Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Little Nightmares

KejteeKejtee
Dohráno
  • PS4 90
Krásna hororová hra, ktorá odsýpa ako hodinky. Ani nebudete vedieť a ste na konci. Za mňa by moha byť o niečo dlhšia ale samozrejme netreba všetko dobré umelo predlžovať. Lokácie a nepriatelia v nich boli vybrané veľmi dobre a jednotlivé kapitolky do seba príjemne zapadali. Hoci mala som problém s pár momentami ako napr. finálny súboj dlhorukého alebo behacia akcia okolo jedlíkov ale pravdepodobne záleží na vašej šikovnosti a dôvtipu ako rýchlo a ľahko to zvládnete.

Pri hraní tejto hry som sa sama cítila ako to malé vystrašené dievčatko. Z takmer každého kúta na vás niečo číha a sliedi. A keď narazíte na obrazovku bez tajomných dlhočíznych rúk, dvojčiat na zjedenie alebo tajomnej dámy, tak si s malou dušičkou oddýchnete. Ešte jeden pre mňa veľký šok- keď sa moja hladná postavička dostala k ponúkanému jedlu od môjho kamaráta "Noma" ale nevybrala si tú klobásku.

Pro: temná atmosféra, hádanky, "Nomes"

Proti: hra by mohla byť dlhšia, niekedy občasné zápasenie s ovládaním

+16

Alien: Isolation

PayushkaPayushka
Dohráno
  • PC --
Dohráno...Hned na začátku napíšu, že recenzuji aktuální verzi hry, dva dny po té, co jsem dohrál a natočil coby lets play. Co bych hned na začátku vyzvedl, je perfektní vizuál navozující přesně atmosféru 80.kového scifi...Ten vás pošle přesně do filmových reálií ve skvělé grafice. Dalším atributem je naprosto perfektní soundtrack a celkové zvukové zpracování, za něž by se nestyděli ani chlapci a děvčata z Frictional games... Co mě velmi potěšilo, byla sympatická hlavní hrdinka, která mi umožnila celou eskapádu prožít s ní a stala za těch cca 30 hodin moji nejoblíbenější herní postavou vůbec. (Hodně jsme bloudili a chcípali)
Co musím dále vyzdvihnout je opravdu skvělý dabing všech postav...
Po pomalejším komorním rozjezdu, kdy se seznamujete jak to na stanici chodí, nastane nervydrasající peklo v podobě ultimátní nekompromisní bestie, ´před níž je jedinou obranou to, že vás nenajde....Ale ona si vás najde...budete umírat, hodně, opravdu hodně.... Někdy je to trochu frustrující, ale tvůrcům se podařilo vytvořit tzv Stockholmský syndrom zcela dokonale... Ono vás to umírání sere, ale přeci jen máte svým způsobem tu černou svini rádi a obdivujete její dokonalost a jinakost.... Gameplay se diametrálně mění z totálního ultrastealth na trošku akčnější poté, co dostanete do ruky celkem zajímavý zbraňový arzenál, včetně legendárního plamenometu... ten vám na chvilku dá pocit jistoty.... na chvilku, než zjistíte, že paliva je málo a čím víc ho používáte, tím menší respekt z něj má kosmický vládce Sevastopolu... Ano, Alien se učí dle vaší taktiky a čím víc ho budete dráždit ohněm, tím bude agresivnější a rychlejší v tom využít chvíle nepozornosti, aby vás zprovodil ze světa..
Kdybych teď svoje psaní ukončil dal bych směle 95% ....Bohužel na obou mých počítačích (Oboje win 7) se hra chovala podivně. Ovládání se zasekávalo, někdy se Amanda nemohla hýbat, někdy se sama rozběhla, sama vylezla ze skříňky. Občas nešla zapnout kruhová nabídka a musel jsem hru restartovat. Co ale byl kámen úrazu je celková nestabilita a pády a záseky hry cca 3x až 5x do hodiny.... To je věc, která dokáže jinak naprosto perfektní atmosféru během sekundy změnit v totální nasranost.... Jednou dvakrát za celou hru, beru...Ale takhle se z toho stal spíše boj o to, udržet hru v chodu a modlení, aby to opět nezbuchlo... Prvotní verze, která měla jen tři obtížnosti běhala naprosto v pohodě, a ani jeden z letsplayerů si neztěžoval... Současná verze je prostě z nějakého důvodu po updatu téměř nehratelná.... a srazí moje hodnocení k 50%.... Doufám, že seženu původní verzi a budu moci svoje hodnocení změnit, ale už to nebude mít ten wow efekt, protože vím co mě čeká.... Je strašná škoda, že blbý nepovedený update dokáže zničit takové dílo.... Pokud by vše fungovalo, byla by to zcela jistě nejlepší věc na pc, ktera z vetřelcova universa přišla...

Pro: Atmosféra, zvuk, grafika, filmové reálie, hrdinka, kterou nejde nemít rád. Hodně dobre AI

Proti: Neustálé chyby se zasekávajícím se ovládáním, neragujiící nebo naopak samovolně se pohybující postava, časté pády a záseky hry....

+16 +17 −1

Path of Exile

KostějKostěj
  • PC 85
S plným vědomím toho, že můj přístup je dost nestandardní a nejspíš za něj utržím i nějakej ten posměch, přiznávám se: důvod, proč je PoE nejlepším ARPG co jsem hrál, je... příběh.

There you have it gentlemen,
what more evidence do we need?

Vlastně ani ne tak příběh, jako jeho pozadí, zasazení; lore, chcete-li. O obří komplexitě pasivního stromu, prazvláštní ekonomice hry, loot tabulkách a podobných aspektech kvůli kterým tomuto žánru zjevně holduje zbytek světa se už tady zmínili jiní, a mnohem líp, než bych to dokázal já, kterýmu je většina těch věcí dost volná. Mě k Cestě Vyvržence přitáhlo něco jiného.

Black storms descend on us from the North. Unnatural tempests of rage and hatred, lashing our backs, tearing at our houses. The rain is shot with shadow. It withers our crops, sickens our livestock.
And the wind... the wind carries with it a restless spirit that breeds melancholy and madness. A spirit that creeps through our dreams, weaves tales of misdeed around our resting minds. We try not to listen. We try to remember ourselves. Some of us forget.
We, Karui, are banished from sleep.

PoE disponuje v první řadě mocnou atmosférou. Nejste vyvolený, hrdina, nejste voják z povolání, nejste sakra ani dobrodruh - jste špína, vyhnanec, odsouzenec k něčemu, co nejspíš bude o dost horší, než popravčí sekera. Na pobřeží vašeho nového domova vás čeká uvítací delegace složená z kanibalistických kultů, domorodé fauny a vašich spoluodsouzenců, kteří se utopili, ale nestačilo to. Wraeclast je chaotická země - v tom velmi zlém slova smyslu - a špatně je tu úplně všechno, ať už se pohybujete na pobřeží, v ruinách padlého impéria, nebo ještě mnohem starších a temnějších místech.

