Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Pokémon Crystal Version

  • GBC 95
Mnoho českých hráčů to neví, ale Pokemon Gold/Silver/Crystal měla být poslední generace. Při tvorbě hry se nepředpokládalo, že dnes budeme mít téměř 900 pokemonů. Tohle mělo být grandiózní finále. A je to sakra vidět.

Nechci zas úplně mluvit v superlativech, ale co se dá dělat. Pokemon Crystal byla, je a bude má naprosto nejoblíbenější pokémoni hra. Nádherné nové barvičky a grafika, neskutečně propracované oblasti, a nekonečně množství dalších pozitiv…

1. Máme zde střídání dne a noci, což následující generace opět ztratila.

2. Máme zde reálný čas a dny v týdnu (!!!)

3. Navíc tyto dny v týdnu rozhodující o eventech ve hře (!!!!, je to hra z roku 2000!)

4. Konečně vidíme, kolik expů potřebujeme do dalšího levelu.

5. Pokemon Crystal je první hra s animacemi pokemonů.

6. Generace II. představuje mechaniku vajec, vyvíjení láskou, a mláďaty.

7. V Generaci II. Se objevuje můj nejoblíbenější pokemon ze všech, Umbreon, který mi brzo bude dělat společníka i v Pokemon Go. Shiny Umbreon je pak transcendentní slast světa pokémonů.

8. Ach ano, první Generace se Shiny Pokemony.

9. Právě kvůli tomu, že Generace II měla být poslední, chtěli tvůrci komplexní vyobrazení Japonska. Johto je tedy propojeno s Kantem a máme tak příklad jedné z nejkomplexnějších pokémoních her. Zbytek se sotva dokázal přiblížit.

10. Mezi oblastmi se dá cestovat vlakem!

11. Specificky Crystal je první hra, kde je možnost hrát za dívčí postavu.

12. Telefon! Můžete si telefonovat s jinými postavami a hlavně trenéry, kteří vám občas nabídnou odvetu či lahůdku v podobě evolučního kamene.

13. "…"

14. "..."

Asi tak před deseti lety se stalo, že jsem u Pokemon Crystal strávil celé léto. Doslova. Hrál jsem to znova, a znova, a znova. A přísahám, že mě to nikdy neomrzelo. Nové týmy, nové tréninky, nová tajemství. Miloval jsem Johto a i dnes si to rád projedu znova, a to s jednou malou změnu, že pomocí chytré ulitky si měním startéra na Eevee, protože po X dohrání mám na tento drobný cheat nárok. A můj parťák má být prostě Umbreon, tak to prostě je a tečka. Příběh je také mnohem lepší než v předchozí generaci, a především jsem rád, že hra v Kanto poté přímo navazuje a potkáme tak Blue a „…“ i s Pikachu.

Nicméně, hra má i pár nešvarů, protože tomu se zkrátka vyhnout nedalo. V první řadě mi nesmírně vadí, že někteří Pokemoni druhé generace se dají chytit až v Kantu. To je do nebe volající nesmysl. Hra má nová HM, přičemž celkově TŘI jsou vodní. Díky tomu musíte mít v týmu aspoň dva vodní pokémony, nebo se smířit s tím, že váš vodní bude mít místo jen na jednu další schopnost + někteří vodní jednu z těch nových neberou, takže další paráda. Ačkoliv systém telefonování je super, asi bych ocenil, kdyby kameny byli nějak lépe sehnatelné. Jediná jistota je až Bill v Kantu (kterému musíte pro kámen ukázat určitého pokémona) nebo pomocí drobného in-game podvodu donutit trenéry ať vám volají (a to ještě musíte vědět, kteří jaký kámen mají.) Také s Fly je později problém, protože poté co otevřete novou oblast nelze přepínat mezi oblastmi. Je v tom nějaký trik, na který si nyní nevzpomenu, ale asi bych čekal, že bude možnost cestovat přímo a přepínat mezi mapami ale… je pravda, že pak ztrácí trochu smysl ten vlak.

Když se nad tím ale tak zamyslím, těch chyb je vlastně neskutečně málo. Na 2000 to byl ambiciózní projekt, a o to více je více fascinující, že vyšel poměrně skvěle. Aby bylo jasno, já jsem rád, že pokémoni pokračuji. Díky popularitě na západu jsme dostali generaci III. a ano, v jistém smyslu to byl začátek konce, ale taky to přineslo spoustu skvělých věcí, přičemž nejnovější je Pokemon Go. Ale Gold/Silver, a především Crystal, jsou zlatou érou pokémonů. Čistá esence všeho, co je na tomto universu dobré.

A rozhodně ze mě nemluví jen fakt, že tato generace přinesla Umbreona.

Ačkoliv, možná trochu.
+13

Hungry Hearts Diner 2

  • Android 90
Když jsem minulý rok hrála první díl Hungry Hearts Diner, tak jsem po dohrání marně hledala další díl nebo cokoliv podobného. Tak moc mě jednoduchá obsluha malinké japonské restaurace a příběhy jejích hostů bavila. Úplnou náhodou jsem narazila na druhý díl, který vyšel tenhle měsíc a můžu potvrdit, že je hra ještě lepší.

Babička začíná od znova, takže je tu zase dřina s rozšiřováním restaurace a jídelníčku. Teď navíc s přidáním i sbírání a mytí nádobí (já vím, naprosto strhující mechanika). Budhistický mnich znovu hraje roli tutoriálu svými průpovídkami, které prolamují čtvrtou zeď, znovu se objevuje i policista z minulého dílu a jeho ne tak šťastný životní příběh, a znovu se objeví i babiččin vnuk. Je tu ale i spousta charakterů, které se objevují úplně poprvé: tajemný muž v černém anebo komik, co nedokáže nikoho rozesmát.

Každý má svůj příběh, a ačkoliv některé zní ze začátku dost banálně a nezajímavě, postupně se odhaluje pravda a to, že každý život je tak trochu hořkosladký (a někdy s pořádným důrazem na hořkost). Jednotlivé příběhy se samozřejmě proplétají mezi hosty samotnými i s životem babičky. Velkou předností téhle hry je právě to, že jde o příběhy ze života a hra je vyloženě nasáklá nostalgií. Protože se hra odehrává v šedesátých letech minulého století, jednou dějovou linkou je i očekávání a sledování vzletu Apolla 11. Je tu ale i pár vzpomínek na válku.

Ve hře je dvanáct hlavních kapitol, a šest extra příběhů. Základ a čtyři kapitoly navíc jsou kompletně zdarma. Příběh navíc o romanci policisty a kapitola sledující, jak se věci odvíjí po měsíci je nutné dokoupit. Protože jsem si zdarma užila jak první, tak tenhle díl, neměla jsem problém si hru zkompletovat. Možná kapitola Love is War není nutná, ale Hawaii or Bust! rozhodně za zakoupení stojí. Každopádně celou hru můžu doporučit, na to, že je v podstatě úplně zdarma, tak člověka slušně vcucne do příběhu, a i ten minimalistický simulátor restaurace dobře zabaví. Ono se na ty japonská jídla a dobroty moc dobře kouká. Tenhle komentář můžu zakončit jen s nadějí, že se někdy dočkám i třetího dílu.

