Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

The Council - Episode 5: Checkmate

TomanoTomano
Dohráno
  • PC 70
Hodnocení celé hry

Napřed ze sebe dostanu To Špatné
Grafika nejde nijak nastavit. Zdála se mi celkově taková cukavá. Některé postavy vyloženě hnusné. Když už jsme u postav, tak jejich herecké výkony stály také za prt. Některé puzzly byly pro mě celkem brutálně obtížné, což neberu ani moc jako mínus, ale ke konci vyžadovaly velmi časté vracení a slídění po již 100x viděných úrovních. Čímž se dostáváme k variabilitě levelů, která je úplně minimální (Barák o 3 patrech, pár úrovní sklepu a molo), ale souvisí s tím to zajímavé.

To Zajímavé
Nestává se mi tak často, abych následkem několika velmi blbých rozhodnutí byl na začátku druhé kapitoly zastřelen a hra mi řekla "Tímhle pro tebe tahle epizoda končí. Můžeme jí restartovat anebo můžeš přejít do třetí epizody". S velmi pozvednutým obočím jsem zkusil přejít do třetí kapitoly a světe div se, události se děly i beze mě. Všechno mi bylo vysvětleno, nové postavy představeny a mohl jsem pokračovat. Akorát že se mi zdálo, že mi byly vyspoilovány věci, na které jsem mohl přijít sám. Takže jsem restartoval hru od části, aby se po mě vůbec nestřílelo, a v okamžik, kdy jsem znovu začal třetí epizodu, jsem řešil jiné věci, jinak, s jinými postavami a na jiném místě. Vykrmený hrama od TellTale, tohle byl pro mě trochu šok. :) Najednou jsem si uvědomil, že minimálnost prostředí je tady vlastně výhoda, protože na malém prostoru se dá alespoň uhrát více různých situací (bohužel ale po 20ti hodinách v jednom baráku vás stejně začnou některé místnosti prostě prudit).

To ostatní
RPG prvky jsou celkem zajímavé zpestření. Ze začátku nevíte, do čeho je cpát dřív, protože možnosti je použít jsou na každém kroku. Kdybych nedával body do otevírání zámků, mohl jsem si teď s Napoleonem Bonaparte promluvit o politice. Kéž bych je radši dal do Psychologie, protože na Vydírání je George Washington imunní. Od poloviny hry máte většinu důležitých schopností na solidní úrovni, tak vám hra začne předhazovat situace, kdy sice schopnost můžete použít, ale užitečná v danou chvíli není, takže se honba za schopnostními body změní na honbu za sbíráním medu, aby jste doplňovali body, kterými schopnosti použít (zní to komplikovaně, ale člověk si zvykne). Zároveň se schopnosti dají použít i k zlehčení především historických puzzlů (různé překlady, vědecké poznatky anebo všimnout si kusu řešení). Já je používal spíš ke konverzacím, protože každý chtěl podvést každého, až to chvílemi připomínalo Hru o Trůny.

Na puzzlech je ale hezké, že se s vámi neserou. I když máte dostatek bodů na to, aby jste si puzzle hodně zlehčili, je to stejně nakonec na vás. Hra Vám prostě neřekne - takhle je to správně. Ba dokonce vám může i naučit hodně z historie.

Ten konec
Většině vadila najednou fantasy zápletka, u které mě naopak bylo líto, že se nějak více nerozvinula. Ale celkový konec (možná tedy záleží, jaký máte), je takový... meh. Anticlimactic.

Shrnutí
Strašně zajímavá hra ve strašně béčkovém zpracování. / Hratelný gamebook. :)

Pro: Historické reálie, postavy mají charakter, zajímavý příběh, RPG prvky, znovuhratelnost

Proti: Grafika (hlavně postav), jednotvárnost prostředí, občas složité puzzle, slabý konec

+12

Luxor 3

SchuSchu
Dohráno
  • PC 75
Luxor je jedna z těch her, které si živě pamatuji z dětství. Nevím už, který díl jsme doma hráli, ale když jsem se náhodně dostala ke trojce na Steamu, věděla jsem, že to bude nostalgické tak jako tak. Ani po tolika letech od vydání, Luxor nezklamal. Sice se nejedná o nějakou složitou komplexní hru, ale rozhodně zabaví.

Kampaň jsem hrála na střední obtížnost, a zadrhla jsem se jenom párkrát u závěrečných levelů. Dohromady mi to zabralo okolo sedmi hodin. Luxor 3 nabízí pět různých verzí hry; tu klasickou, Puzzle (omezený počet kuliček), Onslaught (náhodně se objevující sošky, které zkracují cestu skaraba), Survival (hráč musí ubránit pyramidu po určitý časový úsek) a River (ke zničení hlavního skaraba je třeba se prostřílet přes tři řady plujících skarabů). Osobně mě bavil survival asi nejvíc. Při posbírání čtyř uren se otevřel bonusový level, který tedy nebyl nic moc a docela zamrzí, že je jen jedna verze bonusu. Nějaká obměna by nebyla na škodu.

Kromě kampaně může člověk hrát jen tak na nejvyšší skóre, anebo je k dispozici 42 puzzle levelů. Taky lze sbírat různé achievementy, které ale bohužel nejsou synchronizované se Steamem.

I přes pár nedostatků si myslím, že tahle hra patří mezi casual klasiky a zdárně přežívá zkoušku časem.
+12

Assassin's Creed Rogue

TolisterTolister
Dohráno
  • PC 65
Tak jednak je to AC Black Flag, ale má horší vizuál a ne tak silný pocit z pohybu v daném prostředí. Druhak hra pro fanoušky, doplnění příběhu. Je mi sympatické, že Ubisoft se rozhodl udělat jen tak hru, doufajíc třeba že bude těžit z úspěchu čtyřky, která vlastně není závislá na žádné velké exibici po prostředí. Není svazována historickou dobou a příběh je tady skutečně pro ten lore, pro svět, který známe a snažíme se ho nějak si doplnit. Ale mám takový pocit, že Ubisoft umí sice udělat velký svět plný možností a aby na první pohled tak nějak dobře vypadal. Ano, skutečně jen NA PRVNÍ POHLED. Ubisoft neumí stvořit svět, který by skutečně žil. Postrádá detaily. Hezky se kouká na panoráma, ale při bližším prozkoumání zjistíme, že je to jen jako, že to je jen nehybný soubor textur poskládaný vedle sebe. Toto je hold věcí i krásného Unity, tady v tomto díle to už je na očích hráči o hodně víc. Ten OBROVITÁNSKÝ svět se SPOUSTOU možností prostě nebude automaticky zábavný a imerzivní, jen protože je obrovitánský a se spoustou možností.

Vím že nemůžem chtít všechno, že giga velký svět, kde vše dává smysl, nic se neopakuje a vedlejší mise jsou pořád zábava nemůžeme očekávat. Ale to já ani zdaleka nepotřebuju. Stačí klidně méně, ale o to silnější a svěžejší zážitek. Ovšem tady jsem si uvědomil, že ubisoftí krédo je pravděpodobně takové, že kvantita převažuje nad kvalitou, úplně to tak totiž vypadá. Máme tady miliardu collectibles, které jsou rozmístěny opravdu do všech zpropadených koutů téhle obří mapy. Mapy, která se rozhodla jít ve šlépějích AC4 a snaží se být opět co největší. Výsledkem je úplně zbytečné natahování herní doby (podobně jak ve čtyřce). Kdyby se raději soustředili na to, udělat zábavnější a smysluplnější hlavní příběhové úkoly, místo toho, že si můžeme zrenovovat hospodu, otevřít čtyři truhly, prohlídnout si jeskynní malbu, jít vykrást sklad, dobývat je-dno-tli-vá území (tuhle aktivitu má Ubisoft obzvlášť v lásce), obchodovat meziměstsky na dálku, útočit na legendární lodě, porvat se v hospodě, hrát stolní hry (což mě celkem baví, ale to nemění moji pointu), atd. atd. atd. Pak to dopadne, že máme před očima asi tisíckrát stejnou animaci jak se Shay po bitevním vítězství hrdě prochází po své lodi, nebo jak otevírá tubu s mapou pokladů. Ty předěly v těch jednotlivých aktivitách jsou taky "super". VŠECHNO musíme hráči ukázat, že se to fakt děje, kdyby to nááááhodou někdo nevěděl. Že pevnost už hoří, nebo že Shay odsekává vlajku, nebo že ji pálí, nebo že jsme ten barák fakt renovovali, nebo že jsme ten sklad fakt vykradli. Všechno vidíme tisíckrát. A všechno tady hrozně trvá. Takhle já si procítěný a spokojený zážitek s hraní nepředstavuju. Ani náhodou.

