Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

LEGO Harry Potter: Years 5-7

  • PC 70
Na ztvárnění poslední tří/čtyř dílů HP jsem byl hodně zvědavý. První čtyři byly zpracované poměrně dobře, ale je pravda, že jsem je hrál už před několika lety. Teď se konečně dostala řada i na tento díl, a hned zkraje musím říct, že ty další lego hry, ať už novější či starší, udělaly své.

Hodnotit grafiku u lego her je poměrně zbytečné, přeci jen to není nějakou prioritou, ale zhodnotím samotné lokace, které se povedly ve většině případů hodně dobře, prostředí jak samotných Bradavic, tak i jiných lokací je obvykle hodně hezky zpracované, liší se od sebe a je prostě a jednoduše dobře postavené. Je tak i docela radost se do jednotlivých lokací navracet vyzobávat vše, co lze.

Druhou je ozvučení, které krom ozvučení ze samotné HP není nic extra, chybí dabing, na něhož si člověk už u novějších her navykl, ale nedá se říct, že by to bylo na škodu. Nakonec si autoři dokázali perfektně poradit i prostřednictvím různých grimas a vtípků.

Hratelnost je prakticky stejná jako u ostatních her. Rozbij toho co nejvíc, postav z kostiček to a to, vyřeš hádanku a pokračuj. Tady je to okořeněné o souboje s různými kouzelníky, které mě zpočátku okouzlily. Ale když jsem zjistil, že bojuji ten samý souboj už asi po třicáté, byť s jinou postavou, moc mě to už nebavilo. Samotné hratelnosti dodávají plusové body i postupně získávaná kouzla, o něž na začátku hry díky Umbridgové přijdete, a stáváte se tak zase silnějším čarodějem. Každá z postav pak má svá unika, s nimiž je potřeba spolupracovat, pokud chcete úspěšně hru dokončit.

Docela mě zamrzelo osekání příběhu na naprosté minimum, a ikdyž zde byla snaha důležité události vysvětlit, tak toho bylo spousta podstatného vynechána nebo udělána jinak. Naopak potěší, že se čerpalo z filmu i knihy, a že si autoři dokázali poradit i s temnější atmosférou a s tím se nesoucími obětmi dlouhotrvající války mezi Harrym a Voldermortem, kouzelníky a smrtijedy. A nutno podotknout, že jednotlivé části, které zde byly ztvárněny, byly udělány v rámci možností s citem a docela do sebe zapadají. Navíc je to celé okořeněno suprově laděným humorem, který dokáže i z tak dojemné scény, jako je smrt jednotlivých postav, udělat "odlehčenou" situaci tak, aby byla přístupnější malým dětem.

Technický stav byl ok, nic víc, nic míň, sem tam se občas stávalo, že se postava o něco zasekla, nemohla něco okouzlit, UI nespolupracovala nebo se nepřátelé respawnovali do nekonečna, ale ve výsledku to nebylo nic, co by vysloveně celou hru zkazilo.

Shrnutím mohu hru doporučit, v porovnání s dnešními lego hrami už těžko obstojí, ale pro fanoušky HP se jedná o docela důstojnou adaptaci, která doplácí na svůj občas haprující technický stav, osekání příběhu a stereotypní souboje. Jinak splňuje přesně to, co od lego hry můžete očekávat.

Pro: Prostředí, postavy, humor, atmosféra, novinky v hratelnosti, znovuhratelnost, kooperace

Proti: Stereotypní souboje, osekaný příběh, technický stav

+13

Celtica

  • PC 60
Opět jedna na DH naprosto nehraná adventura - mystovka. Dal jsem se do ní hlavně proto, že se mi po keltech/Irsku nějak začalo stýskat (vzpomenu třeba jednu z částí Atlantis II nebo The Omega Stone).

Ale nemůžu říct, že by se tu nějak projevovali. Sice tu narazíte na keltské kříže a menhiry, ale jinak jsou puzzly taková všehochuť od astrologie přes ladění hudebně-hracího strojku (zábavné, miniaturní a náhodně generované) případně střílení z pušky na korouhvičku. Takový Myst pro chudé, případně s absťákem po adventuře z prvního pohledu. Bez NPC, bez dialogů, ale se spoustou útržků listin ke čtení.

Titul dost trpí nízkým rozlišením a s tím plynoucí prťavostí fontů (a nebo si musím pořídit silnější brýle). Hru jsem byl nucen hrát na virtualizovaném Windows XP.
+13

Dyna Blaster

  • PC 75
Hra postavená na jednoduchých, až triviálních principech, přesto nabízí skvělou hratelnost. Netřeba číst žádné manuály ani absolvovat tutoriál (který ve hře stejně není), člověk na vše přijde velmi rychle sám. Obtížnost je tak akorát, aby se šla hra dohrát a přitom stále znamenala určitou výzvu. Krom toho lze ještě využít multiplayer (hot seat), který je velmi rychlý a docela zábavný.

Pro: hratelnost, obtížnost tak akorát

Proti: možná hudba či spíše ozvučení, to je ale poplatné době vzniku

+13

Cube Escape: Paradox

  • PC 100
Pokračování Cube Escape nezklamalo. Hrdě můžu prohlásit, že jsem Paradox dohrála bez nápovědy, a i když mi to trvalo téměř pět hodin, tak jsem i tak na ten výkon pyšná. Nevím, jestli bych vyloženě řekla, že je Paradox náročnější než jeho předchůdci, ale některé pasáže mi daly zabrat. Hlavně ke konci, kdy člověk musí cestovat mezi jednotlivými pod/vědomími hlavního hrdiny.

Od vývojářů Rusty Lake jsem k dnešnímu dni dohrála všechny jejich hry a musím říct, že tahle se opravdu řadí na vrchní příčky žebříčku mého hodnocení. Je opravdu vidět, že je hra vypiplaná do detailů, doprovodný krátký film taky neuškodil. Už jsem to myslím zmiňovala v nějakém jiném komentáři, ale tyhle hry dodají pocit, jako by byl člověk naprostý génius. A to i když se posune jen o chlup dál. Části hry, které málem zlomily mé odhodlání dohrát bez návodu: mysl složená z místností a promítací plátno.  

