Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Shadowrun: Dragonfall - Director's Cut

  • PC 85
S izometrickými RPGčky to u mě je složité, na jendu starnu mě vždy lákaly na tu drouhou jsem časem stejně zjistil, že mě levelování a složité hádanky spíše ubíjí než přináší požitek... ale toť na úvod. Tohle však není ledasjaké izometrické RPG.

V Shadowrun:Dragon fall si autoři uvědomili, co všechno dělalo jejich přechozí díl špatným (hlavně zcela ne RPG pocit, že se situace a dialogy dají řešit jedním způsobem), slabší souboje a vůbec unilé prostředí. Už od začátku máme z Dragonfallu mnohem lepší pocit a první souboj, ukazuje jak moc zábavné tahové bitvy s různě poskládaným týmem jsou. Vaši parťáci tentokráte budou stálí, vaše "runs" česky mise vás zavedou do rozmanitých korporátních, si squatt lokací, kde se objevuje horda vedlejších úkolů.

Stejně jako jednička vás neobtěžuje sbíráním bordel věcí všude po mapě, hromaděním vzácných předmětů ale naopak se vás snaží ponořit co nejhlouběji do prostředí Berlína a jedné čtvrti, kde různý postavy ať již zaměřené na magii, decking (místní alternativu k hackování) či víceméně bojově zaměřených charakter. Úkoly a morální dilemata jsou nápaditá a neustále baví. Již nejte klasický dobrák, kterému veškeré dobré skutky pomůžou, hra rozhodně není černobílá, jako díl předchozí.

Přes všechna pozitiva, že se to hraje mnohonásobně lépe, souboje neskutečně baví a nemusíte mít stále stejné parťáka (stále platí, že do vybavení jim nekecáte, jen je trochu levelujete). Hra nedokáže prodat svůj zajímavý příběh a hlavní příběhová linka, vás nechává spíše chladným (až na grandiózní poslední 1/4 hry. To samé musím říct o parťácích, kteří sice po prvním neúspěšném runu přestírají, že budete s nimi nějak zajímavě řešit situaci vztahy atd, ale ve finále se nic takového neděje a vyjma jejich dovedností v boji a občas zajímavých poznámek si k nim nebudujete vztah, tady trošku chybí Mass Effect syndrom, kdy posádka a vztahy s ní kolikrát bavila víc než vlastní hrdina (a ním nemyslím jen bonga bonga scény)

Co říci závěrem, zahrajte si to, netrapte se tím, že jste třeba minuly Shadowrun:Returns Doporučuju obtížnost hard, ač to bude místy výzva. Tahle řádně ukecaná, místy hůře přístupná a vyladěé příběhové RPG v úchvatném prostřední Magicko-moderního Berlína stojí za několik desítek hodin

Pro: Atmosféra, nápaditost misí, Shadowrun svět, tahové souboje, dospělá rozhodování

Proti: Příběh a parťáci zklamání

+12

Anomaly 2

  • PC 70
Herní výzva 2018 - 6. Sousedy si nevybereš

Taková obrácená tower defense hra. Místo stavění věží a likvidace všeho, co se projde pro předem určené dráze, jede po této dráze váš konvoj a vaší rolí je v roli komandéra ho provést bezpečně na předem dané místo, cestou likvidovat věže a případně splnit nějaký ten úkol.

Už první díl mě celkem bavil, i když se nejednalo o žádnou perlu. Dvojka ale jedničku ještě o fous překonává a vylepšuje snad na všech frontách. Principy hry jsou prakticky stejné, příběh nezajímavý a příběhová kampaň je otázka pár hodin, ale graficky vypadá hra opravdu pěkně a hratelně to krásně odsýpá.

Chvílemi se mi zdála obtížnost až moc přestřelená, ale o to větší je motivace zkoušet různé kombinace jednotek, které tentokrát umí i morfovat a každá jednotka jsou vlastně dvě v ceně jedné.

Pro: Hezká grafika a příjemná hratelnost.

Proti: Hodně krátké, nezajímavý příběh, chvílemi frustrující.

+12

Wolfenstein: The New Order

  • PC 100
  • PS4 100
Zkombinování střílení ze staré školy s novými herními prvky/postupy se povedlo na výbornou. Zároveň je to "čistá střílečka, s důrazem na příběh". Absolutně netuším jak to lépe popsat, ale střídání čistokrevné akce s filmečky, plných citů, na mne působilo strašně dobře. Změna nálady z "rozstřílej ty ***** ****** nácky Billy!" na "nebudu brečet, jsem velký kluk... fňuk" bylo/je na denním pořádku. Plus to má plno skrytých easter eggů, bonusů, které pro hardcore hráče budou naprosté labůžo.

Herní výzva 2018 - 5. "Nervy z oceli"
+12 +13 −1

The Legend of Heroes: Trails of Cold Steel

  • Vita 85
Na úvod by se asi slušilo a patřilo vás varovat nad tím že tento komentář bude nejspíše extrémně dlouhý a stejně tak rozepsaný jako celé dění v této hře, proto nejspíše doporučuji ne moc oddaným čtenářům sáhodlouhých komentářů aby přeskočili na finální sumarizaci která vám řekne vše co by vám mělo poradit zda je tato hra pro vás.

Nebudu skrývat to že tohle celé dobrodružství pro mě byla jedna velká emocionální jízda u které jsem i na konci brečel což se mi už opravdu dlouho u hry nestalo. Trails of Cold Steel je opravdu hodně speciální hra, která se navenek tváří dá-se říci až naivně snílkovsky, ale opak je pravdou. Celý příběh je totiž vyprávěn s velkým citem a zabývá se tu jak rodinnou, přátelstvím, tím jakby si lidé měli pomáhat a nezbrojit proti sobě jen kvůli rozdílné vrstvě apod. Ano tyto témata jsou poměrně klišé ale nezažil jsem hru která by to dokázala tak citelně provést, a navíc když si myslíte že je to celé naivního charakteru tak vám vrazila obrovskou kudlu do zad a zatočila s ní.

Abych vás ale ještě uvedl do děje tak se tu vžijete do kůže Reana Schwarzera který je čerstvým studentem v Thor Millitary Academy do které spolu s dalšími lidmi z různých vrstev byl vybrán do speciální "třídy 7". Ta je jako první třída na škole složena ze studentů různých vrstev a to má taky za následek vtipné konfrontace mezi spolužáky apod. Tato třída je poměrně speciální a má testovat nové vybavení co má pomáhat při soubojích a tak, nebudu vás tím zatěžovat. Jednoduše s touto třídou jsou velké plány ale to se ve hře dozvíte sami.

Hlavním bodem všeho jsou postavy a dialogy, ty jsou sepsány skvěle a lidsky. Každá postava ve vás zanechá nějaké pocity a zapůsobí na vás něčím. Nutno i podotknout chemii mezi charaktery která funguje na jedničku a opravdu máte pocit že to jsou dobří přátelé co za sebou stojí a záleží jim na sobě. Je sice pravda že se občas hra nevyhne pár klišé dialogům či až moc okatým scénám kdy vašeho hrdinu tvůrci často staví do trapných situací s jednou z vašich spolužaček (většinou lechtivého charakteru). Jinak je ale vše na perfektní úrovni a hodně charakterů mi přirostlo k srdci, také zmíním že na plejádu různých výstředních a zajímavých postav je hra opravdu pestrá. To ale neznamená že by hra byla nějak extrémně bláznivá, to ne. Přijde mi že se v rámci JRPG drží docela při zemi a je určitě méně ujetá než Persona 4. Nechápejte mě špatně humor tu je, ale většinou je milý, lehký a určitě tu nečekejte nic klasicky Japonsky ultra ujetého. Proto si také myslím že Trails může být docela dobrým startovacím bodem pro lidi kteří zatím JRPG neokusili.

Všechny postavy jsou zasazeny do skutečně promyšleného a skvěle vytvořeného světa který se už buduje od začátků série The Legend of Heroes které byli zasazeny do jiných koutů toho světa. Příběh v tomto díle se odehrává v Erebonii kde proti sobě vedou boj Aristokraté a Reformisté. Co musím pochválit je to že Erebonie působí stylem že má svojí kulturu, historii, pověsti, tradice... Opravdu to celé působí skvěle a vývojáři se vás místy i až moc snaží krmit různými pohledy do konfliktu co se v zemi děje či do vás hustí hromady informací ohledně jejich světa. Proto taky doporučuji hru hrát bez nějakých extra dlouhých pauz jinak by se vám to jako mě v polovině mohlo vytratit z hlavy. Informací, faktů a politických věcí je ve hře až až a někdy vás to opravdu může lehce přecpat že se v tom i budete ztrácet pokud nějaké detaily zapomenete. Skrz to aspoň vidíte kolik úsilí do toho tvůrci dali.

