Původně jsem ani neměl chuť Gehennu rozehrávat. Tušil jsem, že se u ní budu hodně trápit. Nejsem moc dobrý v logických hrách a vlastně mě ani moc nebaví. Ale vzhledem k tomu, jak moc jsem byl uchvácený příběhem původní hry, jsem jí musel dát šanci.

Samozřejmě, obtížnost narostla diametrálně a její dávkování není úplně nejrozumnější. V prvním světě jsem se hodně trápil, ale nakonec jsem ho horko těžko udolal. Ve druhém světě už jsem musel dvakrát mrknout do návodu, abych ukončil své zoufalé snažení - paradoxně se jednalo o ty nejprimitivnější řešení. No a třetí a čtvrtý svět už jsem prolétl bez větších záseků.

Hledání hvězd jsem vzdal někdy po čtyřech kouscích, protože to už je za mými schopnostmi. Možná, že bych se k nim, s vypětím všech sil, nějak dopracoval, ale tolik času tomuhle datadisku rozhodně nedám.

Příběhově se bohužel jednalo o velké zklamání a prakticky mě vůbec nezajímal osud zdejšího osazenstva. Některé textové zprávy byly zajímavé, ale pro příběh nepodstatné a vyzněly tak nějak do prázdna. Už jsem neměl pocit, že jsem součástí něčeho velkého, ale že se snažím o něco, co je vlastně úplně fuk.

Co jsem měl rád na původní hře, mi Gehenna vzala. Příběh už není zajímavý a upřímně jsem ho po chvilce začal ignorovat, spolu s ním i ty tuny textu. Hledání hvězd zůstalo, ale je to natolik přehnaně obtížné, že se z toho stává dost frustrující zkušenost. A samotné hádanky pro mě nebyly dost zábavné na to, abych je označil za hlavní motor pro hraní.

Herní doba: 12 hodin
Hodnocení: ✰

V životě jsem snad nehrál hru s horším poměrem cena/výkon. Za 5€ ani né hodina "hraní". Oproti jedničce obtížnost dost narostla, ačkoli jediný challenge hra poskytuje v podobě nutnosti klikání po celé obrazovce a hledání aktivního místa. Z herního hlediska se nejedná o nic zajímavého, zůstává tak jen nápadité technické zpracování.

Na samotném konci jsem s hraním seknul. Samotnou nudou a zkoušení všeho na všechno mě Samorost 2 ubil.

Oproti jedničce, která byla zdarma, je tohle docela průšvih.

Celé podání příběhu není nijak zvlášť uspokojující a musím říct, že hlavní dějová linka patří k tomu horšímu. Příběh se totiž točí kolem získávání reputace... <nádech> ...plněním vedlejších úkolů. Ehm. Hráč tak postupuje na žebříčku oblíbenosti u místních a vždy po překročení milníku se příběh posouvá stylem "přijeď támhle, něco ti tam řekneme a pak budeš dál získávat reputaci". A tak stále dokola. Teprve až ke konci hráč začne plnit mise spojené s hlavní linkou, ty jsou ale samy o sobě dost mizerné. No a pak je konec. Obě zakončení mi přišly dost neuspokojující - jednak jsem očekával, že to Crane nakonec tak nějak dá, druhak se to příliš nehodí do celého konceptu open-world slídění, které pokračuje po dohrání hlavní linky. Ale budiž.

Atmosféra venkova ze hry přímo stříká, občas mi připomínala STALKERa, se svými opuštěnými staveními. Stejně jako původní hra, je i tento datadisk parádně nadesignován nejen exteriérově, ale taky interierově.

Největším neduhem datadisku je bohužel respawn nepřátel. Především pak virálové jsou takovou nepříjemnou osinou v zadku. V 90% příběhu už byl jejich přítomností natolik frustrovaný, že jsem se jejich respawn rozhodl vypnout modem. Spolu se sníženou zničitelností zbraní jsou to tak dva mody, které jsem použil při hraní a musím říct, že by mě to bez nich ani zdaleka tak nebavilo. Virálové útočí v počtu tří a víc, spawnují se 50m před hráčem, často drze přímo před xichtem. Představa, že bych hrál na Nightmare, se standardní zničitelností zbraní a standardním otravováním virálama, zřejmě bych celé hraní zabalil. Ostatní spešl infekted se taky spawnují docela nepříjemně často a třeba takový Demolisher mě snajpoval házením kamenů na neskutečnou vzdálenost, aniž bych ho vůbec zaznamenal. Samozřejmě nemá problém vytáhnout mega šutrák uprostřed lesa a sejmout mě běžícího skrze stromy. Boomerů hráč během přesunu potká klidně několik, přičemž každý znamená svým výbuchem další sadu virálů...

Zůstal i poněkud zmatečný systém přesunu hráče po loadingu. Pokud se tedy chcete rychle přesunou přes celou mapu a máte nějakého zadavatele poblíž požadované lokace, stačí si quest aktivovat, vyjet ze hry a zpátky loadovat. Uala, jste o 2km jinde, v místě zadavatele questu. Bez buginy.

Poslední výtku bych měl k mapě, která je plná bordelu. Hromada Challanges, různých otagovaných míst, questů, safe housů, bolterů, respawn posedů, květinek a já nevím čeho všeho ještě. Prase se v tom nevyzná.

