Part I není jen další vylepšení grafiky za plnou cenu, jako tomu bylo v případě Remasteru. Ano, PI vypadá naprosto ukrutně. Tak ukrutně, že jsem po jejím dohrání rozehrál znova PII na PS5 a velmi rychle ji odložil s tím, že počkám na PC verzi. Přestože změny v PI vychází právě ze dvojky, jsou rozdíly v plynulosti a některých grafických fičurách dost znatelné (PII dostala nedávno PS5 performance patch, ale nestačí to).

Autoři to s PI vzali pěkně votpodlahy. Upravena byla umělá inteligence nebo interaktivita s prostředím, videosekvence jsou nyní renderované přímo v enginu hry a kompletně byly přepracované modely hlavních postav. Každá dostala velkou dávku péče a vypadá zase o trochu "reálněji" - unaveně, ztrhaně, s větším množstvím vrásek a ďupíků. Emoce, napětí a strach jde v každé tváři číst bez jediného slova.

Geometrie levelů zůstala stejná, ale množství detailů některé místa mění k nepoznání. Od drobností v interiérech, až po celé budovy. Nové nasvícení přispívá k hutnější atmosféře a přidán byl i naprosto bezprecedentní systém brutality ze dvojky, který naturalisticky trhá těla na kusy a dělá z potyček neuvěřitelně intimní masakr. Od střepů v obličeji, přes odtržené končetiny a prostřelené hlavy skrz naskrz, až po bolestné chroptění umírajících.

Bohužel se ND rozhodli nepřepracovat taky loot systém u vyšší obtížnosti. Hráč je stále trestán za stealth minimálním lootem a hra ho tak drží po celou dobu "na suchu", co se munice týče. Takže je super, že mám maximálně upgradovanou pušku, ale za celou hru jsem z ní vystřelil asi pětkrát. Doslova. Až příliš často jsem stál proti přesile pouze s cihlou v ruce a vyrobit jsem si toho mohl tak málo, že mi nevystačily ani nože, byť jsem je nepoužíval na nic jiného, než na otevírání zamčených dveří.

Opus magnum Nezbedných Psů dostal kopanec za nepovedený technický stav po vydání, ale nyní už je hra opatchovaná a funguje naprosto bezproblémově. Nutno počítat s tím, že zvládá polykat RAM po desítkách GB a při vyšším nastavení detailů se zapotí i ty nejnovější GPU. Autoři mohli více zapracovat na vyvážení hratelnosti nebo upravit ukládací systém, ale celkově se rozhodně nejedná o laciný cash grab.

Hodnocení: ✰✰✰✰✰
Herní doba: 24hod 23min (včetně Left Behind)

Hasičské zaměření přídavku nepřináší napínavé souboje s plameny, vytahování hadic ani žádné stříkání. Tady se jen převáží voda na konkrétní vypálená místa, přičemž právě zásobování vodou je ta největší otrava. Množství vody nutné ke splnění úkolu je značné a vyžaduje hned několik otoček plných cisteren.

Dva nové trucky příliš nepomáhají - Derry Special 15C-177 má nadstavbu na 2200 litrů vody, což je vůbec nejvíce ve hře, ale zase nedokáže táhnout cisternu za sebou. Samotný Derry není špatný truck, ale používal jsem ho jen ze zvědavosti. Je pomalý, těžkopádný, ale soběstačný a projede čímkoli. Oproti tomu nový ZiKZ 566A je old school truck vhodný tak maximálně na podporu ostatních. Jeho jízdní vlastnosti jsou příšerné - nedrží ani rovnou linku, trvá věčnost než začnou fungovat brzdy a po otočení volantem se taky dlouho nic neděje.

Vytvořil jsem si tak "hasičskou" kolonu dvou starších trucků s cisternovou nadstavbou a spřaženými cisternovými přívěsy. Doplňování vody probíhá pouze u vodárenských věží, které je potřeba nejprve opravit. I tak ale není nikdy jasné, která věž vodu poskytne a která zůstane prázdná. Asi nebudu sám, kdo tuhle zvláštní mechaniku příliš nechápe...

Aby to nebylo málo, se zavážením vody se pojil kritický bug s mizením vody z cisteren. DLC vyšlo v únoru a oprava proběhla teprve v květnu. Vydat DLC zaměřené na převoz vody v cisternách a mít tam bug, který po načtení pozice, nebo při přechodu do jiné mapy, vodu z cisterny odstraní, je neuvěřitelný amatérismus.

Úplně novým terénem je spáleniště. Velmi špatně prostupné díky novince, kterou si autoři nachystali - špičaté mikro pařezy a ohořelé větve stromů. Zatímco klasický pařez je možné s opatrností přejet, tento nový typ velmi špatně viditelného malého tmavého pařezu na tmavé zemi přejet nejde a skoro vždy rozseká každou pneumatiku, která se ho dotkne. Zároveň by se dalo logicky předpokládat, že při nájezdu mnohatunového monstra na ohořelou větévku dojde k jejímu rozprášení nasračky, ale ve skutečnosti jsou tyto větve nezničitelné. Truck se od nich odrazí jak jojo nebo se zašprajcuje tak mocně, že je skoro nemožné jej votšprajcovat.

Potěšilo mě ale velké množství trucků poskytnutých zdarma. Kéž by podobný servis přineslo každé DLC. K dispozici jsou stálice jako Fleetstar nebo GMC (dva první trucky ve hře), Caterpilar zdvižka, Scout 800 a Hummer H2. Vše se dá krásně zneužít a prodat. Z trucků, které jsou dostupné nově zdarma jsou skvělý AMK Civilian a méně skvělý Freightliner.

