Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Tron: Evolution

  • PC 75
Už je to nějaký pátek, co jsem shlédl filmy a odehrál předchozí hru Tron 2.0. Na tuto jsem se vzhledem ke zdejšímu hodnocení moc netěšil, avšak šeredně jsem se mýlil.

Dá se souhlasit s ugraugrou, že je to převlečený PoP. Mně to ale nevadí, protože PoP jsem hrál jen toho úplně prvního, a tak je tohle pro mě v zásadě novinka. Tušil jsem, že toto bude výrazně akčnější, než Tron 2.0, ale nakonec to nebylo zase jen a pouze o rubání tisíců nepřítel.

Nadchla mě stylizace a grafická stránka vůbec. Vypadá to prakticky jako ten film, a tudíž je to oku velice líbivé. Jediným problémem, který byl i v předchozí hře, je absence AA. Není ani ve hře, nejde vynutit ani přes ovladač. Opět to ale slušně zachraňuje FXAA. Náročnost není extra vysoká, s maximálními detaily a FXAA mi GTX 560 jela tak na 50% (zaseknuto na 60 FPS díky Vsync).

Po zvukové stránce není co vytknout, jak zvukové efekty, tak hudba převzatá z filmu, to vše zde funguje snad ještě lépe, než na plátně. Tady je totiž člověk tak nějak v centru dění, a tak ho to víc pohlcuje.

Možná jsem jen já takový jelito, ale u rubaček obecně mám problémy s ovládáním. Gamepad mi hra nenašla, a tak to opět zůstalo na chuděru myš. Když se člověk ale trochu rozehraje, stejně si vystačí s kombinací Shift + F :-)

Kameru bych neoznačil za neposednou, spíš mi vadily ty okamžiky, kdy se někam zafixovala a já s ní nemohl hýbat. Autoři to možná mysleli dobře, ale udělali špatně.

Herní náplň je klasická. Chvíli akrobacie, chvíli rubání. To vše ve vyváženém poměru. A pozor, není nutné "ukončit všechny programy", které potkáte. Často lze lokací proběhnout a na všechny se vybodnout. Ze začátku vám pomáhá jakási navigace, takže se neztratíte. Díky tomu i pochytíte, jaké jsou možnosti vašeho pohybu vzhledem k příležitostem, jež vám poskytuje okolí (různé úchyty, běhy po stěně atd.), a tak i když později o tuto schopnost přijdete, cestu najdete. Koneckonců, jedná se víceméně o koridor. Párkrát jsem každopádně potřeboval kouknout do nějakého toho walkthrough videa, na což moc hrdý nejsem, ale nervy mám taky jenom jedny.

Příběh je na hru slušný, na hru podle filmu dokonce výborný. Máte dané, proti čemu vlastně bojujete a čeho chcete docílit. Celé to svižně ubíhá a skončí to tak akorát. Hra není zbytečně krátká ani dlouhá.

A jak to celé baví? Já musím říct, že mě dost. Ze začátku jsem sice šedivěl z ovládání a obtížnost mi přišla vysoká, ale postupem času, jak se postava stává silnější, jde "práce" hned líp od ruky. Pokud jste film viděli a líbil se vám, můžu vám tuto hru jen doporučit.

Jako třešničku musím zmínit, že během hry sbíráte bonusy, jež vám ve hře vytvoří jakousi tronovskou encyklopedii. Zajímavé čtení.

Screenshoty bohužel nejsou, hra mi nešla spustit přes Steam.

Pro: Grafika, zvuky a hudba, slušná zábava, optimální délka, bezchybná česká lokalizace

Proti: Zafixovaná kamera, nefunkční AA, ovládání (to mě ale vytáčí ve všech rubačkách), některé zákysy

+12

Dark Sector

  • PC 70
K Dark Sector jsem přistupoval obezřetně. Znáte to, jsou takové hry u kterých čekáte, že vám urvou hlavu a ony vám jí nakonec jen tak nervózně ožužlají. No a pak je tu jejich protipól, vyrvávajicí vám vnitřnosti ještě dlouho potom, co jste se pokusily pohladit jejich roztomilý čumáček.

Ač se to z mého hodnocení nemusí jevit příliš jasné, Dark Sector patří do druhé kategorie. Moc jsem toho od něj nečekal, ale oslnil mě skvělou, jednoduchou hratelností. I když se jedná o hru z pohledu třetí osoby, hraje se spíš jako poctivá FPS. Paradoxně si střílení si moc neužijete.

Přestože střelné zbraně můžete vlastnit v jednu chvíli dvě (pistoli a těžší kalibr v podobě samopalu, brokovnice, sniperky nebo bazuky), vaším hlavním parťákem v posílání zlounů na pitevní stůl bude glaive, zvláštní kotouč se třemi ostřími, který je součástí vašeho těla. Jste totiž postiženi divnou chorobou, která z vás udělala to, co jste, supervoják, ze snů o takovém se budí v mokrých trenkách nejeden armádní generál.

Jak jste se nakazili není důležité, dozvíte se to v úvodní části hry. Důležíte je že spolu s glaive dostáváte postupně do vínku schopnosti jako řízení letu disku, generování štítu nebo neviditelnost. Díky tomu, že tyto ability nemáte od začátku se hratelnost osvěžuje v průběhu hry. Samotný příběh hry je úděsný, strašně klišoidní a plýtvat na něj slovy nebudu.