U příběhu jsem si říkal, že to je vlastně to oč tu běží, a to že k tomu hrajem za templáře. Ani prd. Templářská perspektiva hrozně nevyužitá a celkem povrchní. Příběh je strašně narychlo zplácaný a plný divných logických přešlapů nebo zjednodušení. I když to teda není úplná hrůza. Má to tam své momenty. Ale opět klasicky v ubisoftím stylu se nám tady rozjede zajímavá scéna, nebo příběhová linka, a nevede to nikam, nebo je to ukončeno hrozně rychle.

Jinak ještě k té templářské tématice a celkově k příběhu. Příběh o asasínovi, co se dal k templářům je fakt zajímavý, ale tahle věta to v podstatě schrnuje. Je to asasín, a pak je templář, to je vše, nic víc na tom není, žádná větší debata na tohle téma, žádná přidaná hodnota, nic... Z asasínů jsou tady bez odůvodnění uděláni záporáci, mají svoje gangy, terorizujou města a nevinné lidi. Hra se snaží teda odůvodnit proč už Shay nevěří asasínům a utíká od nich - což mi přijde taky hloupé, že se tak stane na základě absolutně blbého nedorozumění - ale (nevím jestli mi teda něco neuniklo) kde jste přišli na to, že se Shay z ničeho nic chce přidat k templářům?? Mám pocit, že na nějakou jeho motivaci přidat se k templářům, i když mu jde vlastně jen o zabránění dalšího zemětřesení, se tady tvůrci nějak vykašlali.

Jinak ve výsledku se hra dá hrát v pohodě. Řekl bych teda že vypadá hůř než předchozí díly, a to myslím i ty Eziovi, umělecky teda určitě. Ale je to celkem plynulé hraní. Po zážitcích z nehratelného Unity a sterilního Syndicate je tohle nejspíš lepší. Plynulejší určitě. Pohyb ve stealthu není tak otravný, postava se sice při všelijakém probíhání zasekává, ale furt to jde, a hra se furt drží mých oblíbených animací z AC3. Jak jsem teda zmiňoval, cením tvůrce za to dovyprávění příběhu z ostatních her. To propojení tady místama mile překvapí a vlastně je to i určité osvěžení dostat díl AC, který není jen o tom, ukázat novou historickou etapu, ale spíš odvyprávět příběh daných postav. Ale Ubisofte Ubisofte, zkus jít na tu svoji tvorbu trochu s citem a s nadšením.
+12

Blazing Chrome

RonikRonik
Dohráno
  • PC 80
Mnoho starších hráčů určitě má příjemné vzpomínky na arkádovou akční plošinovku Contra, která se u nás hojně vyskytovala na neautorizovaných čínských kopiích konzole NES. Ta se na poměry své doby pyšnila velmi plynulým gameplayem, zasazením inspirovaným akčními filmovými klasikami a brutální obtížností, která hráče k dosažení úspěchu nutila memorizovat skoro každého nepřítele. A v podstatě to samé na vás čeká v Blazing Chrome, téměř zcela nekompromisním návratu do 90. let, při jehož hraní zaplesá srdce každého pamětníka. Téměř zcela nekompromisním říkám proto, že tvůrci přece jen seznali, že vyrovnat se svým vzorům z devadesátek, co se týče obtížnosti, není nezbytně nutné.

V roli jednoho ze dvou zpočátku dostupných hrdinů na vás čeká celkem šest úrovní, plných zběsilé arkádové akce a kovového šmejdu určeného k sešrotování. A stejně jako v Contře platí, že stačí chvilka nepozornosti a zabije vás jediný nepřátelský zásah. Počet životů taktéž není nekonečný, tudíž obrazovku s nápisem GAME OVER uvidíte častěji, než jste z moderních her nejspíše zvyklí. To je však součástí zážitku, jelikož hra není zrovna rozsáhlá a v případě, že by byla o něco jednodušší, by s ní každý hráč byl hotový ani ne za hodinu. I tak Blazing Chrome však na rozdíl od svých vzorů nabízí meziúrovňové checkpointy a neomezený počet continue. To z potenciálně ultrahardcore hry dělá sice obtížnou, ale zvládnutelnou záležitost.

Krátká délka je naštěstí vykoupena vysokou variabilitou úrovní, které neustále střídají prostředí, představují nové nepřátele a hráči připravují nové, zajímavé výzvy. Kromě standardních úrovní, kde hrdinové kráčí po svých, dojde i na pasáže v různých dopravních prostředcích jako jsou robotičtí mechové různých druhů, kluzáky či zbroj s jetpackem. Samozřejmě nesmí chybět ani celá řada bossfightů, které ani v nejmenším nezklamaly. Obří robotičtí sokové jsou přesně tak impozantní, jak byste čekali. Tempo hry je tedy na jedničku a zakolísá snad jen v úplně poslední misi, která působí překvapivě komorně.

Bez retro vizuálu, doplňujícího retro hratelnost, by retro feeling byl poloviční a s potěšením můžu zkonstatovat, že tvůrci nezanedbali ani ten. Na rozdíl od mnohých pixelartových her, které pixelovou grafiku využívají spíše jako znouzecnost a míchají do ní moderní grafické efekty, vývojáři z Joymasher se opravdu snaží o co největší autenticitu. Blazing Chrome jakoby z oka vypadl Contra: The Alien Wars z konzole SNES a to včetně maličkostí, jako jsou chiptune soundtrack, dabing přítomný pouze v podobě nekvalitních, chrčivých samplů, rozmazaných falešných 3D efektů podobných technice Mode 7 nebo wireframových 3D objektů jako za použití Cx4 čipu. Najde se samozřejmě pár pasáží, kterých by na tehdejším hardwaru nešlo docílit. Avšak po většinu času si opravdu připadáte, jako byste hráli hru, která by klidně mohla vyjít před třiceti lety.

Joymasher zkrátka ví, co dělají a ví, proč si retro hry své kouzlo drží i dodnes. Po ninjagaidenovském Oniken a castlevaniovském Odallus: The Dark Call přišli s podobně kvalitní poctou sérii Contra, která se svým vzorům nejen vyrovná, ale v jistých aspektech je i překonává. A jelikož se nezdá, že by Konami ještě někdy přišlo s hrou podobného typu (o Contra: Rogue Corps lepší taktně pomlčet), je Blazing Chrome více než důstojnou náhradou.
+12

Mandy: Vianočná adventúra

StarletkaStarletka
Dohráno
  • PC 55
Velice krátká a velice jednoduchá dětská adventurka, na které zaujme především celkový vzhled, kde se navzájem bije design postav (jedna půlka ve stylu rádoby anime, druhá půlka jako z pohádkové omalovánky). Příběh je vyloženě primitivní, stejně tak hratelnost, ale je to docela roztomilé a být malým dítětem, mohla bych být i nadšená.

Pro: roztomilost, jednoduchost, fajn pro děti

Proti: délka

+12

World of Goo

ripperripper
Dohráno
  • PC 90
World of Goo je jedna ze srdcovek, díky této hře (a Humble Bundle) jsem objevil krásy indie her. Hra je úžasná a okouzlující. Má skvělé logické hádanky a dokonce i poměrně nenápadně podaný příběh ve kterém nechybí nečekaný zvrat ke konci. Obtížnost hry je přesně akorát - některé úrovně jsou těžší, ale nejsou přestřelené a vždy se dají udělat. Pro extrémisty nechybí výzvy, nad kterými si už pořádně potrápí mozek. Z celé hry sálá hravost a veselost (a na ten vážný podtón v příběhu si musíte přijít sami). Ze srdce doporučuji.

Celkové hodnocení: Nářez

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2013 v angličtině na Steamu).
+12

Max Payne 3

John MirraJohn Mirra
Dohráno
  • PC 50
Když bylo na konci druhého Maxe Payna napsáno, že jeho cesta nocí bude pokračovat... takhle jsem si to rozhodně nepředstavoval :(

Třetí díl jsem hrál docela dlouho po jeho vydání. Slyšel jsem na něj dost rozporuplné názory, tak jsem si říkal, že třeba budu patřit k těm, komu by se líbil. Jenže mě při prvním rozehrání stačil docela rychle otrávit, takže jsem ho smazal a už se k němu nevracel. Teď jsem se rozhodl mu v rámci Herní výzvy 2020 dát druhou šanci, že mu třeba přijdu na chuť. Inu, nestalo se tak :(

Začnu tím pozitivním - hra si pořád drží docela hustou atmošku. Hudba k tomu docela sedla. Střelba ze dvou zbraní najednou je fajn. A taky nechali "painkillers" jako lékárničku, žádný autoheal tam není, za to palec nahoru.
A tím víceméně končím.