The Following je poctivý datadisk, který po dohrání původní hry může ukojit hlad pukačů šišek až do naprosté přejezenosti. Hraní mi zabralo 23 hodin, z větší části proto, že jsem kochař, nikam nechvátám a plním všechny vedlejšáky.

Hodnocení: ✰✰
Obtížnost: Hard

Celou dobu jsem se modlil, aby z příběhu nevzešla nějaká nadpřirozená macho 3.14čovina, která by pozitivní dojmy, z jinak příjemné immersive chodičky, zadupala do země. A ne! Nestalo se. Příběh je opravdu uvěřitelný, stojící na reálných základech, bez zbytečných bejkovin kolem. Přikoval mě k monitoru tak silně, že jsem celou hru dohrál na jeden zátah.

Rozhovory mezi Henrym a Delilah jsou perfektně napsané a nadabované. Nestojí na provařených frázích a očekávaných reakcích. Naopak, každé zvednutí vysílačky posunuje příběh a celkový prožitek dál. Obě postavy jsou chybující, projevují emoce a nebojí se čas od času hodit do placu příjemný džouk, který dokáže pohnout s koutkem.

Firewatch je pro mě velkým překvapením. Jedinou věc, která mi tak trochu vadila, byla zvuková stránka. Např. došlapování snad úplně chybí, stejně tak zvuk lesa je dost utlumen a když člověk zesílí i to málo, nestojí to za nic.

Při hraní jsem si často říkal, jaké by to bylo, kdyby hru někdo předělal do Cryengine. Kdyby všechno to okolo vypadalo trochu "reálněji". Originální grafická stylizace není k zahození, ale přeci jen některé místa působila dost prázdně, což mě tlačilo k tomu danou lokací prostě proběhnout. Firewatch není o kochání se. Kdyby byl, byla by to jasně pětihvězdičková hra...

Hodnocení: ✰✰✰✰

Podmanivý vizuál a melancholická atmosféra - Hero of Many umí zaujmout na první pohled, jako relaxační hra zdá se být ideální. Bohužel, nebýt výzvy DH 2018, prakticky bych ji ani nedohrál. Tohle byl totiž můj druhý pokus. Ten první ztroskotal dva roky zpět, kdy jsem se kvůli bugu nemohl pohnout dál.

Těch technických chyb má HoM mnohem více a kromě zaseknutí se do zdi jsem narazil i na pár nepříjemných situací se slepou uličkou, ze které nebylo návratu. Naprostým amatérstvím je pak pohyb po obrazovce, který se nezdá být plynulý ani když mi framecounter ukazuje 60fps. A to je u hry zaměřené na pohyb docela velký špatný.

Na hudbu jsem byl hodně zvědavý a doufal jsem v příjemný ambientní soundtrack. Bohužel technická bída se projevuje i tady a to nejen v použitých motivech, ale hlavně v jejich agresivním dávkování.

Jakýsi děj byl zajímavý asi tak do poloviny, poté už jsem přestal vnímat, proč najednou hraju střídavě za bílého nebo černého spermíka, když celou dobu ovládám jakési inteligentní vajíčko. Už se to na sebe začalo hromadit tak nepřehledně a rychle, že jsem ztratil nit. Ve finálních fázích hry gamepad dostával kládu více, než by bylo zdrávo a ubíjela mě nemožnost přeskakovat enginové animace.

Docela mě mrzí, že to takhle dopadlo a že si ode mě prvotina Trickstarů nemůže odnést lepší hodnocení. Díky repetivní hratelnosti, technickým nedostatkům a frustrující poslední třetině hry prostě nemůžu jít výše.

Hodnocení: ✰

Nevím, komu z Valve musel Seabrok vlézt do prdele, aby mu tuhle patlaninu vydali oficiálně, ale je to opravdu husarský kousek a už jen za to si zaslouží potlesk.

Něco málo HL2 modů už jsem dohrál a řekl bych, že mám celkem solidní srovnání s jinými kousky. Prospekt? Mizérie, kterou jsem dotáhl do konce jen kvůli Herní výzvě DH 2016 (dohráno na jeden zátah).

Level-design je tím nejhorším. Na začátku nás autor nechá chvilku "zahřívat" v prázdných místnostech beze smyslu, navíc těžce účelových. Zřejmě se teprve učil nasvícení scén, které dopadlo katastrofálně. První souboje s kombajny jsou obtížné, proto snižuju obtížnost na Normal. Střed modifikace upustí na obtížnosti, jsem zasypán lékárničkami a náboji a likviduju zástupy kombajnů jak na běžícím páse. A např. takový souboj se třemi Huntery je spíše fraškou, protože s pulzní puškou a alternativním modem střelby Huntera vyzmizíkuju během vteřiny. Na konci obtížnost zase vyskakuje vzhůru, proto ji opět snižuju na Easy a snažím se v zoufalosti tuhle katastrofu dokopat do konce. Kombajnů je čím dál víc, levely jsou tunelem bez nápadu a celé to vrcholí v nevýrazném finále.

Navíc se skoro celá hra odehrává v Citadeláckém hávu, který prostě nemám rád. Dávám přednost městské zástavbě nebo venkovním lokacím vůbec. Krátká zastávka na Xenu to nezachrání, spíše naopak. Xen je asi tím nejslabším na celé hře, naštěstí trvá pár minut. Mimochodem, 970ka Xen na 60fps prostě nerozhýbe. Co už.

