Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

BioShock Infinite

  • PC 100
Jenom u málokterý hry vám zůstane otevřená huba až na zem ještě den po dohrání. Zatímco většinu skvělejch titulů dohraju, byť se sebevětším nadšením, tak nějak mávnutím ruky je řadím zpět do pomyslné poličky her, jenž mě nějak zasáhly. Pokud bych chtěl ale do týhle poličky dát i Bioshock a je jedno jestli první, druhej, nebo Infinite, musel bych všechno ostatní vyházet, protože už by nemělo smysl se k tomu někdy vracet.

ANO! Třetí Bishock právě zastínil a zesměšnil všechno, co jsme doposud hráli. A zprvu třeba říct, že kdo hodnotí pod 70%, je to buď zarytej hater, nebo člověk, kterej tu hru absolutně nepochopil (což se může stát, osobně jsem si musel dát hodně věcí dohromady na různých forech, abych měl jasno). Stejně jako bylo v roce 2007 ohromující Rapture, je teď ohromují Columbia a stejně jako byl ohromující příběh o úpadku tamního světa, je ohromující i příběh o rozkladu onoho. Jenomže on příběh sám o sobě není ani tak o úpadku. Je to vrstevnatá šílenost koketující s nejrůznějšími otázkami lidskýho bytí a veškerýho zdánlivě nemožnýho fyzikálna. Už jenom první záběr, kdy se skrze mraky proderete do Columbie vyrazí hráči dech a dá mu znát "vo co tady de." Co se týče prezentace a příběhu samotnýho, asi by mě jenom horko těžko napadla lepší hra. Z tohoto hlediska je slovo geniální hodně slabý. (moje absolutní hodnocení se odvíjí právě od příběhu, třebaže to není vyloženě objevná záležitost, osobně jsem nikdy nic podobnýho nehrál a coby člověk o téma se zajímající jsem byl mimořádně potěšenej, nehledě na to, že hra zpracovává témata, na která si většina her netroufá. No jo no, komerce je svině a lidi hloupnou. Je proto fajn, že existují tvůrci, kteří se dnešní době umí vzepřít a spáchat něco jako Bioshock)

Ona stejně skvělá je ovšem i hratelnost (oproti většině dnešních titulů se o ní dá říct, že je zatraceně odlschool). Nejenom díky světu kolem vás, nejenom díky vašim schopnostem (vigorům), nejenom díky zatraceně božím sky-lines ani ne díky dynamický a hutný akci. ELIZABETH! Ta holka je oficiálně nejlepší herní společník a tím, jak vám pomáhá a komunikuje s okolním prostorem, dává hře úplně novej rozměr. Je chytrá, nepřekáží a nemá tendence se zaseknout někde v prostoru (což jsou chyby snad všech her, kde máte nějaký parťáky). Když potom kombinujete vše výše uvedeno, vzniká strhují řež plná nápadů a šíleností, plná absurda a násilí. Je ale škoda, že akce je někdy příliš protahovaná (proč na mě neposlat dva Patrioty, když můžou poslat čtyři, že jo?). Co mi trochu vadilo byla v podstatě nulová fyzika (což je vzhledem k příběhu docela paradox). Můžu střílet jak magor do čehokoliv chci, ale nepohne se to ani milimetr (to je ale malá daň za jinak perfekcionalisticky zpracovanou hru).

Ani v dalších faktorech hra nezaostává a ohání se skvělou zvukovou složkou, nádhernou grafikou, tak i parádním soundtrackem, kterej se sice drží stylu předchozím dílů, je ale o něco opulentnější. A že jsem zmínil grafiku? Za sebe říkám, že hry typu Crysis, který se nám snaží prezentovat grafický inferno, se můžou jít bodnout. Infinite vypadá totiž mnohem líp a je mi fuk, že se tu nehraje na realitu. Je to osobitý, má to styl a hlavně se to dá rozjet na ultra.

Doporučení: magor hru proběhne, aniž by z ní měl nějakej prožitek. Prožitkář pak leze do všech koutů a objevuje svět, jehož propracovanost nemá obdoby. Objevujte tedy i vy, jednak vám to přinese spoustu informací k dobru, jednak vás to seznámí se vším, co se Columbie týče a jednak pak budete mít v závěru pocit, že jste viděli a hráli něco jedinečnýho.

Závěr: BioShock Infinite je stejně jako předchozí díly jedinečným výletem do jinýho světa, kterej je s tím podvodním spjatej víc, než by si kdo myslel. Je to příběhově dost možná nejlepší hra všech dob a prezentuje zážitek, o kterym si většina her (ať už starších či nadcházejících) může nechat jenom zdát. A protože existuje nekonečno světů, už se slinou přemýšlím do kterýho nás Irrational Games vezmou příště.
----------------
(po pročítání místní diskuse se mi jenom potvrzuje, že současný divák/hráč potřebuje všechno polopaticky a jasně, jak je něco jinak, je to dle něho zákonitě špatně. Je otázkou, zda má člověk zapotřebí hrát něco, co už od prvního dílu nesnáší. Proč mají všichni tendence hledat na dobrejch věcech jen to špatný a proč téměř vždy to špatný zdánlivě najdou, ale neobhájí? (Jenom proto, že něco člověk nepochopí, ještě není důvodem říkat, jak moc to stojí za hovno. Vesmír jsme zatím taky nepochopili, přesto o něm neříkáme, že je hovadinou) (a ty debilové s deseti a dvaceti procenty, co tu hru ani nehráli, by potřebovali řádně do držky, když hodnotí jenom proto, aby srazili celkový hodnocení. Mentalita některých lidí je fakt k pláči))

PS k odstavci výše: Nyní to nic pro pubertální děcka, jejichž dosavadním herním vrcholem bylo dohrání Call of Duty.
----------------
Stručný vysvětlení děje (obsahuje vážně pouze děj, nikoli motivy ani témata, která hra zpracovává):

DeWitt po bitvě u Wounded Knee, kde masakroval indiány, přistoupil na očistec od sekty baptistů, čímž ze sebe smyl své hříchy. Přijal nové jméno Zachary Comstock. Stal se politikem a potkal vědkyni Rosalinde Lutece, která díky svým pokusům objevila alternativní vesmíry. Taky objevila vznášející se atom, díky kterému mohla vzniknout Columbie. Stejně tak vytvořila stroj na otevření brány do oněch alternativních vesmírů – teary. Aby stroj vyzkoušela, otevřela si tear do reality, kdy existuje jako Rober Lutece. Roberta přivedla s sebou do Columbie, aby jí pomáhal v pokusech. (Stroj ale měl vedlejší účinky a některým lidem způsoboval různé nemoci).

Comstock, který pomocí stroje koukal do budoucnosti, se stal neplodným. Díky tomu nemoh zplodit potomka, který by vládl v Columbii po jeho smrti. Proto pomocí dalšího tearu se chtěl vrátit do reality, kde DeWitt nepřijal Baptistický očistec a nestal se Comstockem. V této realitě se oženil a s ženou čekali dítě. Manželka mu ale při porodu umřela a stal se svobodným otcem. Z toho měl deprese a byl smutný. Začal chlastat a bylo mu vše jedno. Taky propadl hazardu a měl veliké dluhy. O svoji dceru Annu se moc nestaral.

Comstock za ním tedy poslal Lutece, aby mu řekli, že když jim dá své dítě, jeho dluhy budou splaceny. On souhlasil a dceru jim dal. Jenže si to hned rozmyslel a běžel za Letuce ať mu dceru dají zpět. Oni ale prošli tearem a utekli mu. Přitom dceři ufikli malíček při zavírání tearu. (Anna díky tomu existuje ve dvou realitách, proto umí dělat teary sama od sebe).

