Dipazo
Jedna z mých prvních her . Vynikající zážitky z této hry . Už jenom hudba v menu mě donutila abych si zahrál . Tutorial v této hře dokáže dobře naučit . Město Lost Heaven ,které je jedním ze symbolů celé hry je velmi a to opravdu VELMI efektní a uchvátí i náročné hráče . Další věc je dabing . Dabing v podání Marka Vašuta alias Tommyho , Antonína Molčíka alias Dona Salieriho a Petra Rychlého alias Paulieho je skutečně kouzelný . Zábavu vám zajistí Paulie , zážitek na celý život vám zajistí tato hra . Velice dobrý je samozřejmě design aut a interiéry bytů jsou též vynikající . To je vše co bych řekl o této hře .
Nejlépe hodnocené komentáře
Všechny
PC
PS1
PS2
PS3
PS4
PS5
PSP
Vita
Xbox
X360
XOne
XboxX/S
NES
SNES
N64
NGC
Wii
WiiU
Switch
GB
GBC
GBA
DS
3DS
VBoy
SegaMS
SegaMD
Saturn
Dreamcast
SegaGG
At2600
At5200
At7800
At8bit
AtST
Jaguar
Lynx
Odyssey2
Intelli
Coleco
TG16
CDi
3DO
NeoGeo
WSwan
Amiga
ZX81
Spectrum
C64
C16
AmstCPC
AmstPCW
Apple II
TRS80
BBCMicro
PC88
PC98
MSX
MZ800
FMT
SAMC
PMD85
IQ151
Ondra
Maťo
Mainframe
Arcade
Quest
iOS
Android
J2ME
Symbian
NGage
WMobile
WPhone
BBerry
Playdate
Browser
Stadia
SWAT 3: Close Quarters Battle
Kosi..Když vyšel SWAT 3, moc jsem mu nevěřil - dvojka byla naprostá hloupost. Nakonec jsem mu dal šanci neprohloupil:
Prostředí jednotlivých misí je velmi variabilní (rodinný dům, letiště, kostel, kanály) a na svou dobu neskutečně detailní - na stole leží mnoho věcí, na zemi se válí hromada špinavejch triček, ve skříni visí oblečení, v popelníku jsou típlý cigára - krása (a to jsem popsal jeden pokoj).
Atmosféra policejního zásahu je zcela bezkonkurenční. Krom výše popsaných detailů k ní nemálo přispívá skvěle zvládnutá zvuková stránka: hlášky z vysílačky, napínavá a perfektně se hodící hudba.
UI dosahuje slušné úrovně. Podezřelí jsou na tom o něco líp, asi nejsou svazováni příkazy hráče a můžou se tak individuálně projevit.
Slovo individuálně jsem použil záměrně - každej se chová trochu jinak - jeden se po vybídnutí ihned vzdá, druhej hystericky utíká třetí do poslední kapky krve pálí po vašem teamu/rukojmích.
Vaši kolegové policisté se sice občas někde zaseknou a nereagují (stalo se mi asi 3x), ale stačí si pro ně dojít a tváří v tvář mě pak už vždy svorně následovali.
Hra se vyznačuje poměrně pomalým pohybem po mapě, což jsem osobně přijal s upřímným povděkem (nesnáším, když musím probíhat levly rychlostí vrcholového sprintera) - hře to dodává na atmosféře a navozuje více rozhvahy při řešení bojových situací.
Pomoc Vašich parťáků (4) je nenahraditelná a pokud se nepovažujete za herního boha, nemusíte vůbec uvažovat o tom, že byste hru prošli sami bez nich (do páté mise by to asi šlo..).
To, že nejde savevovat v průběhu mise může zamrzet, ale věřte, že teprve potom je to to pravý napětí - jedna dobře mířená a odznova. :)
To by mě normálně taky štvalo, jenomže tady vás strereotyp nepotká. Na nepřátele a rukojmí skoro nikdy nenarazíte na stejných místech (nemluvě o jejich vlastním indiviuálním pohybu v průběhu mise), nikdy nevíte co vás čeká za dveřmi (tedy už třeba víte, že je to koupelna, ale ne kdo je uvnitř) a to umožňuje úžasnou znovuhratelnost jednotlivých levelů.
Hře bych napařil plnejch 100%, nebýt jedné věci, která mi celou dobu hrozně vadila: Ve vašem pohledu chybí náhled zbraně - to, že máte místo brokády karabinu zjistíte pouze tak, že se výrazně změní zaměřovací kříž. Pocit ze střelby je tak velmi ochuzen.
Prostředí jednotlivých misí je velmi variabilní (rodinný dům, letiště, kostel, kanály) a na svou dobu neskutečně detailní - na stole leží mnoho věcí, na zemi se válí hromada špinavejch triček, ve skříni visí oblečení, v popelníku jsou típlý cigára - krása (a to jsem popsal jeden pokoj).
Atmosféra policejního zásahu je zcela bezkonkurenční. Krom výše popsaných detailů k ní nemálo přispívá skvěle zvládnutá zvuková stránka: hlášky z vysílačky, napínavá a perfektně se hodící hudba.
UI dosahuje slušné úrovně. Podezřelí jsou na tom o něco líp, asi nejsou svazováni příkazy hráče a můžou se tak individuálně projevit.
Slovo individuálně jsem použil záměrně - každej se chová trochu jinak - jeden se po vybídnutí ihned vzdá, druhej hystericky utíká třetí do poslední kapky krve pálí po vašem teamu/rukojmích.
Vaši kolegové policisté se sice občas někde zaseknou a nereagují (stalo se mi asi 3x), ale stačí si pro ně dojít a tváří v tvář mě pak už vždy svorně následovali.
Hra se vyznačuje poměrně pomalým pohybem po mapě, což jsem osobně přijal s upřímným povděkem (nesnáším, když musím probíhat levly rychlostí vrcholového sprintera) - hře to dodává na atmosféře a navozuje více rozhvahy při řešení bojových situací.
Pomoc Vašich parťáků (4) je nenahraditelná a pokud se nepovažujete za herního boha, nemusíte vůbec uvažovat o tom, že byste hru prošli sami bez nich (do páté mise by to asi šlo..).
To, že nejde savevovat v průběhu mise může zamrzet, ale věřte, že teprve potom je to to pravý napětí - jedna dobře mířená a odznova. :)
To by mě normálně taky štvalo, jenomže tady vás strereotyp nepotká. Na nepřátele a rukojmí skoro nikdy nenarazíte na stejných místech (nemluvě o jejich vlastním indiviuálním pohybu v průběhu mise), nikdy nevíte co vás čeká za dveřmi (tedy už třeba víte, že je to koupelna, ale ne kdo je uvnitř) a to umožňuje úžasnou znovuhratelnost jednotlivých levelů.
Hře bych napařil plnejch 100%, nebýt jedné věci, která mi celou dobu hrozně vadila: Ve vašem pohledu chybí náhled zbraně - to, že máte místo brokády karabinu zjistíte pouze tak, že se výrazně změní zaměřovací kříž. Pocit ze střelby je tak velmi ochuzen.
Pro: Atmosféra, napětí, realismus, zvuky/hudba, taktika, znovuhratelnost, individuální UI
Proti: chybí náhled zbraně
The Walking Dead - Episode 4: Around Every Corner
GarretLíbí se mi, jak autoři dokáží vyvolat nenávist k postavě, aby jí hráč o chvilku později začal mít rád. A naopak. Politováníhodný sympaťák se smutným osudem je ve chvilce prdelová díra, kterou pošlu do hajzlu.
Některé momenty jsou klasicky předvídatelné nebo přestřelené a chování postav nebo jejich reakce nedávají smysl, celkově vzato je ale tíživý pocit z atmosféry velice příjemný. Příběh dokáže vyvolat emoce a charaktery mi nejsou ukradené. A o to tady jde především.
Nesnáším nápis "to be continued"...
Některé momenty jsou klasicky předvídatelné nebo přestřelené a chování postav nebo jejich reakce nedávají smysl, celkově vzato je ale tíživý pocit z atmosféry velice příjemný. Příběh dokáže vyvolat emoce a charaktery mi nejsou ukradené. A o to tady jde především.
Nesnáším nápis "to be continued"...
Mafia II
ExenterPrvní díl Mafie přinesl hodně věcí, na tu dobu opravdová pecka a největší prodejnost od kluků z IS(dnešní 2K). České hry jsou zatím brilantní a nenašlo se něco co by našemu hernímu průmyslu udělalo ostudu.
V případe Mafie 2 se hodně změnilo. Hodně lidí psalo, že 1 je nejlepší a toto je jen odfláknutá hra, aby to vypadalo a chlapci z 2K se nenudili.
Není to pravda. Dle mého názoru se pořádně snažili (byť se musí uznat, že amíci to posrali), přinesli nám dobrou grafiku, hodně možností, zábavný dabing a to mafiánské prostředí, které v žádné jiné hře není(ani v prvním dílu, kde to spíše působilo jako moderní GTAčko v mafiánském kabátku).
Nechci se tu nějak zastávat Mafie 2, ale příběh je velmi zajímavý (v jedničce je ale delší), ale hodně krátký a hru jsem dohrál za cca 4-6 hodin(pokud se neflákáte).
Postavy sympatické, akorát mi vadil Galante, na konci hry dělal až moc velkého machra. Nejvíc se mi ale líbil Joe a Eddie.
Engine neboli grafika a fyzika pohybu a ježdění je na nízké úrovni, auto se neovládá pohodlně a při velké jízdě je fakt nadlidská práce s ním zatočit. Vito se ovládá celkem normálně, ale někdy blbne. Pěstní souboje a střílení je záživné, kolikrát mě bavilo se prát s lidma na ulici a střílet po policii nebo opakovat kapotily (nejvíc jsem opakoval kapitolu Divočáci). V průběhu hry se odemče něco jako upgrade auta, sleduje vás policie? žádný problém, zacvakejte si peníze za změnenou poznávácí značku. Můžete si změnit pneumatiky, barvu, vylepšit motor, hezké tagy a další věci. Můžete se i převléct a nemusíte chodit jako bezdomovci z ulice. Na hře mi vadilo MHD, v jedničce jsme nemuseli jezdit přes celé město autem, ale nazdemkou nebo tramvají, tady musíme jezdit jen autem a pěšky se taky moc neprojdem...
Kapitoly jsou zábavné a nenudil jsem se ani na minutu. Někdy mě ale štvalo jezdit přes celé město a ještě k tomu načas.