Prospekt není žádným pokračováním Opposing Force. Autor si jen vypůjčil jméno Adriana Sheparda a narouboval na něj jakési flaskbacky, kdy byl Adrian u mariňáků. Namluvené to není špatně, ale vůbec mě to nezajímalo. Co jsem tak pochopil, tak začátek hry se odehrává v době, kdy Gordon mastí nepřátele v Nově Prospekt a já mu jakože pomáhám. Bohužel, tentokrát Gordonovi nejsou vidět ani záda.

Dost už o Prospektu, nezaslouží si to. Je tuna modů, které jej strčí do kapsy a jsou zadarmo. Zkuste si jen pro zajímavost zahrát např. takový Union, Riot Act nebo dokonalý Mission Improbable...

Kdyby byl Prospekt free modem, byl by to podprůměrný mod. Takhle je to příšerná hra.

Hodnocení: ✖
Herní doba: 3 hodiny

Naprosto tragické DLC, které dělá všechno špatně. První dvě mise ještě jakžtakž OK, ty další dvě už jsou neuvěřitelná pitomost. Nejen souboje s humanoidy, ale hlavně dokola se respawnující alieni, absolutně pakoistická AI Hickse a frustrující face to face bitky v jeskynním systému. Ztráta času a peněz.

V komentáři na původní hru jsem nezmínil ještě jeden bug, který se se hrou na Steamu táhne. Po jejím vypnutí totiž dochází k opětovnému puštění. Původně jsem si myslel, že se jedná o problém na mém PC, ale když jsem viděl v rohu obrazovky vyskakující několikanásobný pop-up spuštění hry jednoho známého, bylo mi jasné, že v tom nejsem sám. Ostatně proč to opravovat, že jo...

Původní žalostný stav hry po vydaní nebylo něco, přes co bych se nepřenesl. Důvod, proč jsem jí tenkrát hodil k ledu, byl druhý level a souboje s lidmi. Tentokrát jsem zatnul zuby a tenhle Duty Calls fest prostě přetrpěl. Možná záplatami autoři odstranili ty největší bugy a jiné chyby, hra je ale stále tak mizerná, že to určitě není důvod jí dávat další šanci.

Grafika je stále příšerná, něco jako vyhlazování hra tady neexistuje, textury nelícují, jsou rozpatlané, nasvětlení scén je příšerné, cutscény jsou totální hnůj.

Umělá inteligence je jednou z nejhorších vůbec. NPC se zasekávají, neútočí, stojí a čumí, teleportují se na místa, kam nejsou schopni doběhnout (jako že "puf, tady jsem" teleport), nereagují na danou situaci. Jejich střelba je navíc celkem bezvýznamná, protože dávají tak malý dmg, že stejně většinu nepřátel musím zpracovat sám. A to i když většinu času slyším O'neilův Smartgun. Alieni jsou vysazení většinou jen na mě, proskakují skrze mé komredz ve zbrani a ti je tiše ignorují.

V první tutorial misi je potřeba během soubojů (!) odklikávat tabulky s textem říkajíc, že když zmáčknu C, taxi kleknu. Nemůžu ovládat postavu, nepřítel do mě stále střílí, mačkám OK ale to už se válím na zemi a sleduju neskutečně béčkovou animaci smrti.

Při používání Smartgunu bylo jeho rozhraní nepříjemné na oči - horizontální linky mi způsobovaly mžitky a bolela mě z toho hlava. Asi jako v Blood Dragon. Jenže v ACM se toho jde zbavit tím, že člověk zajede do upgradovací nabídky zbraní a po najetí zpět do hry jsou linky pryč... autory nechtěný, ale velice vítaný bug, kterého jsem rád využil. Když už jsme u těch zbraní - mám k dispozici tři brokovnice a každá z nich má své vlastní střelivo! WTF!!!

Prvenství si hra odnáší v bossfightech. Zatímco ten na konci pátého levelu, kde je potřeba fackovat aliena nakladačem, jsem opakoval asi patnáctkrát a byl jsem jen malý krůček od toho celou hru zabalit, ten poslední bossfight byl hotový asi za dvě minuty a mě nezbylo jen tak koukat na obrazovku s hubou dokořán. V obou případech jedny z nejhorších bossfightů, které jsem kdy v FPS viděl. Bez přehánění.

Levely s vetřelci (jsou tady asi tři, z desíti) nebyly nejhorší a nemůžu říct, že bych se během hraní nudil. Čas od času se objeví zajímavý moment, dobrá přestřelka nebo situace, ale je toho tak málo, že tuhle hru musím naprosto a jednoznačně nedoporučit ani pro ty nejzapálenější fanoušky universa. Příběh to prostě nezachrání a jestli se autoři spoléhali na to, že použijí licenci a všichni se z toho poserou, tak to jsou pěkně vedle.

Hodnocení: ✰

Jako pravověrný fanda série jsem po Zeru skočil s radostí a nadšením malého dítěte. Je to rezident fuckin ývl, co se může pokazit?

Ovládání dvou postav mi kupodivu nijak zvlášť nevadilo. Narozdíl od Revelations 2 není potřeba mezi postavami neustále přepínat. Dva laufy se hodí při soubojích a více kapes toho taky více utáhnou. Hádanky jsou velice jednoduché, ve hře jsem nikdy nezakysnul nezdravě dlouho a celé to tak nějak pěkně odsýpá. Ruku v ruce s bezproblémovým průchodem jde i herní doba, která je se svými necelými 11ti hodinami jedna z nejkratších v rámci RE série. Opravdu, hra mi přišla krátká. Hodně krátká.

