Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Rochard

StradyStrady
Dohráno
  • PC 65
O hře Rochard jsem se dočetl naGames.cz, kde byla vychvalována až do nebe. Proto jsem si počkal až bude někde k mání za pěkný peníz. A k mání byla (a zatím je) v the Humble Indie Bundle 6, tak jsem neváhal a koupil.

Johna Rochard je oplácaný důlní vrtač ve vesmíru s pořádný kňourem pod nosem. Když řeknu, že začátek hry začíná velkým objevem v dole asi tím nikoho nepřekvapím. Děj hry se pak odehrává podle předpokladu. Psát něco dál už nemá cenu, jinak vše prozradím.

Hra je dělaná jako plošinovka s logickými úkoly. Úkoly řešíte s pomocí vesmírné zbraně (která umí přenášet věci a samozřejmě střílet) a snížením gravitace, kterou využijete nejen při skoku. Obtížnost úkolu je nulová, spíše bylo těžší najít všechny zlaté pásky.
Herní doba je 5 hodin, co mě opravdu překvapilo. Čekal jsem tak 3 hodinky a bude po všem. Pravda je, že jeden achievement je dohrát celou hru do 3 hodin.

Verdikt: Mám rád plošinovky tak i logické hry - Rochard není špatná hra je dobrá (na relax) jenom nesdílím takové nadšení lidí kolem a ani autora recenze na Games.cz.
Proto dávám 65%

Pro: Zajímavý nápad na hru, logické hádanky.

Proti: V ději se opakuje stejná věc třikrát.

+12

Making History: The Calm & The Storm (Gold Edition)

RedfieldRedfield
Dohráno
  • PC 65
Polovina září 1938. Mnou vedené Československo se připravuje na nevyhnutelné – Mnichovskou dohodu. Z této situace existují jenom dvě východiska: přistoupit na nároky Německa, nebo se bránit. V mém případě ale existuje jen druhá možnost. Podstoupit Hitlerovi průmyslově rozvinutou Plzeň, to by bylo strategické harakiri. Poslední tah před Mnichovem posiluji hranice, dostavuji opevnění, připravuji se, že v zájmu obrany se vzdám „osvobozeného“ Maďarska a Podkarpatské Rusi, domlouvám taktiku s polským spojencem a připravuji se na masivní útok z okupovaného Rakouska…

Po neúspěchu s Arsenal of Democracy jsem se rozhodl opustit vody grand strategií ve prospěch něčeho více… casual. Má volba díky naléhání kamaráda nakonec padla na tahovku Making History. A rozhodně se nedá říct, že bych čekal, kolik zábavy mi tahle tahová strategie nabídne.

Graficky hra není nic extra, ale na druhou stranu je velmi přehledná (jak mapa, tak interface). Stejně tak zvukově je to docela šeď, ale v multiplayeru jsem hudbu stejně nijak nevnímal.

Oproti Arsenal of Democry jsem nezůstal trčet pod lavinou všemožných dat, statistik a tabulek, Making History mi naopak naservírovalo jednodušší gameplay, který pro mě byl ale zábavnější. Neslyším náhodou v dáli nabíjení neměckých samopalů a broušení britských nožů…?

Doslova na poslední chvíli vyhlašuje Francie válku Třetí říši a Mnichov se nekoná. Ale Francie je bez spojenců a na zemi i ve vzduchu mnohem slabší. Pád Francie je nevyhnutelný. O dva týdny později, když Francouzi už pomalu vytahují svůj největší vynález, dáváme dohromady s kamarádem Československo-Polskou alianci a o chvíli později vstupujeme do války podepsáním aliance s Francií. Německo zatím muselo rozdělit své jednotky mezi hranice s našimi státy a roztříštěné jednotky nejsou schopny vzdorovat. Do měsíce padá Berlín a jihovýchodní Německo. Praha a Bratislava zatím chrlí jeden tank Lt. 35 za druhým a brněnská pěchota míří zajistit nově vzniklé hranice s Itálií. Na začátku února 1939 už je Německo kompletně obsazeno. Československo kontroluje na suroviny bohatý jih, Polsko velké přístavy na severu a Francie… Francie stále kontroluje stejné území jako na začátku války.

Mapa Making History je rozdělena na různě velká území (Německo má těchto území asi 12, oproti tomu třeba Afghánistán má jedno), které jsou zdrojem důležitých surovin. Nebo taky vůbec ničeho, vlastnit hladové Somálsko je opravdu za trest. Alfou a omegou jsou však samozřejmě města zajištující přísun zbraní, peněz, jednotek, nebo provádějící výzkum. Nemít rozvinutá města v Making History rychle vyústí v záplavu sankcí a ve válce je jediné východisko slavný francouzský vynález. Itálie by mohla vyprávět. Stejně tak důležitý je samozřejmě výzkum, který je sice významnou trhlinou v ekonomice, ale vyspělejší technologie neuvěřitelně lehce změní průběh války.

Mapy jsou ve hře v podobě scénářů, které obsahují všechny důležitější mezinárodní události, a díky obsaženému editoru je možné se pokusit zvrátit druhou světovou třeba s Egyptem. Mým osobním favoritem byl rozhodně scénář Rise of the Reich, probíhající v letech 1933-1945. Není nad to představovat Španělům úplně nové PzIV. Díky editoru je pak taky k dispozici spousta neoficiálních scénářů, od Studené války až po sci-fi.

Nakonec musím zmínit AI, která se sice někdy chovají zvláštně a diplomacie je často dost „náročná“, ale jak dojde na boj, dokáže většinou docela zatopit.

Jak jsem Making History zprvu podceňoval, nakonec jsem musel uznat, jak moc jsem se zmínil. Nabízí slušnou porci zábavy a jednodušeji proniknutelný systém než Arsenal of Democracy.