Devátá sezóna se neřadí k nejlepším, ale ani k nejhorším. Potenciál s tématikou "hašení" požárů nebyl využit úplně podle mých představ a především nový terén spálené země bych označil za úplně debilní. Díky možnosti si tady docela dobře vydělat ho ale přesto můžu doporučit. Velké množství asfaltu, dobře dostupné servisní střediska i levné palivo dělají z obou map Ontaria celkem relaxační záležitost.

V devadesátym šestym mi bratranec nakopíroval System Shock na mou mocnou 486DX4 s tím, že si to jako fakt musím zahrát. Tehdejší Garreťátko ale nemělo mentální kapacitu na něco tak sofistikovaného a už jen samotný výběr obtížnosti bez znalosti angličtiny byl až příliš komplexní záležitostí, o prvních krůčcích ani nemluvě. Přitom už tehdy, dva roky po vydání, mi hra přišla technicky zastaralá, s překombinovaným ovládáním, a na mém pocitu nic nezměnila ani Enhaced Edice z roku 2015.

Volba obtížnosti se pohybuje ve třech stupních a je zaměřena na čtyři hlavní části - souboje, mise, puzzle a cyber, přičemž každý ze stupňů dost razantně ovlivňuje hratelnost, např. od nemožnosti vyhodit questový předmět z inventáře až po časový limit na dokončení hry nebo permadeath v cyber prostoru. Osobně bych doporučil vše nechat na dvojkách pro první průchod hrou.

Počáteční krůčky můžou být pro někoho poněkud zmatečné - žádné plovoucí ukazatele nebo quest log, nutná práce s mapou kvůli spletité stavbě levelů a taky vyšší obtížnost soubojů a puzzlů. Je potřeba opravdu pečlivě poslouchat audio nahrávky nejen kvůli motivaci v příběhu, ale hlavně pro indicie o dalším postupu ve hře. Jen běhat dokola a mačkat tlačítka úplně nefunguje, protože vracení se do již prošlých pater je nutnost.

Ze screenshotů to není úplně zjevné, ale textury jsou tvořeny v retro pixelovém stylu a použitý čtvrtý Unreal engine působí jako mírný overkill. Asi jako kdybych šel do Lidlu pro rohlíky a vohákl se jako na Royal Ascot... jakože dobrý, ale prodavačka to neocení. Osobně mi kombinace moderních grafických efektů a retro stylu příliš nevoněla a dal bych přednost modernějšímu vzhledu ve fullu nebo rovnou kompletnímu pixel artu. Pochválit ale musím ambientní soundtrack, který do atmosféry hry padne mnohem více, než původní pípání v rytmu disca.

Samotnému mi vadily dvě otravné věci - koktající Shodan, která neumí nahrát zvukovou zprávu bez toho, aniž by se věčně nezadrhávala a především sajbrspejs. Zoufale nudná variace na Descent je frustrující, nezábavná a byl bych raději, kdyby ji Noční Potápěči úplně vyškrtli ze hry. Oproti originální verzi je to arkádová sranda, ale to nic nemění na tom, že je určena pro jiné publikum. I přesto, že zakončení bylo neskutečně anti-klimatické, má křivka zábavnosti hry vzestupnou tendenci. Na začátku byly u mě časté znuděné přestávky, od půlky už jsem se nemohl odlepit od monitoru...

Hodnocení: ✰✰✰✰
Herní doba: 27hod

Koukám na svůj komentář k původní hře, psaný přesně před šestnácti lety (bez jednoho dne) - bylo to ošklivé, ovládalo se to špatně i s patchem pro zaměřování pomocí myši a kromě nepřátel jsem bojoval i s Leonovou toporností a kamerou. A i když mi odklon od survival horor akční adventury k ne příliš ohrabané střílečce z třetího pohledu nejprve nevoněl, nakonec jsem se královsky bavil.

V přímém porovnání obou verzí je vidět obrovské množství zásahů do level-designu. Poněkud excesivně působí snad jen jízda v důlním vozíku, ale jinaxe autorům podařilo upravit všechny tři hlavní části (vesnice s jezerem, hrad a ostrov) do mnohem uvěřitelnější podoby. Vystřižený obsah je nahrazen jiným a kupodivu se mi hru podařilo dohrát za plus minus stejnou dobu, tj. 22hod 29min (originál za 22hod a 15min).

Atmosféra brnká na mnohem hororovější strunu a líbily se mi změny vzezření postav a nepřátel, minimálně Salazar je neskutečně creepy. Jsou tady nově vedlejší úkoly, mechanika soubojů s nožem nebo jednodušší inventory management. Na druhou stranu už hra neobsahuje Separate Ways a Assignment Ada (určitě se můžeme těšit na placené DLC).

Největším problémem pro mě bylo padání hry. Po dlouhém hrabání se v detailech jsem veškeré nastavování vzdal a nechal vše v defaultu. I přesto hra sem tam spadla se stejnou hláškou. Nepomohly hrátky s virtuální pamětí nebo ovladači a nakonec jsem to prostě přetrpěl, k čemuž mi pomáhala nová funkce autosave. Výtku bych měl ještě k hudbě, která byla méně výrazná, než u originálu.

