Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Sherlock Holmes Chapter One

  • PC 75
Hrál jsem všechny díly Sherlocka Holmese které vyšli v češtině a pokusím se zde shrnout můj názor na poslední díl. Jelikož studio Frogwares nezpracovává hru inspirovanou Sherlockem Holmese poprvé a mají značné zkušenosti z předchozích dílu, očekával bych že budu vědět do čeho jdu z dalším dílem. Bohužel to tak jasné není a upřímně nevím co si s toho vzít.

Tento díl je velkou změnou a je to dobře hrozně moc se mi líbí prostředí a inovace které zde jsou. Titul vás vezme na fiktivní ostrov Cordona který je spravován jako open world a vůbec to neškodí. Ostrov je zpracován velmi dobře a dýchá na vás atmosféra 18st. někde ve středomoří. Tohle vnímám jako pozitivum i když grafika není vše podle čeho by se hra měla hodnotit. rozvržení budov a prostředí je super a opravdu mi to připomínalo město která si rádi projdete a budete ho chtít prozkoumat. Hlavní změnou je též věk Sherlocka jste zde jako mladý začínající detektiv. Společnost vám dělá kamarád John a bude vás doprovázet celou hrou. Narazíte zde na velmi skvěle zpracovaný příběh a to je na tomto díle asi to nejlepší. Příběh má zvraty, odbočky a doplňující časti. Máte zde hlavní linii i plno vedlejších úkolu, tohle se opravdu moc povedlo a nebudu k tomu říkat o co jde doporučím si příběh projít a nechat se okouzlit protože je to jako by jste četli knihu a to doslova jelikož v tomto díle je opravdu hodně čtení oproti předchozím dílům. Zůstalo zde několik osvědčených herních mechanik které jste viděli už v minulých dílech a to je paměťoví palác a rozhodování v cestě důkazu a domněnek. Také zde budete mít možnost zjišťování tekutin v laboratoři formou pokusu, rovnic a různých činidel. Přibylo vizuální poskládání běhu události v daném místě nebo případu. Také přibyl soubojoví systém který je zpracován moc dobře a bavilo mě dosáhnout cíle bez zabití protivníku, to bych nechal jako jedinou možnost protože zabíjení samotné my tam nesedělo tak jsem vždy jen využíval systém beze smrti. zavedení soubojového systému osobně vítám ale vím že ne každému to sedne.

Tady končí můj pozitivní vhled a pokud bych hru hodnotil jako samostatný titul byla by to super hra kde je skvělé prostředí, super příběh, krásná grafika i inovativní věci jako soubojoví systém nebo systém dedukce. pro nováčka série určitě krásná hra a vřele doporučuji.

Zde ta kritika proč dávám 75%. Hra se smrskla jen na abnormální povídání kde už jsem myslel že nehraji ale jen čtu nějakou knihu. Také dokola se opakující poskládá váním událostí co se kde stalo a analýzu chemikálii systémem matematického výpočtu a pár soubojů. Ano předchozí pozitiva se z druhého pohledu dají brát i jako negativa protože v tomto titulu nic víc neděláte. jestli jste hrávali předchozí díly každý díl měl plno hádanek, otevírání zámku a různé hlavolamy a to jsem čekal že zde bude také a ono ouhle ani jedna hádanka hra se smrskla na analýzu rozhovoru a pročítáni nekonečného množství dopisu. Také nechápu proč zmizel ukazatel lupy u prozkoumaní prostředí, ano vím že to nepřinesl tento díl ale z předchozího dílu kde lupu nahradilo kolečko zde udělají čtvereček no asi mam v sobě moc nostalgie. Za mě kvalitní hra pro nové hráče a Pro lidi co měli rádi rébusy tu zase trochu něco schází ale pořad je to kvalitní hra co doporučuji a věřím že plno z vás udělá radost.

Pro: Prostředí, příběh, zasazení a soubojoví systém

Proti: Mnoho rozhovoru, žádné hlavolamy a rébusy

+12

SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

  • PS4 70
Spongeboba mám rád a hra mě v rámci značky dokázala potěšit. Příběh je jednoduchý a hlavně stupidní, jako předloha. Hratelnostně se jedná o klasickou obyčejnou plošinovku, navíc o předělávku skoro 20 let staré hry, naštěstí jsem vychován podobnými hrami, takže se jedná o moji krevní skupinu. Většinu úrovní jsem si užíval, ale některé neměli uspokojivý design, včetně maličkostí jako třeba špatně (nepřesně) umístěné položky. Dále se mi vyloženě nelíbila nahodilost smrtelných zón, kdy jedna kaluž představovala náhlou smrt a druhá postavu pouze popálila, bez větší kompenzace. Možnost hrát až za 3 odlišné postavy s lehce pozměněným designem úrovní určený pro danou postavu bylo fajn ale oznámené pokračování hry tenhle aspekt snad více propracuje a zapracuje i na dalších neduhách. Nepřátelé byli rozmanití a jejich kosení je jedna radost. Souboje s hlavními bossy, se celkem úspěšně snaží působit odlišně. Jsou jednodušší ale tohle do podobného titulu prostě patří. K technickému zpracování dodám že se mi líbila grafika, i když bylo místy moc vyjasněno (až moc světlý obraz), hudba byla dostatečně Spongebobová a obecně hra běžela plynule bez pádů. Multiplayer jsem nezkoušel. Fanouškům jak seriálu tak plošinovek hru každopádně doporučuji, nejedná se o největší herní klenot ale svůj účel plní.

Pro: Svět a jeho postavy, hloupé dialogy a humor, nepřátelé, souboje s bossy, grafika

Proti: Některý design úrovní a maličkosti, občasné bugy

+12

Celeste

  • PC 90
Na testování Steam Decku jsem si nemohl vybrat lepší titul (BTW hra funguje perfektně i při spuštění z Itchia).

Docela se divím, že je tu tak málo komentářů. Myslel bych si, že Celeste bude mít na DB mnohem větší zástup fanoušků po tom jakému se (alespoň pokud vím) těšila celosvětovému přijetí. Je pravda, že mi taky trvalo docela dlouho tento titul konečně zkusit, ale to bylo hlavně proto, že poslední plošinovkou, kterou jsem hrál, byl upirátěnej rip-off Maria na 486ce asi před milionem let. Dovedu si představit, že obtížnost mohla být pro vetšinu ne-plošinovkářů taky docela překážka, ale ne nutně nepřekonatelná - stejně jako zdolání hory, vyrovnání se s vlastní identitou nebo vyřešení psychologických konfliktů, což jsou všechno témata, kterými se Celeste zabývá.

Celeste je nádherná, po všech stranách perfektně odladěná a moc rád bych řekl malá plošinovka, ale ona malá vůbec není. Je to taky jeden z důvodů, proč nedávám plné hodnocení. Kdyby měla hra tak 5-6 hodin, nešel bych pod zaslouženou stovku, ale odehrát hru mi trvalo skoro 14 hodin, během kterých moje počáteční nadšení docela odpadlo a v závěrečných levelech se pomalu začala dostavovat frustrace nad obtížností. Celeste rozhodně není jednoduchá hra, troufnu si tvrdit že i pro zkušené hráče plošinovek. Ze začátku mě výzva bavila, jako vždycky, navíc moje kompulzivní porucha sebrat naprosto všechny dobrovolný jahody dostávala sice zabrat, ale o to sladší ty jahody pak byly. Jak se ale z platformingu později stával víc a víc spíš flyforming, začal jsem citít, že se už spíš trošku vztekám. Umíral jsem, a hodně. I kdybych ubral jednu desetinnou čárku, tak bych se za to číslo styděl. Ale o tom hra je... překonat zdánlivě nemožné a vykašlat se na to, nad čím nemá smysl se trápit. Dyť je to jen blbá jahoda.

Až na délku hry a trošku spíš nezaslouženého rantu k obtížnosti ale nemám nic negativního, Celeste má nadherný vizuální styl, krásný pixelart a skvělou hudbu. Dobře se ovládá, není ani moc tichá, ani moc ukecaná. Vyprávění příběhu je lehké, pohádkové, ale zároveň se zabývá velmi vážnými tématy o sebepoznání, psychických problémech a přijmutí sebe sama, všechno velmi pěkně a citlivě podané. Po hratelnostní stránce vás v každé části čeká nějaká nová mechanika, která rozvíjí schopnosti Madeline překonat zdánlivě nepřekonatelné překážky. Některé mě bavily víc, jiné míň, ale po celou dobu hraní jsem měl pocit, že se učím něco nového a cítíl jsem, jak se zlepšuju.