I didn't get this old by being dumb.
+13

Advent Rising

  • PC 45
Hned zkraje řeknu, že tato hra zapadla zcela právem. Nemastná, neslaná. Hráno po letech po druhé na hard.

Hrajete za pilota, tzv. "vyvoleného", který jako jediny muž spolu se dvěma ženskými přežije a vašim úkolem je něco jako zničit nějakou zlou rasu Hledačů. Hra je hustě provázaná videosekvencemi nevalné kvality, mnohdy zachycující zcela zbytečné průlety krajinkou. No dějovo je to nic moc. Po grafické stránce taky žádná sláva, není tu nic co bych si zapamatoval, když to srovnám s daleko staršímy peckami jako Giants, Američanova Alice nebo Fakk2. Dizajn lokací nestojí za nic, většinou samé nudné exteriéry, jediné co se mi trochu líbilo byl vesmírny prolog s přistáním. Není problém zabloudit, a tápat kam vůbec jít. Je tu hodně míst s nekonečně se generujícími zástupy nepřátel a dost úkolů spočívá v úmorném čištění, nebo udržení určité pozice. Zatáčení buginy pomocí pohybu myši = sodoma, gomora. Zbraní je tu dost, no až na raketomety, tu mezi nimi není nějaký extra rozdíl. Vylepšení u nich taky není nějak výrazně poznat. Už jen to, že nejsou ani po letech schopni opravit bug, kde hned v prologu spadne hra o něčem svědčí.

Takže suma sumárum pro fanoušky TPS: zkuste radši výše jmenované alternativy. Jsou starší, ale daleko lepší...
+13

Battlefield V

  • PC 55
Jednoho večera jsem si vypil pár skleniček a měl jsem náladu si zkusit mnohými nenáviděný a proklínaný Battlefield V. Chtěl jsem vidět jak moc je hra prosákla politickou korektností, genderovou vyvážeností, historickými nepřesnostmi a podobnými srajdami, kterými je většina hráčů tak pohoršena. Někde jsem snad zaslechl že je to neomarxistická propaganda. Hmm...to už je možná mimo mojí kompetenci abych řešil ve hrách tohle. Zároveň jsem ale chtěl vědět jestli má hra také co nabídnout do hratelnosti a vizuálu. Odhodlal jsem se a hru si koupil.

Jelikož jsem se už od malička zajímal o druhou světovou válku, zbraně, techniku a všelijaké věci byl pro mne bohužel Singleplayer velkým utrpením. Zbraně byli buďto špatně vymodelovaný, mnohdy se špatnými nebo chybějícími mířidly, technika zasazená v roce kdy ještě neexistovala nebo se nepoužívala a k tomu ještě špatné uniformy. Ke všemu jsou mise hrozně krátké a působí to tak nějak neuceleně. To že je hra plná historických chyb a lží bych unesl v případě kdyby vám vývojaři netvrdily, že hra bude historicky věrohodná. Klidně bych na tohle přistoupil, kdyby přišli s tím že si budou interpretovat válku po svým aka. Tarantino. Bohužel nechápu proč to udělali. Vždyť se stačí podívat na blbou wikipedii sakra. S hraním za ženský problém nemám. Rozumím tomu, že hodně ženám už vadilo mít kluky mezi nohama a chtěli mít ve hře také něžné pohlaví. Genderovou vyrovnanost tady moc neřeším. Shrnu-li však hru pro jednoho hráče, není moc o co stát. není to vůbec zábavné a jak všichni víme Battlefield měl jádro zábavy vždy v multiplayeru na který jsem se následovně také vrhl.

Battlefield V vypadá po vizuální stránce úžasně. Opravdu hezky se na to kouká a ozvučení se taky povedlo. Co se týče multiplayeru tak od toho jsem taky nečekal moc, ale překvapivě (když jsem přestal vnímat ten shitfest různorodých hipsterů v nesmyslných uniformách) mě to bavilo. Oddechl jsem si když jsem zjistil, že už narozdíl od Battlefield 1 nelze hrát za černocha v řadách německé armády. Tady jsem však vypustil z hlavy veškeré historické nepřesnosti a užíval si jen krásnou grafiku a gameplay, který mě zabavil na několik desítek hodin. Myslím že si to pro víkendové odreagování sem tam rád znovu zahraji.

Battlefield V je dost rozporuplná hra a rozhodně by se neměla vydávat za historicky věrnou hru, ale spíše za hru zasazenou do alternativní historie protože ta tuna nepřesností je neúnosná. Bohužel můj skoro čtyřicetiletý kolega věří tomu co mu singleplayer předkládá a bere to tak, že se tyhle příběhy skutečně událi. Když jsem se mu snažil vysvětlit, že hra obsahuje plno historických výmyslů a nepřesností, odpověděl mi jen, že on si to nemyslí. V tomhle ohledu hra dokáže spíše uškodit. Ve výsledku však dokáže zabavit multiplayerem a nadchnout povedenou audiovizuální stránkou.

Pro: grafika, ozvučení, multiplayer

Proti: Tuna historických nepřesností, překrucování dějin, slabý singleplayer

+13 +14 −1

Resistance: Burning Skies

  • Vita 80
Moje první seznámení s Vitou. Zdejší nízké hodnocení je docela zavádějící, protože se nejedná vůbec o špatnou hru. Naopak.

Škoda, že Vita nebyla více využívaná na hry ve stejném žánru. Ovládání je totiž naprosto pohodové a intuitivní. Nedostatek trigerů nahrazuje dotykáč a jedna páčka navíc posunuje hratelnost, oproti PSP, úplně na novou úroveň. Stačila jen chvilka, a už jsem nemusel přivírat oči nad nemohoucností něco zaměřit kurzorem. Ani není potřeba auto aim (který v nastavení snad ani není). Hra mě vtáhla a opravdu hodně bavila. Házení granátu, střílení sekundárním módem zbraně pomocí dotykáče? Pro mě novinka a vůbec to není špatné.

Jasně, ze začátku jsem musel trochu zkousnout fakt, že když do nepřátel vystřelíte víc nábojů, než kolik potřebují, rozprsknou se na neviditelné maso. Jen malá piha na kráse. Furt mě to bavilo. Pak přišlo vylepšování zbraní. Trochu zbytečná věc, zvlášť, když zjistíte, že ke konci hry vám stačí už jen kulomet s napalmem. Zbraně bohužel nejsou moc vyvážené. K útočné pušce mi stačil Auger a všechny ostatní zbraně už jsou jenom taková výplň.

