Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Botanicula

  • PC --
Hry Amanity jsou všem známé zejména díky svému unikátnímu vizuálnímu stylu. V této surrealistické adventuře sledujeme příběh pětice roztomilých protagonistů na jejich velkolepé cestě za záchranou stromu před obřím pavoukem, který kosí a požírá vše, co mu stojí v cestě.

Na rozdíl od Machinaria potěší rozumně nastavená obtížnost hádanek, kdy se nemusíte bát zákysů. Většina hádanek se dá v klidu úspěšně řešit i pomocí metody pokusu a omylu. Botaniculu bych se tak nebál doporučit i lidem, kteří počítačové hry obyčejně nehrají. Případně těm nejmenším z nás.

Botanicula je svým způsobem až meditativní prostředek, který vám na obličeji vykouzlí spoustu úsměvů. Juchání a jásání atypických hrdinů se během tří hodin nestihne omrzet, a po dohrání ve vás zůstane hřejivý pocit, že jste zase jednou viděli něco krásného a originálního.

Pro: čirá originalita, hudba, ozvučení, přístupná obtížnost

Proti: kratší herní doba

+12

Forza Horizon 4

  • PC 85
Díky programu Play Anywhere jsem již Forza Horizon 3 mohl hrát na PC, letošní díl je navíc hned od začátku zahrnut do předplatného Game Pass, což považuji za skvělou věc. Možnost si za nízké měsíční předplatné (případně často zvýhodněné roční) zahrát AAA hru v den vydání je perfektní.
S možností hrát na PC souvisí i optimalizace, což byla dlouho velká bolístka právě třetího dílu. Neustálé padání, sekání bylo něco, s čím se bohužel muselo neustále počítat. Novinka je na tom naštěstí o poznání lépe. Po dobu hraní jsem se sice jednou s pádem setkal, ale jinak vše běží tak, jak jsem si vzhledem k sestavě přestavoval. Palec nahoru za zlepšení.
Samotná hra na první pohled zaujme zasazením do nám ze všech dílů nejbližších scenérií britských ostrovů, především do skotské vysočiny, Edinburgu a jeho okolí. Nechybí nejznámější stavby, neustále je možné kochat se krásnou přírodou a užívat si její proměnu rovnou ve všech 4 ročních obdobích. Forza Horizon 4 totiž přinesla dynamickou proměnu ročních období, což už tak obrovskou mapu svým způsobem násobí čtyřmi. Cesty, které jsou totiž v létě zalité sluncem, se na podzim ponoří do bláta a v zimě vytvoří prvotřídní klouzačku - zábava zaručena.
V dalších aspektech už je to stará známá Forza naplněná neuvěřitelným množstvím obsahu. Jsou zde desítky nejrůznějších aut lákajících k vyzkoušení v klasických závodech, akrobatických vystoupeních, driftovací eventech atd. Jen projet celou mapu zabere dost minut a to se na ní neustále objevují nové a nové ikonky aktivit. Po už tak nabušené trojce jsem ale neočekával nic menšího. A to je možná jediné malé mínus, předchozí díl mám stále v paměti, strávil jsem v něm desítky hodin a u čtyřky se kromě zmiňované změny ročních období neobjevilo nic zásadního, co by mě zvedlo ze židle. Kdo předchozí hry nehrál, ať si přihodí dalších 10% k hodnocení, mezi arkádovým ježděním totiž Forza Horizon dle mého nemá konkurenci.

Pro: Změny ročních období, spousta aktivit, vozový park, grafika

Proti: (ale určitě ne pro všechny) Velmi podobné předchozímu dílu

+12

Unavowed

  • PC 90
Najít hru, která byla vydaná ve stejném roce, ve kterém jsem se přidal na Databázi her, byl celkem oříšek. Mám již starší stroj a většina nových her má vysoké nároky. Pak jsem ale ve Score narazil na Unavowed, a bylo rozhodnuto. A rozhodně to byla dobrá volba! Adventury s dobrým příběhem jsem měl vždy rád a Unavowed se pro mě stal jedním z nejlepších zážitků v roce.

Hra stojí a padá na příběhu. V toto případě tedy hlavně stojí. Adventura je to velmi ukecaná, v tomto případě jsem však rozhovory nebral jako nutné zlo, ale naopak jsem si je užíval. Příběhy jednotlivých postav byly zajímavé a jsou velmi dobře propojeny s herním světem. Ať už je to ohnivý mág Eli, který prožívá své rodinné schvilky, nebo míšenka Mandana, nebo později se přidávající duchař Logan a policistka Vicki. I když jsem měl své oblíbence, do akce jsem je střídal hezky pravidelně. I když jako nevýhodu vidím, že jsem si vždy musel vzít buď Eliho, nebo Mandanu.

