Nejlépe hodnocené komentáře
Need for Speed: Carbon
Sniper Elite
Grafické zpracování na slušné úrovni, ačkoli v roce 2005 už byly na trhu radikálně vypiplanější hry. Sice je prostředí trochu monotónní, občas však čeká hráče vítaná změna. Trochu však zamrzí "klouzavej" pohyb, na kterej se bohužel musíme dívat celou hru - především plížení mi přišlo až odfláknutý.
Náplň misí je taky stále v podstatě obdobná (jdi támhle a všechny zabij), ačkoli se snaží alespoň příjemně tvářit, že ne. Souboje jsou ale zpracovaný hezky - balistické klesání střely nebo vítr mě mile potěšil. I umělá inteligence se chová vcelku rozumně – nikam se neženou a uměj si i počíhat. Muzika je potom kupodivu vynikající a ani příběh není špatnej.
Skutečně však nechápu, proč zadávající uvedl jako sekundární žánr simulátor. Dobře - vítr a balistické klesání střely je sice móc hezký, ale u střílečky z pohledu třetí osoby hráč přece vidí za roh i když postava čumí do zdi. Dále když mám v ruce pistoli, ihned po zmáčknutí tlačítka mám k dispozici optiku a můžu vesele zaměřovat (jen s výstřelem musím vteřinku počkat). Nebudu už radši ani rozebírat, že tank jde v téhle hře sejmout jednou ranou ze snajperky do externí nádrže. :) To mi jako simulace moc nepřijde.
Pro: zpracování střelby snajperkou
Proti: pohyb hlavní postavy, tanky na jednu ránu
Cold Fear
Výborné grafické zpracování – na svou dobu jistě trhák. Rozpohybovaná loď, skvěle zvládnutý vlny – opravdu z nich jde strach a právě neustálej houpavej pohyb hutní výborně atmosféru. Muzika je taky obstojná a nemálo se na utváření této podílí.
Příběh sice není nikterak originální, ale mně se v podstatě líbil, když zdvořile přivřu oko nad několika nelogičnostmi. Hráč se tedy vžívá do role zaměstnance pobřežní stráže, který má společně s kolegy prozkoumat podezřelou ruskou velrybářskou loď. Velmi jsem uvítal, že postava není němá, ale naopak povídá si dokonce i sama pro sebe, aby hráči usnadnila postup.
Ovládání je velmi diskutovaná věc, která se opravdu sice moc nepovedla, ale jelikož KDYKOLI po stlačení druhýho myšítka kamera poslušně přistane za temenem našeho Hansena, tak nemůžu až tak hanit - některý pasáže jsem prostě prošel s namířenou zbraní a ušetřil si tak asi nervy. Opravdu mi tahle hra sedla a šel bych s hodnocením výš, několik drobností, který mi zážitek ze hry dost kazily:
Nejsem sice odborník na ropný plošiny, ale přijde mi až k pláči, že se houpe pořád stejně jako ta loď, což považuju za technicky nemožný. Sice potom v některých modulech houpání zcela přestane, ale hned za dveřma se to zas celý houpe! Proč? Asi kvůli tomu že se v druhé kapitole někam vytrácí onen pocit, že každá vlna ohrožuje loď a člověk se tak cítí bezpečněji.
Dle mého názoru by obrácení kapitol zajistilo, že by příběh měl větší spád. Takhle ta plošina byla jen slabej odvar dechberoucí první kapitoly, kterou nasadili autoři laďku tak vysoko, že ji sami už nedokáží překonat. Nebylo by víc cool opustit bortící se plošinu a dál bojovat o život ve vlnách starý rozvrzaný lodi?
No a délka. Nestává se mi, že bych hru dohrál za jednu noc. 6 hodin hraní je prostě zoufale málo. Ke spokojenosti bych potřeboval 2x tolik!
Cellkově shrnuju titul jako výbornej atmosférickej survival horor, kterej bohužel má pár much. Největšími z nich jsou žalostná délka a postupně se vytrácející atmosféra, která bohužel nedokáže gradovat, jak bych očekával. 85%
Pro: atmosféra, hudba, loď zmítající se ve vlnách
Proti: délka, houpe se i to co se houpat nemá...