Jak jsem naznačil že se tam místy až příliš rozebírá historie či politika tak to samé platí pro dialogy obecně. Hra je totiž neskutečně ukecaná, jakože dost. Jsou části kdy skoro přes půl hodinu jen postavy něco řeší a vy jen sledujete dění a nic neděláte a do toho vám hra mezitím dá sem tam možnost hru uložit jelikož se k hraní ještě nějakou dobu nedostanete. V tomhle podle mě může být kámen úrazu pro hodně hráčů, přeci jen ne každý je schopný vstřebat skoro hodinu plnou dialogů. Naštěstí dialogy jsou napsány skvěle a opravdu jen v hrstičce případů se mi stalo že jsem dialog přeskočil. Většinou to bylo kvůli tomu že vám postava opakovala fakt který už dávno víte a znáte.

Co se týče samotné herní náplně: Jste student a každý měsíc jste se třídou vysláni na takzvané Filed Studies kde jezdíte do různých městeček v Impériu a poznáváte rozličné kultury apod. Vždy se tam ale přimotáte k nějakému vážnému problému/konfliktu který řešíte a dá vám pohlédnout za oponu toho co se v Impériu řeší, do toho ale také řešíte vedlejší úkoly co vám byli přiřazeny. Co vám skončí Filed Study tak jste pár dní ve škole kde máte Free Time ve kterém máte možnost zlepšovat vztahy se spolužáky nebo i nastartovat náznak nějaké romance a plníte do toho úkoly které vám přiřadila škola. No a asi takhle to jde po celou dobu hry, ono se to může zdát stereotypní a místy si i řeknete v pozdější fázi hry něco ve stylu "Jej to se na tom Field Study zase něco posere" ale ve chvíli kdy už vám to přijde trochu zacyklené tak hra vytáhne triumf a celé to nabere na obrátkách.

Pak je tu ale ještě stará školní budova kterou musíte ve Free Timu vždy jít prozkoumat a upřímně je to neskutečný voser. Je to jednoduše typický debilní dungeon který vždy proběhnete prosekáte a na konci každého patra čeká boss. Chápu že to funguje jako takový trénink ale je to nudné a člověk si při tom vzpomene na strašné dungeony alá Persona 4. Je sice pravdou že hráč dostane trochu uspokojivé vysvětlení proč do té budovy leze ale i tak je to jedna z nejnudnějších a nejzbytečnějších částí která tam je místy i proto aby zbytečně natahovala herní dobu. Naštěstí každé prozkoumání netrvá moc dlouho takže se to dá v pohodě přežít.

Když jsem ještě nakousl výše ty Field Studies tak musím zmínit že města či vesničky které během nich navštívíte jsou vždy rozličná a nabízí jiný pohled na to co se děje a dokonce oplývají svojí kulturou, zvyklostmi i vzhledem či jinou atmosférou. Člověk pak má opravdu takový ten pocit že ta Erebonie je živá a fungující.

K tomu ještě přičtěte skvělou hudbu která vždy dokáže správně naladit a výborně dotváří atmosféru v různých situacích či v prostředích. Soundtrack je opravdu vypiplaný a funguje skvěle i samostatně, za něj opravdu velký palec nahoru.

Co se týče grafické stránky tak ta je fajn a rozhodně neurazí, bohužel ale na PS Vitě jsou místy v živějších lokacích docela dost velké propady FPS. Nevím zda tím trpí PS3 verze ale tady je to místy docela dost brutální. Každopádně mi to nijak extra zážitek nekazilo.

V rychlosti ale jen nastíním soubojový systém který je klasický turn based jako třeba v Personě či v obdobných JRPG hrách.

No doufám že jsem vypsal všechno ale radši pro sumarizaci. Trails of Cold Steel je opravdu citová jízda kdy jsem i ke konci hry brečel, a to se mi nestává často. Najdete tu skvělé postavy, výtečný soundtrack, zajímavý svět se svojí historií, přes 120 hodin herní doby, povedený anglický dabing, zajímavý příběh a spousty dalšího. Rozhodně povinnost pro fanoušky žánru a pro nováčky skvělý start v Japonské tvorbě. Radši dejte Trails než debilní pátou Personu která oproti této hře působí jako vykastrovaný západní titul hrající si na Japonce.

Pro: Soundtrack, postavy, dialogy, svět, příběh, atmosféra, délka

Proti: školní budova, pro někoho až moc velká nálož dialogů, propady FPS

+12

Domina

  • PC 75
Domina je adrenalinová řež, ve které vlastně nehrajete za toho adrenalinem nadupanýho gladiátora, ale za jeho majitelku, která se snaží získat zpět zašlou slávu rodiny v patriarchálním Říme. Skrz jednoduché managmentové úkoly (trénink, nakupování, posílání do zápasu) a účasti na turnajích se protloukáte k finálním šampionátu, kde uvidíte jak jste dopadli. Hlavní zábava ale tkví ve sledování samotných brutálních zápasů, při kterých tuhne krev v žilách i vám.

Je teda ještě nutno podotknout, že si můžete vytrénovat skill k ovládání gladiátora, což jsem nezkoušel. Hra je nehorázně brutální a nerad bych přišel o své dlouho trénované gladiátory.

Pro: dynamické zápasy, herní doba (cca 3h)

Proti: malá možnost intrik, nemožnost ovlivnit typ zápasu

+12

Donkey Kong Country Returns

  • Wii 85
Plošinovky nepatří mezi mé nejoblíbenější herní žánry. Hrál jsem jich tak dvacet a půlku z toho nedohrál, včetně legendy Prince of Persia, u které už jsem přestal věřit tomu, že se tak někdy stane. Najdou se samozřejmě výjimky a nejednou jsem hlavně ve freeware vodách narazil na kvalitní kousky, které mě velmi bavily. Celkově ale nemám na tento žánr nervy. Donkey Kong Country Returns ve dvou je ale něco úplně jiného a i když jsem u hraní nadával jak dlaždič, bavil jsem se neskutečně a ten pocit, když se mi s Romčou podařilo dokončit opravdu obtížnou úroveň, byl k nezaplacení.

Já hrál za Donkey Konga, Romča za jeho syna Diddyho a bylo super, když jsme si mohli vzájemně vypomáhat v pasážích, které šli jednomu hůře, než druhému. Opičáci po sobě nemohou skákat, což je někdy nevýhoda, ale většinou je to jen dobře, protože si pamatuji, jak nás to v Mariovi často štvalo. V počátečních kolech se nám dařilo sbírat kousky puzzle i nápisy KONG, a tak jsme se rozhodli, že se pokusíme posbírat úplně vše. Tento náš cíl bylo však čím dál tím těžší splnit, a tak jsme si opakováním jednotlivých kol řádně prodloužili herní dobu, ale stálo to za to.

Nejvíce se mi líbila trojice tmavých levelů, kde v šeru svítila jen červená kravata Donkey Konga, Diddyho čepice s batohem a v jednom případě i vycházející slunce. Za nejhorší level naopak považuji bezpochyby Muncher Marathon, ve kterém se za Donkey Kongem od začátku řítila vlna pavouků, a když ho dostihla, mohlo se začít znovu. Tyhle na rychlost laděné pasáže přímo nesnáším a nechápu, proč je tvůrci do her vůbec cpou. Možná jako bonus pro nadšence, ale určitě ne do základu. I když se po tomto pavoučím teroru objevili ještě další dva podobné případy, nebyly už tak obtížné.

Na neskutečně frustrující bonusové levely už nervy nezbyly, ale nevylučuji, že na ně někdy v budoucnu nedojde. Donkey Kong Country Returns považuji za vůbec nejlepší plošinovku, se kterou jsem měl to dočinění, tohle má Nintendo opravdu zmáknuté na jedničku. Nyní se ale vrhnu na něco jiného, protože hopsaní bylo prozatím dost.