No... a teď posbírat zbytek těch zasranejch jahod a pak už jenom.... B̶̨͎̺͙̘͉̘͈̟̬̝͐͆͒͑̋͛̅̅̇̽́̓͊͜-S̸͎̽̈́͒̊̀̈́̏̌̚Ĭ̶̺̙̙̻̬̆͒̅̀D̸̨͚͍͈͉͖̥͈͉̞̮͊͗͝E̸̡̛̟̰̣̦̳̩͂͌́͛̈̍͘S̴̡̡̙̮̼̜̫̟͈̿͋̄̚͜͝.
God help me.

Pro: Pixelart, příběh, hudba, ovládání, platforming

Proti: Délka

+12

Fallout 4: Far Harbor

  • PC 75
Herní výzva 2022

Obecně mám rád svět Falloutu. A to kvůli tomu, že mám rád post-apo, ale zároveň nemám rád depresivní světy. A právě takový je tento svět. Ukazuje svět po jaderné apokalypse v pozitivnějším světle, ve kterém se lidstvo po desítkách let pomalu dostává do něčeho vyspělý středověk. Je to svět, který nabízí obrovský potenciál pro kohokoli, kdo má dobrodružnou a podnikavou povahu. Možná právě kvůli falloutu mezi námi žije tolik Nuclear simpů.

Bethesda Game Studios je jeden z nejhorších vývojářů her na planetě Zemi. Nemyslím si, že je to tím, že by tam pracovali neschopní lidé. Aspoň ne na straně vývojářů. Na bethesdích hrách pracuje hromada lidí, kteří se zabývají samotným obsahem, ať už hudbou, grafikou, nebo budováním světa. Ale to, co si myslím je, že Bethesda prostě na tak veliké hry nemá. Takto velké hry vyžadují obrovské množství zdrojů, komunikací, spoluprací a někdo to celé musí řídit. Obávám se, že právě tam je problém.

Bethesda totiž nejen, že není schopná dát si čas a opravit svůj engine, nebo možná přejít na nějaký jiný a ten aktuální dát konečně k ledu. Ale není schopná ani využít potenciál svých světů. Víte kolik příběhů se ve světě Falloutu odehrává? A jakou má ve skutečnosti hloubku?

Dokázali byste si představit například film ze světa Bratrstva oceli? Nebo seriál o budování Nové Kalifornie? Jak se vlastně začalo pracovat na FEV? Možná by vás mohlo zajímat dění okolo Vault-Tecu? Nebo válka USA s ČLR a svět ve kterém lidé žili před válkou?

Myslím, že potenciál k prozkoumání světa Falloutu v ostatních médiích je dostatečně velký.


Ale teď už k samotné hře. Základní zápletka tohoto DLC je podle mě dobrá. Její provedení je tradičně bethesďácké, takže jako obvykle: Využití potenciálu 2/10.

Hráč v tomto DLC pátrá po nezvěstné slečně, ale následně se dostane do „šíleného“ dilematu, ve kterém vlastně má hned ze začátku celkem jasno jak volit. Když hráč dokončí hlavní příběh za Institut, technicky vzato jej vede a mohl by vydávat dekrety. A právě toto je pro hry od Bethesdy typické. Dosáhnete úspěchu, který vás posadí do čela nějaké frakce, ale přesto jste pro všechny ve frakci jen výkal na podrážce. Ačkoli byste mohli vydávat rozhodnutí a spoustu věcí na fungování frakce změnit, nic z toho udělat nemůžete, protože hra vám takovou možnost nedá. Přestože jako vedoucí Institutu by hráč mohl rozhodnout, že ačkoli by Institut věděl o Synteticích na ostrově, nejsou hrozbou a není třeba s nimi nic dělat. 

Věc, která mě nejvíce zaujala na tomto DLC je jeho svět, který mi přišel udělaný poměrně zajímavě. Je asi čtyřikrát menší, než svět hlavní hry, ale přesto má téměř obdobné množství obsahu. V některých ohledech i celkem originálního.

Nevím pořádně co víc o tom říct, Tohle DLC mě na první pohled celkem zaujalo, ale ve výsledku mě to nijak zvlášť neohromilo, ani neurazilo. Celkově je to stále takové nanicovaté, ale stále lepší, než NukaWorld, které jsem ani nedohrál.

Celkem by se mi líbilo, kdyby Bethesda konečně zvolila jiný přístup herních postav k hráči, než: „U Atoma, tobě se ukázala Matka, ty jsi vyvolený a všichni tě okamžitě přijímáme a budeme tě uctívat!!!“

Pro: Mount Desert Island z Maine tomuto světu dává poměrně obstojný vzhled, příběh ujde, některé vedlejší úkoly jsou fajn, žije tam zábavná svítící potvůrka podobná mořskému ďasovi.

Proti: Co k tomu říct, dělala to Bethesda. Poměrně častá nelogičnost, která narušuje zážitek. Nemohl jsem si adoptovat svítícího mirelurka.

+12

Dark Souls

  • PC 90
Dneska už fenomén Dark Souls byl vydán v roce 2011. I přes to, že má tenhle kousek už 11* let a v herním průmyslu je zkrátka starý, stále patří mezi špičky v žánru ARPG. Inspiraci a funkční mechaniky převzali vývojáři z původního Demon’s Souls, který vyšel na PS3 v roce 2009, a po každé stránce je vylepšili. PC verze na byla vydána v roce 2012, kdy vyšla jako Dark Souls: Prepare to Die Edition a to hlavně kvůli obrovské fanouškovské základně a petici s 93 000. podpisi. Bohužel až do dnes není oficiálně optimalizována na rozhraní myš+klávesnice, takže je pro klasického PC hráče nehratelná. Naštěstí jsou mezi fanoušky i perfektní programátoři, kteří se chopili příležitosti a vytvořili mody, které tyto nedostatky prakticky eliminují. Klávesnice s myší jsou tedy po menších úpravách velice dobře použitelné a hra se díky tomu dá projít skoro bez obtíží (pokud se nepočítá obtížnost samotné hry).

Hratelnost se téměř nemění v celé sérii už od tohoto dílu. Herní postava dokáže běhat, rollovat, blokovat, odrážet rány, útok, protiútok a s takovými základy vyslán do světa Dark Souls snažit se a umírat. Začátky určitě budou pro spoustu hráčů odstrašující, ale po likvidaci prvního bosse je celá hra jako procházka. Celá vlastně ne. První díl série je výjimečný v tom, že se před hráčem po odchodu z Undead Asylum, otevře svět a svobodné rozhodnutí je sakra špatná volba. Kdo zabloudí do lokací, ve kterých by neměl o dělat, umře a problém je o to větší, čím hloub se dotyčný odváží. Podobné případy zkrátka odradí útlocitnější hráče, kteří po několika neúspěšných pokusech s brekem utíkají a po návratu Dark Souls smažou. Monstra jsou holt ze začátku vysoko nad vašimi schopnostmi a po zjištění, že po skolení pár kostlivců, kteří jsou sakra tuzí, na vás čekají ještě desítky a stovky dalších, nesmíte ztrácet hlavu. Člověk musí zkoušet, objevovat a nenechat se odradit, na rozdíl od dalších dílů, kde je cesta vytyčena docela jasně. Po nabrání správného kurzu, jde už jen o to osvojit si schopnosti postavy, najít a vylepšit vybavení, kterého je opět široký výběr, a nakonec rozsekat všechny bosse… po zvládnutí jednotlivých taktik samozřejmě. Navíc je ve hře spousta zbraní a dalších věcí, které lze získat, pouze pokud o nich víte. Splnění úkolu nebo rozhovor v určité části hry, useknutí ocasu bossovi, abyste získali silnou zbraň a další věci, které jsou na první pohled skryty. Tento aspekt je pro nováčka zcela nepodstatný, ale při průchodu na NG+ opravdu pomůže.

Jednou z mála milých překvapení, kdy si hráč muže vydechnout a doplnit prázdné Estus Flasky, je nalezení bonfiru, který označuje (relativně) bezpečnou zónu a postupem hry taky možnost rychlého cestování. Většina bezpečných zón má svého ochránce, který hráče během návštěvy ochrání a bez jeho přítomnosti není možné bonfire využít.

Celý svět je protkaný tísnivou atmosférou, kdy se každou chvíli bojíte, co na vás vyskočí za dalším rohem. Strach je to oprávněný, protože umírání a ztráty duší si užijete do sytosti. Jednoduchá myšlenka a zdrcující průběh. Množství adrenalinu, endorfinu a všech dalších –inů vyplavených během téhle hry, udrží každého trpělivého hráče, který miluje výzvy (nebo trpí duševní poruchou, kdo ví), zaraženého hluboko ve své židli na několik dní i týdnů.