Příběh je tedy skvělý. Co je trochu horší, hlavně u adventury, je obtížnost hádanek. Ta zde v podstatě neexistuje a hra je tudíž jednoduchá. Za mě to ale zase tolik nevadí. O to více se můžete soustředit na děj a dialogy, které jsou zde to hlavní. Je pravda, že občas toho cestování bylo doopravdy mnoho a asi by to šlo vyřešit lépe, ale... Mheee, není to zase tak podstatné. Hra byla zážitek od začátku až do konce/ů. Co mě ale mrzelo, bylo zpracování jednotlivých konců. Jen jeden závěr je zpracován opravdu brilantně a ostatní mi přišly vcelku odfláknuté. To je ale asi tak jediná kaňka na jinak skvělém díle.

Pokud přemýšlíte o hře, u které si odpočinete a ještě navrch si jí užijete, určitě sáhněte po Unavowed. Příběh je zajímavý a hudba jen dotváří úžasnou atmosféru této hře.

Pro: příběh, dialogy, atmosféra, hudba

Proti: trochu odfláknuté konce

+12

The Deer God

  • PC 65
Drahý jelení bůh - Hra, která se mermomocí snaží být zábavná plošinovka s přesahem do uměleckého pohledu na reinkarnaci a lidské zločiny vůči přírodě, ale bohužel taky hra sestavena z nesouvislých, nesmyslných nápadů, zbytečných otravností, a konečného převládajícího 'meh' faktoru.

Ani ta uhrančivá 3D pixelizovaná stylizace neutlumí tu nepříjemnou pachuť takových pochoutek, jako přítomnost questů pro lidi, nemístné přerostlé bosse, naučitelnou magii (ony souboje obecně to opravdu vůbec nepotřebovalo), překombinovaný systém smrti, divnou hudbu, ad. I to základní plošinkové jádro tak trochu nefárá jak by mohlo, páč člověk v podstatě nepřetržitě drží 'doprava', tu a tam nešikovně něco vyskočí, a tím celý platforming vesměs končí.

Koment píšu více méně z donucení a značně narychlo, jen abych splnil výzvu, takže odfláklost se mu upřít nedá. Za odfláklou bych hru ovšem určitě neoznačil, jen za...šeredně blbě zrežírovanou. Je to ovšem otázka tří až pěti hodin, takže jestli vás osloví vizuální stránka, tak ve slevě satanvíjak neprohloupíte.
+12 +13 −1

Jazzpunk

  • PC 75
Ksakru, to jsem tuhle hru nemohl objevit dříve? Už od první chvíle kdy mě hra vypustila do světa, a okamžitě mi představila mluvící krabice, tak jsem si začal říkat, že tohle asi nebude úplně seriózní hra. Právě humor tady totiž hraje první housle, stylizace druhé, a příběh občas náhodou praští do gongu, jen tak, aby se neřeklo. Takřka celá hra se odehrává v symplistickém stylu, který bych jinde těžce odsoudil, ale tady jen dovoluje hře aby to s vtipy rozjela naplno. Eště kdyby to bylo delší, sakra.

S příběhem je to prosté, je tady jen proto, aby hře poskytl kulisy ke všem těm gagům a šilenostem. Ihned začínáte jako agent Polyblank, a jste vyslání na několik misí, kde máte získat různorodé předměty, no to by k příběhu stačilo, cokoliv víc by vyspoilovalo některé vtipy co se nacházejí po světě.

Jako takhle, svět se sestává z několika drobných levelů. Ačkoliv jsou levely malé, oplývají v detailech a opravdu doporučuju procházet každý kout, sice lze prosvištět jen příběhem, ale smysl téhle hry je podle mně v objevování všech možných interakcí se světem. Znova a znova mě hra překvapovala množstvím easter eggů. Zrovna když si říkáte že tohle už ta hra nemůže překonat, tak vás praští do nosu s novým a ještě extrémnějším vtipem. Pozitiv má tahle hra spoustu. ale herní doba mezi ně nepatří. Uživatelské rozhraní Steamu mi řeklo, že jsem ji dohrál za zhruba 3 hodiny. Na pořízení hry za plnou cenu to není, ale ve slevě byla za asi tři a půl eura, což se podle mně docela vyplatí. Kdyby jste tedy ještě nevěděli, co bystě měli ještě dneska udělat, přečtěte si první písmeno každé věty, víc vám toho neporadím.

Pro: Humor, grafika, originalita, easter eggy

Proti: Krátká herní doba, chtěl bych víc. VÍC!

+12

The Room Two

  • PC 60
Četl jsem nějaké pomluvy, že je snad Room dvojka nějak delší a složitější než jednička. Není to pravda! Zabrala mi úplně stejné tři hodiny. Ona se jen tváří delší, že má víc kapitol, jenže jedna z nich zabere asi deset vteřin. Ale je fajn!

A těžší to není vůbec. Možná ta kapitola s loďkou byla trochu tužší. Jinak je to vlastně lautr to samé. Jsou tu ale dvě věci, které z dvojky činí lepší hru. Příběh to bohužel není, ten potenciál by tu byl, ale to by se museli autoři trochu snažit. Je tu ovšem přeci jenom více tajemná atmosféra s lehkými hororovými motivy. On stačí povlávající závěs nad pootevřeným oknem, sem tam nějaká lebka nebo mrtvolka. Je tu více "záhadných" videí, záblesků, animací. A ono se to hraje hned s větší chutí.