Důležité ale je, že hra odsýpá. Až na pár těžších pasáží jsem rychle postupoval vpřed a kombinoval střelné zbraně se sekyrou, kterou aktivujete dotykáčem. Má to ten správný drive. Nečekají vás tu velkolepé bitvy jako ve druhém díle, ale akce je zvládnutá skvěle. Pocit ze střelby funguje a chiméra si opravdu nezaslouží žít. Resistance: Burning Sky vám Vitu rozhodně nezošklivý. Naopak.

Člověk by řekl, že když v každém dalším díle dáte chiméře na prdel. Rozstřílíte jim několik bossů. Zničíte strategické budovy apod., bude příště slabší. Opak je pravdou. Lidstvo je čím dál tím víc v řiti a vy oddalujete skoro bezvýchodnou situaci. Uvidíme

Pro: perfektní ovládání, dynamická a odsýpající hratelnost, sekera

Proti: nevyvážené zbraně, jejich vylepšování je zbytečnost, nepřátelé mají tendence podivně praskat

+13

Ring II: Twilight of the Gods

  • PC 50
Když jsem před více jak pěti lety dohrál první díl, první dotaz byl, jestli plánuji i dvojku. Odrazoval mě už typ hry, protože akční adventury opravdu nemusím. Nakonec mi to nedalo a zhruba týden jsem se hrou (po večerech) prokousával. Což o to, ona není o moc delší, než jednička, ale všechny ty arkádové prvky náročné tu na rychlost, tu na přesnost, případně na obojí zároveň vedly k nekonečnému opakování segmentů, což bylo o to horší, že mi hra na některých místech po uložení a opětovném nahrání pozice glitchnula, hra spadla a mohl jsem začínat z daleko dřívější pozice.

Ale největším problémem není kostrbaté ovládání, možnost mít pouze jeden předmět, puzzly, se kterými si hra díky silnějším procesorům špatně poradí (hned první - bušení do kovadliny do rytmu hudby, přičemž tohle se ještě jednou vrátí, jakmile Siegfried začne sám kovat ("Nothung! Nothung! Neidliches Schwert" (...) Hoho! Hoho! Hohei! Hohei!"Blaaaase! Blaaase"). No, tak to tam zrovna není. Tady musíte myší posunovat páku nahoru a dolů. Kéž by tam byla aspoň jedna árie... co árie, kéž by tam byla alespoň nějaká pasáž, kde by hrála hudba déle, než jen několik vteřin ve smyčce! V tomhle byl první díl daleko velkorysejší, nakonec se zde hráč dočká jen reprízy Siegfriedovy smrti - a to ještě zkráceně.

A ještě jedno mně nepochopitelné designové rozhodnutí - polovina příběhu je vyprávěna textem, který je ovšem dostupný jen v menu (a odhaluje se postupně) a přímo ve hře se nikdy nezobrazí a ani jej nepokrývají cutscény (některé se povedly, třeba souboj s drakem Fafnerem). Že Siegfried ke konci zabije Albericha, to bych už nějak přežil (v opeře přežije).

Nikdy víc. Nikdy víc... Raději vyhrabu moji Blu-Ray kolekci s celou operou, Rheingold má krásně snesitelné slabé tři hodinky...
+13

Door Kickers

  • PC 70
Herní výzva 2021 - bod č. 6 Jménem zákona

Door Kickers stojí na jednoduchém nápadu, provedení i hratelnosti. V podstatě do svého velení dostanete policejní tým, se kterým se snažíte zlikvidovat všechny zločince, zachránit rukojmí nebo zlikvidovat bombu. Úkolem je provést danou akci, co nejrychleji a hlavně precizně bez vlastních ztrát. K tomu slouží dvě herní varianty, kdy můžete hrát v reálném čase a postupně posouvat všechny členy, podle vývoje mise a pohybu nepřátel nebo využít taktický plán. V taktickém plánu můžete rozvrhnout buď celou akci nebo její část a následně pokračovat dle situace. Já osobně ze začátku využíval taktický plán, který byl vcelku přehledný a jednoduchý na ovládání. Později jsem pak přešel k chození povětšinou s jedním členem týmu v reálném čase a opatrnému otevírání dveří. Nejlépe se k tomu hodil tichý specialista, který otevíral potichu dveře a na zbraních měl tlumiče, takže pokud nestál zločinec natočený směrem ke dveřím, mohli jste ho na tajňačku odprásknout a pokračovat dále, aniž by se na vás vrhli další vrahouni.

Za plnění misí bylo ohodnocení v podobě hvězdiček, kdy se dostávali hvězdičky za splnění mise, rychlost a počet přeživších členů týmu. Za hvězdičky jsem pak dokupoval nové vybavení v podobě zbraní, speciálních nástrojů k otevírání dveří, granátů a zboje.

Hlavní částí hry je kampaň, ve které máte v předem připravených scénářích vždy něčeho dosáhnout (zabití všech nepřátel, zajištění důkazních materiálů atd.), ale především se od samostatných misí liší, tím že pokud přijdete o člena jednotky, přijdete o něj již na dobro. Samozřejmě restartováním mise ho můžete zachránit a pokusit se ji zvládnout lépe. Takže pokud přijdete o všechny členy jednotky, kampaň je neúspěšná a musíte ji rozjet od začátku. Bohužel mě trochu zklamalo opakování oblastí, kdy oblasti v kampani jsou stejné s oblastmi v samostatných misích, i když úkol nebo rozmístění nepřátel je odlišné. Přesto to beru jako mínus.

Nejméně zábavné pro mě byla záchrana rukojmí, kdy stačilo, aby stál jeden z rukojmí na špatném místě a někdo do něho omylem vystřelil, po čemž následovalo opakování celé mise hezky od začátku. Nejvíce mě naštvala mise na ambasádě, kterou jsem nebyl schopen dohrát, protože vždy mi v jedné místnosti zabili civilistu a nebyl jsem schopný ani po čtyřiceti pokusech najít způsob jak tuto misi dokončit.

Pro: Jednoduchý koncept a hratelnost, odemykání nového vybavení

Proti: Opakující se oblasti, nezábavná záchrana rukojmí

+13

She Will Punish Them

  • PC 85
Nemohu si dovolit se k téhle spíše pánské záležitosti nevyjádřit. Je asi jasné, jaký je primární účel téhle hry. Ano je to sice RPGčko, ale takový detailní editor postav může závidět leckterá hra. Já sám mám jisté úchylky na Succuby, takže tohle jsem prostě nemohl odmítnout. Hra je sice v EA verzi, ale těch 13 euro se oželet dá. Bohužel na to, že je hra ve verzi 0.8, tak toho contentu ještě není tolik, aby to byla nějaká delší záležitost. V pohodě se dá celá hra projít za jeden večer, přičemž pak jediné, čím naháníte hodiny je buď podařený fotomód anebo krátké výpravičky, které jsou ale někdy zabugované.