Co se týče děje prvního Dark Souls, tak se točí kolem naplnění proroctví, které praví, že jednou přijde prokletý nemrtvý. Šampion, který získá Lord Soul, navrátí oheň a nastolí Období Ohně. Hráč přebírá roli nemrtvého, který je po všech stránkách jen kost a kůže. Zamčený v cele, bez zkušeností, výbavy a po kapsách ani duše. Naštěstí se mu jednou naskytne možnost úniku a tím začínají desítky hodin naplňování proroctví. Během putování hrdina potká desítky smrtících nepřátel, na které platí různé taktiky, desítky hlavních a vedlejších bossů a samozřejmě i nemrtvé kolegy, kteří občas poradí, potěší nějakou nepotřebnou věcí nebo možností obchodovat a vyrábět. Někteří jsou sympatičtí, jiní méně, ale žádné setkání si nenecháte ujít, protože z něj vyplyne další střípek příběhu nebo profit.

Ač mi trvalo velice dlouho, než jsem se k tomuto dílu dostal (hlavně kvůli neschopnosti najít vhodný mode, který napraví optimalizaci), tak musím říci, že je to jedna z nejlepších herních sérií jaké jsem kdy hrál. Pro člověka, který má rád výzvy a nechybí mu trpělivost, je to povinnost. Pro ostatní něco co nikdy ani nevyzkouší, což je dáno tím, že tato série má celosvětové jméno náročné, drsné a neodpouštějící hry a každý hráč ví, o co jde, když se řekne Dark Souls.
+12

Crusader: No Regret

  • PC 75
Pokračování osudů statečného Silencera, který v předchozí jedničce zdrhl ze zničené orbitální stanice a přesunul se tentokrát sabotovat a likvidovat nepřátele na Zemskou souputnici Lunu.

Prostředí i hudba v deseti levelech jsou téměř totožné, změnilo se jen pár věcí: v rámci ovládání parakotouly vpřed a do stran, v rámci inventáře přibyly nové plasmové zbraně, kterých může hrdina nést bezpočet ( problémem je, že některé z nich usmaží protivníka na škvarek, který se nedá obrat ), stejně jako podvybavení v rámci rušiček, dekodérů a podobných pytlovinek ( nekonec jsem nejvíc využíval bomby, pochodujcí pavouky a samozřejmě lékarničky ).

Hlavní změnu jsem viděl v přísunu vražedných mechanických věčí - které metou rakety nebo plasmu a kyselinu či co a častokrát je musíte nejdříve z provozu jako první, abyste mohli právě těkou techniku zlikvidovat. Vývojáři dodali i pár vylepšení droidů a robotů - některé tyto mrchy se tváří jako výdejní automat a jakmile se k nim dostanete blíž, přetvoří se a zaútočí. Keycards jsou někdy pekelně maskované, stejně jako některé z otevíracích nebo rušících mechanismů, takže jsem se kolikrát zapotil při běhání po levelech. Druhý Crusader mě bavil stejně jako první - 75 %
+12

The Dark Pictures Anthology: House of Ashes

  • PS4 75
House of Ashes je zatím nejméně hororová část z antologie Dark Pictures. Je to způsobeno tím, že skupina postav za které hrajete, jsou po zuby ozbrojení vojáci. Vytrácí se tedy určitá část napětí, protože všechny bubáky můžete konec konců rozstřílet. Příběh se ze začátku rozjížděl slibně, ale pak se strašně pomalu, nezajímavě a dlouho vlekl, až se naštěstí dovlekl do finále. Přežila nám jenom jedna postava (tentokrát ta moje), ale vůbec nemám chuť si to někdy zahrát znova a vidět další možné scénáře, kdyby přežilo víc postav. Což je u tohohle typu hry škoda. Stejně jako v reálu, skončilo hledání Saddámových zbraní hromadného ničení nezdarem.

Pro: lokální multiplayer, vztahy mezi postavami

Proti: málo hororu, nic moc příběh

+12 +13 −1

Sniper Elite V2

  • PS5 70
Přes počáteční rozpaky jsem si hru nakonec celkem užil. Hra je to dnešní optikou už trochu neohrabaná, ale přesto svým důrazem na boj z větší vzdálenosti zvládá pobavit. U mě to přitom měla hra vlastně celkem těžké, na rozdíl od zjevně velkého fanouška série Chucka, sniperkám v akčních hrách úplně nefandím.

Hra nemá úplně povedený rozjezd a druhou misi kampaně bych se nebál označit za prakticky nejhorší. Postupně si však vše sedne a i když jde v zásadě o opakující se střelnici v tu větší, tu menší aréně, dokáže Sniper Elite V2 udržet hráčovu pozornost. Misí samotných je deset a i přes velmi podobnou náplň jsem neměl pocit ubíjejícího stereotypu. To je však dáno i tím, že nejde o zrovna trvanlivý kousek.

Osobně jsem se s hrou pral na nejvyšší obtížnost, ve které prakticky každá mise obsahovala určité kritické místo, kde jsem se na chvíli "zasekl". I přes to, že jsem pocitově snad polovinu času strávil na pár tužších místech, zabralo dohrání hry nějakých 14 hodin. Obtížnost "Sniper Elite", tedy ta nejvyšší, není úplně odladěná a nepřátelé s nesmyslně přesnou muškou s sebou nesou i občasný pocit nepříjemné frustrace. Na druhou stranu tak hře nechybí příjemný pocit zadostiučinění.

V2 přišel s dnes již dost provařeným "rentgenovým" pohledem při zásahu projektilu, který mě opět paradoxně otravoval spíše z počátku hry, později zejména během přestřelek se zašitými snipery nepřátel jsem si ho vlastně zvráceně užíval. Četnost efektu lze navíc regulovat.

Hra má v hrubých obrysech vlastně celkem zajímavý příběh, ale nedaří se jí ho příliš dobře vyprávět. Záporákům absolutně chybí tvář a jejich chrakter se tak vlastně omezuje na pouhá jména na odstřel. Chybí pár scén, které by budovaly napětí.

I přes nutnost korekce trajektorie, lze hru jen s těží označit za simulátor, což mi ale osobně vůbec nevadilo. Arkádovějšímu pocitu ze hry dopomáhá i místy trochu divná umělá inteligence. Ta je ale spíš nevyvážená, než vyloženě špatná, protože občas jsou nepřátelé schopni koordinovaného postupu doprovázeného palbou, kdy nebudete vědět, kam pálit dřív. Ovládání je trochu nepříjemné a kvůli zdlouhavým animacím je třeba házení granátů vcelku neintuitivní a riskantní.

Hru jsem dohrál v podobě remasteru z roku 2019 (kdysi s původním vydáním jsem krátce hrál i originální verzi) a ten po grafické stránce vypadá obstojně. Samozřejmě nejde o žádný skvost, ale jistá vylepšení jsou znát. Toto tvrzení lze ostatně aplikovat na celou hru. Nejde o nic vyloženě skvělého, ale zabavit dovede zdatně. Navíc byste za ni dnes už neměli dát víc než pár desetikorun.

Hodnocení na DH v době dohrání: 66 %; 191. hodnotící; digitání verze PSN

Pro: Vcelku zábavné střílení; zpomalené záběry; druhoválečné prostředí; zadostiučinění po zdolání obtížnějších pasáží

Proti: Nevyvážená umělá inteligence; občasná frustrace; lehce nepříjemné a nepřesné ovládání; mizerný způsob vyprávění příběhu

+12

Enlisted

  • PC 70
Enlisted je druhoválečná multiplayerová akce, která by podle prvotního dojmu mohla vzdáleně navozovat dojmy dobrých časů Battlefieldu nebo Call of Duty, nicméně tak jednoduché to úplně není... no vlastně je to na míle daleko. V tuto chvíli je hra ještě stále ve fázi předběžného přístupu, takže je možné, že v konečném výsledku tu pár věcí ještě přepíšu a nebo změním pohled úplně, těžko říct. Předběžný přístup trvá na můj vkus už docela dlouho a já v této fázi hraju hry poměrně nerad, ale tady jsem udělal výjimku. No a tak po několika desítkách hodin bych už se asi mohl podělit o nějaké ty dojmy. Pár jsem jich totiž nasbíral.