Systém managmentu inventáře byl vždy jednou z hlavních "fičur" RE a autoři si řekli, že to ještě trochu okoření. Nově totiž nejsou k dispozici neomezené a propojené bedny pro vybavení, ale všechno se dá položit kdykoli na zem. To s sebou nese otravnou potřebu backtrackingu a zároveň to vyžaduje opakování pasáží, ze kterých už není cesty zpět k danému místu... několikrát jsem musel loadovat a dlouze přebíhat mezi místnostmi, kombinovat a přemýšlet, co si vzít a co nechat být. Ten granátomet za zády prostě nenechám! Hraní tedy probíhá tak, že si dopředu projdu lokaci, zjistím jaké věci potřebuju a ty si s sebou napakuju. Celkem otrava.

Resident Evil byl vždycky synonymem pro lascivní a patetické charaktery (osmnáctiletá členka speciálního komanda, s velkýma kukadlama a tvářičkou xežrání vs. svalnatý playboj v tílku s dokonalým účesem), rozhovory na úrovni retardovaných makaků a herecké výkony hodné na Pozlacený Angrešt. Ne, opravdu, smích "ďábelský" smích Marcuse je něco, co se prostě nezapomíná. Klasika.

Abych stále jen nenadával, hra vypadá opravdu fantasticky a na statických obrazovkách je často rozpohybována spousta předmětů. S atmosférou už to není, co to bejvalo, ale to je z části dáno mou statečností. Obtížnost je relativně vysoká a každá chyba se tady nekompromisně trestá. Souboje s bossy možná nebyly tak "over-the-top", jako v minulých dílech, ale ty jsem nikdy v lásce neměl, takže palec hore (např. při první setkání s Tyrantem jsem do něj vysolil dávku z magnumu tak rychle, že nestačil říct ani bábovka s nutelou).

Dříve než kdy předtím jsem bojoval s ovládáním. Jsem sice statečný, ale stárnu a nemám gamepad. Dobře mi tak.

Pocit po dohrání není zrovna ten, který bych očekával. Protože jsem dohrál všechny klasické díly od jedničky až po pětku (včetně Code: Veronica před rokem), dovolil bych si tvrdit, že Zero je nejslabší.

✰✰✰
Herní doba: 10hod 43min (Normal)

Ačkoli řešení hádanek tvoří samotné gró hratelnosti, ty největší trumfy v rukávu měl pro mě TTP jinde - v příběhu, v radosti z objevování hvězdiček, easter eggů nebo jen v komunikaci skrze terminály s jakousi neznámou entitou. Tahle hra je velké svobodné pískoviště, které vytyčí hráči základní cestu, ale zároveň ho pobízí k činnosti mimo její rámec. A co je nejdůležitější, dokáže ho za to odměnit.

Příběh je vyprávěn naprosto minimalisticky skrze emailovou korespondenci, úryvky z vědeckých článků nebo literárních děl a hlavně skrze audio záznamy vědkyně Alexandry. Poslouchat a číst, dávat si všechno dohromady a nakonec zjistit, co se vlastně stalo, to byl asi ten nejsilnější zážitek, který si ze hry odnáším. Když jsem poslouchal jedny z posledních záznamů Saši a jejího snažení, měl jsem z toho opravdu knedlík v krku.

Co jsem si opravdu užíval, byl lov hvězdiček. Vidět tu mrchu skrze plot a hodinu se k ní pokoušet dostat, kombinovat různé věci a snažit se najít glitch, který by mě k ní posunul blíže... kdepak. Co se hratelnosti týče, hvězdičky pro mě byly, oproti klasickým hádankám, mnohem zábavnější. Celkem na čtyři kusy jsem musel mrknout do návodu, zbylých 26 jsem ale našel sám a byl to čelendž jako prase.

Samotné hádanky už mě tolik nebavily a musel jsem si od nich občas dávat oddech. Nepoužil jsem ani jednoho Messengera pro nápovědu, ale místy jsem k tomu měl opravdu blízko. Hodně se mi líbilo, jak jsou jednotlivé zakončení provázány s celkovou filozofií hry. Samozřejmě jsem vyzkoušel všechny tři, přičemž to druhé bylo asi nejzajímavější.

Screenshoty ani gameplay videa nedokáží zprostředkovat to, co tahle hra nabízí mimo základní herní rámec. V TTP je víc, než se na první pohled zdá...

Herní doba: 32hodin
Hodnocení: ✰✰✰✰

Pánům autorům nestačí vydávat epizodu co dva měsíce a nechat tak čekat hráče rok na celou sezónu. Oni ještě neuzavřou příběh ani po skončení poslední epizody, abychom mohli čekat dalších x let na pokračování. No jo, kox je drahej. Nasrat.

Taky to vypadá, že původním grafikům dali Talltale sbohem a najali si nějaké absolventy na zpatlání něčeho, co se dá považovat za pohybující se postavu. A nejedná se o grafický styl jako takový, nevadí mi, že to vypadá, jako by to někdo kreslil temperami. Jde o roztřepené a neostré okraje, nedodělané spoje jednotlivých částí těla nebo laciné 2D záběry. Taková pohlednice Ironrathu v hráči jeho majestátnost nevyvolá. Je z toho cítit neuvěřitelná drzost autorů vydat všechno hlavně co nejrychleji.