Nevím jak to mám přesně pospat, ale dobrý pocit ze střelby a akce šel docela do kytek, rychlou a plynulou akci vystřídal systém krytí. Bullet-time mi nesedl (hlavně to, že během skoku se tempo zpomalení času mění) a HLAVNĚ se hra smrskla na gameplay typu koridor + cutscéna v závorce, to celé vynásobeno 80x. Hra je opravdu rozdělena na místnosti a koridory, přičemž do další místnosti můžete vejít až potom, co vystřílíte všechny nepřátele. A nevím kdo měl ten geniální nápad, že občas nepřítel padne na zem, ale ještě bude naživu. Takže vy je pak pod tou hordou mrtvých přehlédnete (o tom později), snažíte se jít dál, ovšem ouha, nechali jste někoho naživu = smrt. V tom levelu na stadionu se mi tohle stávalo s železnou pravidelností, takže jsem pak chodil a hledal kdo že to je ještě živej, abych ho mohl dorazit. Co jsem četl diskuze na internetu, tak se lidem stávalo i to, že polomrtvý nepřítel spadl někam za zeď, takže nebylo možno ho dorazit. To se mi díkybohům nestalo.

Co se počtu nepřátel týče, tak tady Rockstaru fakt ujela ruka, protože kdyby bylo nepřátel o polovinu míň, tak by jich pořád bylo přespříliš. Takhle mi to připadalo, že si ze mě buď tvůrci dělají srandu (něco ve stylu Spec Ops: The Line) a jen jsem čekal, kdy se objeví hláška NEJKRVAVĚJŠÍ HRA VŠECH DOB!
A přísahám, že ve scéně kdy pronásledujete padouchy na motorovém člunu vyloženě zkopírovali tuhle scénu s padáním padouchů do vody...
To už ani nemluvím o tom, že Max v pohodě zvládne rozstřelovat na něj vystřelené rakety, přičemž visí na vrtulníku (!) hlavou dolů (!!). Já vím, že ty hry nemají být reálné, ale tohle machování je fakt trochu moc. Občas jsem si při hraní naprosto neironicky připadal jako v Duty Calls.

Co se příběhu týče, tak tam to teda taky není žádná sláva. Děj je variací na film Muž v ohni, navíc docela nezajímavou a nudnou, přestal mě bavit tak po půl hodině. A proboha, opravdu musíme každou kapitolu koukat na to, jak je Max v háji a jak pije a bere prášky? Pominu to, že to neguje oba konce dvojky (I had a dream of my wife. She was dead. But it was allright), ale to nemohli vymyslet něco zajímavějšího? Schválně jsem si dělal poznámky, kdy vidíme scénu, jak je Max v háji, chlastá a bere přehršel prášku: - úvod 1. kapitoly, kapitola 2, začátek 4. kapitoly, konec 5. kapitoly a konec 6 kapitoly.

Pryč je ten sympaticky pochmurný hrdina s pochmurnými hláškami, tady je to jenom vychlastaný idiot, který pořád mele o tom, jak jsou ti bohatí zkažení, jak ho všichni ostatní mají za pitomýho gringa a jak je úplně k ničemu. Fakt, asi 90% jeho monologů je plytkých a naprosto o ničem a Max má ve trojce tendenci komentovat v podstatě všechno, takže se stalo něco, co se mi v jedničce ani dvojce nikdy nestalo - přál jsem si, aby už sakra zavřel hubu.
Co se ostatních postav týče, tak ty mi taky zrovna k srdci nepřirostly, v podstatě mi bylo jedno, co se tam stane.

Taky mě štval ten občasný filtr, roztřesená kamera a psaný text postav na obrazovce, což mělo asi nahrazovat komiksový feeling z prvních dvou dílů.

Shrnuto a podtrženo, do hraní jsem se po cca dvou hodinách vyloženě nutil, ačkoliv je hra krátká a zabrala mi cca 10 hodin (některé pasáže mi fakt nešly, no :( ), subjektivně to bylo tak 3x tolik a já si přál, aby už byl proboha konec.

To nejlepší na téhle hře je to, že jsem díky ní zase dostal chuť na jedničku a dvojku.

Herní výzva 2020 - Moje jméno je... (HC)
+12 +15 −3

Mortal Kombat 11: Aftermath

H34DH34D
Dohráno
  • PC 75
Blít, či neblít, to je oč tu běží – říká si nejeden literární umělec tiše předčítající příběh videohry Mortal Kombat 11: Aftermath… My kluci, co spolu chodíme na databázi her ale nejsme žádní literární umělci, a proto jsme za každé brakové fantasy s pořádně našlápnutými charismatickými zabijáky rádi.

Aftermath přímo navazuje na závěr MK11, představuje opět další časovou smyčku a háček, který je třeba vyřešit… Vyřešit pořádnou ránou pěstí a kopancem do koulí! Už několik dílů nazpět jsem psal, že příběh novodobých dílů Mortal Kombat je příjemně stupidní, to platí i zde, jen s tím rozdílem, že Aftermath je natolik krátký, že vlastně nestihne v nějaké rozumné míře obkroužit onen pomyslný dramatický oblouk. Čekají nás 3 kapitoly, cca 3 hodiny hraní, a to je docela málo k tomu, aby se celý hlavní příběh stihl zamotat a zase rozmotat. Jestli by nebylo lepší se věnovat třeba jen nějaké odbočce, či flashbacku…

Na druhou stranu nemůžu říct, že bych se nebavil, vlastně jsem se bavil velmi dobře, a to jak jednoduchým příběhem, tak samotnou hratelností, která se od původní hry samozřejmě nijak nezměnila. Hra nám představí pár nových postav, Sindel je neuvěřitelná kočka a taky se mi za ni nejlépe hrálo. Velmi kladně hodnotím přidávání postav typu Terminátor, Robocop a Rambo (ten se teprve chystá). Ono je totiž cítit, že ze stejných důvodů, z jakých nás přitahují/přitahovaly béčkové akční filmy z 80. let, se nám líbí i Mortal Kombat. Je to jednoduché, stylové, vtipně přehnané a nefalšovaně zábavné.
+12

GT Legends

lselinglseling
Dohráno
  • PC 90
GT Legends je dobrá hra. Aspoň pro mě. Je od Simbinu a ten závodní hry umí. Teda uměl, protože už se rozpadl. Ale jeho lidi ukazují svojí kvalitu dál, ať už v Sector 3 studiu (Race room) nebo ve Slightly Mad studiu (Project C.A.R.S.).
V GT Legends začínáte pěkně od začátku s autem té nejnižší kategorie, jaká tu je. Vyberete si Mini Coopera nebo Lotus Cortinu a hurá na trať. Ano, čtete dobře, tahle hra je o veteránech. Však to má i ve jménu.
Kariéra je rozdělená na pět částí. V první části je jen pár šampionátů právě s těmi základními auty. Když si ježděním vyděláte dost peněz, můžete si koupit něco lepšího (třeba Alfu Romeo GTA nebo Mustanga) a můžete se pustit do druhé části. Ono tu jde jezdit i s těmi základními, ale moc šancí tu s nimi mít nebudete. Jde o šampionáty cestovních aut z 60. let. A takhle to jde dál. Ve třetí části už docela přituhne, začne se tu závodit sice pořád s auty ze 60. let, ale už v kategorii GT. Takže si můžete koupit třeba takové skvosty, jako můj oblíbený Lotus Elan 26R nebo Austin Healey 3000. Ti šikovnější a šťastnější získají pro tuhle kategorii Mercedes 300 SL. Ten se normálně koupit nedá, musíte si ho vyjezdit jako odměnu za vítězství v některých šampionátech.
Ve čtvrté části kariéry se posunete do 70. let a k dispozici jsou jak cestovní vozy, tak vozy GT. Já jsem se tu kupříkladu poprvé projel v supersportu DeTomaso Pantera. A to už jsem prošel nejednou závodní hrou. Ale najdou se tu i naprosté klasiky, jako Porsche 911 RSR.
V závěrečné páté části kariéry jsou jednak speciální "smíšené" šampionáty a druhak licencované šampionáty FIA-GTC a TC. Speciální šampionáty jsou smíšené ve smyslu kategorií aut a speciální v druhu závodu. Jde o závodění v noci, závodění na krátkých tratích a taky o závodění na 60 kol. To už nebyla zrovna brnkačka, ale pořádná výzva. Nutno ještě dodat, že u každého šampionátu si můžete zvolit jednu z pěti obtížností od začátečníka po profesionála. Obtížnosti se liší úrovní soupeřů, ale také množstvím asistentů při jízdě. Já jsem drtivou většinu z celkových 23 šampionátů odjezdil jako Semi-pro a můžu říct, že zisk některých pohárů byl hodně těžký a bylo za ním dost odježděných kol v trénincích a kvalifikacích.
Šampionáty se odehrávají na celkem 11 tratích, mezi které patří klasický Donington nebo Spa-Francorchamps, ale také méně známý švédský Anderstorp nebo francouzský Dijon-Prenois.
Závěrem musím zmínit, že všechna auta jsou vytvořena kvalitně a i zvuky motorů jsou na vysoké úrovni, jak je ostatně u Simbinu zvykem. Díky kvalitnímu fyzikálnímu enginu sakra dobře pocítíte, jak těžké nebo nedotáčivé to které auto je. Na grafice je poznat, že hra vznikla už před hodně dlouhou dobou, okolí tratí a prostředí v boxech ani zdaleka nepřipomíná to, co je k vidění v současných hrách. Ale komu na tom záleží, pro mě je u závodních her nejdůležitější jízdní model.
Hře bych vytkl asi jedinou věc a to je chování AI při závodech. Neustále jsem měl pocit, že jsem sám proti všem a taky se nejednou stalo, že i sebemenší kolize mě vyhodila z trati a otočila do protisměru, kdežto soupeř si jel vesele dál. Ale beru to jako takové další navýšení obtížnosti už tak dost obtížné hry.

