Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Prototype 2

  • PC --
Prototype 2 je takové zombie GTA, kde má hráč spoustu mutantích schopností, kterými ostatním ukazuje, kdo je na vrcholku vývoje. Hra je v podobném duchu jako první díl s tím, že je v mnoha místech vylepšený. Je možné si vybrat jak mezi střelnými zbraněmi tak těmi mutantími a kadá se hodí na něco jiného. Přibylo i víc typů nepřátel, a misí, takže ne vždy šlo splnit úkol jen mačkáním tlačítka útoku.
Co mi trochu vadilo a možná to tak přišlo jenom mně, ale že hlavní postava se cítila strašně ublíženě a jako velké chuďátko - "můj kámoš je tuhej, moje dcera je pryč, moje žena...tenhle, támhle...jsou na mě všichni zlí" a blik... konec cutscény a v dalších okamžicích už seká stovku lidí v ochranném táboře.
To, že je hráč v převleku, skáče x metrů, běhá po zdech a nikomu to nepřijde divné neberu uplně za chybu jen za něco, co by se asi "normálně" nestalo.

Pro: otevřený svět, mutantí schopnosti a zbraně, variabilita

Proti: osobnost hlavní postavy

+12

Stardew Valley

  • PC 90
Herní výzva 2019 - Herní kutil

Jedna farma, jedno městečko a přilehlé okolí; perfektní relaxační hra.

Na začátku máte v peněžence pár drobáků, darem obdržíte nějaké ty sazenice, a můžete se pustit do rozsáhlé rekonstrukce staré farmy. Brzy se ale ukáže, že nejen farmařením živ je člověk. Můžete si odskočit lovit nějaké ryby, či prozkoumávat opuštěný důl. Nakonec je také třeba věnovat se komunitnímu životu, a to nejen běžnou socializací, ale i „opravou“ komunitního centra. Ačkoliv jsou herní prvky propojené (v dole jsou dostupné suroviny potřebné pro vylepšování vybavení, například; oprava komunitního centra zase odemyká nové lokace), není potřeba se věnovat průběžně pořád všem. Chcete teď jen farmařit? Farmařte. I když hra obsahuje něco, co by se dalo považovat za „konec“ (na jaře třetího roku vás dědečkův duch ohodnotí na základě vašich úspěchů), obecně není třeba se nikam hnát, protože co nestihnete dnes, stihnete zítra (anebo třeba až napřesrok, koho to zajímá, ne?).

Obecně je skvělé, jak hra postupně otevírá další a další možnosti, a velmi často se mi tak dostavovaly ty „ještě jeden den a jdu spát“ momenty. Tvůrce hru taky už roky průběžně aktualizuje, a vždy, když se do hry po nějaké době vrátím, obsahuje nové herní mapy či prvky; za to palec nahoru. Udržuje to Stardew Valley na živu i po prvním „dohrání“. Návrat do údolí kvůli herní výzvě přinesl zase nový zážitek, a určitě se tu v budoucnosti ještě někdy zastavím.

Pro: Grafika; relaxační hratelnost; zábava na desítky hodin.

Proti: V zásadě nic, ale po určité době se nakonec dostaví stereotyp. U hry "bez konce" to ale vlastně není výtka.

+12

Life is Strange - Episode 1: Chrysalis

  • PC --
Hra Life is Strange je adventura, ve které hráč hraje za holku na střední škole, která zjistí, že umí vracet čas a tato schopnost jí pomůže při řešení velké záhady. Ačkoliv to není žádná střílečka nebo mlátička i tak je hra plná akce, kterou střídají klidné rozhovory a procházení se po areálu školy. Protože se jedná o hru, kde rozhodnutí ovlivňují další děj, zrychlený tep příjde i ve chvílích, kdy hráč nemusí reagovat během okamžiku. Schopnost vracet čas dovoluje hráči měnit svá rozhodnutí, ale dle mého názoru je rozhodování ještě těžší, obzvláště potom, co po vykonání něčeho velkého hlavní hrdinka rozhodnutí okomentuje vždy tak, že hráče ještě víc zneklidní.
Také si myslím, že jsou velice dobře a zajímavě zpracované okamžiky, kdy hlavní hrdinka s někým promluví a dotyčný jen něco nakousne a odmítne se s ní dál bavit, po vrácení času rozhovor začíná stejně, ale díky utržkům získaným z předchozích pokusů se hovor nasměruje jinam.
Je dobře, že vývojáři nedali do hry něco jako možnost "vyčerpání" nebo počet vrácení času a hráč se tak může vrátit kdykoliv, kdy to uzná za vhodné.
Hra je hezky doplněna spoustou detailů a vedlejších aktivit jako focení, čtení plakátů a povídání si s ostatními.
Protože je hra na epizody, moc se mi do toho nechtělo, ale díky tomu, že je možné si první díl zahrát zdarma, jsem to zkusil...a ostatní díly jsem dokoupil dřív, než jsem ten první dohrál.
Co se týče konce hry, pořád se sám se sebou dohaduji jestli se mi líbil nebo jsem naštvaný, ale tak jako tak se není čeho bát, není to původní tříbarevný Mass Effect 3 a hra jako celek stojí za to.