Dům Forresterů je jakýsi ekvivalent Starků, tedy ti dobří vs. zbytek víceméně zmrdů. Lady Margeary se mi tady neskutečně zhnusila, i když je v seriálu celkem solidní postavou. Miřina příběhová linie ze začátku vypadá jako hodně nudná soap opera, ale pěkně se to rozjede a nakonec je její zakončení to nejsilnější ze všech. Rodrikova nesmrtelnost je opravdu směšná, hlavně poté, co jej propíchnou mečem skrz a on si prostě ještě dál funguje. Gared a jeho výlet do North Grove mě moc nebral, ale celkově Noční hlídku nemám rád. Proti tomu Cersi a Tyrion rulez. Asher a jeho Brekeka příliš neoslní a nezachrání to ani wanabe Sarah Conner aka Deanerys.

Takže technicky hrůza, hratelnost prakticky nulová (místama se mi ani nechtělo hýbat s rukama, taxem to prostě nechal plynout a stejně jsem "vyhrál"), příběhově je to neukončené. Jako fanda seriálu jsem to požvýkal a strávil, ale rozhodně bych to nedoporučoval někomu, kdo seriál neviděl.

Komentář se týká celé série.
Hodnocení: ✰

Byl jsem příjemně překvapen, jakým způsobem autoři zapracovali DLC do původní hry. Nenásilně ho proplést do existujícího světa... taxe to má dělat! A ty lesy! Holy shit, ty lesy vypadají lesovitěji, než opravďácké lesy. Já to vím, protože už jsem pár lesů viděl.

Novinky mě zase tolik nenadchly, protože Runotepectví stojí majlant a jeho výhody jsou nicotné. Nové vybavení se mému stávajícími buildu nehodí do krámu a pozitivní tak zůstává těch několik málo questů, které prostě excelují nade všechny. Aukce, Svatba, Heist a... Shani. Nedopadlo to jaxem čekal, ale její romance patří k vyvrcholení celého DLC. Noví bossové mají větší koule, než většina v původní hře, ale epickým soubojům s over-powered nepřáteli se to stále nevyrovná.

Hearts of Stone je slušný nášup, který mě ale zklamal po stránce příběhu od chvíle, kdy Geralt vstoupí do sídla von Everec. Začnou se dít věci, které rozhodně nesedí do universa Zaklínače. Chvíli jsem měl pocit, že autoři trochu moc ujíždějí na Silent Hillu a chtějí mít za každou cenu něco podobného i ve své hře. No, nepovedlo se.

Navíc nedokážu pochopit, jak může Good ending znamenat, že toho hajzla Olgierda nechám žít. Nadutý sebestředný zmrd, co ublížil své ženě, jejímu otci a hlavně svému bratrovi. Ať si ten Iris meč strčí do prdele, moje přesvědčení by mi nedovolilo zvolit "dobrý" konec dobrovolně. To bylo snad poprvé, co jsem záměrně sáhl ke "špatnému" konci, přičemž O'Dimma jsem poslal do prdele taky. Celé DLC tak vyznělo dost naprázdno. Pevně doufám, že si podobné excesy v dalším rozšíření autoři odpustí, protože to bych neodpustil já jim.

Uf, to byla jízda! Teda herně ten závěr nebyl nic moc a už jsem to chtěl mít za sebou, ale co se příběhu týče, takhle silné emoce už jsem dlouho nezažil. Smutek, nostalgie, zlost, melancholie. Mám rád, když mě hra na konci vyžvejkne totálně semletého.

...

Hodnocení: ✰✰✰✰✰
Herní doba: hafo
Obtížnost: 3/4

Wichera 3 jsem měl rozehraného už od léta, ale vzhledem k mnoha technickým problémům jsem jej na několik týdnů odložil a neměl jsem chuť se k němu vracet. Škraloup byl z velké části seškrábnut sedmnácti gigovým patchem 1.10, který většinu technických problémů, alespoň pro mě, vyřešil.

Nepamatuju, že bych nějakou hru hrál takhle dlouho... Morrowind? Možná. Ale spíš ne. 200 hodin? Spíš více. Žádný quick travel, všude pěkně po svých, na koni nebo loďkou. Pomalé tempo mi vyhovuje, protože co krok, to neskutečná kochařina.

Svět je vystavěný naprosto úchvatně. Každý klacík je na cestě položen s péčí a láskou, každé běsí lejno vymodelováno do posledního smrdutého záhybu. Kostýmy postav, detaily brnění, členitost terénu nebo ta maniakální detailnost interiérů. Žijící svět tady vypadá naprosto ukrutně. Stavbě světa se prostě Witcherovi žádný open-world nemůže ani zdaleka rovnat. A samozřejmě ani příběhovím. Hlavní linie má sice své rezervy a po většinu času imaginárně tlačí na hráče, že by si měl jakože pospíšit (kde je Ciri, teď tu byla, neviděls ji, už je pryč, kde je Ciri, támhlebyla...), ale kdo by hledal Ciri, když tu je taková hromada parádních vedlejšáků.

Ačkoli jsem se královsky bavil, rozhodně bych měl k hratelnosti výhrady a to zrovna né úplně nicotné...