Na konci roku 1945 patří Československu celá jižní Evropa, těžce vydobyté Britské ostrovy, sjednocená Afrika a několik menších území na Blízkém východě a na místě bývalého Sovětského svazu. Polsko zatím ovládá sever Evropy, a drtivou většinu Asie, kromě několika území Japonska a Číny, teď sevřených v kleštích. Spojené státy do války vstoupily až příliš pozdě.

Pro: gameplay, scénáře, editor, přehlednost

Proti: hudba, diplomacie

+12

Rise of the Triad: Dark War

Dan9KDan9K
Dohráno
  • PC 65
Hra je to na svou dobu již poměrně zastaralá a přesto tak pokroková. Nemá smysl si nalhávat, že omezeni na 90 stupňové úhly hře neubližuje, ale autoři z toho vybruslili elegantně.

Je obdivuhodné, jak dokázali tvůrci engine Wolfensteina tak upravit. To, že autoři mohli libovolně zvednout strop umožnilo daleko snadnější orientaci v prostoru. Jednotlivé levely se zkrátka daleko více odlišují.

Ohromným kladem je také zničitelnost čehokoliv, krom zdí a odrážečů. Je vidět, že autory jsou lidé, kteří v budoucnu budou stát za jedním z interaktivních vrcholů 3D akčních her - Duke Nukem 3D.

Hodně na mě zapůsobila možnost projít se ve dvou vrstvách. Jak po podlaze, tak i na plošinkách visících ve vzduchu. Je jasné, jak problematické něco takového muselo v roce 1994 být. Stejně tak možnost otáčet se libovolně v prostoru. Nechápu, jak to s enginem Wolfa zvládli, když tohle neuměl ani Doom.

Samotný gameplay je velmi pestrý díky ohromnému množství odrážedel a pastí. Velmi málokdy máte okolo sebe jen holé stěny a nemusíte řešit žádnou vykutálenost.

Systém zbraní mi přišel trošku horší. Tři zbraně mají neomezenou munici, ale nevidím jediný důvod, proč po získání třetí zbraně, samopalu (někdy ve druhém kole), používat ty první dvě. Dále pak sbíráte zbraně s omezenou municí. Ta vám ale moc dlouho nevydrží. Tudíž podobně jako ve Wolfensteinovi nebo v Blakeovi, je to hra, kde 90% času používáte jednu zbraň.

Ty s omezenou municí jsou však luxusní a jejich počet je vskutku velký (kolem devíti plus ještě možnost být bohem a nějaký vlkem či co)

Pro mě je však největším kladem hudba Lee Jacksona. Pokud nemáte averzi na MIDI, tak jenom doporučuji. Neskutečně nabitý soundtrack plný skvělé hybné muziky, která zvedne náladu a v jednom kuse se v ní něco děje.

Nepřátelé mi nepřišli příliš zajímaví, "příběh" je těžké béčko. Obtížnost je někdy docela vysoká ve smyslu: "najdi v jednom rohu jedné místnosti nenápadné šlapátko, které otevře dveře na druhé straně mapy". Měl jsem ale na tohle štěstí a nějakým záhadným způsobem jsem se nikdy nezasekl. Jednotlivé levely jsou někdy překvapivě dlouhé, jejich samotný počet byl však akorát.

Hra jako celek je velmi netradiční. Člověka odpuzuje i přitahuje zároveň. Dneska už je to takřka zapomenutý titul, ve stínu her od ID Software, ale to nic nemění na tom, že ROTT je hodně stylová hra a vyšlapala pěšinku pro pecku všech pecek - Djůka tři dé.
+12

Arcania: Gothic 4

EbbEbb
Dohráno
  • PC 55
Technická stránka - časté CTD, blikajúce či vyčiernené textúry a ikonky, cut-scény a videá, ktoré sa neprehrávajú, či chýbajúce zvuky - sa dá odpustiť, ak zvyšok hry stojí za to. Pri Arcanii to platí len čiastočne.

Vždy som mal dojem, že čaro Gothic 1 a 2 bolo okrem drobností typu, že hráč keď chcel získať kožu, zuby či drápy zo zvierat tak na to potreboval skill, keď vstúpil do domu tak ho vždy sledoval majiteľ, keď chcel mäso musel ho upiecť na ohni, aj v dôležitých rozhodnutiach na začiatku kapitoly - napríklad pri výbere frakcie. Toto všetko v Arcanii absentuje.

Druhé čaro Gothicu spočívalo v dobre navrhnutom svete, v ktorom hráč metódou pokus omyl zisťoval ktorých nepriateľov môže premôcť a ktorých nie. Často sa po level-upe vracal na rovnaké miesta, ktoré predtým nezvládal a takto rástla jeho postava. To v Arcanii rovnako absentuje. Svet je lineárny (ale nie až tak ako Witcher či Bioware) a combat značne jednoduchý -- ale relatívne zábavný.

Okrem toho mal Gothic 1 a 2 nezameniteľnú atmosféru, relatívne dobrý príbeh s minimom cliché (až na pár do oči bijúcich výnimiek) a skvelé dialógy. Arcania nemá atmosféru, príbeh je otrasný a dialógy sú komické.

Arcania je akčné a plytké RPG, a ak sa odosobním od toho, že s Gothicom má spoločný len názov, pár zhodných NPCčok a monštier, tak sa Arcania hraje relatívne dobre. Dá sa to hrať vo windowed mode, extrémny rýchly saving & loading, všetko plynie rýchlo, žiadne záseky, jednoducho je to solídna oddychovka.

Konečný dojem je teda značne rozporuplný. Určite ma to bavilo viac než Divinity II, sralo menej než Gothic 3, ale zároveň sa to na priamu konkurenciu - Risen, ani zďaleka nechytalo.
+12 +14 −2

Alfred Hitchcock Presents The Final Cut

hellhouse99hellhouse99
Dohráno
  • PC 70
Už dlouhou dobu jsem se pokoušel rozehrát tuhle adventurku. I když nejsem filmový znalec celé filmografie Alfreda Hitchcocka (viděl jsem všeho všudy asi čtyři jeho snímky - všechny skvělé), nebál jsem se hru rozehrát, protože se o ní psalo jako o lehce nadprůměrné adventuře, která je vhodná i pro neznalé A.H.