Celá hra obsahuje velké množství chyb a nedodělků, zabraňujicích v jejím plném užívání si. Jsou tu klasické bugy jako zasekávání nepřátel či procházení předmětů skrz zdi. Vývojáři navíc vymodelovali stereotypní prostředí a nijak originální nepřátele, k tomu si přihoďte nevyváženou obtížnost (závěrečný boss je lehčí než leckterá přestřelka) a těch třicet procent muselo jít dolů.

Pro: Svérázná hratelnost, systém krytí

Proti: Technické nedodělky, příběh, nevyvážená obtížnost

+12

The Walking Dead - Episode 1: A New Day

  • PC 95
Hra která mě chytla od začátku až do konce. Bohužel konec byl rychleji než sem si myslel. Po bedlivém čekání na češtinu, abych si hru mohl vychutnat jsem se s radostí pustil do akce a vůbec jsem nelitoval. Rozhodování v mžiku 5 sekund ma veliký dopad na celou hru a příběh. Můžete si mezi přeživšimi udělat přátele i nepřátele v mžiku sekund. Já osobně jsem si zamiloval malou holčičku která vás doprovází a snažil se ji chránit a pomáhat zuby nehty. Pro mě velice povedená hrá a po 2 dohrání srdcovka. Seriál jsem neviděl, takže díky bohu nemůžu porovnávat a jsem rád, protože hra mě chytla a nemohl jsem se dočkat co nastane a co se stane.

Pro: Rozhodování v mžiku pár sekund, skvělá ač kreslená grafika, vynikající napad, strhující příběh, nebudete chtít aby kdokoliv umřel.

Proti: velice krátká hra. NIC VIC!

+12

Company of Heroes

  • PC 90
Úvodem bych napsal jednu věc: Pro boha ja se tak těším na druhý díl!!

Dámy a pánove, před touto strategii jsem musel smeknout. Strategie s velkym S! A proč je to tak vlastně dobré? Pojdmě se na to společně podívat, alespoň z mého pohledu.

Strategie se odehrává za druhé světové války, kampaň lze hrát pouze za spojence což možná kazí dojem ze hry, protože kampaň je sama o sobě ne krátká ale ani ne dlouhá. Tato hra je velice dobře obtížnostně vyvážena. Bráníte li jedno místo které je neustále dobýváno, sakra se u toho zapotíte! A řeknu vám, jedna bitva trvá i půl hodiny, ale to je minimum. Při multiplayeru 3vs3 jsme se navzájem ničili i 2 hodiny! A to vám řeknu, to je teprve zábava!

Jednotky jsou ve hře taktéž krásně vyvážené, tank zničíte i pěchotou pokud máte dostatečné vylepšení, ovšem s pěchotou jste v koncích pokud jdete proti MG42, to vás zničí jak papírové čerty :-), jak tedy na to?? Vždyt mame snipera!! A jak na snipera když nás pořád odstřeluje? Mame tanky, mame děla, mame plamenomety, máme ale taky snipera. Hra je i dost krvavá, na zemi leží roztřílení vojáci, při výbuchu odletávají ruce, nohy, půlky těl. Je to zkrátka reálné pojetí druhé světové války.

Singleplayer je sám o sobě dost dobrý, a zabavíte se u něj. Pozastavil bych se však nad multiplayerem. Můžete si vybrat jestli chcete spojence nebo němce. Multiplayer doporučuju všem! Tato strategie je snad nejlepší pro multiplayer kterou znám, teprve tady se ukáže jaký hráč u toho přemýšli a kdo dokáže lépe "přechcat" toho druhého.

Velice, velice dobrý je i výběr roty. Jestli chcete parašutisty, tankovou sílu, nebo pěchotní sílu. Každý z nich ma své výhody i nevýhody, a je i o štěstí, umět si vybrat to správné v multiplayeru!

Tato hra mě dostala!! 95% naprosto zaslouženě a nemůžu se dočkat druhého dílu!

Pro: Grafika! hratelnost, vyváženost, reálnost

Proti: chybí kampaň za němce, škoda že není víc stran např. Rusové.

+12

Buzz Aldrin's Race into Space

  • PC 70
Hra mého mládí, pamatuji si, že kdysi jsem na tom docela ujížděl ale nikdy pořádně nedotáhl do úspěšného konce, až nyní s "remakem" :) Porazil jsem rusáky v roce 71 s tím, že můj program Jupiter dopravil 4 mi neznámé kosmonauty na měsíc jako první - což je vlastně cílem této hry.

Hře se musí však nechat to že i vzhledem k zastaralé technologické a i "herní" koncepci dokáže pobavit, byť se stále jedná o repetivní činnosti nákup/výzkum/tréning/vypuštění rakety.

Na vyšší obtížnost je to i docela výzva a hraje zde velkou roli náhoda - mám vyslat do kosmu raketu, která má výzkum hotový ze 70ti procent a být prvý, nebo počkat na jistotu a poslat ji, až když bude mít výzkum přes 80 procent?

Grafika je poplatná standardu té doby, mě osobně se líbí, naše "kosmické město" se postupem doby viditelně rozvíjí, při každém vypuštění rakety do kosmu sledujeme v řídícím středisku průběh mise, který je presentován digitalizovanými filmečky - zde jde asi nejvíce pocítit zub času, ale i tak se na to dá koukat, je to přeci jen kus zajímavé historie a když už by to někomu vadilo, dají se odklikat. Po skončení každé mise vidíme její statistiku a získáváme body prestiže, které jsou nutné k tomu aby jsme se udrželi v křesle ředitele kosmického programu, v opačném případě nás prezident nemilosrdně sesadí a hra tímto končí.