Na začátku si tedy vytvoříte vlastní Succubu, upravíte přednosti, pozadí, křídla, rohy a nějaké ty šminky. Je zde docela dost možností, za to chválím, takže se tu nějaká ta půlhodinka strávit dá ani nevíte jak. Hra vás poté hodí do vašeho paláce, kde se nachází obchodníci, ale také různé místnosti s nábytkem u kterého lze pózovat. Po dostatečném očumování a zkoumání spodního prádla se vydáte na první výpravu. Nutno zde podotknout, že mi tyhle výpravy připomínaly trochu Souls hry, jak prostředím, tak i stylem boje. Boj je takový pomalejší hack 'n' slash, ale je velmi omezený staminou, která se rychle vyčerpává. Pro obranu lze využívat blokování anebo ještě lépe kotouly. Ale ono to funguje dobře a je to zábavné. Není to tak, že naběhnete do houfu enemáků a naděláte z nich sekanou. Enemáci mají docela damage, takže je nutno přistupovat k bojům trochu opatrněji. Doporučuji ukládat před každou výpravou, hra nemá autosave, musí se ukládat manuálně. Ještě totiž není vychytaný loading screen bug, kde totiž musíte hru zavřít s alt+f4.

Z enemáků a výprav máte expy, takže levelujete. Po každé úrovni si dáte bod do jednoho z hlavních statů a dva body do perků. Perky jsou vesměs jen o procentech, ale zlepšení je znát u každého bodu. Jsou zde ale i celkem užitečné perky, třeba pro větší drop zlata nebo lepšího gearu, což je docela důležité. Celá hra je totiž postavená hodně na penězích a ze začátku jich budete potřebovat hodně, abyste mohli nějak fungovat. Lepší gear totiž padá většinou jen ze zlatých beden, kde je jedna v každé lokaci nebo až v pozdějších levelech. Proto je důležité ze začátku něco investovat do vybavení a klíčů. Ale ono zase aby to nebylo tak jednoduché, tak máte velmi omezený inventář, kde si gear a poklady musíte naskládat (Podobně jako v Resident Evil 4). A dost často se vám pak bude stávat, že budete hodně přemýšlet, co sebou vzít a co ne, protože jakmile z lokace odejdete, itemy na zemi zmizí. Postupem času si budete osvobozovat nové "kolegyně", které tu spíš hrají roli dalšího inventáře k dobru než nějakou reálnou pomoc. Je samozřejmě taky musíte vybavovat, protože dost často se samy vrhají do přesilovek a je jim fuk, že vy jste úplně jinde. No ale co si budem, grind je tu fajn, armor na succubách vypadá dobře i když by v reálů toho moc nevykryl a dokonce je už i možnost transmogu. Ta natěšenost, jak bude postava vypadat až jí nasadíte nějakou legendárku je super. Navíc pro milovníky nahotinek, jde armor skrýt a běhat jen v tangáčích, přičemž jdou navolit třeba úplně průhledné a tenké.  

Jsem zvědavej jakým stylem se hra bude ubírat dál, protože kombinace erotiky a RPG funguje skvěle a hra fakt dokáže zabavit jak ty, co mají rádi grind anebo ty, co radši očumují výstřihy.
+13

Pirates Outlaws

  • Android 80
Předpokládám, že o hře Pirates Outlaws nikdo na DH neslyšel, natož aby jí někdo vůbec hrál. Asi ani já bych o ní nikdy neslyšel, kdyby nechtěla shoda všech možný okolností a Pirates Outlaws se stala mou nejhranější hrou.

Co Pirates Outlaws vlastně je. Je to roguelike karetní hra na hrdiny, jako otec všech karetních roguelike her na hrdiny Slay the Spire. Tedy základ je jasný sbírat karty, tvořit balíčky a porážet nepřátele.

Ve hře je 15 hratelných postav, každá má trochu jiný styl hraní, jedna využívá více karty na boj nablízko, druhá na dálku, další mix obou atd. Mě se osvědčilo brát karty melee (karty na blízký útok bez použití nábojů). Náboje ve hře fungují jako pohybové body karet. Další alternativou je hrát na takzvané debuff, pozitivní či negativní efekty, jako krvácí, slabost, 50% slepota. Bohužel oproti Slay the Spire se nedají kombinovat, každá postava může mít jen jeden efekt a další efekt přebije ten první. Což je úplně na nic, proto je hlavní mít jeden obraný efekt, ať se vyvarujete nepříjemný efektům.

Ve hře jsou tři hlavní módy Navigate, Arena, Tavern Brawl. Navigete je klasický tower, dojít na konec cesty a nasbírat dobré karty a relikvii k poražení bossů. Nejlepší režim ve hře.
Arena a Tavern Brawl jsou arény na kola či na vlny, úkol přežít co nejdéle. Arena má 100 levelů a odehrát celou trvá cca 2,5 hodiny, což moc zábavný není, obzvlášť po 50 levelu můžete vypadnou s kýmkoliv. Tavern Brawl je kratší cca 30min a má trochu jiná pravidla ale v podstatě je to stejné.

Teď proč vůbec píši komentář ke hře kterou nikdo na DH nehrál. Jelikož si myslím, že Pirates Outlaws je skvělá hra na mobil. Zabaví na desítky hodin u doktora, na zastávce, v autobuse, na záchodě, prostě kdekoliv jinde než doma. Ano můžete si jí koupit na Steamu 16euro ale proč, když na Google i App Storu stojí 25,-kč. Znovu hratelnost obrovská, otevírání nový ostrovů, nových karet, relikvii, plus 15 různých postav, tolik na hru na mobil je parádní!

Verdikt: Kdybych hrál hru normálně na PC, hru nedoporučím. Pirates Outlaws nedosahuje kvalit Slay the Spire nebo Griftlands či dalších. Pirates Outlaws je dělané na mobil a je to na ní vidět, nejen že si můžete koupit měnu za kterou ve hře kupujete vylepšení či speciální balíčky karet a relikvii ale také jednu postavu, kterou jde koupit pouze penězi (Admiral), vše ostatní se dá otevřít hraním.
Samotného by mě zajímalo, kolik hodin na záchodě jsem u Pirates Outlaws strávil 80%

Pro: Zvonuhratelnost, 15 postav, hodně druhů karet a relikvii, životnost.

Proti: Pozitvní a negatvní efekty se nedají kombinovat.

+13

The Elder Scrolls IV: Oblivion - Fighter's Stronghold

  • PC 65
Bethesda vydala k Oblivionu celkem deset DLC, od koňského brnění přes dva větší přídavky (které jsem zatím nehrál, ale byly mi doporučovány), nějaké ty drobnější questy až po několik obydlí. Fighter's Stronghold je po mágovské věži se zahrádkou a teleporty, upírskému doupěti a pirátské jeskyni s loďmi jak posledním obydlím, tak i posledním vydaným DLC ke hře.