Pro: příběh, multiplayer, tmavé levely, pocit z dokončení obtížných úrovní, hudba

Proti: Muncher Marathon, místy přemrštěná obtížnost, občas zazlobí ovládání

+12

Hatred

  • PC 45
Střílení začne být po nějaké chvilce nudné, technický stav celkově nic moc a hlavní idea je dobrá motivace pro někoho z Petráku. Celkově by hra mohla být dobrá, jako terapie pro choromyslné. S brutalitou a krví ve hrách problém nemám. Nejsem moralista, ale tahle hra kromě grafiky/stylizace nenabízí vůbec nic. A to i ta grafika/stylizace má na kahánku.
+12

Far Cry 3

  • PC 50
Nemůžu si pomoct, ale hra je naprosto příšerná. Když si tady čtu tu většinu hodnocení 80% a více tak mě napadá jediné: Pro Kristovy rány, lidi, co to s váma je ?

Pokusím se začít tím, že vyjmenuju nějaká pozitiva:

- grafika je slušná, efekty dobré, ostrov krásný
- mraky zbraní k dispozici, lze je tunit, pocit ze střelby perfektní
- příběh je v pohodě, vedlejší mise jsou +/- standard (někam jdi a tam někoho podřež, někam něco dones, někde něco znič, atd ..)
- krom bojování s nepřáteli můžete craftovat různé věci, sbírat různé bylinky, lovit pralesní zvířátka, jezdit károu po nákupech apod. Možných činností fakt dost.
- ostrov a mapa jsou příjemně veliké a rozlehlé, různé kouty ostrova mají svoji unikátní atmosféru
+ mnoho dalších supr-čupr fíčur ...

Za tohle dávám 50%. A teď kontrolní otázka: Myslíte, že tohle stačí k dobré hře ? Ne, nestačí. Výše popsané je naprosto zazděno asi 1000 drobnýma a mučivě iritujícíma věcma a herníma mechanismama. Začnu popořadě:

- plně aktualizovaná verze 1.05 je naprosto nechutná a odpudivá přehlídka odporných grafických glitchů a různých bugů, na které narážíte kam se hnete. Není před nima úniku. Budete si říkat každých 5 minut hraní - jak je tohle možné a každou čtvrthodinu budete vyskakovat ze hry, aby jste guglili jak vyřešit ten kterej technickej problém. Snad jediné pozitivum na které záhy díky guglu přijdete je, že v tom nejste sami a děje se to každýmu :)

- autosave systém je prostě děsnej. Skriptované scény a videa se nedaj přeskočit a poté, co vám hra 3x spadne během mise a vy pokaždý po restartu celé hry vidíte nepřeskočitelnou scénu znovu a znovu máte chuť něco zničit.

- spoustu dalších iritujících drobností technického rázu aka die antwoord jsou sice možná pro někoho cool, ale muzika se nedá ztlumit, dá se jen vypnout, menu je hnusně nabubřelé a zvukový notifikace, např. že jste viděli prase a teď se dostalo do almanachu, vám přijdou po nějaké době vyloženě mučivé stejně tak jako hnusné grafická notifikace, že jste právě získali 5XP bodů při přestřelce apod .. Hrozně to odvádí od hry

Myslím, že by se o těchto věcech dalo psát dlouho a to mluvíme v podstatě teprve o interfejs a technické stránce věci. Tohle všechno bych byl schopen odpustit a přimhouřit nad tím i své vnitřní oko, kdyby hra neobsahovala 1372 dalších debilit, které vám totálně znepříjemní herní zážitek a na každém kroku vám připomínají, že jste jen v počítačové hře a ne na skutečném ostrově. Pokud bych jich měl pár vyjmenovat, pak asi nejvíce votravné mi přišlo následující:

. Stealth systém je tragédie. Nepřátelé budí dojem, že krom toho, že jsou slepí jak čerstvě narozená koťata a hluší jak stoletej důchodce, tak jsou ještě mentálně retardovaní a asi (to bude asi takhle naschvál) i dost pravděpodobně sjetí nějakým fetem. Pokud se prostě rozhodnete, že všechny nepřátele povraždíte kudličkou, nic vám nebrání. Běháte po táboře jak se vám zachce, dokud nezačne akce, tak dohled nepřátel je cca 5m za bílého dne a jejich schopnost zaslechnout vaše kroky a další aktivitu je nulová. Jakmile začne vraždění (dokud je řežete potichu tak to nenazývám akcí), tak se jejich dohled se zvětší na úctyhodných 10-30 metrů (pokud jste v nízké trávě tak je dohled 10 metrů, stojíte-li uprostřed holého plácku, jsou schopni vidět vás na uctyhodných 30 metrů) a doslech začne reagovat na vaší sřelbu - dusot vašich kanad bohužel neslyší ani když jim běžíte s kudlou v ruce metr za zády - LOL

- Zvířátka v pralese by byla příjemné zpestření, kdyby v každý louži nežil krokodýl a na každém kroku se vám nepletlo pod nohy tu prase, tu agresivní pralesní kráva, co vydrží 4 zásobníky z pistole a jejímž jediným přáním je vás zabít, pokud ji neobejdete pěkně obloukem, tu nějaká antilopa co zmateně pobíhá sem a tam a o 25 herních metrů dál na sever je tygr a na jih zase po 30ti metrech buď opice, panter, varan, vlk nebo něco dalšího. Zvířátka jsou asi zdrogovaná taky, protože poté, co vystřílíte celej outpost a uděláte v lese ukrutnej bordel, co musel bejt slyšet kilometr všema směrama, tak se bojíte jít vyčůrat pět metrů k houští, aby vás tam něco nesežralo.

- systém kraftění je prostě chvílema LOL a chvílema fňuky-fňuky. Na vyprávění o systému kraftění by se dalo postavit asi tak hodinové vtipné vystoupení do pořadu na stojáku. Uvedu jen malý příklad. Na začátku, dokud jste nezabili a nestáhli žádná zvířatka, tak můžete v baťůžku, který si vytvoříte během tutorialu ze 2 prasečích kůží, nosit tak maximalně svačinu, peněženku na 1000 dolarů a pět injekcí. Aby jste mohli nosit injekcí 7, tak musíte zamordovat a stáhnout 2 chudáky tapíry a aby se zvetšila peněženka na $2000, tak musíte ulovit žraloka a divokého psa a z jejich kůží vytunit peněženku stávající. Aby jste mohli nosit o pár nabojů navíc, tak je pro změnu třeba kůži ze dvou leopardů, protože kůže z 5ti vopic, medvěda, antilopy a nebo žraloka, co máte zrovna v baťohu, bohužel nestačí, z té si tak maximálně můžete udělat vetší toulec na šípy a nebo zvetšit klasickou brašnu stylu žebradlo, do které se, dokud ji nevytuníte dalšíma kožkama, vejdou 3 granáty. Pro člověka, co by na sebe nikdy nevzal kožich a zvířátka si chce prohlížet a ne je vraždit, není na ostrově místo. Systém kraftění je až parodicky debilní. Dohramady muselo dát hlavy snad několik maniaků, protož tohle jeden, byť značně retardovanej a ujetej člověk, sám nevymyslí.

- Minimapa, která je součást HUDu, je kapitola sama o sobě. Ukazuje se vám totiž na ní - zřejmě je kouzelná - každá bedna, co jde vyrabovat, a každej list v okruhu, co jde utrhnout, takže se co chvíli přistihnete, že akorát běháte po okolí a sbíráte dolary z bedniček, protože si chcete koupit v nedalekém automatu na zbraně (něco podobného jako automat na limonádu, akorát po vložení peněz vypadávaj zbraně) bazuku a chybí vám 200 dolarů (bazuku samozřejmě potřebujete na obranu před agresivníma pralesníma krávama).

Takto bych mohl pokračovat opravdu dlouho.

55% pro toto dílko je nasprosto milosrdné ohodnocení. Hru jsem nebyl schopen ani dohrát jak mě štvala. Pěkná grafika, pěknej příběh, pěkné zbraně a hordy krásných zvířatek prostě nestačí protože hra budí dojem jako dort, co vařil pejsek s kočickou, ale v tomhle případě jim ještě pomáhalo asi tak 15 dalších zvířatek.

Můj finální verdikt zde https://youtu.be/zFPtST3wuGk?t=17
+12 +14 −2

Hook

  • PC 75
Původně se mi do hraní Hook moc nechtělo, bála jsem se, že ta obtížnost bude šílená. Nakonec jsem si řekla, že to prostě zkusím a byla jsem dost překvapena. Nevím jestli je to tím, že mám za sebou hodně logických her nebo je ta hra tak sestavena záměrně, ale zahrála jsem ji na jeden zátah bez nutnosti opakovat jediné kolo.