Comstockova manželka Annu nesnášela a nechtěla jí. Proto jí Comstock dal do věže a hlídat jí nechal songbirdem. Manželka ale chtěla lidu Columbie říct, jak to s Annou doopravdy je. To Comstock nechtěl a proto jí zabil (sved to na tu černošku, proto založila revoluci VOX). Během toho Lutece viděli ve stroji, co se s Annou stane v budoucnu (stane se z ní zlá diktátorka). Tomu chtějí zabránit tím, že jí chtějí vrátit do její opravdové reality k DeWittovi.

Comstock ale jejich plán odhalí a najme Finka (technik, který vytvářel všechny vymoženosti) aby Lutece zabil při používání stroje, když budou vytvářet tear zpátky k DeWittovi. Fink stroj sabotuje, ale Lutece neumřou, ale promítnou se do všech existujících realit (proto jsou všude). Takže se k DeWittovi dostanou. Do doby 20 let po únosu jeho dcery.

DeWitt po únosu Anny byl hodně na dně (proto si na ruku vypálil její iniciály AD, aby na ní nezapomněl) – o těch iniciálech samozřejmě ví Comstock a myslí si, že by Devitt mohl přijít do Columbie, proto vytvoří plakáty „false shaperd“ s AD iniciály a rozhlašuje, aby na to lidi dávali bacha.

Takže Lutece dostanou DeWitta do Columbie pod záminkou splacení dluhu. Při jeho cestě se mu pamět ztracené dcery, přemění na pamět jenom o té práci ať splatí dluh. Proto neví, že Elizabeth je Anna.

V Columbii objeví všechny ty zrady (zabití Comstockovi manželky, sobotáž na Letuce. Revoluce atd.) Díky duchovi tý manželky se dostane do reality, kde Elizabeth je stará a stala se z ní diktátorka (ničí New York). Ona má ale výčitky a dá mu papírek, kterej má dát jí když ještě mladá aby tomu předešla.

Oba se pak dostanou ke Comstockovi, kterej říká DeWittovi ať Elizabeth řekne, jak ztratila prst, on to ovšem neví. Nasere se a sejme proto Comstocka. Zničí syphon, kterej brání moci Elizibeth. Ta díky tomu je v plný síle a sama zjistí, jak to všechno bylo. Zjištuje že DeWitt se stal Comstockem po Wounded Knee. Je nutný DeWitta zabít než se jím stane. To on přijme.


Když jsem se sešel s přáteli u piva, téma Bioshock bylo omíláno dobrý dvě hodiny. Je to asi jediná hra, která vás donutí myslet a vytvářet domněnky a teorie. V popisu děje výše se však zdaleka nedozvíte vše.
----------------
I po třetím dohrání je BI stále odzbrojující herní zkušenost, přičemž každým hraním narážím na nové poznatky a věci. Dokonce i na kytaru jsem si zahrál a Elizabeth hezky zazpívala.

Pro: Příběh, soundtrack, grafika, atmosféra a vlastně téměř vše

Proti: Ono by se něco našlo, ale proč to dělat? :)

+12 +21 −9

Of Orcs and Men

  • PC 60
Hned při oznámení si člověk řekne, paráda konečně něco jiného a nového, lidé jako národ agresorů a těch co se snaží vše ovládnout a zničit ostatní. Navíc i pojetí orků, velkých monster stvořených pro zabíjení vypadá lákavě, i ten příběh má něco do sebe. Ustřední duo bručouna Arkaila a hláškaře goblina Styxe taky vypadá fajn, jenže se záhy objeví jedno velké ale.

Přesto že tu máme zajímavý svět, dobrou dvojici a fajn příběh, kámen úrazu je v hratelnosti. Každá oblast je hroznej tunel, s minimem odboček, takže je potřeba vymlátit oblast od nepřátel, kteří jsou ve většině případů lidi plus jejich Orčí pohůnci, ono celkově moc typů nepřátel ve hře není, no a po vyzabíjení protivníků, dojde na nějaký rozhovor, menší posun v příběhu a znovu do další oblasti vymlátit další bandu v dalším koridoru.

Občas pro zpestření lze aktivovat Styxův stealth režim, a podřezávat hlídky nepřátel a vyhýbat se psům kteří Styxe vyčmuchají. Jenže zase problém, působí to celé divně, když sejmete jednoho strážného, jeho kolega co stojí dva metry vedle vůbec nereaguje, pokud kolem mrtvoly projde hlídka, vůbec se nevzrušuje nad tím že má před sebou 4 mrtvá těla kolegů. Tyto pasáže je ale nutné absolvovat, jinak proti přešile si ani neškrtnete.

On i ten boj je takovej všelijakej, svým dvěma hrdinům dáváte akorát příkaz jaký typ útoku provést, případně hodíte pauzu a naplánujete další sérii úderů na nového protivníka. A během toho sledujete jak to celé dopadne. A hráč si musí hlídat hněv Arkaila, jelikož pokud dosáhne bodu varu, naštvě se a dostane se do berserk módu, kdy je hráčem neovladatelný, a klidně zaútočí na Styxe pokud je u něj blízko. Což je někdy docela ve vypjatých situací docela problém.

Co se týče vývoje postav a předmětů pro výbavu, tak schopnosti co mají nejsou někdy žádný zázrak ani po vylepšení. Zbraně a brnění taky není moc typů a druhů, jdou o jeden stupeň vylepšit u obchodníků, jenže oni na skladě většinou mají horší výbavu než naleznete na svých cestách, a i odměny za úkoly jsou občas mizerné.

Rozhodně za pochvalu stojí grafika a prostředí. Některé scenérie které hra představí nemají chybu jako džungle, ostrov plný padajícího podzimního listí zalitý pozdním Sluncem, zimní klášter nebo mučivé kobky Inkvizice. Modely hlavní dvojice též vypadají k světu, jen ti lidi vypadají tak nějak stejně a tuctově. Hudební stánka je taky parádní, je vidět že si zde někdo s melodiemi docela vyhrál a dabing se taky celkem povedl.

Takže nadprůměrem hru drží příběh, netradiční dvojice, zajímavý svět kde je to lidstvo to zlé, grafické zpracování a pěkné lokace, a hudební doprovod. Kdyby se více zapracovalo na bojích, došlo na něco víc než prostý koridor a zlepšili se schopnosti a předměty hlavních hrdinů, mohlo se jednat o výborný titul. Takhle se jen jedná o nadprůměrnou záležitost kdy hráč musí přistoupit na hodně kompromisů, a leccos překousnout.

Pro: Netradiční svět, lidí jsou ti špatní,příběh, hlavní hrdinové, prostředí, grafika, hudba

Proti: Boje, stealth pasáže jsou nedotažené, tunnelovitost, málo předmětů a výbavy, RPG prvky mohli být lepší

+12 +13 −1

The Walking Dead: Survival Instinct

  • PC 50
Previously on the AMC's The Walking Dead ...

Vlastně ne! Omlouvám se, ale nic tak debilního v seriálu nenajdete, hra je stupidní až na kost a jde vidět, kam Activision mířil, při tvorbě téhle hry ... na fanoušky!

Už od první chvilky se hra snaží "šokovat" protože Vás ihned někdo zastřelí, po vzoru Modern Warfare, přičemž k smrti jste museli projít nechutným koridorem a vlastně i po zbytek hry to vypadá podobně. Ne, že by hra byla koryto potoka = koridor, ale cesta je pokaždé jen jedna a pokud se budete chtít vydat někam jinam, stejně moc nepochodíte, prostě musítě udělat, co si páni vývojáři z Terminal Reality usmyslili. Kdyby hra alespoň graficky vypadala k světu, samozřejmě se najdou vyjímky v podobě obstojně vypracovaných postav, na kterých jde vidět, že si s nimi někdo skutečně tu práci dal, narozdíl od level designu, který je prostě prkenný a hravě jej strčí do kapsy i hra deset let stará.

