Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Pokémon Sword

stromzstromz
Dohráno
  • Switch 70
Nejkontroverznější hra v sérii mainline pokéher - oprávněně?

Z určitýho hlediska se mohla kritika jevit jako přehnaná - SwSh je v mnohym naprosto typickej příspěvek do generace pokémonních her. Sbírání příšerek, návrat Gyms (po přestávce v Gen 7), efektní novej mechanismus Dynamax, některý výrazný vylepšení jakože pokémony konečně vidíme v trávě, atd.

Jenže z pohledu, zda Sword/Shield obstálo jako plnohodnotná Switch hra, naplnilo očekávání do prvního pokétitulu na takhle "nabušený" konzoli a snese srovnání s tituly jako Zelda: Breath of the Wild nebo Super Mario Odyssey... se ta kritika bohužel v mnohém jeví jako velmi oprávněná.

Jádro pudla (promiňte...Furfrou-a) je podle mě dvojí. První faktor je bohužel asi hodně obtížně odstranitelnej - úzká svázanost pokéher s animé, kartama a dalším merchem, což mimo jiné značně komplikuje variantu posunutí termínu vydání hry. Což by tahle hra ale SAKRA potřebovala.

Druhým faktorem je problematičnost stále poměrně malýho vývojářskýho studia Gamefreak - to si celkem výborně poradilo s přesunem na Nintendo 3DS (Pokémon XY přes některý svoje neduhy vypadá naprosto výborně), ale už mnohem hůř s prvním velkým titulem na Switch - když vyšel cca tři čtvrtě roku před releasem první trailer na Sword/Shield, domníval jsem se, že ta grafika v 3D 'Wild Area' prostě musí být nějaká raná alfa verze. Jenže ona je to verze výsledná :-(((

Grafika je opravdu jedním z hlavních kamenů úrazu, nicméně ne jediným, na druhou stranu SwSh určitě není vyložená katastrofa a má i povedený prvky. Pojďme na plusy a mínusy:

PLUSY:
- pořád v mnohém staří dobří pokémoni, ten herní model je v mnohém nadčasovej a pořád vysoce zábavnej a návykovej
- grafika mimo 3D prostory vůbec tak špatně nevypadá - města, jeskyně, atd. vypadaj slušně
- pokémony konečně vidíme v trávě, ve vodě, atd.
- návrat Gyms v plný parádě - hlavně díky nový technice Dynamax jsou Gym Battles podle mě celkem bez debat nejlepší a nejefektnější v celý sérii
- ona technika Dynamax je sice problematická v competitive sféře, nicméně oproti Z-Moves (Gen 7) je v hlavní misi mnohem líp vybalancovaná - Dynamax nelze použít v každý bitvě a když už jo, protivník ji může použít taky. side effects jsou přitom hodně pestrý a napomáhaj k takticky zajímavějším bojům.
- celkem slušnej počet novejch příšerek i povedenejch designů (Dragapult je jeden z nejlepších designů vůbec, zcela kouzelnej je jablečnej dráček Flapple, povedení jsou i Toxtricity, Frosmoth, Coalossal nebo vytoužená evoluce Farfetch'da - Sirfetch'd)
- finální souboj s Leonem a jeho nabušenym týmem byl pro mě jeden z nejlepších v celý pokésérii
- místo 'cashgrabový' třetí verze se Gamefreak konečně odhodlal k datadiskům 
- Raid Battles nejsou zlý, není to bomba, ale je to novej gameplay prvek, kterej mě chvíli slušně bavil
- pokud hrajete Competitive, je tu nenápadná revoluce: vyškrtnutím útoku Hidden Power a přidáním Mints, který dokážou měnit Nature, je konečně možný chytat Legendární pokémony bez obav, že budou mít špatnou Nature nebo typ Hidden Poweru, což vedlo k nesnesitelnýmu 'soft-resettingu'

MÍNUSY:
- grafika v 3D Wild Area. je mi líto, absolutní příšernost. vypadá to jako raná alfa verze a vedle Zeldy: Breath of the Wild to působí totál směšně. o modelech stromů se toho už napsalo mraky...a bohužel oprávněně. dále slabá viditelnost včetně vyskakujících pokémonů. datadisky dojem mírně zlepšujou.
- slabej příběh, kterej působí strašně uspěchaně a nedodělaně. přitom některý postavy vůbec špatný nejsou, přesto jednoznačnej krok zpět po Sun/Moon
- nevyladěná obtížnost, už zase. stačilo by přidat aspoň dvě difficulty options a všichni by byli spokojeni, jenže Gamefreak... Exp Share je trochu míň přepálenej než v Gen 6 a 7, ale pro změnu nejde vypnout. hra vás sice nabádá, ať trávíte čas ve Wild Area a klidně se tam vracíte, ale jakmile to uděláte a vyhrajete pár Raids, zasype vás tolika 'Exp Candies', že vám to klidně zničí jakejkoli pocit výzvy ve zbytku hry. je podle mě naprostou tragikomedií, že poslední opravdu vybalancovaná Pokéhra (Black/White 2), která navíc obsahovala obtížnostní módy, vyšla v roce 2012...
- animace pokémonů/útoků. jeden z hlavních argumentů pro omezení počtu pokémonů ve Sword/Shield (tenhle fakt by mi samotnej vůbec nevadil, je jasný, že k tomu jednou dojít muselo) bylo, že vývojáři budou mít víc času na zlepšení grafiky a animací jednotlivejch příšerek. jenže většina modelů a animací je jen sprostě okopírována z Gen 6 a 7, spousta útoků vypadá naprosto směšně (vygooglujte si Double Kick a plačte se mnou) a nenapravený jsou i vyložený facepalms typu, že želvák Blastoise pořád nestřílí vodu z kanónů. meh!
- a vůbec... nemůžu si pomoct, ale pokémonní modely v 'Let's Go Pikachu/Eevee' vypadaj líp :-(
- opět chudičká postgame v základní hře, zvlášť když se tvůrcům nepochopitelně povedlo zmrvit Battle Tower - můžete používat přepálenej Dynamax (oponenti minimálně) i legendární pokémony (oponenti vůbec), dostanete za to pokaždý jen 2 Battle Points, jedinej bossák je Leon. uffff.
- tohle byl už velkej problém Gen 7, ale zoufale chyběj kvalitní, nelineární dungeony  
- ne všechny pokédesigny jsou povedený - u kousků jako Eiscue, Indeedee, Stonjourner nebo Mr. Rime je vidět, že tvůrcům přece jen docházej nápady nebo jsou to takový... křečovitý kreace
- ... a jakkoli je úvodní trio Scorbunny/Grookey/Sobble podle mě super, jejich finální evoluce jsou poměrně meh, Cinderace je pak podle mě designově snad nejhnusnější finální evo v historii všech starterů, nesympatickej a nenápaditej ohnivej králík-čutálista...
- multiplayer neni sice tak otřesnej jako v Gen 7, ale stejně dost špatnej a horší než v Gen 6
- málo odvahy dělat zásadnější změny. všichni Pokémoni maj např. rigidně furt 4 útoky a jednu ability - tenhle systém by se už dávno dal jemně zlepšit, aniž by to systém moc zkomplikovalo.
- tahový boje nemám problém zachovat, ale proč jsou tak zbytečně pomalý??? furt vyskakujou přehnaně dlouhý tabulky, který dnešní hry už dávno řešej mnohem rychlejc a dynamičtějc. i zahájení souboje pořád trvá naprosto zbytečně dlouho.
- stále se snižující počet novejch útoků a abilities, přičemž většina mě nijak zvlášť nezaujala (výjimky - Toxtricity nebo Morpeko), chybí výraznější nápady, který by oživily metagame (jako třeba v Gen 6 vyloženě kreativní Aegislash), nebo jsou kopírkou už dříve použitých (Cinderace-ovo 'Libero' je stejný jako 'Protean' Greninji), atd.

