Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Serious Sam II

Han22Han22
Dohráno
  • PC 85
Třetí díl Serious Sama neboli Serious Sam II vyšel až s tříletým odstupem a vůbec jsem si ho po prvním dohrání nepamatoval. A byla to opět neskutečná jízda, i když trošku jiná než první dva díly.

Zatímco první díl byl víceméně vážný a druhý obsahoval pár vtípků na dokreslení atmosféry, ve trojce se Croteam utrhl ze řetězu a napsal tu nejšílenější parodii jakou jsem kdy hrál. Už samotný příběh je pořádně ulítlý - trojice hádajících se a legračních ufonů povolá Sama, aby našel v pěti světech pět částí medailonu a mohl čelit Mentálovi. Mimozemšťani se neustále hádají, komentují dění, hážou hlášky, v jednu chvíli jim vypadne holoprojekce, takže se ukáže že jejich vznešené sídlo je jen stará chatrč.

Ve hře je tuna animací a garantuju Vám, že pokud máte rádi infantilní humor jak z animáků, popkulturní odkazy či prolamování čtvrtého rozměru (je to jen hra), smíchy se neudržíte. Pár těch nejlepší scének - SPOILERY!
- V jednu chvíli se potřebujete dostat na hrad, ale stráže se Vám vysmějí (a vydrží jim to celou noc). Sama ale pustí královna, načež se druhý den spokojený Sam protáhne, poškrábe se na kolích, usere si a naštvaná Netscra s ním zbytek epizody nemluví.
- Je potřeba zachránit princeznu před drakem. Po heroickém vystřílení několika misí se Sam dostane k drakovi, ale ten se pricenzny rád vzdá. Sam se zděsí, jaká je to obluda a taky ji nechce. Následuje hádka a boj - kdo prohraje musí si ji nechat.
- Sam dobývá "starwarsovskou" planetu, projde spoustu kol a vydává se k sídlu hlavního zlouna. Cesta tam ale vede starou rozhrkanou tramvají, za které je navíc vyhozen - nemá lístek. KONEC SPOILERÚ.

Hra samotná je obrovská - 7 epizod, každá s cca 4-8 misemi včetně bossfightu, v každé epizodě pár unikátních nepřátel. A jaké epizody panečku! Postupně se podíváme na tropickou planetu, bažiny, čínskou planetu, lávovou planetu a náááádhernou pohádkovou planetu. V závěru nás pak čeká indistriálně/ledový komplex a sci-fi svět.

Grafici se opravdu neskutečně vytáhli - zatímco první epizody jsem koukal na ten kýč trošku s opovržením, ve finále jsem valil bulvy - lávový svět jako by vypadl z Dooma 3, sci-fi jak ze Star Wars a pohádková planeta je prostě kouzelná. A ruku v ruce s tím jde i leveldesign - kola jsou tak akorát velký, tvůrci sází jeden nápad za druhým - například mise v obřím světě, TV šou s arénami smrti či vražedný mráz a nutnost hledat teplo. A tentokrát nechybí ani spousta infantilních domorodců (naštěstí jejich přežití není důležité pro úspěch mise).

A jak se to celé hraje? No tady už je to trošku horší. Zatímco grafika, příběh, humor, nápady a všechno kolem jsou na 100%, hratelnost trpí pár neduhy. Pořád je to samozřejmě neskutečná řežba, kde s rotačákem kosíte nepřátele po desítkách. Navíc tu k ruce jsou hezké vznášedla, osedláte i helikoptéru, ostnatou kouli nebo dinosaura. Nepřátelé jsou zpátky z předchozích dílů, ale vypadají trošku animákovitě, stejně tak se vrací většina zbraní i sbírání ulítlých secretů. Nechybí bossfighty, kde musíte na každého šéfíka najtí nějakou fintu, která Vám výrazně ulehčí život. A samozřejmě - všechno možné jde roztřískat - stromy, lavičky, lampy, domy... kam se hrabe Red Faction.

V každé epizodě ale začínate bez zbraní a tvůrci Vám dají jen to, co uznají za vhodné, takže výbornou plazmovku okusíte pouze dvakrát. Navíc nepřátelé už nenabíhají z nějakých prostor, ale zcela nepokrytě spawnují, čili se prostě v nějaké zóně zaseknete a kosíte tak dlouho, dokud to tvůrce nebo Vás nepřestane bavit. To že se Vám ještě v každém dalším kole vynulují životy, že je hra plná neviditelných zdí a v některých místech musíte skládat naprosto dementní bedničky jsou další kaňky. A hlavně - zejména na konci už ta řežba byla až úmorná - občas všeho moc škodí.

Nejvíce mě ovšem tvůrci naštvali s koncem, kde ten trolling dosáhl vrcholu Sam zničí Mentálovu instituci, ale Mentál nespatřen odlétá. Tvůrci si z nás prostřednictvím komentujících mimozemšťanů dělají srandu a pak se ukáže, že medailon pracně sbíraný po 5 světech byl k ničemu - chápu že podobný konec sedí ke stylu hry, ale já chtěl nějaké vyvrcholení a hlavně potřetí už to není vtipné.

Pro: Krásná grafika, naprosto úžasný humor, nápady na deset her, je to řežba.

Proti: Ta řežba má pár much na kráse a ke konci už je trochu ubíjející.

+16

Rise of the Tomb Raider

TheHofiTheHofi
Dohráno
  • PC 95
Na Rise of the Tomb Raider jsem, se hrozně těšil, nakonec jsem si jí koupil, v 20 Year Celebration Artbook Edition kde jsou všechna dlc. Hra je v jádru stejná jako předchozí díl z roku 2013 takže stejně se Lara pohybuje stejně se chová, během přestřelek a tak dále si by to možná chtělo něco jiného, ale vývojáři se držely pravidla, co není rozbité tak to neopravujte ale novinek je ve hře celkem dost abyste si mohly vylepšovat zbraně tak už nemůžete sbírat jenom součástky které najdete v bednách nebo u nepřátel ale musíte mít i dřevo a kůže ze zvířat to je podle mě dost dobrá novinka která sice trochu připomíná Far cry ale to nevadí také hrobky když je vyřešíte tak nedostanete hromadu součástek ale nějakou novou dovednost třeba že bude rychleji šplhat a je toho mnohem víc. Další novinkou oproti předchozímu dílu jsou vedlejší úkoly, které vám zadávají vaši spojenci a za splnění dostanete třeba novou část výbavy nebo zbraně. Ohledně grafiky a optimalizace obě tyto věci jsou na výborné úrovní jenom, co mi vadí, je to že jako jediná Lara má nejreálnější mimiku obličeje k samotné Laře je to pořád hezká holka a na rozdíl od předchozího dílu to je už bojovnice. Jak jsem už nakousl před tím tak vylepšování zbraní a Lary je stejně jako v předchozím díle výborné. Jako poslední klad je asi příběh, postavy a dabing všechny tito věci jsou na výborné úrovni jo a hádanky v hrobkách mi taky přijdou, mnohem lepší jsou skvěle vyvážené a u každé jsem se na chvilku musel zastavit, aby jí pochopil. Jako zápor asi beru to, že hra se prostě chová jako předchozí díl a snad ten další už bude trochu jiný. Jinak hru doporučuji 95%.

Pro: Příběh, grafika, optimalizace, postavy a jejich dabing, zábavné přestřelky, vyvážená obtížnost hádanek, Lara je prostě hezká holka.

Proti: V nějakých prvcích hratelnosti podobná předchozímu dílu.

+16

Metro 2033 Redux

Kosi..Kosi..
Dohráno
  • PC 95
Kdysi jsem Metro 2033 dohrál, teď jsem si řekl, že než zkusím dvojku, připomenu si první díl a to nyní v redux verzi. Vyvaruju se tak do jisté míry detailnímu porovnávání obou vydání, neboť jsem za tu dobu dost pozapomněl.

Jak už jsem zmiňoval v komentáři k původní hře, Metro je výborně zpracovaná gameska (svýho žánru) - skvělá předloha - tedy příběh, audiovizuální zpracování na jedničku, uvěřitelný univerzum i charaktery, hutná atmosféra i kvalitní muzika.

Obtížnost je ucházející - na SURVIVAL-RANGER-HARDCORE mi celkem příjemně dala hra zabrat a někdy jsem musel jisté pasáže opakovat. Poškození zbraní je pak téměř realistický! Nicméně filtrů mi tentokrát přišlo v prostředí jaksi více (asi díky trezorům?), a tak jsem nezažíval sýpavý okamžiky, kdy se hlavní protagonista dusil a já se zamlženou maskou uháněl hledat masku/filtr - možná jsem za to i rád - člověk nemusel tak spěchat, ač jsem na toto čiré zoufalství prve vzpomínal spíš v dobrym. O:-)

Asi se nemá cenu příliš rozepisovat, udělal jsem to už zde: http://dbher.cz/k12701
Redux verze jistě mnohé vylepšuje (minimálně třeba ty trezory nebo přidá nový zbraně) a tak myslím nelze šlápnout vedle. Kdo však starou verzi metra už má na skladě, Redux bych asi nepovažoval za nutný dokupovat. Je to prostě více-méně totéž.

Za mě 95% - stejně jako stará verze. Můžu doporučit.