Hra totiž zastává velmi výstřední vlastnosti, zombící jsou tupí. Pouze Vás vidí, neslyší Vaši chůzi, takže když za nimi budete tančit kankán, bude jim to jedno. Pokud se tedy netrefíte do jejich naprogramované cesty. Jak ale vystřelíte, naběhnou na Vás i zombíci, po kterých ještě před vteřinou nebylo vidu ani slechu. Survival Instinct má celkově takový móres Vám posílat zombíky do Vašich zad, i když víte, že jste všechno poctivě vyčistili. Řekl bych, že to je takový trest za troufalost se chovat ve hře mimo rámec jejich pravidel.

Co se hře upřít nedá je zasazení do apokalyptického světa, které se v několika málo případech vskutku povedlo. Stejně tak dabingové obsazení a možnost hrát hru stealth stylem. Zabíjení zombíků z bezprostředné blízkosti je občas zábava, protože munice tolik není a použítí střelných zbraní je stejně k vzteku, protože "teleportující se zombíci na místo střelby"! Bavilo mě i cestování, které ale je jen jako načítaní misí, škoda. Takových nápadů se pro tuhle hru dá použít. Proč to nemohlo být RPG s větší volností a s volbami?! Mno, jasně, to by neměl mít na starost Survival Instinct Activison.

V kostce: Hra, která potěší fanoušky a možná i u těch bude mít problém. Adaptace jdoucí ruku v ruce se seriálem, zpočátku potěší, ale pokud Vám do půl hodinky nesedne, je zbytečné ji věnovat další čas, i když je záležitostí tak na 5h.

Pro: Walking Dead, Reedus, Rooker, zase zombie

Proti: grafika, koridorovost, krátkost, tupost, chybí nějaký větší smysl po dohrání

+12

Left 4 Dead

  • PC 75
Zvyčajne nehrávam hry primárne určené pre multiplayer. Keď, tak si zahrám multiplayer mód primárne pre jedného hráča určenej FPS. L4D je možné hrať aj sám s botmi, ktorí su mimochodom dobre naprogramovaní. Kampaň je však krátka a kupovať si túto hru len kvôli nej je rozumné snáď len z dôvodu nízkej ceny. Väčšinou som preto strávil v tejto hre s ostatnými hráčmi. S nimi si môžete opäť prejsť kampaň, no okrem toho tu sú ešte dva módy. Survival vás vrhne do arény, kde máte prežiť čo najdlhšie bojujúc proti nekončiacim hordám nemŕtvych. Okrem tradičných zombies tu nájdete tých špeciálnych, ako Boomer, Hunter, či Tank. Tá pravá zábava začína, keď si spustíte mód Versus a dostanete možnosť hrať za nich. Tu nejde primárne o celistvosť a zohranosť tímu, aj keď aj tá tu hrá svoju rolu. Hra za nemŕtvych je o taktizovaní, obozretnom postupe a absolútnom využívaní a vhodnom načasovaní jednotlivých vlastností. Ako odreagovačka je táto hra výborná.

Pro: vyváženosť ľudí VS nemŕtvych v móde Versus, máločo vás tak dobre zabaví

Proti: krátka kampaň, po čase repetitívnosť aj v multiplayeri

+12

J.U.L.I.A.

  • PC 75
J.U.L.I.A. není klasickou hrou, ale spíše interaktivní knihou s minihrami. Bohužel taková hra nesedne každému. Já si ji třeba docela užil, ale nedovolil bych si ji někomu doporučovat.

Tím hlavním co hra nabízí je zajímavý příběh. Bohužel gameplaye tu moc není. Hráč po většinu času kliká na kolonky na screenu, kterými prrovádí akce. Občas narazí na (ve většině případů logickou) minihru. Ty jsou tím, co dělá JULII hrou, protože jinak se ru opravdu žádný gameplay nenachází. Tyto minihry jsou naštěstí docela zábavné, pokud nepočítám boss fight, a je jich poměrně dost. Po většinu hry však budete prozkoumávat planety cizí sluneční soustavy. Jsou docela zajímavě, ale spousta věcí závisí na vaší představivosti (což byl podle autorů záměr). Jinak pokud vás hra nezaujal, tak by vás mohla zaujmout rozšířená edice, která by měla vyjít letos. Měla by se stylově trochu přiblížit klasickým adventurám

Pro: Příběh, minihry, herní svět

Proti: Ne pro každého, málo gameplaye

+12

Fruit Ninja

  • PC 40
Klasika z chytrých telefonů a tabletů. Na PC je to ovšem docela nuda a postrádá to svoje kouzlo. Navíc u toho dlouho nevydržíte. Sice je zde na výběr několik módu, ale v podstatě se jedná skoro o to samé. Hra je dobrá tak maximálně na odreagování či chvilkové vyblbnutí. Víc v tom rozhodně nehledejte.
+12

Tribes: Ascend

  • PC 95
Tahle hra je tak málo hodnocená, že v době psaní tohoto komentáře ani není v žebříčku. Ale to je velká chyba! Protože patří mezi nejlepší online střílečky, co jsem kdy hrál. Screw TF2!
V klasických střílečkách jde o jediné: zamířit co nejlépe na soupeře a stisknout spoušť, a u toho se ještě co nejlépe krýt. Pokud je toto váš vesmír a nesnesete jeho narušení, tak hlavně nezapínejte tuto hru. Obrátí vaše představy o střílečkách naruby.
Na první pohled úplně normální střílečka. Tak co si dáme za mód, Capture the flag, Team deathmatch, Control Points, Arena? To je nuda, to přece znám. Pak nastává výběr třídy (za zmínku stojí, že většina tříd je na počátku zablokovaná, ale jdou poměrně rychle odemknout). A jde se na věc.
Pak ale nastává překvapení. Jo, jsem na obrovské kopcovité mapě. Jo, všude kolem mě poletují hráči. Držím nějakou divnou pušku... Zkusím někam dojít... Bum. Znova... Bum. No nic, asi si musím zapnout ten tutorial...
Pro přežití (a i pro úspěch) v této hře platí základní pravidlo: čím rychleji, tím lépe. Když stojíte na místě, je po vás. Ale nebojte. K usnadnění pohybu hra nabízí 2 zajímavé prvky:
1. jetpack (pravé tlačítko myši) -- k tomu snad dodám jen to, že energie pro jetpack je společná s energií kterou používá např. špinova neviditelnost.
2. lyžování -- to nespotřebovává energii žádnou. A o co jde? Prostě se všechny povrchy najednou chovají jako z ledu. Zbruslit dolů z kopce? Žádný problém.
Říkáte si, jak se v takové rychlé hře vůbec můžu do někoho trefit? Inu, můžete, ale ještě vám to ztížíme: všechny projektily ze zbraní létají pomalu. A když říkám pomalu, myslím tím tak, že když si dáváte opravdu pozor, dá se před nimi i uhýbat. Ale zato je většina projektilů explozivní. V čem tedy spočívá vraždění soupeřů? Inu, střílíte jim pod nohy rakety (přesněji řečeno disky) či co zrovna máte za zbraň, a snažíte se o to, trefit se tam, kam zrovna soupeř přistává (všichni mají jetpack, pamatujete?). Samozřejmě, ve hře jsou i normální zbraně (brokovnice, SMG), ale s těmi moc daleko nedostřelíte.
Nezní to moc zábavně? Inu, to spoustu zábavných věcí. Ale ujišťuji vás, je to velmi zábavné.
A jako plus, celá hra je zadarmo, a i když obsahuje Premium, jediná velká výhoda Premium hráčů je ta, že mohou mít vlastní skin. Jinak všechny zbraně, předměty i perky (speciální schopnosti) jsou dostupné všem za XP získané ve hrách.

Pro: originalita, zábavnost, neobtěžující F2P princip

Proti: Shocklance. Tu svini si nekupujte. Je úplně na ***. Nejde se s ní trefit. Fakt, věřte mi. Ale ostatní zbraně jsou fajn.