Pro: v mnohém pořád klasičtí pokémoni se vším, co na nich milujete (či nesnášíte)

Proti: od prvního mainlinovýho titulu na Switch se čekalo mnohem víc

+12

Giants: Citizen Kabuto

danny21danny21
Dohráno
  • PC 80
Giants jsou jednou z těch nejoriginálnějších her, svým pojetím, nápadem a atypickým humorem, který výrazně obohacuje příběh ( alespoň v první polovině ) patří určitě k tomu lepšímu, co jsem v tomhle žánru vyzkoušel.

Největším přínosem je samozřejmě možnost hrát za různé rasy a různým plněním úkolů osvobodit tento svět od Sea reaperů, jejjch mazlíčků tunelářským reaperů a další havětí, které mozky vývojářů stvořily.

V první, nejpovedenější třetině hrajete postupně astronauty Meccy, kteří touží po nekonečné párty na planetě Majorca, ale nejdřív musí pomoct nebohým liliputánským Smarties ( hláškujícím jako o život ) a přitom všem likvidování entit se dopouští například mimodruhových záletů.

V druhé části v těle reaperky Delphi je zase hlavní cílem probít se přes soukmenovce až k šílené vlastní matce a napravit ji - tady mě zase dostaly kluzácké závody ala Star Wars, které výrazně zpestřily celou tuhle část.

No a v poslední třetině konečně dostanete možnost, vyzkoušet si mocný život Kabuta na druhé straně barikády, řádícího ve vlastních řadách - tahle část byla nejslabší, chyběly vložené "filmečky" mezi misemi, které už byly dost stereotypní. Ve výsledku se ale jedná o příjemnou, originální věc a těch 80 % si rozhodně zaslouží.
+12

Bridge Constructor Medieval

CrisBentonCrisBenton
Dohráno
  • PC 70
Včera jsem tu rozebíral Bridge Constructor, dnes tu mám hru s velmi podobným názvem Bridge Constructor Medieval, kterou jsem dohrál po mé předchozí hře.

Princip je zde úplně stejný, stavíte mosty, máte na to různé materiály a nejlepší je se opět vejít do budgetu (limitu), abyste úroveň splnili, jenže je tu jeden velký rozdíl. Přes mosty totiž neprojíždí žádné auta, či cisterny, ale vzhledem k historickému tématu, musí přes mosty procházet rytíři, koně či povozy s nějakým materiálem a to může být taky jedna z věcí, která vám podle toho dojde, zda je ta úroveň těžší či ne.

Přidali sem ovšem jeden druh úrovní, kde musíte svůj most a ubránit před střelbami katapultů, aby mohli rytíři, koně i povozy projít. Proto je nejlepší u těchto mostů postavit nějakou střechu, aby byla nějaká šance level splnit.

Zbytek jsem v podstatě napsal v předchozí hře. Takže si myslím, že milovníci těchto her budou nadšení, stejně jako v hře přechozí.

Pro: Historické téma, stavění mostů

Proti: Někdy nevyvážená obtížnost

+12

Little Nightmares: The Hideaway

HungryGhostHungryGhost
Dohráno
  • PC 80
V poradí druhé kratučké dlčko, ktoré Vás zavedie do strojovne. Vašou hlavnou úlohou bude uviesť do pohybu obrovskú pec. Až sem som pociťoval krkolomné ovládanie ale hlavne neustále zavádzajúcich minionov. Občas Vám možno pocuchajú nervy ale dá sa to zvládnuť. Zaujímavé nové hádanky, kde interagujete s minionmi a plus staronový boss.
+12

Assassin's Creed Unity

DuDu008DuDu008
Dohráno
  • PC 85
V období, kedy som sa dostával do sveta hier, malo práve vychádzať Unity, a po tom, čo som videl trailer, tak som si hru chcel aj kúpiť. Avšak nie všetko do seba zapadlo, a tak som skončil s Black Flag, čo je doposiaľ môj najobľúbenejší diel. Nakoniec som sa k Unity po šiestich rokoch dostal, a rozohral s rovnakým nadšením akoby to práve vyšlo.

Mladý Arno sa po smrti svojho adoptívneho otca vrhá na cestu za pomstou a stáva sa členom Assassinov v Paríži. Príbeh je jednoduchý a väčšinou priamočiary s občasnými zápletkami a zvratmi, ktoré ho trochu oživujú. Mňa osobne bavil a zaujímalo ma, ako dopadne hlavný hrdina a jeho blízky priatelia.

Nechýbajú ani vedľajšie misie, ktorých väčšina je bohužiaľ monotónna. Preto ma najviac bavili Murder Mysteries, kde ste sa s Arnom hrali na miestneho detektíva a riešili rôzne vraždy. Po novom boli pridané aj co-op misie. Tých som si zahral len zopár s náhodnými ľuďmi, čo práve hrali tiež. Skúsil som si tie ľahšie zahrať aj sám, ale neskôr som zistil, prečo sa na niektoré misie odporúča viac hráčov.

Paríž bola v skvelom grafickom prevedení asi jednou s mojich najobľúbenejších lokácií v celej sérii. Atmosféru dotvárali aj davy búriacich sa ľudí, ale aj náhodné eventy, za ktorých splnenie ste získavali odmeny. Štvrte sa delili podľa náročnosti a niekedy to aj bolo poznať. Druhou lokáciou bolo mesto Versailles, kde sa odohrávala menšia časť príbehu.

Novinkou bol upgrade schopností, ktoré ste si vylepšovali bodmi za dokončenie hlavných misií a nákup lepšej zbroje. Veľkou zmenou si prešiel aj bojoví systém, stealth a parkour. Keďže progresom v príbehu sa zvyšovala náročnosť misií a sila nepriateľov, bolo dobré držať krok s čo najlepšou zbrojou a vybavením. Pri stealth misiách bolo pridané skrývanie sa za objekty, a keby nechýbalo pískanie na nepriateľov, tak by to bola fantastická kombinácia na ich zneškodnenie. Parkour bol hlavne otravný pri prechode budovami, lebo Arnovi sa proste nechcelo vliezť do okien, ale ak ste stlačili správne klávesy v správny čas, tak už to bolo plynulejšie.

Unity bolo zo začiatku veľmi sľubné, ale čím dlhšie to hráte, tým narazíte na viac problémov. Avšak celkovo to nebolo až také zlé ako sa zdá.

TMI: Ešte nikdy sa mi v mojej hernej histórii nestalo, že by som hru rage quitol. Až doteraz. Keď na vás nabehne 20 nepriateľov a vy ledva prežijete už bez jedinej medicíny a potom sa bugnete pod zem, tak verím, že asi nikto by sa nad tým nepousmial.