Thomas Was Alone
Příběh je velice pěkný a u hry vás udrží, i když se někomu může stát, že ho přestane vnímat. Mě se to ovšem nestalo. Nečekejte však něco ve stylu Mafie. Hra má docela pohádkový příběh, který je ovšem velmi smutný, což podtrhuje úžasná hudba. Právě ta hře hodně přidává a musím říct, že David Housden odvedl kus dobré práce. Doufám, že Volume bude mít minimálně stejně dobrou hudbu. Hra také provází vypravěč s hlasem Dannyho Wallace, kterého také musím pochválit. Ten nás seznamuje s jednotlivými postavami a zprostředkovává nám jejich myšlenky. Každá z nich má jméno a určitou povahu. Osobně jsem si je zamiloval.
Grafika je velmi jednoduchá, ale to je zjevně účel a složitějším grafika by hře nejspíše uškodila. Hra by totiž ztratila část své atmosféry.
Celkově musím doporučit těm, kteří hledají něco oddechového pro nenáročné, ale pokud hledáte nějakou pořádnou herní výzvu, tohle asi není pro vás. Musím však obecně doporučit zmiňovanou hudbu, která je úžasná.
Pro: Hudba, charaktery postav, atmosféra, délka
Proti: Není pro náročné
The Fruit of Grisaia
Předně je GnK řemeslně kvalitní práce. Grafika, hlasy, délka (přes 40 hodin) i hudba kvalitativně převyšují většinu žánrové konkurence. Ovšem několik nepřehlédnutelných problémů ji strhává z předních pozic. Začnu hned tím největším, kterým je tempo. Chvílemi se celá hra plazí hlemýždí rychlostí, aby později nabrala rychlost japonských nejmodernějších vlaků. Výsledkem pak některé úseky působí jako zbytečná, nikam nesměřující, vata.
Další výtku si zaslouží i společná cesta, tedy nějakých prvních deset hodin hraní. Skládá se převážně z, mezi sebou, téměř nesouvisejících scén. Nelze jim upřít, překvapivě nepubertální, humor, jenže v závěru připomínají spíše nějaké epizody ze sitcomu, než ucelený příběh. Jednotlivé cesty (celkem pět) napsali čtyři různí scénáristé, takže o rozmanitost není nouze a věřím, že každý by si některou z nich oblíbil. Jednotlivě jsou ukončené, avšak obsahují několik nedořešených záležitostí, jejichž rozuzlení se jistě dočkáme v dalších dílech.
Největší předností hry je protagonista. Yuujiho teoretický pohled na obyčejný středoškolský život, převážně vyčtený z knih, se často mísí s jeho naučenými praktikami profesionálního zabijáka a vytváří mnoho výtečných momentů. Každý z monologů mu může většina hrdinů závidět a ostatní postavy nejsou svými reakcemi příliš pozadu.
I přes četné nedokonalosti nelze Grisaia no Kajitsu označit za špatnou záležitost. Na záda ji sráží hlavně nekonzistentní obsah a občasná zdlouhavost v některých pasážích. Další části série nicméně v budoucnu rád vyzkouším.
Pro: technické zpracování, Yuuji, rozmanité cesty
Proti: nevyvážené tempo, nesourodá společná cesta
Serious Sam HD: The Second Encounter - Legend of the Beast
Bohužel už na první pohled je vidět, že prostředí ve kterém se Sam v singleplayeru pohybuje – obrovská hranatá prostranství – vypadají nápadně podobně jako multiplayerové mapy. A to až na místnost s bossem, jehož bylo již možno "zahlédnout" v díle třetím. Zde je ho také možno upilovat na férovku, ale pravděpodobně vám při tomto maratónu dojde munice lepších zbraní. Proto, až na to přijde, raději zapátrejte po alternativním způsobu zabití.
Kdybych to měl jednoduše shrnout, tak je toto krátké rozšíření příjemnou oddechovkou pro ty, kterým se první setkání líbilo více než druhé. A protože obsahuje zbrusu nové hlášky a první díl se mi v závěru začínal zdát moc dlouhý, beru vystřižení a následné vydání vlastně jako pozitivum.