Levelování samotné považuju za největší neduh celé hry a hodně mě mrzí, že se autoři k něčemu takového odhodlali. Místo stabilní síly nepřátel se tak potýkám s utopenci na levelu 5, které rozsekám pohledem a utopenci na levelu 20, kteří rozsekají pohledem mě. Dvě naprosto stejné potvory, odlišně silné. K tomu nemůžu vypnout ten nevzhledný health bar nad hlavami nepřátel, protože jeho součástí je právě onen, naprosto zásadní, ukazatel toho, jestli se vůbec má cenu do boje pouštět.

Rostl jsem v situacích, kdy jsem měl 1998/2000 exp a musel jsem tak zabít ještě jedno pstruha, abych získal 2 exp, poskočil tak na další level a mohl uchopit do ruky nově ukovaný meč. Navíc - spousta zbraní ani není řádně vyvážena a jejich level nutný k používání absolutně nekoresponduje se samotnými vlastnostmi zbraně. Naprostá většina věcí ve hře je nepoužitelný šmejd, protože to, co držím v ruce, je v 99% případů lepší než to, co najdu jako loot nebo v tom horším případě, dostanu v rámci questů jako odměnu. To se samozřejmě vztahuje i na brnění a ostatní věci...

Když jsem poprvé zakusil systém automatického doplňování všech elixírů, odvarů a olejů, které už jsem jednou uvařil, musel jsem konfrontovat wiki, jestli náhodou něco nedělám špatně. A ne, ono to tak opravdu funguje! Proč proboha! Co je tohle za nesmyslnou berličku? Oproti tomu tady je systém kraftění natolik překomplikovaný a nesmyslný, že jsem z toho padal ze židle!

Příklad ze života? Potřebuju vyrobit brnění, pro které už jsem zabil pstruha, jsem tedy dostatečně dospělý si jej navléct. K tomu potřebuju Dwimeritové pláty. K jejich výrobě potřebuju dwimeritový odlitek. K jeho výrobě potřebuju 2x temnocelový odlitek a 2x stříbrný meteoritický odlitek. K výrobě temnocelového odlitku potřebuju 2x ocelový odlitek a na ten potřebuju 2x železnou rudu. K výrobě stříbrného meteoritického odlitku potřebuju 2x stříbrný odlitek a 1x odlitek z meteoritu. Takže to je meteoritická ruda a stříbrná ruda. A to všechno pro jeden plát. Pláty potřebuju tři. Jedeme pěkně postupně, všechno ve správném množství. Něco špatně spočítám a zase dohledávám, co s čím mám kde vyrobit. V tom strašně uživatelsky příjemném rozhraní. No a nakonec zjistím, že mám stejně jen jeden mozek z topivce, jako jednu z potřebných ingrediencí. Yep, mozek. Proč ne...

A ekonomika? Není možné, abych za zabití kuroliška dostal 150 korun, za které si koupím tři sušené ryby! A vůbec k čemu sjednávání cen za zakázky, když z toho stejně nevyrazím víc, než pár bezvýznamných korun? 80 nebo 120? Není to jedno, když se částky za prodeje lootu šplhají do tisíců? Kdyby Geralt místo slejování monster prodával loot a za každou cetku by dostal desetník, brzy by si na Kaer Morhen nesl tři pytle ve zlatě. Celý W3 potřebuje mega-overhaul, co se ekonomiky týče.

A když už jsme u těch úprav hry... Speedtree je humus. Ta technologie je totální hovadská a EU by jí měla zakázat.

Co takhle vychytat respawn nepřátel, aby se nezhmotňovali přímo před nosem?

A deník má znamenat co? Často popis questu prozradí jeho vývoj ještě před tím, než jej vůbec začnu plnit! Super, si takhle přečíst spoiler přímo ve hře.

Ach, ty lodě... Geralt neumí nastoupit jako slušný člověk. Můžu do ní buď skočit s rozběhem a doufat, že jí Geralt nepřeskočí nebo že setrvačností nezahučí do vody na druhé straně anebo můžu loď nechat stát v hluboké vodě a vytáhnout se přes okraj. Protože pokud Geralt stojí po kolena ve vodě, do lodě nenastoupí.

Je fajn, že máme k dispozici 16 zbytečných a bezvýznamných DLC (vzhledem k povaze hry), ale dával bych přednost spíše vychytávaní bugů. Hlavně ke konci jsem napočítal asi pět situací, kdy se mi bugnul quest a já nemohl pokračovat. Restart pomohl ve čtyřech z nich a na netu o každém z nich několik normostran popisu. Jebat, je to open-world, to přežiju.

Gwent je určitě úplně super hra. Věřím, že jedna z nejlepších miniher ever. Ale nedokážu si představit, že Geralt odloží svoje meče, sedá na špalek, pokládá lokty na kolena a jako nějaký geek si kartičkuje s místním kovářem... kostky do hry padly mnohem více a hodně mi chybí. Gwent jsem ignoroval. I když je určitě super.

Krátké intermezza s Ciri jsou zbytečné, po herní stránce nezajímavé a upřednostňoval bych to spíše v podobě filmečku.

Obtížnost je ultra nízká - obra z Undviku jsem zabil na tři zakouzlení Igni, finální bossové padaly jak shnilé hrušky. Prakticky jediná výzva je tady souboj s nepřítelem, co mu nad hlavou svítí červené číslo. Tedy, challange si musím sám vytvořit, hra mi jej neposkytne.

A konečně kůň. Umí se spawnovat úplně všude, třeba na malém ostrově nebo v hospodě U Ledňáčka. A taky umí dělat stojky na zábradlí. Je to kretén.