Takže opravdu vřele doporučuji a nemůžu se dočkat další hry, které RL vyplodí.
+13

Memoranda

  • PC 80
Murakami pro mě byl před hraním této hry jedna velká neznámá. Neznal jsem jeho ani jeho tvorbu. A už vůbec jsem nevěděl, že existuje hra inspirována jeho krátkými povídkami.

Ze hry se tedy vyklubalo jedno velké překvapení. Velmi milé překvapení. To první, co mě dokonale přikovalo k židli, byla nádherná ručně kreslená grafika. Hra hýří barvami, všechno je živé, a já se tak nechal vtáhnout a unášet. Ať už to bylo krásným městečkem, do kterého je zasazena, nebo jeho okolím, jež k němu dokonale sedí.

Hlavní postava, dívka, která si nedokáže vzpomenout na svoje vlastní jméno, krásně pasuje do celého prostředí. Jakmile jsem se s ní rozběhl po městečku, užíval jsem si opravdový hráčský požitek. Místy jsem se přistihl, že ji nechávám stát uprostřed oblasti a rozhlížím se kolem. Jak je to všechno TAK malebné.

Problémem pro mě nebyly ani hádanky, které byly na můj vkus místy příliš stručné. Některé z nich jsem si opravdu užil a mrzí mě, že jich nebylo ve hře o trochu více.

Co se dějové linky týče, tak jsem byl spíše pohlcen těmi vedlejšími, byly opravdu zajímavé. Kdybych mohl těm vedlejším malinko ubrat a předat je té hlavní, byl bych stoprocentně spokojen. Takto jsem na hlavní linii místy nemyslel vůbec a užíval si toho všeho okolo, a že toho je k užívání dost.

Hru jsem měl odehranou cca za 5 hodin. Užíval jsem si ji natolik, že bych ocenil, kdyby byla delší. Bylo by vážně super, kdyby některé "nakousnuté" dějové linky byly odhaleny do konce. Hru by to dle mého názoru ještě více obohatilo.

Memoranda každopádně patří mezi jednu z mých TOP adventur a rozhodně si ji v budoucnu zahraji znovu. Do třetice všeho dobrého.

Pro: Poutavost hry, přenádherná grafika, pozoruhodné herní prostředí, atmosféra městečka

Proti: Nedokončené vedlejší dějové linky, herní doba

+13

Banner of the Maid

  • PC 75
Banner of the Maid se pro mě vyvrbila jako slušná tahovka, která po hráči tolik nevyžaduje a přesto tahání vyšňořenejch frantíků po bitevních polích umí bavit až do konce. Zpočátku člověka trochu zaskočí, když na něj postavy švitoří čínsky, jediný dabing, ale dá se zvyknout. Snad jen povzdechnutí za každou druhou větou mohli autoři zredukovat. 

Graficky se mi Banner of the Maid líbil, hlavně pixelartová bojiště vypadají k světu. K postavám jsem tolik nepřilnul (jako například v čistém JRPG), jednak díky jejich množství a pak se většina textů soustředí na politiku, boje a klíčové události Francie. Trochu osobního prostoru mají jen ve vedlejších misích. Jediná věc, která drhla, že se moje jednotky věčně nacházely v podlevlovaném stavu, i když jsem plnil vše, a tak nezbývalo než grindit expy. Opakovat jdou mimochodem jen dvě malé mapy, což moc nepomáhá.

Byť mě hra bavila, těžko vyloženě doporučit, pokud nevlastníte dřevěné repliky Napoleonovy Armee du Nord nebo aspoň nemluvíte mandarínským dialektem.
+13

Dishonored

  • PS5 --
Jsem z toho trošku rozpačitý a možná to bude tím, že hned první průběh hry jsem hrál mise tak, abych nikoho nezabil a splnil tak 1. kategorii Herní výzvy 2021. Věřím, že i kdyby nezabíjení nepřátel nebylo mým hlavním cílem, tak bych zvolil stealth přístup, ale v případě problémů bych se z nich dostával dobře mířenou kulkou a hru si tak užil více. A jelikož jsem nehrál ani DLC, tak se v tuhle chvíli vyvaruju nějakému číselnému hodnocení, a nechám si ho někdy do budoucna.

Na první dojem, my to připomínalo velmi sérii Bioshock, kdy kromě zbraní máte k dispozici i speciální schopnosti podle toho, co si zpřístupníte za pomocí run, které sbíráte v jednotlivých misí a nastavujete si, jaký přístup ke hraní zvolíte, jestli nenásilný, kdy se budete plížit nebo se prostě prostřílíte ke svému cíli. Ale to jak hrajete zároveň ovlivňuje Váš další postup, stejně jako některá rozhodnutí, či jestli splníte nějakou tu vedlejší misi. Kromě run, sbíráte ještě tzv. bonecharm, které Vám třeba vylepší zdraví nebo manu. Mana právě je potřeba k používání speciálních schopností.

Příběh není špatný, neměl jsem vůbec problém se do něj ponořit, zvrat ke konci hry jsem nečekal, tak to bylo i pro mě příjemné překvapení, jen pak mi přišlo, jako by celá hra trošku ztratila dech a tolik to negradovalo. Z čeho jsem byl nadšený bylo zasazení světa, o kterém se dozvíte víc skrze různé dopisy, knihy.

Hru jsem hrál na PS5 a jde vidět, že nějaký ten zub času se na ní podepsal. Na velké TV jde vidět, že by to chtělo správné rozlišení, všechno se zdá prostě velké a strašně blízko. Graficky samotný svět nevypadá špatně, spíš samotné postavy se mi úplně nelíbily a hlavně mi přišly v podstatě stejné, pak hlavně ty mužské. Ze zvuku jsem nebyl nadšený vůbec, hlavně při používání schopnosti odhalit nepřátele, mi ten zvuk skoro rval uši. Hratelně jsem trošku bojoval s teleportem, kdy najít správné místo byl větší problém, než by se mohlo zdát a místo toho, aby člověk skončil na pouliční lampě, tak skončil na ulici plné nepřátel.