Pro: fyzika, auta, kariéra

Proti: chování protivníků při závodech

+12

Disciples III: Renaissance

malarkeymalarkey
Dohráno
  • PC 55
Znáte ten starej komunistickej vtip, jak si chcete udělat bramboračku, ale nemáte brambory, a tak se vydáte po schodech do nižších pater k sousedce, mezitím pořád přemýšlet nad tou bramboračkou, a když dojdete k sousedce, tak jí zaboucháte na dveře a bez skrupulí a jakého vysvětlování ji vynadáte, že žádnou bramboračku dělat vlastně ani nechcete, a otráveně odcházíte zpět do svého bytu o několik pater výš? Tak přesně takhle jsem se cítil, když jsem hrál Disciples III: Renaissance.

Disciples pro mě není neznámá značka. Předchozí díly jsem hrál, ale musím se přiznat, že na HoMaM nebo, nedej bože, King´s Bounty, zkrátka nikdy neměla. Ne jinak to bude i u tohoto dílu. Dlouho jsem totiž přemýšlel nad nějakou tahovkou, navíc jsem ještě více přemýšlel nad třetí verzí HoMaM v HD provedení. No a nakonec volba padla nelogicky na Disciples s tím, že to určitě tak špatné nebude. No...může, respektive je.

To je totiž tak. Renesance je sice vznešený podtext hry, ale do žánru vůbec nic renesančního nepřináší. Prachsprostě si přebírá myšlenku hlavního hrdiny na koni, krokovacího pohybu po kolech na relativně pěkné fantasy mapě a tahových akcí od jiných, a vše udělali hůř, nebo, dejme tomu, průměrně.

Příběh je třeba něco, co ještě jakž takž jde, i když nic geniálního a jedinečného také nečekejte. Je z toho ale cítit silná inspirace Warcraftem nebo koneckonců i Starcraftem. Tam jsem se totiž nejvýrazněji setkal s tím, že první kampaň hrajete za dobráky a ve druhé kampani se vše otočí a vy hrajete proti těm dobrým. Nevím, na této myšlence jsem nikdy nic dobrého nenašel. I proto jsem třeba vždycky měl radši Armies of Exigo než Warcraft 3. Vím, kacířská myšlenka, ale příběhově, ale i herně mi to prostě sedělo více. Navíc tady tvůrci šetřili nejenom s příběhovými videi, ale i s textem. V rámci jedné mise je textu, že by se to vešlo na jednu stránku A4 a možná by ještě něco zbylo. Přitom počítejte s tím, že misí je 19, takže tipuji, že napsat příběh jim zase takovou práci nedalo.

Teď už ale k těm vysloveně slabším stránkám hry. Během hraní jsem totiž zjistil, že hlavní hrady jsou mi úplně k ničemu. To, co je nedílnou součástí zrovna HoMaMu, je tady naprostá zbytečnost. Vy se prakticky v misi nastartujete a pak jen dobýváte a nemáte se důvod kamkoliv vracet, tedy v tom lepším případě. V tom horším hledáte alchymisty, abyste si nakoupili nějaké suroviny, které zlepší postavu, což také trošku popírá i samu sebe, protože já si za celou dobu hraní například vystačil právě jen s tím alchymistou. Proč jsem dobýval ostatní hrady mi navíc zůstalo naprostou záhadou, protože jsem v nich nikdy nic nepostavil...a vlastně ani neměl důvod. Navíc u tahových soubojů, které jsem pro svojí nezáživnost přestal hrát po několika misích a přeskakoval je, jsem se sem tam dostal do situace, kdy jsem měl dva léčitele a nepřítel proti mně měl také dva léčitele a hra se ve zrychlené provedení ne a ne dokončit. Schválně jsem to nechal, ale po půl hodině a asi několika tisících tazích jsem hru musel vypnout a zrestartovat. Kluci ze studia zřejmě na kostkách vynechali hráčovu náhodu a tak jeli čistě statisticky na body. Zajímavé. Navíc, měl jsem co dělat, abych pochopil, k čemu jsou runy. Podle mě k ničemu. Nacházel jsem je, jenom abych je prodával. No a když už jsme u prodeje? Nejodfláklejší je nejenom inventář, ale i otevřená okna v momentě nákupu a prodeje u nějakého šarlatána nebo překupníka. To, co v jiných hrách usnadňuje dvojklik, si tady musíte přehazovat z okýnka do okýnka. A když těch předmětů máte třeba padesát, věřte, že to zatraceně otráví.

Nevím, jestli vůbec třeba zmiňovat i to, že hra je zabugovaná až běda. Několikrát se mi sekla, několikrát mi spadla, třeba i v momentě, kdy jsem konečně vyhrával v nerovném boji. Věřte mi, že dobře mi místy nebylo.

O hudební stránce také asi netřeba sáhodlouze básnit. Hudba by byla, ale je tak nevýrazná, až ani nevíte, že by tam byla. Nevýraznost ale je ostatně i vlastnost, která jednoznačně popisuje samotnou hru. Měl jsem co dělat, abych ji dohrál. Béčko tahových strategií, když není nouze, pobaví, ale za jiných okolností příště rád vynechám.

Pro: Špatný klon HoMaM s jakž takž kloudným příběhem, hezkými mapami, ucházejícím levelováním

Proti: ale neskutečně odfláklým inventářem, obchodováním, hudbou, celkovým zpracováním a s bugy, které úsměv na rtu rozhodně nevyvolají.