Na hře se mi nelíbili BUGY , hraju hru a ona se sekne nebo zčerná obrazovka a to mám opravdu výkoný počítač.
Celkově je to dobrá hra a když píšu "dobrá" , tak je to za 3, takže
...80%...
V případe Mafie 2 se hodně změnilo. Hodně lidí psalo, že 1 je nejlepší a toto je jen odfláknutá hra, aby to vypadalo a chlapci z 2K se nenudili.
Není to pravda. Dle mého názoru se pořádně snažili (byť se musí uznat, že amíci to posrali), přinesli nám dobrou grafiku, hodně možností, zábavný dabing a to mafiánské prostředí, které v žádné jiné hře není(ani v prvním dílu, kde to spíše působilo jako moderní GTAčko v mafiánském kabátku).
Nechci se tu nějak zastávat Mafie 2, ale příběh je velmi zajímavý (v jedničce je ale delší), ale hodně krátký a hru jsem dohrál za cca 4-6 hodin(pokud se neflákáte).
Postavy sympatické, akorát mi vadil Galante, na konci hry dělal až moc velkého machra. Nejvíc se mi ale líbil Joe a Eddie.
Engine neboli grafika a fyzika pohybu a ježdění je na nízké úrovni, auto se neovládá pohodlně a při velké jízdě je fakt nadlidská práce s ním zatočit. Vito se ovládá celkem normálně, ale někdy blbne. Pěstní souboje a střílení je záživné, kolikrát mě bavilo se prát s lidma na ulici a střílet po policii nebo opakovat kapotily (nejvíc jsem opakoval kapitolu Divočáci). V průběhu hry se odemče něco jako upgrade auta, sleduje vás policie? žádný problém, zacvakejte si peníze za změnenou poznávácí značku. Můžete si změnit pneumatiky, barvu, vylepšit motor, hezké tagy a další věci. Můžete se i převléct a nemusíte chodit jako bezdomovci z ulice. Na hře mi vadilo MHD, v jedničce jsme nemuseli jezdit přes celé město autem, ale nazdemkou nebo tramvají, tady musíme jezdit jen autem a pěšky se taky moc neprojdem...
Kapitoly jsou zábavné a nenudil jsem se ani na minutu. Někdy mě ale štvalo jezdit přes celé město a ještě k tomu načas.
Na hře se mi nelíbili BUGY , hraju hru a ona se sekne nebo zčerná obrazovka a to mám opravdu výkoný počítač.
Celkově je to dobrá hra a když píšu "dobrá" , tak je to za 3, takže
...80%...
Pro: Postavy , dobová hudba , mise , nenudí ,tuning auta , prostředí a hlášky Joea.
Proti: Některé výrazné chyby v texturách a bugy, ježdení přes celé město , krátká herní doba , konec hry, chybí MHD
Europa 1400: The Guild
DromedJako milovník strategií a středověku, jsem si už při instalaci pochrochtával. Trochu mě mrzelo, že je hra zaměřena spíše na obchod, což jsem vydedukoval z názvu, protože mě právě na strategiích baví budovat a pak demolovat to co jiný vybudoval. Ekonomika byla vždy na vedlejší koleji. Ale právě u této hry je na vedlejší koleji budování a válčení, tady jde těžce o prachy a jakmile máte prachy tak máte dobře nakročeno do politiky.
Hra se strašně pomalu rozjíždí, ale jakmile je už rozjetá, tak vás přestane bavit. To považuji za největší průser hry. Člověk pomalinku buduje svoji živnost, a jakmile vám začne sypat, tak už vlastně není co dělat. A hra jde dál, vaší avataři umírají jiní se rodí. Z Evropy 1400 je Evropa 1600 a nic moc se nezměnilo. Potom zjistíte, že vám patří celé město, jste panovník, a co teď jako? 100 hodin života v... A to je velice frustrující. Pokud máte trochu strategické myšlení tak vyučíte své syny v jiném oboru a ovládnete všechny obory v jedné hře. Můžete sice začít v jiném městě znovu ale proč vlastně? Navíc vám brzy dojde, že je zbytečné se pachtit v kovárně, když můžete všechny své peníze investovat do dvoření se nějaké čtyřicetileté stařeně co má na účtě půl milionu, a jakmile zemře tak jste za vodou. Tak proč jsem sakra 20 let dřel u kovadliny?
Když k tomu přidáme slabou 2D grafiku, a opravdu až směšný systém soubojů, které mě fakt otravovaly, tak žádná sláva. Ale pokud máte rádi pikle, intriky a libujete si v korupci tak je to hra pro vás. (Už vím co paří poslanci na svých laptopech v kuloárech).
Hru ale musím hodnotit vysoko, protože kdyby nebyla dobrá, tak mě nedokáže na hodiny přikovat ke křeslu u monitoru.
Hra se strašně pomalu rozjíždí, ale jakmile je už rozjetá, tak vás přestane bavit. To považuji za největší průser hry. Člověk pomalinku buduje svoji živnost, a jakmile vám začne sypat, tak už vlastně není co dělat. A hra jde dál, vaší avataři umírají jiní se rodí. Z Evropy 1400 je Evropa 1600 a nic moc se nezměnilo. Potom zjistíte, že vám patří celé město, jste panovník, a co teď jako? 100 hodin života v... A to je velice frustrující. Pokud máte trochu strategické myšlení tak vyučíte své syny v jiném oboru a ovládnete všechny obory v jedné hře. Můžete sice začít v jiném městě znovu ale proč vlastně? Navíc vám brzy dojde, že je zbytečné se pachtit v kovárně, když můžete všechny své peníze investovat do dvoření se nějaké čtyřicetileté stařeně co má na účtě půl milionu, a jakmile zemře tak jste za vodou. Tak proč jsem sakra 20 let dřel u kovadliny?
Když k tomu přidáme slabou 2D grafiku, a opravdu až směšný systém soubojů, které mě fakt otravovaly, tak žádná sláva. Ale pokud máte rádi pikle, intriky a libujete si v korupci tak je to hra pro vás. (Už vím co paří poslanci na svých laptopech v kuloárech).
Hru ale musím hodnotit vysoko, protože kdyby nebyla dobrá, tak mě nedokáže na hodiny přikovat ke křeslu u monitoru.
Pro: Politika, soudy, feudum
Proti: Grafika, souboje, frustrace z delšího hraní
Kreed: Episode 1 - Battle for Savitar
PoseiidonTento datadisk jsem začal hrát hned po dohratí Kreeda, tedy původní hry. Nevěděl jsem co od toho čekat, jelikož samotný Kreed mi dal pěkně zabrat, a byl jsem rád, že jsem hru zvládl dohrát. Pokud jste u Kreeda měli stejný pocit a nebo dokonce ztratili pro Battle for Savitar odvahu, tak věřte, že jste přišli o hodně, jelikož tento datadisk se vystříhal mnoha neduhů, kterými trpěl původní Kreed.
Nyní už na vás po nainstalování hry nečeká žádné frustrující přepisování configuračních souborů ohledně nastavení citlivosti myši nebo rozlišení hry pro kompatibilitu s vaším monitorem, všeho tohoto se tvůrci v tomto datadisku rozumně vystříhali.
Tentokrát vám v boji proti nepřátelům nikdo nepomáhá, hra je výhradně sólová jízda a sama o sobě ocejpá jako hodinky. Vaší první zbraní je paralyzér, ten však prakticky nevyužijete, můžete jej na začátku hry vyzkoušet klidně na nějakém zpřáteleném kolegovi, ale jinak nemá opodstatnění. Vesměs je to jedna z mála nových zbraní v původní hře se nevyskytujících, no, naopak ne všechny zbraně z původní hry najdete zde. Tedy nůž byl zde nahrazen zmíněným paralyzérem, rotační kulomet zase jakýmsi samopalem, který je mimojiné neméně užitečný, dále taky ruční pistole, ke konci pak ještě jedna velmi silná zbraň, zůstal skvělý plamenomet, zaměřovačka, raketomet, lejsrová zbraň, granáty a tříhlavňová brokovnice, naopak zmizela nepraktická původní klasická brokovnice.
Velmi výrazné a pozitivní změny se dočkal disajn a grafika. Pokud jste v původní hře byli na rozpacích kvůli kolísavé kvalitě, kde chvílemi jste se kochali krásným grafickým zpracováním a čitelnými texturami, jindy zas na vás grafika působila nemastně neslaně a bledě, tak v případě Battle for Savitar se budete jen a jen kochat. Tuto stránku totiž tvůrci dokonale vypilovali ve všech směrech. Ne však jen grafika, ale i fyzikální model byl vylepšen, sklo se tu po střelbě sype o sto šest, předměty reagují na kopance a pohyb mrtvol, pokud na ně fyzicky narazíte, netřeba komentovat, přesvěčte se sami.
Co se týče vyzdvihovaného vylepšení umělé inteligence nepřátel, tak zde mám dojem, že se žádné vylepšení nekonalo, spíše mi to občas připadlo ještě trošku horší. Někteří protivníci na vás chytře reagují, improvizují, ale ne všeci, někteří naopak stojí na místě a začnou reagovat teprv až se k nim více přiblížíte, jakoby o vás nevěděli anebo vznikne stav, že se zaseknou a běží na jednom místě :-) Pak ho můžete vklidu zabít dřív, než zareaguje.
Naopak další výrazná změna k lepšímu dosáhla v případě modelů kreatur, ty se hodně povedly. To zaregistrujete na první pohled. Jedná se především o hlavního záporáka, hmyz, který vypadá velmi pěkně včetně pohybů a potěšily mě bolestivé zvuky, které vydává po střelném zasažení. Ono bolestivé pištění navozuje tu správnou vetřelčí atmosféru.
Nemějte však strach ani z frustrujících zákysů, jaké vás prudily v původním Kreedovi, pokud se rozhodnete k zahrátí této hry. Nudné zákysy se z 90ti % nekonají a to ani při absenci češtiny ve hře. Zvládnete to i bez návodu. Sice jsem zakysnul v jedné misi kde jsem dost bloumal jak dál, ale nakonec jsem zdárně dospěl k cíli. Tvůrci viditelně dali přednost dynamické akci před hádankami. Ale lokace to nijak nesráží k zemi, jsou velmi pěkné a rozmanité. V porovnání s předchozím dílem je však celá hra civilněji zpracovaná, méně exoticky pojatá, nevýhodou tohoto datadisku je jednoznačně jeho krátkost. Je to škoda, jelikož mě to fakt bavilo.