Pro: ATMOSFÉRA, strach, design, prostředí, horror, dýchací maska, příběh

Proti: Občasněj zbytečnej respawn nepřátel, všechny zbraně nepodporují zamíření optikou

+16

Unreal

Han22Han22
Dohráno
  • PC 95
Unreal byl ve své době zjevením. V roce 1998 jsem dostal první počítač, stařičkou 486 a zatímco jsem prvně dohrával klasiky jako UFO, Dungeon Master 2 nebo Doom, snil jsem, že si jednou zahraju hry jako Unreal nebo Half Life, jediný opravdový konkurent na poli 3D akcí v té době. Ta grafika! Ty efekty! Hru jsem dohrál prvně někdy po 6-7 letech od vzniku a i tehdy vypadala vizuálně moc pěkně. Jak to dopadlo dnes?

Unreal byl počátkem nové generace 3D akcí, kdy mizela ručně kreslená grafika, mizelo členění do epizod a nenavazujících misí, zakončených zmáčknutím tlačítka (Duke Nukem) nebo dveřmi Exit (Doom). Přinesl navazující kola, kde plynule přecházíte z jednoho prostředí do druhého a ač se dnes zdá divné projít středověký hrad a po krátké procházce údolím narazit na vesmírnou loď, na tu dobu to byla paráda. Jinak je to ale doomovka jak řemen. Zapomeňte na lineárnost, jednu cestu nebo nějaké do očí bijící hinty.

Hra je jedno velké bludiště, kde prostě musíte najít tu správnou cestu, objevit co udělat, aby se Vám otevřely dveře dále a často budete chodit dokola, škrábat se na hlavě a přemýšlet, co jste zapoměli, až přijde ten záblesk poznání (a nebo se podíváte do návodu). Samozřejmě kromě bloudění Vás čeká spousta soubojů a ty Vám dají zabrat i na nejlehčí obtížnost. Nepřátelé se rekrutují z mnoha mimozemských druhů, používají buďto kouzla nebo stejné zbraně jako Vy, jsou pekelně odolní a rychlí. Zvlášť jeden zmetek, střílející plazmové výboje běhá, kličkuje, metá kotouly a je skoro nezasažitelný. Pravda na easy nejsou zas tak nebezpeční, ale na vyšší obtížnosti Vám rozcupují ani nemrknete. Kromě standartních nepřátel jsou tu i bossové, většinou nějací obři, kteří Vás rozmáznou jedním hozeným šutrem a různá havěť, například odporní pavoukokrabi či poletuchy.

Zbraní proti nim je celkem deset a autoři si dali opravdu záležet, takže tu máme slaboučkou energickou pistoli, která se ale po pár upgradech a s násobičem energie může stát naprosto smrtící. Dále pistoli, hřebíkomet, rail gun, raketomet (lze vystřelit až pět raket zaráz), flakovou brokovnici, vystřelovač ostří (klteré se odráží a může zranit i Vás), slizomet, sniperku a rotačák. Každá zbraň má alternativní mód, který je úplně odlišný - z hřebíkometu můžete udělat brokovnici, z brokovnice nebo raketometu granátomet, jiné zbraně lze alt. střelbou nabít a vystřelit smrtící dávku. Všechny zbraně mají dvě věci společné - velice rychle Vám dojdou náboje a jsou vyvážené. S každou z nich musíte nepřítele upižlat, žádná Vám nedá výhodu, ale žádná není úplně špatná. Což znamená, že opravdu musíte měnit a střídat podle potřeby všechny. Kromě nábojů a léčení jsou ještě různé pomocné itemy - baterka, zesilovač energie nebo třeba semínka, která po zasazení vyrobí stromek s léčivým ovocem.

A to je vlastně celé - bojujete (a tady je to opravdu boj, ne střílení tupých nepřátel), hledáte cestu a to vše pěkně dlouho. Zapomeňte na dohrání po 5 hodinách, Unreal má 38 kol a zatímco některé proběhnete za pár minut, jiné klidně vydrží na hodinu hraní. Hra je obrovská a hratelnost je i dneska na 100%

A co grafika a příběh? Tady je to horší. Tvůrci se řídili Carmackovým heslem "příběh ve hře je jak příběh v pornu", takže příběh není. Nečekejte žádné zvraty, dialogy, nic. Jste anonymní vězeň, který ztroskotá na neznámé planetě, plné nepřátel a musí přežít. Občas sice narazíte na knihy, deníky či konzole s nějakým tím pozadím kde jste a kdo jsou domorodci a nepřátelé, ale to je vše. I ten konec hrdina odletí modulem a skončí ve vesmíru uprostřed ničeho je takový neinspirativní. Jste nikdo a nikým zůstanete i na konci. Musím říct, že mě to ale příliš nevadilo, je to prostě stará doomovka se soustředěním se na akci a příběh mi nechyběl.

Grafika zestárla takovým tím nepěkným způsobem, patrným u her z let 1997-2000. Nedá se to moc dobře popsat, protože ručně kreslený hry typu třeba Blood vypadají pořád celkem stejně, na první generaci renderovaných je vidět ty ostré, kamenné a chladné textury. Unreal pravda narozdíl od Quaka 1 či 2 září spoustou barev a dodnes je vidět, že ve své době to byla třída. Horší je, že je to šíleně tmavé. Ale opravdu šíleně. Nevím jestli je to novým monitorem nebo hrou, ale i s brigtness na maximum ve hře i na monitoru jsem kolikrát neviděl vůbec nic a i v osvětlených pasážích to bylo celé potemělé.

Shrnuto - Unreal je klasika. Grafika už trochu zestárla, ale hratelnost je stále perfektní.

Pro: Kdysi krásná grafika, parádní souboje, vyvážené zbraně, délka hry.

Proti: Neskutečně tmavé.

+16

Tekken 7

Terry.CooperTerry.Cooper
  • PC 70
Neexistuje hra ve které bych měl nahraných hodin více než v sérii Tekkena. Od prvního dílu téhle bojovky jsem si nenechal ujít žádný další díl a byl věrný Playstationu přes neskutečných 20 let, právě díky téhle sérii.

Nyní se poprvé za celou historii dostává Tekken oficiálně i na PC a já s Playstationem mohu asi víceméně skončit:-)..Něco co bych nikdy nečekal se stalo (ach ten bussiness) a konečně tedy i bojechtivý, Tekkenem nepolíbený PCčkář, může na vlastní pěst zakusit matadora a legendu všech bojových her oficiálně, na jeho platformě, jak se sluší a patří. Zkrátka názorně zjistit, proč je ten Tekken vlastně tak dobrej. Proč se stále tolik na východě skloňuje a proč léta dostává mnohdy i absolutní hodnocení. A pokud jste ho opravdu nikdy dříve nehráli a s láskou vzpomínáte na Virtua Fightera 2, mohu Vás ubezpečit, že nyní budete vřískat nadšením. Tekken by se nikdy nestal hranou hrou, kdyby neměl image jaký má a geniální bojový systém s technickou hloubkou doslova Mariánského příkopu..

Desítky zábavných a stylových charakterů, svým bojovým stylem záměrně podobných bojovým hrdinům filmové historie se utkává jeden na jednoho v tématických arénách, v soubojích plné akrobacie, chvatů a kopů, s důrazem na dokonalý realismus veškeré animace pohybů, ale zároveň takovým efektem razance ran, že Vás až napadá, jestli by čelní srážka s buldozerem nedopadla lépe. Popularita bojových filmů byla kdysi obrovská a Harada, hlavní direktor hry, se touto stylizací Tekkena do puntíku trefil nárokům a touze většiny hráčů. Tekken v tradičně dokonalé grafice balancoval mezi realistickými souboji bojových umění, které zároveň nezabil pokusem o simulaci nebo naopak přepalem. Našel v tomto dokonalý kompromis. Kompromis mezi arkádovým mlácením, nedeformovaným manga stylizací, magií nebo pohyby zcela popírajících fyzikálních zákonů. Neexistoval pak větší požitek, než když jsem ve třetím díle Tekkena odemkl humanoidního cyborga Bryana Furyho a s jeho naprosto agresivním kick boxem se přes Ogreho promlátil k závěřečnému filmečku, kdy Bryan vyrval dělo z tanku a s maniakálním smíchem ho hodil za prchající jednotkou, která ho měla zastavit. Byla to prostě čistokrevná nirvána.

Kde však Tekken exceloval byla především trvanlivost samotného hraní, nejen zmíněný woow efekt. Každý z charakterů byla jiná zkušenost. Řval jsem nadšením při příchodu kontroverzního Tekkena 4, kdy se na scéně poprvé představil britský borec Steve Fox. Zatímco každý charakter má specifické tlačítko pro končetiny rukou a nohou, jak je pro Tekkena typické, Steve jako jediný ne. Steve je totiž boxer, umí to s pěstmi, ale nekope.. Šlo o první postavu, která vybočila z nalinkovaného systému a namísto kopů, Steve představil své variace úhybných manévrů. Každá z postav přitom měla své unikátní bojové specifikum. Ať už šlo o chvaty, krátká komba naprosto devastujících ran, různé postoje s dalšími technikami nebo kanonádu kopanců a otoček, při kterých by si Van Damme nejspíš rovnou ustlal. Pokud to hráč s Tekkenem myslel opravdu vážně, denně u hry trávil čas skutečně z jara do jara. Pro hraní na lepší úrovni, bylo totiž třeba postavy dlouho pilovat a trénovat. Jestli konkurenční bojovky měly 30 unikátních pohybů pro charakter, bylo to sakra hodně. Tekken jich měl běžně přes 150..A jakmile jste hloubku charakteru pochopili, Tekken Vás již ze své kravaty opravdu nikam nepustil.