Capcom nedokázal zvrátit uvadající trend kdysi slavné značky. Počínaje pátým dílem to jde s celou sérií hodně rychle z kopce a dnes už asi nikdo nevěří, že se situace nějak změní.

REV2 se snaží přinést atmosféru a hratelnost prvních dílů, to se mu ale nedaří ani za zmutované prase. Stavba levelů je více než primitivní, spolu s nízkou kvalitou textur a detailů vůbec vytváří pocit, že hraju 10 let starou vykopávku. Na postavy se ještě dívat dá, ale to ostatní je naprostá tragédie. Interiéry jsou prázdné, nezajímavé. Exteriéry na tom jsou ještě hůře. Capcomu už navíc došly nápady, takže vykrádá hry jako Alan Wake, The Last of Us, Left 4 Dead nebo Silent Hill. Provedení? Příšerné.

Pokud navíc hraju singleplayer, je dalším hřebíčkem do rakve prakticky nulová AI. Braly mě mdloby v situaci, kdy Claire s Neilem jen tak koukali s kvérama v ruce, kterak zmutovaný pes ožírá obličej Moiře s páčidlem. Celé to přepínání postav je stejně dost nešťastné, protože postava kterou neovládám, nedělá prakticky nic, k čemu je určena. Tj. Claire nedokáže bojovat a Moira nedokáže hledat věci a otevírat truhly. U Barryho a Natalie je rozdíl v (ne)použitelnosti ještě větší.

Epizodické vydávání u hry jako je tato není krokem vedle, to je skok do propasti. Tohle přece není nějaká čízy adventura, kua! A ten příběh, to je co za bejkovinu? To má být nějaká reality show? Končím někde ve třetí epizodě, už tak mě to stálo více přemáhání, než kolik by si hra zasloužila.

Ačkoli mě celá záhada o zmizení horolezců zajímá a baví (nejen díky tomu, že se jedná o námět podle skutečnosti), tak mi vyprávění příběhu nepřišlo moc zajímavé. S postavou chodím sem a tam v graficky nezajímavých tunelech a semotamo mě sejme nějaký tmavý pšouk, do které jsem doslova narazil, protože jsem si ho nevšiml. Sbírání dopisů by mohlo na immersive-walk stačit, ale prostředí je děsně stereotypní, nelineární a naprosto sterilní. Navíc, postava umí běhat přesně 6 sekund, než se zadýchá... Zajímavý námět, ale příšerné herní provedení. Lepší bude si o celé záhadě něco přečíst...

Hektická řež ve stylovém kabátku. Akce není nijak sofistikovaná a prakticky stačí jen skákat a střílet. Zbraní je požehnaně a nepřátel jakbysmet. Místy začíná zábavnost skřípat, ale naštěstí je hra dlouhá tak akorát na to, aby nezačala nudit.

Trochu nevyvážená je obtížnost, kdy na Normal projíždím hrou jako nůž máslem a zaseknu se vždy u bosse, u které si prostě snížím obtížnost po desátém pokusu jej zabít. Čistě horizontální střelba mě taky trochu krkala - rozhodně bych dal přednosti volnému pohybu na myši.

I tak se jedná o zábavnou jednohubku. Nikoho na zadek neposadí, ale pobaví.

Herní doba: 4 hodiny
Obtížnost: Easy
Hodnocení: ✰✰✰

Po spuštění hry mě hudba v menu vyhecovala zkouknout znova legendární dvojku a poté taky trojku. Ano, s odstupem času můžu říct, že příběh se pod všemi těmi časovými paradoxy hroutí jak domeček z karet, ale ve své době jsem byl unešený především z efektů a té neskutečné atmosféry. Ještě dnes mě, při vzpomínce na VHS kvalitu, mrazí v zádech.

A stejně tak unešený bych byl i z Future Shocku, hrát ho v 96‘tym. Ano, asi bych ho nebyl schopný hrát příliš úspěšně, kvůli obtížnosti. Asi bych se nedokázal dostat přes některá místa, kde mi muselo pomoci walkthrough.
Ale rozhodně bych si jej pamatoval dodnes jako jednu z nejlepších stříleček, která byla jen tak mimochodem i revoluční (díky poprvé použitému free-looku).

Tíživá atmosféra soumraku lidstva. Otevřený prostor, kde si můžu jen tak, for fun, vlézt do každé budovy kolem. Kulky se odrážejí od zdi a zraňují mě, vystřelenou raketu můžu navádět z FP pohledu a ty vznášedla a tanky mají nejen docela dobrý fyzikální model, ale ony se i dobře ovládají! Kdo to tehdy měl?

Je ostuda, že se dnes vytvářejí remaky her, které jej ani nepotřebují a takové hle klenoty zůstávají bez povšimnutí. Ačkoli na dnešních PC Future Shock funguje, nevyhnulo se mu pár nepříjemných věcí, které většinou souvisí s vyšším rozlišením 640x480, se kterým přišel SkyNET. Hra neběží moc plynule a v interiérech je fps přímo žalostné, navíc při radiaci hráč nic nevidí, protože obrazovka naprosto zrudne - originálně má ale jen problikávat. K tomu docela dost bugů, která často znemožní postup.

Skončil jsem ve 14. misi (za 17ti) a už cítím, že bych to dál táhl na sílu. Nechce se mi pokračovat, dohrání by tak bylo jen otázkou dalšího zářezu a to nechci. Nechám to vyhnít... I'll be back!