Capcom už dnes remaky umí. Vědí, kdy zůstat věrný předloze a kdy přepracovat zastaralé mechaniky. Nikoho nebaví QTE - puf, jsou (skoro) fuč. Nikoho nebaví nutnost zastavit, abych mohl střílet - puf, už nikdy více. Sexistické narážky Luise na Ashley by dneska působily trapně - puf. Ashley byla v původní hře otravná koule na noze a i když jsem kvůli ní v remaku taky párkrát rage-quitoval, není to s ní taková polízanice, jako tenkrát...

Hodnocení: ✰✰✰✰

Vizuálně působivá kurosawárna zaujala na první pohled. Ostatně, černo-bílá je moje oblíbená barva, hned po hnědé. A pokud by někomu přeci jen toto barvivo nevonělo a měl by chuť znásilnit původní umělecký záměr, je k dispozici mod, který Trek to Yomi krásně vykoloruje (PC Master Race only). Jakože fakt to vypadá dobře, černobílý votstín je totiž jen post-processing a hra je jinak normálně barevná. Až jsem se divil, že po dohrání tady není možnost si barvičky zapnout v rámci nějakého bonusu pro případný druhý průchod.

Zakončení jsou čtyři (včetně jednoho předčasného), ale rozhodují se až na samotném konci, příběh to netáhne a kupodivu se příliš nepředvedl ani soubojový systém. Ten tvoří gró hratelnosti, naráží ale na několik závažných problémů, kvůli kterým ho nepovažuju za příliš povedený.

Jednotlivé komba se vyvolávají několika málo kombinacemi silného a slabého útoku, včetně směru pohybu. Rychlý sled správných útoků ale nevede ke správnému provedení komba. Je potřeba si jednotlivé zmáčknutí přesně načasovat i s nutnou prodlevou, což nebývá ve vypjatých situacích úplně jednoduché a komplikuje to kamera, která často odjede tak daleko od postavy, že mám vůbec problém rozpoznat pohyby nepřátel, natož pak svoje vlastní.

Další bolístkou soubojáku jsou komba samotná. Oblíbil jsem si otočku dozadu s lehkým sekem, následovanou omráčením soupeře a možností fatality. Problém je, že není možné jí provést i při útoku vpřed. Jedná se o útok s otočkou, tedy pouze, pokud stojím zády k nepříteli. Takže jsem skončil neustálým couváním nebo natáčením se zády, abych mohl kombo použít. Proč tato možnost není i pro útok vpřed, to netuším. Aby toho nebylo málo, tak při vykrývání útoků hlavní postava ztrácí staminu velmi rychle, začne fuňet a stane se prakticky neovladatelnou. Ke konci už se množství nepřátel začne zajídat a některé potyčky mohou působit repetitivně. Ukládání probíhá u hojně rozesetých checkpointů, přesto jsem některé části musel opakovat hned několikrát (Normal).

Technické zpracování je příkladné a všechny ty cákance, čvachtance a dokonce i stříkance krve mi budou ještě nějakou tu dobu budou ozvušovat sluchy. Jakože to fakt nejen dobře vypadá, ale taky nadprůměrně zvučí. I když se jedná o nejhůře hodnocenou hru od Létajících Lesních Bravků tady na DH, japanofilové a fanoušci stylových soubojových plošinovek budou fcajku.

Hodnocení: ✰✰
Herní doba: 6hod 40min

Od května 2018 pobýval AH v mém Seznamu přání na Steamu a když se mě někdo během těch pěti let zeptal, na jakou hru se nejvíc těším, odpověď byla jasná. Už od prvních trailerů působil taxtrašně divně, že mi z něj naskakovaly pupeny zvědavosti. Retro futuristický art style, v kombinaci s mnoha bizarnostmi, se zdál být až příliš fejkový a dlouhou dobu jsem ani nevěřil, že by to mohlo někdy vyjít.

Atomic Heart se může pochlubit snad nejpůsobivějším videoherním openingem v historii. První hodinu jsem vejral na obrazovku nad mírou nápadů a prvotřídního zasazení. Alternativní Sovětský svaz vyobrazili autoři naprosto dokonale. Tedy, až na vozový park, který zůstal ve vývoji tak nějak pozadu.

Ve hře se střídají lineární interiéry a rozsáhlé exteriéry, v obou případech to ale skřípe. Zatímco uvnitř se hra stane rychle repetivní, venku je zase až příliš hektická, díky nekonečnému respawnu nepřátel. Za naprostou kravinu potom považuju nepovinné Testing Grounds - obrovské podzemní komplexy, ve kterých jsou k nalezení upgrady zbraní. Je potřeba se k nim ale proklestit přes rádoby logické překážky, u kterých jsem chcípal. NUDOU!

Obtížnost je nastavená hodně nízko a naštěstí se dá celá hra projít i se základním arzenálem, bez upgradů. Škoda, že se tady nedá vykraftit lopata, abych měl čím přehazovat ty hromady munice. Lékárničky? Ty jsem vůbec nevyráběl a na konci jich bylo v inventáři přesně 98. Jo, počítal jsem to. Ikonky v inventáři jsou tak obrovsky humpolácké, že jsem od začátku na jeho konec scrolloval asi čtvrt minuty.

Nejhorším protivníkem tak pro mě byla samotná Xbox aplikace Gamepassu, která několikrát hru úplně shodila. Nepříjemné bylo zasekávání se v prostoru, což taktéž vedlo k nutnému restartu. Nepotěšily mě ani horší zvuky, pokud tedy zrovna úplně nechyběly. Na hudbu jsem se hodně těšil a samotné songy nejsou špatné, ale do atmosféry hry se nehodily a často jsem je musel utlumit.