Na rovinu hned říkám, že populární War Thunder jsem nehrál a toto je tak moje první setkání s ruským Gaijinem. Nebudu lhát, chvilku mi trvalo, než jsem si zvykl na pro mě poněkud neobvyklé rozhraní v hlavním menu a vůbec celkově zvláštní pojetí hraní v tom smyslu, že neovládáte pouze sebe, ale rovnou celou jednotku. Do teď si vlastně nejsem jistý, jestli mi to vyhovuje a nebo ne... Na první pohled to vypadá celkem snadno, jste v hlavním menu: vyberete si kampaň, kterou chcete hrát, zmáčknete "ready" a jen čekáte, až vás to připojí do hry. Při bližším průzkumu ale zjistíte, že v hlavním menu je toho hafo k průzkumu. Jedna věc je, že tam celou svoji jednotku můžete vyzbrojit, levelovat, trénovat, přidávat perky nebo klidně i celou jednotku vyměnit za jinou! Dál pak máte také jakousi kartu prvků, kde můžete zvyšovat počet vojáků v útočné skupině a nebo pak další karta sloužící k vylepšování držení zbraní, které pak můžete samostatně taky vylepšovat.... a fuuuuuu.... Jako je toho hafo, uživatelsky moc přívětivé to není a i když se v tom dá zorientovat, nevím, jestli tyhlety záležitosti chci u takové hry řešit. Nicméně dobrá, přistoupil jsem na to a chci tedy hrát.

Jak jsem říkal, před hraním samotným vyberete kampaň, kterou chcete hrát. V Enlisted jich je v tuto chvíli několik: Invaze v Normandii, Bitva o Moskvu, Bitva o Tunis, Bitva o Berlín a Bitva o Stalingrad. Každá kampaň je samostatná, tedy v každé začínáte nanovo a musíte levelovat úplně od začátku. Jestli je to klad nebo zápor nevím, neobtěžovalo mě to, ale nijak jsem z toho radostí taky neskákal. Jednotlivé kampaně jsou podle mě zatím dost nevyvážené, užil jsem si nejvíce Normandii a Moskvu, které jsou nejstarší a zároveň tedy také nejvyváženější. Z těch novějších se mi zatím hodně líbí Tunis, ale má to zatím celkem mouchy. Na výběr máte vždy jednu ze dvou zúčastněných stran, kde každá má k dispozici nějakou výbavu a jak jsem říkal výše, každou pomalu levelujete a zlepšujete.

Zde se dostáváme k těm hořkým věcem. Hra je zadarmo, tedy každá věc, která je lepší než to co máte, je k zaplacení za herní měnu, kterou lze nakupovat za reálné peníze - pardon - ZA NEHORÁZNÉ REÁLNÉ PENÍZE. Zároveň tam je pitomá pay-to-win mechanika, kdy hráč. který si platí Battle Pass má neomezené - nebo minimálně méně omezené - pěší jednotky k nasazení. Platící hráč má tedy jednoduše řečeno víc vojáků než vy a častokrát to je znát na průběhu a výsledku bitev. Vojáky levelujete poměrně rychle, můžete si pomáhat kartičkami, které získáváte za bitvy, plníte denní výzvy, které vás posouvají vpřed a máte za ně odměny, některé užitečné, jiné méně. Je to prostě takový management, který je pro úspěšné hraní nutný. Škoda jen, že zvyšování vaší úrovně jde celkem pomalu. Abyste se totiž dostali k těm pěkným věcem, jako je třeba Thompson, tak musíte strávit desítky hodin grindováním expů, což nepotěší.

Zlepšuje se to ve chvíli, kdy vkročíte do hry, jó to už je potom jiná muzika. Jedná se klasickou FPS střílečku, takže hratelnost pochopíte velmi rychle. Na bojišti ovládáte jednu postavu, ale s ní tam pobíhají i kolegové z jednotky, o které je dobré starat, tedy dávat jim rozkazy. Samozřejmě to dělat nemusíte, ale UI vašich companionů je na úrovni kalkulačky, takže dokážou někdy zdechnout jak vepři na porážce. Ve chvíli, kdy zabíjí ale vás, přepínáte se do jednoho ze svých vojáků, můžete si tedy vybrat. Lze to činit i při hře, což je někdy fajn, když vám dojdou náboje, kterých je někdy opravdu pomálu, obzvlášť u sniperů. Lze také ovládat tanky a letouny, které mají samostatné skupiny, ale tomu jsem moc na chuť nepřišel. Naopak často jsem se dostával do stavů, kdy mě tanky a letadla tak trošku srali a pochyboval jsem, zda by vůbec měli mít ve hře místo.

A to je v zásadě ono, bojujete, dokud můžete, buď prohrajete nebo vyhrajete. Hodně záleží na spoluhráčích. Máte také možnost vytvořit asi (reálnou) čtyřčlennou jednotku se svými přáteli a bojovat tak společně, trochu víc strategicky, což mi přišlo super.

Po většinu hraní jsem se poměrně bavil. Někdy to kazí ta umělá inteligence, nutnost manažovat si tu skupinu, na což prostě někdy náladu nemáte a sem tam nějaký bug typu zaseknutí se ve skále. No možná jsem ještě párkrát přistihnul spoluhráče, jak mě střelil přes zeď, což definitivně nebude herní mechanika, ale což... Klady zde ale minimálně vyvažují zápory, jelikož některé momenty dokáží být opravdu epické a například pocit, jak postupejete frontou a drtíte obranu soupeře, je opravdu skvělý. Enlisted navíc celkově vypadá a zní hezky, což určitě potěší, byť se asi nejedná o to nejlepší, co trh nabízí. Ze zbraní se taky střílí velmi dobře a tempo je příjemně nastaveno tak, že hra není tak frenetická, jako třeba Call of Duty. Mapy jsou zpracovány velmi pěkně a působí věrohodně. Uvidíme, jak se to ještě pohne, až hra vyjde v plné verzi.

Máte-li chuť zkusit nějaký multiplayer a unavuje vás Battlefield, baví vás 2. Světová válka a chcete něco alespoň trošku taktického, zkuste Enlisted. Ostatně je to zadarmo, takže vám to sežere maximálně trochu času. Peníze bych ale doporučoval do toho neinvestovat.

Pro: epické bitvy gigantických rozměrů, variabilita zbraní a vojáků, hratelnost

Proti: Pay-to-win mechaniky, nutné grindování na lepší vybavení, zatím nevyvážené kampaně, nudný management

+12

Sniper: Ghost Warrior Contracts 2

  • PC 60
Prakticky bych skoro celý svůj komentář z jedničky mohl zkopírovat i sem, protože se jedna o to stejné v dobrém i zlém, jen místo bledě modré tady převažuje žluto hnědá aneb z promrzlé Sibiře na rozpálený středo-východ...  

Umělá inteligence má stále velké mezery, problematický save systém, nechybí respawn nepřátel za zády, otravný parkour jen tam, kde se to autorům zrovna hodilo, vzhledem k délce hry působí nakupování nových zbraní a vylepšování dovedností poněkud excesivně, postava má stále problémy zdolat malé překážky bez toho, aniž by se na nich nezasekla a zůstaly hromady glitchů a bugů. Na druhou stranu, Cryengine vypadá a hýbe se velmi dobře a gunplay je příkladný.

Novinkou je odstřelování na extrémní vzdálenosti nad 1km do míst, kam se hráč nemůže fyzicky dostat. Všudypřítomné hromady vojáků je potřeba postupně ukrajovat, odlákávat je od jejich kumpánů a v případě vyvolání poplachu se poprat s utíkajícím cílem a nějakým tím minometným odstřelováním. Vylepšená bullet kamera přenáší k hráči možnost detailního zkoumání devastujících účinků projektilů na lidské tělo, především pak brutální rozstřiky hlavy.

K dispozici je nově luk zvaný R4M-BOW. Působí trochu jako easter egg, není součástí žádného DLC a kromě toho, že se do hry příliš nehodí, je zároveň absolutním overkillem sekundárních zbraní. Pohyb s ním je rychlý, obyčejným šípem se dají likvidovat naprosto tiše nepřátele i na střední vzdálenost, jedovatým šípem pak celé skupinky. A výbušnými se dá likvidovat všechno ostatní. Raven může nosit třicet kusů šípů od každého druhu už v základu, což stačí na likvidaci malé armády. Dobrovolně jsem se ho vzdal, protože hraní s ním bylo až příliš jednoduché.

Dvojka obsahuje čtyři hlavní mise - dvě na extrémní vzdálenosti, dvě klasiky na malé a střední vzdálenosti. Každá má herní dobu kolem dvou hodin (na nejvyšší obtížnost), k tomu jedna tréninková a dvě bonusovky. První bonusovou jsem proběhl za 10 minut, ta druhá už představuje plnohodnotnou misi, uvolněnou zdarma. Považuju ji ale za nejhorší část hry, kvůli nutnosti parkouru mezi jednotlivými částmi mapy a úkoly, které se dají splnit až překvapivě rychle a lehce.