+12

Resident Evil 7: Biohazard

KillaDawweKillaDawwe
Dohráno
  • PS4 90
Resident Evil 7, vyvojari vsadili na svuj prvni dil serie s pohledem z prvni osoby a byla to zmena vice nez dehberouci. Hrac tak proziva vse daleko intenzivneji a prostory, ve kterych travi svuj herni cas, jako by ho opravdu obklopovaly a jako temnota prosakuje zdmi stareho domu, tak i mraziva atmosfera, jakoby se tetelila na rukach hrace a stale vice jej zabalovala do nepropustne mlhy plne napjeti, beznadeje a vsude pritomnych lekacek. Hra vas tedy nenecha ani chvili v klidu, stale vas drzi napnute, ze strachu co bude za dalsim rohem, clovek se boji otacet a vstupovat do novych mistnosti domu, jenze ani stare zname lokace, davno projite, nejsou bezpecne. Nevim zda hrac hraje hru, spis mi prijde, jakoby si hra hrala s hracem. Ne vsechny mistnosti jsou od zacatku pristupne a tak si hrac jen ulevi, kdyz zjisti, ze dvere nejdou otevrit, protoze nechce celit dalsimu zlu, dalsim desivym paranormaliim, ktere ho znenadani obklopuji. Spocatku bezbrany Ethan vyzbrojeny pouze svitilnou si casem prijde na slusny arzenal zbrani a pokud hrac poctive prohledava kazdy kout, tak objevi i par rozsireni sveho batohu, diky kterym s sebou v jednom okamziku muze nosit brokovnici, samopal, granatomet, magnum, plamenomet, pistoli a nuz, samozrejme i peknou hromadu naboju a nejake ty vybusniny a pokud clovek hraje moudre, dobre miri, nehrne se slepe do kazdeho stretu, tak od te doby co se ve hre objevi samopal, tak s naboji jiz problem mit nebude. Pres velke mnozstvi zbrani mam vsak pocit, ze do hry uplne nezapadaji, ze strileni je jen takove spestreni pruchodem hrou, alfa a omega je zde totiz pribeh, prostredi a vsudy pritomna husi kuze, at uz ze zvuku, ktere jsou krajne neprijemne a clovek upada do stavu, kdy zacne byt paranoidni a ma pocit ze je stale nekdo za jeho zady a, ze ho stale nekdo sleduje. Abych se vratil ke zbranim, nepomaha memu nazoru ani to, ze mimo souboje s Bossy, ze kterych me bavil snad jen souboj s matkou Marguerite, se ve hre vyskytuji 3 druhy nepratel a vsichni bohuzel vypadaji stejne, jedna se o jakousi cernou hmotu, humanoidniho tvaru a lisi se pouze svou velikosti a stylem pohybu, za me velike minus a ve hre by vubec nemuseli byt, nejsou bohuzel ani desivi, ani nebezpecni, snesu sice velke mnozstvi kulek, ale jinak jsou temer neskodni, tyto nepratele a ze prostredi lodi neni uz tak dobre, jako desivy dum, beru jako jedine minus, ktere jsem ve hre objevil. Myslim si, ze presne tohle je ten smer, kterym by se serie Resident Evil mela ubirat, nechybi zde ani odkazy na kultovni horrorove filmy, napr. Blair Witch, predchozi hry Resident Evil, ci demo P.T.
+12

Gran Turismo SPORT

ElfElf
Dohráno
  • PS4 100
Jedna ze dvou her a zároveň jeden ze dvou důvodů, proč jsem si pořídil PS4. GT série nás tu provází již přes 20 let a titul s označením "Sport" nás konečně přenáší do časoprostoru online závodů mezi ostatní hráče ze všech koutů světa. Poměřit síly s jinými ostřílenými závodníky byl pro mě nesplněný sen už jako malého kluka a konečně je to tady!

Víte Gran Turismo je poměrně netradiční hra a jako realistický simulátor neosloví takové množství hráčů, kteří ocení spíše arkádu. Já se v tomto žánru našel už u prvního dílu. Je nutno říci, že titul "Sport" je zaměřený výhradně na online závody, tudíž tento díl neobsahuje ani takové množství aut jako předchozí díly, ale za to nabídne online režim Sport, kde jsou na každý týden stanoveny 3 druhy závodů s automatickým vyhledáváním protihráčů do maximálního počtu 20 závodníků. Vedle toho máte rozpis sezón/šampionátů, což je soutěž na několik měsíců, v níž se jezdí závody až 2krát týdně v daný čas, na který je třeba se registrovat. Ti nejlepší postupují na offline finále do Monaca. Tohle finále se konalo v období velké ceny F1, takže zde nechyběl ani Hamilton, proti kterému mohli finalisté v GT závodit. Všichni finalisté byli ubytováni v luxusním hotelu u moře a měli možnost se svézt v luxusních autech - ty, které se nachází ve hře, a samozřejmě se hrálo o nemalé prizemoney. Kromě toho, že se tedy dá na šampionátu soutěžit jednoduše na jednotlivce, je tu i soutěž poháru konstruktérů, kde se na trati vyskytují maximálně 2 auta stejné značky.

Kromě režimu Sport hra nabízí i režím Lobby, kde se lze jednoduše připojit na něčí hru nebo si založit vlastní a určovat tak i podmínky tratě, druh vozů nebo pomocníky na trati. V lobby je potřeba mít dobře seřízený router, jinak vám nachází méně her, než byste pro výběr chtěli.

Z čeho jsem měl veliký strach byl systém vyhledávání soupeřů a stabilita připojení (lagy) in-game. Obě obavy jsou řešeny precizním způsobem. Systém vyhledávání je založen na bodovém hodnocení umění jezdce a druhým atributem je jeho sportovní chování. Obě kategorie jsou rozděleny do S, A+, A, B, C, D, E. Pokud tedy jezdíte alá gentlman a jezdíte rychle, stoupají vám oba atributy a dostáváte se k podobným soupeřům. Pokud ale jezdíte na hovada, nejenže vám to automaticky snižuje i první atribut, i kdybyste závod vyhráli, ale zároveň čekejte stejně agresivní protihráče na trati a bude jich dalších 19 =) Co se týče připojení, je to vyřešeno tak, že pokud nejste od soupeře více jak 5 vteřin, jsou v čase znát citlivější reakce protihráčů a to okamžité bez lagů nebo odezvy (pokud někomu připojení padá, jezdí po trati jako duch, ale to se moc nestává). Je to až neuvěřitelné jak hra běží plynule a přitom nehrajete jen proti lidem ze stejného kontinentu.

U mě GT sport nesplnilo jen očekávání ale naprostý sen. Je to u mě historicky 6. hra, které dávám 100%, protože i po roce pořád baví. Lepší online závody se skill rankingem nenajdete.

Pro: vývojáři stále přidávají nové věci, reálné tratě, reálné auta, soundtrack, GT závody, záznamy, online režím

Proti: trochu zmatenější menu, Toyota

+12

Stygian: Reign of the Old Ones

FredericcoFredericco
Dohráno
  • PC 75
„Stygian není o tom vyhrát, ale vydržet.“

Přesně tohle vám hra říká v jednom ze svých tipů během načítací obrazovky a podle mě to dokonale vystihuje, co vás během hraní čeká. Budete krvácet, budete trpět, a pokud vám během vašeho dobrodružství jenom trochu přeskočí, můžete se považovat za šťastné.

Ocitáte se ve městě Arkham, uvězněném v neznámém světě. To proč, jak a kdo, to vám nikdo neřekne. Jste sami, a pokud chcete zjistit pravdu, budete se muset postavit tomu nejhoršímu, co před vás může město postavit. Monstra, kultisté, nevysvětlitelné jevy nebo samotní obyvatelné města, kteří už dávno nemají všech šest pohromadě. Navíc je dost pravděpodobné, že se k nim v nejbližší době přidáte.
Nejsem žádný velký fanda děl H. P. Lovecrafta, ale Stygian: Reign of the Old Ones, si okamžitě získalo mou pozornost svou atmosférou. Všechno je špinavé, ponuré a kam se podíváte, tam vidíte zoufalství, beznaděj a hromadu šílenství. Příběh není špatný, celkem mě i bavil, ale jak jsem se pomalu blížil ke konci, zdálo se mi, že ho tvůrci poněkud uspěchali. Mnoho otázek zůstalo nezodpovězeno a já byl z toho všeho tak nějak zmatený.

Hra je RPG, které vám dává celou řadu možností, jak postupovat a řešit jednotlivé problémy. To vše ještě doplněné tahovými souboji, které v závislosti na vašem přístupu nemusíte skoro ani podstupovat.
Hned na samém začátku vás čeká tvoření postavy, které je celkem originální. Například takový věk, který je ve většině hrách slouží spíše kosmetický detail, má zde vliv na vaše statistiky a dovednosti. Ano, mladá postava je silná a vitální, ale zase postrádá zkušenosti. Stará má zase na své straně léta praxe, není však už nejmladší, což se podepsalo na jejím fyzickém stavu. Nebo se můžete rozhodnout jít zlatou střední cestou, kde nemáte žádné výrazné bonusy ani postihy.
Další zajímavou možností tvorby, je víra vaší postavy. Ta vám do jisté míry určuje, jak byste měli hrát. Můj kriminálník byl například materialisticky založený, tudíž se z každé situace snažil vytřískat, co to šlo. Jistě, možná jsem si nezískal obdiv některých lidí a spoustě dalších jsem lhal, ale náboje si za dobrý pocit nekoupíte. Kromě samotného roleplaye má dodržování vašeho přesvědčení také pozitivní vliv na vaší příčetnost.
Povolání jako takové zde nenaleznete, místo toho tu jsou archetypy, kterých je celkem osm. Každý má své silné stránky a případné bonusy. Některé se týkají vybavení, jiné charaktery mají do začátku rovnou společníka. Jak svou postavu budete hrát, je ale čistě na vás. Nikdo vám nebrání hrát vojáka jako specialistu na pušky, nebo třeba jako plíživého řezníka se sekerou.