Pro: manipulace s časem, detaily, hudba, následky rozhodnutí, konec hry

Proti: konec hry

+12

Sniper: Ghost Warrior Contracts

  • PC 80
Bavily mě úplně všechny díly série, ale je vidět, že se v CI Games dovedou poučit ze svých chyb a postupně svůj koncept vypilovávají. Contracts je přitom taková vychytanější trojka (tu jsem hrál opatchovanou a prostou zásadních bugů) - zmizel zbytečný open-world a posílil se sandboxový aspekt hratelnosti.

Největší výzvou do budoucnosti je ovšem nepochybně stealth mechanika a schopnost nepřátel detekovat vaši pozici. Situace je zatím velmi nekonzistentní. Když vás jediný enemák při ostřelování zahlédne, do několika sekund vaši přesnou pozici zná celá oblast a všichni na vás pálí. Přitom naopak není problém využít malého exploitu a náročnou oblast prostě proběhnout až do následujícího checkpointu, kde už nikdo neřeší, že kolem jejich kolegů se prosmýknul po zuby ozbrojený sniper.

Stejně tak detekce nepřátel hráčem člověka občas potrápí. Mapy jsou docela členité a hromadu nepřátel nejde odhalit předem během průzkum, takže vás kolikrát překvapí někdo, koho jste do poslední chvilky neviděli a jedete zase od checkpointu... Hra to částečně kompenzuje větší odolností hráče, ale hraní s cílem nevyvolat poplach je zapeklité i tak.

Pět nabídnutých misí je velmi rozsáhlých, takže jejich projití se splněním všech kontraktů zabere tak 9 - 14 hodin, pokud nehrajete vyloženě na rychlost (nebo nejste obzvlášť vyskillovaní). Výzvy a přehršel zbraní, kde na první zahraní ani nestihnete vyzkoušet všechny, ovšem motivují k opětovnému hraní - třeba s jinou taktikou.

Technické zpracování si zachovává poměrně slušnou úroveň známou z trojky (pěkné prostředí, výborné zvuky zbraní, slabší zpracování nepřátel, některé textury až moc low-res) s tím, že hra (alespoň na mé sestavě) běhá svižněji a framerate tolik nepadá v interiérech.

Pro: grafika a zvuky, sandboxovost, podobná sniperovací hra na trhu není

Proti: nekonzistentní AI a reakce na akce hráče

+12

Circuits

  • PC 50
Minulou Herní Výzvu jsem si hrál na malíře ve Passpartout: The Starving Artist a letos jsem si pro změnu vyzkoušel, jaké je to být "hudební skladatel"! Stejně jako u malování, i tady postrádám jakýkoli talent a dělá mi problém rozlišit správné notové tóniny, takže to pro mě výzva opravdu byla :D Naštěstí hra obsahuje i nápovědy, s kterými to nakonec zvládne i hluchý, pokud umí alespoň trochu hrát Logik.

K ruce máte spoustu hudebních úryvků a vaším úkolem je jejich správné seřazení, aby dohromady dali konečnou skladbu. Můžete zde překlikávat mezi třemi různými hudebními vrstvy, takže se to naštěstí neplete dohromady (až na poslední dva levely) a celkový výsledek si tak můžete pustit až na konec a být sami překvapeni, co kombinací vrstev nakonec vzniklo.

Hudební žánr mi však do noty příliš nepadl, první levely mi spíše jen trhaly uši, ale v dalších se to výrazně zlepší, i když nic hudebně převratného asi nečekejte. Celkově tedy taková zajímavá hříčka, pokud si chcete vyzkoušet "tvoření hudby", ale osobně mě to až tolik nebralo.
+12

Becher Logical

  • PC 55
Becher Logical je další hrou, která patří do početného zástupu spoj tři logických rychlíků. Někde se předměty vystřelují a jinde zase prohazují a v Becher Logical platí ta druhá možnost.

Místo různobarevných kuliček je třeba nalézt tři a více zátek se stejnými symboly a někdy to byl opravdu oříšek. Na ukrácení dlouhé chvíle však znám řadu lepších titulů, než zrovna tenhle.

Pro: dobré na odreagování

Proti: zabaví jen na chvíli

+12

The Lost Vikings

  • PC 100
Dohrál jsem již tolikrát, že se to nedá ani počítat. Hra je perfektní a mám na ní výborné vzpomínky z dětství. Minimálně jednou ročně se k ní vracím a letos jsem nevynechal už v lednu v rámci herní výzvy.

Čím déle jí hraji tím více detailů si všímám a pořád bych někde našel sešity popsané poznámkami s kódy, vzorci pák a tipy.

A schválně. Kolik z vás si všimlo geniálních sarkastických hlášek vikingů samotných, když mockrát level pokazíte. Když to přeháníte hodně, připojí se samotný Thor, a vynadá vám co jste to za Vikingy, že jste tolikrát selhali.