I přes průměrná hodnocení se série těší velké oblibě, o čemž mj. svědčí i příprava třetího dílu. Milovníci snajpení moc možností volby nemají a CI Games docela obratně zacelují díru na trhu, přestože neustále dokola opakují ty stejné chyby.

Hodnocení: ✰✰✰
+12

Codename: Panzers - Phase One

  • PC 85
O Codename Panzers jsem se dozvěděl z Levelu, kde jsem snad i zkoušel nějaké demo a vydání hry jsem společně s recenzemi nedočkavě vyhlížel. Hra totiž lákala na tu dobu přelomovými efekty (vizuálními i zvukovými), tři hratelné národy, navazující kampaň (ale koho by u takové hry zajímal příběh, že?) a především odlehčenou hratelnost, kdy nestavíte žádnou základnu, neverbujete jednotky ani netěžíte žádné zdroje.

Jádrem hry je totiž efektivně spravovat poměrně malou jednotku ozbrojenců a pěchoty, kterou máte k dispozici a snažit se o nikoho nepřijít. Způsobů, jak toho docílit je na tak "jednoduchou" (myslím, že hra neobsahuje žádné komplikované herní nebo taktické principy) poměrně dost. Můžete se samozřejmě soustředit na mohutnou sílu těžkých tanků a s opatrností, aby se Vám nikdo nedostal do zad, všechno likvidovat a tlačit před sebou. Nebo se naopak můžete specializovat například na pěchotu, kdy odstřelovači a kulometčíci pokryjí pěchotu, zatímco protitankoví střelci a raketometčíci položí miny a likvidují obrněnce z obsazených budov. Nebo se naopak soustředit na odstřelovače s velkým dohledem a dělostřelectvem, které to pokosí z dálky, což byla strategie, která nejlépe fungovala v Blitzkriegu a Sudden Strike. Nebo raději použijete na tank plamenometčíky, posádku, která z rozžhaveného kolosu vyskočí, postřílíte a zchlazený tank následně obsadíte a opravíte, aby sloužil pod Vaším velením?

Vše je totiž otázkou zdrojů. I když žádné peníze, zlato ani ropu netěžíte, za splněné hlavní a sekundární úkoly (občas se v některé misi objevuje i nějaký ten skrytý) dostáváte prestiž a za tu si pak mezi misemi kupujete další jednotky nebo těm stávajícím dokupujete vybavení. A zde si právě musíte rozmyslet, jestli se Vám vyplatí koupit jeden těžký tank nebo raději odstřelovače a tři děla. Nebo raději celou četu pěchoty? Zapomenout nesmíte ani na opravárenské vozidlo nebo vozidlo doplňující munici. Jednotky v průběhu misí levelují, takže je dobré si stavbu armády rozmyslet brzo, abyste pak před závěrečnými misemi neprodávali dělostřelce s maximálním hodnocením čtyř hvězdiček a nekupovali nevycvičené tankisty.

Jak jsem napsal dříve, hra obsahuje kampaň pro tři národy a hra Vás sice upozorní, v jakém pořadí byste měli hrát a jak navazuje příběh, stejně Vás neomezuje a začít můžete u koho chcete. Proto jsem byl rád, že jsem se mohl jako první pustit do kampaně za Sověty. Kampaň má téměř 30 misí (11 za Němce, 8 za Sověty a závěrečná 9 za Spojence) a jsou opravdu rozmanité. Od klasických "vyčisti mapu" po obsazování důležitých budov, ochranu konvoje, eskortní, bránění se určitou dobu, zaminování cest, odříznutí postupu, záchranné mise, atd. Komu by nestačila kampaň, hra obsahuje ještě poměrně hodně map do skirmishe, kde už ale samozřejmě příliš neřešíte levelovaní jednotek mezi navazujícími misemi.

Strany jsou opravdu rozdílné, každá disponuje svoji dobovou technikou a pěchotou, navíc se Vám ty nejlepší jednotky odemykají v kampani až postupně. Důležité je taky zmínit, že ač je hra kompletně v češtině (titulky), každá strana mluví svým vlastním jazykem, což mám u her strašně rád. Rusové mluví rusky a Němci německy. Každý národ má i svého hrdinu (Spojenci mají dva - jednoho Američana a jednoho Brita), který Vás v kampani provází a o kterého nesmíte přijít.

Do záporů bych asi zařadil určitou jednoduchost. Ať už to, že vlastně nespravujete žádnou základnu, nevyrábíte jednotky a management je tu opravdu základní, po jistou zjednodušenost mechanismů, kdy je například životnost tanku znázorněna číslem a srdíčky, což mě osobně nevadí, ale vím, že některým fanouškům Blitzkriegu a Sudden Strike to moc nešlo rozdýchat.:-)

Jo, a hra Vás samozřejmě za každou úspěšně splněnou misi odmění reálným dobovým vyznamenáním, takže milovníci medailí tady budou mít žně.:-)

Pro: Čeština, svoboda výběru kampaně, kampaň jako taková, složení armády, hrdinové, medaile

Proti: Pro někoho příliš jednoduchá správa armády, žádné základny, ale mně osobně to nevadilo

+12

Call of Duty: Roads to Victory

  • Vita 80
Hra, která je primárně udělaná na konzoli PSP. Ovládání počítá s tím, že nemáte k dispozici páčky. O to víc je zde asistentů na míření nebo zóna tolerance, kdy vám hra ještě uzná zásah, i když reálně střílíte vedle. Pohyb je tady tak pomalý, že jsem často kontroloval, jestli náhodou nejsem v pokleku nebo, jestli přeci jenom neexistuje tlačítko pro běh. Design tak lineární a koridorový, že chvílemi opravdu můžete nabýt pocit, že hrajete kolejnicovou střílečku.

Roads to Victory jsem měl ale možnost zahrát si na Vitě. Hře to na zábavnosti hodně přidává. Rozhlížení a úkroky je možné navolit na páčky. Díky tomu a zároveň díky její pomalosti jsem mohl v pohodě vypnout všechny asistenty co jdou a hru spustit na obtížnost hardened. Průchod hrou byl úplně v pohodě. Bez zbytečné frustrace. Obtížnost byla přesně tak akorát, aby to zároveň byla trochu výzva. Na Vitě se to ovládá parádně. Jediný asistent, kterého se nedá zbavit je pomoc přes mířidla. Jakmile zmáčknete zoom přes mířidla, hra vás v nějaké toleranci automaticky zaměří přímo na nepřítele.

Hlavní tahák všech Call of Duty vždycky byla atmosféra a explozivní hratelnost, která vždycky hráče vtáhne do hry. Roads to Victory s této laťky nepolevilo. Pořád tady funguje takové to, že v dešti kulek a neustálých výbuchů kolem konečně připevním nálož k dělu či tanku a mám pět sekund na to, dostat se z dosahu. Konzolové verze Call of Duty mohou trpět jedině tím, že jsou tak zábavné, jak se je hráč naučí ovládat. To je přesně případ Roads to Victory. Za celou dobu hraní mě ve hře nevyrušovaly žádné chyby. Jediné, co mě párkrát naštvalo byly projeté cílové zastávky v MHD. Místy mě hra až překvapivě vtáhla a celkově mě bavila víc než ambicióznější Call of Duty 3.

Hra má perfektní zvuk. Na uzavřená sluchátka jako dělaná. Jako, že spousty her na kapesní konzole můžu hrát klidně bez zvuku. U Roads to Victory mi ale vždycky stálo za to sluchátka na pár zastávek vytáhnout z báglu. Zamrzela mě ne moc dlouhá herní doba. Sice jste motivováni udělováním medailí za přesnost, počet headshotů nebo rychlost jakou dokážete projít level. Je pěkné, že se vám za to otevírají různé bonusy a tím hra nutí k opakovanému hraní. Mě už by ale k opakovanému hraní motivovala snad jen přítomnost trofejí s propojením na PSN. To bych platinu zkusil s chutí (pokud by teda do toho nebyl zahrnutý mulťák).

Dobrá volba na cesty.