Chvála bohu, že jádro hry zůstává stále stejné a ačkoli se sedmý díl může stát znovu tou hloubkovou sondou do všech starterů, jugglů a šílených komb, zůstává nyní mnohem přístupnější díky drobným úpravám v bojovém systému. Nelze proto jinak, než ho všem nováčkům jen a jen doporučit. I přes drobné mušky, budete nadšení.

--------------------------------------------------------------------------------

Co ale pak tedy my, ti ostatní...5 let jsme čekali na nový díl po neskutečně šťavnatém Tekkenu Tagu 2 než vyjde sedmička. Tekkeny známe jak své boty, hrajeme je dlouho, s každým dílem bychom mohli vyjmenovat veškeré změny v bojových technikách, systému a skloňovat jména všech nových příchozích i s nožem na krku. Je Tekken 7 zase špička? Má co nabídnout oproti 5 let starému předchozímu dílu? Má dostatek přidané hodnoty, aby obstál před konkurencí, která sice komplexnost jeho bojového systému nedotáhne, ale snad právě proto se soustředí jinými směry, které piluje, vylepšuje a nebojí se ani originalit? Může se vůbec Tekken v tomhle všem ještě někam posunout? Tedy..Samozřejmě, že může. Bohužel však, rozhodně ne tento díl. Sedmička je pro mě totiž až příliš okatým mlácením starého známého, což novým hráčům sice vadit nebude, ale mě to nutí klást si otázku, co Harada se svým týmem těch celých 5 let vlastně dělal.

Pokud jsem žral Steva Foxe kvůli revoluci v jeho ovládání ve čtvrtém díle, v pátém zase shaolin styl nasypaného Feng Weie, v Tekkenovi DR zase Dragunova, kvůli příslibu jeho lehkého mma stylu, v šestém díle akrobatického tlustoprda Boba a bizardní bojový styl Zafiny, nějak se nemohu rozhodnout, která že to postava v Tekkenovi 7 má být nyní tou řádnou satisfakcí. Z nepochopitelného důvodu skončil monstrozní přeborník Vale Tuda Marduk, aby jeho místo hájil podivný chapadlozad Gigas a úplně stejným škrtem zde prošla celá řada známých postav buďto úplně nebo na úkor nováčků disponujících stylem stejným či velmi podobným. Jak přesně tvůrci chtějí trumfnout například blondatého negra ve stylu Wesleyho Snipse jakousi technoidní černoškou nebo Muay Thai bijce Irvina krátkovlasou Josie, mi je pak záhadou úplně.

Z celkového dojmu nad novými postavami dobrý pocit zkrátka nemám a Harada se zde patrně snaží o odklon stylizace značky jiným směrem, právě v rámci sílící popularity konkurence. Tekken 4, jakkoli kontroverzní v době svého uvedení tím, že pojal značku realističtěji, v Tekkenovi 7 se jakoby tvůrce snažil zase o přesný opak a servíruje v uvozovkách "arkádového a asijského Street Fightera po Tekkenovském způsobu". Jakoby se tím však narušila zmíněná rovnováha, ten dokonalý balanc Tekkena v kompromisu někde mezi japonskou arkádovou mlátičkou a seriozní bojovou hrou typu Virtua Fighter. Jakoby zde překypoval dojem, že Harada své vlastní nápady pro hru již vyčerpal, riskovat se mu nechce a diktovat žánr již vůbec ne. Tekken 7 je tak hrou ve kterých se krása pohybů a přehlednost technik vytrácí na úkor přepálených výbuchů a jisker. Je hrou, ve které končí tvůrce s realismem a přidává na bizardnosti postav v asijském ladění. Tekken 7 je hrou nových tváří s bojovými styly, jež jsou jen bídnou snahou o nezaměnitelnost, jako mají např. Lei, Steve nebo Eddy.. Nový Tekken je bohužel souhrnně hrou, ve které se místní škrty nenahradily dostatkem inovací nebo přidanou hodnotou.

Story mod dokreslující příběh klanu Mishima o délce hodiny a půl, Online režim, klasická Arkáda proti umělé inteligenci, Treasure mod pro vydělání peněz na customizaci charakterů, VS mod se skutečným hráčem a Training režim. Možná by to stačilo, říkáte si. Online režim či VS vydrží takřka neomezenou dobu, customizace oblečků pro charaktery s řadou úchylných doplňků (ryba do ruky, lopata na záda nebo dort na hlavu) dává dostatečný smysl k hraní Treasure modu spíše díky své monstrózní nabídce, nicméně pokud by snad v tomto někdo čekal větší inovaci série nebo radikální změnu od takového Tekkena 5, uvedeného před 12 lety, bude hledat marně. Marně budete hledat i Survival mod, Time Attack, TAG, Bowling, mód chodičky mlátičky, závěrečné filmečky postavám či cokoli dalšího. Tohle tady prostě už není, máme tu skutečně jen to nejnutnější.

Ta podstatná otázka tedy je, zda-li to něčemu vadí, pokud je bojový systém natolik kvalitní. Tekken 7 i přes lehký odklon, je totiž stále starým dobrým Tekkenem. Nepřišel žádný záškodník, který by zákeřně vložil do kódu hry cosi neslučitelného se skvělou hratelností a sabotoval celé to 20ti leté snažení:-)..A i když je rozpohybování postav od třetího dílu prakticky totožné, pořád je to pastva pro oči díky tehdejší nadčasovosti a doslova rozhýbaná efektní orgie.. Nováček hry nebo občasný hráč Tekkena si tak může klidně připočíst k hodnocení 20-30% a dokoupit si povinně joypad v PS designu. Bude se skvěle bavit u kultovní hry ve svém žánru.

My ostatní však pozor. Pokud by náhodou někdo čekal více než jen tradiční Tekken fight s opatrnou snahou tvůrce o přiblížení stylu hry ke Street Fighterům a jim podobným, může být zklamán..

--------------------------------------------------------------------------------

PRO:
- Tekken je na PC a je to pořád Tekken. Kdo nevyzkoušel, nepochopí.
- bojový systém, dynamika, skvělá hratelnost a trvanlivost hry
- customizace je skutečně bohatá
- vložka Rage Art a Power Crush v bojovém systému přidává na napínavosti a dává šanci všem nováčkům
- vybalancovanost všech postav, což je jistě hlavním důvodem, proč vývoj trval dlouho
- výborná optimalizace, prakticky bez bugů..

PROTI:
- minimální snaha o přidanou hodnotu nebo větší experiment.
- pro délku vývoje bych si představil ve hře mnohem více novinek
- jakožto Evropanovi se mi vzrůstající snaha tvůrců o přiblížení hry asiatům nezamlouvá
- spousta známých AAA tváří je pryč, nahrazena spíše random charaktery s neurčitým bojovým stylem
- zachované charaktery mají minimum novinek ve svém repertoáru
- online mod hry kvůli serverům zatím padá, ale věřím, že tohle tvůrce vychytá
- repetivnost muziky leze již nyní lehce na nervy. Z hlediska obecné trvanlivosti Tekkena to dobré zrovna není
- závěrečné filmečky charakterů jsou pryč
- příliš mnoho doprovodných efektů
- arény v porovnání s předchozím TTT2 působí lehce mdle

+16

Ori and the Blind Forest

ShadracShadrac
  • PC 95
Já vím, že se budu opakovat. Také vím, že jsem si zakázal opakovat se, ale tentokrát nemohu jinak. Ori je pekelně těžká plošinovka. Hodně jsem se u ní navagínoval. Je tak těžká, že si pak dáte na odpočinek třeba Super meat boye. Jenže to, co Ori dělá, tak dělá naprosto dokonale. Dojemný příběh o lásce, sebeobětování a naději vás prostě musí dostat v kombinaci s emotivním soundtrackem. Tohle je přesně ten důvod, proč se dostávají ke slovu indie tituly. Je zbytečné se o tom více rozepisovat. Vše ostatní si můžete přečíst níže. Tímto chci tedy poděkovat doporučení z diskuze a předat doporučení dále. Oriho si prostě zahrát musíte. Je to důvod, proč hrajeme videohry.
Herní výzva Kamarád doporučuje splněna.

Pro: emotivní, osobité, nápadité, obtížné, soundtrack, vizuální zpracování, svižnost, originalita

Proti: opravdu těžké

+16 +17 −1

The Bard's Tale

Old BranchOld Branch
Dohráno
  • PC 80
Na první pohled není The Bard's Tale nic moc: zasataralá grafika, primitivní soubojový systém, konzoloidní ukládání u checkpointů... a navíc ještě absence češtiny a (ať se v internetu vrtáte jak chcete) tak i neexistence návodu, pokud tedy nechcete sledovat něčí gejmplej... no ale v několika směrech je to výjimečná hra. Perfektní je především humor, za kterým však nijak nezaostává výtvarná a zvuková stránka (výtvarnou stránku prosím neplést s grafickou, graficky je hra zastaralá, ale výtvarně mi perfektně sedla).