Pro: hratelnost, návykovost, soundtrack

Proti: Za mě nic

+12

Adrenix

  • PC 60
Adrenix je považovaný za dôstojného pokračovateľa Descentu, keďže vyšiel medzi druhým a tretím dielom. Niektorí recenzenti Adrenix porovnávali s Forsaken, no ja som Forsaken nehral, takže nemôžem porovnávať. (kompletná videorecenzia - youtube)

Adrenix sa odohráva v budúcnosti okolo roku 2039. Vďaka množstvu papierových výtlačkov hráč zistí, že svet sužuje globálne otepľovanie, z čoho sa topia ľadovce na severnom a južnom póle, zvyšuje sa tým hladina oceánov a zatápa celé kontinenty. Ameriku zasiahol čierny mor, medzi ľuďmi sa šíri ebola, ktorá za rok zabije vyše 50 miliónov ľudí. Kongres ustanovil stanné právo a výskumníci z Medtechu začínajú hľadať liek na ebolu. Názov hry Adrenix v hre znamená experimentálnu drogu, ktorú MedTech používa na vojakov, aby necítili bolesť a boli schopnejší v boji. Vy budete hrať za Scotta Griffona, vojenského pilota, ktorý kedysi bojoval proti rebelom. Tí mu uniesli snúbenicu ale Griffon v jej byte následne zistil, že ju neuniesli rebeli ale generál a samotná vláda. Griffon generála konfrontuje, v prestrelke mu ustrelí ruku a následne ho generál zajme a chce popraviť. V poslednej sekunde Griffonovi prídu na pomoc rebeli, proti ktorým bojoval a jemu nezostáva nič iné len s nimi utiecť a zistiť ich úmysly. Za to, že Griffon pomôže rebelom v ich boji proti vláde a systému, oni pomôžu Griffonovi nájsť a zachrániť jeho snúbenicu Máriu.

Prvé levely sú dizajnovo veľmi jednoduché, autori asi nechceli, aby sa hráč hneď v úvode stratil a nevedel kam má ísť. Príjemne prekvapia až neskoršie misie s pokročilejšími mechanizmami – s rôznymi pohyblivými plošinkami či zvyšujúcou sa hladinou vody. A úplnou parádou sú veľké otvorené levely, kde máte väčšiu slobodu pohybu a aj si užijete lietanie a boj najviac – napríklad hangárové levely s raketovými loďami. Na leveloch ma najviac štvalo, že sa väčšina z nich odohrávala v kanáloch a ja (rovnako ako väčšina hráčov) levely s kanálmi neznášam. A tu nielen pracujete s výkalmi a s narastajúcim odpadom, takisto si musíte dať pozor na radiáciu, ktorá vám rozožerie stíhačku ako keď dáte maslo roztopiť na najväčší stupeň. Vonkajšie lokácie hra nemá, pretože na povrchu je všade vysoká radiácia. Škoda.

Adrenix má veľa záporov - napríklad zlé ovládanie – väčšinou sa budete pohybovať v malých priestoroch a so svojou loďou sa budete neustále odrážať od stien alebo sa do nich otrepávať – a stále za podpory otravného kovového zvuku. Šesť stupňov slobody tu nie je, pretože sa s loďou nedá rolovať, takže je ich len päť a k tomu nemôžete byť voľne otočený hlavou dole. Hra neustále padá a myslím, že to nie je tým, že ju hrám na Windows 10. V jednoduchších leveloch (a tým myslím s jednoduchým dizajnom a minimom skriptov) ide hra normálne, no keď ste blízko viacerých objektov, ktoré neustále púšťajú skript (pätnásty level s energetickými pascami bol pre moje nervy kritický), vtedy hra padá nečakane. Alebo keď si uložíte hru či viac nepriateľov naraz vás spozoruje a zaútočí. Akoby engine hry nebol na takú hru stavaný. Veľká vďaka vývojárom aspoň za quicksave – nemal by som nervy na to hrať celý level stále odznova. Mal som CD verziu a hudba bola len v menu, v hre už nie je. Neviem, prečo mi nešla, každopádne, dá sa vypočuť na youtube – skomponoval ju americký skladateľ Tommy Talliarico.

Priemerné hodnotenie má Adrenix na MobyGames 51%, veľa recenzentov píše, nech si zahráte radšej Forsaken, ktorý vyšiel v tom istom roku, že je zábavnejší a Adrenix sa neoplatí a máte čakať na Descent 3, ktorý vyšiel o rok neskôr. Ja som sa občas bavil, no akcia mi prišla priemerná, rovnako ako level dizajn. Každý level, ak sa nezaseknete, prejdete do desiatich minút, takže vám hra nejaký ten čas vydrží.
+12

Painkiller: Overdose

  • PC 70
Frenetická je hra dost, že hledat všechny zlaťáky je občas za trest. Neboť plním úkol pro kartu, najít poklad dané hodnoty, ale nezapočítá mi to ten bonusový, co z nepřátel vypadne. Celkový součet dával přes 400 zlata, přesto jsem nezískal kartu. Nezbývalo než polovinu Japonského masakru zopakovat. Následně již nalezeny kompletní cennosti. Jak mám v popisku u původního Painkillera, je totiž nutné rozbíjet i všechny předměty, které mají implementovánu fyziku. A aby je hráč nepřehlédl, může si zapnout baterku, ale to samozřejmě závisí i na jeho grafickém nastavení. A v Japonském masakru se v závěru neodkryly bariéry, jak je jindy dáno.