" Ticho jako v hrobě "

Pro: atmosféra, která vtáhne do hry, perfektní ozvučení, perfektní ovládání na Vitě

Proti: příliš krátké, spolubojovníci běhají rychleji a lezou do rány

+12

Nemesis: The Wizardry Adventure

  • PC 65
Poslední díl ze slavné RPG série od Sir-Techu. Po podařené osmičce jde o velký propad. Nejde už o tradiční RPG, ale jednoduchý mix RPG a adventury, kde ani jeden prvek nefunguje ideálně. Souboje byly zjednodušené na minimum a jsou triviální a realtimeové. Puzzly ve hře jsou spíš primitivní a hlavu moc nezaměstnají. Fanoušci RPG a hlavně série Wizardry budou hodně zklamaní. Hráči nezatížení původní sérií přistupující ke hře s čistým štítem si ji můžou oblíbit a užít.
+12

Dying Light 2: Stay Human

  • PC 75
Opravdu jsem se těšil na tuto hru.
První díl mě bavil, připomínka na staré dobré časy Dead Island je ke nezaplacení a do toho parkour styl famozní. To bylo zase moje Mirror´s Edge. Přišel druhý díl - super zase zombíci a můj největší postrach z běhajících zombíků se zase vrátil.
Začátek slušný, úvod do děje, začátek strachu z prozkoumání prázdné budovy plné kostlivců + jsem se těšil také na to, že uvidím herečku, která hrála v marvel seriálech.
2 - 3 hodinky hraní mě bavily jenže... - jsem hráč, který se snaží hru dohrát na 100% a sem tam počítá taktéž s úkoly, které se budou opakovat. A bylo to zde - první část města, prohlídka a prozkoumání dobrý, zápletka děje se rozvíjí a začalo - skoč támhle, dones tohle, přines tamto.... Než jsme se dostali do hlavního centra.
Chvíli zase skvělý, nové mise, lokace atd.. a pak najednou uběhly 3 měsíce a já hru ani nezapl. Pro mě tato hra působí tím stylem, že na ni hráč musí mít chuť. Pokud ho nebaví nebo nenajde tu správnou "slinu", tak hru klidně nechá nainstalovanou na ploše jako to bylo v mém případě.
Až před nějakým měsícem jsem se do hry pustil a dohrál ji až do konce. No... Mohlo to být zakončené trošku dramatičtěji nebo dokonce víc šokovaně, ale co budiž. Hra dohrána a já jí musím dát 75%. Chybí mi to gro se do hry vracet.

Pro: Příběh, možnost volby rozhodnutí. slavná marvelovská herečka, grafika.

Proti: Repetetivní úkoly, chut si to znova zahrát.

+12

SnowRunner

  • PS5 85
Každý z nás jistě hrál už nějakou tu závodní hru, kde se řítíte šílenou rychlostí v neuvěřitelně drahých autech. Ve většině případů tomu v mé knihovně her je tak, ale SnowRunner je odlišný. Nevsází na rychlé reakce při rychlé jízdě, právě naopak. Titul plynule navazuje na předchozí díl Spintires (dnes spíše známý jako MudRunner), i když náplň činností je rozmanitější. Navíc má všechno, co by sequel měl mít.

Od předchozího dílu, došlo k znatelnému rozšíření přepravovaného materiálu, a to je velké plus. Nebudete se tedy tahat jen s kousky dřeva, ale přepravovat materiál od náhradních dílů, přes stavební materiál, jakým jsou cihly, betonové desky, až po vrtací soupravy a nadměrné náklady. V tomto kontextu je množství rozličných materiálu opravdu bohaté.
V principu jde stále o staronové přepravování zadané komodity z bodu A do bodu B, avšak náročným až extrémním terénem, který prověří jak vaši schopnost trpělivosti, tak také systematické plánování doplňování paliva. Co omezuje váš dojez? Jednak je to velikost nádrže, a potom také aktuální spotřeba uváděná v litrech za minutu. Zní to sice velmi zvláštně, ale díky tomuto systému spotřeby zjistíte, že vaše vozidla mají astronomickou spotřebu. Neočekávejte, dojezd stovky kilometrů, ale spíše dvacet pět minut až hodinu času. Dobře zvolená taktika přepravy, tak může ušetřit čas i palivo. Doplňování „černého zlata“ je realizováno formou čerpacích stanic, či doplnění z cisternových vozů.
Pokud to doposud znělo jako příjemně odpočinková záležitost, potom tou největší výzvou jsou cesty a terén. Dopravit nadměrný náklad hustým bahnem, přes rozbouřenou řeku až po zasněžené oblasti, je dobrou zkouškou vašich nervů. Nemálo náročné jsou rozbořené peřeje, hluboké močály, kamenopády, nebo zledovatělé cesty

Základní hra bez rozšíření nabízí tři hlavní lokace, a těmi jsou Michigan, Aljaška a Tajmir. Od sebe navzájem se velmi liší, zatímco Michigan je kombinací silnic s kamením a bahnitými lesními cesty, tak Aljaška je rovnoměrně rozdělena na zpevněné silnice a zasněžené oblasti až zamrzlé vodní toky. Tajmir, který oproti předešlým lokacím se nachází v Rusku. Tomu také odpovídá terén, hluboké bahnité cesty prolínající se s močály.
Všechny tři lokace jsou rozděleny na čtyři menší mapy. Zpočátku je většina prostředí na mapách zakryta, lze jí odkrýt prozkoumáváním po cestách, nebo dosáhnutím vyhlídkové věže. Tyto vyhlídkové věže otevírají poměrnou část krajiny, avšak se nacházejí většinou na hůře dostupných lokacích. Způsob, jakým otevíráte jednotlivé kusy zakrytých míst evokují silnou inspiraci u Assassins Creed. 

Bez ohledu na zvolenou lokaci, všechny májí společný cíl a tím je ropa. Zatím co v Michiganu budujete ropný vrt, na Aljašce, v Rusku v obou případech hledáme naleziště ropy. Vyjma plnění úkolů pro korporace, jsou přítomny i pomoc místním osadám, případně jejich obyvatelům a výrobním závodům. Vedlejší mise jsou tvořeny vytahováním uvízlých vozů, doručením požadovaného nákladu, opravy poničených strojů až po odstranění překážek z cest a rekonstrukci poničeného potrubí. Právě opravování překážek odemyká snadnější způsob dopravy do objížďkami dostupných míst. Úspora času, pohonných hmot a lepší sjízdnost, třeba otevřením mostu přes divokou řeku, ve výsledku bude primárním cílem každé mapy. 

Pokud vás přestane bavit vozit jen materiál, můžete zkusit výzvy, jež jsou tvořeny formou závodů. Liší se svým zaměřením, jednou jde o snahu v co nejkratším čase doručit náklad, pokud možno s minimálním poškozením. Podruhé projetí kontrolních bodů z pohledu řidiče až dosažení těžko dostupných vrcholů bez časového omezení. Dosažené splnění je hodnoceno zlatou, stříbrnou či bronzovou medailí.
Za plnění úkolů a výzev dostáváte peníze a body zkušeností. Ve specifických misích lze získat také nový vůz. Ve hře máte systém postupu na vyšší úroveň, takže spolu s novým levelem se otevře i další vylepšení. Některé součástky umožňují lepší vybavení vozu, to ne jenom po stránce výkonu, ale i po vzhledu. V garáži se tak můžete v množnostech vlastněných peněz, vyřádit dosyta. Nejdůležitějším prvkem výměny jsou pneumatiky. Zde platí pravidlo vyšší úroveň, lepší kus. Třeba takovou Aljaškou jen obtížně projedete bez sněhových řetězů. Podobné je to i u bahna, kde bez pořádného vybavení jednoduše zapadnete. Poslední záchranou se pak stane naviják, jeho vylepšením se lze dostat ze situacích blízkých infarktu. Nejužitečnějším se v tomto smyslu stal autonomní naviják, který je funkční i pokud neběží motor, třeba přetočením náklaďáku na bok. Pokud dojde k převrhnutí přívěsu, potom dost často vypadne převážený materiál. Nejjednodušší se v takové situaci jeví nákladový jeřáb, umožňující zpětné naložení a upevnění nákladu.
Modifikací vozů a kamionů lze vytvořit od těžkého jeřábu, přes servisní vůz, cisternovou nádrž, bočnice až po rampu pro vozy, či uchycení pro specifické přívěsy. Možností připojení přívěsů, závisí od typu použitého vozidla. Nákup a prodej přívěsu provádíte ve vyznačeném čtverci. Zaparkované přívěsy lze nalézt i svévolně po mapě. Vybrané vozidla, umožňují i přepravu servisních součástek, náhradních kol, či kanystrů s palivem. 