Pro: Neokoukané téma, zábava minimálně po dobu prvního hraní, je to KUS HISTORIE :)

Proti: Zastaralý herní koncept, defacto pořád opakovaně děláme tu stejnou činnost, což někoho může začít nudit

+12

The Sims 2

  • PC 80
Ok. Jsem nucena přiznat poměrně živou vzpomínku na to, jak tato hra, ještě zabalená z pošty, ležela na kuchyňském stole v našem bytě a já, celá zuřivá ji nainstalovat, byla nucena kvůli ní uklidit celý svůj dvanáct let vysavačem netknutý pokoj. Po celodenním mordování jsem tento čtyřCDčkový zázrak konečně mohla nainstalovat a strávila jsem nějaké tři hodiny jen tvorbou obličeje postavy.
Jó, tahle hra je pro nimraly a piplaly a estéty a puntičkáře a všechny možný další přízviska, který jen člověka pro tvořivou osobnost napadnou. Když si s tim chcete hrát, máte možnost. Trojky tohle piplání dovedly k dokonalosti, jedničky s ním začaly. Prošla jsem si u všech stejným šílenstvím, včetně dožadování se všemožných datadisků a doplňků pod stromeček. Šílenství už je pryč, nicméně vzpomínky na můj dětský fanatismus zůstávají a rozhodně je nepovažuju za něco negativního. Jasně, že je lepší ten život žít, ale kdo z nás si aspoň jednou v životě nechtěl hrát na boha ? Come on. Jednou..
+12

Warhammer 40,000: Dawn of War

  • PC 85
Na hru jsem narazil, již před 7 lety a už tehdy jsem si ji užíval a bavil se u ní. Pamatuji si, když jsem nechápal co to znamená demo, a když jsem hru po pár minutách dohrál, myslel jsem si, že už je konec, nebo že něco dělám špatně. Demo bylo samozřejmě po pár dnech odinstalováno a na Warhammera jsem zapomněl. Proto bylo úsměvné, když jsem na Dawn of War na DH narazil a hned jsem si všechno vybavil. Konečně jsem vyzkoušel plnou hru.

Dawn of War je originální sci-fi strategie z budoucnosti. Jelikož v lásce sci-fi nemám, divím se, že mě hra chytla. Očekával jsem od hry opravdu hodně a musím říct, že mě malinko zklamala, ale to se asi dalo čekat. Co vás bavilo dříve vás nemusí bavit teď. Udělal jsem chybu, když jsem hned po spuštění hry rozehrál kampaň. Kampaň je asi největší mínus hry. Nejenže hrajete pouze za mariňáky, ale kampaň je nudná, nezáživná a strašně pomalá (než se vám zpřístupní všechny jednotky a budovy, tak jste už za polovinou hry). Proto jsem kampaň nedohrál a skončil v 9.misi. Naštěstí se i tu, skoro jako v každé strategii dá hrát Skirmish a Multiplayer - a to jsou teprve pecky. Volná hra je skvělá a je zde plno možností jak zvítězit třeba zničit všechny budovy a jednotky, nebo obsadit více než polovinu Listening Postů a ty následně po určitou dobu udržet. Hra je originální a nehraje zde roli počet stavitelů, ale již zmíněné Listening Posty (to jsou strategické body) ty vám dodávají zdroj pro stavění budov, cvičení jednotek, vylepšování jednotek.... Pokud tyhle body neobsadíte a necháte je soupeřům, jste ztraceni. Nemyslete si však, že když Posty obsadíte zůstanou už pouze vám. Nepřítel se je bude snažit neustále zničit a pak nastává celkem zmatek, když jste obsadili několik bodů a musíte všechny bránit. Dalším prvkem originality je vylepšování jednotek, kdy na začátku budete mít 4 vojáky a postupně je vylepšíte a rozvinete tak, že jich bude 9 a polovina z nich bude vlastnit speciální zbraně. Taky se mi líbil moment, když jsem chtěl se staviteli projít kolem vojáků a ti mi uhýbali, takže se mi nestalo že se o sebe jednotky sekly. O konec originálních prvků se však nejedná, je tu ještě jeden. Kapacitu vojáků nerozšiřujete stavením domečků, ale v základně, kde si postupně zvyšujete úroveň. Každá nová úroveň vám kapacitu zvedne o 5 bodů. Maximální kapacita se na první pohled zdá malá, ale díky tomu, že je rozdělena na pěchotu a stroje + vozidla to stačí. Prostředí je skvělé, atmosférické a jde z něj cítit válka. Musím zmínit i pěknou grafiku vzhledem k roku výroby. Obtížnost je nevyvážená, zatímco v kampani projdete misi na těžkou obtížnost bez problémů, ve volné hře proti počítači se zapotíte už na standardní obtížnost. Dalším mínusem jsou občasné bugy, kdy jednotky nereagovaly na můj rozkaz a stavitelé nechtěli opravit robota.

Warhammer je těžká hra, kde musíte neustále kontrolovat jednotky, stavět kolem strategických bodů kulomety a současně útočit na nepřítele. Pokud nebudete hrát kampaň, která se nepovedla, ale zaměříte se na Skirmish a Multiplayer čekají vás zábavné, atmosférické a dlouhé boje.