10 000 years of regret

Příběh samotný (a hlavně jeho pozadí) je převážně předáván právě tak, jak to mám rád - nenásilnou, snadno přehlédnutelnou formou všemožných popisků, tooltipů, graffiti na stěnách města Sarn, pomníků, plaket na stěnách labyrintů pomatených vládců a nápisů vytesaných do kamene někým, jehož civilizaci dávno pohltila rakovina rozežírající tenhle kontinent. Při prvním průchodu hrou pravděpodobně nebudete příliš vědět, co se vlastně děje - zasazení do kompletního rámce přijde až později a je to pohled, v jehož světle vypadají všemožné démonické invaze vedené užvaněnými retardovanými pekelníky (zdravím... no, však vy víte) jako pohádka pro děti před spaním. Valnou většinu času bojujete o vlastní přežití, v lepším případě napravujete vlastní chyby a když už se vám doopravdy podaří něčeho dosáhnout, bude to nejspíš omylem, následkem cizí manipulace, za cenu, kterou zaplatí někdo jiný a každopádně vás za to nikdo nebude nijak oslavovat, protože často tím věci jen zhoršíte.

Three lunari gone now, since it all began. Perhaps I am the only one who still looks upon Lunaris, who remembers her name. Soon, I will be gone and the moon will go on, alone.
My husband has returned and he hunts for me. My dead husband hunts me. Corin too, and my uncle. Corpses rise and walk and feed. My girls, they walk now... and feed.
God has forsaken us. Lunaris is my witness. Tonight, I return to my family..

Svět PoE je brutální, bezohledný, indiferentní k lidskému utrpení, o jehož stopy zakopáváte na každém kroku - vrcholu to zřejmě dosáhne ve třetím aktu, kde v jedné konkrétní lokaci docela došel humor i mně. Naděje je zhoubnej omyl. Původcem všeho zla je přitom obyčejná lidská zkaženost. Když se vás pak jedna postava po bossfightu otáže "What have you become when even nightmares fear you?", je to něco k zamyšlení během toho dlouhého masakrování čehokoliv, co vám přijde do cesty - kvalita kterou by mě u ARPG nenapadlo hledat.

(Komentář se vztahuje ke stavu hry před patchem 3.0.0)
+16

Ultima II: Revenge of the Enchantress

hanak_v_exiluhanak_v_exilu
  • PC 30
Tahle hra je zhůvěřilost. Mohl bych to zaobalit do diplomatických frází, zmínit její stáří nebo obrovský potenciál světa, ale to bych lhal.

Všechno co se mi líbilo na Ultimě I, je ve dvojce pokažené. Grafika vypadá mnohem hůř a je skutečně odpudivá. Myslel jsem si že to bude největší problém, ale nakonec se to ve srovnání s těmi ostatními ukázalo jako prkotina.

Ovládání je bůhvíproč zmršené. Interface je nepřehledný a nedává dost informací. Boje se z příjemné výzvy změnily na noční můru. Jenže ne kvůli obtížnosti, ale kvůli ubíjející délce. Upižlat nějakou potvoru je cvičení v trpělivosti a často se mi stalo, že jsem s nervama na pochodu bojoval s jedním nesmrtelným protivníkem a v řadě čekali tři další. To neplatí jen o bojích na světové mapě, protože dungeony jsou ještě horší.

Nějakou dobu jsem si dělal naději že se to časem zlepší, ale hra se mi vysmála do obličeje a předvedla další ze svých pokažených mechanik. Nově neplatí že dungeony slouží k nasbírání bodů zdraví. To se kupuje za peníze, které se musí pracně získat na světové mapě. Jediná další možnost - mimo úmorných soubojů, je koupit loď, brázdit s ní oceány a tupě mačkat klávesu střelby. Nepřátelé jsou bez šance a hra bez napětí.

Prvnímu dílu jsem vyčítal nedotažený úvod do děje, ale to jsem ještě netušil, na jaký level to dotáhne Garriott ve dvojce. Ve hře téměř nic nedává smysl. Reálie a cenné rady musíte dolovat z náhodných komentářů kolemjdoucích postav. Když si je pečlivě vyslechnete a vpravdě sherlockovskou intuicí si ony pýthické výroky spojíte do použitelné rady, tak zjistíte, že nic nedává smysl. Musíte přijmout, že svět je strašlivě nedotažený, absurdní a hloupý. Návod pomáhá, ovšem ani on neeliminoval záchvaty zoufalství, přecházející v hluboké žlučovité opovržení nad nefunkčními mechanikami a chybami. Hru jsem nedohrál a pokud bych se o to pokoušel, tak jen z čistého masochismu, nebo ryzího odhodlání.

Pro: evoluce světa a herních mechanik, variabilita lokací, dungeony jsou pořád zábava

Proti: ovládání jako z pekla, od prvního dílu se všechno změnilo k horšímu, nedoladěnost reálií

+16

Feudal Alloy

ErtefolErtefol
Dohráno
  • Switch 80
Žánru Metroidvanii jsem podlehl až v poslední době, nicméně pokud bych měl někomu doporučit dobrou hru na začátek, rozhodně bych v současné moderní konkurenci o Feudal Alloy uvažoval.

Feudal Alloy jde totiž na vše pozvolna: na začátku vám dá do vínku jen naprosto základní schopnosti a nechá vás seznámit se s ovládáním a vybojovat první bitvy s nepřáteli. Získáváte cenné zkušenosti, procházíte první zákoutí mapy a hru si užíváte. A potom získáte rozšiřující modul, který vám dá tuhle speciální schopnost, s níž se dostanete do tamhleté nepřístupné místnosti, tady druhou schopnost, jež když zkombinujete s první, dostanete se zase jinam... A za chvíli zjistíte, že používáte dvojitý výskok, rychlé posunutí vpravo, vyslání elektronického impulsu a ještě házíte granát, abyste opravdu doskočili tam, kam máte.

Ale nebojte, nebudete jen skákat. Důležitou součástí jsou i boje, jež jsou zvláště zpočátku opravdu tuhé, aby se obtížnost trochu snížila ke konci hry. To nicméně souvisí s RPG systémem, kdy je vám odměnou za akrobatické i bojové kousky lepší a účinnější vybavení, zkušenosti a z nich plynoucí další speciální schopnosti. Mix intenzivních soubojů na blízko a skákání funguje skvěle a hra je velmi dobře vyvážená. Obtížnost ani jedné z herních složek však naštěstí není absurdně vysoká, ale je tak akorát - až na onen konec hry, kdy si budete nejspíš připadat trochu silní.