Navíc je možno/nutno se v rámci jedné kapitoly pohybovat po o něco větším prostoru. Je to tak možná náročnější v tom smyslu, že je potřeba si pamatovat více věcí a více se přesouvat, než v jedničce. Samotné postupy či nedejbože hlavolamy ale zůstaly na úrovni causal game.

K plusům musím ještě přiřadit nečekaně propracované outro.

Toť asi opravdu vše, co se dá k Roomu dvě říci a nebylo řečeno u Roomu jedna.

+12

Mass Effect: Andromeda

  • PC 80
Zatím mám hru pouze rozehranou a má zajímavý příběh. Je to trochu něco jiného, než co jsem doposud hral. Konečně něco, kde se furt jen nestřílí, ale i zkoumá. Je to, jako bych tam opravdu byl. Líbí se mi možnost ovlivňovat příběh i v dialozích. S tím jsem se zatím setkal jen u Star Trek: Elite force 2. První 3 díly Mass Efect jsem nehrál, tak nemohu posoudit, jak se hra liší od nich. Mimozemšťani jsou pěkně propracovaní, graficky je to namakané, že jsem měl strach, jestli to můj stroj rozjede. Jen škoda, že k tomu ještě nevyšly titulky. Angličtině nerozumím tak dokonale, něco ano, ale ty detaily mi tak unikají. Hlavně, když se musím rozhodnout, jak v dialozích odpovím. Někdy zkrátka střílím naslepo, protože nevím o čem je řeč :-D
Až ta čeština vyjde, slibuju, že si to sjedu ještě jednou :-D

Pro: Grafika, rozmanitost příběhu, kulisy, detailně propracovaní mimozemšťani, nasvětlení

Proti: zabarikádované chodby (nemožnost prozkoumat kvůli tomu zbytek kulis), chybějící čeština (asi jen dočasné proti, než vyjde), mimika postav je mrtvolná

+12 +14 −2

SiN: Wages of Sin

  • PC 40
Tedy, tenhle přídavek by rozhodně byl skvělým kandidátem na cenu "nejdebilnější boss fight ever", jako dát tam sráče, který vydrží snad 100+ raket, několik mini-atomovek a do toho má ještě 3 fáze, to chce fakt koule (a mohly by mu závidět i některé JRPG). To byl souboj fakt za trest. Jakože celý datadisk působil více jako nastavovaná kaše s občas nic moc a občas s vyloženě hrozným level designem, ale ten finální souboj tomu nasadil korunku. Líbila se mi snad jen část v kasínu a penthouse(u), jinač nic co by stálo za zmínku, průměr, šeď. Nové zbraně jsou až na výjimky nezajímavé a ještě se vybírají přednostně před těmi starými, což je občas vyloženě otrava, nepřátelé jakbysmet a celé to působí až příliš narychlo a někdy vyloženě amatérsky splácané. Never more...
+12

Darkest Dungeon

  • PC 90
..."a rats in the maze"

Velice temné a velice skličující dobrodružství pro všechny sebemrskače a masochisty, kteří si libují v pokřivených realitách z mozku H. P. Lovecrafta.

Hru jsem zakoupil s rozšířením Crimson Court - což je zase typický odkaz na Masku červené smrti, od A. E. Poe a Colours Of Madness - tedy barva z vesmíru od Lovecrafta.

První zmíněné DLC celou hru velice ztíží a přidává velice frustrující přítomnost krvavého moru, který může postihnout kteréhokoliv hrdinu. Doporučuji zvážit splnění prvního úkolu z DLC. Raději si jej nechejte nakonec, nejlépe se do něj ponořit před poslední misí v nejtemnější kobce.

Druhé DLC je vlastně neustále se opakující řež s pohůnky chaosu kde první dva bossové jsou unikátní a poté se Vám budou náhodně zjevovat všichni, které jste doposud zvládli porazit. Tohle je zcela volitelný doplněk a klidně se do něj vrhněte hned jak bude mít chuť, celkové tažení nijak neovlivní a hraje zde senzační hudba.

No a samotný nejtemnější donžon je skutečná pastva pro oči i pro uši. Vezměte si ty nejlepší muže a ženy co máte, vybavte je těmi nejlepšími artefakty a zásobte je vším co se jim vejde do toren. Neboť toto bude krvavé a dlouhé dobrodružství. Ale neztrácejte naději, vždyť..."in radiance, may we find victory"

PS: Vycvičte si čtyři křižáky na 6 level odhodlání a procházejte s nimi trosky, je to zábava. Já měl Athose, Portose, Aramise a Dartaňana a i když to nejsou skuteční křižáci, potírali kacíře výborně. Deus vult!