Pro: Méně hektické než druhý díl, nové hlášky
Proti: Design map
Malý velký
Příběh zde moc velkou roli nehraje. Přesto může zaujmout. Jste robotem, kterého utlačují lidé a snažíte se z otroctví dostat, a to dvakrát. Pokaždé odlišným způsobem. Hrou vás doprovází jakýsi "vnitřní rádce". To znamená, že v levelech nalézáte napsané rady a občas i vtipné komentáře. Hra má i zajímavé zakončení. Poněkud otevřené, kdy nevíte co se s vaší postavou stalo. Hra však mohla být delší
Pro: Hratelnost, grafika, docela zajímavý příběh, 2 části s odlišným gameplayem, zadarmo
Proti: Několik menších bugů, druhá část trochu slabší, docela krátké
Teenage Mutant Ninja Turtles: Out of the Shadows
Pozitíva sú všade okolo a v potenciály, ktorý tento lacný titul má. Grafika neosliní, ale ani neurazí. Animácie samotných korytnačiek sú vynikajúce, pri ostatných postavách sa to už povedať nedá. Hra je cielene smerovaná na fanúšikov TMNT. Má výborne napísané dialógy medzi jednotlivými korytnačkami, komentáre okolia atď. Bohužiaľ, tie sa za chvíľu začnú opakovať. Avšak sú v nich rôzne narážky, nielen na nový seriál, ale celý TMNT vesmír, ktoré si však užije iba skutočný znalec TMNT.
Out of the Shadows je nakoniec hra so slušným potenciálom (vzhľadom na cenu), ale skutočne odfláknutým PC portom!
Screenshoty...
Pro: Korytnačky zachytené v celej svojej kráse, koop multiplayer, kombá, tímová spolupráca korytnačiek
Proti: Nezvládnutý PC port - kamera, ovládanie klávesnica/myš, žiadne pokročilé nastavenia
Speedball 2: Brutal Deluxe
Ani samotné zápasy nejsou pouhou honbou za futuristickým balónem, ale jde tu sakra taktizovat. Standardně se můžete snažit rvát za každou cenu do brány. Nicméně tu jsou různé žetony a power-upy objevující se ve hřišti, někdy je tedy vhodné si cestu do brány trochu prodloužit. Pak jsou tu různé multiplikátory skóre, možná je tedy výhodné si je nejdřív nabít a pak teprve skórovat. A nebo se soustředit na likvidaci soupeřových hráčů, i za to jsou body a pokud udržíte obranu, můžete vyhrát i tímto způsobem.
Kromě zápasů je tu navíc na svou dobu zajímavá manažerská složka. Za peníze ze zápasů můžete totiž vylepšovat atributy svých hráčů a atributů tu je pro každého hráče 8, to už je slušný RPG. A to ještě není vše, protože v průběhu ligy se vám začnou nabízet noví hráči ke koupi (nutno říct, že pěkně namakaní), takže je potřeba vážit, jestli budu vylepšovat hráče stávající, nebo to pár zápasů s nimi vydržím a ušetřím na nějakou megahvězdu do útoku.
Co je tedy kamenem úrazu této hry? Nic jiného než ovládání. Klávesy nejsou definovatelné a defaultní nastavení je velmi nepříjemné. Na šipkách to skutečně přednastavené není. Dopředu dozadu je na klávesách Q a A, a kde je ovládání do stran teď ani nevím, ale rozhodně musíte pohyb ovládat obouma rukama, což je mi značně nepřirozené. Nicméně všude je doporučován joystick, a protože jeden mám, tak jsem se tomu nebránil. Ale ani to není žádná výhra. Průšvih je totiž v tom, že přepínání mezi hráči provádí hra sama automaticky. Chcete dopředu nahrát útočníkovi, přihrajete, a než k němu balón doletí, hra na něj přepne, on udělá vpravo v bok, protože nahrávající obránce mu běžel naproti, a krásně se té přihrávce vyhne. Mnohem "zábavnější" je pak defenzíva, kdy se s posledním stoperem snažíte sestřelit útočícího hráče, tomu se ještě podaří vystřelit na bránu, a v tu chvíli aniž to čekáte, hra přepne na brankáře a než stačíte zareagovat tak se té střele brankář pod vaším nechtěným vedením poslušně uhne, aby skončila v bráně.
No nerozmlátili byste vzteky joystick? Ten můj měl dnes večer dost namále!
Pro: V podstatě všechno kromě...
Proti: Ovládání!