Měla jsem za úkol rozplést postupně změť do sebe zaklenutých tyček. Některé jsou i na několika místech zohýbané. Musela jsem postupovat tak, abych vždy vytáhla tu správnou, která se nezasekne o okolní tyčky. Asi bych hru mohla přirovnat ke známé hře Mikado. Zde je to však mnohem složitější. Abych mohla tyčku „vytáhnout“ musím k tomu použít spínač, který je napojen na více tyček. Musím proto projet celou trasu spoje od tyčky až po spínač a postupně zajistit, aby spínač ovládal jen tu danou tyčku, kterou potřebuji.

Ve vyšších levelech se objeví dokonce wifi spojení, což je velmi pěkné zpestření hry. Ke konci jsou tyčky už opravdu hodně propletené a také jednotlivých spojů rapidně vzroste, takže jsem měla co dělat, abych poctivě projela očima všechny spoje a ujistila se, že neudělám chybu.

Myslím si, že hru zvládne každý a určitě poslouží jako rychlá oddychovka. Možná bych zkusila zvýšit obtížnost tím, že by se přidal časový limit.

Pro: rychlá oddychovka, princip je snadno pochopitelný, chytlavá hra

Proti: mohla by být delší, přidala bych časový limit

+12

The Walking Dead: Michonne - Episode 1: In Too Deep

  • PC 75
První série Walking Dead pro mě byla svého času jako blesk z čistého nebe, podobný herní zážitek jsem do té doby neměl. Druhá série si držela relativně slušnou laťku, ale už chyběl ten wow efekt. Toto zombií univerzum mě stále baví, tak jsem si zkusil i tuhle minisérii (opravdu mini, protože to trvalo asi jen 4 hodiny, což je asi třetinový čas co u jedničky).

Krátkost celé hry má za následek, že je všechno chrleno relativně rychle. A člověk se alespoň ze začátku ve všech postavách trochu ztrácí. Nemůžu však tvrdit, že by příběh byl nějaký odfláklý, je to kvalitní věc. Co však člověka zaujme je všudypřítomné násilí. Je ho opravdu dost a krev lítá do všech stran. Trochu otravné jsou quicktime eventy, které se najednou čas od času zjeví a je nutno je zvládnout, takže tlačítka Q a E je nutno mít v pohotovosti.

Netuším jestli je to doopravdy, tak jak to vypadá (v minulých sériích jsem se párkrát spálil), ale tady jsem měl po celou dobu hraní dojem, že moje rozhodnutí opravdu mají vliv na děj a chování postav a to jsem si často vybíral to řešení, které nabízelo více násilí a rozepří, ani nevím co to do mě vjelo :) Co mi moc nesedlo, jsou neustále se opakující halucinace odhalující minulost hlavní hrdinky. Její minulost mě popravdě moc nezajímala a chtěl jsem se soustředit na současné dění, ale asi je to o vkusu každého hráče. Samotní zombíci byli ve hře spíše jako kulisa a do děje téměř nezasahovali, to je ve hře která se jmenuje, tak jak se jmenuje celkem problém.

Oceňuji kvalitní soundtrack, který mi přišel lepší než dříve. Přesto už si hru asi nikdy nezahraju, je to taková jednohubka na jedno, dvě odpoledne a stačí to vidět/hrát jednou.

Pro: mačeta, násilí, sympatické postavy

Proti: zombíci jsou jen kulisa, halucinace

+12

Alien: Isolation

  • PC 100
Udělal jsem hraběte Kákulu při běhu na chodbě, hrabě jsem byl ve skříni, hrabě jsem byl i pod stolem, hrabě Kákula jsem byl v šachtě a když jsem hákoval terminál, tak jsem se pro změnu stal hrabětem Kákulou taky (parafráze začátku komentáře uživatele Ještěra).

Jak začít ? Třeba tím, že hru zatím nemám dohranou a nepřipadá mi, že se mi to někdy podaří. Nerad se totiž lekám, nemám rád sliz, nemám rád monstra a příšery a už vůbec nemám rád stísněné větrací šachty, pobyt ve skříni a nebo pocit obnaženosti pod stolem - přece jenom, člověk se v té skříni necítí tak "nahý" jako pod stolem. Ke svému pobytu na Sevastopolu přistupuju se vší vážností. Od prvního setkání s monstrem neběhám a nechodím jinak než v předklonu (tedy potichu), nedělám hluk a neprohlížím žádné temné kouty a nepouštím se směrama, kde vím, že není východ z dané lokality.

Okay, tak teďka trochu seriózně. V případě této hry nechci dávat žádné spoilery, ostatně já jsem v 11té kapitole, což by mělo bejt těsně za půlkou, co je dál nevím, co je za mnou nevím v podstatě taky, protože výše popsaným stylem jsem se dostal kde jsem a zážitek z průchodu byl tak strašnej, že ho prostě moje hlava vytěsnila. Pokud si budete optarně shánět informace o hře, tak narazíte na zajímavou proklamaci a sice: zemřete prý 1000x a vetřelec přestane bejt tak děsivej. Mám pro vás dobrou zprávu: pokud budete hrát hru jako já, pak 1000x rozhodně nezemřete. Pokud budete po lodi pobíhat a svítit si čelovkou a světlicema (jak kdyby to byla nějaká pitomá počítačová hra pro děti a ne tenhle hnusnej bordel se slizkým vražedným monstrem) a snažit se, aby jste sebrali co jde sebrat v každém levelu, pak možná budete umírat výše popsaným způsobem, já nevím. Pokud se budete plížit podél stěn od úkrytu k úkrytu jako srab, pokud budete před tím, než se odvážíte do další chodby sedět, čekat a poslouchat, pak se skutečně stane to, co popisují některé recenze. Vetřelec sice bude všudypřítomnej, ale vy se s ním budete opravdu potkávat jenom občas - tedy tím myslím, že ho skutečně na zlomek sekundy zahlédnete.

Hra je fakt nechuťácky strašidelná a zábavné na této hře je, že v ní nejsou klasické lekačky, ale hnusnej a stísněnej pocit od začátku třetí kapitoly, kterej vás neopustí ani na minutu. Zvuky a muzika je dokonalost, možná nejlepší ozvučení, co jsem kdy v jaké hře slyšel. Mám odehráno cca 15 hodin, postupuju asi dost pomalu a to od 3tí kapitoly nechodím nikam, kam nemusím. Pokud se mi podaří překonat místnost a nebo projít nějakou chodbou nebo pasáží, mám pocit, že bych to měl oslavit. Tohle všechno co popisuju je umocněno tím, že není potřeba (alespoň zatím se mi to tak zdá) znát jednotlivé levely, ale prostě stačí postupovat dopředu s určitým mixem strašlivé opatrnosti a respektu a zároveň být v určitých chvílích ukrutně rozhodnej a rychlej. Snad se mi podaří dostat se pryč.

První (a asi i poslední) walkthrough této hry si užívám jako málo co jiného. Smrtí jsem měl zatím jen pár a pokaždý v situaci, o které jsem dopředu tušil, že to špatně dopadne, akorát už mi ruply nervy a já, mumlajíc si pro sebe ``tak pojď si pro mě ty svině'', většinou vyrazil směr save a nebo terminál. Ostatně to co popisuju platilo spíš ze začátku, než jsem za své přijal špinavá pravidla hry. Takže se spíš teď dostávám do situace, že emergency phone (save point) je prostě přes celou místnost a nebo na místě, které se mi prostě nelíbí, tak ho vynechávám a neukládám. Ostatně co se tohodle týče - mám jisté podezření, že některé save pointy jsou prostě past - jsou totiž na tak vypíčeném (rozuměj exponovaném) místě, že po prvních 3 smrtích - kde ostatně naštěstí tu svini ani nevidíte, páč vás milosrdně sundá zezadu, vám prostě připadá jednodušší neukládat, pokud ten save point nemáte přímo v cestě. Ted jsem si dovolil jeden pseudo-spoiler.