Druhá obtížnost Nespavost je adekvátní, místy snazší i se základní zbraní, jindy těžší, a je vhodné protivníky střílet z dálky. Klasicky konce daných misí přituhnou. Checkpointy ukazují, že je vše ok, i když tomu nemusí vždy úplně tak být a nějaká ta chyba o sobě dá vědět. To stačí znovu načíst pozici. Na druhý stupeň obtížnosti se u každého checkpointu doplní životy na maximální hodnotu. To je oficiální funkce Painkillera, ale já ji za ty roky dávno zapomněl. A totéž můžu říct i o bossech, kde to v Ep 1 bylo příliš snadné, až mi z toho zrak přecházel.

Loadingy mě vytáčí fakt hodně, ty ukazatele, jak se naplňuje průběh načítání, to je 10 vteřin zhruba, přestože jsem nezapínal vertikální synchronizaci a použil k tomu externí řešení. Dokud se pozice každopádně nenačte, probouzí to ve mně tím větší zuřivost, že takovéto nesmysly engine Painkillera obsahuje a že s tím někdo nebyl schopen něco udělat. A že na to měl mrtě času.. Ale raději ho věnoval na vývoj nekonečných add-onů, z nich dodnes těžím vznikem ruských modifikací. Když už je zmiňuji, mám jimi tento datadisk zkrášlen poměrně výrazně.

Power Mad, SweetFX, Widescreen, FoV zbraní, herní nabídka, loadingy. Zvolený Pain engine je pořád pěkný, byť hodně dělá i můj monitor. Zbrojní výbava vypadá jinak, i se odlišněji používá. Ta nejzákladnější vystačí na mnoho nepřátel, dají se s ní ničit předměty. Hra těží z rychlého stylu chůze, ať už dopředu nebo dozadu. Ve větším obležení nepřátel je zrádný jejich útok, oslabí hráči hodnoty na HUDu, proto musí rychle měnit svůj výskyt. Úkoly pro kartu poskytují solidní výzvu, aby bylo možné je získat.. Já je poctivě sbíral, ale nepoužíval. Rozhodně se ale vyplatí je časem plně dosadit a hru si dát znovu. Na vyšší obtížnost. Pokladu nasbíráno 8268.

Každá z map je unikátní sama o sobě, třebaže je mám protočeny už nesčetněkrát z jiných předělávek. V originálním pojetí, s přítomnými proprietami u protivníků a zbroje, mají ale tu nejsilnější a nejrozmanitější atmosféru. Obecně je na tomto díle vidět, že byl dělán s citem, je tam ten otisk duše toho, kdo jej tvořil. A ačkoli se mu ve finále nevyhnuly i určité problémy, zůstává to hlavní. Prostor k objevování neotřelých secretů, uvědomění si, že tu nejsou nudné pasáže a že to celé má jakousi tajuplnost a odhodlání, s nímž se do toho zájemce pustí. To vše je český add-on Painkiller: Overdose od Mindware Studios, co měl zprvu být běžnou modifikací.

Zamrzí různé chyby a nedomyšlenosti. V mapě Riot jde přeskočit plot z obou stran, přestože je u něj bariéra, aby se hráč nemohl vrátit do předešlé části. S povalujícími vozidly si může hrát a tvořit překážky k přeskočení. Na pár místech jde dosáhnout prostým skokem výše položených lokalit. Má obyčejná schopnost pečlivého průzkumu i z úhlů, co nikdo nepředpokládal. Tak prozřeno v momentně, kdy nedošlo k objevení nepřátel, jelikož jsem minul jejich aktivační bod. Nerušeně se procházet a být v bezpečí, to mělo ale něco do sebe. Mnohem vážnějšími se ale ukázaly být až potíže s načítáním pozic. V Mrtvé bažině tak upřednostněna aktivace cheatu.

Pro: Mapa Ragnarok, souboje s bossy, variabilní úkoly. Na Insomnii dohratelné i bez karet.

Proti: Dlouhé načítání, pády hry v jedné úrovni, dá se dostat mimo mapu, popř. si to zkrátit.

+12

Steel Division 2

  • PC 70
Nebyla by to špatná hra, kdyby nevypadala jako nedodělek. Nehezký interface, absence tutoriálu, a ke všemu neustále záseky, lagy a pády... Samotné jádro hry je přitom velice zábavné. Jakmile se hráč dostane k RTS fázi jedná se o jednu z nejlepších her žánru, bohužel taktického zážitku si hráč užívá jen do nejbližšího pádu hry, nebo nechtěného překliknutí - odporný a nešikovný interface. Celkově se jedná o solidní zklamání a přitom stačilo tak málo k výborné hře.