RollerCoaster Tycoon 3: Soaked!
Soaked přináší celou řadu nových atrakcí. To zásadní je ovšem bazénový komplex, kde můžete stavět skokánky, výřivky nebo vlnobití, zejména však skluzavky. Druhů skluzavek není mnoho, ale vlastně žádná nechybí. S jedním typem lze vytvořit valnou většinu typů skluzavek, co v aquaparcích jsou, ať už klasické pomalé tobogány, brutální kamikadze, propletené tubusy nebo něco jako černé díry. Nebo třeba něco na způsob tobogánové horské dráhy, které se však v reálu moc nevyskytují. Je tu také divoká řeka, líná řeka a také speciální skluzavka, která má k dispozici trichtýře vodorovné i svislé. S bazénovým komplexem se dá skutečně vyhrát a lze vytvořit velmi realistický aqualand. Možná mohli tvůrci zakomponovat ještě takové blbinky jako třeba sauny nebo umělé pláže, ale to už bych chtěl asi moc.
Co mě však mrzelo bylo, že ani jeden ze scénářů není "aqua only". Chtěl jsem, abych měl alespoň v jednom zakázáno dělat cokoliv jiného. Naopak ve většině z nich jsem měl přikázáno dělat opět především horské dráhy a kromě toho, vydělávání ohromného množství peněz jen za pomoci vstupu do bazénu je zhola nemožné, protože maximální cena je 10 euro (nebo dolarů) a ani tuhle částku nechtějí návštěvníci moc platit, i když mám v komplexu třeba pět různých tobogánů.
Mrzelo mě, že bázenový komplex je vždycky tak nějak navíc, oddělen od zbytku parku, nechápu, proč nejde do tohoto komplexu zastavět krámky s občerstvením či suvenýry. Celý nápad je bohužel tak trochu na půli cesty, každopádně i za tu půlku jsem šťasten.
Potěšilo mě zvýšení obtížnosti od původní hry. Zejména předposlední scénář byl přesně to, po čem jsem toužil. Mapa byla velmi malá, území se nedalo dokoupit a jedním z požadavků bylo vydělávat 2500 euro za měsíc. Měl jsem zastavěnou úplně celou mapu do posledního místečka a musel jsem čekat asi tři roky, než se konečně našel podařený měsíc bez deště a já to dal.
Všechny ostatní scénáře byly daleko jednodušší včetně poměrně hodně primitivního závěrečného, přesto to byly větší výzvy, než v původní hře, kde v některých misích jsem se ani nerozkoukal a bylo hotovo.
Soaked! je pro mě ukázkové rozšíření hry, které není žádnou nastavovanou kaší, naopak potenciál původní hry využívá k něčemu, co by samostatně obstálo jako úplně nová hra.
Plants vs. Zombies
Už od té doby co sem hru zapnul se mi líbila,spousta úrovní,kytek,ten bláznivý soused u kterého si můžete nakupovat a ještě k tomu "minihry".Grafické zpracování je velmi dobré + ještě zvukové efekty které dodávají šťávu hře od začátku až dokonce.
Celková hratelnost=výborná.
85%
Pro: Grafika,hudba+zvukové efekty,spousta kytek neboli zbraní a srandovní zombie :D
Bastion
Pro: - úžasne krasne prostredie, dobré súboje a celý ten minimalistický RPG systém
Proti: - mne v hre nič zásadne nevadilo
Mutant
The Walking Dead - Episode 2: Starved for Help
Bohužel, náboj prvního dílu, jako by se někam vytratil, ale doufám, že se to napraví v následující epizodě, jak se zdá a jak očekávám.
Pro: Walking Dead, dabing a hudba
Proti: krkolomný ovládání pohybu, nízká interaktivita, průhledná zápletka
Need for Speed: The Run
Nohy jí kupodivu ani tak nepodráží hojně propírané QTE pasáže či úsměvný béčkový příběh, jako spíše těžkopádný jízdní model a především extrémní catch-up systém - již tradiční to zhouba moderních dílů série.
Ve výsledku se jedná o průměrný produkt, který nijak zvlášť neurazí, a zcela určitě nenadchne.