Pro: Príbeh, Arno, postavy, Murder Mysteries, grafika, Paríž, soundtrack

Proti: Väčšina vedľajších misií, obtiažnosť nepriateľov, parkour

+12

Homeworld: Deserts of Kharak

El_BanatoEl_Banato
Dohráno
  • PC 100
Pred davnymi casy jsem se jako maly kluk dostal ke klasickemu Homeworldu a vubec jsem nerozumnel, o cem hra je. Bylo to zpusobeno mou anglickou negramotnosti a taky urcitou negramotnosti filosofickou. Nebavilo me presouvat se ve vesmiru a cekat nekonecne dlouhou dobu, nez k sobe jednotky doleti a zacne boj. Na deset let zmizel Homeworld z meho zorneho pole a jsem rad, ze se tomu tak stalo.
Pred par lety na me vykouklo vydani prequelu Homeworldu, pribeh z poustni planety Kharak, ktery byl v prvnim Homeworldu shrnuty snad do deseti sekund. Nemel jsem ale pocitac, jenz by hru rozjel. Nyni se mi postestilo si hru zahrat. I kdyz jsem hrani teto delikatesy odkladal dobre dva roky, tak vubec nelituju casu, ktery mezitim utekl, jelikoz se moje anglictina rapidne zlepsila (cestinu jsem do teto hry nenasel) a i po strance dusevni vyspelosti jsem se posunul o kus dale.
Hra zacina celkem nevinne prvni misi, v niz vyjedete s “poustni letadlovou lodi” do neznama. V celku se nic moc nedozvite, jen je jasne, ze v prostoru nekonecneho pisku na vas ceka desne horko, pisek a parta fanatiku, kteri maji lepsi techniku, vice informaci a nekonecnou chut chcipnout. I vase “poustni letadlova lod” stoji docela zaprd. Jednotky vytvari jen zakladni a sama toho moc nezmuze. Takze ve srovnani jsou prvni mise o dost tezsi nez ty posledni.
Cim vice se prokousavate dale silenym poustnim nekonecnem, tim vice si vylepsujete vasi lod a ziskavate lepsi jednotky, muzete vice zatizit reaktor lodi a z pomaleho poustniho nekonecna se stava zbesila jizda.
Nepratele jsou vcelku tupí, ale umi dobre zatopit, jelikoz jsou desne brutalni a utoci v nekonecnych vlnach. Holt neutuchajici skvadra sebevrazednych nomadu nezna slitovani. A diky zacatku Homeworld 1 chapu, proc se vsichni tak obetave obetovali. Vyjmecne, tentokrat ti “zli” meli pravdu.
Cloveku odkojenem na C&C, Company of heroes a jinych realtime strategiich by hra nemela delat vetsi problemy a v poslednich misich si bude uzivat brutalni nadrazenost a silu. Avsak pouze pokud poctive sbira vsechny artefakty. Potom se z famozni Kapisi stane neporazitelny poustni korab.
Pribeh je podavan po troskach a jednoduse. Diky skvele hudbe, ktera se dobre posloucha i sama o sobe, je dej silene strhujici a i moje zena sedici v pokoji vedle, mela ze sountracku husi kuzi. Pro uplne pochopeni deje vsak doporucuji studium celeho Homeworld universa. Pak vse dava smysl a stoji to za ten cas a namahu to hrat a precist si to.
Za me 100%. Staci jen hory pisku, skvela hudba a nekonecny roadtrip muze zacit.
Prijde mi az neuveritelne, ze staci par map s piskem, dunami a zbytky starych kosmickych lodi a vytvorite takovou atmosferu, ze by se napeti dalo krajet. Plus k tomu pripojite uzasny soundtrack.
Tahle hra funguje a nepotrebuje ani zadne super graficke pozlatko. V jednoduchosti je krasa.
PS: proc mam pocit, ze tohle nas jednou ceka, ze je to takova programovaci sonda z budoucnosti. Pokud budeme chtit zachovat nasi exitstenci, tak si tohle budeme muset prozit.
PS2: tri jednotky obrnencu se mnou projely vsech trinact misi. Tomu rikam srdcovka! Capt. Raab Nabaal forever.

Pro: Hudba, primocarost, pisek

Proti: Nic, mozna by se mi jeste libilo par misi navic.

+12

Little Nightmares: The Hideaway

GarretGarret
  • PC --
Opět kratší, ale mnohem zábavnější DLC, než The Depths. Gameplay je mírně upraven a už nejde jen o neustálý posun dopředu, ale je tady i nějaký ten backtracking. Řešení hádanek se tentokrát soustředí na vykořisťování malých gnomíků. Ti pomohou chlapci se dostat do vyšších pater, ale mj. jsou zneužitelní i pro jednoduché hádanky. Jejich chytání jsem si užíval, jsou to takoví malí bullshiteři, kteří sice utíkají, ale když je člověk trochu počochní, jsou to největší kámoši.

Jedna konfrontace s Janitorem mě nejprve nadchla a poté neuvěřitelně zklamala, když jsem zjistil, že na té cirkulárce mu nemůžu uřezat ruce. Nebo aspoň prsty. Bylo by to velmi morbidní a kruté, ale v rámci hry by to tam sedělo jak prdel na hrnec. Tak jako tak, výborný nášup!
+12

Stranded Deep

SmartkaSmartka
Nehotová verze Dohráno
  • PC 70
Tato survival hra, kterou zdarma rozdával Epic, mě na první pohled zaujala. Patřím mezi lidi, kteří v dětství viděli Čelisti, což je významně poznamenalo. Strach z moře mám značný. Není nic děsivějšího, než plavání ve vodě s hlavou nad hladinou, kdy voda odráží světlo tak, že pod hladinou vůbec nic nevidíte. Situace, kdy plavete pod vodou, ale voda vám neumožňuje vidět na více, než pár metrů okolo, je na tom podobně. Těď samozřejmě mluvím o hře, v realitě mě do moře nikdo nedostane. I když jsem postupně získala sebejistotu, že do vody můžu jít relativně bezpečně a žraloci mě pravděpodobně nezabijí ani v případě, že si jich nevšimnu a zaútočí na mě, tak jsem se často lekala ničeho (myslela jsem si, že jsem zahlídla žraloka, který tam nebyl) a při špatné viditelnosti jsem do vody nechodila vůbec. Měla jsem tedy na prozkoumávání podvodního světa jen pár hodin denně.

Streanded deep na začátku formou úkolů ukáže základní fungování, ale jinak moc neporadí. Vzhledem k tomu, že mám v angličtině určité mezery, bych ocenila u jednotlivých věcí, které lze vyrobit, alespoň kraťoučký popisek k čemu jsou. Mnoho informací jsem musela vyhledávat. Také není jasné, zda hra má nějaký konec, nebo se jedná o snahu o nekonečné přežití. Až po nalezení letadla je evidentní, že cílem je odletět.

Na první pohled vypadá hra krásně, když se ale zadíváte pozorněji, zjistíte, že se v ní ještě nachází spousta chybek. Létající stromy a další zelený porost, žraloci proplouvající zemí, nebo spamnující se ve vodě
přímo před vámi. Keře, na které lze skákat jako na skály, a mnoho dalšícho. Velryby, které jsem párkrát potkala, jsou na tom opravdu zle, ten pomalý pohyb, jak se vrací ploutev do vody je divný.

Ze začátku to byla pro mě hodně návyková hra. Touze po tom získat víc a víc zdrojů a vyrobit víc a víc věcí, postavit si větší a větší obydlí, bylo těžké odolat. Já konkrétně při hraní velmi trpěla na to ovládnout se a ukončit hraní v rozumnou dobu. Ale na druhou stranu mě to po cca 50 hodinách hraní přestalo bavit a už jsem jen chtěla hru dohrát a ukončit. Už jsem nechtěla nic stavět, ani hromadit zásoby. Jen zabít bosse, zachránit se a ukončit hru. Při zběsilém hledání bossů jsem se ztratila, zpanikařila a začala v panice hledat můj domovský ostrov, kde jsem měla záhonky s bramborami, o které jsem nechtěla přijít. Naštěstí se podařilo a brambory mi neuschly. Člověk by řekl, že se po jednom takovémto ztracení poučím, ale to se
nestalo. Když jsem zabila bosse a opravila letadlo, chtěla jsem ještě podívat se po ostrovech, kde jsem nebyla. Ve videích na internetu měli docela zajímavé ostrovy s ukrytými místy a Wislona z Trosečníka. Také jsem chtěla objevit všechny tajemství hry. Postavila jsem si tedy gyrocopter a s myšlenkou, že takto rychle prohledám ostrovy a odletím za záchranou, jsem se vydala na cestu. Konec byl opravdu tragický. Nejen, že jsem se ztratila, ale došel mi benzín a vypadalo to, že je cesta za záchranou pro mě ztracená. Neměla jsem vor a plavat mezi ostrovy nedává smysl. Opravdu to bylo jen štěstí, že na ostrově, na který jsem se dostala s poslední kapkou benzínu, jsem nechala kladivo a další věci a byla jsem schopná postavit ten úplně nejzákladnější vor a dostat se na domovský ostrov. Na tento ostrov jsem se dostala tak na 8. pokus, kdy jsem předtím raději hru restartovala. K obojímu ztracení samozřejmě došlo hlavně kvůli tomu, že jsem chtěla ušetřit čas a cestovala jsem v noci.