+12

Silent Hill 4: The Room

  • PC 75
Silent Hill 4 som naozej chcel mať rád, pri prvej polovici som dokonca uvažoval o hodnotení 80% hra má veľmi zaujímavý koncept a silný príbeh, atmosféra v hre je jedinečná a odstrašujúca.
Mladý blbec Henry Townshend je niekoľko mesiacov uväznený vo vlastnom byte, ktorého dvere sú uzamknuté reťazami, jedného dňa dostane zvláštnu správu a zistí, že diera v kúpeľni jeho bytu sa stále zväčšuje, tak sa rozhodne cez ňu prejsť aby odhalil kto ho uväznil a zistí, že za všetkým znova stojí kult a tajomný dlhovlasý muž v plášti.

Zabránilo k tomu ale niekoľko vecí. Strašné ovládanie a kamera (čo je vtejto sérii zvykom), Grafika horšia ako v 3. dieli, v hre je len jeden savepoint (ku ktorému sa musíte vracať), absolútne žiadne zaujímavé hlavolamy, otravní duchovia, ktorí sa nedajú zabiť, grgajúci pacienti a strašný design úrovní, to že v druhej polovici hry ich znovu navštevujete všetko len zhoršuje. V hre tiež chýba mnoho signatúrnyh prvkov ako baterka, rádio a vôbec sa vlatstne ani nedostanete do Silent Hillu. Ešte blbší je systém inventára, v ktorom môžete nosiť len 10 predmetov.
1. polovica hry je celkom dobrá, aj keď máte pocit bezpečia pretože sa liečite návratom do bytu, ale v 2. sa všetko zhorší, to že sa vám už v byte neobnovuje zdravie a napadajú ho príšery je pochopiteľné a zvyšuje napätie, ale to že musíte stále zo sebou brať ženu, ktorá je pomalá a rozhoduje o tom, aký budete mať koniec hry hranie výrazne frustruje.
Čo Team Silent nevie, že každý neznáša escort misie?

Takže zhrnutie: Je to dobrá hra, ale nie dobrá Silent Hill hra.

Pro: Príbeh, koncept, atmosféra

Proti: Ovládanie, kamera, 2. polovica hry

+12

Silent Hill: Homecoming

  • PC 55
Tak po kontroverznej štvorke The Room a rozpade týmu Silent sa Konami rozhodli zveriť svoju známu značku do západných rúk, prvý pokus bol nevýrazný Origins a tak ďaľší diel dostalo na starosť neskúsené Americké štúdio Double Helix.
Nemožno zaprieť že sa snažili, konečne má Silent Hill poriadne 3rd person ovládanie po vzore Resident evil 4 a nextgen grafiku s niekoľko pekne vyzerajúcimi prostrediami ako cintorín a Shepherdov dom.
Bojový systém je rozhodne vylepšený oproti starým a dodáva hre trochu variability hoci je aj tak lepšie utekať a majster Akira Yamaoka robí stále výbornú hudbu.

A to je z dobrých vecí asi tak všetko, inak Amíci dobabrali skoro všetko čo sa dalo, hru som hral len z povinnosti ako veľký fanúšik prvých dielov a musel som sa doslova do nej nútiť. Ovládanie stále nie je žiadna sláva, a veľakrát sa zaseknete alebo stratíte prehľad.

Vytratila sa atmosféra Horroru a pocit nebezpečia, stále tu chvíľu je, ale je neporovnateľne slabšia a zhrdazavé areály sa zunujú po tom, čo sa v nich ocitnete po piaty raz.

V hre je až príliš nápadné skriptovanie, v hoteli som napríklad nemohol pokračovať, kým som nezobral nejakú vec, to potom spustilo cutscénu, keď prešla pyramídová hlava a zlomili sa dvere cez ktoré som mal prejsť.

Bojový systém je stále hrozne slabý a nemotorný, čo je ešte horšie, hra vás často do boja núti (vynímajúc bossov), pretože sa cez niektoré monštrá skoro nedá prejsť bez ich zabitia alebo musíte niekoho ochraňovať. A občas ich hra na vás hodí naraz aj štyri a aj keď sa snažíte utiecť tak vám úplne zablokujú cestu. Dodge funguje len v malom množstve prípadov. Combo killy sú zbytočnosť a takisto aj blbé QTE sekcie.
Pištoľ a brokovnica sú viacmenej jediné spoľahlivé zbrane v hre, čo je ale absolútne nehorázne je, že vám dali limit koľko nábojov môžete nosiť, pre pištoľ je to napríklad smiešnych 27. Rozumiem, ak by chceli dať naozaj málo nábojov do hry, ale aby ich dali pomerne veľa a potom dali do hry limit? Toto je proste zlý design.

Hra je strašne lineárna, (nie že by predchádzajúce neboli, ale tam bolo preskúmavanie ulíc a budov oveľa zaujímavejšie), v hre je neskutočné množstvo dverí, cez ktoré sa proste nedá nijak dostať, toľko zbytočne veľa ich v žiadnom dieli nebolo.
Hlavolamy sú primitívne jednoduché a nezaujímavé.

V hre je množstvo bugov, napríklad raz keď Alex v hoteli preskakoval cez jamu, tak cez ňu poriadne neskočil a spadol a keď som raz zobral nejaký predmet, nebol v inventári.
Po stlečení alt+tab hra spadne.

PREKLIATE DLHÉ LOADINGY!

Grafika na dobu vyzerá hrozne a sú tu aj nejaké naozaj hnusné textúry.
Rozmiestnenie ukladacích bodov je neuveriteľne riedke, mnohé levely majú často len jeden jediný záchytný bod.

Každý herný designer, ktorý dá nepreskočiteľné scény pred boss bitkou si zaslúži po papuli.

Hlavná postava Alex Shepherd je absolútne nesympatická a jeho akože priateľka Elle a otravný čierny partner Wheeler sú ešte horší. Príbeh je úplne nudný a predvídateľný. Hra sa začína, ako je to v hororových hrách hrozným klišé nočnou morou, Alexovou jedinou motiváciou je hľadať svojho strateného brata a hráč sa s ním vbec nemôže ztotožniť.

Nepriatelia sú väčšinou len náhodne zrecyklovaní na roziel od predchádzajúcich hier, kde každé ničo symbolizovalo.
A načo pchajú do toho ešte Pyramídovú hlavu ? Tá by mali zostať v 2. hre. Inovácia nulová. A bossovia? Tí sú jejen zlý vtip, hlavne ten posledný.

Vo výsledku ide o hru, ktorá sa snažila páčiť aj starým fanúšikom, ktorý uprednostňujú silnú atmosféru a psychologický horror aj novým, ktorí uprednostňujú viac akcie a napätia a hra v obidvoch prípadoch zlyháva.

Pro: Zlepšené ovládanie a kamera, občas máte pocit strachu, súbojový systém chvíľu baví.

Proti: Blbý príbeh, slabá atmosféra, hrozná technická stránka, katastrofálny herný aj levelový design.

+12

Quantum Conundrum

  • PC 70
Hra od tvorcu Portal-u bude k nemu často prirovnávaná, ale skôr ako slabší odvar.
Základná mechanika v hre je rukavica čo dokáže robiť veci ľahšie a ťažšie, spomaľovať čas a vypínať gravitáciu, čo neznie vôbec tak pôvabne a jednoducho ako zbraň čo strieľa portály, aj keď to poskytuje zaujímjavé herné možnosti.
Grafické spracovanie je milé komiksové čo pekne zakrýva grafické nedokonalosti a počas hry sa opakuje niekoľko detských monotónnych skladieb, ktoré nerušia. Dej sa odohráva na hrade, kde hráte za malého chlapca ktorý sa vydal za svojim strýkom, profesorom Quadranglom a ten sa omylom teleportuje do inej dimenzie a spôsobí chaos v dome. Horšou vecou je že profesor postráda šarm a vtip GLaDOSu a jeho hlášky sú väčšinou maximálne trápne.
Najväčším mínusom hry je ale skákanie na platformách, čo je v pohľade z prvej osoby neuveriteľne frustrujúce, hlavne ak chcete prejsť level bez smrti.