Hratelnost samotná se skládá především z prozkoumávání samotného města a odhalování jeho tajemství. Pomalu rozplétáte jednu záhadu za druhou, abyste si později uvědomili, že to možná nebyl ten nejlepší nápad. V závislosti na vaší postavě si pak zvolíte pro vás nejlepší cestu. Budete se plížit tiše jako stín, nebo se zkusíte z problémů raději vykecat. Někdo dává třeba přednost okultním uměním, zatím co jiní se raději spolehnou na svůj věrný šestiraňák.
Možností, jak už jsem se zmínil, je tu hodně. Souboje jsou jednou z nich, ne vždy jsou ale tou nejlepší volbou. Někdy se vyplatí spíše utéct a zbytečně neriskovat fyzickou, či mentální újmu. Obzvláště na to druhé se tady hraje hodně.
Mysl je něco křehkého a hra bude dělat vše pro to, aby vám jí co nejvíc poškodila. Tady nejste žádným otupělým superhrdinou, ale obyčejnou lidskou bytostí. Každá děsivá událost, každé zohavené tělo, dokonce každý střet vaší postavu traumatizuje a okrádá jí o její příčetnost. Kromě normálních zkušeností pak sbíráte ještě negativní body, díky kterým můžete získat nějaké postihy. Než dojdete na samotný konec hry, vypěstujete si jednu nebo dvě psychické poruchy. Já sám skončil jako paranoik závislý na lécích a alkoholu, s citovou vazbou na své společníky.



Stygian je RPG jako žádné jiné. Není to dokonalá hra a bezpochyby se tu najde pár vad na kráse, ale na druhou stranu nabízí neokoukané zasazení, řadu možností a zajímavé mechaniky. Věřím, že si hra najde své hráče, ať už z řad fandů H. P. Lovecrafta, nebo mezi těmi, kteří s jeho světem neměli ještě co dočinění.

Pro: Atmosféra, možnosti tvorby postavy

Proti: Občasné bugy, závěr hry

+12

Teardown

ReleonReleon
Nehotová verze Dohráno
  • PC 70
Teardown je zajímavá hra, která zaplňuje místo po chybějícím Red Faction, jež se už dlouho nedočkalo nového dílu, kde bychom se jako hráči-ničitelé mohli vyřádit. Přichází s neotřelým nápadem možnosti splnit jednotlivé mise prostřednictvím vytvoření si různých cestiček ať už za pomocí kladiva, bomb, prken, brokovnice nebo třeba bagrů. Hra je jistě zábavná, mise jsou docela fajn, i když na jedno brďo, ale stále je nutno přihlížet k tomu, že se nejedná o plnou verzi, čemuž odpovídá i celkový stav hry.
Grafika mě nejprve praštila nepříjemně do očí, pak už jsem si docela zvykl a uvítal jí, hudební doprovod je fajn, nevýrazný, ale fajn, ničitelnost prostředí je famózní, má to však velké ALE. Fyzika ještě ani zdaleka nepůsobí tak, jak by měla a tak se může stát, že zcela rozbouraný barák stojí, i když nemá na čem.
Co bude asi většině hráčů vadit, je neúprosný časový limit v některých misích, kdy opravdu netuším, jak stihnout všechno včetně vedlejších úkolů, ale hlavně technický stav hry - při větším ohni nebo více explozích klesá hra až k nehratelně nízkým snímkům a tak místo sladké podívané do vybuchující dům, auto nebo třeba loď jen čekáte, až se obraz dotrhá, abyste si alespoň užili to, co po vašem ničitelství zůstalo. Nicméně jedná se stále o Early Access, a tak se dá předpokládat, že tohle všechno bude ještě doladěno.

Pro: Pixelová grafika, zničitelnost, nástroje, mise, příběhové pozadí, lokace, vedlejší mise, fyzika, volnost

Proti: Časový limit v některých misích, technický stav hry, nevýrazné ozvučení

+12

Grand Theft Auto IV

ReleonReleon
  • PC 80
Čtvrté GTA je mnohými odsuzováno, protože přišlo až po jednom z nejpropracovanějších dílů série - San Andreas - a narozdíl od něj se dočkalo mnoho "osekání" jak v rámci úpravy postav, tak např. možnosti získávání území, kupování nemovitostí nebo řízení letadel atd. Na druhé straně musím říct, že po chvilce hraní mi tohle vůbec nevadilo. GTA IV mě strhlo svým příběhem hned od počátku, postava Nika se mi docela zalíbila a jeho motiv dokázal pohánět hru až do konce. Stejně tak propracování všech ostatních postav, které jsou o dost uvěřitelnější než v předchozích dílech.
Hra celkově vsadila více na realistické zpracování a sluší jí to. Šedé, nelítostné Liberty City přímo vybízí k tomu, aby si s hráčem "nelítostně" pohrálo a předvedlo mu svou temnou tvář v plné parádě. A to se vývojářům daří perfektně, protože neustálý řetězec sundávání jeden druhého, nekončící paranoi a prokousávání se stále výše, abyste konečně našli toho, koho hledáte, a abyste se alespoň trochu mohli přiblížit k onomu americkému snu, jen tak neomrzí.
Vedle realističtěji podaného příběhu a postav se mi taky líbilo, že vraždění se "zmírnilo". A to i díky možnosti postavy pouze postřelit a ne přímo zabít. Přesto Niko zůstává vraždícím strojem, ale to už k sérii neodmyslitelně patří.
Grafické zpracování je na svou dobu poměrně obstojné, pamatuji, když jsem v dešti zastavil a sledoval, jak bubnuje do aut a silnic, jak je doprovázen větrem a šedé pozadí LC tomu dodávalo naprosto dechberoucí atmosféru. Avšak ještě víc mě nadchnula práce světla a stínu, která se povedla perfektně (když nedojde ke glitchům, k tomu níže).
A co mě ještě uchvátilo kromě všeho výše zmíněného, je fyzika aut, postav a vlastně tak nějak všeho, zvláště těch aut, kdy je (ač to zní podivně) jedna radost bourat do ostatních aut a zkoumat způsoby, jakými lze ještě více auta demolovat. Díky tomu přepracované honičky s policií nabírají na ještě větší zábavnosti.
Stejně tak přestřelky, které jsou snad jedny z nejlepších ve hrách, a bitky, které jsou zpracovány hodně jednoduše, ale taky se na nich máklo.
Jediné, co hru kazí, je množství bugů, glitchů atp., Rockstar se jaksi vyprdl na jejich plnou nápravu. A Games for Windows bok po boku se Social Clubem, který mnoho hráčů od hry odradí a mnoha z nich vlastně i znemožní hru hrát.
Snad nejhorší bug, na který jsem narazil, byl v poslední misi při skoku na helikoptéru, kde se prostě nešlo přitáhnout. Vyřešil to až program FRAPS a jeho zapnutí během hry.

SHRNUTÍ:
Shrnuto podtrženo, GTA IV je výborná hra po všech stránkách. Nevadí, že zde toho není tolik jako v San Andreas, že tu nejsou tak nádherné scenérie jako ve Vice City, Liberty City je město, které má působit šedě a ošklivě a to se vývojářům povedlo perfektně, a byť to může znít paradoxně, hře to pomáhá. Příběh je perfektní, dlouhý a strhující, mise vydařené, několikrát s možnostmi rozhodnutí nad dalším osudem postav, postavy uvěřitelné, grafika docela dobrá, ozvučení skvělé, fyzika mnohdy až neuvěřitelně detailní (i když má samozřejmě k realitě ještě pořád daleko), přestřelky jedny z nejzábavnějších ve hrách a celkově je to další výborný díl dokazující, že Rockstar své hry umí.
Jedinou výraznou vadou na kráse je tolik kritizovaný Games for Windows a Social Club, které někoho odradily, někomu hru znemožnily hrát a někomu působily i jiné trable. A konverze na PC si bohužel přinesla několik bugů (obzvláště výborný je ten v poslední misi) a glitchů (hlavně se světlem, občas textury, ale nic hrozného), na jejichž úplné vyřešení se Rockstar vykašlal.

