek, což byl bezesporu hlavní cíl.

Plusy: Pěkná grafika. Originální zasazení a story. Jednoduchá obtížnost. Hra je zdarma.
Minusy: Pomalý pohyb. Nemožnost konfigurace hry.

Pro: Pěkná grafika. Originální zasazení a story. Jednoduchá obtížnost. Hra je zdarma.

Proti: Pomalý pohyb. Nemožnost konfigurace hry. Zdržující dveře.

+19