Call of Juarez je skvělá hra, kde se mísí prostředí divokého západu, úchvatná vizuální stránka a neotřele působící hratelnost, oscilující mezi několika žánry, plošinovkou, plížečkou a střílečkou. Navrch kombinující řadu inovativních postupů, jak v ní kráčet dál a ty mechaniky ovládání či zábavy převádět do praktické roviny. Jíž hráče příliš neomezuje a může tak mít, do určité míry, kontrolu nad tím, co právě činí. Zprvu je nutné se naučit používat předměty, hledat je, pochopit zdejší interaktivitu. Trénink.
Hru v roce 2006 vydala Cenega ve formě lokalizace do našeho mateřského jazyka, tím odpadá jakákoliv možnost případného neporozumění příběhovým souvislostem. Jak bývalo tehdy zvykem, vkládala se do mnoha her protipirátská ochrana, to později řešily cover verze z časopisů či digitálních kanálů. Nemluvě o tom, že ta plnila účel jen u operačního systému Windows XP. Od té doby už uplynula pěkná řádka let. Hra trpěla černým proužkem na displeji, odstraňujícího dostupná oprava. Jinak funguje.
Vývojáři z Techlandu představili svoji revoluční technologii enginu Chrome už ve stejnojmenné hře z roku 2003, k níž náleží ještě jeden přídavek z roku 2005. Cílem bylo nabídnout enormně rozsáhlé mapy a vykreslovat detailní kulisy přírody, zahrnující lesy, pláně, hory, soustředit se na klimatické rozdíly a poskytnout vše, co se rozmanitosti týče. To je i zde, alespoň, co si z hraní já vybavuji. DirectX 9 doplňuje i DirectX 10, včetně přítomného benchmarku, ukazujícího jeho potenciál dostatečně.
To si tak jdu přírodou, sleduji tu nádheru, lezu na všelijaké kopce a hory před sebou. Někdy se mi daří, jindy ne. Odměnou jsou obrázky pořízené skrze nástroj Shadow Play od Nvidie. Ten si nemůžu vynachválit. S jasem na hodnotě 3 je dojem z barev adekvátní tomu, aby tmavost ladila se světlostí a mělo vše ten správný poměr. Opravdu kouzelné momenty, třpytivě čistá voda, svit slunce osvětlující vše v dosahu, stíny. Skáču s bičem přes skály, kradu v domě a utíkám pryč. Kryju se před střelbou.
Náplň také spočívá v pěstních soubojích, střílení po protivnících obouručními pistolemi, takzvaným režimem soustředění a ježděním kurzoru zaměřovače, kdy jde v rychlém sledu trefit požadovaný cíl. Ale Ray je při tom dost na ráně, jeho soupeři se neštítí ničeho, je tak důležité se krýt, hlídat si stav zdraví, doplňovat náboje. Ohlížet se i na horní patra budov, být zkrátka ve střehu. Neboť si to situace žádá poté, co bylo dění ve městě vyhroceno nenadálými a tragickými událostmi, protínající tu celé vyprávění.
Je večer, nacházím se u tábořiště banditů, kteří čekají na vlak. Než jsem u železnice, musím se opatrně proplížit jejich stanovišti, což zahrnuje skrčený a nezpozorován, jít schovaný v keřích, v temnu, prolézt jejich stany. Různě se protáhnout oblastí, sršící hojným výskytem nepřátel. Ti tam mají i dva koně, s možností je vyplašit a způsobit humbuk. Stěžejní je vyskákat po skálách, překonat propasti, vmísit se do střeženého koridoru. Dále tu jde uplatnit i luk a šípy ke zhasnutí lamp. A spatřím Raye, jak střílí.
Hodně zajímavě působí jízda na koni. Nejdříve je nutné najít posed, ten má jeden farmář v domku. Není nadšený z mé přítomnosti, závisí to na mém nezpozorovaném vstupu dovnitř. Rychlý úprk v sedle a přeskočím na druhou stranu. Poklidná jízda, když dál jsou už jen skály, opět použiji bič a skočím. Opodál mají ohniště pobudové, těm vezmu v nestřeženém okamžiku koně, pádím pryč, jedu nahoru. Jeden z nich mě pronásleduje na koni. To mu umožní mě snadno ohrozit střelbou. Já čelím indiánům.
Pro: Atmosféra, historické období, pojetí postav, herní mapa, příběh.
Proti: Finále není tak zábavné jako zbytek hry.