O konci hry se raději vyjadřovat nebudu, byl opravdu zklamáním. Jedná se však stále o hru s předběžným přístupem, tak snad po dokončení hry bude lepší. Konec mě vlastně moc nepřekvapil. Nečekala jsem, že se probudím v letadle na začátku hry, ale že spadnu i s tím opraveným letadlem. To, že se nedostanu domu, jsem očekávala. Bohužel to tak i bylo.

Pro: prozkoumávání světa a situace, které nastávají, stavění

Proti: konec hry, bez popisu věcí

+12

Project Eden

BaalBaal
Dohráno
  • PC 75
Hra zpracovává zajímavý námět tzv. úlového města, které roste do výšky o tisíci patrech. Na vrcholu ve věžích žijí ti nejbohatší lidé své idylické životy, někde uprostřed pak střední třída a chudina pak ve spodních patrech města bojuje o své životy. No a co je v těch nejspodnějších patrech to nikdo neví. Možná je to i dobré nevědět, jaký zmutovaný život tam přežívá :-) .

A tady se dostáváme k vaší čtyřčlenné partě hrdinů, kteří mají prošetřit zmizení servisní jednotky, která byla pověřena opravit důležité zařízení někde ve spodních patrech. Jedná se o akční adventuru viděnou z pohledu třetí osoby, ve které střídavě ovládáte své čtyři členy vyšetřovací jednotky. Ve hře musíte kombinovat schopnosti jednotlivých členů party, abyste se dostali skrze úroveň dále. Takže nejde jen o bezduché střílení, ale musíte i zapojit šedou kůru mozkovou. I když má jít o gigantické město, tak nakonec projdete pouze 11 různě laděných úrovní úlového města.

Projekt Eden mě zaujal celkem dobrým leveldesignem, příběhem, hádankami a svou lehce hororovou atmosférou. Škoda jenom, že dnes už takové hry takřka nevycházejí.
+12

Slouching Towards Bedlam

ArtranArtran
Dohráno
  • PC 50
Slouching Towards Bedlam je hra, která je v rámci moderních textových adventur velmi populární a na IFDB velice dobře hodnocená. Staví jednak na steampunkovém světě, dále na hororu lovecroftovského střihu a nakonec na silném a ponurém konci. Problém je v tom, že vzhledem k její krátkosti působí samotný steampunkový svět poněkud jako gimmick, který by tam vlastně vůbec nemusel být a v zásadě jen tříští hororovou atmosféru a narušuje to podstatné, o co ve hře skutečně jde (zastavení šíření pradávného viru glosolálie vyvolaného kabalistickým rituálem) a čemu by se naopak mělo věnovat více pozornosti. A to navzdory tomu, že pokud by se naopak jednalo o čistě steampunkovou hru, byla by tato temná verze viktoriánské Anglie situovaná do nemocnice Bedlam velice zajímavým settingem. Lacině působí i začlenění metaroviny příkazů Save, Load atd. Další věc která mi vadila byla nejasnost vývoje samotné hry. Po celou dobu jsem v zásadě tápal, proč dělám to, co dělám a protože hra nabízí několik konců, tak mi význam toho nejsilnějšího (zavraždění všech infikovaných Logosem a následná sebevražda) unikl a dobral jsem se k němu až s pomocí návodu. Myslím si, že by v tomto ohledu měla být hra jasnější, aby více dávalo smysl, co se vlastně ve hře děje. Je jasné, že to tvůrci takto udělali schválně, ale na mě to zkrátka fungovalo spíše negativně. Hra také až příliš často, na to jak je vlastně krátká (20 místností, z nichž mnohé jsou jen do počtu), obsahuje delší neinteraktivní textové pasáže. Různé záznamy, deníky, dopisy atp., čímž se narušuje samotná herní podstata a hra pak působí nedodělaným dojmem (tj. že ji tímhle tvůrci chtěli nafouknout, protože to je implementačně jednodušší). Navrch je ve hře pár neintuitivních míst, kdy sice víte, co máte udělat, ale nevíte, jak to předat parseru (vysílání do éteru a oběšení se). Slovem, těšil jsem se, až hru dohraji a budu si ji moci položit na pomyslnou poličku významných dokončených textových adventur. Nemůžu přitom říct, že bych hru vysloveně nedoporučoval (stylisticky je velice dobrá a svým způsobem bych chtěl, aby hra byla delší a propracovanější, protože jak steampunk, tak tento horrorový styl mám rád), ale možná očekávejte spíše méně, abyste případně nebyli zklamáni. Třeba vás totiž nakonec dostane - nebyli byste sami a ten potenciál zde je.

P.S. Hru jsem hrál v interpretu Windows Frotz a mapoval v Trizbortu.

Další poznámky k designu
Problém hry je imho právě v kratší délce a nedostatečném prostotu, který je věnován jednak propojení kabaly a steampunkového světa a jednak kabalistické mystice a tajnému řádu jako takovému. Hráč se tedy noří do světa steampunkových udělátek, ale rozuzlení přehodí výhybku na hororovou mystiku, která ale není dostatečně ukotvena v herním settingu (jde vlastně jen o pár zprostředkovaných informací). Asi by to fungovalo lépe, kdyby hra od začátku byla koncipována jako detektivka, ve které hráč řeší proniknutí do tajného řádu, na jehož konci se něco zvrtne a steampunkový svět by bylo jen méně důležité pozadí (hádanky by se tedy mnohem více týkaly kabaly a detektivního pátrání a návštěvy různých prastarých míst atp.). Na druhou stranu, kdyby byla hra dlouhá, pak by zase hlavní postava potkala asi více postav a konec by pak asi nebyl možný. Nicméně i ve hře tak jak je, je velice podezřelé, že by postava infikovala jen ony tři NPC. Mimochodem, konec mi nedával smysl i proto, že jsem měl teorii, že "oni", o kterých mluví Cleve, jsme my, hráči, a půjde o nabourání herního a našeho světa (proto i ty podivnosti u Save a Load) a ona infekce je jakýsi rozpad osobnosti herních postav, které s naším světem navázali kontakt - tak jsem si vykládal i zmateného Triage v momentu, kdy jsem ukázal na sebe. Pointa je ale nakonec žánrově konzervativní.
+12

Ticket to Earth

StradyStrady
Dohráno
  • Android 80
Nikdy jsem nebyl zastáncem hraní her na mobilu a asi ani nikdy nebudu, i když život si někdy usmyslí své, tak moje jediné hraní se odvíjí právě jen na mobilu.

Moje slabost jsou dobré Match 3 hry nebo jak dnes říkají 3 in Row ale já to mám spojené v jedno Match3 hry.
Puzzle Quest: Challenge of the Warlords je pro mě absolutní top, dále Ironcast nebo můj komentář k  Battle Chef Brigade nej Match 3. A co dál? Vždyť vše se upíná k mobilu a k blbostí PvP a nutnost připojení k internetu.
A právě tady nastupuje mnou opomenutá hra Ticket to Earth.