Pro: RTS bitvy, množství jednotek, pokus o globální strategickou mapu, velmi dobrá grafika

Proti: Padání hry, interface a menu, nepřehlednost hry a absence jakéhokoliv návodu

+12

Pokémon White Version 2

  • DS 70
Druhý díl z prostředí páté generace dějově navazuje na první díly Black a White a odehrává se dva roky po jejich událostech. Jelikož jsem začal tuto generaci bílou verzí, zachoval jsem posloupnost a odehrál White 2, protější verzi Black 2. Je to snad poprvé, co se tvůrci uchýlili v rámci generace k sequelu namísto k alternaci již existujících her. Změn je sice oproti prvním dílům hodně, ale drtivá většina z nich je „neviditelná“ anebo je součástí vypnutých online funkcí. Ve výsledku tedy viditelných změn moc není a jakožto hráč jsem ani nepociťoval, že bych hrál zcela novou hru.
Nyní tedy konkrétněji, ačkoliv tento příspěvek brutálně zestručním (omluva případným zájemcům o čtivo).

Hru začínáme v opačném koutě regionu Unova v malém městečku Aspertia jako mladík Nate nebo mladice Rosa. Ani jeden z nich se neobjevil v seriálu, ale je možné se na ně podívat v animovaném traileru k oběma hrám. Funkci rivala i kamaráda tu plní Hugh, jehož posláním je získat od týmu Plasma zpět jeho ukradeného Pokémona z doby před 2 lety. Společně od Biancy, asistentky profesorky Juniper, dostanete prvního Pokémona - koho jiného, než známé firmy Snivy, Tepig a Oshawott. Jednoho si vyberete a můžete směle vykročit do světa, kde se opět probouzí vliv týmu Plasma. Tentokrát pod vedením vědce Colresse s pomocí mudrce Zinzolina a slepě věrné Stínové trojice. A pak ještě… Ghetsise! Ano, proradný zlovolník a otec N, jenž na konci prvního dílu prchl, se opět vrací na scénu a s ním i snaha uvrhnout Unovu do sevření krutého ledu a mrazu. K tomu je využit chudák drak Kyurem a dle verze hry Zekrom či Reshiram, aby mu posloužili jako fúzní materiál pro ještě silnější formu (černý Kyurem nebo bílý Kyurem). Malé důležité cameo si střihne N. A tak je zase jen na vás, abyste tomu zabránili, Ghetsise zneškodnili jednou provždy a zároveň se stali šampionem ligy.

Nejmarkantnější rozdíl oproti prvnímu dílu spočívá v menších změnách mapy a lokací (některé se zpřístupní až po dohrání hry, přibylo 5 nových městeček a také budova Pokémon World Tournament, kde hráč může mj. bojovat i s mistry stadionů a šampiony z ostatních regionů), tři mistři stadionů byli nahrazeni novými (z nichž jeden je starý známý Cheren).
Pokédex narostl (ze 156) na 300 čísel.
Ve White 2 chytnete Reshirama a v Black 2 zase Zekroma (opak předchozích dílů).
Exkluzivní lokace Black city a White forest zůstávají, ale s drobnými změnami. V lesíku už se nedají chytat Pokémoni, zato tam nyní stojí White Treehollow a dohromady s Black Tower v Black city se v obou pořádají challenge zápasy. S nimi se ovšem pojí jedna zajímavá novinka nazvaná Unova Link Key. V určité části hry se odemkne speciální klíč, jenž lze poslat do hry jinému hráčovi (skrze IR nebo wi-fi) a pokud takto získáte klíč z opačné verze druhého dílu, můžete odemknout jeho lokaci ve vaší verzi hry (lokace se přetransformuje). Navíc nové klíče umožňují i změnit obtížnost hry (Easy, Normal, Challenge) a do třetice všeho dobrého jsou tu tři klíče s přístupem k chycení Regi-tria. Dva z nich jsou opět exkluzivní – jeden pro bílou verzi, druhý pro černou. Pro kompletaci je proto zase nutná výměna. Další součástí této mechaniky je tzv. Memory Link (používá informace z prvního dílu, odráží je v druhém a prohlubuje některé detaily týkající se pozadí určitých událostí ve formě flashbacků NPC postav) a Nintendo 3DS Link, přenášející předměty a Pokémony z Pokémon Dream Radar (aplikace na 3DS). Osobně jsem tyto funkce netestoval, ale prý je Unova Link stále funkční.
Další znatelnější novinkou jsou ukrytá Grotta rozesetá všude po mapě. Jsou to takové tajemné přírodní průchody, v jejichž prostorách je možné narazit na vzácnější Pokémony.
Dokonce je zde možné se stát filmovou hvězdou společnosti Pokéstar Studios, točit filmové scény po boku Pokémonů a zasloužit si tak obdiv fanoušků.
Mimo tyto změny je tu řada dalších drobnějších, ale o těch se tu už nebudu rozepisovat.