Hlavní postava je soukromý detektiv Joseph Shamley, který přijíždí z velkoměsta do odlehlého filmařského městečka stojícího u skal, které svými vlnami omlacuje příliv oceánu. V tomto malém městečku se rozhodne Marvin-Jordan, coby vlastník celého prostranství a velký fanoušek Alfreda Hitchcocka, natočit film. Natočením vzdá hold slavnému umělci. K úspěšnému dokončení mu ale zbývá něco kolem dvou týdnů. Marvin-Jordan je smrtelně nemocný, nezbývá mu mnoho času. Navíc se jeho štáb beze stop vytrácí. A tak se může hlavní hrdina pustit do pátrání. Postupem času odhaluje kousky případu a dostává se na kloub záhadám.

Ve hře není mnoho postav. Navíc mě osobně prostě žádná postava k srdci nepřirostla a to ani hlavní hrdina. V úvodu tak nějak bloumám nádherným okolím. Získávám klíče a přístupové karty od zamčených místností. V nich prozkoumám šuplíky a získám další přístupové karty a klíče do místností. A tak nějak se v tomto duchu nese celá hra. Sem tam odhalíte kus tajenky, nějaký ten ingame snímek, nebo ukázka ze skutečného filmu Hitchcocka a jede se dál. Zase prozkoumáváte šuplíky. Řešíte puzzle. Ani konec to pro mě nezachránil.

Potěšila také kamera, která snímala jedno a též místo několika různými úhly (i vzdálenostmi). Kamera volila pohled podle toho, kde zrovna stála hlavní postava. Tady jsem odpustil i hluchá místa, kdy jsem se mnohdy dostal mimo obraz.
Překousl jsem nezvyklé ovládání (Alone in the Dark jsem hrál, takže mi ovládání postavy šipkami nevadilo). Na neobvykle řešený PDA inventář jsem si zvykl také. Ale rozhovory s postavami mě nudily a já jsem ani po rozkrytí další tajenky necítil nějaké zadostiučinění. Hra je dobře zasazena, hudba je vhodná, ne však mistrná. Okolí hezky vymodelované. Tak proč jsem se vlastně nudil? Možná je hra vhodná opravdu jen pro fanoušky A.H. Podrobněji zde.

Pro: nádherné grafické ztvárnění, Hitchcock, místy světlé dějové chvilky

Proti: postavy, děj

+12

Scratches

SolidorSolidor
Dohráno
  • PC 60
Scratches je audiovizuálně dobře zvládnutá adventura, která dokáže zalézt pod kůži. Dům, ve kterém spisovatel Michael Arthate setrval několik dnů, působí velmi nepříjemným dojmem. Samota je cítit na každém rohu a odhalování minulosti pomocí deníků a dopisů je možná až překvapivě zajímavé.

Graficky působí viktoriánská vila perfektně. Všechny místnosti i chodby jsou zpracovány detailně a nepůsobí jednotvárně. Venkovní prostory jsou o něco horší. Většinou vypadají dost nepřirozeně a uměle. Naštěstí čas trávíte hlavně v interiérech, takže lze nad zahradou přimhouřit oči. Soundtrack perfektně dokresluje atmosféru, ale neobsahuje žádné vyloženě nezapomenutelné kousky. Nicméně hudba se ke hře hodila. Stejně tak i dabing je na profesionální úrovni. Jen trochu škoda, že jsme nemohli, mimo mluvené slovo, slyšet i myšlenky hlavní postavy.

Přiznávám, že jsem používal návod a s ním dohrání trvalo nějakých šest hodin. Bez něj tipuji asi dvojnásobek. Myslím, že ideální délka pro mystery adventuru. Problém vidím v tom, že za celou dobu se ,vyjma závěru, vlastně nic nestane. Nebýt Michaelových nočních můr asi bych si těžko vybavil zajímavější moment. S tím souvisí prakticky nulová znovuhratelnost. Také se pořád dostavuje pocit, že tohle už někde bylo. Opuštěný dům s temnou minulostí tady často byl a ještě mnohokrát bude.

Pro fanoušky žánru jistě kvalitní hororová adventura. Ostatním Scratches nabízí sice skvělý zážitek, ale průměrnou hru.

Pro: grafika , dabing, hudba, závěr

Proti: žádná znovuhratelnost, nedostatek zajímavějších momentů, nulová originalita

+12

Rome: Total War

Kosi..Kosi..
Dohráno
  • PC 100
Nakonec musím dát 100% (dnes dohráno za Brutovce na very hard / very hard) Sice se občas chybička najde, ale je jich po čertech málo. Když srovnám délku hrací doby s ostatními strategiemi, musím zaplesat. Výborná muzika, atmosféra. Neskutečně grandiózní kampaň :)

Pro: Velká mapa, strategicko taktické prvky, rodokmen, hudba, atmosféra, délka, provázanost herních prvků..

Proti: některé prvky časem začnou otravovat: neustálé řešení nepokojů, neustálí bandité, někdy chyby u UI jak na velké mapě tak v bitvě (most přes řeku)

+12

The Elder Scrolls V: Skyrim - Dawnguard

GarretGarret
Dohráno
  • PC --
Jedinou podstatnou změnou, kterou přináší Dawnguard a díky které je vhodné jej mít nainstalovaný, je strom dovedností pro vlkodlaky a možnost stát se vampýrem (tedy obojí, co už mělo být v původní hře). Vše ostatní je jen omáčka nepřesahující nekvality questů původní hry. Vandrování v Soul Cairne mi připomnělo „zábavné“ chvilky při zavírání bran v Oblivionu, u hledání Auriel´s Bow jsem nudou spadnul ze židle. Vskutku mizerný čelendž.