Takže celkovo ide o milú hru, ktorá sa dá prejsť pomerne rýchlo, aj keď z hier podobného žánru rozhodne radšej odporúčam Q.U.B.E. a Antichamber.

Pro: Originalita

Proti: 1st person platforming, Ani trochu vtipné

+12

Tom Clancy's Splinter Cell

  • PC 80
Splinter Cell je hra, ktorej som sa dlho vyhýbal, pretože Stealth nepatril medzi moje obľúbené herné žánre, kým som sa nerozhodol, že sa v ňom zlepším.

Čo sa hrateľnosti týka, hra je rozdelená na 10 levelov, kde viacmenej využívate tú istú taktiku schovávania sa vtieňoch. Hra je to rozhodne dobrá lebo poskytuje výzvu, a to hlavne v neskorších leveloch.

Predtým som ju považoval za Americkú a slabšiu verziu Metal Gear, (obidve hry majú podobný interface) aj keď na sa stealth tu dáva väčší dôraz, a ovládanie je oveľa lepšie. Príbeh je typický Clancyovský o tajnom agentovi, čo zachráni svet pred vojnou a zlými Rusmi (vlastne Gruzíncami), postava Sama Fishera nevýrazná, aj keď má pár dorých suchých hlášok.
Pár technických dodatkov:
-AI je trochu nevyvážená, niekedy ľahko cez nich prebehnete, inokedy vás vidia v úplnej tme a počujú čo i len najmenší šuchot. Navyše môžu vidieť cez dvere a iné nepochopiteľné miesta.
-Zbrane sú veľmi nepresné, často keď som s pištoľou strieľal na lampu, (neodrôtenú) tak sa nerozbila, aj keď by sa mala a niekoľkokrát nepriatelia zostanú stále nažive, aj keď im dám skoro jasný Headshot.
-Hra je miestasmi príliš lineárna a design úrovní občas mätúci. často sa musíte ďalej dostať cez nepovšomnuteľnú rúru a škáru a iné predmety a je tu aj otravný Backtracking.
-Nevyrovnaná naročnosť, prvá polovica je viac o vpližovaní sa, zatiaľ čo druhá je oveľa akčnejšia a nútene dochádza k prestrekám pričom Sam zomrie už po pár úderoch.
-Hra vás viacmenej núti odstraňovať niektorých nepriateľov, lebo majú pri sebe satchels ktoré obsahujú rôzne predmety a niektoré znich sú nevyhnutné na postup misie.
- podivné ovládanie, v 90% hier skáčete s medzerníkom, no v tejto hre shiftom, pretože medzerníkom používate predmety. Mierenie E-čkom a vyťahovanie inventára Control je tiež neprirodzené. Rozhodne ale oceňujem nápad ovládania postavy kolieskom myši. S kamerou som nemal vôbec problémy, môžete ju otáčať okolo celej postavy.
-Hre by sa zišlo nejaké Final score ohodnotenie, pretože nakoniec aj tak nezáleží na tom koľko nepriateľov ste zabili, koľko kariet ste našli, aké gadgety ste použili a koľkokrát vás odhalili.

A vďaka bohu, že hra má quicksave ktorý pomôže v dosť veľa ťažkých situáciách, ale nezneužívajte ho, lebo kvôli zlému uloženiu som musel prejť odznova jednu celú časť.

Hra si nakoniec ale definitívne zaslúži 80%, lebo aj keď príbeh a prostredia sú nevýrazné, lepšie technicky prepracovanú stealth hru nenájdete a pár bugov sa dá odpustiť.

Pro: Perfekne technicky vypracovaný gameplay, výborná grafika a zvuk

Proti: Nudný príbeh a prostredia, občas príliš lineárne

+12 +13 −1

Resident Evil 2

  • PC 90
Heh, dodnes si pamatuji, jak jsem přijel na návštěvu ke kamarádovi, zeptal se, co mu to tam leží za cd u kompu a on odpověděl, že nějaká blbost, nejde tam ani střílet. Já to zvědavě hodil do mechaniky a ejhle! On to Resident Evil 2! V té době jsem o něm věděl hodně málo, ale jedna z věcí byla, že je tam tlačítko pro zaměřování. A pak přišlo to nejtěžší, poprat se o to, kdo jí bude hrát. Možná bych ještě dnes dokázal z větší části odříkat celé intro Leona včetně dialogů, tahle hra mě opravdu chytla díky své hororové atmosféře. Nejvíc vzpomínám na zvuky a hudbu, ať už je to hudba klavíru, nebo krákání vran. Logické úkoly, lekačky, příběh, to vše jsem skoro až miloval. Bohužel ale hra trpěla na konzolové ovládání, špatnou grafiku a občas otravné a zdlouhavé pasáže.

Pro: Hororovost, postavy a nepřátelé

Proti: konzolové ovládání

+12

Homeworld

  • PC 70
Tak dnes jen krátce. Homeworld je velice zajímavou hrou, ve které se hráč bez používání plného 3D zobrazení jednoduše neobejde ať už jde o sledování bojiště nebo senzorů. Pravděpodobně bych jej nazval opravdovou vesmírnou strategií už jen z toho důvodu, že útok lze vést opravdu ze všech směrů.

Příběhově mě hra bavila asi tak do první poloviny; zbytek mi připadal tak nějak neslaný, nemastný.

Při soubojích flotil jsem si okamžitě vzpomněl na bitvy ze seriálu Battlestar: Galactica. Ač je grafický kabát viditelně zastaralý, boje jsou skutečně zábavné a to dokonce i pro nezávislé pozorovatele (pořád mi někdo se zájmem koukal přes rameno). Velice jsem si oblíbil mechanizmus zamknutí pohledu na určitou jednotku a bojové formace; tyhle dvě věci tak nějak dokážou vtáhnout do hry.

Naopak mě trochu iritoval nepřehledný interface a také bych nepohrdl přehlednější obrazovkou senzorů. Splněním snu by pak byla možnost přepnutí to kokpitu dané lodi a osobní zapojení se do bitvy...ale to už bych chtěl asi moc :)

Homeworld mě každopádně hodně překvapil už z toho důvodu, že je přes svůj značně pokročilý věk dost zábavný...i přes toho tvrzení se však hodně těším, až vyzkouším druhý díl, který mě prostřednictvím různých videí nadchnul o něco víc. a to nejen lepší grafikou, ale přehlednějším interfacem a širší škálou strategických možností.

Pro: Zábavné boje, opravdová 3D strategie, hudba, na svůj věk excelentní zpracování

Proti: Prapodivný interface, od určité chvíle klesající zábavnost příběhu

+12

Duty Calls

  • PC 80
Hra to opravdu není:D Ale ruku na srdce,nebylo by super mít podobnou AAA hru která si dělá srandu z jiné hry? Toto je pánové a dámy PARODIE. Tedy tupá "AI" koridory apod. jsou narážky na hru nebo spíš na hry. Ano je to tupé a krátké ale účelné a zábavné.

Pro: Že měl někdo odvahu něco něco takového udělat

Proti: Že takových her není více

+12 +14 −2

FlatOut

  • PC 75
Pěkné. Hra mě docela bavila. Od BugBearu to byla moje první hra. Můžete si zazávodit až na 39 tratích (u některých jsem se docela zapotil :) ). Dohráno za 3,5 hodiny. Nadupaná hudba od Amplifire, Whitmore nebo Full Diesel dodávají závodům správnou šťávu. A proč jsem nedal zelené hodnocení? No vadilo mi málo aut a vylítávání bylo časem otravné.