Mohl bych však zmínit něco málo o legendárních Pokémonech. O dračím triu Reshiram, Zekrom, Kyurem a Regi-triu jsem psal výše. Pokud se vám podařilo zkompletovat ono Regi-trio díky Unova Linku, pak můžete vyrazit i na Regigigase. Kromě nich je možné chytit i Lati@se (opět jen jednoho dle verze hry), Cobaliona, Viriziona, Terrakiona, Uxie, Azelfa, Mesprita. A nakonec ještě zbývá Cresselia a Heatran. Zbytek legend je bohužel nedostupný kvůli nutným výměnám a již neaktivním eventům.

Zbytek hry je více či méně stejný, nebo aspoň podobný prvnímu dílu. Schéma je stále stejné a až na větší počet Pokémonů ve hře nepřibyli ani žádní noví. Největším kladem tak pro mě zůstává prostředí Unovy, které se alespoň v detailech někde liší a vítám nová městečka na mapě i rozpadlý hrad původního týmu Plasma. Liga není nijak extrémně těžká, postup hrou není zákysový a vlastně to rychle uteče, ačkoliv se postavička docela vleče a ukládání pozice nejspíš programoval lenochod. Pro řadu změn a vlastně i rozšíření obsahu moje preference tedy spočívá v upřednostnění druhého dílu před prvním. Moje vnímání páté pokémoní generace, které jsem více popsal ve White, však zůstává stejné.
---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.

Pro: Unova je plná pěkných přírodních lokací; velký počet Pokémonů; relativně zajímavý záporák.

Proti: Unova je plná nehezkých městských lokací; pofidérní design Pokémonů; relativně natahovaná zápletka.

+12 +13 −1

Kinect Sports

  • X360 85
Moje první zkušenost s Kinect záležitostí a musím konstatovat, že hodně povedená a autentická - což je ostatně hlavní tahák této technologie.

Ať už jsou zvolíte běžecké nebo atletické disciplíny, které nejednoho mohou zadýchat, nebo technické varianty stolního tenisu, plážového volejbalu, mini fotbálku nebo bowlingu - je prostě o zábavu postaráno, ideálně v rodinném kruhu v podobě nelítostných turnajů.

Grafické zpracování na úrovni, stejně jako zvuková stránka, za mě moc povedený, nadprůměrný kousek.

Pro: dlouhotrvající zábavnost, autenticita, turnaje

Proti: protože člověk je nenasytný a věčně nespokojený, přál by si více her

+12

Belladonna

  • PC 80
Skutečně nevidím důvod, proč dávat této hříčce zbytečně nízké hodnocení. Zcela jistě se jedná o velmi krátkou jednohubku, ale také o velmi precizní gotický horror inspirovaný Frankensteinem.
Může vézt diskuzi o tom, co dělá z adventury dobrou adventuru, ale Belladona je především interaktivní román s adventurními prvky. Cílem hry není přinést potěšení z objevené cesty jak dál, ale spíše probudit zvědavost, napětí a provést hráče mrazivým příběhem.

V tomto duchu je i závěr hry. Končí to tam, kde by měl gotický horror skončit. Vše na víc je zcela zbytečné, protože už to nemá příběhový smysl. Zápletka byla vyřešena. Vše, co přijde po ní náleží pouze naší fantazii. A že já jí mám velmi divokou.

Pro: Příběh. Hratelnost je dobrá, ale nejedná se o logickou adventuru.

Proti: Mohl být více prozkoumán psychologický profil hratelné postavy.

+12

Pandora's Box

  • PC 85
Pandořina skříňka je opravdu výbornou záležitostí, velmi povedeně udělanou a přinášející spoustu zábavy, pokud jste milovníky puzzle a máte dobrou prostorou orientaci.

V několika levelech, které hráče provedou světadíly luštíte, skládáte, přesunujete, obracíte nápadité hádanky za zvuků příjemné hudby a čas příjemně běží a Vás to ženě za odhalením dalšího skrytého obrazce nebo 3d objektu a že některé dokážou opravdu potrápit mozkové závity a otestovat trpělivost.

Vidím to na jasnou jedničku v žánru, nebo alespoň jsem za ty roky na nic lepšího nenarazil, rozhodně nadprůměrná záležitost, které do špičky chybí jen malinko.

Pro: rozmanité hlavolamy, velký herní čas

Proti: snad až na grafiku, která by snesla vyšší rozlišení mě nic nenapadá

+12

Dizzy: Prince of the Yolkfolk

  • PC 70
Moje první dobrodružství s koulejícím se vajíčkem Dizzym, který musí zachránit princeznu Daisy polibkem a probudit jí ze spánku.

Ale není to Růženka, která se píchla o trn, ale leží tam v komoře a čeká až se ta skořápka přes různé úkoly v několika obrazovkách prokouše až k ní a nasbírá při tom putování dostatek peckovic, jinak dostane košem. Hra není příliš složitá, je nutné zapojit mozek a myslet logicky v rámci itemů a úkolů ( ikdyž,ten plyšak vs troll mi dal dost zabrat metodou pokusu a omylu ) a jde to víceméně intuitivně kupředu, jen to chce nechcípat cestou, protože na save game zapomeňte.

Za mě pohodová zábava na jedno odpoledne v lepším průměrů.