The Walking Dead - Episode 4: Around Every Corner
Společně s novým prostředím se setkáme i s novými NPC. Tady jsem již pocítil dostatečnou volnost při rozhodování – např. možnost nechat umřít Bena. Poslední události pak nastiňují, že to všechno nedopadne typickým americkým happyendem, alespoň pro hlavního hrdinu, zdá se. Jak říká poslední obrazovka s vyhodnocením předposlední epizody, můžeme (pokud jsem to správně pochopil) vstupovat do posledního dílu v různých sestavách přeživších. Tohle mi trochu scházelo v dílech předchozích.
Co mi malinko nesedí, je nepřítomnost NPC postav z původní grupy. Jedinej, kdo je pořád se mnou je Kenny a ten zrovna nepatří k mým oblíbencům. K novým členům skupiny jsem si už nestihl vytvořit v průběhu jedné epizody dostatečně blízký vztah, aby mě jejich osudy až tak zajímaly.
Tak hurá na pětku!
Pro: Walking dead, příběh
Proti: Ovládání
Blood Stone 007
Po stránce hratelnosti se jedná o celkem standardní 3rd person akci s prvky stealth a občasnou automobilovou honičkou. Žádná složka nejde příliš do hloubky, ale celkem to dohromady funguje a na těch pár hodin hra slušně zabaví.
Mortal Kombat II
Charakterů bylo rovnou 12, počet jejich specialit se v podstatě zdvojnásobil, takže před tehdejším hráčem se rozprostíral celý bojový svět plný různorodých možností, jak vybarvit monitor zevnitř načerveno. Kombinace úderů jsem si poctivě zapisoval, a i když hra stále nepodporovala comba, dalo se již v základu taktizovat jaký sled úderů a specialit je asi nejlepší. Celkově hra mi přišla krapet svižnější než její předchůdce, takže bitky začínaly občas i docela cool vypadat.
Mortal Kombatem II jsem z celé série strávil asi nejvíc času, hratelnostní pokrok od jedničky byl znatelný a jelikož MK3 jsem dlouhou dobu na své 486 nějak nemohl rozchodit, byla MKII jedna z mála her, kterou jsem z disku nikdy nesmazal a ke které jsem se vždy po čase vrátil…
PS: Až po letech jsem se dozvěděl, že hra vlastně měla i něco jako babality. :) Pamatuju, že jednou se mi chaoticky podařilo namačkat friendship, což mě spíše zklamalo, protože jsem se těšil na nějakou pořádně brutální fatalitku. Např. Reptile měl „lahůdku“, kterou 10 letý kluk z hlavy jen tak nevymaže…
Mortal Kombat 3
Počet postav se zvětšil jen malinko, kupodivu oblíbený Scorpion dostal padáka, ale žádný strach, hlavní vylepšení čekají v samotném systému souboje. Jedním slovem: „combo“! Zpropadená kombíčka mi dělala velký problém, již nestačilo zapamatovat si prosté „dvakrát od něj, nízký box“, komba byla tvořena sekvencí 5-7 kláves, které bylo třeba namačkat ultra rychle a naprosto přesně, aby váš charakter udělal devastující kombinaci pěstí a kopů, které byly schopny nepříteli vzít 20-30% života, aniž by s tím mohl cokoli udělat. Myslím, že MK3 kvůli tomuhle začal opravdu separovat zkušené a kvalitní hráče od těch příležitostných. Na jednu stranu to dalo smysl trénování proti PC, abyste pak kamarádovi mohli pořádně vyprášit kožich, ale na stranu druhou pak vznikaly mezi klukama nežádoucí hořké situace, kdy někdo byl prostě o třídu výše a jiní s ním už nechtěli hrát. I po letech se mi na kombách nejvíc líbí to, že vypadají opravdu skvěle, už i stará DOSovská hra dokáže v několika málo momentech připomínat stylový akční film.