Nesnáším vampýry. Proto je jasné, že má volba hraní za spolek Dawnguard byla to jediné, co připadalo v úvahu. Příběh se nakonec neukázal v nijak positivním světle, i když to byla jediná věc, která mě hnala dopředu. Čekal jsem zajímavé rozuzlení, dostal jsem pouze hlavu Harkona. Díky „chytrému“ rozmístění questů hráč neustále cestuje úhlopříčně přes celou mapu, takže mé poctivé hraní vzalo za vděk srabáckému Fast-travel.

Oproti tomu se mi velmi líbí, že se větší část DLC odehrává na mapě původní hry a není to nově vytvořený prostor mimo hlavní mapu (aka Fallout NV). Celý příběh je tak velmi nenásilně vsazený do dění Skyrimu a nic mi nebrání si plnit další questíky kolem a kolem. Možnost hrát za obě strany konfliktu se taky počítá.

Herní doba: cca 5 hodin čistého času při plnění vedlejšáků
+12 +14 −2

Painkiller: Hell and Damnation

LukaskonLukaskon
Dohráno
  • PC 65
Když jsem se doslechl, že má vyjít nový Painkiller a že to má být remake původní hry, říkal jsem si: hurá, bude to pecka jako Serious Sam HD – čili nový engine, nové efekty, textury a nové mody pro multiplayer a hlavně coop mod. Bohužel realita je jinde. Ano, máme konečně slušnou grafiku, pěkné modely potvor a zbraní, opravdu kvalitní animace a další věci, jenže pak tu máme celou plejádu neduhů, které v mých očích srážejí tuto HD verzi hluboko pod původní hru.

Z 24 úrovní z Painkillera a 10 úrovní z BooH se nám HD verze smrskla jen na 10 úrovní z Painkillera a 4 úrovně z BooH přičemž místy nejde o kdovíjak povedené úrovně. Proti Opeře, Bláznivému parku, Sirotčinci, či třeba Atriu nic nenamítám ale Továrna, Koloseum nebo i Hřbitov jsou podle mě příliš nudné a nezajímavé úrovně. Zkrátka se daly vybrat lepší. Ovšem pokud by byli tvůrci co zač, nemuseli nic vybírat a zpracovali by rovnou všech 34 úrovní, případně by v rámci DLC časem přepracovali i další pokračování (Overdose a spol.) Zkrátka tak, jak by se na kvalitní HD remake slušelo.

Nejen počet úrovní se nám však smrsknul – nejinak dopadli i nepřátelé. Ta tam je rozmanitost druhů monster, kdy jste se v každé úrovni mohli těšit na tři-čtyři nové kousky. Potěší alespoň jedna zcela nová zbraň, která je svými funkcemi opravdu geniální.

Typickým Painkillerovským prvkem jsou tarotové karty. Sice tu není žádná karta, kterou by hráči původního Painkillera neznali, ale potěší skutečnost, že jich tu je hodně a že z některých úrovní je možné vyhrát až dvě karty. Tento prvek značně pomáhá znovuhratelnosti alespoň některých úrovní, když už ne celé kampaně. A jen tak mimochodem - absolvujte tutoriál, protože i tam jde vyhrát karta. :)

Pak tu máme řádku, sice malých, ale nepříjemných skutečností…
- Už nejde vypnout bojová hudba a nastavení hlasitosti je pro ambient i bojovou hudbu stejné, takže kdo metal nemusí, má smůlu.
- Nová hudba je v porovnání s původním soundtrackem otřesná a bez nápadů – ještě štěstí, že většina skladeb je původních.
- Dříve pohyblivé předměty (žídle, bedny, dveře,…) jsou pryč a nebo jsou zcela statické, takže okolí vypadá úplně mrtvě.
- To samé stromy nebo tráva – nic se nehýbe. Pamatujete na starou závěrečnou úroveň Pekla? Tak takhle mrtvě se tváři všechny úrovně.
- A aby toho nebylo málo, chybí efekty počasí (déšť, sníh, vítr) přestože i v původní hře počasí bylo a krásně dokreslovalo atmosféru.

Nemůžu nezmínit také Coop mod, který sice potěší ale nenadchne, neboť působí příliš jednoduše – žádné nastavování počtu životů, munice, zdraví, atd. Jen dva hráči (opravdu jen dva) procházejí úrovněmi a likvidují monstra přičemž vůbec nemusí spolupracovat, neboť veškeré předměty jsou pro oba, stejně tak karty mají stejné a přeměna v démona nebo sebrané zlato je taktéž dohromady – zkrátka prostor pro taktizování a domluvu tu není.

Podtrženo sečteno je Painkiller HD pro mě, jakožto pro fanouška původního dílu zklamáním. Opět je z toho vidět lacinost a zbytečná osekanost ve snaze urychlit vývoj hry a vytěžit co nejvíc. Tohle byla šance (a věřím tomu, že poslední) jak Painkillera oživit a vrátit na výsluní old-school řezaček. Tak nějak jsem doufal, že se nakonec dočkám i dalších přepracovaných dílů, možná i zbrusu nových, ale místo toho Farma zatloukla poslední hřebíček do démonské rakve. Někdy se stane, že když vyjde HD remake, můžete použít placku původní hry jako podtácek, protože není sebemenší důvod se k základní verzi vrátit. Painkiller HD je jiný – díky němu máte HD podtácek.