V čem nicméně Feudal Alloy exceluje je zasazení, které zdařile mixuje středověk se steampunkem a oldschool elektronikou. Hlavním hrdinou je robot Attu, jehož ovládá z akvária zlatá ryba. Attu v poměrně rozsáhlém herním světě bojuje s dalšími roboty (ovládanými rovněž rybičkami nebo křečky) a snaží se zničit zloděje slunečnicového oleje. K tomu mu pomáhej obouruční meč, těžká zbroj a výtečné středověké melodie... Kombinace, která může znít zvláštně, ale úžasně funguje. Škoda jen toho, že hlavní příběh i vedlejší aktivity (sbírání medailonů) nejsou nijak rozvinuté a ve hře tak nějak absentující. Příběhu si nevšimnete mimo úvodní a závěrečnou animaci a o medailonech se nezmíní vůbec nikdo...

Co nicméně je výborné, je objevování herního světa. Ten rádi prošmejdíte do posledního zákoutí - ať už kvůli vizuálu nebo proto, že vás souboje a skákání budou prostě bavit. Na tomto místě bych rád vyzdvihl i mapu, jež na rozdíl od mnoha současných her nevede za ručičku, ale spíše napovídá, kde by se ještě mohla nacházet cesta dál. U hraní tak musíte přemýšlet a zároveň máte pocit, že pořád něco objevujete. Jen bych ještě ocenil, pokud by při zaseknutí se u nějaké zatím nepřekonatelné překážky (kvůli chybějící schopnosti), hra nějak označila blokovaný východ z místnosti příslušným symbolem.

Feudal Alloy je zkrátka výborný plošinovka říznutá bojem, RPG prvky a objevováním. A já si ji užíval celých cca 8 hodin, které mi její dohrání zabralo. Pokud vás tento žánr baví nebo jen láká, doporučuji Feudal Alloy vyzkoušet - a za sebe doporučím verzi pro Switch, kam mi hra neskutečně sedí.

Pro: Vyváženost obou herních složek, fajn objevování, skvělý vizuál i audio

Proti: Lehce nižší obtížnost na konci, takřka absentující příběh

+16

Uncharted 2: Among Thieves

KomiksumecKomiksumec
Dohráno
  • PS4 80
Přesně takto má vypadat pokračování úspěšného titulu, stavět na dobrých základech a vyladit mouchy což se povedlo na výbornou. Střelba, krytí, házení granátů, stealt to vše je tady o několik levelů výše než v jedničce. Přibylo taky několik nezapomenutelných misí, z jedničky si budete pamatovat akorát pár lokací protože se celou dobu držíme na jednom ostrově, ovšem tady je rozmanitost prostředí veliká a misi s vlakem skutečně nezapomenete.

Co mě nemile překvapilo byl příběh, zápletka je opět dost prostá a klišoidní ale třeba začátek si vývojáři mohli odpustit, jelikož asi půlku hry hrajeme ve flashbacku a až po té se vracíme k současnosti kterou si musíme stejně jako na začátku hry projít znovu. Příběh na to že je delší než v předchozím díle je dost nudný a dost zbytečné natahovaný, linka v Nepále mě doslova nebavila a dala se odbýt pár dialogy.

Na boss fight jsem si stěžoval už v jedničce, tady tentokrát nejde o obtížnost ale délku, protože běháte jak idiot furt dokolečka a střílíte modrý sliz po stěnách, tohle asi 20 minut a upřímně to působí jako kdyby tvůrci nevěděli jak má finální souboj vypadat.

Grafika opět krása, remaster je jednoduše vymazlený, ale na rozdíl od jedničky je tu několik cut scén které jsou máznuté a vypadá to jako kdyby se zapomněli upravit ale to je detail.

V tomto titulu máte bezesporu upgrade po hratelnostní stránce opravdu veliký, škoda toho příběhu, ovšem bod za scénu v Himalájské jeskyni u které jsou se málem posral.

Pro: Vylepšení střelby, krytí, lezení, sympatické nové i staré postavy, opět krásný vizuál včetně rozmanitých lokací

Proti: Výrazně slabší příběh, zbytečné natahování příběhu, boss fight, kamera si občas dělá co chce

+16

Darkest of Days

miCHALupkamiCHALupka
Dohráno
  • PC 55
Herní výzva 2019 číslo 8 - "Hrátky s časem"

Tato hra ke mně přišla zcela z nenadání, já o ní neměl ani páru, a tehdy se mi i docela líbila, ale nebyl jsem schopný ji dokončit. Mohl za to nejspíše stereotyp. V rámci výzvy jsem se tedy rozhodl dát této hře asi již v pořadí 4 šanci a konečně ji dohrát. To se mi podařilo a jaké jsou mé dojmy si můžete přečíst právě nyní.

Darkest of Days má velice zajímavý námět, ale neuchopilo ho příliš dobře za pačesy. Dostanete se v rámci cestování časem do několika zajímavých míst, která ale nejsou udělána příliš zajímavě. Navštívíme 1. i 2. světovou válku, americkou občanskou válku a na závěr se podíváme asi na nejzajímavější místo a to do Pompejí.

Největší kámen úrazu u mě nastal v tom, že jsem nebyl schopen vžít se do postavy a chránit. Prostě a jednoduše mi bylo jedno jestli moje postava umře či ne. Přestřelkám chyběla šťáva a jednalo se o takový nucený efekt, jak se dostat k dalšímu záchytnému bodu. Co se autorům povedlo, je inteligence vašich spolubojovníků, protože ti jsou docela nápomocní v některých okamžicích. O inteligenci protivníků se dá říct přímý opak a to, že jsou naprosto tupí.

Autorům hry se nepovedlo ani správně vybalancovat rychlost běhu vaší postavy a postav okolních. Jestli použijete sprint, tak poběžíte pomalu rychlostí Flashe a všem o parník utečete. Ovšem i když nepoužíváte sprint, tak přesto běžíte pořád rychleji, než vaši spolubojovníci.

Přidání moderních zbraní jako výpomoc do historických bitev, mi také příliš nevonělo, i když občas se hodili. Hlavně v pozdější fázi se příběh zvrhne v souboj dvou moderních týmů, kteří se snaží zlikvidovat jeden druhého a tak už v podstatě není, o co stát.

Pro: Některé lokace, historické události a postavy

Proti: Příběh, hlavní postava, lokace, umělá inteligence nepřítele

+16

Ankh: Heart of Osiris

PlutoPluto
Dohráno
  • PC 50
Pouhý rok po prvním díle vyšlo druhé pokračování příběhů egyptského mladíka Assila. Svobodomyslný mladík hned na začátku (opětovně) ztratí Ankh, do toho se objevuje zlý bůh Osiris, který by se rád vrátil do světa živých, i faraón to má nahnuté…

Ve své podstatě jde o takový malý datadisk k prvnímu dílu. Častokrát se hráč prochází místy, které zná velice dobře právě z prvního dílu, i když jsou tentokráte viděny z jiného úhlu či v jinou denní dobu. Hráč navíc neovládá jen Assila, ale v různých kapitolách i další postavy.