Ticket to Earth je epizodická hra, v době kdy jsem se k ní dostal, pouze kompletní. Hezky malované intro alá komiks vás přivítá ve hře a pak se před vámi rozhostí přibližně 42 políček, podle úrovně. Na vás je spojit co nejdelší řadu kostiček, tak aby jste naplnili úder či speciální dovednosti nebo jen se přiblížili k
nepříteli. Ticket to Earth je tahová, taktická, záležitost kde ovládáte své postavy po ploše na které se pohybují i nepřátelé.

Děj hry vypráví o vesmírné kolonii, na kterou zaútočí nájezdníci a zkorumpovaná vláda tomu dá zelenou. Po každém levelu je několika obrázky a textem ve formě komiksu odvyprávěn děj. Moc pěkně poddané a chápu proč to vycházelo na epizody, když řeknu že bude několik dějových zvratů, asi nikoho nepřekvapím. První hratelnou postavou je Rose její předností je meč a boj na blízko, za to druhá postava je Wolf, který na opak od Rose využívá pušku na vzdálenost. Ve hře jsou další dvě postavy ale nechci zacházet do spoilerů. Co tím chci říct, že postavy jsou si diametrálně rozdílné jak v boji, tak i ději. Postavy mají několik dovednostní, které se postupně odemykají, k tomu nové zbraně,  RPG prvky postav (větší zdraví, větší odměna za velkou spojenou řadu atd.). Pak každá postava má ultimátní dovednost, která vyčistí celé hrací pole od nepřátel, jen nabití není tak lehké.

Je opravdu zajímavé jak, jednotlivé dovednosti mění charter hry, ze začátku jsem považoval jako nejslabší Rose a by od třetí kapitoly byla mou hlavní postavu, bez které jsem nechtěl jít do žádného boje ale holt někdy jsem musel. Hratelnost je Match 3 nutnost a tady je na výbornou, plus hezkou grafikou!

Jediné ale, co hře musím vytknou je skvěla hudba a přitom strašná. Hra obsahuje jeden výborný song při boji ale ten vám tak omývá dokola dokolečka, že ho začnete nenávidět. Jelikož herní doba je neuvěřitelná, čitá asi okolo 25h, co kapitola to cca 5hodin.

Verdikt: Jestli jste na tom stejně jako já, máte rádi KVALITNÍ Match 3 hry, Ticket to Earth nesmíte minout! Samozřejmě Steam verzi! Pro ostatní, kteří si chtějí zkrátit čekání u doktora, něčím kvalitním ne Candy Crush Saga blbostma, tak z hraní Ticket to Earth budou mít kvalitní zážitek!! 80%

Pro: Postavy, RPG prvky, hratelnost, herní doba.

Proti: Dobrá nedobrá hudba.

+12

OpenTTD

MasterStudio_CZMasterStudio_CZ
  • PC 100
  • Android 85
OpenTTD (Open Transport Tycoon Deluxe) je hra, která vás posadí do role ředitele dopravní společnosti. Do roku 2050 (nebo jak si to hráč nastaví) musí hráč vybudovat infrastrukturu, co bude vynášet co největší profit.
Takže...Kde začít? (Všichni co četli moje všechna hodnocení a komentáře, ví, že píšu celkem špatné komentáře).
Budu hodnotit PC verzi, a ne mobilní.

HRATELNOST
OpenTTD je vlastně rozšířená verze TTD (TTD jsem nikdy nehrál, takže...). Ve hře je mnoho věcí, co může hráč dělat. A to od stavby silnic přes uplácení místní správy a financování průmyslu po stavbu složitých železničních systémů (abych pravdu řekl, železnice jsem si moc nevyzkoušel...). Ve hře je dostupné také mnoho nastavení, které hru mohou buď ztížit, nebo zjednodušit.
Před začátkem hry si navíc můžete přizpůsobit parametry mapy, takže si můžete vybrat, jestli chcete hrát v subtropickém, mírném nebo v polárním pásmu (pak je tu ještě svět hraček), jaká má být maximální výška mapy, atd...

SOUNDTRACK
Je celkem dobrý.

GRAFIKA
Už odjakživa jsem fanoušek pixel artu a pixel art se v této hře krásně vyjímá.

AKTUALIZACE A KOMUNITA
Hra je velmi často aktualizována a navíc má velmi aktivní komunitu, zvlášť tu modderskou. Pokud se ve hře začnete nudit, tak komunitní mody (nebo součásti) posunou hru na jiný level.

VERDIKT
OpenTTD je úžasná hra, která obstála ve zkoušce času (první verze je z roku 2004). Podle mě je to skoro perfektní hra, která si zaslouží hodnocení 100/100. (Zakončení už tak špatných komentářů není zrovna to, v čem vynikám)

HRATELNOST - 95%
SOUNDTRACK - 100%
GRAFIKA - 100%
AKTUALIZACE A KOMUNITA - 100%
Celkově - 98% ≐ 100 procent

Pro: Skvělá hratelnost, soundtrack, pixel art grafika, velmi aktivní vývojáři a komunita

Proti: Poprvé obtížné se zorientovat, někdy nedostatek místa na okna, protože by člověk chtěl sledovat vše naráz :D, na malé mobilní obrazovce je horor se zorientovat (hodnotil jsem PC verzi)

+12

SUPERHOT VR

SteveSteve
Dohráno
  • Quest 90
Superhot je ten typ hry, která sice stojí na výborné hratelnosti, ale něco tomu chybí. A to něco je zřejmě právě VR. Skvělý koncept původní hry je ve VR rozveden do maxima svého potenciálu. Uhýbání kulkám, krytí se za překážkami, chytání a vrhání předmětů a hlavně ta možnost ovládat nezávisle na sobě obě ruce, to jsou ty pravé možnosti VR.

Po svižné "příběhové" kampani vás čeká ještě nabídka dalších módů na vyblbnutí. Sice se to také celkem rychle ohraje, ale než k tomu dojde, čeká vás solidní porce zábavy doplněná o trochu zdravého pohybu. Zcela oprávněně je hra mezi prvními zmiňovanými, pokud dojde na doporučení co si zahrát na vašem novém VR zařízení.
+12

Beyond: Two Souls

ShadracShadrac
Dohráno
  • PC 65
Nějakou dobu jsem zápasil sám se sebou, jestli se vůbec mám vyjádřit. Nakonec jsem si řekl, že si pro ty mínuska půjdu. Možná jste zaskočení mým hodnocením, ale nechte mě ho obhájit, než napíšete do diskuze, jaký jsem kokot . Tak jdeme na to. Po částech.