Žánrově je The Bard's Tale erpégéčko. Zároveň je to parodie na všechna možná literární, filmová i RPG klišé. Ale je to DŮSTOJNÁ parodie, což znamená: žádné odkazy na tuťu ňuňu Disneyem zpitvořené pohádky, žádná joztomiloušká žvatlající zvířátka.Všichni aktéři (s výjimkou titulní postavy) se chovají smrtelně vážně (až do absurdity). Prostředí je stylizované do jakéhosi mixu středověkého Skotska a Irska v době pozdních vikingských nájezdů a to včetně oblečení, architektury, keltských mýtických příšer a dialektu... ano, dialektu. Třeba oslovení "boyo", nebo "laddie"..

Ke grafice musím říct ještě jednu věc: po většinu času se na hrdinu i na jeho společníky díváte z ptačí perspektivy, tedy shora. Nikoliv ze šikma, jak je zvykem, ale prostě shora... což nemusí každému sednout.

Dialogy jsou kompletně namluvené a proložené keltsky znějícími písničkami a melodiemi. Občas se objeví pěvecký soubor goblinů a zazpívá vám svoji hitovku "It's bad luck to be you".

Hlavním hrdinou je bard jménem Bard, který se umí ohánět jak mečem, tak lukem, ale i svou (magickou) loutnou. Právě loutna je klíčová: když bard hrábne do strun a zahraje určitou melodii, připojí se k němu společník, který je mu k užitku - například kušištnice (=střelkyně z kuše), žoldnéř s velkou sekerou nebo (v zapasťovaných lokacích) hledač pastí nebo (v temných sklepeních) světlušák s lucernou.

Boje probíhají dost chaoticky a jsou nejslabším prvkem hry. Mnohdy jen tak pobíháte dokola a znovu a znovu přivoláváte společníky, když jejich předchozím verzím došly hitpointy. Ale i tohle je většinou zábavné a vyžaduje to určitou strategii a určitou kombinaci společníků.

Pokud si koupíte GOG verzi, dostanete nádavkem i 3 digitální relikty rovněž s názvy Bard's Tale, vržené na trh v létech 1987, 1988 a 1990. Já osobně jsem zatím nesebral odvahu je rozehrát a nejspíš ji nikdy neseberu.
+16

Wolfenstein - Blade of Agony: Chapter 1 - The Staff of Kings

pajmičpajmič
  • PC 90
WolfenDoom je modifikace, ze které od úvodního intra, až po posledního zabitého nácka čiší profesionalismus. Velké detailní mapy se skvělým nasvícením, rozmanitými texturami a chytrým designem vytváří uvěřitelnost a atmosféru, s jakou jsem se doposud v žádné jiné modifikaci pro dooma nesetkal.

Tvůrci jsou očividně srdcaři, jenž milují FPS hry z WW2. Jednoduše vzali doom technologii, koncept woflensteina 3D a elegantně do něj zakomponovali styl, vzhled, zvuk, nepřátele z Medal of Honor, RtCW a call od duty. Autorům se povedlo vytvořit dokonalý slepenec zábavy, napětí a akce, který sklání poklonu těmto legendám.

Všechny ty efekty, textury a velikost si však vzali nemalou dan. V případě Wolfdooma je síla vašeho PC děla irelevantní. Engine sice dělá co může, ale na mnoha místech sotva dýchá, skomírá a framerate jde do kytek. To je ale asi jediná kanka na pravděpodobně jedné z nechvályhodnějších modifikací dneška. To již ale zdejší zasvěcení dávno vědí :)
+16

Delta Force: Black Hawk Down - Team Sabre

VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 70
Uf, ta poslední íránská mise byla teda pekelně těžká. Dlouhá, jen 3 uložení a z každého rohu vyskakovali nepřátelé. Jsou sice extrémě blbí, ale kompenzujou to hojným počtem a faktem, že vám stačí na smrt jedna rána. Spolubojovníci v boji moc nepomůžou, protože jsou ještě blbější. Ještě, že se tady pořád dá zastřelit panáka do chodidla nebo ruky.

11 nových misí. Jsou pěkně postaveny. Žádné překvapení vás sice nečeká, ale jsou docela slušně rozmanité. V každé zabijete asi 100 nepřátel. Každá má děj. Je to prostě pořád zábava. Akorát škoda, že tady není větší volnost. Hra vás nutí jít pořád koridorem. Časy prvních třech dílů jsou v tomhle bohužel pryč. Tady má mise pevně daný scénář.

Trochu mě krkalo, že mi hra na misi nutila jen určité zbraně, bez možnosti velkého výběru. O co jednodušší by byla poslední íránská mise, kdybych si mohl navolit M16 s granátometem. Místo toho mi hra nutila kulomety a jeden špatný samopal. Omezený počet savů je super věc. Člověku to zvedá adrenalin a nutí trochu taktizovat.

Celkově je hra docela těžší a pořád to vypadá jako realistická arkáda, kde vám ke smrti stačí málo. Ve své době i docela nenáročné na hardware s ucházející grafikou.

Íránská kampaň je lepší.

Pro: těžší, omezený počet savu, celkem zábavné střílení

Proti: UI nepřátel i spolubojovníků, stále bez zásahových zón, malá volnost v pohybu

+16

Alice: Madness Returns

RemixSvKRemixSvK
Dohráno
  • PC 75
Od tejto hry som na začiatku veľa neočakával ale nakoniec som dostal príjemnú skákačku s veľmi peknou grafikou. Je to jedna z mála hier kde platí že druhá polovica hry je lepšia ako prvá (aspoň s mojho pohľadu). Pribeh na začiatku moc neviniká ale ked´ sa začne rozplietať tak sa zneho stane celkom slušný priemer so zaujímavým rozuzlením a s výborným finálnym bossom. Audiovizuálna stranka hry je veľmi kreatívna a veľmi originálna (miestami aj dosť creepy). Veľmi sa mi páčilo že v každej kapitole mala Alice iné oblečenie. Ja osobne by som v hre prijal viac zbraní. Niektoré kapitoly hry sa mi zdali zbytočne dlhé a preto sa hra dosť pretiahla. Mne osobne trvala dohrať 14 hodín.

Čas strávený v hre: 15 hodín

HODNOTENIE-8/10 !!!

Pro: Občas creepy atmosféra, originálne spracovanie, final boss

Proti: zbytočné predlžovanie kapitol, málo zbraní

+16

Shogo: Mobile Armor Division

VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 75
Tahle hra se hodně podobá Blood 2. Však je taky vydaná skoro současně a na stejném enginu. Podobné zvuky střelby. Pohyby vojáků, výstřiky krve. Vlastně to má úplně stejnou grafiku. I s chybami, které měl Blood. Zasekávání o zdi a střílení vojáku do vykukující ruky s následkem smrti je i zde.

Shogo, ale podle mě žánr FPS obohatil víc, než jeho souputník. Dva herní styly znemožňují dostat se do nějakého stereotypu. V roli mecha je to přeci jenom kratší a o dost jednodušší. Připadal jsem si jak král, když jsem v klídku rozséval destrukci a snad ani jednou neumřel. Vzpomněl jsem si na hru Slave Zero. Výbornou, podobnou, hratelnost to mělo.

Druhý, klasický styl, je mnohem delší a taky těžší. Nepřátelé mají hodně pohotové reakce a dokonce i nějaký náznak inteligence. Utečou do jiné místnosti, kde si vylepší palebnou pozici. Skvělý nápad s kritickou střelou. Dobře se trefíte a ještě vás to uzdraví. Kritickou střelu můžete dostat i vy. Tady už jsem umřel víckrát. Občas to bylo dost rychlé.

Příběh je docela. No, je tam příběh. To se u střílečky z devadesátek počítá. Dokonce jsou tady i dva konce. Bohužel je to jen o dvou volbách a spíš to vypadá jako hrubá záplata na krátkou hru. Stačí si to uložit někde v půlce a za den můžete dát i ten druhý konec.

Shogo je svižná a zábavná hra bez nudných míst. V designu se sice často vracíte, ale díky parťákovi na telefonu víte kam. Takže dlouhé záseky nehrozí. Nejdůležitější je, že pocit ze střelby je zábavný. Je to krvavé a stylizované. Na svou dobu to má i pěknou, svižnou grafiku a na střední se to dá dohrát za 2 odpoledne.

Konec byl teda hodně divně useknutý.

Pro: svižná střelba, hra v mechu, klasik hra, hra odsýpá a nenudí

Proti: střílení do vykukujících polygonů nepřátel, zasekávání nepřátel, délka, konec

+16

Indiana Jones and the Fate of Atlantis

Dan9KDan9K
Dohráno
  • PC 55
Hrát to v roce 92 nebo 93, tak jsem asi nadšený. Jenže jsem to hrál pro "doplnění vzdělání" a vzal jsem to jedním vrzem s Infernal Machine, a to mě tak nějak chytlo víc, přesto, že jsem fakt fanda adventur. Dojem mi kazí zejména závěrečná část v Atlantidě, která měla být vyvrcholením, pro mě však byla úmorná. Poslední fakt super část je v ponorce. Pak ale přijde tma, bludiště, kanál a lávové bludiště. A to je fakt smrtící kombinace, která mě vůbec nelákala do hraní.

V tu chvíli máte v inventáři asi 25 věcí, něco je nutno použít, ale pak to zase musíte vzít, protože nevíte, jestli to nebudete zase potřebovat, jakože většinou jo. Dojde vám to samozřejmě až docela pozdě. Pak spotřebujete kuličky, tak se vracíte X obrazovek zpátky pro nové kuličky. Prostě v té době tak nějak neřešili to, že ta hra bude prostě nezábavná. No co, tak hráč stráví hodiny tím, že chodí sem a tam.