Na první průběh hry jsem si nezvolil ten nejlepší přístup, ale vidím, že hra má velký potenciál a doufám, že se ke hře vrátím, užiju si ji, zahraji DLC a pak případně se pustím i do Dishonored 2.
+13

Another World

  • PC 75
Another World je povedená plošinovka, která má svou nezaměnitelnou originální atmosféru a vizuál, který v 90-desátkách nebyl moc k vidění. Po dohrání jsem si vzpomněl na podobně laděný, ale daleko mladší LIMBO, který mě uchvátil.

Hra je v podstatě v minimalistickém prostředí cizí planety, kam se dostane Lester po nehodě v laboratoři při spouštění částicového urychlovače a musí rychle jednotlivými posunujícími se obrazovkami nalézt cestu plnou nepřetelských tvorů, místních obyvatel a dalších hádanek a neztratit život,

Bohužel jednotlivé checkpointy jsou od sebe vzdálené a jedna chybka znamenala opakování, je mi až stydno přiznat, kolikrát jsem některé epizodky znovu a znovu začínal, hlavně díky systému ochranné bariéry a střelby z blasteru, no díky bohu za kódované levely, ke kterým je možné se vrátit. Obtížnost je opravda místy šílená, nakonec jsme po spoustě škaredých slůvek došli do velkolepého finále, takže dávám lehký nadprůměr - 75 %
+13

Dex

  • XboxX/S 70
Tuhle českou věc jsem vůbec neznal. Někdo někde v komentáři psal, že si ji zrovnal koupil ve výprodeji pro Xbox. Nakoukl jsem co je to tedy zač a za lidových 39,90 Kč jsem tomu dal šanci.

Grafika mne docela zaujala, přeci jenom na pixel art hrách jsem vyrostl. Příběh průhledný, ale nikoliv nutně nudný. Sem tam nějaká chybka a určité věci kolem hackování nechápu doteď. Prošel jsem to se všemi vedlejšími úkoly, což příběh trošku rozšíří. Bojové mechanismy jsou dosti snadné, tady by si hra zasloužila trošku víc. S tím i souvisí za mne nízká obtížnost. A jo střílení je prakticky nepoužitelné - náboje drahé, účinnost nízká

Pro: český dabing, cyberpunk, grafika

Proti: jednoduchá obtížnost, někdy monotónní - jdi tam, zpět, zase tam, menší bugy

+13 +14 −1

Far Cry 6

  • PC 85
Úvod do deja
V čele odboju z názvom Libertad sa postavíme proti diktátorskej vláde Antona Castilla.

Plusy
➤Dani: za mňa určite najlepšia a najsympatickejšia hlavná postava v celej sérii, aj vdaka tomu že je plno nadabovaná. Vybral som si mužského Daniho aj ked hra bola viac tlačená k jeho ženskej verzii. Customizovať si postavu môžeme len pomocou častí oblečenia, z ktorých každá má iné vlastnosti. Ja som na to moc ohľad nebral a skôr ma zaujímalo ako bude môj Dani vo finále vyzerať.
➤Yara: pri výletoch po Yare sa človek cíti ako by bol na dovolenke. Obrovská, krásna a plná aktivít. Za mňa sa jedná o najkrajší mapu vôbec.
➤vedľajšie postavy: nie že by nejaká vyčnievala nejako extrémne ale nemal som ani zo žiadnou problém. Väčšina z nich bola istým spôsobom šialených rovnako ako celá hra. Taky El Tigre či Bicho boli výborný. Neoblúbil som si vôbec Juan a samozrejme Bembeho. 
➤záporák: skoro každý diel Far Cry stava na kvalitných záporákoch. A ani teraz nenastala výnimka. Hlavný záporák Anton Castillo bol výborný. Osobne sa mi ale viac páčila postava Josepha Seeda v päťke. Každopádne Antona by som zaradil hneď za neho. Už len to že ho stvárnil úžasný Giancarlo Esposito je záruka kvality. Bohužiaľ inú výraznú zápornú postavu som nezaznamenal. Možno len mladého Diega, ale toho by som radil medzi neutrálne postavy. Ale tak ako rýchlo sa väčšina objavila, tak aj odišla. 
➤zbrane: supremo bolo určite najväčším prekvapením a vždy som sa tešil ako malé dieťa keď som ho použil. A to som používal len základnú verziu. Ďalej boli výborné všetky špeciálne zbrane. Ku koncu som mal už svoju obľúbenú kombináciu. A to puška s výbušnými nábojmi, klincovačka na stealth postup a brokovnica.
➤Amigos: nevadilo by mi, keby sa medzi spoločníkmi objavil aj niekto so zbraňou. Ale ja tý zvierací boli skvelí, aj ked nie vždy užitoční. Zameraných na stealth som nepoužíval, skôr tých bojových. Najviac asi kohúta Chicharron. 
➤vedlajsie aktivity: v celej Yare ide vykonávať slušné množstvo vedľajších aktivít. Obsadzovanie základní a outpostov, závodenie, plnenie vedlajších questov, zúčastnenie sa kohútich zápasov či hladanie pokladov. Je to zábava na dlhé hodiny a ešte k tomu na krásnej mape.
➤hudba: málokedy si v hre užívam hudbu. No musím uznať že v tejto je skvelá. Hudba a pesničky absolútne sedia k Yare. Havana - Camila Cabello, Ricky Martin - Livin ‘La Vida Loca alebo song priamo pre Far Cry NerdOut - Viva La Revolución. Človek by dokázal len sedieť v aute a počúvať celý deň pesničky. 
➤finále: musím uznať že sa mi finále veľmi páčilo. Aj keď by som si vedel útok na Esperanzu predstaviť ešte akčnejšie a ťažšie, tak to bolo v konečnom dôsledku super. Len neviem či sa mám zo spôsobu konca Antona Castilla skôr tešiť, alebo byť sklamaný. 