Zvuková stránka zůstává prakticky na stejné úrovni, pokud vám neseděla hudba v minulé hře, necháte ji vypnutou i nyní.
Ovládání je taktéž bez naprostého problému, totožné s původní hrou, snad bych jen vyčetl, že se hráč nemůže vyklánět doprava a doleva za roh zdi. Podávání příběhu ve formě deníků zůstalo taky při starém a nezměnil se ani styl uzdravování.
Závěrem lze říct, že se jedná o vychytaný datadisk, který si zaslouží mnohem větší pozornost, než která se mu dostala. Prakticky nic se o této hře na českým internetu nedočtete, o titulu se nediskutuje, návod neexistuje, ba ani video návod jsem nenašel, překlad taky není. Patrně je to způsobeno tím, že hra u nás tehdy nakonec nevyšla. Tímto komentářem chci tedy info a detailnější popis hry uskutečnit a snad se mi to alespoň trochu povedlo a mnohým to pomůže a navodí pozitivní chuť k zahrátí. Hru jsem hrál na střední obtížnost a narozdíl od Kreeda si Battle for Savitar mám chuť zahrát znovu na obtížnost nejvyšší. Hra je v ruštině, pokud vám vyhovuje angličtina, tak se dá anglickým patchem doinstalovat, jak dabing tak i texty.
Nyní už na vás po nainstalování hry nečeká žádné frustrující přepisování configuračních souborů ohledně nastavení citlivosti myši nebo rozlišení hry pro kompatibilitu s vaším monitorem, všeho tohoto se tvůrci v tomto datadisku rozumně vystříhali.
Tentokrát vám v boji proti nepřátelům nikdo nepomáhá, hra je výhradně sólová jízda a sama o sobě ocejpá jako hodinky. Vaší první zbraní je paralyzér, ten však prakticky nevyužijete, můžete jej na začátku hry vyzkoušet klidně na nějakém zpřáteleném kolegovi, ale jinak nemá opodstatnění. Vesměs je to jedna z mála nových zbraní v původní hře se nevyskytujících, no, naopak ne všechny zbraně z původní hry najdete zde. Tedy nůž byl zde nahrazen zmíněným paralyzérem, rotační kulomet zase jakýmsi samopalem, který je mimojiné neméně užitečný, dále taky ruční pistole, ke konci pak ještě jedna velmi silná zbraň, zůstal skvělý plamenomet, zaměřovačka, raketomet, lejsrová zbraň, granáty a tříhlavňová brokovnice, naopak zmizela nepraktická původní klasická brokovnice.
Velmi výrazné a pozitivní změny se dočkal disajn a grafika. Pokud jste v původní hře byli na rozpacích kvůli kolísavé kvalitě, kde chvílemi jste se kochali krásným grafickým zpracováním a čitelnými texturami, jindy zas na vás grafika působila nemastně neslaně a bledě, tak v případě Battle for Savitar se budete jen a jen kochat. Tuto stránku totiž tvůrci dokonale vypilovali ve všech směrech. Ne však jen grafika, ale i fyzikální model byl vylepšen, sklo se tu po střelbě sype o sto šest, předměty reagují na kopance a pohyb mrtvol, pokud na ně fyzicky narazíte, netřeba komentovat, přesvěčte se sami.
Co se týče vyzdvihovaného vylepšení umělé inteligence nepřátel, tak zde mám dojem, že se žádné vylepšení nekonalo, spíše mi to občas připadlo ještě trošku horší. Někteří protivníci na vás chytře reagují, improvizují, ale ne všeci, někteří naopak stojí na místě a začnou reagovat teprv až se k nim více přiblížíte, jakoby o vás nevěděli anebo vznikne stav, že se zaseknou a běží na jednom místě :-) Pak ho můžete vklidu zabít dřív, než zareaguje.
Naopak další výrazná změna k lepšímu dosáhla v případě modelů kreatur, ty se hodně povedly. To zaregistrujete na první pohled. Jedná se především o hlavního záporáka, hmyz, který vypadá velmi pěkně včetně pohybů a potěšily mě bolestivé zvuky, které vydává po střelném zasažení. Ono bolestivé pištění navozuje tu správnou vetřelčí atmosféru.
Nemějte však strach ani z frustrujících zákysů, jaké vás prudily v původním Kreedovi, pokud se rozhodnete k zahrátí této hry. Nudné zákysy se z 90ti % nekonají a to ani při absenci češtiny ve hře. Zvládnete to i bez návodu. Sice jsem zakysnul v jedné misi kde jsem dost bloumal jak dál, ale nakonec jsem zdárně dospěl k cíli. Tvůrci viditelně dali přednost dynamické akci před hádankami. Ale lokace to nijak nesráží k zemi, jsou velmi pěkné a rozmanité. V porovnání s předchozím dílem je však celá hra civilněji zpracovaná, méně exoticky pojatá, nevýhodou tohoto datadisku je jednoznačně jeho krátkost. Je to škoda, jelikož mě to fakt bavilo.
Zvuková stránka zůstává prakticky na stejné úrovni, pokud vám neseděla hudba v minulé hře, necháte ji vypnutou i nyní.
Ovládání je taktéž bez naprostého problému, totožné s původní hrou, snad bych jen vyčetl, že se hráč nemůže vyklánět doprava a doleva za roh zdi. Podávání příběhu ve formě deníků zůstalo taky při starém a nezměnil se ani styl uzdravování.
Závěrem lze říct, že se jedná o vychytaný datadisk, který si zaslouží mnohem větší pozornost, než která se mu dostala. Prakticky nic se o této hře na českým internetu nedočtete, o titulu se nediskutuje, návod neexistuje, ba ani video návod jsem nenašel, překlad taky není. Patrně je to způsobeno tím, že hra u nás tehdy nakonec nevyšla. Tímto komentářem chci tedy info a detailnější popis hry uskutečnit a snad se mi to alespoň trochu povedlo a mnohým to pomůže a navodí pozitivní chuť k zahrátí. Hru jsem hrál na střední obtížnost a narozdíl od Kreeda si Battle for Savitar mám chuť zahrát znovu na obtížnost nejvyšší. Hra je v ruštině, pokud vám vyhovuje angličtina, tak se dá anglickým patchem doinstalovat, jak dabing tak i texty.
Pro: Grafika, disajn, atmosféra, modely nepřátel
Proti: Absence češtiny, krátkost
The Adventures of Tintin: The Secret of the Unicorn
Britarn
741 Kromě hraní příběhové linie nám Ubisoft do hry ještě přidal kooperační mód, který je zcela odlišný od původního příběhu pro jednoho hráče a filmu. A to většinou když hrajete za bizarní mysl kapitána Haddocka. Když hrajete za jeho prapředka Sira Francise Haddocka můžete procházet obrazy a odemykat předměty.
A za kapitána zase třeba rozdávat údery ze spodu. Při kooperaci musíte taky sbírat všechny mince a získávat skryté poklady podél své cesty. Narazíte na nějaké ty Bossy jako obří piráty a taky šílené úrovně, například hlavně tu co je vzhůru nohama. Spolu s mnoha postavami si můžete měnit i oblečení.
Pak je tu režim výzvy, který není tak skvělý jako kooperace, ale nabízí mini hry, které jsou založeny na sbírání či vítězném času a jsou ve 3D. Opět budete používat letadlo, šerm a střelbu. Tyto legrácky Vás po čase bohužel brzy omrzí a budete se u nich krapet nudit. Hra nabízí i některé bonusy, které se Vám budou určitě líbit. Můžete si tak přehrát zajímavé cutscény nebo si odemknout biografii postav.
Hra - Tintinova dobrodružství je sice určena mladší generaci, ale je velice zábavná a vtipná. Zároveň obsahuje mini hry i kooperaci a některé velice poutavé částí příběhu Vás strhnou až do konce. Grafika společně s hudbou a dabingem jsou velice skvěle udělány.
Celou recenzi najdete zde - http://www.vytukej.cz/recenze/tintinova-dobrodruzstvi-recenze/
A za kapitána zase třeba rozdávat údery ze spodu. Při kooperaci musíte taky sbírat všechny mince a získávat skryté poklady podél své cesty. Narazíte na nějaké ty Bossy jako obří piráty a taky šílené úrovně, například hlavně tu co je vzhůru nohama. Spolu s mnoha postavami si můžete měnit i oblečení.
Pak je tu režim výzvy, který není tak skvělý jako kooperace, ale nabízí mini hry, které jsou založeny na sbírání či vítězném času a jsou ve 3D. Opět budete používat letadlo, šerm a střelbu. Tyto legrácky Vás po čase bohužel brzy omrzí a budete se u nich krapet nudit. Hra nabízí i některé bonusy, které se Vám budou určitě líbit. Můžete si tak přehrát zajímavé cutscény nebo si odemknout biografii postav.
Hra - Tintinova dobrodružství je sice určena mladší generaci, ale je velice zábavná a vtipná. Zároveň obsahuje mini hry i kooperaci a některé velice poutavé částí příběhu Vás strhnou až do konce. Grafika společně s hudbou a dabingem jsou velice skvěle udělány.
Celou recenzi najdete zde - http://www.vytukej.cz/recenze/tintinova-dobrodruzstvi-recenze/
Pro: Animovaná grafika, Poutavá hudba, Bravurní dabing, Pejsek Filuta, Kooperační mód
Proti: Občasný stereotyp, Krátká hrací doba, Zmatená kamera
Strife
Dan9K
5215 Jak se píše v popisku, slepé uličky jsou fakt problém téhle hry. Nemám je rád nikde, v českých adventurách na to jsou specialisté. Ale dobře, když už musejí být, tak ať se hráč dostane do slepé uličky svojí blbostí a ne proto, protože instinktivně vezme a projde všechno, co se dá a pak až za hodinu zjistí, že to vzít neměl. To je prostě špatně. Ta hra není dlouhá (jak jsem zjistil z návodu), ale díky tomu, že jí musí člověk rozehrávat několikrát, tak se tím uměle zvyšuje herní doba.
Každopádně Strife je v podstatě revoluční 3D akce. Spojení adventury/rpg prvků s 3D akcí. Dost možná první 3D akce, která příběh rozvíjí přímo ve hře, nikoliv pouze občasnými animacemi mezi levely a jejíž průběh může hráč přímo ovlivnit svým rozhodnutím. Na doomovku nevídaná věc. Škoda, že je Strife hrou technicky příšerně zastaralou, neboť využívá tři roky starý doom engine. Přeci jen hry ve své době byly už někde úplně jinde.