Pro: Temná atmosféra, Wayne June, Lovecraft, hudba

Proti: one does not simply want to loose all his 6lvl heroes, because they had chain heartattack caused by critical hit from some casual enemy

+12

Q.U.B.E. 2

  • PC 80
Q.U.B.E. 2 je pokračováním logické indie adventury, která přišla se zajímavými mechanikami, ale pořád to nebylo úplně ono. Dvojka přináší nejen propracovanější vizuál, animace a audio, ale i daleko komplexnější hádanky. Prostředí je zapojeno více do akce a samo o sobě je daleko zajímavější a už nepůsobí tak sterilně. A bohužel už ne tolik klaustrofobicky. Na některých místech totiž máte výhled na nebe.

Vyčerpávající počin. Nevím jestli to bylo mým momentálním rozpoložením během hraní, ale takhle vycuclá jsem ještě z logické hry nebyla. The Witness, The Talos Principle, legenární Portal nebo ChromaGun, to jsou věci, u kterých jsem se možná chvilkově zapotila, ale nikdy jsem od monitoru neodcházela tak fyzicky vyčerpaná. Pokud se to tak dá říci.

Logika v hlavní roli. Co by to bylo za logickou hru bez hádanek. A za mě se opravdu povedly. Jako v každé jiné hře tohoto žánru to začíná pozvolna. V původní hře jste obarvováním bílých kostek na určitou barvu přiřadili kostce konkrétní vlastnost. Jedna odrážela, druhá kostku zhmotnila a jiná zase vysunula kvádr do prostoru. Tady je to stejné. Navíc se však musíte potýkat s magnety, s manipulovatelnými plošinami nebo se přidá koule. A když už si myslíte, že je to všechno, objeví se další mechanika. Fyzikální zákony zde ve většině případů fungují jak dle představ asi mají, ale občas se může stát, že vás nějaká ta nečekaná odchylka překvapí. Zásekům se rozhodně nevyhnete.

Novinkou je větší důraz na příběh vyprávěný skrze rozhovory přes vysílačku. Chvílemi se v tom plácáte sami, pak jsou na Vás zase kladeny nějaké požadavky. Ale na výběr moc nemáte. Z tohoto kostkového labyrintu není cesty ven. Můžete maximálně řešit logickou hádanku za hádankou. Z této herní složky si odnáším dobré dojmy. Namlouvání se povedlo a některé momenty dokáží vyvolat nejrůznější pocity. A co mnohé potěší, je možnost ovlivnit finální vyústění příběhu ve dva možné konce. Q.U.B.E. 2 se tímto pro mě stává velice slušnou konkurencí či kolegyní výše zmiňovaných počinů.

Pro: Atmosféra, grafika, hádanky, herecké výkony, příběhová složka, vělký posun oproti prvnímu dílu, zpracování prostředí

Proti: Možné záseky

+12

The Council - Episode 5: Checkmate

  • PC 75
Komentář zhodnocuje celou sérii po dohrání všech epizod.

The Council u mě vzbudil nadšení už v době vydání poutavými trailery a následným velmi slušným hodnocením úvodní epizody. Hra hráče zavádí na tajuplný ostrov, kde se pořádá jednou za čas uzavřená recepce světových politických špiček či jinak vlivných osob. Důvodem vašeho příjezdu je náhlé zmizení vaší matky, která byla jedním z hostů zdejšího hostitele, jistého pana Mortimera.

Hra samotná je adventura s prvky RPG a mixem interaktivního filmu. Hned v úvodu si hráč může zvolit jednu ze tří "specializací", od které se bude odvíjet schopnost učit se a odemykat jednotlivé perky/schopnosti, které budete moci ve hře využívat. V nabídce je tak široká škála dovedností, které hráč v konverzaci v průběhu hrou využije (např. přesvědčování, manipulace, schopnost odklánět témata jiným směrem nebo jiné dovednosti jako odemykání zámků, znalost okultismu, politiky atd.).

Po příjezdu na ostrov se hráč setká s prvními hosty a spolu s tím s prvními dilematy a rozhodnutími, kterým směrem se vydat, jaká rozhodnutí podniknout (buď-anebo) a tím se dostat do blízkosti osob či situací, které by při jiné volbě zůstaly skryty. Žádné rozhodnutí nelze vzít zpět, některá dilemata jsou ohraničena časem a v mnohých konverzacích má hráč krom klasických odpovědí možnost volit i takové, které mají větší pravděpodobnost na úspěch (za předpokladu, že ovládáte danou dovednost zatímco daná osoba, s níž rozhovor vedete, má vůči dané dovednosti/schopnosti slabost). Z mého pohledu coby hráče tak vzniká docela atraktivní paleta možností, jak se s vývojem děje vypořádat, přičemž je třeba logicky přemýšlet a s rozvahou volit směr nových dovedností, odhalovat slabosti nebo naopak imunitu jednotlivých protagonistů a posouvat se tak dopředu.