Humorný charakter prvního dílu zůstal zachován, stejně tak grafické či zvukové zpracování. Jednotlivé úkoly jsou opět ztřeštěné, ale ve většině případů logické, stylově zapadající do celého ujetého světa. Stejně jako v prvním díle je neduhem časté zdlouhavé chození z jednoho místa na druhé, v tomto díle je takovýchto míst už přespříliš, obzvláště v závěru.

Komu se líbil první díl, bude se mu líbit i druhý. Příjemná oddechovka na pár večerů.

Pro: občas povedený humor, hráči prvního dílu ví, do čeho jdou

Proti: až příliš podobné prvnímu dílu, spousta zdlouhavého chození

+16

Star Wars: The Force Unleashed

BursoftBursoft
Dohráno
  • PC 40
Jednou za čas je potřeba zahrát si nějakou tu srajdu. Potom člověk ocení i ty průměrné kousky, které doteď během hráčské kariéry absolvoval.. SWFU je obyčejný mouse-killer, kde vlastně jenom zběsile bušíte do myši a doufáte, že toho 892. enemáka naporcujete dřív, než do vás 893. enemák vysolí naváděnou raketu, která vás posune nemilosrdně o 10 minut dřív, protože debilně rozestavěné checkpointy a protože HPčka sbíráte jenom zabíjením. Největší pozitivum hry je, že skončí relativně rychle.

Je to lineární koridorová TPSka, kde semtam něco upgradujete (smysl mají jenom blesky), semtam řešíte primitivní puzzle a semtam musíte zabít bosse, kde do zběsilého klikání musíte přidat i zběsilé mačkání kláves a jako třešničku na dort dorážíte dementními quick-time eventy. God of War toto všechno umí prostě líp.

Technicky je to hrozné, locknuté na 30 fps, neofi 60 unlocker nefunguje, ingame se to naštěstí ovládá normálně, ale v menu se musíte pohybovat pomocí hranatých závorek (wtf?). Prostě línej port z konzolí. Euphoria engine tu ani zdaleka neodpovídá vymazlené fyzice z GTAček, nicméně když ji profesionálně vybugujete, můžete zabít bosse, aniž by vám cokoliv udělal (takové to zaženu do rohu, srazím na zem a potom jenom porcuju, zatímco on se všelijak převaluje, ale fyzika mu nedovolí se postavit :D).

Příběhově to jenom plive na předlohu. Vaše postava je děsně nesympatická, jak vzhledem, chováním tak i dabingem (především, když se rozčiluje). Plus neuvěřitelně naivní, po pár cutscénách jsem si říkal KDY to tak dopadne a ne JAK to dopadne. O to víc bije do očí, jak moc jste OP. Jakože sundat Sílou ze vzduchu Star Destroyer, to by i Yoda vyblednul. Mimochodem v porovnání s tímto byl souboj s Darth Vaderem i Emperorem s prstem v nose.

Nikdy víc. Je to po všech stranách špatná a nudná hra a za 6 hodin hraní to nestojí.
+16

The Orion Conspiracy

Han22Han22
Dohráno
  • PC 65
Orion Conspiracy je další s mnoha dnes již zapomenutých adventur, které se vyrojily v půlce 90. let a jejichž recenze plnily tehdejší stránky časopisu Score. U mě byla v kategorii dohrál jsem, bylo to fajn, ale nepamatuji si.

Orion Conspiracy je slušná, ale dost nevyvážená adventura. V CD verzi vás hned na začátku praští do očí parádní intro plné vesmírných lodí a musím uznat že i samotná grafika hry je na rok vzniku moc pěkná. O to víc zklamalo kratičké, stokrát viděné outro.

Příběh je velice zvláštní a na adventuru netypický. V daleké budoucnosti po proběhlé válce korporací přilétá na vesmírnou stanici zdeptaný stárnoucí veterán Devlin McCormack, aby pohřbil svého syna, který měl při rutinním vyzvednutí sondy nehodu. Devlin prochází stanicí, zpovídá 15 různých postav a odhaluje že mu někdo lže a že nehoda nebyla jen tak obyčejná nehoda. Začíná to jako parádní detektivka, která uprostřed hry vrcholí zvratem netypickým pro tehdejší dobu a vůbec pro hry když Devlin zjistí, že jeho syn byl gay a rovněž odhalení vraha a jeho motivace má sílu. Nechybí tu krev ani pořádná dávka nadávek. Bohužel ihned po odhalení tvůrci zakomponují jakési měňavé příšery a z atmosférické detektivky se stává béčková vyvražďovačka, které jsem ve filmu/seriálech viděl asi stokrát. Navíc kočkovité příšery jsou spíše směšné, než děsivé.

Hratelnost kopíruje příběh. Ono je fajn, že na všechno máte jeden kurzor, nemůžete udělat chybu ani zemřít. Že nemusíte lovit pixely ani skryté cesty a zkoušet všechno na všechno, to dokážu ocenit. To že se Vám ve většině případů sám vybere předmět, který máte použít už je trošku moc debilní. Výslechy a dialogy jsou super, ale bohužel stanice je obrovská. Má 4 sekce, každá má několik pater a každé patro se ještě dělí do částí. Celkem sem napočítal 55 lokací, přičemž přístupných je od začátku většina. Aby toho nebylo málo, tak postavy naprosto otravně pobíhají po stanici.

Výsledkem toho je, že běháte neustále tam a zpátky a drtivou většinu času vám zabere přechází o 10-15 obrazovek jinam. Ke konci už je to totálně neúnosné a nezábavné a občas z toho vyplynou záseky typu nevím za kým teď jít. V takových případech přišel k ruce návod, který jinak není moc potřeba.

Aby toho nebylo málo tak kurzor se seká a občas odmítá poslušnost, titulky a dabing občas zůstanou na obrazovce a způsobí seknutí, hudba se restartuje na maximální hlasitost, takže jsem ji musel vypnout. Nic závažného, ale odladěnou hru si takhle nepředstavuji.

Abych jen nekritizoval. Pokud chcete hrát béčkový vesmírný sci-fi horor s áčkovými zvraty a pěknou grafikou, Orion Conspiracy stojí přinejmenším za vyzkoušení.

Pro: Animace a grafika, částečně příběh a zvraty, dialogy, bezproblémová hratelnost.

Proti: Zabugované, příběh má béčkové vyústění, neustálé běhání tunou lokací je otravné.