Opravuju svoje původní hodnocení hry 90% na 100%. Je to kvůli tomu, že hra mi jednoznačně ukázala, že pokud člověk ve svém prvním walkthrough skutečně postupuje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a dá do toho veškerej skill a um, pak atmosféra hry je něco neopakovatelného. Každýho, kdo tuhle hru nehrál a má na to koule (a já je na to asi nemám, páč mám dost a teď na nějakou dobu končím, moje hladina stresu prostě přetekla) mohu ujistit, že není pravda co se o hře píše a nebudete umírat nijak často a z aliena se nestane rutina. Naopak, budete si jako já říkat "nebylo by špatné abych to dokončil, abych si mohl udělat to druhé walkthrough jako kovboj a tu mrchu si pořádně prohlédnout" .. Jsem v 11té kapitole ale tu bestii jsem zatím prakticky neviděl. I tak to jde. Ale bojím se čím dál víc. Bojím se, že jí uvidím.,

+12 +14 −2

Fallout 3

  • PC 25
If you think your users are idiots, only idiots will use it .. (Citát Linuse Torvaldse)

Jsem obrovskej fanda falloutu, Miluju fallout a FO1 a FO2 jsem dohrál každý minimálně 10x, rozehrál minimálně 100x a alespoň jednou za rok si fallout zasmažím i v dnešní době - tedy skoro 20 let od jeho vydání - zas a znovu a stejně radostně a se stejnou chutí jako v roce předcházejícím. Kvůli FO3 jsem si dokonce koupil svého času novej počítač. Recenze se totiž po jeho vydání předháněly, kdo bude mít hodnocení vyšší a lepší. Pamatuju si na to celkem dobře, jak jsem začal hrát v roce 2011 (asi s dvouletým zpožděním od vydání) novej FO. Nicméně udělejme dlouhou story krátkou, protože podle mého názoru FO3 dlouhou story rozhodně nezasluhuje: FO3 jsem dokončil pouze jednou a to asi o 3 roky později na myslím cca 10tý pokus a s nezapomenutelným pocitem sebezapření. Z mýho hodnocení je zřejmý, že mě na FO3 asi něco štve, pokusím se tedy napsat co.

Normálně, pokud daný kus ztrhám, začínám pozitivama, co na hře vidím. V případě FO3 žádná pozitiva nevidím. Je to pro mě strašně smutné, protože já bych FO3 strašně rád chválil. Dokonce těch věcí, co na FO3 nenávidím je tak strašně moc, že by to vydalo snad na knihu, takže můj lament níže rozhodně není vyčerpávající seznam. Půjdu od méně důležitejch věcí k důležitým věcem, tak jak je vnímám.

- to, co by mi vadilo asi nejmíň, je použití gamebryo engine (ta oblivion-like věc). Mě by ani tak nevadilo, že engine byl extrémně hnusnej už ve svý době, že hlavy postaviček vypadaly jak vyřezané z brambory a pohyb vypadal, jak když jsem si za mladých časů vystříhal a rozstříhal dámy z lechtivých pánských časopisů a špejlema hýbal pro zvýšení realističnosti s výstřižkama po stole (parafráze jedné povídky Šimka a Grossmana). Mě vadí to, že mongolové z Bethsedy (a tímto se skutečným mongolům omlouvám - mongolové z Bethsedy vám dělají pouze ostudu) např. namodelovali přesně jednu skříň rozbitou stejným způsobem, kterou umístili ve hře na 1372 míst od vaultů, po stanice metra, po příbytky obyvatel (stále stejně rozbitou), že mongolové z Bethsedy udělali slovy dva (číslovkou 2) modely supermutanta (sem milosrdně počítám i supermutantího miniona, protože model supermutanta maj ve skutečnosti pouze jeden), že mongolové z Bethsedy udělali slovy jednu (číslicí 1) lednici, kterou umístili do každý boudy, jednu zkurvenou hnusnou bednu, kterou umístili asi tak v 9318 inkarnacích po celý mapě na různá místa, jeden kancelářský stůl, každý opět stejně rozbitý a opět umístěný na N míst po celé mapě. Takhle by se dalo pokračovat se vším, od textur po vatu v podobě debilních předmětů (aka vidlička), co nejsou k (prakticky) ničemu, ale jsou uloženy ve výše uvedených stolech, bednách a skříních po celé mapě. Každej interiér je odfláklej a vypadá hnusně, wasteland je podle mýho názoru hnusnej a odfláklej taky. Stylizace postaviček, designu a stylu do takového podivného rádoby vtipného a komixového vzevření tomu vůbec nepřidává a s krásným a promyšleným designem původního FO to nemá nic společného.

- další bod také souvisí s gamebryo a jeho limitama, resp. s až mongoloidní leností uzbeků z Bethsedy (tímto se omlouvám i opravdovým uzbekům), kdy se Bethseda, společnost, která rozhodně má prostředky na to dělat AAA tituly, rozhodla zkurvit dominanty originálního FO - a tady bych rád poznamenal, že srovnávání s původním FO je naprosto v pořádku, protože Bethseda se rozhodla vytáhnout ojra z mojí i vaší kapsy tím, že se sama pustila do pokračování FO a kdyby to nebyl FO, ale třeba OF, tak se hry prodá asi tak 5% oproti stavu, kdy B proklamovala pokračování téhle legendy - tím, že pro přizpůsobení gamebrya z oblivionu pro FO neudělala vůbec nic navíc. Takže např. naprosto integrální část světa a gameplay FO, a sice, že melee/unarmed souboje se dělají podle oblivion mustru dvou čudlíků a principu "pravej kreje, levej řeže" (kdyby měl náš dobrman rozum, tak se z toho pobleje). To, že starej FO umožňoval různé druhy útoků, které se např. v případě unarmed ještě měnily v závislosti na velikosti skillu je prostě už jen nostalgická vzpomínka. Ostatně trestuhodnou leností uzbeků z Bethsedy a jejich recyklace gamebrya z TES na FO se zabývala už opravdu spousta lidí, další čtení zde.

O nedostatcích v technické stránce věci a o zpracování jako takovém by se dalo mluvit fakt dlouho, takže přecházím na problémy spojené s gameplay a feelingem. Brutální znásilnění originálního konceptu pravidel světa FO a jeho historie totiž bylo Bethsedou provedeno opakovaně a nemilosrdně podobně jako rakouský úchyl Fritz znásilňoval oběť zavřenou ve sklepním bunkru.

- začnu celkovým pojetím světa FO3. Asi nejdebilnější koncept a nápad, kterej mě osobně vyloženě ruší, je udělat tu oblivion-like demenci, že udělám čtvercovou mapu 2x2km a začnu o tom tvrdit, že to je mocný a rozlehlý svět fallout 3. Aby z toho pejsci nezvraceli a kočky na protest neochcávaly bezbranou obuv v predsíni, tak odborníci z B zrychlili plynutí času asi 100x, nicméně stejně, pochod z jednoho konce mapy na druhej zabere cca 2 dny herního času. Proč není možný mapu rozsekat na N oblastí, mezi kterýma se přechází v něčem jako strategickém módu na mapě světa a ty oblasti jsou pak od sebe vzdáleny kildně dny a týdny putování v herním času ? To, že by se např. poté daly zakomponovat `random encounters' při putování na strategické mapě třeba tím způsobem, že by se při takovém setkání vygenerovala malá unikátní oblast, kde by se samotnej boj odehrál, je už jenom opravdu skučení ze záhrobí komunity FO. Další vedlejší efekty Bethsedího přístupu jsou zcela zjevné. Protože mongolové neměli dost kvalitního obsahu, tak ho nahradili kvantitou, takže do spektakulárně obrovského světa FO (2x2km) je nakoncentrován veškerej obsah co hra má. Žádná pustina to fakt není. Kamkoliv se hnete něco je. Na první pohled to možná jako pustina vypadá, na druhej pohled to je ale hnusnej toy shit, kde v každým rozpadlým domečku je nějaká odměna v podobě nějakého předmětu, kde mocné a obrovské město (Megaton) se ve skutečnosti skládá z 15ti hnusnej staveb a v D.C. vlastně žádné město ani není a nic tam nežije, krom checkpointů bratrstva, kteří tam zcela nesmyslně brání ruiny ničeho a skupinky supermutantů - asi aby se nepovraždili navzájem.