Jak hrad, tak i samotné DLC byly podle mého gusta. Zatímco u ostatních obydlí stačí každé navštívit, případně pobít pár nepřátel (v pirátské jeskyni) a pak navštívit prodejce a nakoupit nějaká ta rozšíření, zde vám prodejce nenabídne všechna hned a musíte se na hrad vrátit a počkat si na posla s dopisem. Ale stojí to za to, nakonec máte možnost pořídit si do hradu takovou malou pícku (tak si říkám, dobře, že jsem si nainstaloval českou klávesnici, jinak by bez diakritiky mohly vzniknout pochyby. Ne, fraucimor si zařídit nemůžete). V tomhle hradě se mi prostě líbí... má hezky vybavenou knihovnu.
+13

Fall Guys: Ultimate Knockout

  • PS5 75
"Padací kluci" mají rozhodně na trhu své místo. Mediatonic přišli s unikátním přístupem pro současný trend v podobě battle royale a výsledek velmi slušně funguje. Fall Guys jsou tak v kratších seancích zábavnou oddechovkou a díky postupnému přidávání obsahu se má smysl do hry vracet třeba po několika měsících zase na pár hodin.

Ovládání malých fazolek je hlavně zpočátku dost toporné a na první osahání dost neresponzivní, to však ke hře tak nějak patří stejně jako pořádný chaos i prvek štěstí a náhody. Jednotlivých aktivit je obstojné množství, byť hlavně úvodní závodní tratě se přeci jen protáčí trochu moc často. Z konceptu hry vychází i jistý pocit frustrace, jelikož zejména v některých úrovních prostě kvůli nepřízni osudu či zákeřným protihráčům nepostoupíte, kdyby jste byli sebelepší. Jiné tratě (třeba The Slimescraper) mne vůbec nebavilo proskákávat, ale osobní preference každého z hráčů zde prostě hrají svoji roli.

Ve hře jsem proskotačil něco přes 20 hodin a už nemám úplně potřebu se k ní znovu vracet, časem se přeci jen dostavil stereotyp a motivace v podobě dalších kosmetických předmětů na mne jako ta správná vějička nefunguje. Za ty dvě desítky hodin jsem zvítězil asi jen třikrát, pokaždé jako člen týmu. Fall Guys jsou vlastně asi nejlepší pro partu kamarádů, ve více lidech se to přeci jen lépe táhne a prvek neúprosné náhody se zmenšuje.

Padací kluci jsou tak originálním pojetím okoukaného konceptu battle royale a koncentrovanou zábavou na kratší seance. Ze hry se stal fenomén, což dokáži pochopit a tvůrcům úspěch přeji, na druhou stranu zde osobně vážně neutopím stovky hodin. Na to jsou Fall Guys v základu přeci jen trochu jednoduchou hrou.

Hodnocení na DH v době dohrání: 69 %; 46. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus

Pro: Instantní zábava i na pár minut; originální hratelnost; roztomilá grafika a zvuky

Proti: Postupně zabředá do stereotypu; prvek štěstí je v některých úrovních příliš vysoký; frustrace

+13

Downfall: Redux

  • PC 75
The Cat Lady to pravda není, ale za zahrání to stojí, minimálně pro fanoušky předchozí hry. Tedy za předpokladu, že zvládnete hustou, depresivní atmosféru a máte silný žaludek. Haluškoidní příběh mi každopádně v přímém porovnání přišel o něco slabší a stejně tak mi nepřirostly k srdci ani poměrně ploché postavy. Ale co by člověk za ty krátké 3 hodiny hraní mohl chtít. A teď si budu muset dát něco veselejšího.

Pro: atmosféra, soundtrack, stylizace, originalita, víc konců

Proti: nevhodné pro slabší povahy

+13

The Last of Us

  • PS5 100
Po tolika letech a mediální pozornosti je dost těžké napsat něco, co už někde nezaznělo, ale i tak se pokusím o pár slov.

Je to prostě skvělá hra, promyšlená téměř do každého detailu, s úžasným emotivním příběhem Joela a Ellie, kteří se snaží přežít v apokalyptickém světě, ať už před nakaženými nebo před ostatními lidmi, kteří se Vás snaží obrat už o ty malé zdroje, co máte a stěží sami najdete, na cestě za možností vytvoření vakcíny a konečným rozhodnutím, jestli má větší cenu život jednoho nebo miliónu.

Celý příběh jsem hltal, ať už tu hlavní linku, nebo příběhy ostatních lidí, které po cestě nacházíte, vyvíjecí se vztah mezi Joelem a Ellie a vývoj i jich samotných. Většinu hry hrajete za Joela, ale na konci si zahrajete za i za samotnou Ellie, což tomu taky dost přidalo. Je to prostě film, který si můžete sami zahrát.

Samotný gameplay je dost jednoduchý, trošku i opakující se, ale funguje jak má. Můžete použít stealth, můžete se zkusit prostřílet, ale vzhledem k omezeným zdrojům se každá kulka počítá, můžete se zkusit ubránit pěstmi a když už nejste v boji, tak vyřešíte minipuzzly za pomocí žebříku, palety, nahozeného generátoru, abyste se dostali do další oblasti. Hrál jsem na normální obtížnost a pro mě to byla optimální obtížnost, tak aby to byla i trošku výzva a zároveň si užil příběh.

Kromě 2 grafických bugů a nemožnosti si pohladit žirafu hra celou dobu šlapala jak má a technicky jí taky není co vytknout.

A to všechno krásně ještě doplňuje DLC Last of Us: Left Behind.
+13 +14 −1

Olija

  • PC 70
Pokud hledáte jednodušší plošinovku na víkend, která hledá inspiraci trochu jinde než valná většina plošinovek z nezávislé scény, s Olija nesáhnete vedle.

V roli Faradaye na hráče čeká cesta za nalezením všech tří klíčů, poschovávaných po celém souostroví, odemykajících bránu, která odděluje Terraphage od zbytku světa. Navzdory očekáváním se však hra vyhýbá populárním metroidvania prvkům a nabízí sevřené úrovně, které lze odehrát v občas volitelném pořadí. I tak úrovně však nejsou zcela lineární a nabízí více cest, které často vedou k různým pokladům a sběratelským předmětům. Priority hry však leží jinde než tomu je u rozsáhlých eposů, jako je Hollow Knight.

Hratelnost kombinuje souboje s klidnějšími platformingovými a logickými pasážemi. Faradayovým hlavním nástrojem pro překonávání překážek ostrova je magická harpuna, kterou lze kromě boje využít podobně jako vystřelovací hák k přesunu po úrovních. Hlavní předností hry jsou bezpochyby souboje s démonickými domorodci. Ty jsou velmi dynamické a vzhledem ke zvolenému grafickému stylu překvapivě efektní.