Za největší průšvih ale považuju příběh. To, jakým způsobem je hra napsaná, jak hráče zahltí absolutně povrchními a zbytečnými rozhovory, textovými zprávami (které ani není příjemné číst, protože text se různě vlní) a videosekvencemi, u kterých jsem zažíval jen jedno velké WTF. Nemluvě o zakončení, u kterého mi už nezbývalo nic jiného, než pokrčit rameny a mávnout nad vším rukou...

Žánr "chytrých 3D akcí" patří mezi mé nejoblíbenější a i když je gunplay zábava a námět neskutečně sexy, tenhle ruský Bioshock nakonec nedopadl skvěle. Jen dobře. A dobrý je za tři.

Hodnocení: ✰✰✰

Poprvé jsem mod dohrál v roce 2019, ale protože v dubnu 2020 vyšel velký update, upravující mnoho grafických prvků, přidávající nové asety a menší úpravy hratelnosti, plus další drobnosti, jako nové skladby nebo opravy chyb, musel jsem si to dát ještě jednou. 

Celkem tři mapy, zasazené do zdecimovaného Ruska, mají silný vibe Half-Life 2, Stalkera nebo Metra. První dvě jsou velmi zábavné a opravdu kvalitně vystavěné, ta třetí už se odehrává především v podzemí a tolik mě nebavila. Každý level je potom na cca půl hodinky hraní, dle obtížnosti. 

Z nových zbraní tady měl premiéru AK-47 a spolu s loveckou puškou tvoří nejpoužívanější zbraně modu. Autor se rozhodl, v rámci updatu, snížit účinnost AK, což mi příliš nevyhovovalo bez ohledu na to, že nábojů je všude habakuk - zpočátku byla obtížnost i tak dost vysoká. Red Day má své vlastní filmečky i amatérský dabing, ale není příliš o co stát. 

Jsem rád, že autora neposlali za vtípek s Putinem do gulagu, protože pracoval na datadisku Siberian Mayhem, kvůli kterého zřejmě odložil práce na Episode Two. Jeho rukopis je v SM znát a rozhodně bych si dovolil tvrdit, že urbanizované části dokázal vystavět zábavněji, než Croteam ve trojce nebo čtverce.

Čtyři obrovské mapy se svojí rozlohou a množstvím úkolů překonávají i oficiální kampaň a protože se jedná o velmi lehký terén, je ideální i pro nováčky. Velké množství asfaltových cest je semotamo protnuto nějakou tou strouhou nebo řekou, ale celkově se jedná o sranda překážky a ke slovu se tak mohou dostat i méně schopné stroje. K nízké obtížnosti přispívá také hustá síť čerpacích stanic s rozumnými cenami. Nevýhodou je chybějící servisní středisko na doplnění opravárenských bodů, na druhou stranu je ale k dispozici nadstandardní množství servisních přívěsů.

Celkem tři hlavní úkoly se točí kolem zprovoznění energetické infrastruktury, odstraňování ekologických škod a především farmaření. Tato nová mechanika je ve hře celkem otravná a sestává ze tří hlavních kroků – kultivace pole, sázení a sklizeň. Po každé úspěšné sklizni dostanu dvě jednotky brambor a protože je tady úkolů s jejich zásobováním docela fest, bavíme se o cca deseti opakováních nepříliš zábavného kroužení po poli...

K hraní si na Farming Simulator poslouží dva nové zemědělské stroje, traktory Kirovets. Starší K-700 jsem si oblíbil více - je k dispozici jako první a protože je relativně úzký, lze ho lehce naložit na přívěs a pohodlně převézt na velké vzdálenosti. Novější varianta K-7M umí obout hned dvě řady pneumatik, což zvyšuje tah při orbě, ale zároveň je jeho poloměr otáčení podobný Mezinárodní vesmírné stanici. Oba traktory jsou relativně schopné v průjezdu terénem a kromě zemědělských aktivit je možné jim nasadit údržbářskou nástavbu a používat je jako podpůrné vozidla.

Třetím novým truckem zdarma je STEP Pike. Díky možnosti uchycení opravárenské sady a paliva na střechu je soběstačný na velké vzdálenosti a oproti jeho mladší alternativě STEP 310E má Pike větší pneumatiky, což mu razantně pomáhá v bahně a dělá z něj jeden z mých nejoblíbenějších stíhačů na práci v náročném terénu.

Grand Harvestu se bohužel nevyhnuly bugy a narovinu říkám, že takhle chybové není žádné jiné DLC. Jeden z hlavních úkolů nešlo splnit standardní cestou, protože se mi místo obyčejného kontejneru k převozu spawnoval nadměrný kontejner, což jsem musel ofejkovat přes jednu z výzev, u kterých bylo možné si obyčejný kontejner ukořistit (není to individuální game breaking bug, ale všeobecný problém u všech hráčů). Mezi další problémy se řadí občasné "vystřelení" vozidla do vzduchu po zakurtování přívěsu nebo nelogicky namapované převozy, kde mě hra nutí přivézt materiál na stejné místo, kde je už k dispozici k vyzvednutí. Úkol jsem tedy splnil tak, že jsem si na dvorku udělal kolečko a vrátil se zpět na místo nakládky. Doufejme, že se tyhle neřesti podaří časem vychytat, protože kazí dojem z jinak skvělého přídavku.