+16

We. The Revolution

Electricman37Electricman37
Dohráno
  • PC 90
Herní výzva 2019 č. 9 - Historie se opakuje (hardcore)

We. the Revolution byl jeden z mých nejočekávanějších titulů letošního roku. A hned na začátek můžu říct, že rozhodně nezklamal.

Vžijete se do role soudce v období francouzské revoluce. Potkáte v ní spoustu známých osobností, kdybych měl uvést ty nejznámější, tak to bude rozhodně Maximilien Robespierre a král Ludvík XVI.

Na první pohled hra rozhodně zaujme svým grafickým zpracováním. Obecně grafika v této hře je prostě zvládnuta na jedničku. Opravdu nemám co vytknout.

Ve hře tedy budete řešit případy a budete rozhodovat, zda bude obžalovaný propuštěn či poslán pod gilotinu. Kromě toho ale také budete dělat různé vedlejší aktivity, udržovat vztahy se svou rodinou, posílat agenty na různá místa v Paříži či dokonce bojovat v bitvách. Poměrně velké množství lidí si stěžovalo, že rozhodnutí ve hře vůbec nejsou morální a jde jen o to, abyste si udrželi dobré vztahy s prostým lidem, revolucionáři, i aristokraty. O tom ta hra opravdu je, ale ta hra taková být má a vývojáři to definitivně zamýšleli, pokud jste už hráli, pochopíte.

A teď bych se rád dostal k nejdůležitější části této hry - příběhu. Nebudu tady nic spoilerovat, ale můžu vím říct, že příběh je naprosto skvělý a hře se opravdu povedlo vtáhnout mě do děje. Už jen kvůli tomu bych hru určitě doporučil. Ke konci mi příběh trochu připomněl knihy od Orwella a Čapka, ale jak říkám, nebudu nic spoilerovat.

Nakonec si nemohu odpoustit pár výtek - Největší nedostatek je rozhodně malé množství hudby, mnohdy se tak stane, že při dialogu dvou postav je úplné ticho, což není úplně ideální. Hra je také velice lineární a vaše volby nemají tak velký dopad, jako by mít mohly. Ze začátku hra měla pár bugů, ale většinu z nich už vývojáři opravili, takže v tomhle odvedli dobrou práci.

A shrnutí: Úžasná hra s krásnou grafikou a skvělým příběhem, která ale nemusí zaujmout každého. Mně se však velice líbila a odnáší si ode mě 9/10.

Pro: Příběh, Grafika, Hratelnost

Proti: Nedostatek hudby

+16

South Park: The Fractured But Whole

KomiksumecKomiksumec
Dohráno
  • PS4 50
Po dohrání South Park: The Stick of Truth jsem se na tohle hrozně těšil, přeci jen superhrdinský žánr mi je blíže než fantasy, o to větší možná byla mé zklamání. Tady se jednoduše sešlo několik nešťastných aspektů které způsobili že hra není vůbec zábavná. Předně tvůrci vše nejméně stokrát prodloužili, všechno je tak neskutečně dlouhé, že to strašně rychle omrzí (bratránek Kyle, souboje, kooperace s parťáky...). Hlavně a to je zásadní, příběh je jen nevtipná nudná kaše, nevím jestli tvůrcům došli nápady jelikož SoT jimi přímo přetékal.

Oproti předchozímu dílu zde máme i odlišný soubojový systém který je více jako tahovka a nutí vás občas více taktizovat. Těžko říct zda je lepší, je minimálně výrazně jednodušší a přehlednější, bohužel souboje jsou tak dlouhé že se rychle omrzí.

Upřímně nečekal jsem bůh ví jaký příběh, ale až na pár nápadů je tohle tak těžce nevyužité až je to škoda. Když se spustili titulky řekl jsem si "to je jako všechno"? Bylo, a raději si znova zahraji Klacek Pravdy.

Pro: Pěkný vizuál, dobré (leč nevyužité) nápady,

Proti: Souboje, repetetivnost, příběh, snaha natáhnout úplně vše (i rychle cestování je po městě umístěné prapodivně), strašná práce s inventářem

+16

Chuchel

BUMTARATABUMTARATA
Dohráno
  • PC 100
K Chuchlovi jsem se dostal teprve, až ho Amanita obarvila na oranžovo. Nad dotyčnou kauzou jsem kroutil hlavou a koupě měla posloužit jako náplast na nespravedlnost, které se jí dle mého mínění dostalo, v podobě review bombingu a dalších nenávistných reakcí od lidí, kteří jí v prvé řadě vytýkali neschopnost postavit se za svou věc. Vtip byl v tom, že Amanita za ní celou tu dobu stála.

Chuchel je mimořádně vtipný, na každém kroku nápady hýřící počin, který bych si strašně moc chtěl zahrát se svými dětmi, žel žádné nemám. Neumím si totiž moc dobře představit, jak lépe by mohla hra komunikovat s těmi nejmenšími a zároveň mít na zřeteli i nás starší, odkojené Tomem a Jerrym a podobnými taškařicemi, když například typicky po svém převrací na hlavu takové klasiky, jako jsou Space Invaders nebo Pac-Man. Vycizelovaná dvouhodinová paráda, kterou se prosmějete od začátku do konce a u které si vaše ratolesti, máte-li nějaké, vystačí s jediným myšítkem, respektive prstíkem na dotykové obrazovce.
+16 +18 −2

Ashen

BINGMANBINGMAN
Dohráno
  • PC 70
Ashen je kopírka Dark Souls, která ale nenabízí ani zdaleka takovou komplexnost a dotaženost. Mapa je lineární, zbraně se dělí jen na dvě kategorie a RPG prvky jsou osekány na kost. Přesto se jedná o kopírku funkční a zábavnou, se zajímavým světem, mytologií a grafickým zpracováním. Ale pořád je to jenom indie kopírka, která nepřichází s ničím novým nebo lepším. Mohli třeba vylepšit systém kooperačního hraní, kdy dostat kamaráda do společné hry je stejně retardované a neintuitivní jako v předloze.

10. bod herní výzvy 2019 (hardcore)
+16

The Dig

Han22Han22
Dohráno
  • PC 85
The Dig aneb jediný pokus o 100% vážnou adventuru od Lucasů, navíc v ranku sci-fi. Dá se říct že povedený pokus.

Dig má jedno eso v rukávě - scénář psal Steven Spielberg, dialogy slavný spisovatel Orson Scott Card a je to poznat. Už začátek hry je víceméně filmový - filmovým způsobem jsou představeny postavy, nastíněn problém (na Zemi míří asteroid) a s tříčlennou posádkou se vydáváte do kosmu odpálit asteroid. Akce probíhá úspěšně ale asteoid nebyl jen kusem šutru, ale sondou, která odveze hrdiny na mimozemskou planetu. A tak se ocitáte na cizím pustém světě, kde nerozumíte jazyku, přístrojům ani podivné technologii. Příběh toho obsahuje opravdu dost oživování mrtvých, závislost na oživovacích kamenech, prastarou rasu a jiný stupeň bytí, tvůrce který trpce lituje svých vynálezů..