Musím se přiznat, že jednotlivé charaktery mají pěkně vypilované osobnosti a onen výlet do světa intrik, lží a klamů mně v prvních kapitolách docela dost bavit. Mnohdy jsem si říkal, co by se stalo, kdybych se býval rozhodl jinak nebo se rozhodl podniknout jiná, velmi často dilematická rozhodnutí, kdy musíte jako hráč zaujmout své místo na pomyslné vztahovo-politické šachovnici mezi ostatními postavami.

Jak plynou jednotlivé kapitoly, hráč proniká hlouběji do světa intrik a musí mnohdy čelit velice nesnadným rozhodnutím, tak se postupně rozkrývá zdejší tajuplné pozadí. Zdejší hostitel odhaluje důvod, proč si jednotlivé hosty pozval a začíná tak (nejen) boj o ovlivňování budoucí historie, ale začínají také vyplouvat na povrch podivné okolnosti a nehody, které celou několikadenní recepci doprovázejí. Tahle směsice příběhu v kombinaci s vývojem postavy a cut scénami prostě má něco do sebe a ani v nejmenším mě nenudila.

Postupem času se začíná příběh lámat a bohužel směrem, který hráči tvůrcům The Council občas vyčítají. Přestože jsem si hraní užil, přiznám se, že při posledních kapitolách mé nadšení spíše opadávalo, neboť patřím mezi ty, kterým finální dvě epizody až tak moc nesedly.

Závěrem - The Council skutečně patří mezi hry, kdy jednotlivá rozhodnutí hlavní postavy mají svou váhu a nejsou pouze kosmetická. Rozhodnutí, která jsou často morálně složitá, ale o to zajímavější. To vše okořeněné speciálními dovednostmi, které vám odemknou jinak uzamčené možnosti ze hry dělá zajímavý a věřím že i znovu hratelný počin, který, co se výsledného mixu možností týče, určitě stojí za zahrání. Škoda jen, že vyústění celého příběhu nesedne každému a tím tak u mnohých ztrácí procenta navíc, která by si jinak hra zasloužila.

Pro: celkové zpracování a atmosféra, systém dovedností/perků, větvení příběhu na základě rozhodnutí a dilemat hráče

Proti: slabší vizuál a animace postav, poslední část hry nesedne každému

+12

Choice of Robots

  • Android 85
Už delší dobu jsem měl chuť vyzkoušet po dlouhé době nějakou textovou adventuru. Moc jsem jich ne(do)hrál, maximálně tak trilogii Fuckstory. Této hře rozhodně víc sluší označení "interaktivní fikce" (má výraz interactive fiction český ekvivalent?).

K tomuto titulu jsem se dostal vyloženě náhodou, navíc jsem hledal něco pro android (až v polovině hraní jsem zjistil, že je hra dostupná i na Steamu). Byl jsem zvědavý, kam mě příběh zanese, budu-li se snažit hrát tak, abych (resp. Fingon Calvin, na počest robopsycholožky Susan Calvin) nezanedbával ani roboty, ani mezilidské vztahy. Podařilo se:

během třiceti let se mi podařilo kromě postavení robota (robotky Ariel) i získat a udržět si přítelkyni, oženit se s ní, zachránit ji před vládou USA, zplodit s ní dceru a dožít se jejích narozenin. Sice se mi nepodařilo zabránit sino-americké válce, ale před tím jsem získal dost kontaktů na důležitých místech k tomu, abych ve vězení bručel jen několik měsíců. Na robotické frontě jsem postavil robota, který dosáhl v rámci empatických schopností singularity, založil robotí startup, dodal technologii pro lékařské účely. Pak jsem postavil druhou robotku - společnici (Galatea), ta se do mně zamilovala, což vyvrcholilo žhavou M-F-R scénou v nočním parku (robotka sex navrhla, manželka byla pro). Můj příběh pak vyvrcholil - pominu-li to, že u mně byl diagnostikován nádor v mozku, který mohl být odoperován jen díky mým robotům - tím, že první robotka Ariel sestrojila dceru, kterou pomenovala Dusa ('robot means forced labor. Dusa is a word from old church Slavonic, meaning soul')

Musím podotknout, že hra resp. psaní je místy poněkud naivní, přesto jsem se dočkal vtipných scének, emocionálních momentů i míst, kde jsem si musel svou volbu opravdu promyslet.

Trochu mě mrzelo, že hra neumožňuje uložení více pozic a učiněná rozhodnutí jsou nevratná, nicméně přístup co sis nadrobil, to si taky sněž má v tomto případě něco do sebe...

Po dokončení se mě hra zeptala, jestli bych ji doporučil ostatním. Doporučil, pokud vám nedělá problémy číst (anglicky).

Herní výzva 2019: Čapkův odkaz
+12

The Last Guardian

  • PS4 85
Herní výzva 2019 - 7. "Hra roku"

To je tak nádherný umělecký kousek! Nemůžu začít jinou větou. Trico je kouzelné stvoření, svět kolem ztvárněn velkolepě a pečlivě a hudební doprovod vynikající. A ta práce se světlem! I přes všechny problémy s kamerou, ovládáním, fps dropy a přes momenty, kdy mi trošičku docházela trpělivost, jsem ze hry paf. Jsem paf z toho, jak můžou být hry pojaty, a když už si myslím, že jsem viděla všechno, přijde zase něco nového, co mě dokáže vytrhnout z omylu.