Pro: Coop mod, nový engine a grafika, nové secrety, animace nepřátel

Proti: Málo úrovní a druhů nepřátel, jednoduchost Coop modu, mizerný příběh, drobné nedostatky

+12

SimCity Societies

DromedDromed
Dohráno
  • PC 70
Je to taková jednoduchoučká, infantilní hra. Jenom stavíte různé domečky, a podle toho jaké postavíte, tak se mění politická kultura uvnitř města. Postavíte mrakodrap, hra zmodrá a máte tu kapitalistickou společnost, postavíte solární elektrárnu, hra zezelená a máte Ecotalismus, postavíte palác kultury, hra zrudne a máte...(nechci být vulgární). To je vlastně všechno, o nic víc ve hře nejde. Ale přes to všechno, jsem nad hrou strávil mraky hodin, a tvořil různé utopie nebo trápil simíky v různých ismech. Tady nejde ani tak o strategii, ale o kreativitu. Je to proto špatně? Pro mě rozhodně ne.

Pro: Kreativita

Proti: Po nějakém čase zjistíte, že je to strašná nuda

+12

Silent Hill: Homecoming

Dawwee02Dawwee02
  • PC 45
Jelikož sem velký fanda této série tak sem rozhodně nemohl minout ani pátý díl. Ze začátku sem byl docela nadšený hezká grafika,perfektní zvuk a samozřejmě hudba na kterou fanoušci série nedají dopustit. Ovšem po pár minutách mě čekalo nemilé překvapení. Tím překvapením budiž bojový systém na který sem si prostě dodnes nezvykl. Systém soubojů se samozřejmě nezměnil pro nic za nic,ale kůly tomu že hra je oproti starším dílům o něco víc akční což samo osobě nedělá Silent Hillu moc dobře. Pak mě taky zarazilo,že vás hra tak nějak do těch soubojů nutí a už málo tu uplatníte taktiku "kdo uteče vyhraje" kterou sem osobně využíval u starších dílů v dost hojném počtu. Další věc kterou hru dost pokazila je atmosféra která mi prostě nedokáže navodit takové to podivné mrazení v zádech které máme u hororových titulů tak rádi. Součástí atmosféry je samozřejmě příběh ze kterého sem se na prdel zrovna neposadil. Nechápejte mě špatně příběh nejhorší neni ale druhý díl
nasadil laťku dost vysoko a příběh pátého dílu ji bohužel nemá šanci překonat. Taky postavy už nejsou tak zajímavé a některé berete tak že tam prostě sou a je vám vcelku jedno co s nimi bude což je vskutku škoda. Tak abych to už ukončil,pokud nejste skalní fanoušci série klidně si k mému hodnocení přičtěte ještě 20%. Pokud ovšem chcete zažít tu pravou atmosféru městečka Silent Hill zahrajte si spíš druhý díl,ale to už je věc kterou nechám čistě na vás pro mě série bohužel skončila čtvrtým dílem.

Pro: Grafické zpracování,hudba,vzhled nepřátel,pyramid head se vrátil :)

Proti: Systém soubojů,postrádá atmosféru,nezajímavé charaktery,nulová motivace hru hrát.

+12

Heroes Chronicles: Conquest of the Underworld

EruEru
Dohráno
  • PC 80
Na rozdíl od přechozího dílu, který popisoval Tarnuův vzestup od obyčejného člověka k barbarskému králi, osvobození barbarských kmenů od nadvlády čarodějů až po jejich krvavé rozdrcení, ale dlouho neužitou slávu, protože pár let poté padl v osobním souboji s Rionem Gryphonheartem, a který po hratelnostní stránce nenabízel nic vyjímečného, a kvůli kterému mi potažmo ani nestálo za to, napsat nějaký komentář, mě Warlords of the Wastelands příjemně překvapil.

Jelikož se Tarnum při své cestě na vrchol nezastavil ani před vražděním nejbližších přátel a rádců, s nimiž měl jen drobné neshody, rozohnil své předky, kteří mu neumožnili vstoupit do ráje a poslali zpět do říše živých. První úkol, který Tarnuovi jeho předkové uložili, aby odčinil své skutky a mohl jednou pokojně zemřít – zachránit duši muže, který ho zabil – byl i prvním dobrým vtípkem tohoto dílu. V jeho tažení mu pomáhala Allison, Rionova dcera, se kterou ho svazovalo zvláštní pouto. Z očekávaného milostného dobrodružství se ale vyklubala dcera jeho sestry. V praxi ale pouze Tarnuovi poskytla možnost používat lidskou armádu, vystupovala v dialozích a sem tam poslala nějaké suroviny. Jako hratelná hrdinka se objevila až v sedmé mapě, ve které byla, se svými nízkými staty, spíše na obtíž.

Závěrečný zvrat, ukradení Rionovy duše byla jen léčka na vylákání Allison do podsvětí, mě nijak nepřekvapil, protože mu předcházelo dočasného spojení s démonem, který nám chtěl čirou náhodou pomoci. Ten ale ve svých plánech opomněl jeden důležitý prvek. Nesmrtelného hrdinu, kterému se tak neříká pro nic za nic. Proto mohl po předstírané smrti, pokračovat ve svém tažení.

Obtížnost a délka je častým terčem kritiky Heroes Chronicles. Tento díl o to víc, protože nepovinným úkolem v průběhu kampaně bylo sestavování Andělské aliance, jejíž síle se nepřátelští hrdinové nepřizpůsobovali a i finálový boss měl základní vlastnosti pouze kolem 25 bodů, ale já na 55. Mapy jsou ve velikosti S nebo M, jenom výjimečně se objeví i něco většího. Jako např. šestá (z osmi) mapa kampaně - XL s podzemím i povrchem, třemi nepřáteli, mnoha hrady a teleporty. I po pár týdnech to vypadalo na dlouho, ale ve chvíli, kdy jsem zjistil, že povrch je pro mě nepřístupný, ale nepřítel z něj může donekonečna vysílat své jednotky, jsem se na mapu vykašlal, sebral úkolový artefakt a popíchal za pokračováním příběhu. Proto ano, je to krátké, ale já říkám: Aspoň to rychleji "odsejpá ".