Každopádně Strife je v podstatě revoluční 3D akce. Spojení adventury/rpg prvků s 3D akcí. Dost možná první 3D akce, která příběh rozvíjí přímo ve hře, nikoliv pouze občasnými animacemi mezi levely a jejíž průběh může hráč přímo ovlivnit svým rozhodnutím. Na doomovku nevídaná věc. Škoda, že je Strife hrou technicky příšerně zastaralou, neboť využívá tři roky starý doom engine. Přeci jen hry ve své době byly už někde úplně jinde.
Mission Critical
SolidorOd prvního kroku je jasné, že na vesmírné lodi Lexington není vše v pořádku. Prázdné chodby a ticho tvoří atmosféru, kterou mohou leckteré adventury Mission Critical závidět.
Pohyb převážně šedými chodbami je zcela plynulý. Většinu informací je nutné vyčíst z deníků a poznámek, kterých je na vesmírném plavidlu hodně. Možná, že více času zabere právě čtení, než hraní. Hudby je minimálně a hraje jen v důležitých momentech, nicméně vynahrazuje ji kvalitní dabing. Grafické zpracování je povedené a interface společně s ovládáním dopomáhají k plynulé hratelnosti. Řešení hádanek je logické, takže hlavní je pamatovat si, kde se co nachází a s dohráním by neměl být problém. Délka, přibližně devět hodin, je dostačující.
Problém však nastává právě při dohrávání hry. Závěr příběhu je z dnešního pohledu odporně tuctový. Z celé hry je cítit inspirace Clarkovou Vesmírnou Odyseou, takže podobný závěr jsem i očekával. Bohužel, v Mission Critical je typické vrátím se v čase a zachráním budoucnost. Závěrečný rozhovor s AI je navíc poměrně složitý a jistě šel provést lépe a hlavně obsahově srozumitelněji.
Průzkum USS Lexington v kůži posledního přeživšího člena posádky jsem si opravdu užil. Nevím, z jaké části za to může můj „sci-fi pozitivní“ pohled, ale určitě se jedná o kvalitní adventuru, kterou doporučuji hlavně fanouškům vědecko-fantastických příběhů.
Pohyb převážně šedými chodbami je zcela plynulý. Většinu informací je nutné vyčíst z deníků a poznámek, kterých je na vesmírném plavidlu hodně. Možná, že více času zabere právě čtení, než hraní. Hudby je minimálně a hraje jen v důležitých momentech, nicméně vynahrazuje ji kvalitní dabing. Grafické zpracování je povedené a interface společně s ovládáním dopomáhají k plynulé hratelnosti. Řešení hádanek je logické, takže hlavní je pamatovat si, kde se co nachází a s dohráním by neměl být problém. Délka, přibližně devět hodin, je dostačující.
Problém však nastává právě při dohrávání hry. Závěr příběhu je z dnešního pohledu odporně tuctový. Z celé hry je cítit inspirace Clarkovou Vesmírnou Odyseou, takže podobný závěr jsem i očekával. Bohužel, v Mission Critical je typické vrátím se v čase a zachráním budoucnost. Závěrečný rozhovor s AI je navíc poměrně složitý a jistě šel provést lépe a hlavně obsahově srozumitelněji.
Průzkum USS Lexington v kůži posledního přeživšího člena posádky jsem si opravdu užil. Nevím, z jaké části za to může můj „sci-fi pozitivní“ pohled, ale určitě se jedná o kvalitní adventuru, kterou doporučuji hlavně fanouškům vědecko-fantastických příběhů.
Pro: plynulost, grafika, dabing, interface
Proti: závěr
Analogue: A Hate Story
Předchozí počiny od Christine Love se mi nijak zvlášť nelíbily. V žánru vizuálních novel spadaly do průměru, ne-li níže. Analogue: A Hate Story však slibovala zajímavý koncept objevování příběhu pouze a jen skrz deníky zesnulé posádky vesmírné lodi. Kolik z něj dokázala vytěžit? Maximum, asi.
Zpočátku se musíte nabourat do počítače lodi Mugunghwa ve stylu starých textových adventur. Po úspěchu se vám podaří aktivovat umělou inteligenci *Hyun-ae s jejíž pomocí postupně zjišťujete osudy posledních členů posádky, konkrétně rodiny Kim. A že osudy jsou to často pokřivené a kruté. Na lodi propuká krize porodnosti a její, velmi nevzdělaní, obyvatelé se rozhodnou probudit ze stáze třináctiletou dívku přezdívanou Pale Bride. Podaří se, jenže nikdo nečekal, že Pale Bride není rozhodně vzorem toho, co se na lodi od žen očekává. Musí být poslušné a zcela oddané svému muži. Dlouho dobu trvá, než se Pale Bride rozhodne spolupracovat.
Právě její deníky nabízející moderní pohled na zaostalou společnost lodi jsou z celé hry nejzajímavější. Po několika přečtených denících se umožní zapnutí druhé AI *Mute, která ukazuje události z druhé strany, tedy rodiny Smith. Obě umělé inteligence se ptají na vaše názory a podle odpovědí se odemknou další deníky. Záleží pouze na hráči, které z nich uvěří a dá přednost.
V povedeném a přehledném interfacu se objevují otázky a myšlenky, které nutí k přemýšlení. Osamocení, nucené manželství a neporozumění druhému jsou jen některé z témat, jimiž hra provází. Z jednoho pohledu se jedná o povedenou a slušně napsanou VN, ale z druhého mimo výše zmíněních témat k zamyšlení nic moc nenabízí. Herní doba se pohybuje kolem pěti hodin.
Zpočátku se musíte nabourat do počítače lodi Mugunghwa ve stylu starých textových adventur. Po úspěchu se vám podaří aktivovat umělou inteligenci *Hyun-ae s jejíž pomocí postupně zjišťujete osudy posledních členů posádky, konkrétně rodiny Kim. A že osudy jsou to často pokřivené a kruté. Na lodi propuká krize porodnosti a její, velmi nevzdělaní, obyvatelé se rozhodnou probudit ze stáze třináctiletou dívku přezdívanou Pale Bride. Podaří se, jenže nikdo nečekal, že Pale Bride není rozhodně vzorem toho, co se na lodi od žen očekává. Musí být poslušné a zcela oddané svému muži. Dlouho dobu trvá, než se Pale Bride rozhodne spolupracovat.
Právě její deníky nabízející moderní pohled na zaostalou společnost lodi jsou z celé hry nejzajímavější. Po několika přečtených denících se umožní zapnutí druhé AI *Mute, která ukazuje události z druhé strany, tedy rodiny Smith. Obě umělé inteligence se ptají na vaše názory a podle odpovědí se odemknou další deníky. Záleží pouze na hráči, které z nich uvěří a dá přednost.
V povedeném a přehledném interfacu se objevují otázky a myšlenky, které nutí k přemýšlení. Osamocení, nucené manželství a neporozumění druhému jsou jen některé z témat, jimiž hra provází. Z jednoho pohledu se jedná o povedenou a slušně napsanou VN, ale z druhého mimo výše zmíněních témat k zamyšlení nic moc nenabízí. Herní doba se pohybuje kolem pěti hodin.
Pro: nápad, provedení, interface, nutí k zamyšlení
Call of Duty: World at War
IcePickLodgerdo hry som sa pustil po precitani zopar komentarov, trochu som vrastil obocie pri nie prilis lichotivom priemernom hodnoteni 72%, ocakavania teda neboli velke. o to viac som bol prijemne prekvapeny, ked som hru dohral. obsahuje to najlepsie, co od podobnej hry mozno cakat - absolutne skvelu grafiku (na to, aky bol pouzity engine a vzhladom k roku vydania), vybornu hudbu, kopec nackov, rozmanite zbrane z obdobia WWII, pestre striedanie misii (na striedacku hra za Amikov a Rusov). viaceri tu spominali, ze tych protivnikov je poctom privela...to ano, inak by to nebolo dost narocne. cim viac, tym lepsie. a ak by clovek len cakal kdesi schovany v kute, daleko by sa nedostal. takze hre nechyba dynamika a sustavny tlak ist vpred. nebyt mierne (aspon v istych momentoch) nizkej AI oponenta a faktu, ze mi hra uplne pohlcovala cely procesor (zrejme kvuoli vysokemu nastaveniu), coho vysledkom bolo sekanie videa, dal by som kludne este o 5-10% lepsie hodnotenie. prostredie vojny mi absolutne vyhovovalo (po viacerych odohratych tituloch, kde serie vymenili vojnu za "novodobe" lokacie typu Afganistan), pacila sa mi tiez vyvazenost co-op, tj spolubojovnici to so svojou akcnostou prilis neprehanali, nechali gro spinavej roboty na mna. spestrenim boli misie, kde je hrac v ulohe tankistu, resp. gulometcika stihacky. ceresnickou na torte je samotny zaver, vyvrcholenie naozaj super, az ma clovek pocit, ze zachranil cely svet, vylozeny dojak :) pozitivne hodnotim aj videa medzi misiami okorenene autentickym filmom. skutocne jedna z tych dobrych FPS.
Pro: grafika, dabing, hudba, autenticke videa medzi misiami, vyvazena narocnost a miera kooperacie
Proti: obcas velmi nizka AI protivnika, extremna linearita
Sonic Generations
ViRusDlouho jsem ikonickou videoherní figurku modrého ježka Sonica přehlížel, leč nebylo možné dále pokračovat v ignoraci (dcerka si ráda na Sonica hraje, ráda ho hraje a má radost, když ho táta za ni dohraje). Ten rychlý gameplay mě asi vždycky spíše odrazoval, než vábil, ale co by člověk pro své potomstvo neudělal, že? Tak tedy hurá do boje, za repetitivního sloganu mé drahé ratolesti ("Sonic, Sonic, Panasonics") a za slávu brutálně rychlého modrého ježečka.
Jde samozřejmě především o čistou arkádu, ale konkrétně v tomto díle se vývojáři celkem utrhli a dovolují hráči prosvištět tu samou "trať" jak plošinově, tak i v plném 3D - jde tak trochu o vyslyšené volání hráčů, kteří mají chuť a fantazii přemýšlet o tom, jak by asi vypadal Mario nebo Prehistorik ve 3D (či snad Doom jako plošinovka?!?). A i když jsem se více bavil ve třetím rozměru, není 2D jen nechtěnou vrásčitou a bezzubou babičkou na výminku u hnojiště, to určitě ne.