Pro: nápadidost úkolů, zábavnost, přímočarost

Proti: krátky herní čas

+12

Child of Light

  • PS4 70
K Child of Light mě přitáhla skvělá pohádková hudba, kterou jsem měl nesčetněkrát naposlouchanou ze soundtracku a v samotné hře mi přišla ještě lepší díky zasazení do konkrétních scén. Hned po spuštění hry mě však okamžitě potkal nepříjemný několikaminutový zásek, což se mi snad za herní kariéru ještě nestalo. Špatně se mi orientovalo na mapě a až po dlouhém pátrání po mapě jsem objevil možnost projít zdánlivě neaktivními nebo slepými místy. Na podobné záseky jsem narazil ještě párkrát, spíš jen ale v první třetině hry.

Jednoznačným tahákem hry jsou pseudotahové souboje s časovou osou, akcemi postav na tahy, ale pomoc doprovodné světlušky Ignicula lze využít v reálném čase. Souboje jsou skvělé, jen jsou doslova na každém rohu. Za celou hru jich odehrajete stovky a poměrně rychle omrzí. Po souboji následuje příšerně otravné rozdělování bodů a to obvykle několika postavám zároveň. Ke konci jsem už moc ani nesledoval, kam body přiděluji, protože většinou vylepšujete jen nezajímavé mírné zvýšení atributu. Nakonec doléčení Aurory a na další souboj. Vlastně většinu hry jsem dělal dokola to samé podle zaběhnutého scénáře. Mapa samotná také nepůsobí nějak zvlášť zajímavě. Slouží jen jako přechod od jednoho souboje k druhému bez nějakých zajímavých výzev nebo míst.

Na cestě se k vám přidá do družiny 7 dalších postav, každá s originálním schopnostmi. Škoda jen, že po celou dobu hry mohou být aktivní pouze dvě a ani ke konci hry se počet aktivních postav nezvýší. Přitom souboje by byly pak mnohem zábavnější. Obzvlášť to zamrzí, když víte, že Óengus je typický tank, Rubella healer nebo Finn silný dps.

I tak má ale Child of Light své pohádkové nezaměnitelné kouzlo a přiměla mě hledat hru s podobným typem soubojů, jen snad lepší hratelností.
+12

Face Off!

  • PC 70
Face - off byl můj první sportovní simulátor a předchůdce série NHL od EA sports a já se toho tenkrát nemohl nabažit.

S týmy NHL se dala hrát jak exhibice, sezóna nebo play-off, ale zásadně jen ve dvou dresových variantách - zelená a červená. Ale naopak se daly editovat jak jména hráčů tak i týmů, takže jste si mohli vybrat svoji srdcovku. Hra byla kupodivu už tenkrát realistický ve smyslu střídání lajn, odvolávání gólmanů, perfektních bitek, vzhazování a při střelbě zblízka se dalo i zamířit ve speciálním okénku, z čehož po chvíli praxe začaly padat lehké góly.

Jinak opravdu perfektní zábava na tu dobu, to byly turnaje a souboje jako víno.

Pro: realističnost, bitky, střelba, taktiky

Proti: lehká úroveň UI

+12

Magicland Dizzy

  • PC 75
Druhý díl co vyšel na PC je za mnou. Magicland Dizzy vás příliš nepřekvapí, pokud jste dohráli i předchozí díl. Hraje se totiž úplně stejně, to znamená mix arkády a adventury, jen je o fous jednodušší.

Dizzy opět čelí čaroději Zacksovi, který tentokrát začaroval všechny jeho přátele. Nejhůře to odnesla jeho Daisy, která se zvětšila, což Dizzy drze okomentuje ve stylu "miláčku nepřibrala si?" Inu hra, v realitě by to znamenalo ztrátu života a nahrání pozice :D. Setkáte se s Excalibrem, ďáblem, džinem či Stonehenge a vůbec celé pozadí je příjemně pohádkové.

Graficky je to o něco hezčí, Dizzy se sice nepyšní nějakou oslnivou grafikou, ale na styl hry to bohatě stačí.

A hratelnost? Platí totéž co v předchozím díle. Dizzy má tři životy, proskakuje obrazovkami, sbírá předměty a používá je na správných místech a kromě toho sbírá i 30 diamantů. Nedají se tu sebrat žádné další životy, narozdíl od předchozího dílu, ale Dizzy neumře při kontaktu s nepřáteli, kterých není zas tolik, ale jen mu to ubere životy. Pár do propasti znamená konec, takže prvních pár pokusů proběhlo stylem zjistit kam se dá a nedá spadnout. Ale v podstatě jsou tu jen tři-čtyři obtížné pasáže na přeskočení a stačí se soustředit, odrážet se na poslední chvíli a je to bez problémů.

Adventurní pasáž je o něco hutnější (a nelogičtější). V jedné chvíli jsem nasyslil asi 10 předmětů a netušil co dál. Některé věci jsou snadné - kýbl s teplou vodou rozpustí zmraženého kamaráda. Na některé věci je tu návod - kombinace bleskosvodu, hadry a džinovy lampy je šílenost, která by se neztratila v těch nejvíce hardcore adventurách. Na zbytek platí jednoduché pravidlo - každý předmět použijete ve hře přesně na jednom místě, na jednu situaci a pokud jste ho použili, už ho nepotřebujete a můžete ho odložit. Dizzy tentokrát unese tři věci, takže jsem si všechno nosil ke startovním kamenům a do nových částí vyrážel s prázdnýma rukama.