Pro: Příběh, velké množství poutavých textů, sympatický hlavní hrdina

Proti: Nízká obtížnost, absence novinek

+12 +13 −1

HeXen: Beyond Heretic

Dan9KDan9K
Dohráno
  • PC 70
Když jsem se dostal k Hexenovi v přibližně v době jeho vzniku, vůbec mě nezaujal, s výjimkou možnosti vybrat si jeden ze tří charakterů. Po vic jak patnácti letech jsem se k němu vrátil a musel jsem změnit názor.

Hexen rozvíjí myšlenku, kterou letmo nakousla vůbec první 3D střílečka Catacomb 3D, a sice systém více levelů vzájemně propojených, do kterých se můžete a někdy i musíte vracet. Komplexnost tohohle systému v Hexenovi jsem jako dítě vůbec neocenil.

Obtížnost je někdy skutečně velká. Jednak často musíte prozkoumávat celou epizodu složenou z X levelů, abyste zjistili, co jste otevřeli, jednak i počet nepřátel je velmi vysoký (a často se znovuobjevující). Zvláště poslední epizoda dá zabrat (hrál jsem na třetí obtížnost).

Oproti Hereticovi je však znatelně slabší hudba, dokonce i grafika mi přišla o něco zastaralejší, než v předchůdci ( (s výjimkou levelů s mlhou, ty jsou působivé). Level design se naopak zvedl a v mých očích se dost možná v některých momentech vyrovná i Doomu 2.

Docela mě mrzelo, že hráč nemá možnost vystřídat jednotlivé charaktery v průběhu hry. Hexen je dost dlouhý a na to, abych ho hrál třikrát, na to nemám nervy. Naštěstí zde existuje malý nevinný cheat shadowcaster, který jsem použil vždy a pouze na začátku epizod, abych si hru užil za všechny charaktery. Protože hrát celou hru jen se čtyřmi zbraněmi, myslím, že by mě zastihl stereotyp. Takhle jsem se bavil až do konce.

Hexen je nejspíš nejkomplexnější doomovka, která kdy vznikla, její největší nevýhodou je zastaralost, neboť 3D střílečky, které vznikaly v její době (Witchaven, Dark Forces), byly minimálně co do grafiky daleko vyspělejší.


dodatek:
Jednotlivé charaktery mi přijdou poměrně hodně vyrovnané, ačkoliv za bojovníka to bylo patrně nejsnažší, neboť jeho zbrojní arzenál je nejvyrovnanější
- dle mého: nejlepší první zbraň má mág (nejslabší klerik), nejlepší druhou zbraň bojovník (nejslabší mág), nejlepší třetí zbraň mág (nejslabší klerik), nejlepší čtvrtou zbraň má klerik (nejslabší mág).
+12

Mafia II

ExenterExenter
Dohráno
  • PC 80
První díl Mafie přinesl hodně věcí, na tu dobu opravdová pecka a největší prodejnost od kluků z IS(dnešní 2K). České hry jsou zatím brilantní a nenašlo se něco co by našemu hernímu průmyslu udělalo ostudu.

V případe Mafie 2 se hodně změnilo. Hodně lidí psalo, že 1 je nejlepší a toto je jen odfláknutá hra, aby to vypadalo a chlapci z 2K se nenudili.
Není to pravda. Dle mého názoru se pořádně snažili (byť se musí uznat, že amíci to posrali), přinesli nám dobrou grafiku, hodně možností, zábavný dabing a to mafiánské prostředí, které v žádné jiné hře není(ani v prvním dílu, kde to spíše působilo jako moderní GTAčko v mafiánském kabátku).

Nechci se tu nějak zastávat Mafie 2, ale příběh je velmi zajímavý (v jedničce je ale delší), ale hodně krátký a hru jsem dohrál za cca 4-6 hodin(pokud se neflákáte).

Postavy sympatické, akorát mi vadil Galante, na konci hry dělal až moc velkého machra. Nejvíc se mi ale líbil Joe a Eddie.

Engine neboli grafika a fyzika pohybu a ježdění je na nízké úrovni, auto se neovládá pohodlně a při velké jízdě je fakt nadlidská práce s ním zatočit. Vito se ovládá celkem normálně, ale někdy blbne. Pěstní souboje a střílení je záživné, kolikrát mě bavilo se prát s lidma na ulici a střílet po policii nebo opakovat kapotily (nejvíc jsem opakoval kapitolu Divočáci). V průběhu hry se odemče něco jako upgrade auta, sleduje vás policie? žádný problém, zacvakejte si peníze za změnenou poznávácí značku. Můžete si změnit pneumatiky, barvu, vylepšit motor, hezké tagy a další věci. Můžete se i převléct a nemusíte chodit jako bezdomovci z ulice. Na hře mi vadilo MHD, v jedničce jsme nemuseli jezdit přes celé město autem, ale nazdemkou nebo tramvají, tady musíme jezdit jen autem a pěšky se taky moc neprojdem...

Kapitoly jsou zábavné a nenudil jsem se ani na minutu. Někdy mě ale štvalo jezdit přes celé město a ještě k tomu načas.

Na hře se mi nelíbili BUGY , hraju hru a ona se sekne nebo zčerná obrazovka a to mám opravdu výkoný počítač.

Celkově je to dobrá hra a když píšu "dobrá" , tak je to za 3, takže

...80%...

Pro: Postavy , dobová hudba , mise , nenudí ,tuning auta , prostředí a hlášky Joea.

Proti: Některé výrazné chyby v texturách a bugy, ježdení přes celé město , krátká herní doba , konec hry, chybí MHD

+12 +18 −6

Port Royale 3: Pirates & Merchants

MIGtheDRAGONMIGtheDRAGON
Dohráno
  • PC 75
Vzhledem k tomu, že jsem momentálně asi jediný na DH, kdo tohle hrál tak se jen musím poklonit vašemu vkusu :) je jedno, který díl si zahrajete, na to jsou si až dost podobné. Jediná výrazná změna spočívá v grafice a trochu propracovanější kampani, která potěší, ale jádro je pořád stejné. Jezdíte si po moři, obchodujete a bojujete s ostatními loděmi :) jen vypuštění soubojů s kapitánem nepřátelské lodi mě trochu zklamalo. Vždy to byl dobrý způsob jak bez problémů sebrat nepříteli loď :)

Pokud jste ale nehráli žádný z dílů Port Royale, není důvod, proč nezačít rovnou třetím dílem. Dvě kampaně hru oživují více, než scénáře v druhém díle.