Rebellion požaduje za jednotlivé Season Passy nehorázné peníze, tento byl později vydán zdarma. Kromě klasických serepetiček (postavy, zbraně, cetky...) obsahuje především tři nové kapitoly, příběhově navazující na konec původní hry. 

První kapitola s názvem Terror Lab se v laboratoři odehrává tak maximálně v první části. Zbytek map se přesouvá do městečka a měl jsem pocit, že už jsem jej někde viděl. Že by v DLC pro Sniper Elite 4? Recyklace nejsou Rebellionu cizí u předchozích dílů, tady už se k tomu uchýlili taky. Obtížnost je docela vysoká, ten konec jsem málem nedal... až později jsem zjistil, že mi zůstala Enemy Setup x2 ještě z COOP hraní. Jsem prostě The Borec. 

Druhá kapitola se rozjíždí pomaleji a dominuje jí obrovský transylvánský hrad. Je docela komplexní, zároveň zábavný a na pohled ohromující. Druhá polovina se přesouvá do podzemí a tam už je to více méně slabý koridor. Spíše více, než méně. Z nových nepřátel je tady variace na Heavy Zombie, ale tentokrát augumentovaný elektřinou, místo brnění. Nepříjemní jsou i creapers, kteří vyfasovali brnění a vydrží tak větší dávku olova. 

Třetí kapitola už se celá odehrává v podzemí a je nejslabší. Premiéru tady mají kostlivci, ale na rozdíl od kostlivců z původní trilogie, jsou tihle neškodní. Zakončení se Švajgrem bylo trochu over-the-top, celkem lehké a nikterak zábavné. 

Fandové si to stejně nenechají ujít a ti ostatní nehráli pravděpodobně ani čtverku...

Srajn 3D: Sklizeň jehlanů

Znáte triangl? Malý trojúhelníkový bicí hudební nástroj, na který dokázal hrát snad každý lempl s nulovou schopností hrát na cokoli? Při hromadných školních vystoupeních stál vždy bokem, aby nepřekážel těm, co mají alespoň náznak talentu. A neptejte se mě, jak to vím... prostě to vím. No a znáte trine... angle? To je taky trojúhelník, po anglicku. A ve Srajn 3D je potřeba je sbírat, pro další postup ve hře. Akorát to nejsou trojúhelníky, ale jehlany, protože 3D. Pun intended. Akorát že vůbec.

Naštěstí jsou jednotlivé levely rozsekané na malé části, do který se lze rychle vracet, takže sběr všech trineanglesů je velmi jednoduše udělatelný. Mám takový debilní zvyk sbírat v sérii Trine všechny achievementy a potěšilo mě, že pouze sběr anglesů a dokončení všech levelů stačí ke splnění hry na 100%. Na torturu ze dvojky a už bych si ve svém věku netroufl, 29 už mi bylo.

Mohlo by se zdát, že sbírání jehlanů a jiných anglesů je jedinou náplní hry, ale na příběh je taky kladen velký důraz a vypráví minimálně třetinu toho, co vyprávět měl. Rytíř ze 14. století se zázračně dostane do současnosti amerického Ohia, kde se zamiluje do učitelky biologie na střední škole, která už nemá o lásce žádné iluze. Kouzelníček z malého města, kterému je fotbal úplně ukradený, musí dovést svůj tým až do finále turnaje - jinak si ho jeho milovaná prostě nevezme. Dokonalá zlodějka využívá svoje schopnosti ve prospěch dobra a společně s parťáky na cestách po světě sbírá jehlany.

Samozřejmě, dělám si srandu. Tohle není zápletka Srajnu a dokonce ani žádného porna, ale reálný popis odpadního filmařství Netflixu. Díky srajňáckému ufiknutému konci nemá smysl vnímat jediné slovo z vyprávění, je zbytečné asi jako tenhle komentář. A dost, už tak jsem napsal minimálně třetinu toho, co jsem chtěl.

A vůbec, já jsem stál bokem při vystoupeních protože jsem byl vysoký a né proto, že bych neměl talent!

První díl přinesl velmi dobře zpracovanou ideu hraní za Combine vojáka. Jednalo se o kvalitní mod, který měl na svědomí pouze jeden člověk, vystupující pod přezdívkou Breadman. Ten vytvořil i příběhové pozadí, které velmi solidně napasoval do HL universa. Přesto není pro hraní EZ2 potřeba znát jedničku, jedná se o stejnou situaci jako např. při hraní HL2 bez znalosti prvního dílu. Ke dvojce už si Breadman pozval celou skvadru lidí a vytvořili spolu opravdu úctyhodný kousek, napěchovaný nápady a úpravami, které dělají z EZ2 velmi intenzivní zážitek...

Hlavní hrdina Aiden Walker dostal za své zásluhy povýšení a z obyčejného pěšáka se stává elitním kombajňákem v bílém obleku. Jeho úkolem je vystopovat a zatknout Judith Mossman (to je ta bruneta v béžovém roláku z HL2). Budování charakteru záporné hlavní postavy má své kouzlo, rozhovory a hlášky jsou velmi dobře dabované. A když říkám rozhovory, tak myslím hlavního hrdinu - po HL: Alyx je EZ2 jedinou HL hrou, kde hlavní hrdina mluví! Někdy možná až moc. Vtipné narážky, sarkastické poznámky a tragikomické interakce s parťákem pomáhají budovat sympatie k Aidenovi i přesto, že je anti-hrdinou.