Pro: jízdní model, grafika,hudba

Proti: málo aut, vylítávání

+12 +13 −1

Far Cry 3

  • PC 70
Tak jsem se tedy odhodlal ke koupi Far Cry 3. Hra mě ihned po úvodu dokázala náramně chytnout, jak začal úvod intro a seznámení s pirátem Vaasem a hned na to zběsilý úprk z vezení, grafika pohyby postav a příběh (pomsta bráchy a kamarádů), začátek hry se prostě tvářil parádně EPICKY, na což u mě ale pořádně doplatil. To by bylo úvodem.

Dojem z příběhu a hraní.
Studio ubisoft nejsou zrovna amatéři a hry dělat rozhodně umí (assasin creed, Tom Clancy atp). Ale zpět k Tématu, takže já jako hlavní hrdina jsem vystudovaný trdlo co mělo výbornou z atletiky a po škole jsem se flákal různě po adrenalinových akcích, dobrý to ještě beru, vlastně to bylo docela prima prostě jste malý pivo vrhnutý do situace kdy má všechno zachránit a vůbec netuší co se děje, všechno rychle odsýpá zkušenosti přibývají nové charaktery nové způsoby vraždění nové zbraně, odkrývání historie ostrova a Rakyatu ( mile mě překvapily čínské dopisy a paměťové karty kdy jsem všechno nějak tak studoval a hezky na mě zapůsobilo to že jsi někdo dal tu práci a vytvořil jaký si alternativní sloupek s pěkně čitelnými informace) zní to opravdu jako ráj na první pohled a všechno by mělo být perfektní… jenže není, u mě to prostě nějak nefungovalo. A celý to působily až hrozně uměle.

Grafika, Cutscény, flóra a fauna,a zběsilé mačkání tlačítek ala xbox stlye.
Dále se pokusím vysvětlit proč mě osobně ta hra nějak nesedla, i když sem ji nakonec přelouskal do zdárného konce. Hned bych začal systéme zabití který sice vypadá grafiky nádherně ale časem a častokrát se mi stalo že "nefungoval" tak jak měl například zadrhnutí o cosi imaginárního a nebo prostě jenom to že se nepřítel divně otočil a místo zabitý následoval jenom prázdné pro máchnutí kudlou následné okamžité prozrazení a taky vytažení pistole či zabití vrhacím nožem(ano prošel jsem si tutorko a pochopil sem rozdíly v prováděni (pzn. Vysvětlivky pro jednotlivé akce jsou zvládnuty perfektně) v mém podání ale bohužel fungovaly tak 2 ze 3 možná moje chyba možná se vám to stávalo taky . Dále džungle a veškeré potvory, jednak jich bylo zbytečně mnoho a zdá-li se mi až podezřele agresivní prostě cokoliv na co jste v okolí narazily ... snad až na prasata a kozy tak vše okamžitě útočilo, což mně třeba u geparda docela štvalo, protože šel prostě po všem, ne že by ulovil něco na krmení a dal chvíli pokoj ale prostě vše co vyděl to chtěl zabít stejně tak jako šíleně velká koncentrace agresivních žraloků, na plavání jsem praktický okamžitě zanevřel protože jsme nemohl ani deset metrů od břehu. a pak celkově rozlehlost ostrova a jeho "kartografie" jo chápu jsme v džungli takže to asi bude působit tak že každý kopec a každý strom je stejný, ale prostě jsem se opravdu šílené moc ztrácel a navíc pády z "výšek" a sklouzávání po stržích a přeskakování překáže kdy se mi kolikrát stalo že jsem potřeboval na něco vylézt ale Jason si prostě řek že ne že nahoru nepotřebuje a tak proste než aby na něco "vyskočil" tak to pro jistotu rovnou "přeskočil" nevím možná moje chyba že jsem to dělal špatně, dále systém podrž klávesnici pro akci ... sakra stačí snad jenom zmáčknout ne, taky sebrání zbraň vedle těla s tím jsem měl často problémy protože i přesný pohled na mrtvolu často znamenal že sáhnu pro zbraň co leží tři metry mimo mířítko (proč proboha) co mě dále zarazilo byli přídavné úkoly "cesta lovce" a "zabij nožem" které byly ze začátku senzační, člověk se opravdu snažil i zabít jenom "šéfa" a zmizet ale to upadlo rychle do stereotypu takže později jsem už dělal jenom lov toho co jsem potřeboval pro výrobu vybavení. Další věc co mně ničila byla hláška "opustil jste vyhranění prostor pro misi, mise nesplněna".Jinak dopravním prostředkům se moc vyjadřovat nebudu jelikož jsem měl u všech stejný pocit, jak s bugatkou tak s autem či čtyřkolkou se mi jezdilo všude stejně a všude stejný problémy (co byl holí povrch přes to nejel ehm „vlak“) prostě tenhle kopec dopravní prostředek nevyjede ať chceš nebo ne. Na druhou stranu aspoň náklaďák si dokázal nějak tak proklestit cestu, teda ne zrovna džunglí ale když jste chtěli projet zátaras tak bylo poznat že máte auto o poznání větší, a taky mě naštval transportér a helikoptéra to byly snad jediný dopravní prostředky na který sem se za celou hru těšil abych pak zjistil že to jediný co je pro mě zajímaví je mi odepřeno no nic je to sice škoda ale naštěstí ne nic co by se nedalo ustát.

Story line – epický příběh epický konec epické epická epický.
Prostě všechno bude nejlepší nejdokonalejší a já nevím jaký ještě nejvíc. Ano potkáváte postavy odkrýváte ostrov a jdete si za pomstou. A papkáte drogy a prožíváte jaký si flashbacky o tom jak jste se dostaly na ostrov. A každého „bosse“ vraždíte v jakém si stavu Delíria, ano je to pěkný ale proč proboha asi pětkrát za hru, to je zbytečně moc.Pak mě zarazil konec kdy zachráníte bráchu který má pilotní licenci na letadlo ale sedne do helikoptéry což má s letadlem společné opravdu jen létaní, ovládání je komplet jiné vím o známého co má též pilotní licenci, to ale nevadí je to hra takže pohoda, ale to že že s vámi proletí celou základnu místo toho aby hned pádil pryč ... to mně hodně NAŠTVALO jo dobrý stal se ze mně rambo a chtěl jsem všechny vraždit ale když sakra zachráním bráchu tak s nim chci hned vypadnout ne se mstít dál, A taky Citřin chrám na konci kdy jsem si měl vybrat mezi kamarádi a novým osudem... na mě to bylo prostě přehnaný ... nevím prostě jsem byl ze hry jako z celku zklamán.

Klady záležitosti které se mi líbili.
Abych ale jenom nehanil. Takže UBISOFTU musíme nechat 1. Grafika a optimalizace, všechno nastavený na Ultra a krásně hladký plynulý přechody dne a noci a východ slunce kdy papsrky prořezávají džungli je nádherný (pzn. strejda má chatu na Šumavě a dokázat si ráno přivstat a kochat se vycházejícím sluncem, je prostě Euforický pocit na kterým nedám dopustit a zde byl splněn do puntíku snad poprvé sem se u hry dokázal kochat tak jako ve skutečném životě) takže bomba, dále systém RPG skill pointu a přerozdělování kdy je se věci učíte s jakousi takousi logickou posloupností a tvorba podpůrných látek z bylinek, ano uznávám udělat si rentgenové vidění je sice nesmysl(bylo to ujetý, ale správným způsobem)dále léčení a stimulanty to jsou věci které se sem už vzhledem k prostředí hodí a pasuje tak jak má... takže opět bomba. Potom velké plus "zkoušky rakyatů" těch nebylo mnoho takže jsem si je docela užil navíc se to většinou odehrávalo trochu jinak díky různým zbraním takže taky dobrý. No a nakonec docela široký výběr zbraní a možnost jejich upravování, sice sem na všechno rval tlumič a optiku ale i tak jsou to prvky které celé hře pomůžou, sám jsem tahal hlavně luk a granáty (parádní náhrada za raketomet)potom snipu s tlumičem na pohodlnou likvidaci z křoví, klasika SPAS12 na řešení potíží „closed assault weapon systém“ a nějaká útočná puška jako obyčejná záloha. No a jak již bylo zmíněno na začátku... začátek příběhu a celkově začátek hraní a seznamování s herními principy a postavy, opravdu snad každý kdo byl v hlavní dějové linii měl své kouzlo teda až na hoyeta, ten na mě působil jako kretén a ne jako záporák. To by bylo snad vše a doufám že jsem vám uspokojivě vysvětlil mé nízké hodnocení.