Mínusy
➤umelá inteligencia: či už nepriateľská alebo spojenecké. Npcčka častokrát len bláznivo behali a strieľali okolo seba. Hlavne keď som sa nezapojil do streľby. Vtedy sa len málokedy stalo. že by moji spojenci dokázali zabiť nepriateľa.
➤možný stereotyp: skoro pri každej hre od Ubisoftu môže po čase nastať stereotyp, keďže vo väčšine z nich máte na práci obsadzovanie nepriatelskych táborov.  
➤špeciálne operácie: v tých čo som skúšal musel človek preniesť predmet z bodu A do bodu B. Tá sa popri tom neustále prehrieva a tak sa musíte zastavovať aby ste ju schladili. Pre tieto operácie boli vytvorené samostatné, celkom pekné mapy. No náplň ma vôbec nebavila.   


!! Záverečné zhrnutie !!
Ďalšie pokračovanie už legendárnej série som dohral pár dní po tom, ako hra vyšla, no nevedel som sa dokopať k dokončeniu recenzie. Konečne sa nám dostane do rúk hlavná postava, ktorá je nadabovaná. A tým pádom sa moje sympatie k nej zvyšujú. Pohybovať sa budeme po krásnom prostredí Yari, kde by som si vedel predstaviť trávenie dovolenky. Občas stačí len nasadnúť do auta a pri cestovaní si pustiť úžasnú muziku. Čo sa ostatných postáv týka, tak som nezaznamenal žiadnu výrazne zlú. Nesympatický mi ku koncu hry bol prekvapivo Juan. Hlavný záporák, vlastne všetci záporáci za mňa dostal na obrazovke málo času. Tak ako rýchlo sa objavili, tak rýchlo aj odišli. Zbrane sa mi veľmi páčili, aj ked som po celú hru používal tak štyri druhy plus supremo. K tomu mal človek vždy za chrbtom svojho Amiga, zvieracieho spoločníka. No ich umelá inteligencia nebola na najlepšej úrovni. A ani inteligencia nepriateľov. V hre sa dá stráviť plno hodín ale spolu s nimi môže nastať veľmi jednoducho stereotyp. Ale to pri väčšine hier od Ubisoftu. Vôbec som neskúšal coop a špeciálne operácie. Teda až na jednu, ktorá ma absolútne nebavila. Ja osobne Far Cry z označením 6 hodnotím veľmi pozitívne aj ked to tak veľa ľudí nevidí. Snáď sa dostanem niekedy aj k prejdeniu pripravovaných dodatkov. 

➤Čas strávený v hre: v čase písania komentáru 25 hodín

HODNOTENIE: 85/100%
+13 +15 −2

Nowhere Prophet

  • PC 70
Vlastně nemám moc rád roguelike žánr a ani nijak zvlášť strategie s tahovými souboji, přesto mě trailer něčím zaujal dost na to, abych dal hře šanci. Principy hry jsou dost přímočaré a intuitivní, takže jsem se sžil rychle, příběhový setting mě bavil a na třetí pokus jsem tak šťastně dosáhl konce.

Deckbuilding je zde postaven dost zvláštně. Místo toho abyste se snažili poskládat nějaký balíček s vymyšlenou strategií, tak spíše jenom řešíte jakousi rovnováhu a abyste měli "od všeho něco". Navíc karty pořád střídáte, když získáte nové a zajímavější, nebo se někdo zraní a hrozí tak permanentní ztráta.

Co by ale asi vadilo klasickým hráčům deckbuildingových her, to mě tady docela sedlo. Každý souboj je totiž trochu jiný, každá zahraná karta soupeře klade do cesty další výzvu, se kterou je potřeba se vypořádat tím co máte zrovna v ruce. Herní pole je také vždy jiné, někdy rozsáhlé a prázdné, jindy stísněné a plné překážek a pastí. Důraz na jednu konzistentní strategii tu podle mě není možný, takže přichází na řadu neustálá (a pro mě zábavná) improvizace.

Na druhou stranu, po jednom úplném zdlouhavém průchodu hrou mám pocit, že jsem vlastně okusil tak nějak všechno a do dalšího průchodu mě už nic neláká. Což je u roguelike hry škoda.
+13

World War 3

  • PC 65
World War 3 může být alternativou pro hráče, které znechutil nejnovější Battlefield. Tuto hru jsem zakoupil už téměř před třemi lety. Taktická FPS od polských vývojářů, která byla dva roky v předběžném přístupu na Steamu, a která dojela na nedostatek inovací a s ním spojený upadající zájem hráčů, je zpět přes uzavřenou Betu v novém kabátku s vylepšenou grafikou, herním rozhraním a novým levelovacím systémem. Úrovní je padesát a každá vám odemkne jiné zbraně, doplňky, techniku a další.

Herní menu je kompletně překopané, nezůstal kámen na kameni. Stejně tak herní třídy doznaly změn a navíc mají i podtřídy. Můžete si zvolit třeba Tank Destroyera a jako podtřídu mu vybrat například Supporta, který bude spíše likvidovat pěchotu a bude vybaven granáty, minami Claymore a podobně. Protikladem mu bude ryze ofenzivní varianta, která natvrdo půjde po nepřátelských tancích vybavena protitankovými minami, těžkou palebnou podporou a podobně. Výhodou je, že například kterákoliv herní třída si může vzít lékárničku nebo bednu s minucí. Největším lákadlem hry je možnost si vaši postavu libovolně zamaskovat pomocí oficiálního maskování odemykaného během hraní hry. Stejně tak máte širokou paletu zbraní a doplňků k nim z nich některé kolimátory se dají kombinovat podobně jako ve čtvrtém Battlefieldu. Během přestřelek je alfou a omegou krytí, vykukování z rohů, plížení se a snažit se splynout s okolním prostředí. Pokud o vás protivník neví, můžete odpravit klidně pět protihráčů než byste řekli švec. A naopak, pokud jste vidět, budete dole okamžitě. V této hře stačí dostat tři, čtyři hity a jste mrtví. Oživovat se (zatím) nedá, jen uzdravovat a doplňovat munici. Vozidla představují ve hře značnou výhodu a zbavit se jich vyžaduje spolupráci více protitankových hráčů.

