Nejlépe hodnocené komentáře

Zničitelnost prostředí, tak potřebná už od dob Dooma, a tak málo implementovaná, není jediná, co dělá z Red Faction výjimečnou hru (Ve skutečnosti se zničitelnost omezuje na veškeré lidské výtvory, terén zničitelný není).

Hra se ze začátku tváří nepřístupně: rozmlácené stavby drží na několika drátcích, jízdní model, to je prostě utrpení - je to jako by vám chyběl v autě volant, některé mise jednoduše nejde udělat.. ale pak se to zlomí, mise si začnete vybírat, stavby se za ohlušujícího třesku začnou bortit na vaše nepřátele a dojde vám, že tak jako vaše marťanské vozidlo by se asi choval monsterstuck v 0,376G. Mé hodnocení postupně šplhalo výše od 6/10 (kde 5/10 by u mě zasloužily hry, které neudrží mou pozornost a a proto je raději ani nehodnotím).

Příběh stojí hodně v pozadí - k boji proti aktuálním kolonistům Marsu vás přivede osobní msta. Ke svojí roli kladiva Rudé revoluce, které pošle Pozemšťana nakonec zpátky domů, jsem se slušně přimkl. Mohou za to především nezvykle nasírací mise. Nepřátelé kladou tuhý odpor i na obtížnost Normal a často se tak setkáte s obrazovkou YOU HAVE DIED! Nic zlého se ale neděje, prostě vezmete dalšího nasraného kolonistu Masona z davu, odečte se pár bodíků Kontroly a jedete dál. Možnost Save je v menu spíš na okrasu, hra se ukládá sama vždy po splněné misi, laod jakékoliv pozice vás vrátí na začátek mise. Zdraví a zbroj se samy rychle doplňují, stačí na chvilku stáhnout ocas za roh.

Red Faction: Guerilla je naprosto ukázkovým příkladem Sandboxu. Je zde značná volnost pohybu (kam nevylezete, tam vám později pomůže jetpack) a vše ve hře je podřízeno několika spolupracujícím systémům, i realističnost. K osvobození Marsu je třeba zažehnout revoltu v šesti sektorech a v závěrečné epické bitvě jednoho muže proti armádě ubránit Mars proti šmejdu ze Země, což věru není snadné Rada k poslední misi: nenechte nepřátelská BVP vybuchnout až u sebe, prioritně ničte všechno, co po vás stříli modré koule. Až přijdete o Drobečka (váš raketometný obrněnec), buďto zkuste proběhnout nebo si ulovte transportér a vraťte se s ním zpět ke komoře akcelerátoru, kde na vás čeká fungl nový stroj. :) Nezapomeňte si v domečku raketomet s naváděnými střelami, vylepšený nanogun a ještě nějaké výbušniny.. K osvobození každého sektoru je třeba v něm snížit kontrolu EDF na nulu, což provádíte plněním různých vedlejších misí a taky ničením budov EDF (pozor, neukladá se) a následným splněním misí příběhové linie. Odměna za mise bývá kombinací snížení kontroly EDF nad sektorem, halda šrotu, který využijete na upgrady zbraní a balistické ochrany, a konečně vám může narůst podpora obyvatelstva. Což je krásná věc: obyvatelé vám dobrovolně odevzdávají svá auta a když je vám nejhůř, vytáhnou z kapsy marťanský kalašnikov a položí za vás život (což zase podporu obyvatelstva mírně zchladí). Charakter vedlejších misí je dostatečně různorodý: zachraň rukojmí, odvez vozidlo v časovém limitu, ubraň s kolegy stavbu, dobyj s kolegy stavbu, zdemoluj stavbu s omezenými zbraněmi, znič konvoj a ukořisti vozidlo, coby střelec znič majetek EDF ve stanovené hodnotě. Hlavní mise - asi dvě v každém sektoru jsou každá jiná.

Každý ze sektorů je výrazně jiný - barva půdy, stavby a hlavně vozidla. Mně se nejvíce zamlouvaly ty otřískané dodávky z důlních kolonií. Prorazit svodidla mostu po zdařeném osvobození rukojmí za účelem setřesení pronásledovatelů bez snížení rychlosti má něco do sebe. Tyhle mašiny dost vydrží, ale střídat je budete i tak jako ponožky. Když je problém, vyskočíte i za jízdy a necháte volně jedoucí auto předpřipravit vám situaci. Rozjezdit budovu s důlním náklaďákem nebo rozstřílet ji dělem namontovaným na popelářském (OK, možná důlním) voze je požitek. Sektory jsou propleteny silnicemi, na kterých panuje čilý provoz a které křižují hlídky EDF v transportérech (i ty lze ukrást). Hned vedle minimapy máte indikátor hledanosti a dobré je, že hlídky reagují do jisté míry náhodně. Občas venku na ulici, i když jste "v zeleném", si prostě vzpomenou na váš ksicht (který v závěru visí na každém LCD billboardu) a jdou po vás. Střílejte do hlavy. V každém sektoru je jeden nebo více domečků, kde na vás čekají přátelé, munice, upgrady a upravená vozidla, tady vás hlídky nenajdou.

A teď k minusům, které hru srážejí ze zaslouženého trůnu bezhlavé akce. Náročnost engine umožňujícího zničitelnost si vyžádala kompromisy v grafice. To by tak nevadilo, problém je, že v té největší vřavě (a zvláště v těch řídkých případech, když hra už dvě hodiny samovolně nespadla) klesá FPS. Pod 10. Někdy i pod 5. A níž. Velmi často se ve hře objevují grafické aktefakty Masonovy "sukýnky" (GF8800GT). Nepěkně taky působí recyklace obličejů NPC. V různých oficiálních informačních kanálech vídáte následky svého řádění, TV zprávy při loadování sektoru se ale zasekávají. Ačkoliv v průběhu hry mluvili všichni anglicky, v závěru se obyvatelstvo rozmluvilo i francouzsky a německy, což možná byl a možná nebyl záměr. Je zásadní problém s 5.1 zvukem (Creative Audigy, Windows 7, stereo je v pořádku), to hra jenom sviští a piští.
To vše se u rok staré hry těžko akceptuje. Hudba a zvuky neurazí. Ovládání má konzolový feeling. Herní doba 30 hodin (na Steamu ve slevě za pusu). Replayabilita: ano. Podobné hry: Mafia, GTA.

Bugy hru znepříjemňují, ale její hratelnost ovlivní spíše málo, s Masonem a jeho kladivem se budete na Marsu cítit jako ryba ve vodě, když Mason řekne:"Tady povede moje cesta.", tak tam taky povede, bez kompromisů. A proto soudruzi: "Viva La Revolución!"