Při hraní platí pravidlo, čím rychleji chcete daný úkol dokončit, tím pravděpodobnější je selhání. Za to ten neochvějný pocit blaženosti, když splníte náročnou misi, je k nezaplacení. Při přepravě dosti často zapadnete ať už v bahně, vodě, sněhu, nebo močálu, hlavní je zůstat rozvážným a pokusit se ze situace dostat pomocí správného uchycení navijáku. Pokud ani ten nepomůže, musíte odpojit přívěs, pokusit se vytáhnout pouze vozidlo, posléze i návěs. Nastane-li situace, že nejde vyprostit ani vozidlo, zůstávají pouhé dvě možnosti. Za prvé vezmete nový vůz, dojedete vytáhnout ten předešlý. Tou druhou možností je vrácení do garáže. Návrat lze realizovat pouze bez přívěsu. Osobně se mi to stalo několikrát, a to těsně před doručením zakázky, což dokáže opravdu vytočit. Systém navrácení do garáže hodnotím jako nešťastný, obzvláště v mapě, kde není přítomná garáž.
Pokud vás hra zaujala, ale nemáte svatou trpělivost, tak se tomuto hardcore offroad simulátoru vyhněte. Nejde o simulátor, jeho ovládání je spíše arkádové, i když hra umožňuje připojení volantu a pedálů. Pokud nemáte zkušenosti z předešlého dílu, důkladně si nastudujte co, který přívěs vyžaduje, ušetříte si čas a nervy. 

Musím konstatovat, že po vizuální stránce na PS5 jde o úžasně odvedenou práci, neboť detaily funkčních prvků vozů jsou fenomenální kopií skutečných vozidel. Prostředí map je až dech beroucí, plnící vysoký standard. Horší už je zpracování chování prostředí pod koly. V jednom případě jsem se zasekl, neboť jsem před sebou tlačil vrstvu bahna. K tomuto bych rád uvedl, že i po stránce fyziky jsou zde značné rozpory s realitou. Naleznete tu tak bahnitou cestu, skrze jíž projedeme bez sebemenšího problému. Při výjezdu z tohoto „bahna“ zapadnete, ve vrstvě, působící vizuálně jako méně hluboká oproti předešlé pasáži. Další nesrovnalostí jsou stromy. Pokud má strom více jak patnáct metrů, lze k němu připojit naviják a přitáhnout se, menší stromy naopak vytrhnete ze země. Pod stromy a okolo cest jsou popadané větvě, přesněji „super větve“ umožňující přitáhnutí i dvaceti tunového náklaďáku. Pak tu jsou větve přímo na stromě, pokud je vychýlíte o pár stupňů neumožní vám projet.

Pokud jde o naprogramování fyzického poškození, nemohu se zbavit pocitu, jak špatně je provedený. Náraz do skály vám ubere jednotky poškození, kdežto letmí dotyk svodidel bych přirovnal k najetí na protitankovou minu. Jsou to pouze dílčí věci, shazující výslední požitek z hraní.
Náročné je to i s kamerou, ta čas od času se nesmyslně vychýlí, abys se vrátila zpět. Problém je i pokud převážíte objemný náklad, kdy vaše kamera vidí skrze převážený materiál. Při pohledu z kabiny řidiče, tento problém nenastává.
Zvuková stránka je velmi průměrná. Možnosti nastavení zvuků minimální. Nejhorší je nemožnost vypnout zvuky skrze výstup v ovladači dualsense. Zvuk při píchnuté pneumatice je vyloženě otravný. 

Opravdová zábava začíná, pokud se plnit úkoly vydáte ve větším počtu. Hra umožňuje hrát současně až ve čtyřem hráčům. Jedinou vadou na této zábavě je, že pokud jste návštěvník, získáváte pouze zkušenosti a peníze, zatímco hostiteli se započítají i mise splněné návštěvníky. Ve více lidech se plní úkoly jednodušeji a rychleji. Během těchto kooperací se lze pohybovat pouze v lokaci, kde je i hostitel. Přesněji v Michiganu, Aljašce nebo Tajmiru. Pokud jde o možnosti vozů, lze využít vozidla, vlastněné v garáži dané lokace. Máte možnost řídit i vozy hostitele, avšak bez možnosti jejich vrácení zpět do garáže.
Základní hra při splnění všech misí a úkolů, může přesáhnout i více než dvě stě hodin. Hra nabízí i dalších 8 rozšíření. Ty můžete koupit jednotlivě, či zainvestovat do tzv. „Year passů“. Za zajímavost stojí zmínka, že hra obsahuje i české Tatry. V rozšíření dokonce obnovujete i provoz továrny, na tyto skvosty, bohužel ta se nenachází v Česku, ale v Rusku. 

SnowRunner je náročnou terénní simulací mající sice chyby, ty však vyvažuje svojí zábavností. Oproti předešlému titulu, jde o zdařilý posun. Jelikož hra nemá konkurenci, stává se průkopníkem, jestli se stane ikonou svého žánru, ukáže až čas.

Pro: vizuální stránka, velké množství činností, kooperace více hráčů

Proti: fyzika hry, zpracování zvuků, kamera

+12

Agony

  • Amiga 55
Agony byla už v době vydání přijímána s výhradami, přesto ji dnes najdete snad v každém přehledu nejlepších shmupů na Amigu. Jak si to vysvětlit? Řekl bych, že klíčem k této minizáhadě bude výrazné a poměrně originální výtvarné zpracování hry, díky němuž se každému hráči snadno zapsala do paměti. Není mnoho stříleček, kde byste ovládali sovu a pohybovali se v prostředí, které vypadá jako obálka časopisu Ikarie.

Oč zajímavější je Agony na pohled (a částečně na poslech), o to fádněji se hraje. Umístění nepřátel působí nahodile. Sprity jsou moc veliké, což ztěžuje manévrování (v prvních levelech naštěstí nepříliš potřebné). Tomu nepomáhá ani fakt, že místo raketky s pevným tvarem ovládáte sovu divoce mávající křídly - je těžké poznat, kdy se vyhnete a kdy budete zasaženi. Některá nebezpečí jsou špatně vidět, protože splývají s pozadím.

Obtížnost má překvapivě pomalý náběh, takže začátek je velmi jednoduchý a do pekelné obtížnosti hra vystoupá až v posledních dvou levelech. Takže klíčem k úspěchu je zahrát první levely co nejlépe a nasyslit si power-upy, díky kterým se dostanete přes levely závěrečné.

Agonie to naštěstí nebyla. Ale euforie taky ne.

Pro: výtvarné zpracování, sovičku do každé rodiny

Proti: špatně viditelní nepřátelé a projektily, obtížné manévrování

+12

Commander Keen Episode 2: The Earth Explodes

  • PC 75
Druhý a třetí Commander Keen je pro mě velká neznámá. Po zklamání, které mi přinesl Commander Keen Episode 1: Marooned on Mars jsem si mírně spravil chuť na Commander Keen: Keen Dreams a nakonec jsem se rozhodl pustit i do rozporuplné dvojky. V místních komentářích se hře vytýká zvýšená obtížnost a "že je to to samé jako jednička". Do hry se mi moc nechtělo a o to příjemněji jsem byl překvapen její hratelností. Před prvním spuštěním trojky je pro mě "Earth Explodes" nejlepším dílem série, což jsem opravdu nečekal. Všem fanouškům čtvrtého dílu, kterým jsem sáhl na modlu, se tímto omlouvám a snad se mi má kacířská slova podaří obhájit následujícím textem.

Nevím, jak se to autorům povedlo, neb hra běží na stejném enginu jako jednička, ale grafika Vorticonské lodě mne příjemně překvapila. Říkám si, že už jsem si třeba na specifickou grafiku série zvykl a pro jistotu jsem zkontroloval video z prvního dílu a ne, jednička mi přijde graficky stále stejně hnusná. Snad je to tím, že krabicoidní design sedí vesmírné lodi výrazně lépe než marťanským městům nebo co to mělo v jedničce být. Místo intra dostáváme opět text, outro je opět animované a končí dalším cliffhangerem, ale dostačuje. Zvuky jsou stále stejně hrozné a hudba absentuje. Vzato kolem a kolem, lepší grafika je jen mírným technologickým pokrokem v mezích zákona, ale potěší.

Cílem Keenovy mise je sabotáž lodi Vorticonů (vypadá asi jako lední medvěd a tento tvar má i herní mapa), konkrétně likvidace osmi laserů mířících na různá pozemská města (Praha pochopitelně absentuje). Zápletka je tedy úplně stejná jako v Commander Keen Episode 5: The Armageddon Machine , který se ukazuje být jen sprostou kopií dvojky.