Herní módy jsou zatím dva. V prvním módu proti sobě bojuje deset týmů na každé straně a vítězí tým, který dvakrát dosáhne většího počtu zabití nebo jich má víc po odečtu pětiminutového časového limitu. Jde o vylepšený Team Deathmatch. Alfou a omegou hry je ale mód Tactical Ops, kde na mapě zabíráte body jako pěchota, ale využíváte i vojenskou techniku v podobě tanků, LAV, džípů, čtyřkolek, vrtulníků, sebevražedných dronů a dalších serepetiček. Body jsou v každém ze tří sektorů dva a pro získávání ticketů musí být oba dva aktivní. Můžete dokonce povolat průzkum dané oblasti skrz UAV, palebnou podporu nebo vyřadit protivníkům, ale i sobě, komunikaci. Boje se odehrávají na reálných místech v ulicích Berlína, Moskvy, Varšavy, Smolensku nebo městečka Polyarni. Jde o třetí světovou válku, ve které proti sobě jdou například Němci, Poláci, Rusové. V misích v Polsku je slyšet například v supermarketu polská hlasatelka, v Berlíně německá a v Moskvě samozřejmě ruská a vojáci spolu mluví v jejich mateřském jazyce. Při hraní hry jsem měl skutečně pocit podobný tomu z Bad Company 2 a třetího Battlefieldu.

Největším neduhem hry je především její mizerné ozvučení. Zbraně ve hře zní jako airsoftové hračky, kdy jsou mnohdy neuvěřitelně tiché. Bude se vám tedy stávat, že vás někdo sejme zezadu nebo zboku a do spatření kill kamery nebudete vůbec vědět odkud se střílelo. Nemluvě o zvucích vozidel, která často nejsou vůbec slyšet a bez minimapy vůbec nebudete tušit, kde se dané vozidlo za blokem budov pohybuje. Dalším problémem je špatný net code hry. Protivníci vás budou zabíjet jedním výstřelem zatímco vy jste do nich předtím vysypali třeba deset projektilů a oni přežili. Dále hra v menu ne vždy započte vaše statistiky. Tyto nedostatky je potřeba opravit, protože ubírají nadějné hře na kvalitě. Opravdu není příjemné být zabíjen skrz objekty nebo zdi a skrz jiné objekty protivníka nezabít a poté od něj dostat ránu do hlavy. Posledním neduhem je spouštění přes My.Games launcher, zatím neúplně integrovaný do Steamu. Hra ale právě ve Steamu nezapočítává progress. World War 3 je zatím k dispozici za nepatrnou cenu snad čtyř stovek, ale na jaře by mělo jít o hru zdarma postavenou na mikrostransakcích za skiny. Hra má potenciál odsunout sérii Battlefield a Call of Duty v modern warfare zaměření na druhou kolej a stát se minimálně osmičkovou hrou. Je ale nutné vyladit chyby, přidat nové mapy a nejlépe i herní módy, jinak hráči opět odejdou. Ideální by bylo mít ve hře alespoň deset hratelných lokací. Zatím je jich ve polovina.

Pro: obtížnost, nutnost krytí a nebýt vidět, variabilita ve třídách, široká paleta maskování, uniforem a doplňků na zbraně, boje v Polsku, Německu, Rusku, konverzace v jazycích dle lokality

Proti: mizerné ozvučení hry, zbraně se chovají jak na Airsoftu, vozidla nejsou slyšet, rozbitý net code, kdy nelze střílet přes překážky, ale vás zabíjejí skrz zdi, nezapočítávání statistik, My.Games launcher, hra zatím není integrovaná plně do Steamu

+13

A Boy and His Blob

  • Wii 65
„Bloba“ jsem měla v šuplíku už nějakou dobu. Bylo pro mě novinkou hrát nějakou hru na Wii sama, protože ostatní hry jsem hrála v kooperaci s Jumasem. Malý kluk zde najde bílou hmotu – Bloba a zjistí, že když mu hodí kouzelnou fazoli, tak Blob změní tvar. Ať už je to žebřík, míč, zorbingová koule nebo dokonce druhý kluk či robot, vše najde v určitou chvíli využití.

Jedná se o logickou skákačku, takže je jasné, že jsem se musela ve spoustě případů dobře trefit na dané místo a pak si promyslet co z Bloba udělám, abych mohla postoupit ve hře dál. Zdánlivě jsem měla vždy dost možností, ale časem jsem přišla na to, že je povětšinou správně jen jedna nebo dvě.

Hra má čtyři světy a v každém je 10 levelů, až na první, kde jich je 12 a čtvrtý, kde jich je osm. Jelikož jsem každý level prohledala velmi důkladně, našla jsem bonusové bedny s pokladem. Za každý takto dohraný level jsem získala nějakou cetku do klukova pokojíčku, přes kterou jsem se dostala do bonusového kola. Pravdou je, že cetky jsem posbírala všechny, ale bonusová kola jsem prošla jen v prvním světě. Jsou totiž dost těžká a hra je už tak docela dlouhá a náročná. Nemohu však říci, že bych se nudila.

Vývojáři si dali záležet, aby se obtížnost postupně mírně zvedala a aby Blob uměl nové věci. Nesmím zapomenout napsat, že jsem v každém levelu disponovala jen některými fazolkami, takže jsem mohla Bloba proměnit jen v určité věci a s těmi jsem si musela vystačit. Hrou mě provázela kreslená grafika a příjemná nevtíravá hudba, ovládání bylo někdy docela těžké, ale v rámci možností se to na Wii gamepadu docela dalo.