Mezi další inovace v hratelnosti patří ještě pár dalších drobností, jako jsou např. animality, jinak ale nejde už o nic světoborného. Co hodnotím jako obrovský přínos, který jsem však ve své době nemohl využít, je možnost hry po síti. Když si představím, že již v roce 1995 se Mortal Kombat dal pařit po LANu, říkám si, zda jsem o něco nepřišel. Hodilo by se to zejména proto, že MK3 měl poměrně komplikované specialitky a komba, které vyžadovaly držení např. i 3 kláves zároveň. Pokud jste takto drželi klávesy dva na jednom PC, výsledkem bylo akorát pípnutí speakeru, přičemž na obrazovce se odehrálo velké kulové a to jste ani nemuseli mít Raidena…
Call of Duty: Black Ops
Zrovna 'Black Ops' (BO) jsou ukázkou toho, jak dobré by to mohlo být, kdyby. Scénáristům z Treyarchu se totiž podařilo vymyslet a k životu přivést skutečně na CoD až nevídané vyprávění, které je sice od jisté chvíle prokouknutelné, ale rozhodně ne zcela a ten zbytek dokáže překvapit. Sice nic, co byste už dávno neviděli v hromadě všelijakých filmů od těch velkých a úspěšných po ty béčkové a zapomenuté. Přivést Masona, vaši postavu, do období Studéné války, bylo riskantní. Přeci jen, Studená válka není ve střílečkách zrovna nejběžnější, ale povedlo se a kolotoč dění se točil až do konce. Skvělé mi přišlo období (ne, že bych Cold War nějak žral, mám raději WWII, ale přišlo mi neokoukané), zasazení do CIA, výslechy a bezpochyby velmi variabilní množství lokací, kdy snad chyběl jen povrch Měsíce :) Kdyby tohle bylo tím jediným, co hru samotnou vytváří a hráč hraje, bylo by to skvělé a já bych s nadšením po dokončení hry dával klidně 95%, beze srandy. Jenže perfektní věci neexistují, žel Bohu.
Hráč trpí tím, jak hra trpí na bugy, nedodělky a nedomyšlenosti. Vypadá to, jak kdyby na hře pracovalo několik týmů a každý trochu jinak. Během hraní hodně zamrzí zbytečné nadužívání kláves, kdy k použití, lezení nebo nějakému skoku musíte používat pokaždé jinou klávesu, jednou 'Use', jindy 'Enter', někdy musíte skočit jen tlačítkem 'Jump', jindy se musíte rozeběhnout a skočit, ačkoliv vzdálenost je v podstatě stejná, jindy ale skáčete automaticky v herní příběhové animaci, ale rozdíl oproti předchozímu skákání je přinejmenším mizivý. Mnohdy vás musí hra krotit, abyste nenarušili "scénu", takže vám sklopí zbraň a pohyb přepne do líného šourání i ve chvíli, kdy to nejméně čekáte, ale jít musí hráč stále sám, jindy přebírá hra ovládání hráče sama, ale vy to prostě nezjistíte jinak, než že vás přestane poslouchat ovládání. Hra pospíchá a následně zdržuje, kdy sice příběhový úprk není tak zběsilý jako např. u Modern Warfare 2, ale moc možností oddechu a pozorování není, přičemž následně při nahrávání pozic se stále dokola zobrazuje animace zmateného Masona a i při ukončování hry se přehrává zbytečná animace. Sice jdou přeskočit, ale až po pár vteřinách. Skvělý je i postup pro nahrávání uložené pozice poté, co se ke hře po vypnutí vracíte. Čekáte, až se hra doloaduje, abyste mohli přeskočit už známou animaci, dostanete se do menu, vyberete 'Kampaň' a tam můžete zvolit jen 'Nová hra'. Musíte se tedy vrátit o krok zpět v menu, poté znovu vybrat 'Kampaň' a teprve poté se zobrazí možnost pokračování v rozehrané kampani. Pokaždé.
Extra bug-bonusem je zase scriptování. Nepřátelští vojáci se točí na místě, narážejí do zdi, aby si pak vybrali jinou cestu; zastřelení zůstanou viset v pádu ve vzduchu a teprve po pár vteřinách si úslužně lehnou; po výbuchu granátu se nejprve svíjí a pak po více jak vteřině jim dojde, že by se měli také proletět vzduchem, což vypadá, jak kdyby je někdo vystřelil z praku; objevují se doslova před očima ve chvíli, kdy jste někde dřív, než script očekával; nacriptované vedlejší postavy chodí skrze druhé jak duchové; parťáci, co mi kryjí záda, najednou prostě zmizí a nikde nejsou, ale jakmile najede předscriptovaná animace, najednou se objevují; po načtení pozice, kdy moje postava na začátku má mluvit, brebentím jak "já", tak i moji parťáci, takže klidně i pár vteřin trvalo, kdy kecali tři postavy najednou a já se vůbec neorientoval v tom, kdo a co to mele, titulky šli přes sebe samozřejmě také. Perfektní chvilku jsem zažil také ve chvíli, kdy jsem v misi Vorkuta (to sovětské vězení) došel k jízdě na motorce (ne, to není spoiler :), kdy se hra sekla, já ji musel v Task manageru sestřelit, abych zjistil, že si hra od začátku mise neuložila jediný checkpoint. Sranda to byla o to větší, že se tohle celé zopakovalo ještě jednou. Tuhle misi tak znám nazpaměť. Díky. Nutno ale podotknout, že na popsané chyby scriptu narazíte jen párkrát za hru, o to více si je ale zapamatujete.