Docela mě taky dožíraly ty otočné kameny, které tam bylo nutné skládat asi pětkrát. Přišlo mi, že to bylo vždycky úplně naopak, než byly rady v deníku, návod použít nešlo, protože je to pro každou hru jinak, takže ve výsledku jsem akorát zkoušel všechno na všechno. Většinou to vycházelo na 256 kombinací, což byla vždycky zábava to zkoušet jednu po druhé. Jako test trpělivosti dobrý.

Kladem je určitě dynamicky se vyvíjející hudba. V té době byly obecně hry od Lucasarts naprostým pionýrem něčeho, co je dneska již samozřejmostí. V jiných hrách té doby, třeba i v adventurách, byla prostě jedna skladbička na jednu lokaci. Když skladbička skončila, začla znovu, nebo začla jiná. Při vstupu do jiné lokace se první skladbička usekla a začla nová. Jenže ve hrách od Lucasarts na to šli jinak a díky programu IMUSE vytvářeli kontinuální proud hudby, který se průběžně měnil a vývíjel podle hráčových aktivit. Jeden proud hudby vplouval do druhého a tím vytvářel pro každého hráče individuální hudební zážitek.

Výborné je na této hře i interaktivní intro a množství lokací. Celkem solidní humor. Délka (ta je již ke konci spíše na škodu). Bohužel příběh mě tolik nezaujal, což je subjektivní. Ale není to tím, že by mě Atlantida jako taková vůbec nezajímala. Jiné fikce o Atlantidě mám moc rád, ať už je to hra Atlantis, nebo i ta "blbá" Hvězdná brána. Oboje to jsou mnohem zajímavější koncepty, než co je tady. Tady je to jakože "věrohodnější" a podle Platóna a tak, ale ve výsledku to působí mnohem víc jako blbost, asi díky Nur al sáááálovi. A obecně roztříštěnost lokací příběhu moc nepomáhá v jeho soudržnosti a nějakém tahu na branku.

Nelinearita je sice na jednu stranu super, na druhou ji nemám rád. Já jakožto jistý autista/perfekcionista mám pak blbý pocit, že o něco přicházím. Nutí mě to zkoušet všechny způsoby, jinak mi tiká oko. Jenže lenost byla výjimečně silnější, takže jsem měl celou dobu hraní nepříjemný pocit, jaké to asi je hrát bez Sophie, všude bojovat. Alespoň snad všechny ty konce jsem si proklikal a prosledoval na youtube, ale člověk nikdy neví.

Když jsem ten komentář začínal, tak jsem si myslel, že nemám o čem psát, ale zase mi to trochu ujelo, tak se omlouvám za své názory. Nic proti hře nemám, a přesto, že jsou mi její klady i přínos zřejmé, skutečně bavila mě jen místy a bohužel konec mi ubral alespoň 15% a dohrával jsem jen z povinnosti.
+16

Far Cry 4

AlieNAlieN
Dohráno
  • PC 50
Hnůj replikující předchozí díl tak moc, že by mohlo s klidem jít o neplacený mod - jen nové prostředí v pohoří místo tropů, a hloupě vykonstruovaný příběh od neschopných scénáristů.

Obzvlášť všechny postavy v onom příběhu jsou zoufalství jedna vedle druhé - všechny hlavní charaktery jsou zmrdi které budete chtít dojednoho vystřílet (oslizlý zporák je z nich nakonec ještě tou nejsympatičtější), všechny postavy vedlejší jsou otravné a ukecané k smrti (žádná cutscéna se nedá přeskočit), a hlavní hrdina, to je snahou scénáristů chudák bez mozku a bez osobnosti, který tupě jde po těch nejodpudivějších cestách příběhu, jakkoli by jste v tu chvíli nejradši udělali pravý opak. Cynismus a epická hloupost hry v příběhu i v zadávaných úkolech je ohromující, leč na rozdíl od Postalu a jemu podobných zde nejde o nadsázku a anarchistickou zábavu, ale vše je vydáváno za "tu dobrou" cestu. Hra přímo oslavuje vše, co je v realitě se zeměmi třetího světa špatně a prodává to jako zábavu pro masy.

Dalo by se snad říct že to nevadí, protože je to přeci jen hra, hry jsou hloupé a mají být zábavou a ničím víc - ale v tom je selhání Far Cry 4 ještě horší. Nejen že je pouhou kopíí, on je hlavně kopií zprasenou - fungující mechanismy předchozího dílu zde fungují mnohdy hůř, nové jsou ještě horší (až na povedené horolezení), a nové prostředí je genericky nudné, ani jedna část herního světa není jakkoli zapamatovatelná. I když explorace pořád patří k těm lepším částem hry, dobývání základen a slézání vyhlídkových věží je naštěstí pořád zábava.

K tomu je to samozřejmě klasická Ubisoft arkádovka, s tunou volitelných repetivních úkolů a předmětů určených ke sběratelství a otevírání zbytečných předmětů jako achievementy. Vše vhodné k naprostému ignorování.
Podobně jako u série Assassins Creed, od které se ostatně Far Cry začíná lišit snad už jen přítomností automatických zbraní a fps pohledem.
+16 +17 −1

Resident Evil: Revelations

RonikRonik
Dohráno
  • PC 55
S Resident Evil sérií moc zkušeností nemám. Jako první jsem hrál pětku v coopu, která mi přišla akorát tak ok a pak jsem si zpětně zahrál čtyřku, kterou považuju za jednu z nejlépe navržených akčních her, se kterými jsem měl čest. V bundlu s čtyřkou a pětkou jsem koupil i Revelations, celkem dobře hodnocený díl původem z 3DS, části fanbáze označovaný jako návrat ke stylu klasického Resi.

No... jak jsem už naznačil, první díly ze série jsem nehrál, ale těžko se mi chce věřit, že se nějak podobají tomuhle. Hlavní styčnou plochou s klasickým Resi je pravděpodobně to, že většina hry se odehrává v jednom uzavřeném prostředí, které postupně prozkoumáváte, nalézáte v něm klíče, můžete se vrátit na už prozkoumaná místa a hledat tam ukryté předměty. To sice ze začátku působí skvěle, ale brzy zjistíte, že nějaký nelineární postup je jen iluze a hra vás nechá sejít z cesty jen velmi vzácně (za celou hru jsem našel jednu nepovinnou lokaci). Spíš bych řekl, že to tvůrci udělali, aby nemuseli navrhovat tolik úrovní a mohli vás stejnými místnostmi nechat pobíhat dvakrát i třikrát.

Ale pořád to je lepší než části, kde nehrajete za Jill, protože to jsou všechno lineární, nenápadité úrovně, kde na vás akorát hra valí tucty nepřátel, žene vás koridorem a nábojů je vždycky hromada. Navíc těch částí je relativně dost, odhadem tak 40% hry, navíc od poloviny vás začne hra hnát koridory i za Jill, takže o nějaké volnosti se fakt moc nedá mluvit. Takhle si teda klasický Resident Evil z doslechu nepředstavuju, nebo jsem možná žil v omylu a i v prvním Residentu se na vás každých deset minut vrhne horda ještěřích monster nabíhající pod mířidla vaší M16, kdo ví?

Hratelností je to taková vykleštěná pětka. Neustále vám leze za zadkem parťák, který moc rozumu nepobral, i když v kampani chybí co-op (proč?). Nepřátelé sice mají zajímavé designy, ale bojovat s nimi není velká zábava, protože hůř reagují na zásahové zóny a jsou to jen bullet sponges. Nábojů je všude dost, lékáren taky, žádný survival se nekoná, atmosféra trpí. Oproti čtyřce a pětce se můžete při střílení pohybovat, což je fajn, na druhou stranu dodge funguje hodně podivně - vždycky se mi povedlo uskočit akorát náhodou a paradoxně jsem si připadal ještě víc svázaný ovládáním, než předtím. Inventář a kombinování předmětů je taky pryč, takže si ze seznamu můžete škrtnout další unikátní prvek série. Zábavné to i celkem je, protože to má solidní základ z pětky a čtyřky, ale každým coulem na tom je vidět, že to je původně hra z 3DS, které je holt hardwarově někde jinde než klasické konzole.

Trešinkou na dortu ale je neskutečně debilní příběh, který obsahuje tolik zvratů, že by z toho dostal závrať i M. Night Shyamalan. Dvojití agenti! Trojití agenti! Postavy umírající a ožívající jak na běžícím páse! Tajné plány na odhalení tajných plánů! Charaktery z učebnice těch nejhorších klišé! Debilní vtípky, které spolehlivě zkazí nějaké pokusy o budování atmosféry (hláška "Me and my sweet ass are on the way" mě bude strašit ještě dlouho)! Comic relief v podobě dvojky tvořené vtipným černochem a nerdím technikem! Neustálé přeskakování mezi časovými liniemi a postavami! Zkrátka nechybí vůbec nic. Ne že bych zrovna od téhle série čekal Planescape Torment, ale takováhle s prominutím sračka je přece jen kapku moc.

K technické stránce snad jen to, že díky původu hry běží na 60FPS a nejvyšší detaily i na velmi obstarožních počítačích. Po stránce grafického designu si ještě jednou zaslouží pochválit vzhled nepřátel, ale nemůžu se nepozastavit nad tímhle praktickým designem kostýmku téhle členky speciálních jednotek (wtf?).