Pro: originalita, Skirmish + Multiplayer, prostředí, grafika

Proti: kampaň, nevyvážená obtížnost, občasné bugy

+12

Commander Keen: Keen Dreams

  • PC 30
Tenhle díl musí být vtip. V roce, kdy už se hráči proháněli s BFG po Marsu nám ID Software ještě jednou naservíroval lautr to samé, co před dvěma lety. S několika "vylepšeními". Sebrali nám pogo, sebrali schopnost zachycovat se na zdech, sebrali pistoli a místo toho hážete akorát nějaká jabka nebo co, která pouze omráčí. Navíc mi ani nefungovala hudba. Největší změny se dočkalo menu, které se opravdu nepovedlo. A grafika sama se mi zdá dost možná hnusnější, než z jinak nejlepšího čtvrtého dílu Keena.
+12

Starship Trooper: New Frontline

  • PC 85
Klasická topdown strielačka so skvelou atmosférou a hrateľnosťou. Na hre je vidno zopár technických nedostatkov, no snaží sa to vykompenzovať aj dobrým príbehom, ktorý je v takýchto hrách málokedy, a hláškami. Moja obľúbená freeware hra.

Pro: Hrateľnosť, atmosféra, rôzne chrobáky.

Proti: Občasné zasekávanie postáv a ďalšie technické nedostatky.

+12

Death Rally

  • PC 80
S remakem Death Rally jsem strávil mnoho příjemných hodin. Závody jsou pokaždé nabité akcí, neskutečně návykové, ale také mimořádně krátké, takže se neubráníte syndromu typickému pro tento typ her „dám si ještě jeden závod a jdu pryč“. Samotné ovládání autíček se zdá být při klasickém pohledu povedené, s kamerou situovanou za vozem ale poznáte, že na klávesnici mají vozy poměrně citlivé jízdní vlastnosti . Grafika vypadá velmi líbivě a hodně přispívá k dobrému pocitu z hraní.

Kámenem úrazu této hry je malý počet tratí i aut. Mapy jsou sice rozmanité, namátkou se projedete po zasněžené krajině či závodním okruhu, jejich délka je ale příliš nízká, po delším čase se zkrátka okoukají. Samotných autíček také není mnoho, potěší ale možnost si je různě vylepšovat. Oproti legendárnímu předchůdci přibyl příběh, jehož součástí je několik závodů. Hlavně ten poslední, ve kterém poměříte síly jen s jedním soupeřem, je těžké vyhrát. Povedlo se mi to asi až na patnáctý pokus, kdy jsem měl štěstí ve sbírání nitra, které je pro toto vítězství nezbytné.

Sice se jedná o obsahově chudší hru, hráči ale vše vynahradí obrovskou návykovostí, kterou se honosil také dnes již 16 let starý předchůdce. Prioritní věcí při hodnocení je u mě zábavnost, takže mi nezbývá nic jiného než dát pěkné hodnocení a poděkovat vývojářům za výbornou zábavu při hraní :)

Pro: Přehledné menu, systém vylepšování autíčka, návykovost, občas vyšší obtížnost, s klasickou kamerou příjemné ovládání vozů, líbivá grafika .

Proti: Tratí i vozů by mohlo být více.

+12

FTL: Faster Than Light

  • PC 85
FTL je takova mala hricka ktera pres jednoduchy koncept a provedeni presto bavi. Je to hra jen na nekolik dnu, nicmene myslim ze je docela dobrou ukazkou dnesniho indie a ze gameplay je stale nejdulezitejsi prvek hry :).

Pro: oldschool provedeni, napaditost, gameplay

Proti: mohlo byt treba vice scenaru, ne jen 1 boss

+12 +14 −2

Rochard

  • PC 65
O hře Rochard jsem se dočetl naGames.cz, kde byla vychvalována až do nebe. Proto jsem si počkal až bude někde k mání za pěkný peníz. A k mání byla (a zatím je) v the Humble Indie Bundle 6, tak jsem neváhal a koupil.

Johna Rochard je oplácaný důlní vrtač ve vesmíru s pořádný kňourem pod nosem. Když řeknu, že začátek hry začíná velkým objevem v dole asi tím nikoho nepřekvapím. Děj hry se pak odehrává podle předpokladu. Psát něco dál už nemá cenu, jinak vše prozradím.

Hra je dělaná jako plošinovka s logickými úkoly. Úkoly řešíte s pomocí vesmírné zbraně (která umí přenášet věci a samozřejmě střílet) a snížením gravitace, kterou využijete nejen při skoku. Obtížnost úkolu je nulová, spíše bylo těžší najít všechny zlaté pásky.
Herní doba je 5 hodin, co mě opravdu překvapilo. Čekal jsem tak 3 hodinky a bude po všem. Pravda je, že jeden achievement je dohrát celou hru do 3 hodin.

Verdikt: Mám rád plošinovky tak i logické hry - Rochard není špatná hra je dobrá (na relax) jenom nesdílím takové nadšení lidí kolem a ani autora recenze na Games.cz.
Proto dávám 65%

Pro: Zajímavý nápad na hru, logické hádanky.

Proti: V ději se opakuje stejná věc třikrát.