Autoři upravili chování zbraní, jejich animace a přidali nové kousky, jako skvělou Gaussovu pistoli nebo třeba nové typy granátů. Jsou tady noví nepřátelé, perfektně sedící do světa HL. Upravena je umělá inteligence, díky které jsou přestřelky s rebely větší výzvou, ale zároveň působí přirozeněji. Rebelové mají k dispozici nové prostředky k boji (jet pack, brnění...) a zároveň se umí vzdávat. Překvapilo mě, když jsem vykopl zbraň z ruky rebelce, která následně lehla na břicho, dala ruce za hlavu a zvedla lýtka do kříže...  

Hráč může ovládat ostatní combine vojáky a dávat jim příkazy, zároveň po jeho boku bojuje i veškerá technika, kterou má Combine k dispozici. A takové APC je dokonce možné řídit. Velkou devizou modu je Wilson, o kterém nechci nic prozrazovat. Snad jen nadhodím, že provázanost se světem Portalu je značná. 

Stále se jedná o amatérskou modifikaci, takže se sem tam objeví méně uhlazené části s nedostatkem péče, doskakujcí objekty nebo špatně lícující textury, ale v měřítku toho, co autoři dokázali vytvořit, je to naprosto bezvýznamné. Od doby Black Mesa je EZ2 dost možná nejlepší výtvor, který se na poli modů (pro HL universe) urodil.

Protože dvojka je vychválená do nebes, musel jsem zkusit i první díl a dobře jsem udělal. Příběhově na sebe navazují a hlavně se jedná o opravdu dobrou a originální jednohubku. V kůži kombajna jsem žádný mód ještě nehrál a tenhle je navíc ještě napěchovaný dobrými nápady a zábavným gameplayem.

Líbí se mi změny, které autor udělal v arzenálu, kdy např. lehký samopal má vyšší přesnost, zatím co ten těžký má velký rozptyl. Souboje jsou náročnější, ale působí přirozeněji, protože se zvýšilo množství poškození na obou stranách - nestává se tak naprosto běžná věc v Half-Life, kdy na sebe střílí hráč a nepřítel z jednoho metru do hlavy a čekají, komu dojde hp dříve. Hodně pomáhá i Manhack, který je možno vypouštět a který dokáže odvést pozornost rebelů. 

Dost často jsem se zasekával o poházené překážky na zemi a celkový polish by potřeboval taky trochu péče, ale protože na tom pracoval snad jen jeden člověk, je to výtvor hodný uznání.

To se takhle vrátíte z První světové války a doma vás přivítá... Španělská chřipka. To by ještě nebylo tak hrozné, kdybyste se neprobudili v masovém hrobě... pokousáni vampýrem. Což by vlastně taky ještě nebylo tak hrozné, kdybyste obratem nevysáli... svou vlastní sestru. Jaký to paradox, že se vampýrem stane zrovna doktor, specialista na krevní infuze. K čertu s Hippokratovou přísahou, otázka dne zní - stane se vampýr gayem, pokud vysaje muže?

Po devatenácti hodinách hru navždy ukládám k ledu a kladu si otázku, pro koho je vlastně určena. Pro milovníky zajímavých temných příběhů, rozhovorů, voleb nad osudy NPC a obsáhlých materiálů ke čtení? Nebo pro milovníky erpégé mlátiček s číslíčkem nad hlavou nepřátel? Protože kdo má větší číslíčko, má větší... číslo bot. Obě složky hry musely dělaly rozdílné týmy lidí, které mezi sebou nekomunikovaly, jinaxi to fakt nedokážu vysvětlit.

Prakticky u každého bosse jsem chtěl s hraním seknout a podařilo se to až u toho třetího, cca v polovině hry. Ta si pamatuje všechny použité předměty v boji, takže léčivé stříkačky a náboje mizí s každým reloadem, včetně zásob krve až do chvíle, než tam stojím jen s palicí a snažím se mechanicky umlátit bosse s větším... číslem bot. Aby toho mlácení nebylo málo, ulice jsou stále zaplavovány dalšími a dalšími nepřáteli, kteří se často nestačí spawnovat s dostatečným předstihem a zjevují se mi před gzichtem, popř. rovnou za zády.

Budu klidně grindovat z popelnic vruty a pružinky, abych si mohl tunit zbraně a budu plnit bezvýznamné vedlejšáky pro zmrdy a ztracené existence, abych si je naboostoval zkušenostmi a získal z nich tak vyšší číslíčko, ale nebudu --- NEBUDU --- chcípat dokola v otravných soubojích s bossy, nejsem žádná darksoulsácká děvka!

Asi pětihodinový nášup si sice odehrává cca v polovině příběhu původní hry, ale je možné jej hrát i bez jeho znalosti. Hráč dostane k přerozdělení pár zkušenostních bodů do začátku a veškeré vybavení je mezi hlavní kampaní a DLC nepřenositelné, vzájemně se tedy neovlivňují.

Už od začátku je znát, že se nejedná o nějaký levný cash grab. Minimálně první úrovně mají větší množství detailů než původní hra a působí propracovaněji, ačkoli jsou to všechno jen statické kulisy. Odpočinkové kecací pasáže střídají otevřené mise a ty střídají naskriptované akční koridory, které mi paradoxně daly nejvíce zabrat.

Extreme obtížnost s sebou totiž nese nejen nefunkční rentgenové vidění, ale taky přestřelenou výzvu v částech, kde postupuju s celým týmem a akce je poněkud hektičtější. Parťáci jsou naštěstí nesmrtelní, ale problém je v koncentraci nepřátelské palby mým směrem, pokud vystrčím hlavu. Kvůli chybějící mechaniky střílení za zákrytu je potřeba postupovat obezřetně a mít dostatek lékárniček.