Každá zbraň má úctyhodné množství různých útoků a komb, ale ať už používáte jakoukoliv zbraň, audiovizuální feedback na vaše útoky je vždy velmi uspokojivý. Frenetičtějším soubojům ale občas úplně nepřeje ovládání a to především kvůli automatickému zaměřování, se kterým ve víru boje často uděláte něco, co jste neměli v úmyslu. Také není nic složitého ztratit přehled, harpunu odhodit a nevšimnout si, že protivníky mlátíte pouze pěstmi či sekundárními zbraněmi. Obtížnost hry však není nijak extra vysoká, tudíž podobné lapsy se vám většinou nestanou osudnými.

Městečko, do kterého se mezi úrovněmi vracíte, je sice přijemnou featurou a jeho průběžnou proměnu je během Faradayovy cesty radost sledovat, ale nejsem zcela přesvědčený, že prvek sbírání surovin a vyrábění klobouků byl ve hře potřeba. Jejich efekty jsou sice na papíře zajímavé, ale v praxi jsem celou hru prošel s prvním, který jsem si vyrobil, a s dalšími jsem neměl vzhledem k nižší obtížnosti hry důvod experimentovat.

Z nízké obtížnosti částečně plyne fakt, že hrou zkrátka projedete jako rozžhavený nůž máslem. Souboje, platforming a hádanky plynule odsýpají, v podstatě se není kde zadrhnout ani kde zabloudit. Pokud si na Olija vyhradíte čas, není nereálné ji dohrát na jeden čtyřhodinový zátah. A ačkoliv hra nabízí možnost vysbírat skryté sběratelské předměty, takováto motivace bude fungovat snad jen na hráče s nezvladatelnou OCD poruchou. Všem ostatním hra poslouží především jako milá malá jednohubka.

Ačkoliv je Olija hrou několika málo slov, i přesto dokáže její atmosféra a způsob vyprávění příběhu na hráči zanechat stopu. Podobně jako Another World dokázal beze slov vyprávět příběh vědce uvězněného na mimozemské planetě, i Olija je na slovo skoupá, aniž by jí to nějak uškodilo. Faradayův příběh nezdržuje tunou cutscén, dialogů či deníkových zápisů, ale namísto toho boduje atmosférou a působivými scénami, které mluví samy za sebe.

Atmosféru zdárně buduje i lowres pixelartový styl, i když má své mouchy. Některé pasáže vypadají impozantně a oplývají slušným množstvím detailů, ale někdy jsem si připadal, že by se té či oné scéně mohlo dostat lepší péče. Konzistenci si však drží animace postav, které i přes nízkou míru detailů působí velmi plynule.
+13

Othercide

  • PS5 90
Vzledově jen další variace na XCOM, pod povrchem ale příjemné překvapení. Othercide sice čerpá z již milionkrát vyždímané hratelnosti taktických tahovek, ale do mixu přihazuje i pár celkem originálních, nebo alespoň nevšedních herních prvků a působí jak povědomě, tak zároveň příjemně svěže.

Hned na první dobrou mě zaujalo vizuální zpracování. Černobílý noir s výrazným uměleckým stylem na mě okamžitě zapůsobil, graficky hra nevypadá vůbec špatně a jak prostředí, tak modely postav, nepřátel a bossů jsou dost povedené. Nevšední temnou atmosféru podtrhuje taky zajímavý výběr hudby, od klasických znepokojujících hororových témat až po kytarový metal. Ale to nejdůležitější pochopitelně je, jak se hra hraje.

I když jsem to původně hned po Returnalu neplánoval, Othercide je další hra, která vám bude neúprosně dávat na prdel a pravidelně vás vracet na začátek hry. I když se asi nejedná o roguelike v pravém slova smyslu, očekává se od vás, že budete opakovaně selhávat. Je důvod, proč se "normální" obtížností v Othercide myslí úroveň "Nightmare". Othercide se s vámi totiž nijak mazlit nebude. Hlavním tématem hry jsou těžká rozhodnutí a koncept obětování se. Hra vám nic nedá zadarmo, na každému kroku musíte dělat nějaké kompromisy. Ve hře ovládáte vždy několik postav, tzv. "dcery", které vysíláte na mise do boje proti "Utrpení". Stejně jako pro XCOM je zde s postavami spjatý typický sběratelský aspekt. Chcete si vypiplat a hýčkat několik elitních dcer, a s těmi pak snadno drtit nepřátele. Jenže jak jsem řekl, Othercide vám nedá nic zadarmo. Udržet nějakou konkrétní dceru na živu vás bude stát spoustu odříkání, o to hůř když o ni pak můžete přijít díky jediné drobné chybě. Celý koncept ale funguje perfektně. Skutečně vám na svých postavách začne záležet, a když o nějakou z nich přijdete, opravdu to pocítíte... Každá chyba, kterou v boji uděláte, nebo sebemenší mezera ve vaší taktice vás pak přijde velmi draho. Skutečně záleží na každém úderu, který dostane. Jediný způsob, jak zabránit nepříteli v udělení zásahu, je použití obranného útoku, který odčerpá zdraví jiné z dcer. A jediný způsob, jak toto poškození dcery následně vyléčit, je obětováním jiné dcery stejné úrovně. Před konfrontací s bossem můžete riskovat potenciální oslabení vašich dcer výměnou za nahromadění zkušeností klíčových pro přežití, nebo můžete přeskočit rovnou k bossovi s plnými životy, ale znevýhodněni o ušlé zkušenosti a bonusy. Dřív nebo později se hra stane tak těžkou, že prostě nebude možné pokračovat dál, a váš cyklus skončí. To je ale pointou hry, po selhání se vám nabídne seznam vylepšení, která jste během hry objevili ale nemohli použít, a za nasbírané suroviny si je můžete pro váš další cyklus aktivovat. Tím se v dalším cyklu posunete zase o kousek dál, než uděláte další chybu a hra vás nemilosrdně opět usadí a pošle zpět na začátek. Kupodivu se nejedná o tak frustrující zážitek, jak se možná zdá. Právě naopak, každá smrt pro vás vlastně znamená obrovské posílení vaší jednotky a v dalších konfrontacích vás násobně posílí. Náplň misí jsou pak tradiční variace na "bomb defuse", "escort", "anihilation", ale zároveň jsou ve hře třeba mise "pokání", které jsem podobně zpracované ještě jinde neviděl. Čeká vás navíc 5 bossů, jejichž zpracování se mi taky dost líbilo.

Překvapivě těžko se mi od hry odcházelo, a kupodivu se mi i velmi těžko hledají negativa. Snad jen, že časem může někomu hra připadat repetitivní, i když mě to tak nepřišlo. Možná na samotném herním menu/plánu bych pár věcí trošku změnil kvůli přehlednosti, a všechno trošku zrychlil, jinak nemám nic vyloženě negativního.