U arkády klasického střihu jaksi z povinnosti věci nechybějí bossové - souboje s nimi jsou celkem zábavné, přiměřeně těžké a na každého je potřeba trochu jiná taktika. Počítá se i neotřelý a barevný level design (zavilým hráčům Sonica jistě příjemně familiérním), veselá, ovšem po čase dosti na palici lezoucí hudební složka a povedené ovládání (vinou občasně nepodařeného skoku úpí ale gamepady asi na celém světě stejně - co naplat, těžká je úloha těchto herně-nádenických propriet. Těžká a pomíjivá). Kombinace prvků, které dohromady tvoří chuťově lahodnou, nesložitou krmi, které je ale potřeba dávkovati po trochách, jinak hrozí přejedení (stereotyp).
Jde samozřejmě především o čistou arkádu, ale konkrétně v tomto díle se vývojáři celkem utrhli a dovolují hráči prosvištět tu samou "trať" jak plošinově, tak i v plném 3D - jde tak trochu o vyslyšené volání hráčů, kteří mají chuť a fantazii přemýšlet o tom, jak by asi vypadal Mario nebo Prehistorik ve 3D (či snad Doom jako plošinovka?!?). A i když jsem se více bavil ve třetím rozměru, není 2D jen nechtěnou vrásčitou a bezzubou babičkou na výminku u hnojiště, to určitě ne.
U arkády klasického střihu jaksi z povinnosti věci nechybějí bossové - souboje s nimi jsou celkem zábavné, přiměřeně těžké a na každého je potřeba trochu jiná taktika. Počítá se i neotřelý a barevný level design (zavilým hráčům Sonica jistě příjemně familiérním), veselá, ovšem po čase dosti na palici lezoucí hudební složka a povedené ovládání (vinou občasně nepodařeného skoku úpí ale gamepady asi na celém světě stejně - co naplat, těžká je úloha těchto herně-nádenických propriet. Těžká a pomíjivá). Kombinace prvků, které dohromady tvoří chuťově lahodnou, nesložitou krmi, které je ale potřeba dávkovati po trochách, jinak hrozí přejedení (stereotyp).
Pro: Já jsem rychlost.....
The Witcher 2: Assassins of Kings
SocratesHra je moc hezky udělaná, ale ve srovnání s jedničkou na celý čáře prohrává ... Zparchantělý ovládání postavy, která reaguje se strašnym zpožděním a kolikrát si i dělá co chce, nehledíc na to, co jí zrovna "přikazuješ" (v boji). S tím souvisí pro mě nijakej bojovej systém - prostá klikačka ... a pak ty častý a DLOUHÝ videosekvence (na to už nás ale vlastně připravovali v závěru jedničky) .... No prostě celkem zklamání. V tomhle případku je to jak u filmů, kde většinou pokračování nějakýho titulu bejvá slabší ... A taky je to hodně krátký, oproti jedničce. U příštího pokračování se bojim, že už prakticky budu jen čumět na "film" a jednou za čtvrt hodiny do něj na pět minut vstoupim a trochu něco ovlivnim .... Ale už jen kvuli Triss ♥ se na to těšim :-)
Microsoft Adventure
ArtranMicrosoft Adventure je dosovským portem hry Adventure. Tedy hry, označované někdy též jako Colossal Cave, která od doby svého vzniku doznala různých modifikací či mutací. Jednou z nich je např. i verze doplněná o jednoduché grafické obrázky, kterou v roce 1986 pod názvem Colossal Adventure vydali britští Level 9 jako první díl z trilogie Jewels of Darkness. Od původní kanonické 350 bodové verze, kterou jsem hrál já, se obvykle liší vyšším množstvím dosažitelných bodů.
Princip však zůstává vždy stejný: jako bezejmenný dobrodruh se vydáváte prozkoumat gigantický podzemní komplex s cílem nalézt maximum cenností roztroušených v jeho jeskyních, dómech, komínech, propastech a šachtách, za které vám hra následně uděluje body. A to jednak při jejich samotném nalezení a pak tehdy, když je bezpečně dopravíte do domku u vchodu do jeskyně, který je vaším útočištěm. Aby to nebylo tak jednoduché, tak vám v cestě stojí nebezpeční trpaslíci, pirát mající spadeno na vaše poklady a nakonec nejrůznější pasivní překážky jako např. had, troll na mostě přes propast, zarezlé dveře či drak, které budete muset zdolat silou své mozkovny. S ohledem na to, že Adventure byla vytvořena programátorem, který měl skutečně jako svého koníčka i jeskyňářství, jsou navíc přechody mezi místnostmi leckdy komplikovanější a vždy neplatí, že směr, kterým z místnosti odejdete, bude v reverzním smylu také ten, kterým se dostanete zpátky. Je to realistická simulace faktu, že se chodby mezi místnostmi mohou klikatit a být různě dlouhé. Samotné mapování jeskyně je tedy výzva sama o sobě a s ohledem na sice sporé, ale výstižné a evokativní popisky je dalším důvodem, proč je Adventure nadčasovou zábavou. Po sesbírání všech pokladů pak následuje jakési platónovské pohlédnutí za oponu do ducha stroje (které má však stejnou měrou blízko i k Monty Pythonům).
Díky své originalitě a propracovanosti byla tedy Adventure dostatečně inspirativní, aby vytvořila nový herní žánr. Tento žánr, který by bylo možné označovat jako adventure-like, má však ke klasické představě příběhových adventur v zásadě dosti daleko a mnohem spíše se jedná o otevřený dungeon crawl, ve kterém však není kladen takový důraz na souboje a vývoj postavy. Ten v něm až na hru Beyond Zork zcela chybí. Je to tedy ve skutečnosti sandboxové pojetí archetypální honby za poklady, které dalo vzniknout textovým adventurám jako masově úspěšný Zork (400 tisíc prodaných kopií), ale které je silně znatelné např. i v počátku série King's Quest. V prvním díle King's Questu jsou dokonce kromě konceptu otevřeného světa a libovolného pořadí nalezení magických předmětů a cenností i některé hádanky inspirované nebo přímo převzaté z Adventure (obří fazole či troll). Oblíbenost tohoto konceptu mezi vývojáři a hráči byla natolik velká, že Infocom dokonce sám jako jakousi kritiku vydal subverzivní textovou adventuru Infidel, ve které je nakonec mamonu lačný archeolog zavalen v hlubinách pyramidy a umírá. S nástupem příběhověji laděných grafických adventur a interaktivních próz (Planetfall, A Mind Forever Voyaging, Trinity), ale i hledáním nových cest v Sieře (Police Quest, Hero's Quest) se od tohoto herního systému v mainstreamových titulech postupně upustilo a s úpadkem komerčních textových adventur v zásadě zanikl (v nezávislé scéně však dodnes vznikají interaktivní prózy tohoto zaměření). Principy překonávání překážek logickou cestou, inventář s předměty a vy jako hrdina ve vzrušujícím světě však pochopitelně přetrvaly. A tak, když poprvé spustíte Adventure Williama Crowthera, kterou vytvořil v roce 1975 pro své dvě dcery, a přečtete si první popisek, který říká "stojíš na konci cesty před malou cihlovou budovou. Kolem tebe je les. Pramínek vody vytéká z budovy dolů úžlabinou", víte, že to není tak úplně pravda. Ve skutečnosti totiž nestojíte na konci cesty - jste na začátku.
Princip však zůstává vždy stejný: jako bezejmenný dobrodruh se vydáváte prozkoumat gigantický podzemní komplex s cílem nalézt maximum cenností roztroušených v jeho jeskyních, dómech, komínech, propastech a šachtách, za které vám hra následně uděluje body. A to jednak při jejich samotném nalezení a pak tehdy, když je bezpečně dopravíte do domku u vchodu do jeskyně, který je vaším útočištěm. Aby to nebylo tak jednoduché, tak vám v cestě stojí nebezpeční trpaslíci, pirát mající spadeno na vaše poklady a nakonec nejrůznější pasivní překážky jako např. had, troll na mostě přes propast, zarezlé dveře či drak, které budete muset zdolat silou své mozkovny. S ohledem na to, že Adventure byla vytvořena programátorem, který měl skutečně jako svého koníčka i jeskyňářství, jsou navíc přechody mezi místnostmi leckdy komplikovanější a vždy neplatí, že směr, kterým z místnosti odejdete, bude v reverzním smylu také ten, kterým se dostanete zpátky. Je to realistická simulace faktu, že se chodby mezi místnostmi mohou klikatit a být různě dlouhé. Samotné mapování jeskyně je tedy výzva sama o sobě a s ohledem na sice sporé, ale výstižné a evokativní popisky je dalším důvodem, proč je Adventure nadčasovou zábavou. Po sesbírání všech pokladů pak následuje jakési platónovské pohlédnutí za oponu do ducha stroje (které má však stejnou měrou blízko i k Monty Pythonům).
Díky své originalitě a propracovanosti byla tedy Adventure dostatečně inspirativní, aby vytvořila nový herní žánr. Tento žánr, který by bylo možné označovat jako adventure-like, má však ke klasické představě příběhových adventur v zásadě dosti daleko a mnohem spíše se jedná o otevřený dungeon crawl, ve kterém však není kladen takový důraz na souboje a vývoj postavy. Ten v něm až na hru Beyond Zork zcela chybí. Je to tedy ve skutečnosti sandboxové pojetí archetypální honby za poklady, které dalo vzniknout textovým adventurám jako masově úspěšný Zork (400 tisíc prodaných kopií), ale které je silně znatelné např. i v počátku série King's Quest. V prvním díle King's Questu jsou dokonce kromě konceptu otevřeného světa a libovolného pořadí nalezení magických předmětů a cenností i některé hádanky inspirované nebo přímo převzaté z Adventure (obří fazole či troll). Oblíbenost tohoto konceptu mezi vývojáři a hráči byla natolik velká, že Infocom dokonce sám jako jakousi kritiku vydal subverzivní textovou adventuru Infidel, ve které je nakonec mamonu lačný archeolog zavalen v hlubinách pyramidy a umírá. S nástupem příběhověji laděných grafických adventur a interaktivních próz (Planetfall, A Mind Forever Voyaging, Trinity), ale i hledáním nových cest v Sieře (Police Quest, Hero's Quest) se od tohoto herního systému v mainstreamových titulech postupně upustilo a s úpadkem komerčních textových adventur v zásadě zanikl (v nezávislé scéně však dodnes vznikají interaktivní prózy tohoto zaměření). Principy překonávání překážek logickou cestou, inventář s předměty a vy jako hrdina ve vzrušujícím světě však pochopitelně přetrvaly. A tak, když poprvé spustíte Adventure Williama Crowthera, kterou vytvořil v roce 1975 pro své dvě dcery, a přečtete si první popisek, který říká "stojíš na konci cesty před malou cihlovou budovou. Kolem tebe je les. Pramínek vody vytéká z budovy dolů úžlabinou", víte, že to není tak úplně pravda. Ve skutečnosti totiž nestojíte na konci cesty - jste na začátku.