Gameplay je strašlivý shitstorm. Jedná se o interaktivní film a jsem po gameplayi banner sagy a sérii Walking dead od Telltales, ale po všech směrech BTS zaostává. Je to způsobeno naprosto dementním ovládání, které neintuitivně vybízí k chybovosti kvůli herním rozhodnutím a to je strašně špatně na hru, která se rozvíjí na základě rozhodnutí hráče. Myslím tím přímé situace, kdy nemáte páru, kam vlastně hýbnout páčkou (pokud se najdou heretici, kteří to hrají na myši, tak RIP a respekt). Tudíž váš neúspěch není způsoben vašim momentálním rozhodnutím pod tlakem příběhovýho rozcestí, ale protože prostě fakt nevíte, kam tou zkurvenou páčkou pohnout. Nebo jsem retardovaný. Obojí je možný.
Adventurní části nejsou v podstatě žádný (jestli tedy nepočítáte hledání určitých stop v epizodě Navahové). To je ale v pohodě. Jedná se o interaktivní film.
K tomu všemu jste neustále kontrování naprosto stupidní kamerou. Rád bych podotkl, že jsem vyrůstal na statický kameře jako třeba byla v původní sérii Resident Evil. Tam ale určitý úhly kamery navozovaly jistou atmosféru. Byly precizně vybraný. V BTS se pouze střetnete v takový situaci, kdy hlavní postava se motá jak tatar v kukuřici. Nebo opět jsem retardovaný. Obojí je možný.
Jednotlivý sekvence, kdy hrajete za Aidena jsou jen poloviční rakovina. Ovládáte dvě kuličky, který podle situace natáčíte do určitých stran. Občas mi to zkazilo neúmyslně rozhodnutí ve hře. Tady bych ale rád využil právě tu možnost, že jsem retardovaný. Takový problém se asi dozajista stal jen mě. Asi stárnu.
Abych uzavřel gameplay okénko, tak bych rád shrnul tento segment jednou větou. Gameplay je neintuitivní v kličových momentech a tak rozhodne občas o Vašich rozhodnutích. Což je fakt dost špatně na hře, která je založena na Vašich rozhodnutích.

Grafika. K tomu nemám co vytknout. Naopak bych rád vystřihl, že i na dnešní dobu se jedná o krásný počin. Moc příjemně se na to vše divá. Takový detaily jako pot nebo slzy jde krásně vidět a dotváří uvěřitelnou atmosféru.

Taky bych rád zdůraznil fascinující motion capture. Jednotlivý bojový segmenty jsou naprosto famózní (tedy kdyby jste je neovládali). Vlastně si nevzpomenu na hru, která tohle měla lépe zmáknutý.

A teď jdu píchnout do vosího hnízda a to je story. Jelikož jsem ale ohleduplný člověk, tak tento segment uvrhnu do spoileru. Pro všechny ostatní, který by zajímal můj názor. Je to béčkovka jak řemen. Nic víc, nic míň. Sami se rozhodněte, jestli to obhájí cenovku. Tak jdeme na to.
Tak jo. Obecně je hra považována za klenot mezi story a tak jsem k tomu i přistupoval. Očekával jsem, že postavy budou nějakým způsobem zapamatovatelný. Koho si ale ve skutečnosti pamatujete? Bez prdele. Já teda pouze hlavní hrdinku (Jessie Holmes/ Ellen Page?), Nathana ( Dafoe?) a Cola (eeeeh, nevím herce). To je strašně málo na hru, která je orientovaná na story. O to horší je, že jednotlivý postavy budujou svůj charakter lusknutím prstu. Například Nathan se téměř z ničeho nic zcvokne? Chápu tu obhajobu o jeho rodině, ale vážně se to stane tak z minuty na minutu, kdy má potřebu, aby katalizátorem toho všeho byla právě Jessie? To je prostě dementní, nezlobte se na mě. Uznávaný vědec najednou switchne po krátký konverzaci na polovičního záporáka? Ne, odmítám to přijmout. Hodlám hodit vinu na lenost autorů, kteří mu napsali velmi špatně strukturovaný scénář. Samotná hlavní hrdinka je přijatelná. Tohle by bylo ok při libovolný hře mimo vymezenou subkulturu interaktivních filmů. Bohužel, tam nejsme. Hlavní hrdinka není dostatečně vykreslená a naprosto zbytečně (ne, ten konec prostě neobhájí ten dementní pacing rozvoje hlavní hrdiny) působí na hráče skrz laciný citový vydíračky (smrt / utrpení rodiny). Tohle je prostě nepřípustný u AAA hry takovýho formátu. A odmítám hrát hru znovu v redux (nebo jak se tomu nadává) verzi. Chci hrát tak, jak chtěli vývojáři. Mimochodem, mám hodně rád nezodpovězený otázky v rámci příběhových linek a úmyslně matoucí odbočky. Jsem celkem velký fanda Twin Peaks.
Nesmím zapomenout obhájit, proč podle mě působí hra béčkově. Tak vážně. Hlavní hrdinka má nadpřirozený schopnosti a pracuje pro CIA. Jasně, je to hoooodně zjednodušený, ale premisa zůstává stejná. Navíc jednotlivý drama segmenty jsou tak dementně rozkouzkovaný, že jednoduše nemáte šanci se sžít s hlavní postavou, protože když už to vypadá, že nějaký to spojení se vytvoří, tak cvak. Najednou se plížite na nepřátelským území a celá atmosféra je v hajzlu. Asi bych to měl utnout, co?

Tak. To je můj názor na přelomový počin Beyond: Two Souls. Označuji "odpověď na otázky po smrti" za reklamní tah a jdu tiše plakat do kouta, že na takto přelomový počin si odnáším takový dojmy. Fakt jsem se těšil a hodně jsem chtěl mít hru rád, ale nejde to. Jak by řekl Babiš (i když fakt hrozně nerad parafrázuji): sorry jako!

Pro: motion capture, soundtrack

Proti: story, gameplay, postavy, pacing, scénář

+12 +15 −3

Life is Strange: Before the Storm - Episode 1: Awake

DoomcourierDoomcourier
Dohráno
  • PC 70
Life is Strange mě neskutečně bavil, ale tenhle prequel mě dokázal vtáhnout do děje až na konci epizody. U takovýchto her není dobře, když se do postav nevžijete a postava z D&D, za kterou Chloe hrála, mě zaujala víc než samotná Chloe.

Na druhou stranu postava Rachel Amber je opravdu skvělá a poslední scéna měla super atmosféru, což mě dost překvapilo.

Soundtrack je fakt povedený, ale někdy se při rozhovoru stane, že postavy najednou přestanou mluvit a nějaký zvuk je z ničeho nic přeruší (Na nic nekliknu a v titulkách jsou ještě další slova). Postavy jsou po grafické stránce super, ale někdy je krajina dost divně nasvětlená a jaksi bliká.

Celkově mám z toho smíšené pocity. Opravdu mně tam chybí nějaký ty nadpřirozený jevy, ale příběh by snad mohl obstát i bez nich.

Pro: Soundtrack, Rachel

Proti: Nevžil jsem se do hlavní postavy, sem tam nějaký glitch

+12

Swordbreaker The Game

YokolobunaYokolobuna
Dohráno
  • PS4 65
Swordbreaker rozhodně není žádný klenot. Ale ví to o sobě a i za plnou cenu stojí jen něco málo přes kilo. No a za ty prachy vlastně dovede celkem obstojně pobavit.

Hra vychází z klasických gamebooků a prolítnout se dá vlastně klidně za pět minut. Cesty skrz nestvůrný zámek jsou však velice klikaté a v konečném důsledku zde poklikáte na tlačítko "New Game" tak často, jako v málokteré hře. Variabilita je příjemná a i když není scénáristicky Swordbreaker rozhodně žádná skvost (vlastně spíš naopak) budete se pár hodin těšit, s jakou bizarností na vás ruští autoři přijdou za nejbližším rohem.

Ona je hra vlastně celá o objevování možných cest a mnohdy dost odporných způsobů smrtí. Váš hrdina má na jeden průchod jen tři životy a projít až na jeden ze tří konců na první pokus je prakticky nemožné. Hratelnost je dost často založené na metodě pokus/omyl. Jen málokdy z obrazovky poznáte, které řešení situace je správné... ale ono to v končeném důsledku vlastně ani nevadí. Prostě jednohubka na jeden až dva večery, která však jako výplňovka mezi "většími" hrami funguje velmi dobře.