Pro: Třetí díl se liší víc od druhého, než druhý díl od prvního.

Proti: Neliší se zase tolik, ale hezčí grafika potěší.

+12

ArmA: Armed Assault

Kosi..Kosi..
Dohráno
  • PC 80
Tak dnes konečně dohráno.

Tohle není hra jen tak pro někoho. Jsou lidi kterejm to přijde nuda - plížit se někam 10 minut v podstatě neměnným prostředím a pak kulka a čáááu. Mě to tak jaksi vyhovuje :)

Ujal jsem se své pozice vojáka v naprosto nemastné kampani. Už od první mise jsou úkoly naprosto debilní. Některé vedlejší mise jsem nakonec dotáhnul do konce jen s nemalým sebezapřením - ne ani tak kvůli obtížnosti jako takové, ale hlavně kvůli nesmyslnosti dané akce, která mě rozčilovala. Třeba když máte chránit inženýry, co staví základnu. A to ji prosím začnou stavět v nepřátelském strategicky zcela nezajímavém území, kde vyráží z lesa jeden útok za druhým. O misi, kde nemáte spustit poplach a úkolem je zničit dva Uraly raději ani nemluvím. - vše by řešil jeden výstřel z raketometu - místo toho nás vybaví sniperkami bez možnosti výběru! Tímto se Arma k Flashpointu nedá ani přirovnat. To je velká škoda, naprosto to kazí atmosféru celé hry!

Grafika sice ujde, ale engine je neskutečně zastaralej - už na starym Flashpointu mi vadil - zde zůstal prakticky nezměněn. Například strafem napoprvé vběhnout do úzké mezery mezi plotem se dá považovat za čiré bláznovství. A to nemluvím o plížení - to už je panečku umění plížit se kdekoli jinde než na zelené louce!

Abych zase jenom neremcal: Ty hory na horizontu nejsou nikdy kulisy - to mě jaksi vnitřně uspokojuje - ale skutečný hory, kam se můžete zajít podívat. Her, kde se musíte (hrajete-li na hardcore) na mapě orientovat dle světa a "skutečných" orinentačních bodů je sakra málo. Navíc hra obsahuje celkem slušnej editor na celý kampaně. To zas není jen tak leckde...

Pro: Svět, volnost, obtížnost, simulace, taktika, skutečná vojenská technika

Proti: Tupá kampaň, nedodělanost, zastaralost, bugy

+12

Call of Duty: Black Ops II

AppleCoreAppleCore
  • PC 30
Co na plat, že to v úvodním filmečku rozjedou Elbow, že se na scénáři podílel Davis S. Goyer, že to všechno působí velkolepě a dramaticky, že se ohání jménem Trenta Reznora, když pak hra samotná vypadá hůř, než první CoD, styl animací nemá nic společnýho s hrou, akce je tupá/nudná/samoúčelná/rádoby drsná, Reznor zazní jen v menu, hratelnost je taková, že akčnější jsou i tetris a zvuk je tak odporně nedynamickej, že jedinej výstřel ať už Battlefieldu nebo MoH by poslal do hajzlu celou tuhle hru? Ať mi nikdo netvrdí, že je tohle lepší, než novej Medal! A nechť se tento komentář zařadí po boku mejch kritickej štěků typu Saboteur nebo Just Cause 2!

Pro: snaha maskovat hrůzu hry hrůzou války (krev a tak)

Proti: hnusná grafika, špatnej zvuk, hrozná hudba, trapná nudná akce

+12 +19 −7

CreaVures

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 50
CreaVures je krátká hopsačka, která jednak zaujme pěknou grafikou (stylizace hodně připomíná film Avatar) a jednak přístupností pro všechny věkové kategorie. Užijí si ji jak caparti, tak odrostlí hráči. Menší zaujmou roztomilé příšerky a starší naopak relaxační hratelnost a pěkné výtvarné ztvárnění. Melancholii podporuje i taková, řekl bych až zasněná hudba. Za největší zápor považuji samotnou hratelnost, protože hra je už po první hodině dost stereotypní. Levely si jsou až moc podobné a hratelnostních berliček a originalit v rámci žánru je dost málo, spíše žádné. Jak říká Lichtenberg, CreaVures jsou žánrovkou až moc rutinní. Ve všem ostatním ale fungují skvěle.

Pro: grafické ztvárnění, hudba, relaxační hratelnost

Proti: málo nápadů obohacujících hratelnost, po čase dost stereotypní

+12

Quantum Conundrum

StradyStrady
Dohráno
  • PC 70
Po Portalu a Q.U.B.E jsem narazil na další logickou hru jménem Quantum Conundrum. Od dvou zmiňovaných se Quantum Conundrum přece jen odlišuje.
Hru začínáte jako vnuk bláznivého vědce pro kterého není problém vymýšlet šílené věcičky. Jednu z nich hned na začátku ukořistíte. Je to rukavice která umí přepínat dimenze. Díky ní se pak snažíte překonávat překážky, kombinací 4 dimenzí (obláčková - vše je lehoučké jako pírko, železná - vše je pokryto železem, časová - zpomalení času a poslední změna gravitace).

Jako jeho předchůdci Portal a Q.U.B.E je i Quantum Conundrum je s pohledu první osoby ale s úplně jiným grafickým pojetím, kresleným. Jako Team Fortress 2.
Obtížnost puzzlů se postupem času zvyšuje ale ne za hranici hratelnosti. Myslím, že u konce mohli ještě trochu přitvrdit. Ale zase na druhou stranu některé achievementy jsou opravdu dost velká výzva, která vám zabere nějaký čas.