Vietcong 2
První díl byl skvělý, dodnes u něho trávím spoustu času navzdory jeho prošlé životnosti. Her na téma "vietnamská válka" není moc, což nasvědčuje tomu, že když někdo udělá pořádnou a strhující hru, tak je za vodou.
Druhý díl je ale bohužel paskvil a nedivil bych se, kdyby se nějaký hráč za to styděl.
Engin je ubohý(ovládání, grafika(na tu dobu ještě super) a ostatní věci jsou na klečením nad záchodovou mísou).
Příběh? On nějaký je? Nevšiml jsem si ...
Pterodon se snažil přijít s něčím novým, snažili se vytvořit boje ve městě Hue. Otevřeně prohlásím(a to aby mě klidně vynadali žluťáci), je to hnus, první kolo za amíky se ještě dá, potkáme Hawkinse a prohodíme pár slov, bránění základny taky se dá, nějaké setkání s Rosenfieldem je fajn(hlavně je fajn potkat staré kabarety co to s vámi táhli v jedničce). Od druhé mise začínají muka a opravdu velmi odfláknutá hra... - když ještě dodám, že se snažili udělat dvě kampaně, načež ta za Vietcong je ďábelsky krátká(nějakých 5 misí) a totálně bez nějakého velkého příběhu do kterého by se hráč vžil a strávil by u toho dost času = nemá ani cenu hrát a všechno to navazuje na US Army Campaign
Postavy stojí za vyližkapsu (kdyby tam byl opět Hawkins nebo Defort či můj oblíbenec Hornster, tak bych tomu klidně dal nad 70%), příběh taky a v originální hře mi ještě do cutscén mluví anglicky bez možnosti nastavení titulků, že by fejl?
Umělá inteligence je na dostatečnou, kolega vám vklidu a s čistotou na duši vleze pod mušku a dáte mu hetku a pak se zuřivě rozčilujte co je to za kry*la.. Že by se po vás nepřítel snažil nějak pálit a odehnat vás? To né, spíš se snaží hrát s vámi na schovávanou a když ho najdete ještě k vám přistoupí a poplácá vás po zádech za skvěle odvedenou práci...
Řeknu to jednoduše a v krátkosti - ubohostně ubohá a nebožsky uboze ubohá nuda, která se nedá uboze vyjádřit slovem ubohé(a myslete si o mě ledacos).
Velmi krátká kampaň kterou jsem měl dohranou během 3 hodin(a to beze srandy)...
Multiplayer ze 30% vyhoupl tuhle hru až na neuvěřitelných 55%, protože jsem ho párkrát z nudy hrál a bavil mě, ale po tom utrpení jsem se vrátil k legendární jedničce.
Druhý díl je ale bohužel paskvil a nedivil bych se, kdyby se nějaký hráč za to styděl.
Engin je ubohý(ovládání, grafika(na tu dobu ještě super) a ostatní věci jsou na klečením nad záchodovou mísou).
Příběh? On nějaký je? Nevšiml jsem si ...
Pterodon se snažil přijít s něčím novým, snažili se vytvořit boje ve městě Hue. Otevřeně prohlásím(a to aby mě klidně vynadali žluťáci), je to hnus, první kolo za amíky se ještě dá, potkáme Hawkinse a prohodíme pár slov, bránění základny taky se dá, nějaké setkání s Rosenfieldem je fajn(hlavně je fajn potkat staré kabarety co to s vámi táhli v jedničce). Od druhé mise začínají muka a opravdu velmi odfláknutá hra... - když ještě dodám, že se snažili udělat dvě kampaně, načež ta za Vietcong je ďábelsky krátká(nějakých 5 misí) a totálně bez nějakého velkého příběhu do kterého by se hráč vžil a strávil by u toho dost času = nemá ani cenu hrát a všechno to navazuje na US Army Campaign
Postavy stojí za vyližkapsu (kdyby tam byl opět Hawkins nebo Defort či můj oblíbenec Hornster, tak bych tomu klidně dal nad 70%), příběh taky a v originální hře mi ještě do cutscén mluví anglicky bez možnosti nastavení titulků, že by fejl?
Umělá inteligence je na dostatečnou, kolega vám vklidu a s čistotou na duši vleze pod mušku a dáte mu hetku a pak se zuřivě rozčilujte co je to za kry*la.. Že by se po vás nepřítel snažil nějak pálit a odehnat vás? To né, spíš se snaží hrát s vámi na schovávanou a když ho najdete ještě k vám přistoupí a poplácá vás po zádech za skvěle odvedenou práci...
Řeknu to jednoduše a v krátkosti - ubohostně ubohá a nebožsky uboze ubohá nuda, která se nedá uboze vyjádřit slovem ubohé(a myslete si o mě ledacos).
Velmi krátká kampaň kterou jsem měl dohranou během 3 hodin(a to beze srandy)...
Multiplayer ze 30% vyhoupl tuhle hru až na neuvěřitelných 55%, protože jsem ho párkrát z nudy hrál a bavil mě, ale po tom utrpení jsem se vrátil k legendární jedničce.
Pro: Možná pokus o změnu prostředí a dvě kampaně, Hawkins a Rosenfield, na tu dobu celkem vklidu grafika
Proti: Přiběh, postavy, dabing, prostředí, krátká herní doba a vše co hra obsahuje
Nuclear Dawn
dagrmov
382 Pusťme si nejlepší mix akčně-strategické multiplayer hry....
Seriózností zůstal se svým Source eng. zařaditelný po bok Counter-Strike(až na neviditelnost).
Nuclear Dawn je o taktizování a spolupráci, ale neni ochuzen ani o frenetický boj. Škoda, že počet běžících serverů neni dvojciferný a sama hra malinko zapadla, proto tu asi chybí i komentář a vynasnažím se to napravit.
Hra nabízí tréninkový single s boty (ti se ale z vysoka vykašlou na velitelskou funkci, viz později). Pak to hlavní tozn. multiplayer bitvy a nebojte jsou dobře hratelné! V menu nechybí také položka s databází vašich uploadů na server(mapy), to neni ovšem moje parketa, takže již na samotnou hru a mód Skirmish. Tu se můžete procvičovat v prostém lovení fragů. Vyzkoušet si v něm dostatečně všechny třídy. Medik, nabušený tank, neviditelný assassin, sniper, voják. Máte mapu, smokebomb, můžete mít miny, ostré nože, brunátný plamenomet, gatling. Už tady jde hrát týmově a spoluhráče třeba léčit, boostovat HP nebo expovat, kdy hra počítá bonus za povedený squad kill. Pohybujete se převážně v městském a průmyslovém bohatě členitém prostředí, které je víc než pestře navrženo(vylezte na pavlač, "nepořežte" se při průchodu dveřmi s vystřískaným sklem, propadněte krátery do spodních pater).
Různorodé mapy podle mne nejsou odfláklé a mají svou osobitost, pěkně kolorováno je třeba vymodelované zatopené metro (s jedním z resource pointů). Klíčové pro váš úspěch bude naučit se krýt a umět obklíčit nepřítele ze stran. Mapy k tomu vybízejí, kdy většina obsahuje záludné uličky (kam později nelze umístit věže), kterými se dostanete jako zkratkou kamkoliv.
Ale to zatim nemáte prvek RTS, který v módu Warfare vykouzlí tak 75% úspěchu
za vás. Podívejme se tedy na skloubení akce se strategií a to co dělá Nuclear Dawn netuctovým. Posviťme si červenými proudy energie nad hlavami, které vykouzlí atmosféru Battle Isle 4 (nebo Perimeteru - ehm ten bych nezmiňoval). Má je na starost velitel frakce Empire. Nějaké velitelské posty máte už i jinde -Battlefield2-, ale tady je to rozvedeno. Jako velitel nejste na poli, ale v bunkru a stavíte jak v Command&Conquer3 elektrárny, obranné věže,... zkoumáte technologie a také navrhujete respawn body. O post velitele neni přehnaný zájem, takže se dostane na každého a zároveň nejste nervováni tim, že bunkr zůstane prázdný.
Role je to hergot zodpovědná a obecně asi zábavností zůstává jen o malý kousek za
přímou účastí v boji(i pokud jste krví RTSkař). Hlavní je, aby vám tým obsazoval resource pointy a hlídal si své území. Bez toho je velitel bezmocný. Vtipné je, když se někdo cizí dostane k bunkru kde sedíte a pohodlí u RTS obrazovky začne narušovat cuknutí obrazu (s patřičným zvukovým doprovodem rudé obrazovky) a bez kliku na screenexit se ani nepodíváte, kdo vás oddělal.
Živý velitel ale vojákům může dávat pokyny, souřadnice a celkově komunikace týmu (když se chce) neni špatná (v náhodných hrách poznáte že je mnohdy upozaděna).
Záhy po startu vám dojde o čem to RTS je, jen co se jednotky vydají ke středu mapy, zříte, že nepřítel se se zástavbou nesmlouvavě rozšiřuje jak mor v ikonicky lakonickém triumfu, zatimco vaše strana vypotila do koridoru mezi vybydlené mrakodrapy jen jedno nuzné souhvězdí, které vám jako (součást) HUD visí před očima zatimco přecházíte pod vašima nohama ležící skonalé chrabré druhy Alpha týmu...
Této RTSce dominuje snaha ovládnout infrastrukturou celou mapu a nastrkat artilérii nepříteli před velitelské stanoviště.
Hra je hodně rychlá a ještě víc dynamická, také snadno dojde k tomu že poměr sil je 4:1! Výsledek určuje dost jaký rank mají vaši lidi a jaký má druhá strana. A když se dočkáte náhodných posil 130ový-lvl náskok druhého týmu vyšumí do ztracena. Když neodpadnete během prvních her určitě si užijete i nějakou přetahovaně remízovou ('pamlskovou') hru.