Především ale obsahuje onen Spielbergovský "pocit úžasu z neznáma" který tak báječně fungoval v jeho starých sci-fi filmech. Dialogy jsou fajn s lehkými pokusy o humor, postava jsou fajn. Kapitán Low je obyčejný voják, který chce domů, Maggie je otřískaná reportérka který je typicky ženská a Brink se z nadřazeného vědce mění v pořádného magora. A zmiňovaný happyend? Ale proboha, tohle prostě k Spielbergovi patří.

Graficky je to určitě moc pěkně nakreslené a nechybí spousta filmečků. Jen škoda, že rozlíšení je docela nízké a dneska to všechno vypadá už poněkud rozplizle.

Hratelnost taky není vůbec zlá. Jeden kurzor na všechno, předměty které nepřehlídnete. S posádkou komunikujete pomocí obrázků a když téma vyčerpáte zmodrá. Občas je sice problém najít cestu dál, ale nic hrozného. V průběhu hry se budete pohybovat v centrálním Nexusu, odkud si můžete otevírat cesty do jedné z pěti věží, která má vždy trochu jiný účel. Budete sbírat kódové tyče, jezdit metro-koulí, aktivovat světelné mosty a celou dobu přemýšlet k čemu to všechno povede. Nechybí ani pár puzzle (skládání kostry je pořádný oser) a kupodivu i taková moderní fičura jako opuštění místnosti dvojklikem. Občas je otravné to létání od čerta k ďáblu, občas Vás nenapadne, že musíte znovu za někým zajít nebo se někoho na něco zeptat, abyste se pohnuli. Ale nic strašného.

Zkrátka The Dig je kvalitní adventura se slušným sci-fi příběhem a solidní férovou hratelností, která vydrží a i když nepatří mezi moje největší srdcovky, 85% si zaslouží.

Pro: Příběh a všechno kolem od Spielberga, slušná hratelnost bez podrazů, opouštění mísnosti dvojklikem.

Proti: Pěknou grafiku zabíjí nízké rozlíšení.

+16

Bio Menace

Han22Han22
Dohráno
  • PC 70
Na odreagování od adventur jsem si zase prošel jednu hopsačku, tentokrát moji oblíbenou Bio Menace. Je to typická Apogee hra, tedy rozdělení na epizody, spousta kol, nějaký ten pitomoučký příběh a samozřejmě se převratností či originalitou kouká těm slavnějším arkádám na záda.

Nicméně... oproti dětinskému Keenovi či Cosmicovi a přehnaně těžkým Dukům 1-2 mě z tohohle subžánru arkáda bavila vždycky nejvíce. Možná proto že jsem se k ní dostal jako první, možná proto že je nejakčnější a nejjednodušší. Ano některé kola si zopáknete, protože ukládání funguje jen na začátku mise, nicméně frustrace z x opakování jednoho kola se nedostaví. Už jen proto, že na lehčí obtížnost je životů i střeliva dost.

A také proto, že je to není ani tak hopsačka, jako střílečka. Snake Logan bojuje ve třech epizodách proti všemožným formám mutantů, genetických pokusů i robotů, k dispozici má rychlý kulomet či něco jako raketomet, kromě toho pár druhů granátů a min. Nepřátelé krásně vybuchují nebo se rozpliznou v kaluži krve a střev, občas se objeví nějaký vytuhlý boss. Hra nehází klacky pod nohy, takže pokud umřete začínáte od začátku, ale otevřené dveře zůstanou otevřené, čudlíky zmáčknuté a mrtvoly mrtvé.

Kromě střílení nechybí sbírání všemožných pitomostí, které se nachází za zamčenými dveřmi (potřebujete klíče), umisťování krystalů, občas zapamatování si nějakého kódu a hledání rukojmích. Nechybí ani odkaz na Keena či tajná místnost s tvůrci hry. To vše na rok vzniku a žánr ve slušné grafice s pár pěknými obrázky mezi epizodami.

Zkrátka Bio Menace není určitě klasikou typu Prince of Persia nebo Another World, ale na odreagování je výborný.

Pro: Slušná řežba, tak akorát obtížné, spousta kol, ucházející grafika.

Proti: Bez jakékoliv inovace či větších nápadů.

+16

Hentai Pussy

mattesakmattesak
Dohráno
  • PC 15
Přátelé všech kvalitních her, zpozorněte! Již podruhé tu máme nenápadnou propagaci vývojářského studia, jehož prezidentem je dle nejnovějších konspiračních teorií Zx Atari. Ano, ten který je shodou okolností i jeho marketingovým ředitelem a zastává taktéž pozici mezinárodního ambasadora kvalitní, erotické produkce. Na východě je znám jako Pán vlhkých klínů, na západě jako Král nevkusných vzdechů. Především se ale jedná o uživatele DH, který mi k mé nezměrné "radosti" poskytl klíč k další hře studia Cyber Keks. Ale dost již bylo chvály na jeho rychle vznikající monopol, pojďme chválit Hentai Pussy!

První, co mě zasáhlo jako blesk z čistého nebe byla hudba v samotném menu.
“Ty jo, není to Max Payne?”, pomyslel jsem si s neskrývanou radostí. A skutečně, skladba se prvních pár vteřin až nápadně podobá této pecce. Jako by cellista při nahrávání soundtracku ke druhému Maxovi omylem zpřeházel pár tónů a pak to raději vzdal a začal hrát něco jiného.

Po spuštění hry přišlo bohužel první zklamání. Zajímavá znělka z úvodní obrazovky se změnila v cosi nechutně vlezlého. Naštěstí to netrvalo dlouho a za pár minut skladba skončila a žádné další noty už můj zvukovod netrápily. Hned jsem tedy přesedlal na Spotify a pustil si nějakou random hudbu. Když se mi při hraní spustila znělka ze Sám Doma, cítil jsem se trochu zvláštně. “Co by na to asi řekl, Kevin?”, napadlo mě. V mžiku jsem se ale oklepal a zařval si: “Kluci, já se láduju a pařím hentai úchylárnu, pojďte mi to zatrhnout!”