Pro: Grafika, příběh, realistické zpracování, postavy. ozvučení, Liberty City, přestřelky, mise, fyzika, destrukce aut, honičky, herní doba, jízda

Proti: Osekání možností, bugy a glitche, Games for Windows a Social Club

+12 +13 −1

Call of Duty: Modern Warfare 3

ReleonReleon
  • PC 80
Před počátkem zahrání MW3 jsem si zahrál celou sérii Modern Warfare, abych si tak utvořil možnost ke spravedlivějšímu hodnocení.
Je to totiž právě příběh, který tuhle sérii (MW, ne COD) docela táhne. Nejedná se o nikterak složitý a komplexní příběh, ale je to příběh plný překvapení, zvratů a nečekaného.
Co hned zkraje musím pochválit, je přímá návaznost na druhý díl MW, kdy se konflikt přesunul do celosvětových rozměrů a vy se tak podíváte do mnoha měst po celém světě. Do Prahy dokonce ve třech misích!
Co mě potěšilo ještě více, je fakt, že hlavní i vedlejší postavy, s čímž už přišlo páté COD, ale ne v takové míře, nejsou ani zdaleka nesmrtelné. Nemyslím tím, že by mohli náhodně zemřít během bojů, ale to, že za celou sérii zemře nejen spousta padouchů, ale i těch, kteří proti nim bojují - tedy kolegů. Dočkáte se zrad, pomoci, sjednocení, rozkmotření, prostě všeho, co by takový příběh měl obsahovat.
A to je důvod, proč jsem ze série tak unešen. Úspěch je střídán neúspěchem, pryč jsou doby, kdy jste úspěšně splnili každý úkol a vyhráli každou bitvu, a každý, nebo téměř každý klaďas, přežil. To, co v tomhle ohledu přináší MW, je něco zcela nového, něco, co tahle série postrádala. Vzniká tak napětí - kdo vlastně přežije? Přežije vůbec někdo? Přežijete vůbec vy? Ano, i hlavní postavy zde umírají, ale které, na to už si musíte přijít sami.
Bohužel s konfliktem přeneseným do celosvětových měřítek se nese jeden velký problém - totiž nevyužitý potenciál, kdy procestujete pár měst jen na pár úkolů, ale dá se to pochopit vzhledem k tomu, že jste členem jednotky, ne celou armádou.
Hra střídá rychlé tempo s rychlým tempem. To není překlep, to je fakt. Ani na chvíli vás nenechá vydechnout. Jsou tu jak akční, tak stealth pasáže, většinou s Pricem, ale pořád se něco děje. Někdy je to na škodu, zvláště, zemře-li někdo z Vašich spolubojovníků a vy pokračujete, jako by se nic nestalo. Ale tak dejme tomu, kdyby to takhle proběhlo i ve skutečnosti, nic jiného by nezbylo, nebyl by čas truchlit, nebyl by čas pohřbívat. Buď se odtamtud dostanete alespoň Vy a dalších několik chlapů, nebo nikdo - jednoduché pravidlo.
Někdo si stěžuje na zamotaný příběh, občas mi to taky tak připadalo, v příběhu se dá najít pár nelogičností, ale nejedná se o nic, co by se nedalo v rámci žánru přehlédnout. Ba naopak, buďme rádi, že IW dokázali vytvořit poměrně dobrý a hodně zajímavý příběh plný zvratů, který drží celou sérii pohromadě.
Co se týče hratelnosti, je klasická, jako v předešlých MW dílech, jdete, střílíte, jdete, střílíte, jedete, střílíte, letíte, střílíte, plazíte se, zastavíte, plazíte se, střílíte atd. Jedná se zas o koridor, ale lokace jsou poměrně povedené. V málokteré hře projdete tolika světovými městy, většinou zničenými, ale poznatelnými. Pošlete k zemi Eiffelovu věž, proplavete okolo Karlova mostu, budete svědky masakru českých rebelů, účastníkem útoku na USA atd.
Na zběsilé tempo doplatila krátkost kampaně, která se pohybuje okolo 5-6 hodin na lehčí obtížnost. Misí by mohlo být více, ale takhle to aspoň nepůsobí roztahaně, většinou to do sebe zapadá a vše běží plynule.

SHRNUTÍ: Grafická stránka je ucházející, fyzika mizerná, to platí i o zpětném rázu a celkovém chování zbraní, zvuky dobré, hudba perfektní a dramatická, prostředí perfektní, i když by to chtělo příště ještě více detailů a postavy jsou dobře napsané. Příběh je rozebrán výše, ten se také povedl, má mnoho zajímavých zvratů. A na co se zeptá většina dnešních hráčů? Běží to plynule, nebo je to zase další zabugovaná hra, u které musíme čekat měsíce, než ji dají vývojáři do hratelného stavu? - Jak už je u COD série zvykem, optimalizace je zvládnutá na jedničku.
Doporučením na závěr je zahrát si celou sérii Modern Warfare po sobě, jinak se o mnoho ochudíte, nejen, že MW série je velice vydařená, ale příběh na sebe navazuje, a tudíž byste přišli o některé souvislosti.

Pro: Zakončení trilogie, lokace, mise, globální konflikt, Praha, hratelnost, postavy, technický stav

Proti: Nevyužitý potenciál, herní doba, fyzika, grafika, chování zbraní

+12

The Witness

HolyMeatballHolyMeatball
Dohráno
  • PC 85
Nemám rád nárcky, a Honzík Blou je evidentně nárcek natolik ukázkový, že už jen s jeho budoucím dalším projektem vyhlížím kérku švastyčky ve tvaru jeho čokověnce, ideálně na jeho levém lícu. Takto donebevolajícně dosebezahleděný 'příběh' jsem vskutku, co si tak pametám, nezažil. A co příběh, ale ten absolutně bezuzdný fpičizmus, s jakým Jenda nakládá s hráčovým časem! Všechny ty audiology s rádoby trefnými, objevnými citáty chytřejších lidí, než je Jon Blowi sám, a které i když neznáte, tak jejich myšlenky Vám opravdu žádné třetí voko nikde neotevřou - v kombinaci s tou turbotrolící částí s projektorem - mi v hlavě rýsovaly jen a pouze obrázek toho, jak si Janouš s vykloubenou pánví dýpfroutuje, a ještě si u toho namotává svůj pomyslný, prudce zlounský francouzský kníreček.

Fpiči ale je, že když jsem rozluštil ňakési obzvláště vypečenej puclík, vokamžitě mý tělo naplnil guláš všech těch mačo trapáren a křehounkýho ega, triumfálně jsem si zařval jako správnej prepubescentní Hulk, třikrát jsem se poklepal po obou ramenech, a ke každé další hádance následně přistupoval jako čím dál větší, smrdutější narcis. Takže těžko Hanysovi něco reálně vyčítat, kor když on navíc umí udělat dobrou, neřkuli genitální hru! Je to takovej Kaňka West herního průmyslu, pokud by i herní průmysl měl globálně akceptovaný a vnímaný swag místo toho stále přetrvávajícího puchu papírových kapesníků ulepených zeschlým semenem v pokojíčcích IT paniců.

A když si odmyslíme všechen tento byčí trus kolem, zůstane nám v rukách vskutku vydařená hádanková hra, která se nejen dobře hraje skrze chytrou ústřední mechaniku, ale taky je nádherná na pohled, a procházku zdejším ostrůvkem by si s přehledem užil i lecjaký zabiják, který k hádankám žádný vztah nemá. Je ovšem opravdu žádoucí zásadně ignorovat onen byčí trus, a místo toho si radši v pevném stisku mysteriózní atmosféry nějaký příběh domyslet sám. Ovšem ve slevě, těch stávajících 37 éček je jen další krmivo pro trolla.

Některé dobové recenze rády použily mou horoucně zbožňovanou hlášku 'Je to Dark Souls mezi puzzle hrami!', přičemž ty alespoň trochu promyšlené to alespoň rozvedly tím, že přirovnaly euforii po vyřešení některé zapeklité hádanky k té, kterou hráči Soulsů často zažili po pokoření zapeklitého bosse. I tak je to samozřejmě absurdita nejhlubšího zrna, neboť zdejší hádanky Vaší postavičku opravdu nedrtí na prach, a jejich pokoření není otázka reflexů. Musím nicméně uznat, že tak jako tady, i u těch Soulsů jsem se občas nemístně zacítil jako neskutečný kapitán, který dokáže všechno a okamžitě by mu někdo měl začít mávat palmovým listem před xichtem. Pokud s někým žijete ve společné domácnosti, tak to hrejte velmi opatrně.

Pro: Hádanky; atmosféra; art design; sound design (též občas klíčový pro gameplay, nejen pro radost uchu)

Proti: Aktuální cena je výsměch, tedy pro tvůrce hry dokonale on brand ;D

+12

Dex

thepcqwerthepcqwer
Dohráno
  • PC 80
Hráno v rámci Herní výzva 2020

Letos jsem si Dex poprvé koupil (předtím jsem ji měl na Steamu ze Score nebo něčeho takového) a podruhé dohrál. Původně jsem chtěl jiným stylem, ale nakonec jsem opět hackoval vše co se dalo - včetně protivníků.