+12

Making History: The Calm & The Storm (Gold Edition)

  • PC 65
Polovina září 1938. Mnou vedené Československo se připravuje na nevyhnutelné – Mnichovskou dohodu. Z této situace existují jenom dvě východiska: přistoupit na nároky Německa, nebo se bránit. V mém případě ale existuje jen druhá možnost. Podstoupit Hitlerovi průmyslově rozvinutou Plzeň, to by bylo strategické harakiri. Poslední tah před Mnichovem posiluji hranice, dostavuji opevnění, připravuji se, že v zájmu obrany se vzdám „osvobozeného“ Maďarska a Podkarpatské Rusi, domlouvám taktiku s polským spojencem a připravuji se na masivní útok z okupovaného Rakouska…

Po neúspěchu s Arsenal of Democracy jsem se rozhodl opustit vody grand strategií ve prospěch něčeho více… casual. Má volba díky naléhání kamaráda nakonec padla na tahovku Making History. A rozhodně se nedá říct, že bych čekal, kolik zábavy mi tahle tahová strategie nabídne.

Graficky hra není nic extra, ale na druhou stranu je velmi přehledná (jak mapa, tak interface). Stejně tak zvukově je to docela šeď, ale v multiplayeru jsem hudbu stejně nijak nevnímal.

Oproti Arsenal of Democry jsem nezůstal trčet pod lavinou všemožných dat, statistik a tabulek, Making History mi naopak naservírovalo jednodušší gameplay, který pro mě byl ale zábavnější. Neslyším náhodou v dáli nabíjení neměckých samopalů a broušení britských nožů…?

Doslova na poslední chvíli vyhlašuje Francie válku Třetí říši a Mnichov se nekoná. Ale Francie je bez spojenců a na zemi i ve vzduchu mnohem slabší. Pád Francie je nevyhnutelný. O dva týdny později, když Francouzi už pomalu vytahují svůj největší vynález, dáváme dohromady s kamarádem Československo-Polskou alianci a o chvíli později vstupujeme do války podepsáním aliance s Francií. Německo zatím muselo rozdělit své jednotky mezi hranice s našimi státy a roztříštěné jednotky nejsou schopny vzdorovat. Do měsíce padá Berlín a jihovýchodní Německo. Praha a Bratislava zatím chrlí jeden tank Lt. 35 za druhým a brněnská pěchota míří zajistit nově vzniklé hranice s Itálií. Na začátku února 1939 už je Německo kompletně obsazeno. Československo kontroluje na suroviny bohatý jih, Polsko velké přístavy na severu a Francie… Francie stále kontroluje stejné území jako na začátku války.

Mapa Making History je rozdělena na různě velká území (Německo má těchto území asi 12, oproti tomu třeba Afghánistán má jedno), které jsou zdrojem důležitých surovin. Nebo taky vůbec ničeho, vlastnit hladové Somálsko je opravdu za trest. Alfou a omegou jsou však samozřejmě města zajištující přísun zbraní, peněz, jednotek, nebo provádějící výzkum. Nemít rozvinutá města v Making History rychle vyústí v záplavu sankcí a ve válce je jediné východisko slavný francouzský vynález. Itálie by mohla vyprávět. Stejně tak důležitý je samozřejmě výzkum, který je sice významnou trhlinou v ekonomice, ale vyspělejší technologie neuvěřitelně lehce změní průběh války.

Mapy jsou ve hře v podobě scénářů, které obsahují všechny důležitější mezinárodní události, a díky obsaženému editoru je možné se pokusit zvrátit druhou světovou třeba s Egyptem. Mým osobním favoritem byl rozhodně scénář Rise of the Reich, probíhající v letech 1933-1945. Není nad to představovat Španělům úplně nové PzIV. Díky editoru je pak taky k dispozici spousta neoficiálních scénářů, od Studené války až po sci-fi.

Nakonec musím zmínit AI, která se sice někdy chovají zvláštně a diplomacie je často dost „náročná“, ale jak dojde na boj, dokáže většinou docela zatopit.

Jak jsem Making History zprvu podceňoval, nakonec jsem musel uznat, jak moc jsem se zmínil. Nabízí slušnou porci zábavy a jednodušeji proniknutelný systém než Arsenal of Democracy.

Na konci roku 1945 patří Československu celá jižní Evropa, těžce vydobyté Britské ostrovy, sjednocená Afrika a několik menších území na Blízkém východě a na místě bývalého Sovětského svazu. Polsko zatím ovládá sever Evropy, a drtivou většinu Asie, kromě několika území Japonska a Číny, teď sevřených v kleštích. Spojené státy do války vstoupily až příliš pozdě.

Pro: gameplay, scénáře, editor, přehlednost

Proti: hudba, diplomacie

+12

Rise of the Triad: Dark War

  • PC 65
Hra je to na svou dobu již poměrně zastaralá a přesto tak pokroková. Nemá smysl si nalhávat, že omezeni na 90 stupňové úhly hře neubližuje, ale autoři z toho vybruslili elegantně.

Je obdivuhodné, jak dokázali tvůrci engine Wolfensteina tak upravit. To, že autoři mohli libovolně zvednout strop umožnilo daleko snadnější orientaci v prostoru. Jednotlivé levely se zkrátka daleko více odlišují.

Ohromným kladem je také zničitelnost čehokoliv, krom zdí a odrážečů. Je vidět, že autory jsou lidé, kteří v budoucnu budou stát za jedním z interaktivních vrcholů 3D akčních her - Duke Nukem 3D.