Předešlé zklamání ohledně soundtracku, však nesahá ani po kolena mému prvotnímu rozhořčení z náplně hry. Místo “kámen, nůžky, papír” je cílem každého levelu složit mnou nenáviděné posuvné puzzle, při nichž jsem rudnul vzteky už tehdy u Poldy 4. Po této ráně následovala rána největší. Holky se už nesvlékají! Jsem tedy trochu v rozpacích. Porovnám-li s Wet Beach Pussies, jaksi mě mrzí, že v případě vlhkých čičinek se mi po extrémně snadné výhře děvčata vysvlékla úplně do naha, ale tady, kde jsem se několik minut lopotil s přiblblýma posouvačkama, neuvidím ani jediné, odhalené ňadro? Já chci odměnu! Chci cítit sladký pocit zadostiučinění! Tentokrát jsem si to poctivě odehrál, tak chci sakra vidět prsa! Alespoň JEDNU BLBOU BRADAVKU! PROSÍM!!!

Po složení prvních puzzlů jsem byl ale pro změnu mile překvapen. V pokračování mokrých pussinek jsou totiž i achievementy. Největší peckou je ale bezesporu grafická stránka hry. Oproti WBP je grafika na několikanásobně vyšší úrovni a dokonce se na to dobře kouká (byť se jedná o statické obrázky). Jasný, uznávám - modrý holky s ocáskem sice nejsou nic, co bych vyhledával v reálném životě, či na pornostránkách, ale musím uznat, že obrázky jsou to více než zdařilé.

Tentokrát tedy nejsem hrou vyloženě zklamaný. Konečně tu je nějaký gameplay, holky vypadají vcelku k světu (minimálně oproti minulé hře) a navíc si mohu k dobru zapsat další zářez v podobě 100% zisku achievementů - když budu zoufalej z letošní výzvy, tak si to prostě hodím do HC varianty “Lovce trofejí” a nazdar. Takže pokud se vám líbilo WBS, neváhejte a táhněte na Steam, než tuhle hitovku ukradne Epic a začne ji rozdávat všem zadarmo, čímž jí naprosto devalvuje :D

Herní čas: 29 minut

EDIT: Beru zpět své lkaní ohledně oblečených pussin - jak jsem si všiml v zajímavostech, tak existuje i uncensored DLC. Tím se ale mé hodnocení nemění, je mi líto :-P

Pro: Pěkné grafické ztvárnění, motivace v podobě achievementů, konečně jsem se naučil řešit posuvné puzzle

Proti: Stále stejné puzzly

+16

Chicago 1930

JumasJumas
Dohráno
  • PC 80
Původnímu konceptu Commandos se ve své době přiblížilo pouze vývojářské studio Spellbound, a protože na všech pět titulů série od Pyro Studios i přes mírně klesající kvalitu nedám dopustit, musel jsem vyzkoušet i konkurenci. Po skvělých Desperados byl pro mě Robin Hood zklamáním, a tak jsem se obával, aby na tom Chicago 1930 nebylo ještě hůře. Desperados se tento mafiánský počin sice nevyrovná, o zklamání se však hovořit určitě nedá.

Jelikož jde o starší kousek, měl jsem trochu problémy se spuštěním, nebo lépe řečeno se sekáním, ale jedním prográmkem se mi tento nedostatek podařilo brzy odstranit. Nejprve jsem si zvolil cestu zločinu, a až poté přišla na řadu spravedlnost (ne zdejší zabanovaný uživatel, ale policie) a nedokáži si představit, že bych to hrál obráceně. Příběh totiž plynně navazuje a opačným pořadím bych si zbytečně zkazil herní zážitek.

Jack Beretto, s nímž jsem začínal, byl chlapík, jež se nebál ničeho a další členy týmu jsem až na výjimky v podstatě nepotřeboval. Uměl se bít a postupem času i obstojně střílet, což byly dvě nejdůležitější vlastnosti. Edward Nash měl sice taky slušnou střelbu a charisma, důležité pro vyšetřování, na maximu, ale boj zblízka se rovnal nule, a tak jsem na omračování nepřátel musel využívat jiné muže zákona.

Moji muži měli celkem pět vlastností, které se vylepšovaly jejich používáním nebo nacházením různých bonusů. Boj z blízka jsem používal neustále, střelbu už méně a házení jen občas, ale první pomoc nebyla potřeba vůbec, protože se vždy snažím vše vyřešit bez újmy na zdraví mých svěřenců a charisma bylo kromě vyšetřování úplně k ničemu, takže nechápu, proč nebylo u mafie nahrazeno nějakou jinou důležitější vlastností.

Kromě úplně poslední mise jsem se snažil každou mapu vyčistit omračováním a následným svazováním/zatýkáním, takže jsem si hraní trochu ztížil, ale bavilo mě to daleko více, než jen všechny postřílet. Za policii jsem navíc nemohl zmlátit kohokoli na potkání, jako tomu je u mafie, ale bylo třeba počkat až se gauneři nějak prohřeší, abych je mohl omráčit, zatknout či zastřelit. S Berettem jsem omračoval a svazoval i civilisty, ale s Nashem bych za to byl pokárán.

Vůbec jsem nečekal, že mě bude hra za policii bavit více, než za mafii, ale bylo tomu tak. A to nejen kvůli vyšetřovatelským misím, ale i díky českému dabingu, protože Moravec a Hanák se mi poslouchali lépe, než Přeučil s Molčíkem. Trochu mě mrzelo opakování lokací, ale má to své logické opodstatnění, protože nejprve mafie zabírá celé město a následně ho policie čistí od těchto zločinců.

Dalším nedostatkem je neviditelnost nepřátel na mapě tak, jako tomu obvykle v těchto hrách bývá, a tak je třeba se k nim přiblížit na určitou vzdálenost a zapamatovat si jejich pozice či trasy. Být tohle v Commandos, tak je to nehratelné. Přesto mám však v plánu vyzkoušet i Desperados 2 a Helldorado, abych se pak mohl v klidu vrhnout na hry od Mimimi.

Pro: příběh, hlavní postavy, vylepšování vlastností, policejní část, český dabing

Proti: opakování lokací, neviditelnost nepřátel na mapě

+16

The Trap Door

raisenraisen
  • Spectrum 60
Po pár letech (tedy spíše desítkách let) jsem se vrátila ke hře z mého dětství s tím, že nyní už budu rozumět, co se po mně chce, o co ve hře jde, a tak její dohrání přece bude hračka. No, ne.

V Trap Door je cílem nakrmit zlopána, kterému modrá postavička jménem Berk slouží. Zlopán nejde vidět, sídlí v nejvyšším patře a štěká dolů rozkazy, co by si zrovna dal na svačinku. A chudák Berk je v jednom kole. Aby ukojil apetit štěkavce, pobíhá po hradu a kombinuje předměty společně s žádanou potravou. Tu jsou to červy, jindy "slimies", které očičkama mrkají v bažinách u hradu nebo smažená vejce. Ke splnění cíle je nutné tu a tam otevřít ony padací dveře, ze kterých vyskakuje různorodá havěť často snažící se zabít milého Berka. Na daný úkol je časový limit v podobě ukazatele, který se naplňuje u zamračeného výrazu zlopána dole na obrazovce.