Pro: Vizuální zpracování, hratelnost, originalita, příběh, bossové

Proti: Drobnosti v menu

+13

Thief

  • PC 80
Stealthové hry jsou něco pro mě. Pokud hra nabízí více přístupů, téměř vždy volím ten stealthový. Takže Thief je hrou jako stvořenou pro mě. Vhledem k tomu, že jsem původní hry nehrála, nemám problém s tím, zda a jak autoři hru přepracovali. Původní hry mám rozhodně také v plánu si zahrát, ale zatím se na ně nedostalo.  

Příběh hry je, dle mého názoru tak trochu pohádkou o šlechetném zloději, který je vlastně kladným hrdinou, protože všichni, které okrádá, jsou stejně lupové. Vlastně jsem ani jednou neměla špatný pocit z toho, že jsem splnila úkol a někoho okradla. Velice rychle se hlavní příběh stočí k tomu, že Garrett musí zachránit celé město, které představuje celý herní svět. Takže taková klasika.  

Při hraní všech hlavních misí a některých vedlejších je možné získat ocenění za splnění konkrétních úkolů, tzv. zlodějské výzvy. Některé jsou však opačného rázu, např. nikoho nezabijte ani neomračte a omračte 1 osobu ze vzduchu. To nemám ráda. Nechci procházet hrou znovu jen proto, že na první pokus nebylo možné splnit všechny vedlejší úkoly. Motivace k opakovanému hraní by měla být jiná, zde hlavně volba jiného přístupu, či objevení jiného příběhu.  

Několikrát jsem si všimla, že se mi při konečném zhodnocení dohrané kapitoly nezobrazily některé splněné zlodějské výzvy, např. jsem si byla jistá, že mě žádná stráž neobjevila, ale tento cíl jako splněný se neukázal. A to jsem celou kapitolu kontrolovala, zda u tohoto cíle není nesplněno. Pro mě to bylo dost demotivující, protože jsem se opravdu snažila, abych měla cíl splněný, často jsem opakovaně načítala save a hrála určité části znovu a znovu. Nakonec mě hra ani neodmění tím, že by mi napsala, že mám splněno. Přišlo mi, že se z těch 4 možných výzev na konci prostě zobrazí jen 2. K čemu pak plnit úkol, za který nejste odměněni ani tím, že vám hra ukáže, že jste to splnili? 

Hra nabízí řadu vedlejší misí, které jsou většinou o tom, že je potřeba se někam vloupat a něco uloupit. Samozřejmě pro hráče je ideální uloupit vše, na co přijde. Je to trochu jednotvárné, ale každé vloupání má vlastní příběh a okrádáme daného člověka z jiného důvodu. Já měla mnohem větší očekávání od pomáhání se sestavováním automatona. Čekala jsem, že po jeho sestavení se něco stane. Že ho hodinář zapne a on ožije, ale nic takového se nestalo, bohužel.  

Po dohrání celé hry jsem si chtěla projít některé kapitoly (možná i všechny) ještě jednou a tentokráte zvolit trochu jiný styl. V prvním průchodu jsem se snažila najít veškeré cennosti a musela jsem často (skoro pořád) omračovat stráže (kvůli splnění výzvy jsem jen omračovala a nezabíjela). Nikdy jsem na konci kapitoly nedostala označení herního stylu Duch. Proto jsem chtěla jednotlivými kapitolami jen proletět, bez sbírání cenností, neviděna, neslyšena (mimo naskryptovaných odhalení). Bohužel jsem si to nakonec vyzkoušela pouze na jedné kapitole, přestože jsem zjistila, že tento herní styl mě bavil mnohem více. Nechtěla jsem začínat novou hru, abych nepřišla o již získané věci, ale vstupy k opakování kapitol, jsou rozesety různě po městě. Při představě, že je v tom děsivém labyrintu budu hledat, jsem raději hru odložila na později (hodně později).  

Orientace ve městě je totiž utrpením. Mně k lepší orientaci nepomohla ani mapa. Na té nejsou vyznačeny body, kde lze z jedné části přecházet do druhé. Když jsem pak lezla do všech možných baráků, abych zjistila, že zrovna tenhle průchozí není, vylamovala jsem milion oken, už jsem ani neměla chuť se pochybovat stealthově. Sice jsem se některé průchody, které jsem používala často, naučila, ale jakmile jsem musela jinam, byl to problém. Když jsem se takhle při hledání další kapitoly k opakování v jedné části města ztratila a nemohla jsem najít pak žádnou cestu ven (byla to ta část u kapitoly 7 a 8), raději jsem hru ukončila.  

Na začátku hry mě potkala menší nepříjemnost s nesynchronními titulky. Absolutně neseděla a já začala trochu panikařit, co s tím budu dělat. Naštěstí to bylo opravdu jen na začátku a následující titulky byly v pořádku. 

Graficky je hra dle mého názoru naprosto v pořádku. Hra už pá pár let za sebou, ale vše je pěkné. Hra je plná tajných průchodů, místností, atd. Pro milovníky objevování je to skvělé (už ne pro ty, kteří se jen chtějí dostat na konkrétní místo). Tajemstvích je nespočet a občas je i třeba se zamyslet, jak jim přijít na zoubek. Dobře je poznat, kde jste ve stínu a nebudete viděni, a kde je světlo. Celkově je hra dobře přizpůsobena pro tichý postup. Jediné tajné průchody, které mě štvaly, byly ty, které se musí odšroubovat, protože jsem musela často (mimo kapitoly) ty samé mřížky odšroubovávat opakovaně. Pokud to udělám jednou, měly by zůstat otevřené, a když se na dané místo budu vracen, mělo by stačit jen vejít.  

Je těžké celkově zhodnotit tuto hru a ještě obtížnější je vybrat nějaké procentuální ohodnocení. Hra se mi vcelku líbila, ale mohlo to být lepší. Měla jsem větší očekávání.

Pro: stealth

Proti: orientace na mapě

+13

Vampire: The Masquerade — Out for Blood

  • Android 60
Jako milovník her ze světa World of Darkness a rovněž ostřílený veterán několika her z produkce Choice of Games jsem si i Out for Blood koupil okamžitě po vydání. Bohužel jsem se do hraní/čtení často musel nutit a dokončil jsem ji až po dvou měsících. Ve hře narazíte na velké množství postav, s většinou z nich se potkáte několikrát. Na jednu stranu oceňuji veliké množství voleb, kterými můžete příběh směřovat, na straně druhé jsem se několikrát přistihl, že mi vlastně na výsledku příliš nezáleží a že se hlavně chci dostat na konec.

I když je hra zhruba o čtvrtinu kratší, než zmíněná Night Road, stejně jsem měl pocit, že se to vše neskutečně vleče. Hra navíc nabízí i management obchodu či crafting (vyrobené chemikálie můžete kdykoli použít), ale tu i onu funkci můžete použít jen jednou a pak se k ní už nejde nijak vrátit. Škoda, doufám jen, že Parliament of Knives příští rok bude lepší...
+13

Sonic the Hedgehog

  • PC 80
Dobrá zpráva: I po těch letech je první Sonic fakt zábavný, aniž by člověk jakkoli bral ohled na jeho stáří.