Hodně na mě zapůsobila možnost projít se ve dvou vrstvách. Jak po podlaze, tak i na plošinkách visících ve vzduchu. Je jasné, jak problematické něco takového muselo v roce 1994 být. Stejně tak možnost otáčet se libovolně v prostoru. Nechápu, jak to s enginem Wolfa zvládli, když tohle neuměl ani Doom.

Samotný gameplay je velmi pestrý díky ohromnému množství odrážedel a pastí. Velmi málokdy máte okolo sebe jen holé stěny a nemusíte řešit žádnou vykutálenost.

Systém zbraní mi přišel trošku horší. Tři zbraně mají neomezenou munici, ale nevidím jediný důvod, proč po získání třetí zbraně, samopalu (někdy ve druhém kole), používat ty první dvě. Dále pak sbíráte zbraně s omezenou municí. Ta vám ale moc dlouho nevydrží. Tudíž podobně jako ve Wolfensteinovi nebo v Blakeovi, je to hra, kde 90% času používáte jednu zbraň.

Ty s omezenou municí jsou však luxusní a jejich počet je vskutku velký (kolem devíti plus ještě možnost být bohem a nějaký vlkem či co)

Pro mě je však největším kladem hudba Lee Jacksona. Pokud nemáte averzi na MIDI, tak jenom doporučuji. Neskutečně nabitý soundtrack plný skvělé hybné muziky, která zvedne náladu a v jednom kuse se v ní něco děje.

Nepřátelé mi nepřišli příliš zajímaví, "příběh" je těžké béčko. Obtížnost je někdy docela vysoká ve smyslu: "najdi v jednom rohu jedné místnosti nenápadné šlapátko, které otevře dveře na druhé straně mapy". Měl jsem ale na tohle štěstí a nějakým záhadným způsobem jsem se nikdy nezasekl. Jednotlivé levely jsou někdy překvapivě dlouhé, jejich samotný počet byl však akorát.

Hra jako celek je velmi netradiční. Člověka odpuzuje i přitahuje zároveň. Dneska už je to takřka zapomenutý titul, ve stínu her od ID Software, ale to nic nemění na tom, že ROTT je hodně stylová hra a vyšlapala pěšinku pro pecku všech pecek - Djůka tři dé.
+12

Arcania: Gothic 4

  • PC 55
Technická stránka - časté CTD, blikajúce či vyčiernené textúry a ikonky, cut-scény a videá, ktoré sa neprehrávajú, či chýbajúce zvuky - sa dá odpustiť, ak zvyšok hry stojí za to. Pri Arcanii to platí len čiastočne.

Vždy som mal dojem, že čaro Gothic 1 a 2 bolo okrem drobností typu, že hráč keď chcel získať kožu, zuby či drápy zo zvierat tak na to potreboval skill, keď vstúpil do domu tak ho vždy sledoval majiteľ, keď chcel mäso musel ho upiecť na ohni, aj v dôležitých rozhodnutiach na začiatku kapitoly - napríklad pri výbere frakcie. Toto všetko v Arcanii absentuje.

Druhé čaro Gothicu spočívalo v dobre navrhnutom svete, v ktorom hráč metódou pokus omyl zisťoval ktorých nepriateľov môže premôcť a ktorých nie. Často sa po level-upe vracal na rovnaké miesta, ktoré predtým nezvládal a takto rástla jeho postava. To v Arcanii rovnako absentuje. Svet je lineárny (ale nie až tak ako Witcher či Bioware) a combat značne jednoduchý -- ale relatívne zábavný.

Okrem toho mal Gothic 1 a 2 nezameniteľnú atmosféru, relatívne dobrý príbeh s minimom cliché (až na pár do oči bijúcich výnimiek) a skvelé dialógy. Arcania nemá atmosféru, príbeh je otrasný a dialógy sú komické.

Arcania je akčné a plytké RPG, a ak sa odosobním od toho, že s Gothicom má spoločný len názov, pár zhodných NPCčok a monštier, tak sa Arcania hraje relatívne dobre. Dá sa to hrať vo windowed mode, extrémny rýchly saving & loading, všetko plynie rýchlo, žiadne záseky, jednoducho je to solídna oddychovka.

Konečný dojem je teda značne rozporuplný. Určite ma to bavilo viac než Divinity II, sralo menej než Gothic 3, ale zároveň sa to na priamu konkurenciu - Risen, ani zďaleka nechytalo.
+12 +14 −2

Alfred Hitchcock Presents The Final Cut

  • PC 70
Už dlouhou dobu jsem se pokoušel rozehrát tuhle adventurku. I když nejsem filmový znalec celé filmografie Alfreda Hitchcocka (viděl jsem všeho všudy asi čtyři jeho snímky - všechny skvělé), nebál jsem se hru rozehrát, protože se o ní psalo jako o lehce nadprůměrné adventuře, která je vhodná i pro neznalé A.H.

Hlavní postava je soukromý detektiv Joseph Shamley, který přijíždí z velkoměsta do odlehlého filmařského městečka stojícího u skal, které svými vlnami omlacuje příliv oceánu. V tomto malém městečku se rozhodne Marvin-Jordan, coby vlastník celého prostranství a velký fanoušek Alfreda Hitchcocka, natočit film. Natočením vzdá hold slavnému umělci. K úspěšnému dokončení mu ale zbývá něco kolem dvou týdnů. Marvin-Jordan je smrtelně nemocný, nezbývá mu mnoho času. Navíc se jeho štáb beze stop vytrácí. A tak se může hlavní hrdina pustit do pátrání. Postupem času odhaluje kousky případu a dostává se na kloub záhadám.