A jak se hra hraje? Věru těžce. S těžkopádným Berkem se hůře manipuluje, protože pokud chce sebrat daný předmět, tak musí stát na přesně daném místě a dostat ho na ono místo je někdy o nervy. Navíc jeho pohyb je často zablokován ležícím předmětem na zemi a obejít tuto věc není otázkou chvilky.

Berka doprovází žluté cosi na nožičkách, které sice dává malé nápovědy hráči (a jsou třeba), ale zároveň i žere potřebné červy, a tak jsem to žluté cosi s klidným srdcem shodila do padacích dveřích. Ovšem to mělo za následek, že se z nich vyvalila příšera na kolečkách s plamenometem místo tlamy a začala pomalého Berka nahánět. Není divu, že jsem svůj nuzný život služebníka ukončila skokem do propasti, za což se mi zlopán vysmál, že na to nemám. Já vím..

A závěr? Berk stále roztomile chodí, ale jinak je to průměrná hra, kterou raději nechám ležet v nostalgických vzpomínkách.
+16

GRIP: Combat Racing

StradyStrady
Dohráno
  • PC 100
Rollcage je zpět!! Už je to rok co GRIP: Combat Racing vyšel a právě nadešel čas ho otestovat.

Sami tvůrci se netají, že defakto okopírovali Rollcage, kdyby měli licenci, hra se jmenuje stejně. Grip nebo Rollcage to je celkem fuk, hlavní je jestli je to stejně dobrý?

Futuristická auta se prohání obrovskou rychlosti, kterým je jedno jestli jedou v tunelu po zemi nebo po stropě. Prostě to pálí co to jde. Pálit je potřeba i ze zbraní (kulomet, raketa atd.) Tratě jsou opět nápadité a některé i velmi těžké na čistý průjezd.

Čím vynikal Rollcage byl soundtrack i Gripu je velmi slušný ale výběr skladeb není top jako bylo u Rollcage. To ale nevadí, stačí nakopírovat své oblíbené songy do správné složky Gripu a máte svůj playlist. Já zvolil VA - Ten CD1,CD2aby to bylo co nejvíce podobné Rollcage.

Ve hře je kampaň, single/multiplayer a carkour. Poslední tier v kampani je zlé peklo, občas mi přišlo, že to není všichni proti všem ale všichni proti mě! (Poslední kolo, já první, dostal jsem zásah raketou na prvního a každý kdo projížděl mi dal další dávku raketou či kulometem, no a auto boom! 10sec Respawn). Carkour obsahuje tratě na zručnost a poslední 3 tratě jsou dobré psycho, 101 pokusů není problém.

Bohužel kvůli své starému Pc jsem musel grafiku hodně stáhnou aby hra vůbec běhala ale i tak mi to stačilo. Když jsem pak viděl na YouTube 4K video myslel jsem si, že je to úplně jiná hra.

Verdikt: Pro mě, který vyrůstal na PS 1-2 jsou hry Wipeout a Rollcage srdeční záležitosti. Proto jsem měl i obavy s tohoto remake/pokračování ale páni kluci to zvládli!! GRIP: Combat Racing je zpět! 90%

Edit: Neupravuji a neopravuji komentáře ale Gripu jsem musel udělat výjimku, protože vyšel update 1.4.0 AirBlade Anti-Grav. Což do hry přidává Wipeout, ano slyšíte dobře! Vznášedla, Antigravitační rakety, Futuristické stíhačky, říkejte tomu jak chcete ale teď je to součást Gripu zadarmo, žádné placené DLC! Tento update mě donutil rozehrát celou kampaň znovu s Airbladem. A je to Bomba s velký B! I když závodíte dohromady s auty, tak Airblade se ovládá trochu jinak. Samozřejmě vznášedla nemá takovou přilnavost povrchu a zatáčky sekají po svém a ve vzduchu se chovají jakoby nic, přitom bych neřekl že nejsou zvýhodňovány oproti autům a na opak.
Jak už jsem psal výše pro mě milovníka Wipeouta a Rollcage je tento update naprosto zásadní proto musím zvednout hodnocení na 100%, prý vývojáři přidají i nové tratě. A už teď je jedno jestli placené nebo ne, tímto krokem si mě naprosto získali i mojí peněženku!!

Pro: Rychlost, obtížnost, no prostě Rollcage bledě modrém, Edit: AirBlade!!!

Proti: Neúplně top soundtrack

+16
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • HolyMeatball Dragon Age: The… +37
    Dragon Age: The Veilguard
    Napsal HolyMeatball, 22 dní
    Napříč několika svými posledními komenty opakovaně avizuju, kterak jsem se už naučil…
  • Adieu Silent Hill 2 +26
    Napsal Adieu, 12 dní
    Remake Silent Hill 2 je pro mě vyslyšenou modlitbou, protože žádnou hru jsem nikdy nechtěl…
  • Han22 Memento Mori +25
    Napsal Han22, 30 dní
    Tak jsem se nakonec z roku 2008 pustil do adventury, která tu má nejvíce hodnocení a je tudíž…
  • adam.kulhanek Grand Theft Auto… +25
    Grand Theft Auto III
    Napsal adam.kulhanek, 29 dní
    Kdysi dávno jsem měl možnost si zahrát oba první díly ze série Grand Theft Auto a bohužel…
  • KingNut123 Valiant Hearts:… +25
    Valiant Hearts: The Great War
    Napsal KingNut123, 12 dní
    O druhé světové válce toho bylo napsáno a natočeno tolik, že se postupem času stala…
  • Le0nidas Torment: Tides of… +24
    Torment: Tides of Numenera
    Napsal Le0nidas, 10 dní
    Duchovní nástupce legendárního izometrického RPG Planescape: Torment to už z podstaty věci…
  • Syndrom Fallout +23
    Napsala Syndrom, 13 dní
    Až se mě smrad za pár let zeptá tak jakou fotr, dám mu do ruky Fallout. Jako ve strategiích…
  • TenPepa Max Payne +23
    Napsal TenPepa, 28 dní
    Max Payne je prostě klasika, co se nezapomíná. Pamatuju si, jak jsem tu hru zapnul poprvý a…
  • adam.kulhanek Sekiro: Shadows… +23
    Sekiro: Shadows Die Twice
    Napsal adam.kulhanek, 4 dny
    Miluji Dark Souls a jako správný fanoušek této série jsem se těšil na další titul od…
  • TenPepa Alan Wake +22
    Napsal TenPepa, 19 dní
    Alan Wake je přesně ta hra, co vás vtáhne a už nepustí. Hned od začátku vás hodí do…