Z nových nepřátel stojí za zmínku zastaralejší verze téčka, T-600. S minigunem a gumovou hlavou můžou působit komicky, ale mají větší resistenci proti plasmovým zbraním (než T-800) a většinou nejsou sami... Narazil jsem na pár technických škytanců, mj. i na nepříjemné lagování v jedné misi nebo zmizelé nastražené pasti, které jsem se škodolibou radostí a pečlivostí rozmístil v domě, kde měly vlítnou na přepadovku Téčka... bohužel, po quickloadu bylo všechno pryč. Zamrzí, nenasere.

I přes vyšší cenovku je AL rozhodně důvodem si bezútěšnost zdecimovaného el-ej připomenout.

BONUS - komentář k modu Infiltrator:

Něco kolem padesáti minut hraní za Infiltrátora, resp. Terminátora. Byl uvolněn zdarma jako herní mod, takže se vlastně ani nejedná o DLC. Odehrává se v upravené mapě původní hry, ale přidává svých pár nových odboček. Nutno dohrát bez ukládání.

Velký problém představují snipeři, kteří dokáží ubrat značnou část "zdraví", jinaxou lidští nepřátelé spíše neškodní. Narazil jsem na dvě nové zbraně - granátomet a minigun, přičemž jsou obě tak trochu excesivní a mají zřejmě odkazovat na árnýho druhý díl. 

Hráč postupně sbírá intel o poloze komandéra, kterého má zabít. Jeho poloha se generuje náhodně a přístup do jeho bunkru je možný až po sesbírání daného množství intelu. Infiltrator zároveň obsahuje pár zajímavých odkazů na film. Dobré, krátké. Ocenil bych větší množství videosekvencí. 

Autor Sergey Noskov (35MM) si řekl, že svůj projekt z roku 2012 zrestauruje a podařilo se mu to velmi dobře. Pravda, technická stránka je tristní a hra se nepříjemně seká ve vyšších rozlišeních, GPU jede na 100% i v primitivních scénách a vůbec celá optimalizace je jeden velký fail, ale pořád je to Unity a ten nikdy na optimalizaci moc nehrál. 

Hra se odehrává ve školní budově a jejím přilehlém okolí a má takový jemně mrazivý metro-vibe, s trochou toho prypiaťovského apokalyptyčna. 

Adventurní část není nijak náročná, jen je potřeba dávat a pozor a všímat si detailů. Původní verze z roku 2012 byla 15 minutový záležitost celá v ruštině, takže moc hráčů zřejmě neoslovila. Remake už je lokalizovaný do angličtiny, s protáhnutou herní dobou na cca 2 hodiny a pro milovníky immersive walk adventur rozhodně stojí za povšimnutí. 

Hodnocení: ✰✰✰

INDUSTRIA klame tělem, protože na obrázcích vypadá naprosto úžasně, ale s hraním už to taková sláva není. Zpočátku působí jako atmosferický walking simulátor s lehkými hádankami, později je to regulérní FPS, která mi svou architekturou a zasazením připomínala You Are Empty. Autor se taky netají svou inspirací Half-Life 2, jeho pižmo je tady cítit na každém kroku, s příměsí trošky bioshočna a dishonored... čna.

Hráč se postupně dozvídá o válce s roboty řízené umělou inteligencí Atlas, příběh ale ve výsledku přináší více otázek než odpovědí. Androidi a různé typy strojů tvoří jediné pohyblivé entity v opuštěném městě a když dostanou šanci se přiblížit, jsou smrtící. Gunplay je spíše průměrný, zbraně nemají ten správný kick, sniperka bez zaměření snad ani nemá žádný účinek a přebíjení je dlouhé a lze ho docela jednoduše "resetovat" zmáčknutím tlačítka pro střelbu, což mě stálo mnoho nervů.

K dispozici jsou dvě obtížnost, přičemž u té těžší můžu ukládat pouze u psacích strojů nebo při přechodu do další kapitoly. Zároveň pouze u přechodů kapitol je možno obtížnost měnit a z nějaké důvodu se mi (zřejmě bugem) v druhé kapitole obtížnost přepnula na Normal. To jsem ještě neměl tušení, jakou službu mi to udělalo, protože při druhém průchodu na Hardcore jsem několikrát vychcípal po dlouhém úseku bez ukládání a vedlo to až k frustraci a odinstalování... Ve hře je dokonce hektická část s nekonečným respawnem.

Implementovaný raytracing je nepovedený a minimálně stíny hodně bugují. Vliv na fps je značný a vizuální rozdíl minimální. Naopak první DLSS zvyšuje razantně výkon, se zanedbatelným vlivem na kvalitu obrazu. V posledních částech je znát uspěchanost a odbytost po stránce množství detailů (v porovnání se začátkem hry) a musím zmínit i velké množství bugů a glitchů.

I přes kouzlo vystavěného světa, vysokou míru interaktivity a snahu o chytrou atmosférickou akci je nakonec INDUSTRIA zklamání. Nutno dodat, že se jedná o prvotinu studia o dvou lidech, kteří si ale za tříhodinovou herní dobu nechávají více než královsky zaplatit (a to říkám jako někdo, kdo ještě nestihl utratit výplatu z února).