Kdybych si to zahrál na 3DS, asi bych byl o něco shovívavější, ale když to Capcom na Steamu prezentuje jako něco na stejné úrovni jako ostatní konzolové Resi, tak nemůžu jít s hodnocením výš. Snad si chuť na Resi sérii spravím remasterem prvního RE.
+16

Unreal

CeBrkCeBrk
Dohráno
  • PC 65
Jako někdo, kdo Unreal dohrál až devatenáct let po jeho příchodu na trh, asi nemám právo a ten správný vhled soudit, jaký ohlas a šok tato legenda svého času způsobila. Své závěry mohu vyvozovat jen z recenzí, které jsem tehdy četl a také z pozdějších ohlasů. Nejde zpochybnit, že Unreal se díky své grafice vyšvihl na pomyslný piedestal technické kvality, což mu v kombinaci s exteriéry mimozemského světa umožnilo přivést v úžas nejednoho hráče.

Podobné hry mají schopnost kvalitou svého vizuálu zakrýt případné nedostatky v hratelnosti a zatímco dnes se o to hry snaží cíleně, tehdy šlo jen o postranní efekt. Nemyslím si, že je to případ hry Unreal, byť z dnešního pohledu působí koncept hry dosti zastarale. Mám na mysli hlavně princip páček, tlačítek a přepínačů, které otevírají, posouvají a zdvihají různé dveře, průchody, mříže a poklopy. Nelze popřít, že logika stavitelů mimozemské rasy se nedá roubovat na tu lidskou, ale přesto si nemohu odpustit myšlenku, že naliové mají vyjma svého pacifismu i silně vyvinutý smysl pro matení dobrodruhů.

Ruku v ruce s pákovými orgiemi jde i na dnešní poměry složitý design některých map, což není nutně zápor. Zvláště pokud máte dobře vyvinutý smysl pro orientaci v prostoru, což není můj případ. S trochou snahy se však v té změti chodeb, hal, průchodů, místností a uliček vymotáte a pokud otevřete svou mysl hratelnosti, možná usoudíte, tahle hra se nestala legendou je kvůli své grafice.

Celé vaše dobrodružství začíná jistým klišé, kdy se z bezvýznamného vězně stává jediný přeživší na vzdálené planetě a jeho cesta k záchraně vede přes rozsáhlé exteriéry, středověké hrady a futuristické lodě. Celá tahle nesourodá směsice lokací má své opodstatnění, pokud přijmete za svůj fakt, že tohle je akční hra a nikoli simulátor mimozemské planety. Útěk skrze zdecimované interiéry vězeňské lodi, kde ze všech stran čpí pach smrti a strachu z neznáma, brzy vystřídají kouzelné exteriéry, kde noční obloha vypadá jako plátno surrealistického malíře a vzdálené stavby vás nutí přehodnotit stav vaší příčetnosti. A v těchto kulisách se začne odehrávat váš boj o přežití. Tam kde jiné akce sází ja přehršel tupých nepřátel, tady vás sporadická setkání donutí nejen mačkat spoušť své zbraně, ale i přemýšlet, jakou z nich vybrat, kam uhnout a kde si počíhat. Mrštní skaarjové, kteří z vašeho raketometu učiní nepraktickou zbytečnost, tuzí Brutové, nenápadní tentaclové a další z škály nepřátel se nevyplatí podceňovat a souboje s nimi rozhodně nejsou o stylu jedna rána - jedna mrtvola. Ovšem to co z Unrealu činí legendu je vědomí, že AI nepřátel, grafika, hudba i zbraně jsou kořením na chutném pokrmu, který vás provede záhadným světem, který je dost zvláštní na to, aby vás hraní bavilo a příliš záhadný, abyste chápali, že odsud musíte svého avatara dostat.

Nemyslím si, že by byl Unreal lepší než fantastický Half-life, který svými nápady posunul laťku do dalšího levelu. Unreal má však dost silnou a osobitou atmosféru a mnoho vynikajících vlastností, abyste na něj vzpomínali s nostalgickou slzou u oka.

Pro: Grafika, AI, zbraně, atmosféra světa

Proti: Postup ve hře díky mnoha tlačítkům a páčkám, design některých lokací

+16

Hyper Light Drifter

RonikRonik
Dohráno
  • PC 90
Hyper Light Drifter je jedna z těch her, co mě nadchly od prvního screenshotu – pixelart tohohle stylu prostě můžu, ještě když je takhle neuvěřitelně detailní a krásně animovaný. A když jsem si to konečně vyzkoušel na vlastní kůži, dostal jsem přesně to, v co jsem doufal. Na některé scenérie mi nezbylo než zírat, ať už se jednalo o horské vyhlídky, podzemní laboratoře, kostry mrtvých titánů a mnoho dalšího. To objevování tajemného, kdysi krásného, dnes zničeného světa, je parádní, atmosférický zážitek. K atmosféře velkou mírou přispívá i skvělý chiptune soundtrack od Disasterpiece, kterého můžete znát ze hry FEZ.

Herní struktura HLD nejvíc čerpá ze série Zelda. Boje jsou rychlé, ovládají se hladce a bohužel neposkytují velkou výzvu. Zamrzí nevyvážená obtížnost daná nelinearitou hry – lokace jsou postavené tak, aby šly projít v libovolném pořadí a jsou zhruba stejně obtížné, ale vaše postava je s novými zbraněmi a schopnostmi silnější a silnější. Nejvíce jsem tedy umíral v první lokaci a po poražení prvního bosse a získání brokovnice to už všechno šlo jak po másle. Na druhou stranu, díky nižší obtížnosti jsem si mohl plně užít efektní souboje, co nerušily od explorace světa a nebýt na každém druhém kroku frustrovaný.

Když nebojujete, je čas na průzkum. Nad grafickým ztvárněním světa jsem se už rozplýval, ale i po stránce hratelnosti je jeho design velmi důmyslný. Tajné cestičky jsou ukryté na každé obrazovce, stačí pomalu postupovat, dávat pozor a všímat si nápověd. Mě tenhle uvolněný styl zcela vyhovoval, ale musím uznat, že někdy byla cesta pro postup vpřed až moc schovaná a matoucí. S tím souvisí i poněkud zvláštní mapa světa, která není moc nápomocná a neeviduje, kolik v jaké oblasti ještě zbývá posbírat věcí, což mě nakonec odradilo od dohrání HLD na 100%.

Co mi vadilo nejvíc? Příběh je na můj vkus až moc minimalistický a nejasný. Ne že by mi nějak scházel, ale jestli se tvůrci pro vyprávění příběhu inspirovali v Dark Souls, tak už zašli až moc daleko a výsledek se skoro nedá rozluštit. Co se týče hratelnosti, tak až do konce hry jsem si nezvykl na pohyb zvaný chain dash, který bylo potřeba použít pro získání nějakých skrytých předmětů. Je tam potřeba přesné načasování, které mi prostě nepřešlo do krve a tak jsem se u chain dash částí vždycky zasekl.

HLD je pro mě především audiovizuální a atmosférická lahůdka. Gameplay má svoje chyby, ale nikdy mi nepřišly tak výrazné, aby mě od toho zážitku nějak vyrušovaly. Náladou a atmosférou mi ta hra prostě dokonale sedla, i když hratelností se nad ostatní Zelda-style hry nijak výrazně netyčí.
+16

Perception

ad142ad142
Dohráno
  • PC 70
Hororových adventúr vychádza v poslednej dobe pomerne veľa. Všetky vychádzajú z podobného konceptu a vsádzajú buď na svoju atmosféru, alebo na náhle vyľakania. Perception kombinuje tieto osvedčené hororové prvky a navyše prináša jednu dôležitú novinku. Hlavná hrdinka Cassie je totiž úplne slepá. Vy ako hráč, ktorý má v jej úlohe preskúmať strašidelný dom, ste tým pádom slepí tiež. Ako vôbec funguje tento koncept?

Už začiatok príbehu je pritiahnutý za vlasy. Cassie Thortonová je slepé dievča, ktorá bolo vychované v ústave, kde ju pravidelne mátali sny o jednom dome. Nakoniec jej to už nedá a vydá sa na spomínané miesto, aby odhalila, čo ju spája s týmto domom. Jej jedinou pomôckou je slepecká palička, ktorou klopká o zem a vďaka následným vibráciám sa sa tak môže pokúsiť zrekonštruovať obraz okolitého prostredia – v tomto prípade vybavenia a rozmiestenia jednotlivých miestností domu.

Jej vnímanie okolia funguje na báze echolokácie. Každý zvuk vyšle určitú vlnu do prostredia, ktoré sa Cassie následne premietne do jej mysli a tým pádom aj na hernú obrazovku.Jednoduchým klopnutím si vytvorí obraz, ktorý zjaví v modrej farbe. Práve toto sfarbenie absolútne dominuje celej hre a dodáva jej na unikátnom stvárnení.