Ve hře není mnoho postav. Navíc mě osobně prostě žádná postava k srdci nepřirostla a to ani hlavní hrdina. V úvodu tak nějak bloumám nádherným okolím. Získávám klíče a přístupové karty od zamčených místností. V nich prozkoumám šuplíky a získám další přístupové karty a klíče do místností. A tak nějak se v tomto duchu nese celá hra. Sem tam odhalíte kus tajenky, nějaký ten ingame snímek, nebo ukázka ze skutečného filmu Hitchcocka a jede se dál. Zase prozkoumáváte šuplíky. Řešíte puzzle. Ani konec to pro mě nezachránil.

Potěšila také kamera, která snímala jedno a též místo několika různými úhly (i vzdálenostmi). Kamera volila pohled podle toho, kde zrovna stála hlavní postava. Tady jsem odpustil i hluchá místa, kdy jsem se mnohdy dostal mimo obraz.
Překousl jsem nezvyklé ovládání (Alone in the Dark jsem hrál, takže mi ovládání postavy šipkami nevadilo). Na neobvykle řešený PDA inventář jsem si zvykl také. Ale rozhovory s postavami mě nudily a já jsem ani po rozkrytí další tajenky necítil nějaké zadostiučinění. Hra je dobře zasazena, hudba je vhodná, ne však mistrná. Okolí hezky vymodelované. Tak proč jsem se vlastně nudil? Možná je hra vhodná opravdu jen pro fanoušky A.H. Podrobněji zde.

Pro: nádherné grafické ztvárnění, Hitchcock, místy světlé dějové chvilky

Proti: postavy, děj

+12

Scratches

  • PC 60
Scratches je audiovizuálně dobře zvládnutá adventura, která dokáže zalézt pod kůži. Dům, ve kterém spisovatel Michael Arthate setrval několik dnů, působí velmi nepříjemným dojmem. Samota je cítit na každém rohu a odhalování minulosti pomocí deníků a dopisů je možná až překvapivě zajímavé.

Graficky působí viktoriánská vila perfektně. Všechny místnosti i chodby jsou zpracovány detailně a nepůsobí jednotvárně. Venkovní prostory jsou o něco horší. Většinou vypadají dost nepřirozeně a uměle. Naštěstí čas trávíte hlavně v interiérech, takže lze nad zahradou přimhouřit oči. Soundtrack perfektně dokresluje atmosféru, ale neobsahuje žádné vyloženě nezapomenutelné kousky. Nicméně hudba se ke hře hodila. Stejně tak i dabing je na profesionální úrovni. Jen trochu škoda, že jsme nemohli, mimo mluvené slovo, slyšet i myšlenky hlavní postavy.

Přiznávám, že jsem používal návod a s ním dohrání trvalo nějakých šest hodin. Bez něj tipuji asi dvojnásobek. Myslím, že ideální délka pro mystery adventuru. Problém vidím v tom, že za celou dobu se ,vyjma závěru, vlastně nic nestane. Nebýt Michaelových nočních můr asi bych si těžko vybavil zajímavější moment. S tím souvisí prakticky nulová znovuhratelnost. Také se pořád dostavuje pocit, že tohle už někde bylo. Opuštěný dům s temnou minulostí tady často byl a ještě mnohokrát bude.

Pro fanoušky žánru jistě kvalitní hororová adventura. Ostatním Scratches nabízí sice skvělý zážitek, ale průměrnou hru.

Pro: grafika , dabing, hudba, závěr

Proti: žádná znovuhratelnost, nedostatek zajímavějších momentů, nulová originalita

+12

Rome: Total War

  • PC 100
Nakonec musím dát 100% (dnes dohráno za Brutovce na very hard / very hard) Sice se občas chybička najde, ale je jich po čertech málo. Když srovnám délku hrací doby s ostatními strategiemi, musím zaplesat. Výborná muzika, atmosféra. Neskutečně grandiózní kampaň :)

Pro: Velká mapa, strategicko taktické prvky, rodokmen, hudba, atmosféra, délka, provázanost herních prvků..

Proti: některé prvky časem začnou otravovat: neustálé řešení nepokojů, neustálí bandité, někdy chyby u UI jak na velké mapě tak v bitvě (most přes řeku)

+12

The Elder Scrolls V: Skyrim - Dawnguard

  • PC --
Jedinou podstatnou změnou, kterou přináší Dawnguard a díky které je vhodné jej mít nainstalovaný, je strom dovedností pro vlkodlaky a možnost stát se vampýrem (tedy obojí, co už mělo být v původní hře). Vše ostatní je jen omáčka nepřesahující nekvality questů původní hry. Vandrování v Soul Cairne mi připomnělo „zábavné“ chvilky při zavírání bran v Oblivionu, u hledání Auriel´s Bow jsem nudou spadnul ze židle. Vskutku mizerný čelendž.