Trico je krásná potvůrka. Ani nevím jak jej popsat. Nejspíš jako čtyřnohého opeřence s tlamou a dlouhým ocasem, roztomilýma velkýma ušima, smutnýma očima a ptačíma nohama. A nesmím zapomenout na růžky a křídla. Taky je pěkně tvrdohlavý, neposlouchá, občas si jen tak dělá co chce. Zpracovaný je opravdu krásně, chová se uvěřitelně a chvílemi byste ho nejradši přerazili. Ale stejně mu to nakonec vše odpustíte, třeba při pohledu jak se vesele cáká v kaluži. A pokud jste mezi šťastlivci, kteří se dostali ke sběratelce a tím pádem i k jeho sošce, upřímně Vám gratuluju... a závidím!

Emoce. Emoce s Vámi cloumají. Nejen protože je Trico tak roztomilou bytostí, ale protože máte před očima dechberoucí výhled, v uších Vám zní vítr a procítěný hudební doprovod, který vznikl pod vedením hudebního génia Takeshiho Furukawi. V některých momentech se možná neubráníte ani vhrknutí slz do očí. Já se tomu tedy nevyhla, a to několikrát. Nemusí to však být jen o dojmutí, smutku, rozplývání se a radosti. Vzhledem ke zmíněné kameře a ovládání můžete chytit taky pěkného rapla. Mě nechytl, ale nutno podotknout, že jsem hráč nadmíru trpělivý.

To nejdůležitější již bylo řečeno, ani nevím co víc napsat, protože dojmy ze hry stále ještě vstřebávám. Je to zážitek, krásný unikátní zážitek, na který budu dlouho vzpomínat a ráda si ho po nějaké době připomenu. Třeba na nové generaci konzolí (doufám ve zpětnou kompatibilu). Shadow of the Colossus ve formě remasteru mám také za sebou. Teď ještě aby oznámili remaster na ICO a jsem nadšená. Jen pro pořádek, hru jsem dohrála za nějakých 14 hodin během dvou dní, kdy mi ten druhý zbývala necelá hodina do konce. Jo, takhle pěkně jsem se do hry už nějakou dobu nezažrala.

Pro: Animace, budování vztahu s Tricem, hudba, osvětlení, příběh, Trico tak jak je, umělá inteligence, zpracování a pojetí světa

Proti: Neposlušná kamera/ovládání i Trico můžou být frustrující, občas nějaké to technické zaškobrtnutí a fps dropy (2. revize základní PS4 verze)

+12

Gunpoint

  • PC 100
Geniální pocta noirům s výborným soundtrackem, originálním gameplayem, sympatickou grafikou a fajn příběhem. Příběh dohrán za 4.5 hodiny. Obsahu tam je ještě dost, hlavně díky Steam Workshopu. A ano ten rating je asi trochu přehnaný.

První dohraná hra v roce 2019

Pro: Gameplay. soundtrack, grafika, příběh, steam workshop, humor.

Proti: Nic

+12

Braveland

  • PC 50
Inspiraci Heroes chápu, Braveland z toho bohužel vychází jako krabička od sirek vedle luxusního obydlí. Nečekala jsem geniální příběh, takže v tomhle ohledu nadávat nebudu. Pochvaluji některé vedlejší dialogy, ačkoli... vážně je potřeba "mluvit" s každým golemem nebo vlkem jen proto, aby jsme mu oznámili, ať nám jde z cesty, než mu dáme okusit náš meč? Náš hrdina a protější strana dialogu na sebe občas pokřikovali hlášky ramenaté a absurdní.

Tohle stranou, ani samotné hraní mě nebavilo. Nakládání se získanými penězi a volba toho, kolik kterých jednotek nakoupíme a které předměty pořídíme je vlastně jediná volnost, kterou dostanete. Pokud budete procházet všechny souboje, zesílíte opravdu rychle a nějaká výzva se ztrácí (hráno na normal). Souboje jako takové nejsou vlastně ničím zajímavé. Ani "amulet of fury", který zde nahrazuje kouzla za hrdinu, nijak hraní neoživil. Protivníků je málo a opakují se, schopností také málo.

Teď zpětně jsem se dočetla, že hra vyšla i na mobilní platformy. Tam by určitě mohla být pěknější průměr. Stylizace není vůbec špatná a na mobil by tenhle jednoduchý styl lépe sedl.
+12

Detention

  • PC 75
To si tak brouzdám 10 minut Steam knihovnou a říkám si "nemám co na sebe". Nakonec můj zrak spočinul na jedné z mála nainstalovaných her, Detention. Čekám totiž netrpělivě na nové železo, tak jsem nechala nainstalované jen to nejpravděpodobnější k zahrání. Hmm, atmosferický 2D horor. The Cat Lady a Downfall zbožňuju, Silence of the Sleep nebylo špatné a taková Claire mě taky bavila. Že by další povedená hororovka podobného stylu?