Dominanciu modrého vizuálu narúšajú len zelené objekty, ktoré signalizujú možnosť interakcie. Ide prevažne o dvere, či skrine, kde sa dá ukryť pred duchmi. Práve prítomnosť ducha prináša tretiu farbu, žltú, ktorá značí nebezpečenstvo. Ducha privoláte na miesto príliš častým klopaním paličky o zem. Máte tak dilemu: buď budete v úplnej tme, alebo risknete jeho príchod. Priame ohrozenie prináša štvrtú, červenú farbu. Duchovia však nie sú jediným typom protivníkov, na ktorých narazíte…

Hra je rozdelená do štyroch kapitol. V každej kapitole Cassie skúma dom v inej časovej rovine, odhaľujúc príbehy jeho niekdajších obyvateľov. Behom prvej kapitoly sa duch zjavuje iba občas a v kombinácii s netradičným vizuálom dokáže vyvolávať príjemné mrazenie. Neskôr vás však strach začne prechádzať, nakoľko nič vás skutočne neohrozuje na živote. V tejto časti je interakcia, inventár neexistuje a nachádzanie zápiskov, občasné použitie kľúča, či otváranie dverí nepostačuje na zaujímavejší zážitok.

Už v druhej kapitole však začne mierne prituhovať, no súčasne sa začína dostavovať i menší stereotyp. Skutočný zlom nastáva až v tej tretej, ktorá prináša pravdepodobne najzaujímavejší minipríbeh a práve tam sa zo zdanlivo pokojnej hry stáva vcelku hektická stealth záležitosť. Ste trestaní aj za najmenšiu chybu a nie je problém zomrieť aj niekoľkokrát po sebe. Aj preto trochu zamrzí, že štvrtá a záverečná kapitola, odohrávajúca sa v najstaršej minulosti domu, je pre zmenu príliš krátka a jednoduchá. Pozitívne je aspoň to, že umne prepája všetky predošlé príbehy a darí sa jej zodpovedať dôležité otázky. Či však naozaj uspokojivo, to je už otázne.

So zápletkou si tvorcovia príliš hlavu nelámali a veľmi ľahko by sa dala napadnúť aj samotná premisa, kde sa slepá hlavná hrdinka vydáva úplne sama na potenciálne nebezpečné miesto. Celkovo priemerný scenár podtrhuje aj jedno z najviac klišé rozuzlení, s akým mohli autori prísť. Je však pravdou, že podobné typy hier nestoja na príbehu až do takej miery. Z pohľadu hrateľnosti je na tom Perception výrazne lepšie, aj keď ani tu to nie je úplne bez výhrad. Postup vpred je možno až zbytočne lineárny a motivácia viac skúmať herné prostredie je takpovediac žiadna.

Perception každopádne pekne demonštruje, ako zrakovo postihnutý človek musí kombinovať rôzne vnemy, aby sa cez ne dokázal adekvátne orientovať v okolitom priestore. Nemusí sa spoliehať iba na hmat a čuch, ale taktiež môže venovať pozornosť rôznym pachom, alebo i závanom vetra. Hlavný prvok hrateľnosti je rozhodne zaujímavý a atmosféra dostatočne unikátna, aby vás hra dokázala aspoň čiastočne pohltiť. Škoda len kratšej dĺžky, nakoľko k záverečnému rozuzleniu dospejete do štyroch hodín. Na druhej strane, vzhľadom na samotný koncept je to asi aj dobre a je možné, že dlhšia herná doba by Perception nemusela až tak prospieť.

Pro: Perception rozhodne prináša svieži závan do hororového žánru

Proti: Ťažko ho možno odporučiť niekomu inému ako skalným žánrovým fanúšikom

+16

Tiny Troopers 2: Special Ops

leebighleebigh
Dohráno
  • PC 80
Tiny Troopers 2: Special Ops je pokračováním akčně-strategické hříčky Tiny Troopers. Tento casual titul se zařadil do mé kolekce Steam her s kompletní sbírkou achievementů a příjemně jsem si ho užil. Pokračování s podtitulem Special Ops jsem si proto také nenechal ujít. Poprvé jsem jej pokořil už někdy vloni nejprve na svém Android tabletu. PC verze byla doposud dostupná pouze ve Windows Storu, a ačkoliv je také k dispozici zdarma, z mobilních vydání si tato verze naneštěstí ponechala omezující ovládání buď na dotekových displejích či pouze myší, což pro mě bylo poněkud omezující, nemaje notebook umožňující klepání do displeje a clickfest ala Diablo mě taky nelákal.

Přivítal jsem tak čerstvé vydání vylepšené verze na Steamu, bohužel za poněkud přestřelenou částku 12.99 Eura. I tak jsem v rámci letního výprodeje zainvestoval do koupě hry za plnou cenu a podpořil konta vývojářů. Ačkoliv placená Steam verze na první pohled vypadá identicky jako původní verze, grafické provedení vyhlíží na velkém monitoru daleko lépe než na mobilních přístrojích a hlavně vymizely nabídky mikrotransakcí. Navíc je přizpůsobená pro ovládání s kombinací myš + klávesnice, což ze hry činí úplně jiný a pohodlný zážitek. Navíc přináší komfort Steamu a odpadá tak zmatečná práce s Windows obchodem. Bohužel díky konverzi z mobilních platforem disponuje naprosto spartánskými možnostmi konfigurace i ve srovnání s prvním dílem, takže ti, kterým by vyhovovalo ovládání výhradně myší nebo by se chtěli “vrtat” v grafických možnostech, mají smůlu. Jde v podstatě jenom vypnout a zapnout zvuk a nic víc.

Herní mechanismy jsou identické s původními Tiny Troopers. S různě velkou skupinkou vojáčků infiltrujete týl nepřítele a provádíte nejrůznější záškodnické akce. Včetně tutoriálu na vás čeká celkem 28 úrovní , tentokrát rozdělených do čtyřech epizod s pozvolna se navyšující náročností. Postavičky ovládáte pomocí klasické kombinace WSAD a myší označujete cíle, na které směřujete palbu. Úkoly jsou pestré, od klasické likvidace živé síly protivníka přes ničení budov, usednete za střílnu obrněného Hummeru, ochraňujete zvědavé válečné reportéry. Oživením jsou závěrečné mise, ve kterých až na jednu výjimku máte časový limit na likvidaci zadaných cílů, takže odpadá kochání krajinou a je třeba spěchat k cílovému bodu. Třeba atomové bombě nebo nepřátelským letounům. Za úspěšné splnění levelu obdržíte dle zvolené obtížnosti příslušný počet hvězdiček. V každé epizodě se pak odemkne po sesbírání jejich dostatečného počtu (nebo zakoupení za herní měnu) zombie aréna, v níž čelíte nekonečným nájezdům zmutovaných shniláků, a to včetně zombie drůbeže.

Boje nejsou příliš náročné zejména na nižší stupně obtížnosti, v pozdějších fázích začnou přibývat tužší protivníci, stejně tak jako nástrahy prostředí - bunkry či strážní věže a také vozidla včetně tanků. Běžné mise se dají pohodlně zvládnout na třetí obtíženost. Výjimkou jsou levely s hummerem a také ty, v nichž bráníte určité cíle před nájezdy nepřátel. Zde se řádně zapotíte, než tři hvězdičky získáte. Naštěstí se dají dokoupit těžší zbraně, mapy, vojáci specialisté asistující vám v boji nebo upgrady zbraní, které vám usnadní boj a zvýší účinnost vašeho samopalu nebo vlastnosti vašeho mužstva.

Ve hře tak nabývá na důležitosti finanční management. V placené variantě, kterou jsem hrál, chybí mikrotransakce, ve kterých jste si peníze mohli dokupovat. Ve Steam verzi tak vaše finanční zásoby záleží čistě na vás. Nicméně i v mobilních provedeních jsem se bez plateb pohodlně obešel. Peníze získáváte za úspěšné splnění misí, zabité vojáky, nalezení medailí v úrovních a za sběr “psích známek” či likvidaci všeho, co se dá zbořit. Dalším hodnotným zdrojem dolarů jsou boje v zombie módu, kde se dá významně vylepšit vaše finanční skóre. Finance jsou klíčové zejména pro upgrady zbraní, kdy v počátcích na vyšší obtížnosti vám nepřítel dokáže notně zatopit. Oproti původním verzím přibyly dokonce dva nové stupně obtížnosti - jedna z nich vám do mise přidělí pouze jednoho bojovníka, a ta nejtěžší označená symbolem lebky je opravdu náročná a bez upgradů ve vyšších epizodách je přímo smrtící.

Hratelnost, pokud nepřepálíte zvolenou obtížnost, je pohodová, relaxační, pobíháte se skupinkou vojáčků, uhýbáte tam a zpět před střelami, posloucháte žvatlavé výkřiky padlých, plníte primární i sekundární mise, optimálně s pomocí mapy, kterou si lze zakoupit, sbíráte achievementy. V těch mohli autoři projevit více kreativity a kupříkladu zohlednit přidání vyšších obtížnostních stupňů a za jejich plnění hráče patřičně odměnit. Hráč tak kromě osobní motivace nemá žádný důvod se obtížnými misemi potýkat. Po splnění primárních či sekundárních cílů v úrovni může být trošku nudné šmejdění a hledání zbylých medailí či známek.

Tiny Troopers jsou tak příjemnou casual střílečkou, která dokáže na poměrně dlouhou dobu zabavit. Nejedná se o žádnou herní revoluci, ale mně ti malí po zuby ozbrojení pidižvíci prostě baví a nepohrdl bych dalším pokračováním. Jen by mohli autoři poněkud zmírnit svou hamižnost a snížit cenu, jež je za podobný mobilní port opravdu přemrštěná. Pokud skousnete ovládání pouze myší, zkuste si stáhnout free verzi z Windows storu nebo mobilní verzi.