Nepřátel je vlastně stejně málo jako v jedničce - dva druhy robotů, tři druhy Vorticonů a toť vše. Jenže je s nimi mnohem větší zábava než v prvním díle. Hra totiž obsahuje dva na skákačku nevídané strategické prvky - skákání po hlavách robotů a hru světla a tmy. Červení robíci hráče nezabijí, naopak jsou mnohdy ochotni vynést ho do výšek, kam by se jinak nedostal. V mnohých levelech jsou tlačítka vypínající a zapínající světla. Po vypnutí světel Vorticoni nemohou skákat a celkově se mnohem lépe obcházejí. A i možnost obejít nepřítele mi seděla - Elitní Vorticony (překřtil jsem je na mývaly) jsem během hraní zastřelil asi tři, zbytek se dal obejít nebo zavést do pasti. Střeliva je tentokrát hodně a protože jsem ho příliš nepoužíval, zbylo mi na konci neskutečných víc jak 300 střel. Dvojklik Alt+Ctrl jsem se konečně naučil používat a nevyžádané střelby tak u mne výrazně ubylo (nicméně na mém názoru, že je ovládání střelby špatně navržené, se nic nezměnilo). Nepřátelé nejsou nijak inteligentní, rádi páchají sebevraždu skokem do děr, což mi ale vzhledem k obtížnosti hry nijak nevadilo.

Řada hráčů si stěžuje na obtížnost. Ano, hra není nejlehčí, ale díky ukládání mezi levely je hra dohratelná. Poměrně pekelný mi přišel jen level 16 - DC: Washington Tantalus Center, ve kterém hráče čeká několik brutálních skoků, ale není to nic, co by se nedalo nacvičit. Zbytek levelů byl v pohodě. Naopak, zvýšená obtížnost mi přišla příjemně odladěná a vždy mi přináší větší zadostiučinění porazit obtížnější hru (byť až po několika dnech), než během odpoledne proletět nějakou jednoduchou a následně na ni zapomenout.

Závěrem mohu říct, že druhý díl považuji za nečekaně hratelný a byť to hra nevyžaduje a je nelineární, dal jsem si záležet, abych žádný z 16 levelů nevynechal. Půjdu proti proudu a bude-li někdo chtít zkusit jeden díl původní trilogie, doporučím spíš než první tento druhý díl. Nenechte se odradit stížnostmi na obtížnost, není to nic, co by standardní hráč odkojený devadesátkami nezvládl. A na třetí díl se už velmi těším, což jsem po neslané nemastné jedničce opravdu nečekal. CK2 je kvalitní plošinovka.

Pro: Příjemně odladěná obtížnost (vyšší než v jedničce), ukládání mezi levely, hrátky s roboty a světlem, graficky celkem povedené.

Proti: Zvuková stránka stále bídná.

+12

Heroes of Might & Magic III: HD Edition

  • PC 50
Jak už asi každý ví, tahle HD předělávka legendárního třetího dílu Heroes of Might and Magic se příliš nepovedla. Hlavním lákadlem této verze hry je kompletně překreslená grafika a animace. A vše v běhu vypadá skutečně pěkně, to beze sporu. Dále pak může některé potěšit lepší podpora pro multiplayer. Tomu všemu ale bohužel podkopává nohy především chybějící zpracování obou rozšíření včetně absence nové frakce Conflux. Navíc není problém si pořídit Complete edici původní hry za nižší cenu a aplikovat na ni HD mod, díky kterému hra jede ve vyšším rozlišení a graficky vypadá stále skvěle, i když ne tak vyhlazeně jako u HD edice. Hráč ale navíc dostane všechny datadisky, vylepšené herní nástroje, generátor map i propracované možnosti online hraní. Co víc si přát?

O jedné věci, kterou HD mod nemá, bych ale věděl. Díky ní jsem se rozhodl HD edici ve slevě zakoupit a hru vůbec hrát. A tou věcí jsou achievementy. Ano, přesně ta blbůstka, co čas od času vyjede v pravé dolní části obrazovky a co většinu hráčů nezajímá. Já ale nejsem ten případ, protože mě jejich získávání baví. A když jsem po pár letech zase dostal chuť na opakované dohrání všech kampaní z třetích Heroesů, zkusil jsem ty z původní hry v této HD edici.

A musím říct, že mě hraní zase chytlo a bavilo. Nejsem žádný extrémní fanoušek původní hry, tak jsem ani nepostřehl, že by se nějaké mechanismy nějak výrazně změnily. Stejně tak jsem nenarazil na vůbec žádné bugy ve hře. Prostě vše jelo, jak mělo. Celkem jsem si i zvykl na tu novou grafiku a animace, až mi z toho ukápla malá slza, když jsem poté rozehrál první datadisk v HD modu. Ale naštěstí to nebylo nic, přes co bych se nedokázal po pár minutách přenést. Bavily mě i single player mapy, o kterých ale nedokážu říct, jestli byly dělané nově pro tuto HD edici a nebo jestli byly v původní hře.

Celkově jsem ze hry smutný. Pořád je uvnitř této HD edice ta skvělá hra, se skvělou hratelností, jejíž hraní mě prostě baví. Jenže ten chybějící další obsah a možnosti HD modu prostě bolí. Ke koupi a hraní hry je teda potřeba si najít nějaký svůj specifický důvod. Pokud žádný není, je bezesporu vhodnější sáhnout po Complete edici s HD modem.
+12

Resident Evil 5

  • PC 75
Resident Evil 5 je akčnou strielačkou zo slávnej série Resident Evilu od Capcomu. Oproti predchádzajúcim dielom survival horror v tomto dielu zmizol ale za to stále zabaví minimálne na jedno zahranie. RE5 ponúka co-op mod takže si do hry môžete pozvať parťáka a postrieľať infikovaných nepriateľov ale bez parťáka je už trošku ťažšie lebo umelá inteligencia vášho spoločníka je skôr neinteligentná ale dá sa zniesť na nejaký čas potom je to už dosť otravné. Príbeh nie je nijak prevratný ale zaujímavý. Hráč objavuje nové prostredie, nových protivníkov ale aj starých známych. Zvraty v príbehu nie sú nijak prevratné ale niektoré dokážu zaskočiť. Ovládanie je úplne v pohode ale až na používanie nožu to mi prišlo celkom dosť nepohodlné ale to je skôr osobný problém.

Pro: Akcia, CO-OP, Ovládanie

Proti: Umelá inteligencia parťáka

+12

Watch Dogs

  • PC 90
  • XOne 95
Watch Dogs patří k mým nejoblíbenějším hrám ever i přesto že vím že jsem v naprosté menšině.
Miluju celou atmosféru této hry a hlavně krásně vymodelované podzimní temné Chicago které je i po 8 letech nádherné, ano příběh není nejlepší ale mně bavil a přišel mi fajn to samé i hlavní postava Aiden Pearce kterého beru za moderního superhrdinu protože masku má, plášť také a místo nadpřirozených schopností ovládá celé město pomocí svých hackerských schopností díky kterým můžete hezky potrolit městkou polici TF (Twitch troll face emote). Soundtrack není tolik výrazný ale hlavní motiv celé hry který se jmenuje  Waiting For A Sign   mám velmi na poslouchaný a líbí se mi nehorázně, ty basy co v tom jsou mně vždy zvednou ze židle a vždy mám chuť tuhle pecku znovu zapnout. Mise by mohli být o něco nápaditější to jistě ale jsou vcelku kvůli hackování a příběhu zábavné a hlavně hra má spousty vedlejších úkolů od pokeru, zločineckých konvojů až po zhulené tripy kde máte střílet imaginární objekty které vypadají jako z Maria nebo jiné podobné 2D automatové plošinovky.
Měl jsem možnost hrát PC verzi i Xbox One verzi a obě jedou naprosto skvěle ale více mi vyhovovala Xbox verze protože můj počítač už není zrovna nejmladší a tak hra neběží zrovna nejlépe ale jak říkám Xbox verze je v pohodě.
Vím že jsem jistě na něco zapomněl a že mé hodnocení bude absolutně nepochopeno což chápu ale já prostě hru musím doporučit.
Pokud máte rádi městskou akci ve stylu Gta a chcete vyzkoušet něco nového a temnějšího tak vám Watch Dogs rozhodně doporučuji, za měn osobně je první díl lepší než fajn druhý a určitě je podle toho co jsem viděl několika násobně lepší než nedávno vydaný Legion :)

Moje hodnocení 9,5/10

Pro: Město, grafika,dabing, příběh, vedlejší úkoly, hackování, model vody který je jeden z nejvíce realistických jaký jsem kdy viděl

Proti: slabší hudba

+12 +14 −2