Určitě by od programátorů neuškodilo zpomalení stavby určitých budov, ale zábava je zaručena i tak a prostě když dáte join k týmu, který ovládá posledních 10% území strávíte i tak čas v impozantně drastické obraně, ktará se protáhne na desítky minut.
Neubráním se vás (dál) zahltit nějakým tím postřehem takřka obecné mutliplayer povahy..
Ovšem třeba vojáci - tři vojáci spolu nemusí nutně znamenat více než tři jednotlivě.
Čim je vaše jednotka větší stádo, tim jako by ztrácela na jasnozřivosti a zužovalo se jí
zorné pole, s tim je podle mne moudré počítat.
Všechno je kované také pro největší spokojenost z hraní domluvených týmů, s cizími hráči
by vyhovoval víc setup rozdílného typu. Kde nehraje příliš roli jaký tým jste před startem
hry, ale hodilo by se naopak tlačítko, které z vaší aktuální skupinky (okruh 20 metrů...) vyrobí
(třeba jen pro vás) volný nový tým, pak dojde lépe na využití kláves komunikace apod.
Některé hry (Quake) jsou postavené na dokonalém sžití se s mapou a zbraněmi, kde lítáte skrz armor a munici a zasazujete nepřátelům po tuctech rockety, nebo
pozdravy smrtícím zeleným projektilem atd.(krom módu s plnou výzbrojí).
A pokud hrajete spíš CTF a myslíte si, že může existovat ještě něco o fous vzdálenějšího tomuto v podstatě stále nekoordinovanému do nedynamicky jednotvárných podmínek zasazenému (ač uhrančivému) deathmatchy, máte pravdu, Nuclear Dawnem budete lapeni a stanete se specialistou podle vašeho gusta, doporučuji tu se snažit pochopit členy svého týmu. Pořád chce mít na zřeteli aktuální situaci, abyste dospěli do stavu kde se bezvadně doplňujete. Teprve tady tato multiplayerová gamesa předvede potenciál myslícího člověka.
A neni pravda, že se ani jako velitel nezapojujete. Můžete se na chvíli vykašlat na pokrytí energií a instantně vyléčit jeden squad(jehož postavičky hezky vidíte), zbombit osamělého spy sabotéra, co se blíží z nečekané strany na nějakou strategickou pozici (díky radare!).
Na serverech trefíte i zenové mapy ruských týmů se sovětskými výkřiky o pogromu (doprovází: azbuka).
Tradičně máte nové upgrady(všech zbraní i výbavy) za expování (maximum lvl okolo 80) a Steam achievementy. Hru nesrovnávám s podobným počinem(Savage 2), neboť pustit si fantasy hru mne tolik neláká a hráč fantasy her asi také nenajde důvod teleportace do průmyslového prostředí (pamatuji leda Sacrifice).
Pravděpodobný můj král tohoto žánru her do doby, dokud někdo nevymyslí kompletní simulátor nějaké lodi s posádkou, kde bude funkčnost zařízení ještě komplexněji zachycena (a nebude tolik záležet na vyrovnanosti schopnosti velitelů).
Nuže ND [b]doporučuji[/b], protože zažijete na vlastní kůži kontrastní momenty, kdy desítky metrů vpředu zuří patově hlavní boje, k vaší základně záškodnicky pronikla menší sekundární linie plamenometčíků, a na místo se loadují obránci různých kategorií engineerem(-nasazuji život) konče.(to je tak když se -nejen- vymoženosti ládují moc k přední linii :)
Zvukově vás ohluší rychlopalné věže, dočkáte se efektu bušení srdce, prolne vás plechový dojem mocněji než z klonu Mechwarriora.
I s grafikou bez Cryenginu vystačíte, Source je dle mne adekvátní a pro multiplayer půvabný.
P.S. nezapomeňte chodit spát, ne jako ti zelenáči na levelu 0,1 - kdo má mít na to nervy - po rebornu je vždy vidim, jak hru prospí na své pozici a to i ve stoje!!
Seriózností zůstal se svým Source eng. zařaditelný po bok Counter-Strike(až na neviditelnost).
Nuclear Dawn je o taktizování a spolupráci, ale neni ochuzen ani o frenetický boj. Škoda, že počet běžících serverů neni dvojciferný a sama hra malinko zapadla, proto tu asi chybí i komentář a vynasnažím se to napravit.
Hra nabízí tréninkový single s boty (ti se ale z vysoka vykašlou na velitelskou funkci, viz později). Pak to hlavní tozn. multiplayer bitvy a nebojte jsou dobře hratelné! V menu nechybí také položka s databází vašich uploadů na server(mapy), to neni ovšem moje parketa, takže již na samotnou hru a mód Skirmish. Tu se můžete procvičovat v prostém lovení fragů. Vyzkoušet si v něm dostatečně všechny třídy. Medik, nabušený tank, neviditelný assassin, sniper, voják. Máte mapu, smokebomb, můžete mít miny, ostré nože, brunátný plamenomet, gatling. Už tady jde hrát týmově a spoluhráče třeba léčit, boostovat HP nebo expovat, kdy hra počítá bonus za povedený squad kill. Pohybujete se převážně v městském a průmyslovém bohatě členitém prostředí, které je víc než pestře navrženo(vylezte na pavlač, "nepořežte" se při průchodu dveřmi s vystřískaným sklem, propadněte krátery do spodních pater).
Různorodé mapy podle mne nejsou odfláklé a mají svou osobitost, pěkně kolorováno je třeba vymodelované zatopené metro (s jedním z resource pointů). Klíčové pro váš úspěch bude naučit se krýt a umět obklíčit nepřítele ze stran. Mapy k tomu vybízejí, kdy většina obsahuje záludné uličky (kam později nelze umístit věže), kterými se dostanete jako zkratkou kamkoliv.
Ale to zatim nemáte prvek RTS, který v módu Warfare vykouzlí tak 75% úspěchu
za vás. Podívejme se tedy na skloubení akce se strategií a to co dělá Nuclear Dawn netuctovým. Posviťme si červenými proudy energie nad hlavami, které vykouzlí atmosféru Battle Isle 4 (nebo Perimeteru - ehm ten bych nezmiňoval). Má je na starost velitel frakce Empire. Nějaké velitelské posty máte už i jinde -Battlefield2-, ale tady je to rozvedeno. Jako velitel nejste na poli, ale v bunkru a stavíte jak v Command&Conquer3 elektrárny, obranné věže,... zkoumáte technologie a také navrhujete respawn body. O post velitele neni přehnaný zájem, takže se dostane na každého a zároveň nejste nervováni tim, že bunkr zůstane prázdný.
Role je to hergot zodpovědná a obecně asi zábavností zůstává jen o malý kousek za
přímou účastí v boji(i pokud jste krví RTSkař). Hlavní je, aby vám tým obsazoval resource pointy a hlídal si své území. Bez toho je velitel bezmocný. Vtipné je, když se někdo cizí dostane k bunkru kde sedíte a pohodlí u RTS obrazovky začne narušovat cuknutí obrazu (s patřičným zvukovým doprovodem rudé obrazovky) a bez kliku na screenexit se ani nepodíváte, kdo vás oddělal.
Živý velitel ale vojákům může dávat pokyny, souřadnice a celkově komunikace týmu (když se chce) neni špatná (v náhodných hrách poznáte že je mnohdy upozaděna).
Záhy po startu vám dojde o čem to RTS je, jen co se jednotky vydají ke středu mapy, zříte, že nepřítel se se zástavbou nesmlouvavě rozšiřuje jak mor v ikonicky lakonickém triumfu, zatimco vaše strana vypotila do koridoru mezi vybydlené mrakodrapy jen jedno nuzné souhvězdí, které vám jako (součást) HUD visí před očima zatimco přecházíte pod vašima nohama ležící skonalé chrabré druhy Alpha týmu...
Této RTSce dominuje snaha ovládnout infrastrukturou celou mapu a nastrkat artilérii nepříteli před velitelské stanoviště.
Hra je hodně rychlá a ještě víc dynamická, také snadno dojde k tomu že poměr sil je 4:1! Výsledek určuje dost jaký rank mají vaši lidi a jaký má druhá strana. A když se dočkáte náhodných posil 130ový-lvl náskok druhého týmu vyšumí do ztracena. Když neodpadnete během prvních her určitě si užijete i nějakou přetahovaně remízovou ('pamlskovou') hru.
Určitě by od programátorů neuškodilo zpomalení stavby určitých budov, ale zábava je zaručena i tak a prostě když dáte join k týmu, který ovládá posledních 10% území strávíte i tak čas v impozantně drastické obraně, ktará se protáhne na desítky minut.
Neubráním se vás (dál) zahltit nějakým tím postřehem takřka obecné mutliplayer povahy..
Ovšem třeba vojáci - tři vojáci spolu nemusí nutně znamenat více než tři jednotlivě.
Čim je vaše jednotka větší stádo, tim jako by ztrácela na jasnozřivosti a zužovalo se jí
zorné pole, s tim je podle mne moudré počítat.
Všechno je kované také pro největší spokojenost z hraní domluvených týmů, s cizími hráči
by vyhovoval víc setup rozdílného typu. Kde nehraje příliš roli jaký tým jste před startem
hry, ale hodilo by se naopak tlačítko, které z vaší aktuální skupinky (okruh 20 metrů...) vyrobí
(třeba jen pro vás) volný nový tým, pak dojde lépe na využití kláves komunikace apod.
Některé hry (Quake) jsou postavené na dokonalém sžití se s mapou a zbraněmi, kde lítáte skrz armor a munici a zasazujete nepřátelům po tuctech rockety, nebo
pozdravy smrtícím zeleným projektilem atd.(krom módu s plnou výzbrojí).
A pokud hrajete spíš CTF a myslíte si, že může existovat ještě něco o fous vzdálenějšího tomuto v podstatě stále nekoordinovanému do nedynamicky jednotvárných podmínek zasazenému (ač uhrančivému) deathmatchy, máte pravdu, Nuclear Dawnem budete lapeni a stanete se specialistou podle vašeho gusta, doporučuji tu se snažit pochopit členy svého týmu. Pořád chce mít na zřeteli aktuální situaci, abyste dospěli do stavu kde se bezvadně doplňujete. Teprve tady tato multiplayerová gamesa předvede potenciál myslícího člověka.