- další strašná zvrhlost, co Bethsedě nikdy neodpustím, je účelová změna elementů, které prostě byly v FO 1 a 2 nějak nastaveny a B je prostě změnila k nepoznání. Např. supermutanti jsou v FO3 hnusně vypadající debilové, co vás akorát všichni genericky chtěj zabít, přičemž supermutanti ve starém FO byla další rasa obyvatel pustiny, se kterou se primárně mluvilo a ne válčilo. To stejné ghůlové - jsou tu sice ghůlové, kteří se s váma jako ve starém FO baví, mají své město apod a pak tu jsou najednou ti stejní ghůlové náhodně rozmístěni po mapě a ti jediné co dělají je vyplňovat prázdná místa napadáním vaší maličkosti, jako kdyby měli zvířecí inteligenci. Další příklad je hnusné znásilnění SPECIALs a vůbec prvku RPG vývoje postavy. Dementi z Bethsedy, pravděpodobně její kavkazká část (tímto se kavkazanům omlouvám, dělají vám ostudu) totiž ze starých pravidel udělali pravidla nová, kdy je teďka vlastně jedno, jestli budete mít CH1 apod. a komunita toyů to ostatně protlačuje skoro v každém ukázkovém buildu, šak se sami podívejte. Je to sick. Ostatně já asi před dvěma lety přidal na této stránce sekci "true wanderer". Radost z vytváření postavy a vyvažování jejích silných a slabých stránek je fuč. Na SPECIALs jako takových teďka už prakticky nezáleží. Hlavně že udělali stejnou 10mm bouchacku a pušku, když FPS element a pocit ze sřelby je hnus (ale mě tohle nevadí, FO byl o příběhu, ne o střílení). Ještě se v rychlosti vrátím k RPG prvku. Nevím, jestli tohle zrovna měli na starosti uzbekové a nebo mongolové, ale nikdo z Bethsedy se asi neobtěžoval hru vyzkoušet. Kdyby to totiž udělali, tak by zjistili, že původního level-capu 20 dosáhnou velmi záhy a díky všudypřítomnému odbornému čtivu, které je v každé opuštěné díře, budou plavat ve skill bodech už od cca 10tého levelu, takže od dosažení cca 12té úrovně se na postavě nic zásadního nezlepšuje. RPG element je prostě plochej a bezbarevnej a zábava a dojem, že se postava levelováním zlepšuje, končí zhruba kolem úrovně 10. Komunita FO3 toyů (viz výše uvedý odkaz na wiki s character builds), kde hlavní cíl je mít na konci všechny SPECIALs 10 a skilly na 100 je toho smutným důkazem. Mě prostě taková postava nebaví hrát.

- příběh, příběh, uááááá, PŘÍBĚH !!! Co jste to vy ještěři provedli ? Na konspirační teorie nedám a generálně vzato na ně nevěřím. Veřím pouze na pár konspiračních teorií a jedna z nich je, že pravděpodobně združení iluminátů a představitelů Disney temné strany síly nějak dokázali ovlivnit a uplatit nezávislé recenzenty všude po světě, aby lhali o příběhu FO3 a tvrdili, že je skvělej, že má logiku a že má hloubku. Nerad používím tag spoiler, proto nebudu moc zabíhat do podrobností a budu našlapovat opatrně, abych něco nevyzradil. Psal jsem výše, že FO3 jsem dohrál na x-tej pokus a se sebezapřením. Je to tak a je to z velké části kvůli příběhu. Když jsem se v rámci svého prvního walkthrough shledal poprvé s otcem a dozvěděl jsem se, cože to vlastně dělá a co má ve svým TODO listu, a nedozvěděl jsem se, proč utekl z vaultu a asi dalších 10 věcí, co jsem tak nějak automaticky pokládal za samořejmé, že se dozvím, tak jsem s mumláním `co jste to vy dementi (z Bethsedy) provedli ..' hru smazal z disku. Asi o 3 roky později, když jsem hlavní questovou linii, která je navíc hnusně krátká, dokončil s pocitem, že žvejkám živočišné uhlí, tak jsem jako jedinej pozitivní pocit cítil úlevu, že je ta kravina za mnou a já si můžu hru odfajfkovat jako dokončenou a můžu žít v míru dál. Bohužel mám asi slabou vůli, protože jak vycházela další DLC, tak jsem jim samozřejmě z hladu po FO, a díky mýmu nekonečnýmu optimismu, dal vždy šanci znovu. Výsledek vždy stejnej. Pokaždý zklamání, skoro až knedlík v krku a slzy ve vočích a opětovné mumlání `co jste to vy Bethsedí mutanti provedli s falloutem :('. Příběh v FO3 je ubohost a 3.14čovina, která je jako pěst na oko. Poté, co jsem nalezl otce, byla alespoň pro mě motivace pokračovat v příběhu (a vůbec hraní falloutu) zcela na nule.

Už jsem toho napsal stašně moc. Hanět FO3 bych vydržel klidně ještě 10x tak dlouho. Nechám toho, pojďme to ukončit.

CONCLUSION:

Fallout 3 je rozhodně velice špatné a ubohé pokračování série fallout a já si ostatně myslím, že to je dost špatná hra jako taková. Pokud by to nebyl fallout, pak bych to rozhodně nehrál a ušetřil bych pár desítek hodin svýho života a měl bych pokoj. Protože se to jako fallout tváří, tak jsem tomu z úcty k celé sérii šanci dal. A šance to byla promarněná.

ps. FO4 díky zkušenosti s FO3 šanci nedostane.

pps. zkusil jsem poprvý loni FO:NV, že prej Obsidian vrátil Bethsedí pojetí fo zpět ke kořenům. Trochu se to zlepšilo, přečtěte si k tomu moje hodnocení chcete-li, ale žádnej řev to rozhodně není a další walkthrough rozhodně nehrozí.
+12 +22 −10

Enter the Gungeon

  • PC 70
Náhodně generovaná 2D akce, která je založena na výtečné hratelnosti a humoru.

Vyberete si postavu, kdy každá má nějakou drobnou výhodu oproti ostatním a spustíte se výtahem přímo do akce. Čeká vás pět poschodí plná nepřátel v podobě nejrůznějších zbraní, patron, kouzelných projektilů a něčím, co ani popsat nejde. Sbíráte zbraně a vylepšovátka, což je sakra potřeba, protože s každým dalším patrem obtížnost citelně stoupá. Nutno říct, že pokud se vám nepodaří nasbírat nějaké pěkné zbraně či boosty, nebudete mít v dalších patrech moc šanci. Celé je to okořeněné drobnými questy, občas se vám podaří zachránit nějakou postavu, která vám při dalším hraní může prodat něco užitečného či i na nějaký ten tajný level se dá narazit. Čeká vás ale hodně restartů, než se vám podaří hru dokončit.

Tahle hra ale není o tom ji dohrát, ale o hraní samotném. Jak zpívá Mňága - "I cesta může být cíl."

Pro: humor, obrovské množství originálních zbraní a nepřátel

Proti: občas při neúspěchu budete mít chuť do něčeho praštit

+12

Metro 2033 Redux

  • PC 65
V moskevském metru jsem strávil něco kolem devíti a půl hodiny herního času. Což vlastně není tak úplně pravda. Nebyl jsem jen tam, ale samosebou i na povrchu. Pro mě konkrétně bylo ale více zapamatovatelné prostředí pod městem. Právě tam se totiž autorům podařilo vybudovat tu pravou atmosféru, kterou jsem od hry čekal. A jak jsem si tento exkurz užil? Dosti rozporuplně.

Zpočátku mě hra opravdu nadchla a velice bavila. Zejména jsem uvítal, že ve většině lokací, kde jsou lidští protivníci, si lze vybírat ze dvou různých postupů hrou - klasickou střílečkou a stealth. Já osobně ve většině her raději procházím nepřátelům za zády a tiše je odstraňuji pistolí s tlumičem z bezpečného úkrytu. První investice byla tedy do tlumiče. Samotný systém vylepšování zbraní se mi ve hře velice líbil. Nic složitého, ale každá úprava se citelně projevila na chování zbraně. Já koneckonců ani nevím, jaké všechny zbraně v Metru jsou. Prakticky celou hru jsem prošel s revolverem vybaveným tlumičem a krátkou optikou s nočním viděním. Druhou zbraní byl Bastard, který jsem si upravil tak, aby byl jen polovičním bastardem a k tomu všemu ještě co možná nejtišším. Poslední zbraní byla velice silná a proti příšerám účinná brokovnice na šest nábojů (ale s velice, velice pomalým nabíjením). Pouze v poslední části hry jsem revolver vyměnil za plamenomet. Ne, že by bylo na výběr málo zbraní, ale zkrátka mi bylo líto nechat své, za těžce vydělané nábojnice, upravené zbraně někde na dně stoky.