Hráno jako součást Herní výzvy 2021 – "7. Čas je relativní: Dohraj hru, ve které tě nikde v jejím průběhu netlačí čas." – Základní varianta

Hodnocení na DH v době dohrání: 70 %; 2. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Slušné množství obrazovek a průchodů; bizarní přesto zábavné smrti; slušná kvalita obrázků; cena

Proti: Řešení formou pokus/omyl; příběh je vlastně dost blbina a ještě dost mizerně napsaná

+12

Call of Duty: Black Ops Cold War

Wettek98Wettek98
Dohráno
  • PC 85
Herní výzva 2021 - 4. Minihraní (Hardcore)
Na světě jsou jen tři jistoty: smrt, placení daní a to, že každý rok vyjde nové Call of Duty. Ačkoliv tu v blízké minulosti byly pokusy o odstranění singleplayerové kampaně, nejnovější díl naštěstí mezi tyto (z mého pohledu) nezdary nepatří. Jak tedy úvod napovídá, v rámci recenze se budu soustředit na samotnou kampaň hry. Hodnocení kampaně tohoto dílu však může být obtížnější, než se může na první pohled zdát.

Začněme tedy tím, co se hře bezesporu povedlo a tím je zasazení. Ačkoliv se doba konspirací a "agentství" do hratelnosti Call of Duty úplně nehodí, Black Ops Cold War umí nabídnout zajímavý zážitek i z tohoto prostředí. Doba studené války je pro sérii zajímavým zpestřením a dobové ukázky jen podporují samotný feeling hry. Stejně tak potěší možnost z počátku drobného, nakonec velmi výrazného ovlivnění konce hry. Pokud hrou procházíte, narazíte na dvě vedlejší mise doprovázené logickými hádankami vycházejících z herních collectibles, což se mi zdá jako velmi nápadité. Nejedná se o nic složitého a po pár minutách je každému jasné, jak lze hádanku vyřešit. Samotná mise z prostředí velitelství KGB v Moskvě je ukázových vrcholem, jak volnost může vypadat i v FPS střílečkách moderní doby. Již zmíněný výraznější vliv na konec samotné hry hráč pozná jakmile k němu dojde a musím skutečně uznat, že vlivnější rozhodnutí jsem v žádném jiném díle série doposud neviděl. Každopádně určitě doporučuji zkusit oba konce přičemž v jednom případě člověka skutečně zamrazí v zádech. Dalším pozitivem hry je zpracování dobových zbraní, které stejně jako minulý díl Call of Duty: Modern Warfare z roku 2019 zobrazují velmi realisticky.

Každopádně ani současný díl se nevyhne zbytečným chybám. Co bych určitě velmi zkritizoval je samotné grafické zrpacování. Ačkoliv díl plně podporuje moderní RTX a v některých momentech může působit velmi uvěřitelně (noční mise v Berlíně), je zde také několik misí kde grafická stránka velmi znatelně pokulhává a na povrch vychází velké množství grafických vad a glitchů, které jsou překvapivě o mnoho výraznější než v dílech předchozích. Stejně tak působí poměrně odbytě obtížnost hry. Ačkoliv na nejvyšší obtížnost "Realism" se jedná minimálně o jeden z nejlehčích dílů dosavadní série, vyskytne se zde několik sekvencí, jejichž úspěšné splnění je spíše dílem náhody než umu hráče (útěk z Yamantau, příjezd do poslední mise s dobrým koncem na korbě náklaďáku). Proč tomu tak je? Dnešní doba si pohrává s myšlenkou nejlepšího grafického zpracování, "realistického" zobrazení války a nedokáže věrohodně zpracovat obtížnost hry ani na úrovni prvního dílu série z roku 2003? Zdá se, že místo zbytečností, by se vývojáři opět měli začít soustředit na věci, které hry dělaly tak skvělé

Jak samotné hodnocení shrnout. Zajímavý nápad éry studené války a nápadité ovlivňování konce hry stále nedokáže úplně zastínit zbytečné chyby, kterých je hra opravdu plná. Tvůrci nedokáží úspěšně maskovat komplikace při vývoji tohoto dílu. I tak pokud jste hráč věrný sérii Call of Duty, byla by hloupost nový díl minout. Určitě ale doporučuji zvážit, zda-li je nutné hrát hru na nejvyšší obtížnost, jelikož i přes jednoduchou většinu hry se zde vyskytuje několik až frustrujících momentů, které zbytečně výrazně kazí dojem z jinak poměrně zajímavého dílu Call of Duty.

Hodnocení: 85% 

Pro: Dobové zasazení, vliv na konec hry, hádanky, zbraně

Proti: Přechodné grafické zpracování, frustrující okamžiky = nevyváženost hry

+12

The Raven: Legacy of a Master Thief

KejteeKejtee
Dohráno
  • PS4 75
V úlohe konstábla Zellnera som sa pustila do odhalenia tajomného Ravena, zloducha, ktorý hraje v tejto hre hlavnú rolu.
Hra sa mi na prvý pohľad veľmi zapáčila, či už sa to týkalo štýlu grafiky, farebnosti alebo len takej hrejivej atmosféry s krásnou hudbou v pozadí, pripomínajucej mi môjho obľúbeného Hercula Poirota. Dokonca aj hlavný hrdina sa na neho trošku podobal. Preto už hneď od začiatku som vedela, že toto je niečo pre mňa.

Hra je taká nenáročná point and click adventúrka, kde vlastne nič nemôžete pokaziť. Ak sa aj stane, že nezareagujete dostatočne rýchlo a dopadnete nešťastne, hra vás vezme pomocou loadu späť do predchádzajúcej scény a vy to môžte skúsiť znovu. Na jednej strane je to fajn, na strane druhej by som brala ak by hádanky neboli tak jednoduché a lineárne a ponúkali aj rozvetvenia alebo nejaké vtipné easter eggy. Nehovorím, že v hre humor nebol. Hlavný hrdina bol sympaťák a vedel aj čo to humorné prehodiť, ale na môj vkus toho mohlo byť viac.
Mechanika hry spočívala, ako inak, v kombinovaní predmetov. Z podobných hier sme zvyknutí, že sa v nich vyskytujú aj veľmi nelogické kombinácie, no v tomto prípade mi to tak neprišlo. Avšak samotné spájanie predmetov mohlo niekedy robiť problém. To sa týkalo situácií keď sa 2 predmety nachádzali blízko pri sebe a joystick ich niekedy nevedel dobre rozlíšiť. Nestávalo sa to často ale predsa.

V hre fungoval bodový systém, za ktorý ste potom nakoniec každej kapitoly dostali trofej. Ja ako trofejový nadšenec som sa snažila mať všetko tiptop, no hra mi nepriala. Vyskytujú sa v nej bugy, ktoré vám niekedy znemožnia dostať plný počet podov ak neurobíte kombinácie predmetov/rozhovorov v správnom poradí. To vie byť určitým spôsobom demotivujúce a otravné.

Pohyb postáv bol pomalý a taký trochu ťažkopádny. Človek si na to musel zvyknút. Čo mi niekedy liezlo na nervy bolo to, že sa  nedali preskakovať cutscény a prerušovať akcie. To druhé zmienené vedelo byť extra otravné, ak som sa náhodou preklikla.

Samotnú hru som si najviac užívala do prvej polovice, kedy prebiehalo vyšetrovanie. Druhá polovica hry sa na daný príbeh pozerá z iného uhla, ktorý mi nesadol tak ako ten predchádzajúci. Príbeh mi prišiel trochu prekombinovaný a v určitých mometoch preplácaný, ale to je asi vec vkusu. Z troch kapitol, ktoré hra má by som za tú najlepšiu označila práve prvú.

Hrala som verziu The Raven Remastered na ps4.