Dex je skvělá příběhová hra. Zaujme jak rozmanitostí postav, možnosti volby v sidequestech, atmosférou (v každém cyberpunku musí dle mě být na ulici stánek s nudlemi) a spoustou dalších.
Hra začíná trochu zmateně, ale velmi rychle se do ní vžijete. Dostanete se do města a zjistíte, že podivná rebelská organizace má zájem o vás, abyste jí pomohli zničit ty, kteří ovládají celé město. Dostanete se do víru sidequestů i konspirací, která vás nepřestane bavit.
Ve hře získáte celkem brzy možnost si pořídit nějakou augementaci - ať už jde o vyšší skoky či silnější útoky nebo odolnost proti elektřině, docela to poznáte. Bohužel se neupravuje konkrétní vzhled Dex, ale autoři později do hry přidali možnost získat jeden ze tří zajímavých obleků.
Co je na hře trochu škoda je podivný soubojový systém, který spočívá v obíhání nepřátel a mačkání jednoho tlačítka. Střelba není o moc lepší. Co se plížení týče, může si vás všimnout nepřítel přes celou obrazovku a vy ani nevíte jak.
Minihra s hackováním mě zpočátku bavila, zejména jak jsem si vylepšoval hackovací skilly, ale později mě přišla zdlouhavá.
Dex není rozhodně dokonalá hra. Ale je to jednoznačně hra dobrá. Zabaví a vy se naučíte ignorovat otravnější části abyste si užili příběh a atmosféru celé hry!

Pro: Side questy, příběh, augementace

Proti: závěr, některé až zbytečně dlouhé části, některé bugy, boje, plížení

+12 +13 −1

Cut the Rope

miCHALupkamiCHALupka
Dohráno
  • iOS 75
Herní výzva 2020 - bod č. 7 Neseď doma

Cut the Rope je velmi dobrou logickou hrou, kterou si zkrátíte čekání. Já osobně jsem ji hrál v rámci výzvy na různých místech. Konkrétně tedy doma před spaním, na dovolené, na hokejovém stadionu o přestávce a v autě. Když byl čas, tak jsem si hru na chvíli zapnul a pokusil se zvládnout alespoň jednu úroveň, ovšem ne vždy se zadařilo.

Obtížnost hry je velmi proměnlivá, některé sady úrovní jsou velmi jednoduché a procházíte je i celkem s radostí, ale některé mě zase doháněly svou obtížností k zuřivosti (alespoň že tam byla záchrana v podobě ovečky, když už jsem nebyl schopen přijít na to jak dál a nebo svou blbostí nebyl schopen načasovat kliknutí). Přesto jsem se u hry vcelku bavil a to je to hlavní.

Za největší mínus tedy beru neskutečně otravné reklamy, které se zapnou vždy po dvou odehraných kolech, ať už jste v nich uspěli či nikoliv. To jsem vyřešil tím způsobem, že jsem vypnul wifi i data, ale zase jsem nemohl získat ovečku, abych mohl nějakou úroveň přeskočit. Tím, že se neustále objevovaly reklamy, se hra také velmi často sekala.

Nejlepší za mě byla první série, kde mě bavily všechny sady, zatímco druhá série mi přišla nejslabší a do hodně sad jsem se musel nutit. Třetí série byla vcelku mezi, kdy mě bavily první čtyři sady a poslední tři zase naopak nepobavily.

Pro: Většina herních sad, roztomilá grafika, zajímavé nápady, možnost využití ovečky ke zvládnutí úrovně

Proti: Množství reklam, sekání, některé úrovně velmi obtížné

+12

SUPERHOT: MIND CONTROL DELETE

thepcqwerthepcqwer
Dohráno
  • PC 75
Naposledy hráno v rámci Herní Výzva 2020

Když jsem minulý rok rozehrál první SUPERHOT, nadchlo mě to. Příběh jsem dohrál za pár hodin ale drželo mě to ještě dost dlouho, abych si zahrál různé challenge. Nepřestalo mě to bavit a tak jsem po mnoha hodinách utrpení dohrál i challenge, která říká, že celou hru musíte dohrát najednou a nesmíte ani jednou zemřít.
V této hře, obalené do své typicky bílo-červené grafiky musíte zabít své nepřátele. Stačí ale jeden zásah a vybudete mrtví také. Naštěstí máte k dispozici kontrolu nad časem, tedy, pokud se nehýbete, čas kolem vás je zpomalený. Díky tomu se tato hra stává poměrně strategickou, kdy musíte přijít, jak odstranit všechny soupeře
Když jsem zdarma dostal SUPERHOT: MIND CONTROL DELETE, byl jsem nadšen
Hra narozdíl od první nemá předem dané levely. Zezačátku jsem si užíval, že nevím na jakou mapu jdu, odkud na mě budou vybíhat, ale později jsem se jednotlivé mapy a jejich vchody naučil a tak mě spíš mrzelo, že místo přemýšlení, jak udělám tenhle level prostě musím skákat dokola a doufat že přežiju. To, že mám více životů a musím projít více levelů místo jednoho životu na level mě také zamrzelo, neb jsem ztratil ten úmorný strach ze zranění.
Do hry se přidali vrhací zbraně, které se stali mými oblíbenými. Můžete po protivnících házet nože, hvězdice, hřeby a spoustu dalšího, dalo mi to skvělý pocit akčního hrdiny, který ve zpomalené záběru skáče přes stůl, hodí nůž do krku soupeře, sebere mu zbraň a ještě v tom stejném skoku se otočí a vystřelí dávku do ostatních nepřátel.
Co se do hry také přidalo jsou různá vylepšení - ať už vám zvyšují počet životů nebo zesilují vaše rány, ve hře to pocítíte. A nejvíce pocítíte vylepšení jako například to, které vám z jakéhokoliv hozeného objektu dělá granát.
Někteří nepřátelé byli vylepšeni. Některé části těla (občas většinu částí těla) mají třeba nezranitelnou nebo po smrti vybuchnou a vy se musíte vyhýbat kulkám.
Také jsou zde tři speciální nepřátelé- Jeden po vás háže katanu jako bumerang, druhý se za vámi teleportuje a třetí si s vámi mění pozice.
Tyto schopnosti také můžete mít - v prvním díle jste po čase dostali schopnost vtělit se do soupeře, zde těch schopností je více a vždy si vybíráte jednu.

Ze hry, kde jsem se učil jak vystřílet danou oblast a musel jsem přemýšlet se stala roguelike hra, ve které nemusím tolik přemýšlet, ale musím více konat. Hra je teď snahou o přežití než o vymyšlení precizní strategie, což je dle mě škoda. Stále je to ale hra, která na nějaký čas zabaví

Pro: Znovuhratelnost, možnost si zažít cool momenty, vylepšení, nové druhy nepřátel

Proti: Absence pořádného příběhu, pozdější náhodnost vln

+12
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • raisen Alan Wake +31
    Napsala raisen, 25 dní
    Alan Wake byl můj mnohaletý rest. Zhruba v době, kdy to byla relativně ještě novinka, jsem…
  • Zoltan Terminator:… +30
    Terminator: Resistance
    Napsal Zoltan, 25 dní
    Teyon mě překvapil povedeným RoboCop: Rogue City, a tak jsem si vyzkoušel i jejich předešlou…
  • berry1009 Syberia +30
    Napsal berry1009, 14 dní
    V této adventuře ze začátku roku 2002 se v kůži mladé právničky Kate Walkerové vydáte do…
  • Katt Mass Effect 3 +29
    Napsala Katt, 20 dní
    Hodnocená verze - Legendary Edition  Roky jsem nezažila u hry pocit, že si jí tak moc…
  • H34D Mass Effect 3 +28
    Napsal H34D, 12 dní
    Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku…
  • H34D DOOM + DOOM II +24
    Napsal H34D, 7 dní
    Remasterovat původní Doom určitě byla jedna z největších výzev, které doposud masteři…
  • Tainaru Final Fantasy IV +22
    Napsal Tainaru, 10 dní
    Po dlouhém, opravdu dlouhém uvažování, rozmýšlení a rozvažování jsem se pustil do…
  • Jumas Dishonored 2 +22
    Napsal Jumas, 4 dny
    Dishonored bylo zjevení. Když jsem se k němu a k jeho rozšířením dlouho po vydání…
  • CrisBenton Ve stínu havrana +22
    Napsal CrisBenton, 18 dní
    No dobrá, jdu pokračovat ve své spanilé jízdě českými adventurami. Následoval Stín…
  • Avathar Kingdom Come:… +21
    Kingdom Come: Deliverance
    Napsal Avathar, 21 dní
    S touto hrou som to nemal ľahké. Spočiatku som sa do nej nedokázal dostať a z imerzie ma…