Pro: Poměrně dlouhá herní doba. Příjemná obtížnost. Pestré mise. Roztomilí vojáčci

Proti: Chybí achievementy za zvládnutí vyšších obtížností. Nemožnost konfigurace ovládání či rozlišení. Přemrštěná cena na Steamu.

+16

Desperados 2: Cooper's Revenge

ugraugraugraugra
Dohráno
  • PC 65
Spellbound se už v Robinu Hoodovi odvrátil od pečlivě plánované taktické akce ala Commandos a vsadil na poněkud akčnější pojetí, kdy občas prostě není možné kvůli nesmyslně vysokému počtu nepřátel využít stealth postup bez zabíjení a je nutné to na férovku vystřílet.

Cooper's Revenge je v podstatě ten stejný případ. Jen zde najdeme 3D pohled, díky kterému je ta akce o něco snesitelnější, i když se nám hra mění na takovou zvláštní pseudo střílečku. Bohužel to hráče nenutí se moc snažit a nejjednodušší cesta je většinou někde se zakempit, vystřelit do vzduchu a čekat. Velká výhoda je, že můžeme jedním tlačítkem přepínat pohledy a tím zjišťovat pozice a pohyb nepřátel, tudíž je hra v podstatě velmi lehká.

Často kritizovaná kamera mi nakonec problémy nedělala. Zkuste WSAD pro pohyb postavy, Q+E pro otáčení kamery a F+V pro zoom/odzoomování. Po pár minutách jsem to měl už zautomatizované.

Trochu mi vadil malý počet lokací, které byly navíc zrecyklované z prvního dílu. Hra sice obsahuje fyzikální engine, takže postavy hezky padají z útesu či přepadávají přes zábradlí, ale občas se začne neuvěřitelně kousat. Kvůli akčnějšímu pojetí hry jsem ani nebyl nucen využívat všechny schopnosti postav a třeba doktorův first-aid je kvůli přítomnosti velmi rychlého autohealu naprosto zbytečný skill. Novou postavu indiána jsem použil jen když jsem musel a až úplně na konci jsem se dočkal využití jeho speciální schopnosti, kdy může vzít celou partu indiánů a poslat je proti nepřátelům, což vypadalo skvěle a znatelně to ulehčilo postup. Škoda, že to jde využít jen na jednom místě v celé hře.

Čert vem, že příběh stojí za starou bačkoru, postavy se stále o něco zasekávají, občas vás někdo zastřelí skrz zeď, ve 3D pohledu zaměříte i to, co jinak ne, grafika je... no vlastně grafika je místy i docela pěkná, i když to zezačátku nevypadá. Tahle hra je přesto pořád docela zábavná. Jen není taková, jaká bych chtěl, aby byla. Tzn. nekráčí ve šlépějích geniálního prvního dílu.

Pro: Hratelnost, převážně zajímavé mise, hudba, dvojitý quicksave

Proti: Až moc akční, autoheal, zasekávání postav o všechno možné, HW náročnost, AI nepřátel

+16

Call of Juarez

holmesjednaholmesjedna
Dohráno
  • PC 80
Westernová akce Call of Juarez je pro mě srdcovou záležitostí, jelikož jsem na ní v minulosti trávil hodiny a hodiny. Nyní se k ní vracím po letech, a baví pořád stejně skvěle jako tehdy.

Příběh začíná vyprávět o mladém Billym, který se vrací do svého rodného města Hope za svou matkou. Svého otce Thomase nesnáší a s obyvateli zdejšího města také zrovna nejlépe nevychází. Když dorazí před farmu svojí matky, uslyší jen křik a naleznete mrtvá těla... jak svou matku, tak otce. Ve chvíli, kdy se zdrcený potuluje po farmě, se na scéně objevuje Reverend Rey, bratr zavražděné Thomase. Billy ví co znamená, když ho vidí samotného u mrtvých těl. Dává se, i když nevinný, na útěk. Rey, toužící pomstít svého bratra, opráší colty a ve ,,jménu božím,, jde vykonat spravedlnost. Cesta oba hlavní hrdiny zavádí až po stopách bájnému pokladu, schovaného u Juarezu. Během jejich cesty se setkáte s řadou vedlejších, přesto skvělých charakterů, ať už jde o Cleye, šerifa Tima, Molly nebo bratry McLydeovi.

Povedený příběh s parádním závěrem prožíváte v kůži obou hlavních protagonistů - unikajícího Billyho a jeho pronásledovatele Reye. Jde o příjemné pozorování obou stran, stejně tak se ale objevují první negativa. Několikrát si budete muset projít naprosto stejné levely z pohledu obou postav, což je často dost stereotypní. Přesto se najdou mise, kdy se jedna z postav vydá na vlastní cestu, a ty jsou zase svěží a velmi zábavné. Za Reye si jednou zažijete honičku s koňským povozem, Za Billyho budete zase šplhat na skálu pro orlí pero.

Obě postavy mají své specifické vlastnosti. Rey, zuřivý stroj na zabíjení s brněním, nesoucí v jedné ruce cold a v druhé Bibli, umí zpomalovat čas při střelbě, házet dynamit, a již zmíněné brnění ho chrání před řadou hůře mířených střel. Billy se zase umí skrývat ve křoví a stínech, převládá u něj stealth a umí používat luk a lano, díky kterému se dostane na těžko přístupná místa.

Hratelnost jako taková se povedla a je zábavná. Především za Reye si kosení desítek nepřátel určitě užijete. Povedené jsou také bossfighty, které se nesou v duchu známých westernových duelů. Naleznete zde velký arzenál zbraní, počínaje colty, přes brokovnice a pušky, až po kanón či GatlingGun. Většina zbraní se vám také opotřebovává a po delším používání vám může v té nejméně vhodné chvíli selhat. Mezi příjemné zpestření hratelnosti patří např. jízda a honičky na koni, nebo nepříliš výrazná, ale v některých pasážích klíčová interakce s předměty. Mezi klasické prodlužování herní doby patří hledání skrytých zatykačů, na kterých naleznete jména a podobu některých z vývojářů hry.

Celou hrou vás doprovází parádní westernový Soundtrack, A grafické zpracování ?
Vzhledem k vyšším HW nárokům na rok 2006 je grafické zpracování adekvátní. Všudypřítomná vegetace, stínování, pěkně zpracovaný oheň i mimika postav. Ovšem se zde vyskytuje i řada bugů. Nemluvě o bugování předmětů ve stěnách se mi několikrát po skončení některé z cutscén stalo, že jsem z ničeho nic zemřel, nebo se propadl pod herní mapu mimo grafiku. Kvůli tomu opakovat celé epizody, nebo se vracet ke vzdáleným savům nebylo zrovna příjemné.

Hra vám i přes některé neduhy nabídne parádní westernovou akci, s pěknou grafikou, atmosférou a hlavně skvělým příběhem. I po letech mě stařičké Call of Juarez dokázalo bez obtíží zabavit a u jeho emotivního závěru jsem uronil i nějakou tu nostalgickou slzičku.

Pro: Westernová atmosféra, grafika, soundtrack, hratelnost, stealth, příběh a závěr, charaktery postav, vlastnosti obou hlavních protagonistů, arzenál zbraní, bossfighty, jízda na koni

Proti: Nepříjemné bugy, někdy stereotypní level desing a nudnější momenty

+16
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • HolyMeatball Dragon Age: The… +37
    Dragon Age: The Veilguard
    Napsal HolyMeatball, 22 dní
    Napříč několika svými posledními komenty opakovaně avizuju, kterak jsem se už naučil…
  • Adieu Silent Hill 2 +26
    Napsal Adieu, 11 dní
    Remake Silent Hill 2 je pro mě vyslyšenou modlitbou, protože žádnou hru jsem nikdy nechtěl…
  • KingNut123 Valiant Hearts:… +25
    Valiant Hearts: The Great War
    Napsal KingNut123, 11 dní
    O druhé světové válce toho bylo napsáno a natočeno tolik, že se postupem času stala…
  • Han22 Memento Mori +25
    Napsal Han22, 29 dní
    Tak jsem se nakonec z roku 2008 pustil do adventury, která tu má nejvíce hodnocení a je tudíž…
  • adam.kulhanek Grand Theft Auto… +25
    Grand Theft Auto III
    Napsal adam.kulhanek, 28 dní
    Kdysi dávno jsem měl možnost si zahrát oba první díly ze série Grand Theft Auto a bohužel…
  • Le0nidas Torment: Tides of… +24
    Torment: Tides of Numenera
    Napsal Le0nidas, 9 dní
    Duchovní nástupce legendárního izometrického RPG Planescape: Torment to už z podstaty věci…
  • TenPepa Max Payne +23
    Napsal TenPepa, 27 dní
    Max Payne je prostě klasika, co se nezapomíná. Pamatuju si, jak jsem tu hru zapnul poprvý a…
  • Syndrom Fallout +23
    Napsala Syndrom, 12 dní
    Až se mě smrad za pár let zeptá tak jakou fotr, dám mu do ruky Fallout. Jako ve strategiích…
  • adam.kulhanek Sekiro: Shadows… +23
    Sekiro: Shadows Die Twice
    Napsal adam.kulhanek, 3 dny
    Miluji Dark Souls a jako správný fanoušek této série jsem se těšil na další titul od…
  • TenPepa Alan Wake +22
    Napsal TenPepa, 18 dní
    Alan Wake je přesně ta hra, co vás vtáhne a už nepustí. Hned od začátku vás hodí do…