Oproti Q.U.B.E musí pochválit, že se tvůrci snažili o nějaký děj hry. Samozřejmě Portal od toho nečekejte. I tak se tam najdou docela dobré vtipy a k tomu směšná chlupatá obluda jménem Ike.

Verdikt: Od Quantum Conundrum jsem nic moc nečekal a to bylo dobře, protože hra mě chytla, bavila i pobavila. Hratelnost je výborná, puzzly sice lehčí ale tahle hra má navodit pohodu a relax. A to zvládla!! 70%

Pro: Puzzly, Ike, hratelnost, vtip.

Proti: U konce mohla být obtížnost puzzlu větší, délka hry.

+12

Spec Ops: The Line

StradyStrady
Dohráno
  • PC 90
O Spec Ops: The Line jsem viděl jenom krátké gameplay video a okamžitě mě zaujalo. Pak vyšli první recenze a hra sklidila obrovský úspěch, díky skvělému příběhu. Nechtěl jsem se ochudit o nějaké překvapení, tak jsem ani recenze nedočetl. Bál jsem se že se do vím příliš. Proto je možné, že se budu psát to co už je tady několikrát omýváno v jiných komentářích. Přečtu si je až po dopsání svého ať nejsem ovlivněn.

Spec Ops: The Line hrajete za vojáka jménem Walker váš cíl je najít 33 jednotku v písku zasypaném Dubaji. V partě máte dva další vojáky (Adams, Lugo). Děj se vyvíjí a svojí váhou doléhá na všechny tři aktéry. Zde se ukazuje jak má každá osoba jinou osobnost a že voják není jenom guma. Adams a Lugo mají rozdílná vidění situaci v kterých se nacházíte a je jen na Vás co se stane.
Každý je strůjce svého osudu a u této hry to platí dvojnásob.

Grafické zpracování je až neskutečné, pískem zasypaný Dubaj vypadá krásně. Do toho skvěle propracované světelné efekty odraz světel či slunce dává městu reálnost až s toho mrazí. Ani postavy nezaostávají dobře prokreslená mimika obličeje, dává vědět, že hlavní hrdina je už pěkně na s..ný.

Hratelnost si osaháte během první kapitoly a pak už není nic problém. Jenom ta AI jak nepřátel tak i Vaší jednotky. Kdy dáte rozkaz zabít a oni to pochopí jako nechat se zabít. Nebo když přiběhnete ke svému parťákovi do krytu, tak to znamená, že ho vyháníte. Vstane a běží jinam, což je smrt. Tuto malou chybu zase napravuje hudba. Která má výborný rádius. Když je vypjatá situace dokáže z ní dostat vše nebo jí odlehčit jako když vstoupíte do místnosti a začne Vám hrát hudba ze 60-70 let z dob Vietnamské války a Vy střílíte vojáky ostošest. Za zmínku stojí i zvuk zbraní a jejich rozdílnost.

Hra dále nabízí i multiplayer. Zkusil jsem pár her ale nic mi to neřeklo. Proto zatím nebudu hodnotit. Popřípadě ještě doplním.

Verdikt: Jak se říká: Válka je svinstvo! Ale tohle svinstvo je parádní kousek, který by neměl minout hráče, kteří mají rádi silný děj s akcí a s krásnou podívanou.
90%

Pro: Skvělý scénář hry, prostředí, grafika, hudba a zvuk zbraní.

Proti: AI nepřátel i vlastní jednotky.

+12 +13 −1
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • TheHofi Kingdom Come:… +30
    Kingdom Come: Deliverance II
    Napsal TheHofi, 15 dní
    Já si přál, aby se mi Kingdom Come: Deliverance II líbilo, je to taky jedna z mála her,…
  • LuccinyHry Baldur's Gate III +24
    Baldur's Gate III
    Napsala LuccinyHry, 27 dní
    Nějak mě přestalo bavit hrát hry, které mě během několika hodin nepohltí (dřív jsem to…
  • ViRus Uncharted 4: A… +23
    Uncharted 4: A Thief's End
    Napsal ViRus, 21 dní
    Nestává se mi běžně, že po dohrání hry zůstávám nehnutý sedět a oddávám se směsici…
  • pajmič RoboCop: Rogue… +23
    RoboCop: Rogue City
    Napsal pajmič, 4 dny
    "Chybami se člověk učí, praxe dělá mistra." Tato klasická přísloví snad nevystihují v…
  • KingNut123 Machinarium +22
    Napsal KingNut123, 16 dní
    Vždycky jsem chtěl mít robota. Už jako malý jsem snil o tom, jaké by to bylo, kdybych mohl…
  • OndrejVasicek.cz BioShock 2 +21
    Napsal OndrejVasicek.cz, 11 dní
    Původní Bioshock jsem hrál někdy relativně brzo po jeho vyjití a zapsal se do mé herní…
  • Streamline Nosferatu: The… +19
    Nosferatu: The Wrath of Malachi
    Napsal Streamline, 24 dní
    Temná atmosféra, v tejto hre od málo známych švédskych vývojárov Idol FX, sa dá doslova…
  • KingNut123 Undertale +18
    Napsal KingNut123, 21 dní
    Po dohrání Undertale jsem nenacházel slov. Po tváři mi stékalo pár slz a na tváři mi…
  • Pralev Star Wars Outlaws +18
    Napsal Pralev, 18 dní
    Na úvod se přiznám, že byť jsem velký fanoušek Star Wars, části s Jabbou nebo…
  • Drolin Moon: Remix RPG… +18
    Moon: Remix RPG Adventure
    Napsal Drolin, 24 dní
    Existence videohry jako je Moon: Remix RPG Adventure byla nevyhnutelná. V devadesátých letech…