Bugy, na které jsem narazil:
- 12. mise - po stáhnutí dat z jedno počítače se za mnou zavřely dveře, které nebylo možno otevřít. ve walkthrough na yt bylo jasně vidět, že daný člověk s tím nemá problém. musel jsem část mise hrát znova a postupovat v jiném pořadí.

- 13. mise - nebylo možno zabít Miltona Bishopa, projektily létaly skrz něj. údajně známý bug, který je způsobený hi-res verzí. cheat na ukončení levelu.

- 14. mise - při přechodu mezi 14. a 15. misí mi hra padá. zatím se mi nepodařilo zjistit, jak to obejít... EDIT: vyřešeno použitím cheatu na přeskočení levelu ve Future Shock verzi a poté překopírování save do Skynet verze.


Díky Honzekovi za poskytnutí funkční verze.

Vcelku ucházející zombařina, působící spíše budgetovým dojmem. Na tři roky starý port z WiiU konzole je grafika koukatelná, ale minimálně ty barvy mohly být sytější. Na druhou stranu je náročnost na HW srovnatelná s Windows Aero, protože teplota GPU jen zřídka poskočila o více jak 4°, oproti klidovému režimu.

Hra hodně tlačí na survival prvek - zbraní je spousta, munice málo. Souboje nejsou nijak obtížné a prakticky každý zombi se dá umlátit kriketovou bejzbolkou, ale občas se člověk dostane do svízelné situace, která končí smrtí. Ta znamená v případě Survival obtížností permanentní Game Over. Po dvou hodinách hraní tedy začínám znova hrát ve Standard režimu (nejsem masochista, prostě jsem si věřil), ve kterém smrt znamená "jen" novou postavu. Ta předchozí zůstane na místě smrti a pokud hráč chce (většinou musí, protože survival...), může si své vybavení získat zpět na místě skonu předchozí postavy. Jen je samozřejmě potřeba ji nejprve puknout šišku, protože tou dobou je z ní zombi.

Level-design je ve stylu open-tunelu. Tedy můžu si vybrat, kterým tunelem se vydám. Interiéry jsou spíše repetivní, šedivé a nezajímavé, exteriéry zase dokáží vykouzlit celkem obstojnou atmošku právě probíhající apokalypsy. Příběh je slušně podaný a relativně uspokojivý, ve hře je docela dost čtení a rozhodně to není na škodu. Našlo by se i pár infarktových momentů.

Co mě překvapilo, byla finální část hry. Té totiž předcházejí regulérní titulky, takže jsem chvíli nevěřícně zíral na monitor, jestli to je fakt konec. Nebyl. Ačkoli se mi podařilo dosáhnout na dobré zakončení, hra mi při outru spadla. Znovu už se mi to hrát nechtěla, takže yt obstaral zbytek.

I když je ZOMBI relativně krátká hra, ve srovnání např. s Dead Island mi nabídl minimálně stejnou zábavu. Dying Light, to je jiný level. Ale pro fandy zombáren určitě doporučuji.

Herní doba: 10hodin
Hodnocení: ✰✰✰

RED LINE SNIPER
- trocha taktického odstřelování a něco málo plížení. nic extra, ale lepší jak drátem do oka. žádný zapamatovatelný moment. herní doba - půl hodiny.

REICH HEAVY
- ve stylu finále z Last Light hráč jen stojí, mění zbraně a střílí nabíhající ruďáky. je to nuda, těžké jak hovado i na normal. jedná se o jednoznačně nejkratší a nejhorší část, ze všech vydaných packů DLC. finální tank je slušná osina v zadku a oni oba spolufajtři se moc nepředvedou, když neustále lezou před laufy. blbost na 10 minut.

Kshatriya
- nabízí odlišný styl hraní. hráč, jakožto zelenáč v řadách rangerů Polisu, musí cestovat na povrch, hledat artefakty a za nastřádané peníze si kupovat vybavení. level končí s nalezením tajné mapy metra. tenhle nášup se mi líbil z daleka nejvíce, ačkoli může být trochu frustrující z důvodu chybějících savepointů - je potřeba se vždy vrátit na základnu a uložit. samozřejmě to není žádný open-world, spíše komornější open-space, hráč se ale podívá znovu do míst Knihovny a trochu si zalaškuje s Knihovníky a jiným mutantstvem. herní doba může být až tři hodiny a rozhodně <název levelu> stojí za to i bez obou dalších levelů.

ANNA
- krátké vysvětlení toho, proč Anna nepomohla Artyomovi před jeho zajetím nácky, resp. jaxe o to snažila. obsahuje jednu odstřelovací pasáž a pak dvě krátké potyčky s nepřáteli. celkem asi na 10 minut.

KHAN
- hlavním protagonistou je moje oblíbená postava - Ulman. prvná část hraje na atmosféru a lekací scény, které Ulman prokládá svými džouky, finální část už je v kůži Khana naopak hodně akční, s respawnujícími se nepřáteli. asi 25 minut herní doby.

PAVEL
- moc pěkně nadesignované, obsahuje několik parádních momentů (ruská ruleta rulezz). je možno hrát stealth i akčně a zabere cca hodinku. nejlepší a nejdelší část DLC.

Rozhodně stojí za to si zahrát, už jen kvůli doplnění některých částí příběhu.