Za každým světem na mě čekal boss a musím říct, že každý stál za to. Každého jsem se snažila porazit několikrát a musela jsem se postupně naučit snad každý krok, abych ho zvládla zabít. Ne jednou jsem se uchýlila k tomu, abych se podívala na YouTube, jak na něj, a i tak to byla docela síla. Hru bych doporučila každému, koho baví logické skákačky, nudit se určitě nebude ;o) Počítám, že se ke hře časem vrátím a zkusím dokončit všechna bonusová kola.

Pro: stupňování obtížnosti, nápady, délka

Proti: pomalejší pohyby, až moc dlouhé

+13

Giana Sisters DS

  • PC 75
Znáte ten pocit když najdete kouzelný bonbon a změníte se ve vaši sestru, která umí střílet? Ne? Giana Sisters to znají. Dobře, tak možná znáte ten pocit, když hrajete skákačku, která se tváří jako taková dětská milá hříčka a nakonec u ní propotíte gauč. Protože přesně to mě potkalo při hraní této hry.

Giana Sisters 2D je remakem hry Giana Sister DS a pěkně jsem se jím prohopsala na konec za 6 a půl hodiny. Je pravda, že jsem nezískala všechny achievementy, kterých je celkem 51. Já splnila zatím jen 35, ale je dost možné, že se ke hře vrátím a ještě nějaké dokončím. Všechny však určitě ne, protože projít hru bez GAME OVER je pro mě nemožné. Taky jsem poprvé, když mi ubývaly životy víc, než se mi líbilo, byla pěkně nervózní, jestli mě po vyplýtvání toho posledního nepošle hra úplně na začátek. Naštěstí mě jen poslala udělat znovu rozehraný level s pěti novými životy.

Docela mě zarazilo, že každá úroveň má svůj vyměřený čas a ne jednou se mi stalo, že časový limit vypršel a já ji musela dělat znovu. Nemyslím si, že by časomíra byla nějak brutální a že by člověk musel běžet, jak o závod, spíš šlo o to, že jsem neměla čas si v klidu projít všechna zákoutí a posbírat všechny modré drahokamy. Bohužel se mi tak ve všech kolech nepodařilo najít všechny červené drahokamy, které byly leckdy zákeřně schované.

Ke hraní jsem si vzala Xbox One gamepad a myslím, že jsem udělala dobře. Ovládání bylo pěkně intuitivní. Kochala jsem se tím, že jsem si zavzpomínala na Maria, akorát jsem místo fousatého instalatéra ovládala blondýnku a rusovlásku v novém faceliftu oproti DS verzi. Co se týče hudby, té jsem si ze začátku moc nevšímala, ale když jsem nějakou pasáž opakovala vícekrát, tak mě štvalo, že jede pořád dokola jen pár melodií. Určitě zkusím i další díly a myslím si, že to na chvíli půjčím i synkovi.

Pro: příjemná skákačka, nenudí, nápaditost levelů

Proti: časový limit, opakující se hudba

+13

Arrog

  • PS5 --
Cesta peruánského seniora na onen svět ze všech stran lemována jest audiovizuální symbolikou a kapybarami… Asi půlhodinové klikátko, s lehkými a krátkými puzzly, které se po chvilce vyřeší tak nějak samy. 

Nebýt výzvy DH, asi bych o tuhle hříčku ani nezavadil. A o nic bych nepřišel…
+13 +14 −1

Book of Demons

  • PC 40
Vezměte klasickou diablovku, okořeňtě trochou humoru, přidejte minimalistický audiovizuál od indie studia a máte... co vlastně? Takový recept je většinou "hit or miss", v tomto případě bohužel ve většině aspektů jeden velký miss. Takže se bohužel nemůžu přidat k místním kladným ohlasům.

Celý setting, příběh a dialogy působí takovým tím dojmem "hele tohle tady fakt není důležitý, nemáme na to rozpočet, tahle hra je o gameplayi" a to bych klidně bral. Bohužel gameplay je až fascinující tím, jak je totálně neinteraktivní a nudný. Pohyb je omezený ve vymezených cestičkách na podlaze a nehorázně krkolomný. Boj spočívá v drtivé většině případů v tom, že stojíte na místě, namíříte na protivníka myší a držíte tlačítko, dokud mu neubydou životy na nulu. Nepřátel jsou hromady, mnozí spawnují další nepřátele a později mají taky všelijaké resistence a štíty, takže jejich zabití trvá dýl. Takže uděláte krok, držíte tlačítko dokud není vše v dosahu mrtvé, posbíráte loot, případně doplníte životy a opakujete dál. Proboha proč je to tak strašně nudné? Debilní pohybový systém mi neumožňuje nějak pořádně uhýbat nepřátelům, systém kartiček nijak nesouvisí s tím, že se jedná o kratičky (prostě equipujete kouzla a předměty). Náhodně generovaný dungeon tvořený neustále tím samým je nezajímavý. Když pak na konci levelu vidím scoreboard a jakousi rádoby motivaci předbíhat se s ostatními hráči, absolutně přestávám chápat co je cílovka tohoto dílka.

Zkusil jsem kus hry za válečníka, pak jsem radši přeskočil na lučištnici, což bylo ještě horší. Po prvním velkým bossovi to balím, tohle je fakt za mě děsně nepovedený.
+13

Lifeless Planet

  • PC 65
Milý deníčku, po patnácti letech cestování vesmírem jsem přistál na planetě, o které naší vědci říkali, že je potenciální planetou, kam by naše lidstvo mělo směřovat. Svojí Zemi jsme si už dost zdevastovali a tak mě NASA vyslala na planetu novou. Asi abychom zdevastovali i tu.