Hra je zase poplatná konzolím, tohle mě vždycky bude bít do očí. Nemožnost ukládat pozici kdy a kde chci, jen nutnost čekat na checkpoint; neustále na obrazovce vypisované popisky "Následuj", "Šipkou nahoru a dolů...", "Stiskni R pro přebití" apod. mi připomínají, že mě mají autoři za kreténa, který si nepamatuje rozložení kláves, které si sám definoval; neustálé ukazování trasy co cca. pár metrů, abych náhodou v tom koridoru nezabloudil - pak je vtipné, kdy v tunelech dolezu na rozcestí, moje postava se parťáka ptá "Kterou cestou se mám dát?", parťák odpovídá komerčně oduševnělým "Následuj svůj instinkt, Masone." a v jednom ze dvou možných tunelů přede mnou svítí žlutá tečka "Cíl 2,4", informující, že další bod přednastavené trasy mám 2,4 metry před sebou.
Na to, jak hra vede hráče za ručičku jak debila, zase opomíjí zmínit některé o trochu důležitější části hry. Jako že např. i když si nastavíte reverzní myš (X/Y), tak navádění raket stejně funguje obráceně nebo že "Tajné dokumenty", které můžete v misích nacházet a odkrývat tak zpětně skryté tajné informace, jsou ve skutečnosti magnetofony, takže je celou dobu v misích úspěšně na stolech ignorujete, protože hledáte nějaké papíry a složky :) A co nenajdete během hry, to po jejím skončení už nikdo neodkryje.
Pak už zůstávají jen takové ty momenty, které nejsou chybou, ale jakýmsi podivným cosi, kdy se drbete na hlavě ve chvíli, kdy Rusové mezi sebou mluví špatnou angličtinou nebo se nad lodí Rusalkou, kterou jste předtím na širém prázdném moři značně pokropili raketami a kulomety z vrtulníku, objeví dva nepřátelské vrtulníky prostě odnikud, asi vyskočily z vody jak delfíni.
Faktem je, že bych si také hru dokázal bez problémů představit bez zbytečně krvavých a naturalistických animací podřezávání, zabodávání a rdoušení.
Příběhem i atmosférou mi hra přišla vskutku kvalitní a klidně bych podle 'tohohle' rád viděl i filmovou (kvalitní!) adaptaci, ale ta lavina nesmyslných nedodělků, kdy jsem musel některé části hry opakovat jen kvůli tomu, že jsem nevěděl, jestli mám konat já, nebo za mě právě hraje hra nebo které tlačítko asi budu muset zmáčknout ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že nějaké mačkat budu muset (a někdy jsem nemusel, páčto to zahrála sama hra), a bugů, to celé zkazila. Velká škoda. Za ten příběh a mnoho rozličných lokací ale děkuji. Pro takovýhle případ používám označení "Osolení kvalitního čaje".
PS: Zombie mód jsem nezkoušel, do toho nastíněného CoD světa mě tohle nijak nesedlo. MP také nehodnotím, jsem "singlař :)"
Pro: Příběh; zasazení do CIA za Studené války; množství moc pěkných lokací
Proti: Příliš mnoho nesmyslů umořilo hráče; bugy a excesy ve scriptování; zkonzolovatění
Pro: Noc, světla, barvičky, neony, serpentýny "v oblacích"
Proti: Nezáživná recyklace již mnohokrát dohraného; cheatování hry; kaňony; nutnost vypnout hudbu; čím dál tím více se projevující konzolovitost, ignorující způsob ovládání PC