Samozřejmě, jako většina her z 16-bitové éry je postavený na arkádové logice. Což znamená, že místo několikahodinové kampaně nabízí pár levelů, které je ale možné (a leckdy nutné) procházet několikrát. A herní mechaniky se drží hesla "easy to grasp, difficult to master".

Pokud se tedy v první, de facto tutoriálové, zóně zdá, že Sonica je téměř možné hrát poslepu, protože používá jen jedno akční tlačítko a nabízí zdánlivě štědrý systém zdraví v podobě sbírání prstenců, zóny následující ho vyvedou z omylu.

Sonic k vícenásobným průchodům vyzývá dvěma způsoby: Jednak jde v levelech najít spoustu alternativních cest (a míst, kde lze sbírat cenné kroužky) a poté, co se s nimi hráč důkladně seznámí, může se snažit o jejich co nejrychlejší proběhnutí a uhánění vysokého skóre. Druhý způsob je pro hráče více bolestivý: V pozdějších zónách je level design místy až zlomyslně krutý. Složité kaskády překážek vyžadující si naprosto přesné načasování a pohyb s přesností jednoho pixelu samy o sobě napínají nervy k prasknutí, ale občas jsou taková místa ještě proložená vyloženými pastmi - třeba se radujete, že jste právě přeskákali lávovou propast, když tu vrazíte do pružiny, která vás nemilosrdně odpinkne zpět vstříc kruté smrti. Jindy musíte v napjatém časovém limitu proskákat skrze překážky, které neodpustí jedinou chybu či zaváhání.

Pokud nehrajete emulovanou či portovanou verzi umožňující dělat savy nebo navyšovat životy, pravděpodobně tak Sonica nepokoříte na první průchod a nejspíš ani druhý. Vedle takové zóny Scrap Brain vypadá i čtvrtý Crash Bandicoot jako pohodová záležitost pro casual hráče.

Vzhledem ke kvalitám hry mě to ovšem rozhodně neodradilo od toho, aby se pustil i do dalších klasických dílů.

Pro: zábavnost, hudba, grafika, motivace pro opakované hraní

Proti: zlomyslné level-designové prvky, de facto vynucování opakovaného hraní

+13

Dark Sun: Shattered Lands

  • PC 70
SSI se po dokončení série Eye of the Beholder rozhodli přesunout do další série Dark Sun. V podivném světě kde hlavním středobodem jsou gladiátorské zápasy se stáváme partou čtyřech přátel otroků, kteří se snaží z této válečnické arény uniknout, dostat se do hor a získat kontrolu nad svojí budoucností.

Jde o předělávku stolní hry podle advanced dungeons and dragons. Jedná se o klasické RPG poplatné své době. Oproti předchozím hrám SSI je pěknější grafické i zvukové zpracování, v izometrickém pohledu podobném sérii Ultima. Více se hra soustředí na interakci s ostatními charaktery než na procházení dungeonů. Velkou nevýhodou je velké množství bugů.
+13

Tom Clancy's Ghost Recon: Wildlands – Narco Road

  • PC 50
V prvom DLC sa pokúsime infiltrovať tri menšie karteli, za účelom eliminácie nového záporáka s prezývkou El Invisible.

Novinky: 
➤nové malé karteli: Los Kamikazes na čele s kráľom sociálnych médií Eddiem, jazdci smrti s motorkárom Arturom, Los Jinetes adrenalínovým nadšencom Toniom a k tomu pár menších nepriateľských kartelov. Všetci sú stále ale členmi veľkej Santa Blanky. Nemôžem povedať že by niektorí kartel bol zaujímavejší ako iný. Jediné čo by stálo za zmienku sú ich šéfovia. Radoví sicarios sú k tomu všetkému len preskinovaný do farieb daného kartelu.  
➤vozidlá: uznávam že nové vozidlá boli celkom fajn. Či už monster truck, rôzne zavodné auta či motorky. Nepáčili sa mi ale ich hnusné krikľavé farby. V podstatne viac misiach, na rozdiel od hlavnej hry musel človek využívať lietadlá, na ktorých chuť som vôbec neprišiel.  
➤informátor: tentokrát vám zbrane či dovednostne body na mape odkrývajú informátori. Tí sa vám odomknú pokiaľ v danom kartele získate dostatočné množstvo stúpencov. Myslím si že táto zmena bola absolútne zbytočná a pri informátorovi som sa zastavil možno 3 krát.
➤aktivity kartelu: komplet nové aktivity nám dajú možnosť hľadať stratené vozidlá, prepravovať a ochraňovať zvieratá, vykonávať letecký postrek a prepravovať amfetamín. Vždy ste ich museli splniť aspoň pár, aby ste mohli v príbehových misiach pokračovať. Najrýchlejšie sa dala splniť preprava a ochrana zvierat, keďže išlo len o vystrielanie nedalekého miesta. Najviac ma nudilo hľadať stratené vozidlá. Bolo to zdĺhavé a nudné.
➤electro výzvy: nachádzajú sa všade po mape a za ich plnenie získavate body. Poväčšine sú jednoduché, na štýl čo najdlhšie driftovať či predviesť nejakú akrobaciu z lietadlom. Osobne som tieto výzvy nevyhľadával a plnil som len tie, na ktoré som narazil popri hlavných úlohách.  


!! Záverečné zhrnutie !!
Od Narco Road som už podľa hodnotení nečakal veľa. Ale chcel som si toto rozšírenie vyskúšať. A bolo to tak pol na pol. Akčné je to dostatočne, niekedy zbytočne moc. Nové karteli sú na prvý pohľad zaujímavé, no na ten druhý sú to len preskinovaná základná Santa Blanca z nulovými inováciami. Nové vozidlá sú za mňa najväčšie plus. Monster trucky a závodné auta sú na vyblbnutie fajn. Každopádne ich farebné krikľavé prevedenia sú vážne zlé. Čo sa ďalších zmien týka, tak informátori ani nestoja za zmienku, nové aktivity kartelu sú zaujímavé ale hral som ich len za účelom postupu a sprístupnenia hlavných misii. A na koniec sú tu výzvy electro, ktoré sú roztrúsené všade po mape. Tie som plnil len pokiaľ mi skrížili cestu pri plnení hlavných úloh. Malé plus na koniec je hlavný záporák El Invisible a celé rozuzlenie príbehu. No po prvé je to prakticky bezvýznamné plus a po druhé nie je vôbec prekvapujúce. Každopádne je Narco Road sklamaním, ktoré našťastie odsýpa rýchlo. Od druhého rozšírenia Fallen Ghosts mám väčšie očakávania, tak dúfam že sa naplnia.

HODNOTENIE: 50/100%
+13