Jenže když jsem na planetě přistál, tak mě překvapilo, že to tu popírá vše, co naši vědci objevili a předpokládali. Na planetě není kloudná atmosféra, nedá se tu bez skafandru dojít ani deset metrů a ještě k tomu to dlouhou dobu vypadalo, že jsem na planetě úplně sám. Dny za dnem se vlekly stejně jako na lodi. Nicméně pořád ve mně hlodala myšlenka, že tu nejsem sám...že mě někdo pozoruje. Pokaždé, když jsem se otočil, jak kdyby se všechno na světě schovalo. Jen nekonečná temnota...

Jednou jsem se ale, samým zoufalstvím, vypravil na místo přistání sondy a kousek od ní kniha. V azbuce! Kde se tady sakra vzali Rusové? A nešálí mě zrak? 

Hra Lifeless Planet začíná velice pěkně. Okamžitě mě uvedla do nepřístupného světa a ukázala mi, jak ji hrát. Složitostí hra rozhodně nevyniká, ale na druhou stranu se v této 3D plošinovce jen tak nezaseknete. Průběh je totiž plynulý, stálý a, v rámci doby hratelnosti čítající cirka 5,5 hodin čistého času, i poměrně nenudící a zábavný. Jednoduše řečeno - pořád se něco děje.

Hlavní hrdina jediné, co opravdu ovládá, je jetpack a mechanickou ruku, U obou případů se ale není čeho bát. Hra Vám vždycky do cesty postaví plynovou bombu, když po Vás bude chtít nějaké velké skoky na mapě nebo Vám řekne, kdy použít mechanickou ruku. A když bude docházet kyslík? Stačí hledat po mapě světelný předmět a pak se k němu už jen dostat.

Složitostí hra opravdu nevyniká, naštěstí. Prostředí, mohl by kdekdo říct, kdoví jak nádherné také není. Budiž. Příběh je sci-fi se vším všudy, nehledal bych v tom žádné béčkové motivy. Hudba? Ta většinu času působí hodně minimalisticky, aby v určitých chvílích ukázala, že za pozornost rozhodně stojí. No a závěr? Ten mě osobně hodně překvapil a zároveň potěšil. Nejen celým vyzněním hry, ale především i finální skladbou, která je prostě parádní.

Lifeless Planet není kdoví jaký titul. Nemá kdoví jakou grafiku. Nenachází se v kdoví jak úchvatném prostředí. Nicméně nemůžu říct, že by těch takřka šest hodin bylo zbytečných v mém životě. Řekl bych, že i vlastně nebylo.

Pro: Zajímavý sci-fi námět ve spojení s minimalisticky znějící, ale ve vypjatých momentech vždy kvalitně vyhrávající hudbou.

Proti: V prostředí, které by možná mohlo být daleko hezčí s herními mechanikami, kterých by možná také mohlo být víc.

+13

The Order of the Thorne: The King's Challenge

  • PC 75
Před lety jsem si vytvořil takové nepsané pravidlo, a to zahrát si o každých Vánocích nějakou hru, která přímo nebo nepřímo odkazuje na sérii Quest for Glory. Netušil jsem, že toho je tolik a tak letošní rok přišel na řadu The Order of the Thorne: The King´s Challenge od tvůrců dosud nejlepšího QfG odkazu - Heroine´s Quest, který jsem dosud hrál.

Úvodní intro okamžitě vtáhlo do děje pomocí překrásné kreslené grafiky tvořící mi v duši nostalgii na nejvyšším levelu. Příběh byl na můj vkus docela dost pohádkový, ale nic, co bych si nemohl užít. Jste Finn, syn slavného barda, který v království víl hledá štěstí. Tamní král totiž zrovna vyvolal pravidelný turnaj o to, kdo nejdříve najde jeho drahou manželku, která je po království kdesi ukrytá. Království víl není kdoví jak veliké a tak jsem se po prvním rozkoukání odhodlal vydat i do bažin, k rybníku nebo do lesů. Po chvíli bylo znát, že obsahově není úplně objemná. Co ale vynahrazuje obsah, tak je krásný pohádkový příběh.

Ač je tato hra možná více pohádka, než-li fantasy, vůbec to nevadí. Všichni jsou tu milí, nedočkáte se vysloveně negativní postavy, a tak příběh pěkně ubíhá, vše docela dává i logiku...a to až do samotného závěru. Ten je milý stejně tak, jako hra samotná. Milý a nenásilný.

The Order of the Thorne nicméně více, než sérii QfG odkazuje na adventury té doby jako takové. Nejsou tu boje, nejsou tu kdoví jaké čáry, nevolíte si hrdinu, nesbíráte body. Prostě procházíte hrou tak, jako byste procházeli jakoukoliv jinou adventurou. To vše v obalu adventur devadesátých let jak od LucasArts. No, možná to není to, co jsem čekal, ale pořád je to dost na to, abych si to užil.

A když se podaří, možná se jednou dočkáme i pokračování, na které tvůrci nalákali už v roce 2016, a na kterém pracují i na sklonku roku 2021. Tak uvidíme...

Pro: Příjemná pohádková atmosféra, milé, nenásilné postavy, dobrý nápad zakomponovat do děje hraní skladeb na kytaru.

Proti: Čekal jsem spíš odkaz na QfG sérii a dočkal jsem se vzpomínky na adventury 90. let. I to je ale dobré!

+13

Resident Evil 2

  • PC 70
Nemám žádné předchozí zkušenosti s RE sérií a ani moc obecně s asijskou produkcí. No naznal jsem, že nazrál čas a zkusím tento opěvovaný remake. Dojmy jsou tedy spíš smíšené... Ve výsledku mi vychází dobrá hra, docela jsem se bavil, ale výtek bych tedy taky měl řadu.

Začnu klady, mezi které řadím hlavně technickou stránku hry. Grafika je super, herní mechaniky se dobře ovládají, prostě pohyb, střelba, mapa, inventář, všechno jak má být. Navíc pár různorodých bossfightů, nějaké ukryté puzzly... Velmi mě potěšila tísnivá hororová atmosféra, tvořená často mrtvým prostředím, nedostatkem nábojů, strašidelnými zvuky a teda hlavně tím nesmrtelným monstrem, které vás neúnavně pronásleduje v některých pasážích. Tento výčet kladů není kdovíjak obsáhlý, ale zkrátka i tak vystačí jako základ pro dobrou hru.