Atmosférou, hratelností i audiem rozhodně! Ale téma je o něco vážnější, serióznější a pro někoho méně přístupnější. Taiwan v období Bílého teroru, zákazy, omezení, přísnější dohled, zkrátka držte hubu a krok! Na téma však hned po startu hry celkem rychle zapomenete. Ocitáte se na území střední školy, na hodině Vám padá hlava a najednou se budíte do naprosto prázdné třídy, venku se stmívá a nechápete co se stalo. Proč mě nikdo nevzbudil? To se asi někde spolužáci náramně baví a zítra si ze mě budou dělat šoufky. To Vás však brzy přestane zajímat. Proč? Zahrajte si to.

Hratelnost nepřináší nic nového. Hledáte klíčové předměty, čtete poznámky, bloudíte a občas se nad něčím rozhodnete. Nevím jak moc velkou to má váhu, pravděpodobně žádnou, ale za každou interakci jste rádi. Save systém je zvláštní, když umřete, objevíte se u poslední svatyně, kde jste hru uložili, ale veškeré itemy a postupy zůstávají. Proto odpadá stres a nutkání ukládat každý možný moment, kdy projdete kolem.

Za mě se jedná o velmi podařený počin a hororovku s celkem neobvyklým příběhovým i dobovým zasazením. Nádech východní kultury je znát, audio je vynikající a zase musím pochválit hudební podkres. Už je mi to blbé, chválím ho téměř v každých dojmech, co na zdejší Herní databázi napíšu, ale věřte mi, kdyby nestál za řeč, nezmíním ho. Na grafiku se příjemně dívá a efekty jsou zdařilé. Možná se Vám povede i několikrát leknout. Příběh možná ze začátku nedává úplný smysl, ale věci se dovysvětlí a ke konci Vám dojde, jak se věci mají.

Pro: Atmosféra, hudební doprovod, originální zasazení, příběh, zvukové i grafické efekty

Proti: Kratší herní doba

+12

Assassin's Creed Origins

  • PC 75
Origins je rozhodně nejlepší "Assassin", který jsem doposud hrál. Než se pustím do podrobnějšího komentáře, sluší se napsat alespoň první dojmy po dohrání. Origins má hned dva hlavní hrdiny, Bayeka a Egypt. Bayek je konečně relativně propracovaná postava, Ptolemaiovský Egypt je úchvatný. Inspirace třetím Zaklínačem je viditelná na každém rohu. Přesto je veškerá činnost relativně repetitivní, a navzdory relativní příběhové "naplněnosti" vedlejších questů se Origins nevyhne stereotypu. Od Geraltova dobrodružství se pak to Bayekovo liší hlavně tím, že jsem si na konci "oddechl". Zatímco u Witchera jsem se konci skoro programově vyhýbal, Origins už jsem skoro rád dohrál (a DLC nechávám na později - RDR 2 čeká). Každopádně se nebudu zlobit, když Ubisoft bude generovat podobně propracované, byť generické, openworldy. Tečka.

Pro: Bayek a Aya; Egypt; soubojový systém; děj a příběh vedlejších questů

Proti: Zkratkovitá hlavní dějová linie (hlavní antagonista se z ničehonic objeví, a pak umře); po čase stereotypní; grind (zejména kvůli vylepšování výbavy)

+12

A Golden Wake

  • PC 95
Od A Golden wake jsem nic nečekal a možná o to víc mě překvapila.
Jedná se o hru ve stylu devadesátkových adventur od Sierry. Takže pixel art, klasický styl point-and-click, ale bez používání tlačítek use, push, look apod., levou packou myši provádíte akci a pravou prohlížíte objekty (podobně jako třeba v Poslu smrti), tedy takový ten novější styl ovládání, ale já mám tohle raději.
Příběh se odehrává převážně ve 20. letech 20. století, z popisu jsem mylně usoudil, že se jedná o detektivku a vyšetřování vraždy, ale to vůbec. Spíš je to takový román o životě jednoho člověka, hra je rozdělena do různých kapitol, každý představuje události určitého roku. Tím se kapku od ostatních adventur odlišuje, nepamatuju se, že by takové románové pojetí v nějaké adventuře kdy bylo (ale můžu se mýlit, úplně všechno jsem samozřejmě nehrál, byť jsem toho za těch ufff ... asi pětadvacet let paření neodehrál málo). Třeba i font písma je typicky sierrácký, mně se to prostě strašně líbí a evokuje spoustu vzpomínek na staré časy. :-)
Paradoxně možná, největším kladem téhle adventury je: obtížnost. Protože je nízká. :-) Ale když se ohlédnu zpět, on je to opravdu klad téhle hry. Kdo hrál nějaké ty starší adventury, určitě si vzpomene na spoustu zákysů, opravdu obtížných hádanek atd. To zde není. Je to prostě pohodový hraní, krásně to odsýpá, člověk sleduje příběh a baví se. Žádný návod jsem k tomu nepotřeboval, na všecho se dá s trochou snahy vcelku bez problému rychle přijít. Žádný pixelhunting, žádné nelogické nesmyslné kombinace, žádné desítky předmětů a lokací. Žádné otravné logické rébusy typu mayských hlavolamů, to se přiznám že v adventurách nemám rád... prostě čisté adventuření :-) - mluvení s postavami, používání předmětů atd. Jsou tam takové jakoby mezihry, kde je úkolem přesvědčit nějakého člověka za pomocí správně vybraných vět, ale ve hře to sedí a není to nic, co by mohlo nějak vadit. Pro mě to bylo možná až moc lehké, ale na druhou stranu odpadá frustrace a zklamání, že se člověk kouknul do návodu... u hry jsem si odpočinul a fakt mě to bavilo. A o to přece jde. Pěkné tři večery. Možná to mohlo být delší. Každopádně, Grundislav teda překvapili, já si nemůžu pomoct, za mě hrozně fajn příjemná adventura. Dostal jsem mnohem víc než jsem čekal, obrovské překvapení. Chcete zkusit příjemnou nenáročnou odpočinkovou adventuru? A Golden Wake je přesně to.
+12