Hodnocení: ✰

Recenze na Steamu jsou k sedmé sezóně veskrze negativní a ten důvod je celkem prostý. K dispozici je pouze jedna mapa, s námětem offroad závodění. Mise obsahují především zprovoznění servisních a čerpacích středisek, recovery zapomenutých strojů na tratích a nekonečné vláčení paliva do generátoru, pro výrobu materiálu na opravu závodní infrastruktury.

Dosud hra nabízela časovky a výzvy pouze v rámci volitelných vedlejšáků, tady už je nutno pro další postup kampaní absolvovat povinně jednotlivé závody a jestli Snowrunner a jeho fyzikální engine něco neumí, je to rychlá jízda po čemkoli. A to ani nové závodní vozidla nedostanu předem, ale musím první závody odjezdit se svými těžkotonážními dříči nebo scouty. To dává smysl!

Dakar speciál Sprinter je k dispozici až na konci první fáze. Ta se soustředí na zprovoznění závodní tratě a lehčí závody na okruhu, pro které by byl Sprinter ideální. Zůstává tak zoufale nevyužit, protože v dalších dvou fázích už se závody přesouvají na šplhání po skalách a do bažin a tam je nepoužitelný. 

Mapa není nijak unikátní a kromě hlavního stanového městečka s pódiem neobsahuje žádné zapamatování hodné místa. Nutno dodat, že engine hry na tak koncentrované assety není připraven a framerate mi klesal až ke 45fps. 

Druhé nové vozítko je malá bugina Gor, nezajímavá a nikterak schopná, vhodná tak akorát na prodej. V rámci Hard Mode je hraní finančně náročné, odměny jsou malé, palivo drahé a celkově jsem na celé mapě jen prodělal. Protože dva nové stroje nejsou použitelné nikde jinde (sakra, oni nejsou použitelné ani tady), není důvod s touhle sezónou ztrácet čas.

BtW popisuje zakončení příběhu, které mělo být už v původní hře. Přídavek se tentokrát neodehrává v městském prostředí, ale přesunuje se na venkov, aby ukázal sílu enginu a schopnost autorů vybudovat i venkovské prostředí.

Feeling druhé epizody HL2 je všudypřítomný a ačkoli není prostředí tak otevřené, jako v původní hře, stále se jedná o skvěle nadesignované mapy, po kterých je radost chodit. 

Soubojů je tak akorát a všechny stojí za to. Hlavně ten finální je naprosto luxusní a kdyby takhle končila původní hra, šel bych s hodnocením snad ještě výše. 

Autoři dobře dávkují akci a oddechové pasáže, přimíchávají do toho nějaké to atmosferično a dokonce i jednoduchou, ale zábavnou hádanku. 

Mnohem větší důraz je kladený na příběh a to zakončení... no, slušná kláda. Tohle DLC je jako jediné nutnost pro všechny, co si užili původní hru.

Asi dvacetiminutové DLC z Nostroma, kde je potřeba uzavřít Aliena do přechodové komory. Při lákání vyplavou na povrch velké nedostatky v aliení umělé inteligenci a zároveň velké množství glitchů. Ze tří postav (Dallas, Parker a Rip) jsem si vybral Parkera - mám rád nesympatické postavy.

Když jsem byl zavřený ve skříni těsně u vstupu do přechodové komory, Alien se odmítal vracet na scénu. A když se vrátil, vždy čmuchal kolem skřínky, což bylo pro Parkera (který umí zadržet dech asi na dvě sekundy) osudné setkání. Stejně tak tlačítko, které je potřeba zmáčknout u přechodové komory, se musí aktivovat tak, aby se to hře hodilo do krámu s naskriptovanou sekvencí. 

Pravda, atmosféra je vyšroubována hodně vysoko a fanoušci si přijdou na své. A taky - Ryplejová má ve hře mnohem hezčí zadek, než ve filmu...

Jednička vsadila na melancholické vyprávění, silný audio-vizuální zážitek a pohodově nastavenou obtížnost. Dvojka jde jiným směrem. Nevypadá to jako pokračovaní, ale spíše jako jakýsi COOP datadisk. Soustředí se především na hopskání a řešení enviromentálních puzzlů, to ostatní jde do pozadí. Tedy TO ostatní, co dělalo jedničku tak okouzlující hrou. 

Technická stránka zůstala nezměněna, hra vypadá stále xvětu, ale zasloužila by lepší rozlišení. Oba Yarníci se skvěle ovládají i jednomu hráči, není tedy nutné hledat druhý pár rukou. Plynulý pohyb postaviček je lehce předvídatelný a přesný, přesto se tady objevuje několik náročnějších pasáží, u kterých nejeden gamepad poletí proti zdi. A to nemluvím o výzvách, které se postupně odemykají během hraní a jsou pekelně těžké.

Světlé chvilky by se daly spočítat na prstech jedné ruky jednoho nešikovného dřevorubce a rozhodně se k nim řadí konflikty se zvířenou. Taková rozzuřená koroptev nebo necitlivě probuzený kapr dokáží zvednou zábavnost a připomenout, proč byla jednička tak unikátní. Další nebezpečí tady představují jakési černo-červené pšouky, které jsou sice velmi účelově se pohybující a otravné, ale zase je jich hodně...

Příběh o dvou prchajících dětech před pedofily (asi) mě vůbec nezaujal a konec vyzní tak nějak do prázdna. Sedm levelů má celkovou herní dobu kratší než jednička, přesto mi některé přišly natahované. Pro dva hráče to asi není úplně špatná volba, ale moje zklamání je veliké.

Hodnocení: ✰