Děkuji s pozdravem
FM

Pro: zbraně, dovednosti, grafika,hudba, postavy, příručka která obsahovala pěkné čtení

Proti: Xboxoví styl akce (držení kláves) druhá polovina hry, závěr a celkově klišé story

+12 +14 −2

Warhammer 40,000: Dawn of War

  • PC 90
Co o tomhle říct? Tak já měl svět Warhammeru rád, hlavně tenhle modernější, ale hry mne nějak nelákaly, sám nevím proč, takže ani Dawn of War nějaké velké lákadlo nebyl. Mnohem později jsem si vybíral nějakou hru, dostal jsem chuť na strategii a našel jsem tohle. Cena nízká, popis zajímavý a ve finále je to Warhammer 40k, co víc chtít?
Víc. Ke svému neskutečného překvapení jsem zjistil, že se jedná o opravdu skvělou hru. Dobrá, mám spíš radost, že je to dobrá hra z prostředí čtyřicítky káčka, ale i po strategické stránce jsem byl spokojen. Asi nejvíc tím, že stojím proti přesile, která je navíc i dost silná. Sice jsem si dal poněkud těžší obtížnost, ale stálo to za to. Orkové byli nepříjemní nepřátelé, když se dostali na tělo, Eldary jsem tedy taky nemusel a vše to ještě navíc doplňovalo to, že můžete mít jen omezený počet jednotek, takže žádné orgie ala CaC se nekonají.
Příběh a mise jsou klasické Warhammerovské, nic víc k nim říci nemohu. Může se to líbit i nemusí. Mě se to líbilo.
Prostě jsem si po dlouhé době skvěle zapařil. Nejlepší Kapitula Blood Ravens ve skvělé strategii, to je něco, co opravdu můžu. Hra vás nutí občas i zapřemýšlet, čím vybavit svoje muže, kudy je poženete, jestli tam prostě vtrhnete, nebo vytvoříte i zálohy, protože někam jen tak vtrhnout je sebevražda, alespoň tedy na nějaké lepší a tužší nastavení. Já to totiž nemám rád nějak přehnanou obtížnost, ale tady jsem si to užíval. Víte, ve většině her to je jenom o tom, že protivník dává větší dardy, nebo jich je víc, ale nic jiného se nezmění. Tady máte šanci bránit se, měnit taktiku, používat rozličnou výzbroj. Ne vybuduj základnu co nejrychleji, nebo protivník má super zbraň, za chvilku se spustí.
Byl jsem spokojený a spokojený jsem doteď. Mrzí mne, že na mém notesu hra padá, takže její hraní prostě není ono, ale to snad časem odstraním a hře samotné to nevytýkám. Skirmish a mulťák její hratelnost prodlužují, dávají vám možnost vyzkoušet si i jiné rasy, což je tuplem fajn, zkrátka bezva hra na dlouhé večery. A pro následovníky Zlatého trůnu je to tuplem povinnost...

Pro: dobrá strategie z dobrého prostředí

Proti: končí to

+12

Commander Keen Episode 4: Secret of the Oracle

  • PC 80
Před časem jsem si oživil starou (retro) klasiku Keena 4. Pamatuji si, jak jsem to hrál, ještě jako malý capart a ani po těch letech to neztratilo své kouzlo.
Slimáky, odporné houby, nadrogované míče, otravné komáry a už ani nevím, co všechno jsem zde musel přeskákat nebo zastřelit, abych zachránil těch pár důležitých stařešinů. Přiznám se, že mi párkrát došly nervy. Stačil jeden špatný pohyb a už jsem misi musel hrát od znova. Pak jsem však zjistil, že hra jde ukládat i během mise!
Líbilo se mi různorodé prostředí od lední pevnosti, přes neviditelné město, po tajemné pyramidy.
Mezi všemi těmi novotami byl pro mě Keen malým vysvobozením a navracením do dětství. Alespoň na chvíli...

Pro: Stará klasika

+12

Mass Effect 3

  • PC 90
Vlna kritiky sa zniesla na tretí diel Mass Effectu krátko po vydaní. Chápem, ale zdieľam len čiastočne. Epilógom som si zážitok z tohto výnimočného sveta nenechal pokaziť, asi aj preto, že som ho očakával.

Podľa môjho skromného názoru, pokiaľ ide o akčnú zložku, je Mass Effect 3 najlepší diel série. Hlavne vďaka zlepšenému zbraňovému systému i počtu biotických a iných schopností, ktoré môžu postavy využívať. Na kosť ohlodaný systém zbraní a schopností bol azda najväčšou slabinou druhého dielu v porovnaní s jednotkou a trojkou. Každá zbraň je výnimočná, má trochu odlišné vlastnosti a má svoje klady i zápory, takže i keď je tu zbraní na niekoľko desiatok, každá má svoje využitie. Napríklad u brokovníc: zatiaľ čo u jednej prebíjate po každom výstrele, odvďačí sa vám obrovskou silou a slušnou presnosťou. Iná sa prebíja po troch výstreloch a má väčší rozptyl, čo ju robí lepšiu zbraň na blízko. Každý si vyberie, čo mu vyhovuje, možností je mnoho. Hlavne oproti prvému dielu, kde sa zbrane líšíli len počtom výstrelov do prehriatia a veľkosťou poškodenia (čo prakticky znamená, že ste mali tie isté zbrane od začiatku do konca, akurát so zmenenými štatistikami), je to veľký posun dopredu. Parťáci sú v boji vďaka zvýšeniu počtu schopností účinnejší, takže už sa nestane, že taká Tali je použiteľná len proti syntetickým nepriateľom. Aj samotný Shepard dostane do vienka viac schopností, čo robí akciu rôznorodejšou. Nepriatelia dokážu konečne hádzať granáty, čiže hráč už nebude celý boj tráviť zalezený v jednom kryte. Pozitívna zmena.

Postáv ubudlo, čo je škoda, nové postavy (James, EDI, výzorovo upgradnutá Ashley) nie sú nič extra, vyzerajú ako ústupok pre tínedžerského hráča. Aspoň, že Ashley je stále rovnaká mrcha a EDI má z času na čas nejakú zaujímavú otázku v rukáve. Zamrzí redukcia intenzity volieb pri dialógoch, no radšej tento systém, kde sa dá s postavami pokecať skoro po každej dôležitejšej misii, ako v prvom dieli, kde sa asi tak po troch rozhovoroch s postavou nemal človek čo nové dozvedieť. Interakcia medzi ostatnými postavami poteší, práve takéto detaily ma na hre dosť bavily (vzťah Garrusa a Tali pred záverečnou misiou, Garrus/James sa predháňajú, kto z nich je väčší borec, atď.). Hráč má naozaj možnosť vytvoriť si silné puto s postavami. V priebehu hrania som zistil, že občas je lepšie si zvoliť renegádsku odpoveď ako paragonskú, kde Shepard trepne nejakú úplne samozrejmú sprostosť typu "Musíme zničiť Reaperov za každú cenu" - jednoducho scenáristická bezradnosť. Krátke odpovede v konverzačnom kolese boli niekedy nedostatočné vzhľadom na to, že Shepard povie viac či menej odlišnú odpoveď než tú, čo si hráč pod krátkou odpoveďou predstavuje.