A neni pravda, že se ani jako velitel nezapojujete. Můžete se na chvíli vykašlat na pokrytí energií a instantně vyléčit jeden squad(jehož postavičky hezky vidíte), zbombit osamělého spy sabotéra, co se blíží z nečekané strany na nějakou strategickou pozici (díky radare!).
Na serverech trefíte i zenové mapy ruských týmů se sovětskými výkřiky o pogromu (doprovází: azbuka).
Tradičně máte nové upgrady(všech zbraní i výbavy) za expování (maximum lvl okolo 80) a Steam achievementy. Hru nesrovnávám s podobným počinem(Savage 2), neboť pustit si fantasy hru mne tolik neláká a hráč fantasy her asi také nenajde důvod teleportace do průmyslového prostředí (pamatuji leda Sacrifice).
Pravděpodobný můj král tohoto žánru her do doby, dokud někdo nevymyslí kompletní simulátor nějaké lodi s posádkou, kde bude funkčnost zařízení ještě komplexněji zachycena (a nebude tolik záležet na vyrovnanosti schopnosti velitelů).
Nuže ND [b]doporučuji[/b], protože zažijete na vlastní kůži kontrastní momenty, kdy desítky metrů vpředu zuří patově hlavní boje, k vaší základně záškodnicky pronikla menší sekundární linie plamenometčíků, a na místo se loadují obránci různých kategorií engineerem(-nasazuji život) konče.(to je tak když se -nejen- vymoženosti ládují moc k přední linii :)
Zvukově vás ohluší rychlopalné věže, dočkáte se efektu bušení srdce, prolne vás plechový dojem mocněji než z klonu Mechwarriora.
I s grafikou bez Cryenginu vystačíte, Source je dle mne adekvátní a pro multiplayer půvabný.
P.S. nezapomeňte chodit spát, ne jako ti zelenáči na levelu 0,1 - kdo má mít na to nervy - po rebornu je vždy vidim, jak hru prospí na své pozici a to i ve stoje!!
Far Cry 3
Okamžitě jsem si hru zamiloval. Nedá se ani nazývat hrou jde spíše o umění než o pouhou videohru. Myslím si, že Ubisoft se nápadně přiblížil výtvoru Illusion Softworks před deseti lety (určitě všichni víte o jakou legendu se jedná). Hra obsahuje vynikající grafiku, úžasný až srdcervoucí příběh, vylepšování vaší postavy (ve formě tetování), velký arzenál zbraní, unikátní možnost výroby, tajné akce, hraní pokeru, velký ostrov a volný pohyb po něm, obsazování základen, odstraňování rušiček z vysílacích věží, plnění úkolů pro domorodce, velmi krvelačnou brutalitu, někdy velmi těžké útěky či souboje (jako např. útěk z lodě Nostalgie, útěk od pokladu pana Zhang He, souboj s Butchem nebo Hoytem atd.) a nebo připomínaní scén nebo postav z určitých filmů (RUN FORREST, RUN!!! nebo zahrajeme si na Indyho a poslední náznak byl jen u některých načítání z Alenky v říši divů). Ohodnotil jsem stem, protože si myslím, že Far Cry 3 na něco má!!!!
Pro: Grafika, Příběh, Volný pohyb, Množství zbraní, Náznaky na určité scény z filmů viz. text, Neomezená akce, Brutalita, Závody, Všechny questy jsou důležité
Proti: Nejsem nějaký zapálený hledač bugů a proto říkám, že žádný závažnější problém tu nevidím :-)
Call of Duty: Black Ops II
patologJako bývalý fanoušek série Call of Duty, který v multiplayeru prvních dílů strávil stovky hodin, jsem si původně chtěl nové COD zahrát, jen abych si mohl zanadávat, jak jde celá značka kvalitativně do sraček (byť na prodejních číslech se to zatím neprojevilo.) Nakonec ale musím hře přiznat určité (malé) zlepšení oproti posledním dílům.
Akce je svižná a často i zábavná, vyběr zbraní bohatý a prostředí zajímavé a pestré. Příběh je samozřejmě jako vždy hodně přestřelený a nedává moc smysl, ale aspoň není vyprávěn tak blbě jako v prvním Black Ops. Postavy jsou tuctové s vyjímkou charismatického hlavního antagonisty Menendeze. Příjemně mě překvapila možnost částečně ovlivnit příběh vašimi činy v průběhu kampaňe.
Activision se pochopitelně nebojí do své stěžejní značky sypat nemalé peníze. To se projevuje mimo jiné na kvalitním dabingu a ani graficky hra nezklame, na rozdil od předchozích dílů, které spáchal Treyarch.
Kampaň trpí tradičními neduhy série - přehnaným množstvím skriptů, často chaotickými přestřelkami a nebo stokrát viděnými rádoby WOW momenty, kdy kolem vás padají vrtulníky a vybuchuje půlka města. Treyarch se hru snažil zpestřit několika nápady, jejich zpracováni je však většinou k smíchu (jízda na koni, nové Strike Force mise, ..)
Abych to shrnul, Black Ops 2 není úplně špatná hra a rozhodně jsem se u ní bavil víc než u konkurenčního Medal of Honor: Warfighter. Pokud jste však dosud nad touto sérií ohrnovali nos, tento díl na tom nic nezmění.
Akce je svižná a často i zábavná, vyběr zbraní bohatý a prostředí zajímavé a pestré. Příběh je samozřejmě jako vždy hodně přestřelený a nedává moc smysl, ale aspoň není vyprávěn tak blbě jako v prvním Black Ops. Postavy jsou tuctové s vyjímkou charismatického hlavního antagonisty Menendeze. Příjemně mě překvapila možnost částečně ovlivnit příběh vašimi činy v průběhu kampaňe.
Activision se pochopitelně nebojí do své stěžejní značky sypat nemalé peníze. To se projevuje mimo jiné na kvalitním dabingu a ani graficky hra nezklame, na rozdil od předchozích dílů, které spáchal Treyarch.
Kampaň trpí tradičními neduhy série - přehnaným množstvím skriptů, často chaotickými přestřelkami a nebo stokrát viděnými rádoby WOW momenty, kdy kolem vás padají vrtulníky a vybuchuje půlka města. Treyarch se hru snažil zpestřit několika nápady, jejich zpracováni je však většinou k smíchu (jízda na koni, nové Strike Force mise, ..)
Abych to shrnul, Black Ops 2 není úplně špatná hra a rozhodně jsem se u ní bavil víc než u konkurenčního Medal of Honor: Warfighter. Pokud jste však dosud nad touto sérií ohrnovali nos, tento díl na tom nic nezmění.
Bunch of Heroes
Dodo147
434 Tahle hra mě na první pohled zaujala svým obrázkem na steamu, kde je logo a spoustu zbrání okolo. Dokonce i obrázky vypadají opravdu krásně..Bohužel po tom jsem si tuhle záležitost koupil jsem dostal šok..po prvních 20minutách věděl že tuhle hru asi znova nezapnu. Hra nemá co nového nabídnout, jenom hordy nekonečných nepřátel kteří chodí do nekonečna a zbytečný děj. Alespoň je vše vsazeno do krásného prostředí kterých se vystřídá několik. Zbraní taky není málo, ale upřímně žádná sláva to není.
Pro: Různé prostředí, hudba, hodně zbraní, 4 postavy
Proti: Hordy nekončících nepřátel, neúměrná obtížnost hry - pokud jste sám tak je to opravdu hardcore, stereotypní
Liero
ShinyMarekPanebože kde jsou ty časy kdy jsem s bratrem šli k počítači jen kůli Lieru, vtu dobu jsme nějaký Worms neznali a milovali Liero, dosovka jak má bejt,super editor,možnost manipulování s nastavením,spoustu zbraní(miny,napalm,missile) a parádní multiplayer.
Na tuhle hru mám spoustu vzpomínek ikdyž mi je teprve 17 tak můžu říct, že je to až nostalgické,stouhle hrou sem neměl skoro nikdy problém proto hodnotím 90%.
(Ještě teď si pamatuju, jak sem půl hodiny před hraním vybíral jakou barvu bude mít můj červ.)
Na tuhle hru mám spoustu vzpomínek ikdyž mi je teprve 17 tak můžu říct, že je to až nostalgické,stouhle hrou sem neměl skoro nikdy problém proto hodnotím 90%.
(Ještě teď si pamatuju, jak sem půl hodiny před hraním vybíral jakou barvu bude mít můj červ.)
Pro: Vlastní nastavení,spostu zbraní,MP
Proti: Tahle hra je určena přímo pro MP(1v1), proti bootum je to nuda.
Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)
-
Alan Wake
+32
Napsala raisen, 28 dní
Alan Wake byl můj mnohaletý rest. Zhruba v době, kdy to byla relativně ještě novinka, jsem… -
Terminator:…
+30
Terminator: Resistance
Napsal Zoltan, 28 dní
Teyon mě překvapil povedeným RoboCop: Rogue City, a tak jsem si vyzkoušel i jejich předešlou… -
Syberia
+30
Napsal berry1009, 17 dní
V této adventuře ze začátku roku 2002 se v kůži mladé právničky Kate Walkerové vydáte do… -
Mass Effect 3
+29
Napsala Katt, 23 dní
Hodnocená verze - Legendary Edition Roky jsem nezažila u hry pocit, že si jí tak moc… -
Mass Effect 3
+28
Napsal H34D, 15 dní
Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku… -
Silent Hill 2
+24
Napsal Flowerpot, 2 dny
Remake. Silent. Hillu. Dvojky. Sa. Podaril. Nejak tomu stále nemôžem veriť, pretože som… -
DOOM + DOOM II
+24
Napsal H34D, 10 dní
Remasterovat původní Doom určitě byla jedna z největších výzev, které doposud masteři… -
Dishonored 2
+22
Napsal Jumas, 8 dní
Dishonored bylo zjevení. Když jsem se k němu a k jeho rozšířením dlouho po vydání… -
Ve stínu havrana
+22
Napsal CrisBenton, 21 dní
No dobrá, jdu pokračovat ve své spanilé jízdě českými adventurami. Následoval Stín… -
Final Fantasy IV
+22
Napsal Tainaru, 14 dní
Po dlouhém, opravdu dlouhém uvažování, rozmýšlení a rozvažování jsem se pustil do…
Pro: Dabing, Hudba, Město, Postavy, Grafika, Auta, Příběh a Hra sama o sobě
Proti: Postavy jsou občas velmi neinteligentní