The Warriors

  • PS4 40
Představte si partu těch nejnesympatičtějších pošuků. Vynásobte jí devíti. Teď ještě jednou dvaceti. Výsledkem se stane uskupení postav z The Warriors. Možná je to dáno „kulturou“ gangů, ale větší debily jsem snad ve hře ještě nezažil. Rockstar vždycky dělal morálně pohnuté protagonisty, ale CJ a ostatní mají alespoň nějakou minimální motivaci k činům, jež konali. Hrdinové téhle mlátičky jsou hajzlové, protože proto. Čekáte-li snad nějaké jejich backstory, tak se ani neobtěžujte. Warriors jsou prostě strašně drsní, okrádají civily, vykrádají auta, ničí výlohy obchodů nebo si prostě dávají přes držku s ostatními stejně drsnými gangy.

Právě jejich konkurenti všemu nasazují korunu. Máme tu frajery s baseballkama, týpky ve fialovejch kloboucích, v pruhovanejch tičkách, jinak pruhovanejch tričkách a (mimo mnoho dalších) dokonce se objeví i mimové. Společným rysem je to, že na svých nejvyšších pozicích mají ty největší trapáky. Absurditu všeho podtrhává, jak vážně se hra snaží působit. Být zasazení myšleno s nadsázkou a humorem, tak bych tolik přísný nebyl.

Fajn, výše uvedené by se snad dalo odpustit, kdyby samotná hratelnost stála za to. Jenže, jak jistě tušíte, i v této kategorii to poněkud skřípe. Předně tu máme věčné trápení her z pohledu třetí osoby, kameru. Přísahám, že je schválně naprogramovaná, tak aby se natočila přesně tím směrem, který se hráči nejméně hodí. Třeba se zaměříte na konkrétního neřáda a kamera se začne dívat na vaši postavu. V soubojích s bossy je zase pohled na bojiště fixní, a kupodivu, ještě horší. Často tak pobíháte dokola po aréně, protože nejste schopni trefit soupeře, jelikož úhel pohledu znemožňuje přesný odhad vzdálenosti.

Herní náplň se skládá převážně z bojů. Sesype se na vás přesila a vy, společně s parťáky (čti neschopnou AI) dostáváte pomalu nakládačku. Když se konečně zvednete ze země budete kolem sebe mlátit hlava nehlava (já třeba většinou omylem sejmul i své kamarády) třemi možnými útoky. Můžete vzít i cihlu a hodit ji, tedy pokud náhodou stihnete zamířit nemožně citlivým ovládáním.

Zbytek hry se plní vedlejší aktivity (vykrádání obchodů, sprejování zdí aj.). Všechno skrz nějakou přiblblou minihru podobnou těm z GTA (tedy jednou zkusíte a dost). Tím si vyděláte peníze na drogy (doplňují zdraví) a spreje (sprejují...). Bohužel je mezi Válečníky asi rozšířena kleptomanie, poněvadž všechny vydělané peníze po každé splněné misi někam zmizí a vy tak jste nuceni kolečko miniher absolvovat znovu.

Pokud vám to snad z předešlého textu nedošlo, tak se téhle hře vyhněte obloukem. Jedná se o další z mnoha odporných pokusů vydělat na filmové licenci.
+12 +13 −1

Unravel Two

  • PS4 85
Malej Yarny , me dostava dokolen s zvlastnim pocitem ohromeni a litosti dohromady. Svetska krajina ukazana tak trosku z jineho pohledu maleho plysacka:) Nenarocna hra která vas svým pribehem chytne za srdce . Ted když uz není sam hra je zajimavejsi na spolupraci :)

Pro: grafika, multiplayer

Proti: zatim nevim

+12