Nehrál jsem originální verzi, která jistě byla o dost osekanější (alespoň podle recenzí), ale i přesto musím vyzdvihnout několik příjemných detailů. Velmi se mi líbily efekty jako mouchy na obrazovce v blízkosti rozkládajících se mrtvol. Samotný nápad s možností utřít si hledí plynové masky poté, co je zaneřáděná od krve, slizu nebo vody je velice funkční „fičura“ a na poli FPS přináší příjemné osvěžení. Svítilna hází parádní stíny a celkově je hra graficky na perfektní úrovni. Co mě mile překvapilo byla "kvalitní tma". Toto slovní spojení zní sice dost divně, ale když se podíváte na hry jako Fallout 4, kde je v prostorách metra nebo jeskyních světla jako v lunaparku, jistě mi dáte za pravdu, že tma je zde opravdu taková, jaká má být – temná a černá. Mě jakožto arachnofobovi největšího kalibru se zážitek ze tmy ještě o něco znásobil tím, že jsem byl nucen některé pasáže procházet s téměř zavřenýma očima.

Ve hře (hlavně v první polovině) je i několik skvělých postav. Zejména Bourbon a Chán jsou jedni z nejsympatičtějších NPC postav, po jejichž boku jsem měl tu čest bojovat. Metro 2033 taky hodně hraje na hlášky, kterých je ve hře požehnaně.

Z hratelnosti bych ještě rád zmínil velice krátké loadingy. Často se mi stávalo, že než jsem dočetl krátký záznam na nahrávací obrazovce, už jsem mohl dávno hrát dál. Ve hře je sice hromada skriptů, ale většinou vše působí realisticky a celistvě. Hodně se mi líbila uvěřitelnost scény, kdy se s Arťomem dostanete do archivu, kde máte hledat v místnosti plné kovových kartoték jakýsi dokument. V drtivé většině her by vás buďto hra přímo zavedla ke správnému šuplíku tím, že by ho například problikávala nebo by spustila animaci, kde postava ihned nalézá, co hledá. V Metru ale ne. Spustí se vám skript, kde Arťom prohledává více než tucet zásuvek, než najde to, co hledá. S vědomím toho, že máte za zády jednoho z nejsilnějších nepřátel hry, jsem byl vcelku napjatý, kdy na mě Knihovník vyskočí. I samotný nápad s kompasem, jakožto do hry plně implementované funkcionality, mi velice sedl.

Ale dost bylo chválení, teď se pustíme do kritiky. Proč jsem dal hře 65%? To je jednoduché, kousek za druhou polovinou mi začalo připadat, že trochu ztrácí tempo. Nejprve trochu, pak trochu víc. Někde ve třetí čtvrtině už mě ani příliš nezajímalo, jak to celé dopadne a chtěl jsem mít hru co nejrychleji za sebou. Rezignoval jsem tedy na stealth průchod a hrou jsem spíše už jen probíhal. Došlo to dokonce tak daleko, že jsem ani pořádně nevěděl, jaký je Arťomův motiv k tomu nechat se ozařovat, zabíjet, servávat z kůže, a ještě se přitom skotačit s Temnými. A samotný návěr jsem čekal více strhující. Poslední kapitola byla vpodastatě jen o tom někam se dostat, chvíli halucinovat a pak shlédnout titulky. No a ani jsem se pořádně nedozvěděl, co to jsou ti Temní a proč je zrovna Arťom tak často vídá. Možná jsem to přehlédl. Možná mě odpověď čeká v pokračování, nevím. Dosti nesmyslné mi připadalo ovládání kulometu na drezíně. K pohybu doleva a doprava se používaly klávesy "A" a "S", ale nahoru a dolů se mířilo myší. Proč? Kvůli vyšší obtížnosti? Ne děkuji, přišlo mi to spíš frustrující než obtížné. Takže asi takhle. Nebýt ztráty tempa a atraktivnosti ve druhé polovině hry, tak si jistě hra odnese mnohem vyšší hodnocení. Ale pokud mě jinak parádní hra pozvolna přestává bavit, nemůžu hodnotit jinak.

Hra dokončena v rámci herní výzvy 2018 – 6. Sousedy si nevybereš (hardcore)

Pro: Grafika, NPCs, možnost stealth, krátké loadingy, různé drobnůstky

Proti: Závěr, postupná fádnost, nelogické ovládání kulometu, malá paleta nepřátel (ale chápu, že je to podle knihy, takže nelze nic moc přidávat)

+12 +14 −2

Baldur's Gate II: Enhanced Edition

  • PC 85
Napíšu si komentář k této mojí srdcovce sem, protože EE verzi hry považuju za něco jako golden edition. Hodně jsem zvažoval, jestli vůbec komentář psát, protože o této archaické legendě už padlo snad vše a netřeba toho víc dodávat. Nicméně od mého dětství, kdy jsem hru hrál naposled a odkdy jsem ji považoval(v rámci hodnocení) za 100% záležitost, uběhlo už spousta vody. Při opětovném hraní po tolika letech jsem si začal všímat věcí, které nakonec snížili hodnocení na 85% a já si neodpustim nějakym písemnym způsobem zdůvodnit si proč. Na mé poměry budu asi krapet stručnější, ale o to negativnější, až nakonec nebude hodnocení korespondovat s hodnocením.

BG i nadále zůstává v mém srdci nepřekonaným RPG svého druhu, nyní ale již ne bez poskvrny. Největší vadou na kráse je všeobecná svoboda ve hře. Hru si prostě nemůžete vychutnat podle svého bez jistých zásahů zvenčí( mody) nebo bez cheatování. Pokud nejste fanatický znalec BG univerza a všeho, co se kolem něj točí/ jak věci fungují, můžete být nepříjemně překvapeni. Hra nabízí poměrně chudý výběr příběhových NPC, které můžete nabrat do party. WTF? málo postav? Ano, protože s těmi co tam jsou, jen zřídka sestavíte fungující partu od začátku dokonce. Proč? Protože maj postavy přidělený charakterový rysy a drtivá většina se mezi sebou nesnese, navíc ještě musíte dodržovat jistou reputaci, která taky může zavinit odchod některých členů party. To vás omezuje z těch všech co tam jsou jen na vybrané kombinace, pokud nechcete jako já řešit, za nejnevhodnější situace a na nejdebilnějším místě, že se postava prostě urazí a odejde. K tomu všemu se všemi věcmi, takže ikdybyste na někoho narazili, nemáte pro něj nic.
Zrada Yoshima a nutnost nabrat imoen pokud chcete aspoň nějakého zoufalého zloděje
Tyhle špatně zvládnuté a nepředvidatelné situace vedou jen k jedinému- rage loadu.
Se zloději je ve hře problém ale celkově. Ten nejsympatičtější je fuč, nově přidaná badass Hexxat je strašlivoučky zlá a do dobré party neštimuje. Mno a ten zbytek je směska mulťáků nebo dualů, kteří čistě pro tento účel stojí za ******. To je další věc. Proč proboha je drtivá většina nelidí( ale i hafo lidí) přednastavenejch na multi/ dual povolání? Přičemž ty Dual při postupu ve hře docela oceníte, mulťáci toho umí hromady ale ve skutečnosti jsou slabí. To si to jako člověk nemůže nastavit sám? Zatímco dual class si člověk musí trošku promyslet, na multi neni nic složitého. Náhradou yoshima a poté hexxat( anomen se s ní prostě nesnese) jsem strávil na můj vkus až moc času. Do toho ani herní systém neumí přidělit nově nabranému NPC patřičný počet XP, takže pokud chcete rovnocenýho parťáka, musíte si to prostě na tu hranici docheatovat.
Vždycky je tu možnost naimportovat si předpřipravené postavy přes mulťák a neřešit to. Ale tahle hra se snad hraje kvůli příběhům, je to přeci roleplay nebo?

Člověk by se přes tohle všechno mohl přenést a postupovat hrou s tim, jak se u něj vyvine. Jenže na to je to vše moc naskriptované a člověk prostě nechce přicházet o stuff. Zrovna pokud jde o zloděje, neotevřít truhlu nebo obejít lokaci pro pozdější účely se šeredně nevyplácí. Do jistých lokací se už nikdy bez cheatu nedostanete. O to horší je to pro mě, kterej to vyloženě nesnáší používat, byť jen k utility účelům.

Hru miluju a nikdy bych ji nezavrhl kvůli zaostalosti technické stránky, ale pravdou je, že když už do toho někdo po letech hrabe, tak na adresu beamdogu musím říct, že jako drtivá většina ,,remasterů'' selháva v tom nejpalčivějším. On ten pathfinding ve hrách svých let nikdy nebyl dobrý. Asi jeho vylepšení vyžaduje až moc úsilí aby se o to někdo pokoušel. A tím nemyslim jen BG.