Jak jsem říkal hra je o fous snadnější a zábavnější, ale také nelogičtější. Bavil jsem se přibližně stejně jako u Fantasy World Dizzy, ale když si to srovnám s jinými klasikami, kterým se ve stejném roce dal 80%, musím dát o 5% míň.
+12

Dizzy: Prince of the Yolkfolk

  • PC 70
Třetí díl byl jednoduchoučký a také podle mlhavých vzpomínek jediný, co jsem v době předinternetové a přednávodové dohrál. Je to v podstatě taková trošku nastavená kaše, neboť Prince Yolkfolk vyšel ve stejném roce jako Magicland Dizzy a přinesl naprosto totožnou grafiku i hratelnost.

Dizzyho čeká tentokrát královský hrad se šíleně smutnou princeznou, ztraceným králem, trubačem bez trubky a trollem Rockwarthem, který se usídlil před branami. A také zakletou Daisy, kterou musí probudit polibkem, ale nesmí to být polibek od obyčejného chlápka, musí to být od prince. Asi lepší technika. Hra opět s naprostou nevinností mixuje báje a pohádky, takže u řeky pomáháte Cháronovi upravit jeho člun a o pár obrazovek výš hledáte pro svatého Petra harfu.

Zjednodušení se týká jak počtu obrazovek, kterých je mnohem míň, tak arkádové, adventurní i sběratelské činnosti. Po mincích a diamantech sbíráte třešně na koláč, ale stačí jich jen 20. Co se týče skákání, zabrat mi dávaly jen tradiční obláčky a jeden skok před řekou Styx, jinak prakticky není kde umřít. Ano povedlo se mi to umřít, přesto musím s hrdostí prohlásit, že jsem hru dojel napoprvé a navíc bez návodu.

Jednodušší je i adventurní část. Většina úkolů je přísně logických, pokud najdete předmět víte kde ho použít a pokud už náhodou ne, těch míst kde se dá něco použít zas tolik není. Když jsem se blížil do finiše, zbývaly mě v inventáři tři věci (chleba, nápoj, létající koberec) u kterých jsem nevěděl co s nimi. A když jsem jen ze zvědavosti mrknul do návodu na co vlastně byly, ukázalo se že k ničemu, prostě jen tak navíc.

Bavil jsem se dobře, hratelnost se nezměnila, jenže za hodinu a něco bylo dohráno a navíc je to potřetí totéž. Takže 70%.
+12

League of Legends

  • PC 25
Edit 20.7.2021
Celkový herní mechanizmus se změnit, takovým zásadním způsobem, že zábavnost celého konceptu vyprchala.
Itemy ztratili na důležitosti. Vlastní taktizovaní pomocí run anebo alternativních zostavení itemů bylo totálně zdecimováno.

Některý championi jsou totálně nehratelný, absolutně mimo hlavní kolony kde se hra přeorientovala na slabou partu 20-30 championů, který jsou na vyšší úrovni a zbytek prakticky nemá smysl hrát.

Další zásadní změna proběhla v úloze "junglera" jungla je momentálně hodně zdlouhavá, "expi" jsou na úrovni bot line a celková role junglera byla snížena hluboce pod TOP a MID. K tomu nastává obrovský stereotyp při čistění jungle, na jedné straně to není žádná výzva na straně druhé je to otravně zdlouhavé a člověk už po druhé hře v řadě má toho plné zuby.

Už nemá smysl hrát v úloze tanka, vše je čistě "CT" záležitost, kde se čeká jenom na malou chybu a ta je hned potrestána, nějakou OP prasárnou za 2k dmg. To vede k tomu, že např. původně parádní champion Riven je prakticky nehratelná a ne jen ta, ale všichni championi podobného typu...

Z hry se totálně odstranila "vlastní cesta" hraní a vývojáři striktně omezili možnosti taktizování a to až tak moc, že nic co není předem určeno nemá smysl hrát. Už neexistuje nic takové jako vyměnit si lajnu s kamarádem, anebo vyměnit top za junglera, dnes už jungler ani nemůže podržet lajnu protože nedostává dostatečné goldy. Vše bylo dopředu nalajnováno tak, že když se z tyhle předem určený lajny chcete vymanit dostáváte totální postih po všech stránkách.

Také se změnila mapa 3vs3 a to tak zásadně, že většina hráčů to přestala hrát a Riot ve své dokonalosti, ne že by se snažil vrátit ke kořenům a mapu oživit, oni ji prostě zrušili, vymalováno. To muselo chtít pořádná dávku kreativity...

Dál už tenhle MOBA klenot nejdu sledovat a moje herní kariera je u konce.

Poslední nech zhasne...

Proti: čas vše pomalu po každém patch zkazil až na samotné dno

+12 +14 −2