Nesnáším vampýry. Proto je jasné, že má volba hraní za spolek Dawnguard byla to jediné, co připadalo v úvahu. Příběh se nakonec neukázal v nijak positivním světle, i když to byla jediná věc, která mě hnala dopředu. Čekal jsem zajímavé rozuzlení, dostal jsem pouze hlavu Harkona. Díky „chytrému“ rozmístění questů hráč neustále cestuje úhlopříčně přes celou mapu, takže mé poctivé hraní vzalo za vděk srabáckému Fast-travel.

Oproti tomu se mi velmi líbí, že se větší část DLC odehrává na mapě původní hry a není to nově vytvořený prostor mimo hlavní mapu (aka Fallout NV). Celý příběh je tak velmi nenásilně vsazený do dění Skyrimu a nic mi nebrání si plnit další questíky kolem a kolem. Možnost hrát za obě strany konfliktu se taky počítá.

Herní doba: cca 5 hodin čistého času při plnění vedlejšáků
+12 +14 −2

Painkiller: Hell and Damnation

  • PC 65
Když jsem se doslechl, že má vyjít nový Painkiller a že to má být remake původní hry, říkal jsem si: hurá, bude to pecka jako Serious Sam HD – čili nový engine, nové efekty, textury a nové mody pro multiplayer a hlavně coop mod. Bohužel realita je jinde. Ano, máme konečně slušnou grafiku, pěkné modely potvor a zbraní, opravdu kvalitní animace a další věci, jenže pak tu máme celou plejádu neduhů, které v mých očích srážejí tuto HD verzi hluboko pod původní hru.

Z 24 úrovní z Painkillera a 10 úrovní z BooH se nám HD verze smrskla jen na 10 úrovní z Painkillera a 4 úrovně z BooH přičemž místy nejde o kdovíjak povedené úrovně. Proti Opeře, Bláznivému parku, Sirotčinci, či třeba Atriu nic nenamítám ale Továrna, Koloseum nebo i Hřbitov jsou podle mě příliš nudné a nezajímavé úrovně. Zkrátka se daly vybrat lepší. Ovšem pokud by byli tvůrci co zač, nemuseli nic vybírat a zpracovali by rovnou všech 34 úrovní, případně by v rámci DLC časem přepracovali i další pokračování (Overdose a spol.) Zkrátka tak, jak by se na kvalitní HD remake slušelo.

Nejen počet úrovní se nám však smrsknul – nejinak dopadli i nepřátelé. Ta tam je rozmanitost druhů monster, kdy jste se v každé úrovni mohli těšit na tři-čtyři nové kousky. Potěší alespoň jedna zcela nová zbraň, která je svými funkcemi opravdu geniální.

Typickým Painkillerovským prvkem jsou tarotové karty. Sice tu není žádná karta, kterou by hráči původního Painkillera neznali, ale potěší skutečnost, že jich tu je hodně a že z některých úrovní je možné vyhrát až dvě karty. Tento prvek značně pomáhá znovuhratelnosti alespoň některých úrovní, když už ne celé kampaně. A jen tak mimochodem - absolvujte tutoriál, protože i tam jde vyhrát karta. :)

Pak tu máme řádku, sice malých, ale nepříjemných skutečností…
- Už nejde vypnout bojová hudba a nastavení hlasitosti je pro ambient i bojovou hudbu stejné, takže kdo metal nemusí, má smůlu.
- Nová hudba je v porovnání s původním soundtrackem otřesná a bez nápadů – ještě štěstí, že většina skladeb je původních.
- Dříve pohyblivé předměty (žídle, bedny, dveře,…) jsou pryč a nebo jsou zcela statické, takže okolí vypadá úplně mrtvě.
- To samé stromy nebo tráva – nic se nehýbe. Pamatujete na starou závěrečnou úroveň Pekla? Tak takhle mrtvě se tváři všechny úrovně.
- A aby toho nebylo málo, chybí efekty počasí (déšť, sníh, vítr) přestože i v původní hře počasí bylo a krásně dokreslovalo atmosféru.

Nemůžu nezmínit také Coop mod, který sice potěší ale nenadchne, neboť působí příliš jednoduše – žádné nastavování počtu životů, munice, zdraví, atd. Jen dva hráči (opravdu jen dva) procházejí úrovněmi a likvidují monstra přičemž vůbec nemusí spolupracovat, neboť veškeré předměty jsou pro oba, stejně tak karty mají stejné a přeměna v démona nebo sebrané zlato je taktéž dohromady – zkrátka prostor pro taktizování a domluvu tu není.

Podtrženo sečteno je Painkiller HD pro mě, jakožto pro fanouška původního dílu zklamáním. Opět je z toho vidět lacinost a zbytečná osekanost ve snaze urychlit vývoj hry a vytěžit co nejvíc. Tohle byla šance (a věřím tomu, že poslední) jak Painkillera oživit a vrátit na výsluní old-school řezaček. Tak nějak jsem doufal, že se nakonec dočkám i dalších přepracovaných dílů, možná i zbrusu nových, ale místo toho Farma zatloukla poslední hřebíček do démonské rakve. Někdy se stane, že když vyjde HD remake, můžete použít placku původní hry jako podtácek, protože není sebemenší důvod se k základní verzi vrátit. Painkiller HD je jiný – díky němu máte HD podtácek.

Pro: Coop mod, nový engine a grafika, nové secrety, animace nepřátel

Proti: Málo úrovní a druhů nepřátel, jednoduchost Coop modu, mizerný příběh, drobné nedostatky

+12