Ps: +5% za to, že som sa mohla hrať s roztomilým psíkom :)

Pro: Atmosféra, hudba, dabing

Proti: Bugy, nemožnosť preskakovať cutscény/prerušovať akcie, slabšia druhá polovička

+12

Counterfeit Monkey

ArtranArtran
Dohráno
  • PC 90
Pokud se o nějakém páru tvrdí, že je nerozlučný, pak to v případě hrdinů textové adventury Counterfeit Monkey platí doslova. Student lingvistiky Alex i špionka Andra mají za zády agenty vládní organizace Odboru ortografie, která na ostrově Atlantis usiluje o puristickou čistotu jeho angličtiny. Rozhodnou se tedy podstoupit tzv. syntézu a nechají se přeměnit v Alexandru. A v tomto neobvyklém přestrojení bude muset Alex s Androu z ostrova uprchnout. Nebudou to mít jednoduché, ale mají k dispozici šikovný vynález - odstraňovač písmen, který ovlivňuje samotnou realitu. Z papírového draka (kite), je tak například odstraněním písmene "e" možné vytvořit stavebnici (kit). Tato transformace objektů do jiných, které se mohou hodit k řešení vyvstalých obtíží, je nesmírně kreativním a originálním prvkem a v pozdějších částech přibudou do vašeho repertoáru manipulace se slovy i další možnosti.

Je to sice bláznivé, ale Emily Short tento princip rozpracovala do koherentního systému, který v rámci jejího světa funguje zcela přirozeně a je integrován i do historického, politického a sociálního rámce. Odbor ortografie totiž není organizace nijak přátelská, naopak se podobá spíše despotickým vládám v bývalém východním bloku. Pokud si nedáte pozor a projevíte svůj zájem například studiem Italštiny, může se vám stát, že budete proměněni v nějaký neživý objekt. Občanům Atlantidy se tyto represe nelíbí a během oslav Výčtové čárky, během nichž se hra odehrává, pořádají demonstrace. Ve městě tedy vládne veselí i chaos, což nahrává vašemu pokusu o útěk. Andra sice trpí mírnou ztrátou paměti, ale její vzpomínky se jí pomalu vracejí a v průběhu hraní se tak dozvíte více o jejím šéfovi Slangovi i milenci Brockovi. Stejně tak začne nabývat plnokrevnosti i idealistický student Alex, který si přivodil potíže tím, že píše disertaci, ve které rozpracovává základy nového jazyka mající zachránit svět.

Counterfeit Monkey je na databázi textových her IFDB hodnocena absolutně nejlépe. Nedivím se tomu. Jedná se o hru, která rozsahem i implementací konkuruje komerčním hrám, a věřím, že kdyby vyšla v grafické podobě (která je hráčsky přístupnější), měla by v adventurní komunitě kultovní status. Díky vašim schopnostem se totiž dramaticky rozrůstá váš inventář - v jednu chvíli jsem v něm mohl mít potenciálně přes sto předmětů a nedivil bych se, kdyby dalších kombinací, na které jsem nepřišel, bylo přes dvě stovky či více. Nabízí se samozřejmě otázka jak je to s obtížností. Naštěstí autorka implementovala možnost vícero řešení jednoho problému, takže, byť je hra stále poměrně náročná, je možné ji dohrát bez návodu (podařilo se mi to na 99 bodů ze 100). Je ovšem pravda, že jsem si od určitého momentu vedl excelovou tabulku, kam jsem si zaznamenával všechny kombinace. Každý nový předmět má přitom svůj popisek, který je leckdy poměrně vtipný. Množství textu je ve hře zarážející, vysoce převyšuje např. staré hry od Infocomu a, jak už je u autorky zvykem, vykazuje vysokou stylistickou kvalitu. Jednotlivých lokací je ve hře přes devadesát, ale díky mapě, která ukazuje vaši pozici ve městě, prakticky nemusíte nic kreslit (byť to jako vždy pomůže). Hra vám také ukazuje jaké cíle máte aktuálně splnit, takže nehrozí, že byste nevěděli, co dál.

Obecně je vidět, jak Emily Short zúročila zkušenosti ze svých předchozích her. Topologie města a napínavý děj je předznamenán v City of Secrets, transformace předmětů do jiných v Metamorphoses a implementační suverenita v Bronze. Vše se tak spojuje do vynikajícího celku, který je z počátku možná trochu pomalejší, ale postupně hráče vtahuje více a více do děje a do kreativních herních možností. V poslední třetině hry jsem se bavil opravdu královsky, a to i proto, že jsem několikrát čekal, že hra již skončí, ale ona mě překvapila dalším pokračováním. I samotný konec je zajímavý a otevírá možnost k různým interpretacím (Alex s Androu totiž, po tom, co se vypořádají se skutečnou vládkyní ostrova Atlantidou, zůstanou navždy spojeni). Zkrátka, Counterfeit Monkey je nejen výborná textovka, ale především skvělá hra, kterou byste si, pokud máte rádi adventury s bohatým světem a napínavým dějem, rozhodně neměli nechat ujít.

Pro: košatý a napínavý děj, velké množství lokací, originální hlavní postava, vynalézavé řešení hádanek, perfektní styl

Proti: možná slabší úvod, některé lokace by mohly být více začleněny do děje, hře by slušelo profesionálně zpracované grafické rozhraní - třeba ve stylu 80 Days

+12

Test Dopravního značení

RossRoss
Dohráno
  • PC 25
Nudná hra, která procvičí postřeh o něco lépe než testy z autoškoly. Divím se, že taková hra je vůbec na DH.
Ona to vlastně snad není ani hra. Hráno asi 5 minut, za tu dobu se mi opakovaly asi čtyři obrázky dokola.

Pro: Zajímavý nápad

Proti: Krátké, technické zpracování (hru je nutno pořád zapínat)

+12
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • raisen Alan Wake +31
    Napsala raisen, 25 dní
    Alan Wake byl můj mnohaletý rest. Zhruba v době, kdy to byla relativně ještě novinka, jsem…
  • Zoltan Terminator:… +30
    Terminator: Resistance
    Napsal Zoltan, 25 dní
    Teyon mě překvapil povedeným RoboCop: Rogue City, a tak jsem si vyzkoušel i jejich předešlou…
  • berry1009 Syberia +30
    Napsal berry1009, 14 dní
    V této adventuře ze začátku roku 2002 se v kůži mladé právničky Kate Walkerové vydáte do…
  • Katt Mass Effect 3 +29
    Napsala Katt, 20 dní
    Hodnocená verze - Legendary Edition  Roky jsem nezažila u hry pocit, že si jí tak moc…
  • H34D Mass Effect 3 +28
    Napsal H34D, 12 dní
    Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku…
  • H34D DOOM + DOOM II +24
    Napsal H34D, 7 dní
    Remasterovat původní Doom určitě byla jedna z největších výzev, které doposud masteři…
  • Tainaru Final Fantasy IV +22
    Napsal Tainaru, 11 dní
    Po dlouhém, opravdu dlouhém uvažování, rozmýšlení a rozvažování jsem se pustil do…
  • Jumas Dishonored 2 +22
    Napsal Jumas, 5 dní
    Dishonored bylo zjevení. Když jsem se k němu a k jeho rozšířením dlouho po vydání…
  • CrisBenton Ve stínu havrana +22
    Napsal CrisBenton, 18 dní
    No dobrá, jdu pokračovat ve své spanilé jízdě českými adventurami. Následoval Stín…
  • Avathar Kingdom Come:… +21
    Kingdom Come: Deliverance
    Napsal Avathar, 22 dní
    S touto hrou som to nemal ľahké. Spočiatku som sa do nej nedokázal dostať a z imerzie ma…