Ještě kratičkou poznámku na adresu balancu hry. Rogue kit mi přijde docela k pláči co se THAC0 týče. Celkově mi připadá, že by jistá povolání mohla mít přístup k vyšším zbraňovym skillům svého druhu( např. zloděj-dýka/ss/krátky luk) a ne je omezit na jeden. Další mě připadá, že je ve hře víc magicky odolných/imunních monster, než je zdrávo. Nějaký lower resistance je ve full partě celkem k ničemu, když to meelečka vyřeší než si mág po jednom kouzlu odpočine.

Mno, asi se ze mě stal hnidopich. Všude jsou nedostatky. BG má aspoň své kouzlu a takovou úroveň hratelnosti, že se dají přehlížet.

Pro: legenda

Proti: kdo chce psa bít :)

+12 +13 −1

Killing Room

  • PC 80
Skvělá béčková řežba z českých luhů a sídlišť. Jak jsem po Zigguratu zjistil, podobní FPS-roguelite kříženci mi přesně sedí. Trocha toho tančení kolem pastí zatímco mě z dálky bombardují sněhuláci. Špetka toho modlení, aby se konečně objevila kachnička a né další budka pro sebevrahy. Samozřejmě opáčko ze slovníku nádavek, páč umírání přichází často a kolikrát nečekaně. A v neposledku se mi líbil i drsnější humor, který hlavně v popiskách předmětů sedí.

Ano, některé negativní předměty jsou skutečně nemilosrdné a občas jste nuceni se slzou v oku dopajdat (při předmětu amputace doslova) k nejbližšímu explozivnímu barelu a ukončit to brokovnicí. Ale opatrným postupem se dá podobným čárám přes rozpočet vyhnout. Tudíž největší zlo pro mě byla technická stránka (engine?), poklesy fps (obzvlášť nepříjemný úsek byl kolem 6. bosse), asi dva pády do Windows a zasekávání postavy v okolních předmětech - v boji to většinou znamenalo smrt, mimo boj to bylo smutnější, že se mi v jednom případě ani nepovedlo z té skříně vysoukat a bez možnosti hnutí z místa jsem byl nucen restartovat postup.

Pro: balanc mezi náhodou a učením správného postupu, humor, solidní množství předmětů, fungující systém popularity.

Proti: technické zádrhely, menší počet typů místností a prostředí, některé zabijácké předměty, většina nezákladních zbraní a jejich perky mají nízké využití

+12

LEGO Marvel Super Heroes

  • PC 80
Celou hlavní kampaň skládající se z 15 epizod, jsem odehrála s přítelem ve splitscreenu. Musím říct, že občas to bylo k naštvání, protože se obraz občas nezaměřil na činnost potřebnou k postupu a nebylo vidět, co dělám. Jinak to byla sranda.
Po odehrání hlavní kampaně jsme měli pouhých 16% z celkového postupu. Zbytek misí se odehrává v otevřeném světu, kterým je město New York. Můžete se vozit v autech, sbírat mince, nebo všechno rozbíjet.
Některé mise jsou splnitelné pouze s určitým charakterem, který je potřeba v jiných misích odemknout, což je celkem matoucí, neboť po hlavní misi máte jen pár charakterů a hledat na náhodu úkoly, které můžete splnit je nic moc.
Celkově se jedná o chytlavou hru, kde spolu spolupracuje například Thor se Spider-manem a Deadpoolem najednou a zahrajete si za spousty různých hrdinů.
+12 +13 −1

Left 4 Dead

  • PC 85
Chytľavá hra. Za 4 dni som odohral asi 30 hodín, všetkých 6 kampaní (vrátane DLC Crash Course a The Sacrifice) singleplayer na normal obtiažnosti aj multiplayer, získal som 35 z 73 achievementov a v survival móde 8 zlatých medailí (to znamená, že v 8 z celkových 16 levelov som prežil 10 minút). Zabil som 12 000 infikovaných ľudí.

Potešilo ma veľmi jednoduché ovládanie – je to ideálne pre mňa, lebo pri iných hrách nikdy nemám náladu a trpezlivosť sa učiť používať xx kláves. AI postáv je bez bugov, nestalo sa veľakrát, že by išli inam ako som chcel – akurát čo párkrát poštvali čarodejnicu, spustili alarm na aute alebo sa nechali ogrcať boomerom práve vtedy, keď to bolo najmenej vhodné, inak s nimi nebol problém, kryli chrbát.

Komu prekáža grafická stránka predmetov, nechápem, prečo si nenainštaluje mód na jej vylepšenie (napríklad L4D Beta Textures Pack 1). Ja som takéto módy nepotreboval. Jediný mód, ktorý som použil, bol Sexy Zoey 2.0 (skúsil som aj Leopard Bikini Zoey L4D1, ale potom som sa už vôbec nemohol sústrediť na strieľanie a Zoey ma musela stále zotavovať).

Hudba je podarená, robí požadovanú atmosféru. Nerád porovnávam hry, ale ak už porovnám hudbu s takým Serious Sam, je Left 4 Dead seriózna temnota. Po tejto štvordňovke som taký oblbnutý, že aj keď som mimo počítača, počujem čarodejníčkyn spev a trúby hlásajúce príchod hordy. Psychiatria.

God is dead!

Pro: hrateľnosť, hudba, Zoey

+12

Commander Keen 6: Aliens Ate My Baby Sitter!

  • PC 80
Od šestého dílu této série jsem po předchozí epizodě čekal ledacos, ale že by to mohla být dobrá hra? To mě teda vážně nenapadlo. Pravdou je, že pátý díl nenasadil laťku nijak vysoko, vývojářům se celkem dobře povedlo na něj zapomenout a zároveň navázat na parádní díl čtvrtý. V komentáři tak šestý díl často přirovnávám k předešlým dvěma. Hru jsem opět rozehrál na EASY (přesto dostalo ukládání a načítání hezky zabrat).

Mapa už není jedna linka s předem určeným pořadím levelů jako v pátém díle. Na výběr máte několik možností, kam se vydat. Úplnou svobodu výběru však zde také nenajdete. Hra po vás na několika místech chce splnit nějakou podmínku, získat předmět a podobně, abyste mohli pokračovat dál. Žádný běh přes celou mapu po prvních dvou krátkých levelech jako ve čtvrtém dílu se tedy nekoná. Naštěstí už nemáte takový pocit, že vás hra vede za ručičku.

Ani jednotlivé úrovně už nepůsobí tak sterilně. I když futuristické prvky se zde vyskytují (pochopitelně), tak se dočkáme i několika krásných pohledů na planetu Fribbulus Xax. Vylepšení se dočkali i vaši nepřátelé. Prostě vše daleko více připomíná čtvrtý díl, než ten pátý. Nejedná se jen o bezhlavé sci-fi, ale velkou roli tu hrají opět "fantasy" prvky. Po celou dobu jsem si hraní vážně užíval a bavilo mě od začátku do konce. Levely jsou skvěle navrhnuté a často se přibližují k hratelnosti ze čtvrtého dílu. Obzvlášť chválím vývojáře za tři poslední levely na vesmírné základně, které byly opravdu super a daly člověku zabrat. A samotné finále bylo opravdu finále, jak se patří! Možná jeden z top momentů celé série.

Bavil jsem se i přesto, že mi nebylo nabídnuto nic nového. Jako drobnou chybku bych viděl občasné bugování při lezení na nakloněné plochy a nepřehlednost zapnutí/vypnutí tlačítek. Celkově se mi tento díl líbil daleko víc než ten předchozí, avšak stejně už ho budu mít zaškatulkovaný ne jako "TEN ŠESTÝ DÍL", ale jako "ten díl, který byl dobrý skoro jako čtvrtý a nebyl tak špatný jako ten pátý"... a to je možná trochu škoda. Přesto mi je teď líto, že mám tuhle skvělou sérii za sebou. Nejspíše mi to nedá a někdy se pustím do fanouškovských pokračování, protože tahle značka si to rozhodně zaslouží.

Pro: je to víc ČTVRTÝ díl, než ten PÁTÝ

Proti: je to méně ČTVRTÝ díl, než ten ČTVRTÝ

+12

A Bird Story

  • PC 30
Jako pro mnohé, i pro mě bylo Bird Story spíš zklamáním po výborném To the Moon. Minimalistický styl bez jakéhokoliv textu zde byl spíš na škodu. Nudil jsem se od začátku do konce, ještěže to bylo velmi krátké. Škoda, ale nad Freebird Games nelámu hůl, dám určitě šanci jejich dalšímu počinu.
+12