Logika nikdy nebola silnou stránkou Mass Effectu. Či už dejová, alebo čo sa týka level dizajnu. Shepardove varovania nikto nebral vážne i po tom, čo sa mu podarilo zachrániť citadelu pred Reaperom a odvrátiť hrozbu Collectorov. Boli sme hlúpi. A za stupiditu sa platí. Cerberus napadne Citadelu, ktorá by mala byť najlepšie stráženým miestom v galaxii, ako keby sa nič nedialo. Koniec, kde vás a Andersona v 40 km dlhej citadele teleportuje do bezprostrednej blízkosti riadiaceho panela (Reaperi asi nie sú tak chytrí, ako sa zdá...). Deux Ex Machina záver a nelogickosti spojené zo záverečnou animačkou. Catalyst dá Shepardovi na výber 3 možnosti - pričom Catalystovo odôvodnenie, prečo ich Shepardovi dáva, je odbyté krátkou odpoveďou a ani tá nemá poriadný logický základ. 2 konce sú pritom úplne nezmyselné (kontrola, deštrukcia - prečo s tým zrazu Catalyst súhlasí, keď arogantne obhajuje svoju pravdu, že organikov treba zničiť?) a tá stredná - syntéza, je vraj podľa Catalysta najlepšia, no sám to neuskutoční a necháva Sheparda vybrať. Možnosť syntézy už ani nezapadá do žánru sci-fi, ale do fantasy a ničí tým snahu o vierohodne a logicky vystavaný svet. Prečo Reaperi neobsadia Citadelu skôr, keď je centrom moci v galaxii? S tými nezmyslami by sa dalo pokračovať. Najlepšiu časť hry tak tvorí liečenie genofágu (i keď nechápem, prečo radšej nezvýšili možnosť pôrodu na prijateľnejšiu hranicu), gethsko - quarianská vojna a rozhovory s charizmatickým Illusive Manom. Politika hrania multiplayeru pre dohranie s najmenej katastrofickým koncom je podvod a žiadne nasledujúce dlc-čka to neospravedlňujú, keďže hodnotím túto hru, nie dlc. Najlepší koniec? Vypnúť hru po Andersonovom "We made it".

Vedľajšie misie sa pohybujú od veľmi dobrých (Grissom Academy) po ľahko zabudnuteľné. Zháňanie War Assets cez skenovanie planét mi prišiel ako dosť divný spôsob zháňania spojencov. Ešte divnejšie bolo získavanie questov od osôb v citadele. Stačí len okolo danej osoby prejsť, človek si ani nemusí vypočuť rozhovor a už má úkol v denníku. Ten je, čo sa týka questov odfláknutý, všetko nahádzané na jednu kopu, aktualizácie doterajšieho priebehu sú buď minimálne alebo neexistujú. Veď ak nájdete nejaký artefakt, prečo sa babrať s hľadaním postavy, o ktorej ani neviete, že existuje, pričom vám nevedome zadala úkol.

Na záver dodám, že i napriek mnohým negatívam ma tretí diel ohromne bavil. Veď v tom, čo robí nielen tento diel, ale celá trilógia dobre, robí dobre takým spôsobom, že v hernej brandži prakticky nemá konkurenciu.

Pro: premyslené univerzum, postavy a vzťahy s nimi, výprava, znovuhrateľnosť, rozhodnutia ovplyvňujúce osud galaxie

Proti: prehnane účelový a nelogický scenár, občas telenovelové bláboly, quest management, nutnosť hrať multiplayer pre "najlepší" záver, zníženie počtu dialógových možností

+12 +17 −5

Hacx

  • PC 60
HACX má za sebou poměrně pohnutý vývoj. Jednalo se o poslední komerční hru na Doom 2 engine (myšleno před renesancí v podobě Urban Brawl: Action DooM 2) a vývoj byl poměrně uspěchaný, předpokládám kvůli konkurenci v podobě her typu Quake, které byly v té době už technologicky někde jinde. Z původně komerčního počinu se postupně stal freeware a v roce 2010 vyšla upravená verze 1.2, která krom jiného umožňovala narozdíl od původních verzí hrát HACX standalone způsobem, například v enginu ZDoom. V současné době autoři pracují na verzi 2.0, která by měla obsahovat 35 levelů (místo původních 21), ale těžko říci, jestli vývoj dotáhnou zdárně do konce (poslední verze r61 z ledna 2012 zatím není komplet hratelná, úplně chybějí některé mapy a jiné jsou zatím nekompletní).

Hra obsahuje komplet novou grafiku, nepřátele, zbraně a zvuky. Je samozřejmě otázka, nakolik se jedná o kompletní změnu a nakolik o přeskinování. Někteří nepřátelé svým chováním vyloženě evokují své předobrazy z Doom II: Hell on Earth a ačkoli hra vypadá na první pohled úplně jinak, tak i předměty jsou v podstatě tytéž, vyloženě nových herních mechanismů (až na tříštící se sklo a diskutabilní cyberspace) se v podstatě nedočkáme, osobně jsem spíše čekal něco na způsob geniálního Strife, nicméně HACX začal jako TC, takže je chyba spíše na mém přijímači.

Zbraně jsou poměrně nápadité. Úder pěstí nahrazuje kopání nohou (v r61 už funguje na způsob Duke Nukem 3D jako sekundární útok s libovolnou zbraní), místo motorové pily je zde Hoig Reznator, původní pistole je nahrazena pistolí střílející náboje po dvojicích (díky tomu je pistole maličko použitelnější v porovnání s Doom II: Hell on Earth). Místo brokovnic tady máme Tazer a Cryogun, zajímavé, leč poměrně nepřesné zbraně, přesto jsem je využíval celou hru. Dále pak stylové Uzi (které žere náboje po tunách), Photon 'Zooka (které jsem pro její pomalost příliš na chuť nepřišel), výborný Stick a nakonec rychlejší a slabší obdobu BFG jménem Nuker.

Stěžejní problém HACX podle mého spočívá právě v nedodělanosti (týká se i mnou hrané verze 1.2). Hra obsahuje některé úrovně, které představují cyberspace, bohužel je vizuálně i kvalitativně velmi podobný tomu v William Shatner's TekWar spíše než jasné, přehledné a matematicky čisté abstrakci v System Shock. Zejména v úrovni Anarchist Dream jsem přemýšlel, pod vlivem jaké látky tvořil jak leveldesignér tak autor hudby (úroveň je naprosto nepřehledná a chaotická už použitým halucinačním barevným spektrem). Některé úrovně obsahují třicet nepřátel, jiné 220 (přičemž počáteční jsou často těžší a nápaditější než finální). Skákání chybí místy poměrně citelně a pohled hlavního hrdiny je posazen proklatě nízko. Graficky je hra taktéž rozporuplná, krásně otexturované levely se střídají s amatérskou grafikou jako na běžícím pásu.

Pokud autoři dotáhnou verzi 2.0 do konce, tak by mohlo jít o osmičkovou záležitost (za zmínku stojí mimo jiné i zamýšlená změna pořadí levelů tak, aby za sebou následovaly více logicky). Takto se bohužel díky nedomyšlenosti a nedodělanosti jedná o lehký nadprůměr, nicméně stále stojí (zejméně jste-li fanoušky cyberpunku) za zahrání.

Pro: Komplet nová grafika, zbraně a nepřátelé, velikost, rozlehlost a nápaditost některých úrovní

Proti: U většiny novinek se jedná v podstatě pouze o reskin, nevyváženost, nedodělanost

+12