No a pak jsou tu zápory. Začnu příběhem, který je tedy sám o sobě takové to nudné zombie klišé. To bych ještě snesl u remaku velmi staré hry. Co ale nevydržím, je ten nestoudně debilní scénář, kterým je příběh doprovázen. Hlavní hrdina Leon se doslova chová jako 15 letý kluk. Kdykoliv mluví se ženou, hned se do ní zamiluje, uvěří jí vše co řekne a je připraven se pro ni obětovat.

Ve hře je druhá hrdinka Claire, kterou ale potkáte při hře za Leona celkem asi 3x, Leon k ní instantně cítí nějakou vazbu a na konci jako by se skvěle znali. Za výkvět debility považuji scénu, kdy se před Leonem zřítí helikoptéra, v ní se nachází pilot, kterého by se možná mohl pokusit zachránit, ale co to? Támhle u plotu stojí Claire! "Claire... Tak rád tě vidím... ^^" Následuje dialog jako na rande dvou nervózních teenagerů a pak VYBUCHNE TA HELIKOPTÉRA.
No a pak je tam Aida, se kterou to teda už horny boy Leon totálně nezvládá, zvlášť když se svlékne do sexy večerních šatů (což je z nějakého důvodu takový evergreen asijské tvorby že).

Samozřejmě nemůže chybět ani klasický movie trope, kdy mi chlápek po vysílačce sdělí "Pojď sem, to musíš vidět!". Ukáže mi akorát, že na kameře vidí Claire a pošle mě na to místo, což mohl udělat rovnou po vysílačce.

Další otravný aspekt hry jsou momenty, kdy jsou do ní vpáčeny některé herní mechaniky a nikdo se je nesnaží zamaskovat. Například použití různých barevných rostlinek, kdy má každá jiný efekt a jdou míchat do sebe pro další efekt, je legitimní crafting. Proč jsou ale rostlinky naprosto bezostyšně pojmenované Green Herb, Red Herb, Blue Herb? Fakt nikoho nenapadly nějaké názvy rostlin? Nebo se nikomu nechtělo? Kdybych míchal co já vím, fialky, brusinky a trávu, furt by to vypadalo míň debilně. To stejné platí u craftingu munice, kdy prostě používáte White Gunpowder a Yellow Gunpowder, jako by nešlo prostě vymyslet nějakou random chemickou sloučeninu. Oboje mechaniky jsou ve hře doprovázeny skutečným manuálem, který pro crafting někdo sepsal. Jakože opravdu se našla v tom světě postava, která napsala na papír "white gunpowder + white gunpowder = pistol ammo" a nikomu to nepřijde divné.

Dále jsou ve hře různé odemykatelné dveře a průchody, často až nehorázně debilně provedené. Páka je zalepená izolepou, potřebuješ nůž! Chybí klika, musíš ji najít na druhé straně budovy. Tady uniká pára, ale kolo, kterým bys utáhnul trubku, někdo odnesl do sklepa! Tady je tajemný průchod, který se odemyká několika tajemnými medailony. Tady z toho terminálu někdo oddělal plastová tlačítka, musíš najít nová (stačí zmáčknout ten kus plastu pod tím ty jelito -_-). Tady je socha, které chybí ruka a když ji přiděláš, z druhé ruky vypadne žezlo (jak ta socha někdy drží pohromadě celá??). A nakonec tady se někdo rozhodl vytvořit dveře, které se odemykají vložením nepraktických šachových figurek na daná místa... Achjo.

Ve výsledku mohl být RE2 remaster fakt dobrá atmosferická hororová akční adventura. Bohužel se to někdo rozhodl těžce přidusit všemi těmi unlockable srajdami, hraním na score, blbým scénářem a herními mechanikami, které neprošly více jak jedním návrhem.
+13 +15 −2

Back to the Future: The Game - Episode IV: Double Visions

  • PC 70
Ve čtvrté epizodě herního Návratu do budoucnosti jsem si připadal podobně, jako v té druhé. Nejen, že jsem se v kůži Martyho znovu ocitl v období prohibice, ale stalo se tu také hodně událostí, za krátký čas a ještě k tomu na malém prostoru. Ne, že by ostatní epizody nabízely přehršel lokací, ale tady byly v podstatě jen dvě, když neberu začátek a konec.

Nejprve se mi i s doktorem povede utéct z roku 1986, a pak musím mladého Emmetta donutit k rozchodu s Ednou Stricklandovou. Co k tomu vede, je řada bláznivých událostí, jako jsou zkoušky porouchaného stroje času, divadelní vystoupení Trixie nebo vytváření myšlenkového diagramu. To bylo, podobně jako výroba paliva pro raketový vrták v první epizodě, celkem utrpení. Než jsem přišel na správný postup, chvíli mi to trvalo, takže jsem si dal celý zdlouhavý proces dvakrát.

Co bylo dobré v předchozích epizodách, je dobré i v Double Visions, ale i ty špatné prvky zůstaly. Znovu zde tak exceluje Christopher Lloyd, jakožto Emmett Brown, sedl mi humor i hudba a ovládání pohybu stále není nic moc.

I když je Double Visions zatím tou nejslabší epizodou, na zakončení celé série se těším, jelikož zůstala řada otázek, na které chci znát odpovědi. Doufám, že se jich dočkám a nevyskočí na mě znovu hláška „Pokračování příště“, protože už asi nikdy žádné příště nebude.

Pro: atmosféra Návratu do budoucnosti, Christopher Lloyd, období prohibice, humor, hudba

Proti: příliš mnoho událostí v krátkém čase, vytváření myšlenkového diagramu, ovládání pohybu

+13