Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
The Saboteur
The Saboteur
78

Komentáře

Všechny PC PS3 X360
Napsat vlastní komentář
GerdikGerdik
  • PC 70
Sabotér se mi dlouho válel na disu než jsem ho zkusil spustit. A byl jsem mile překvapen. Akce ve styli GTA v otevřeném světě za 2. světové ve kterém místo gangů a policie jsou nacisti.
Originální je barevné podání paříže a okolí. Paříž je rozdělena na různé sektory, které jsou černobílé a postupně je osvobozujete. Po osvobození se změní z černobílé na krásně barevné. Celkem rozmanité jsou hlavní mise, bohužel vedlejší jsou o jednom a tom samém, vše na jedno brdo.
Zajímavá je i možnost se převléknout za německého vojáka a nenechat se odhalit. Dost mě bavil pohyb alá Assassins Creed a široká škála zbraní + postupné odemykání perků. Město a okolí je fajn, bohužel není tak dobře zapamatovatelné jako v GTA, tak se mi občas stalo že jsem bloudil. Další nevýhoda je End Game obsah a znovuhratelnost. Pokud hru dohrajete tak už nemá cenu pokračovat v obsazování nepřátelských stanovišť ani hru odehrát od znova.

Pro: Grafika, zvuky, zbraně, hlavní hrdina a postav, obrovská mapa

Proti: Pocit ze střelby, dabing některých postav, občasné bugy, příběh, End Game a znovuhratelnost, někdy až příliš AI, orientace po městě

+15
leebighleebigh
Dohráno
  • PC 85
HERNÍ VÝZVA 2017 - Kategorie č. 1 - To je člen!

The Saboteur byl pro mě velice příjemným zážitkem v rámci Herní výzvy. Ačkoliv příliš open world hrám neholduji a dávám přednost spíše kompaktnějším a uzavřeným titulům. Jediné hry na podobném principu, které pravidelně na počítači proháním, jsou Batmanovky od Warnerů. Zde ovšem Pandemic Studios pod taktovkou EA připravili velice chutný a poměrně originální koktejl, který stál za to.

The Saboteur přináší příběh irského závodníka, který se pod taktovkou odboje dostává do Paříže a bojuje proti nacistickým okupantům. Nejen se zbraní v ruce, ale také za volantem závodního auta. V podstatě lze Saboteur přirovnat ke GTA v Paříži za druhé světové války.

Hra nabízí primární příběhovou linii, ve které sledujeme horkokrevného Irčana Seana jednak v boji proti nacistům, ale také na cestě po pomstě za smrt svých blízkých. A pak najdeme velké množství vedlejších aktivit, které můžeme plnit nejen během hlavního příběhu, ale i po ukončení kampaně, kdy se nám otevře volná hra. Sean mně padl do oka, a jako hrdinu do kterého se vtěluji, jsem si ho velmi oblíbil. Drsný chlapík v čepici s cigaretou a přisprostlými průpovídkami a nadávkami na rtech, navíc v irském dialektu, což napomáhá autentičnosti osobnosti hlavního hrdiny.

Nejvíce atraktivní na celé hře je vizuální koncept. Druhoválečná Paříž je zobrazena v noir černobílém stylu, pouze s rudými barevnými doplňky. Jak postupujeme ve hře a plníme jednotlivé mise, osvobozené úseky nabývají zpět svou původní barvu, až se ve finále Paříž rozzáří pestrými barvami. Francouzská metropole je přitom zpracována velice realisticky. Nikdy jsem u žabožroutů nebyl, ale najdeme zde všechny významné památky a ulice, aspoň podle tvrzení autorů. Prostředí je dokonale dobově stylizováno včetně vybavení dostupných interiérů, kdy dokonce můžeme shlédnout obnažené dekolty tanečnic v jednom ze Seanových úkrytů. I ulice jsou plné lidí, nejen vojáků, ale i běžných obyvatel. Navíc jako podkres slouží dobově stylizovaný soundtrack příjemný na poslech.

Dokonce můžeme na ty nejvýznamnější monumenty často komplikovanými přístupy vylézt a kochat se výhledem, navíc tím získáme bonusové trofeje. Ono lezení ve výšinách po střechách představuje jeden z originálních a klíčových herních elementů. Nehrál jsem ani jeden díl, ale hned jsem si vzpomněl na ságu Assassin´s Creed. Většina misí totiž spočívá v optimálně tiché infiltraci do budov právě přes střechy. Někdy je trochu kumšt promyslet a vybádat, jak se k danému cíli dostat.

Hra nabízí víceméně dva typy činností. První z nich je řekněme závodní režim, kdy zasedneme za volant některého z vozidel. Přepravujeme se mezi jednotlivými misemi a k jejich cílům, nebo po splnění úkolu musíme uniknout fašistům. Vozidla se mimochodem dají sbírat tím, že si je zavezeme do garáže. Nejde o vyhlídkové pojíždění a kochání se krásami města, ale zpravidla musíme projet některým ze strážených checkpointů, což vybudí alarm a jízda se zvrhne v závody s německými vozidly s cílem ujet poplachu. Některé mise v příběhu i volné hře zahrnují samostatné závody, v nichž musíme dojet jako první - buď na závodní dráze, nebo v ulicích města.

Hře ale dominuje akce z první osoby. Hrdina se ovládá skvěle a je vybaven dvěma volitelnými zbraněmi, granáty a výbušninami k provádění sabotáží. Mnohé mise jsou cíleny na stealth, kdy je po nás požadováno tiché připlížení a likvidace cíle. Můžeme využít ukradené uniformy německých vojáků. S potěšením jsem kvitoval fakt, že nás hra nepenalizuje za nevyužití nebo selhání skrytého přístupu a v tomto případě lze prostě všechno vystřílet hrubou silou. Akce má dokonale vyladěnou obtížnost bez zbytečné frustrace, jednotlivé mise jsou pestré a nenudí, občas prostřídané ostřelovačskými úkoly s cílem likvidace některých osob. Jen závěrečný boss fight mě dosti zklamal a pouze jedna rána mezi oči z revolveru k jeho likvidaci místo epické bitvy mě nepotěšila. V pozdějších fázích během osvobozování Paříže se dostáváme k možnosti využít pomoc odbojářů, které si lze do bitvy přivolat.

Po ukončení kampaně se odemkne režim volné hry. A zde máme další nesčetné možnosti, jak si ukrátit dlouhé chvíle. Paříž nabízí v různých svých městských částech nepřeberné možností objektů k likvidaci. Tu zabití generálů, likvidaci efektně explodujících palivových nádrží, hlídkových věží, děl a tanků, sbírání automobilů, prostě všeho možného. Závodní mise, objevování zmíněných vyhlídkových míst. Škoda že v mojí DVD verzi nejsou achievementy, jinak bych se vedlejším misím věnoval podrobněji.

Pro účely Herní výzyy jsem dohrál kampaň a vedlejší story mise. Ladem jsem zanechal jenom závodění, které mi příliš nešlo. Každopádně nepovinné ničení nacistických cílů poskytuje další nepřeberné hodiny líté akce. Hra mi běžela z DVD verze vcelku solidně, ale bohužel se nevyhnula občasnému pádu či zamrznutí. Pokud si chcete odpočinout od gangsterů či zločinců a zahrát si zábavný a vizuálně přitažlivý klon GTA, The Saboteur je jasná volba.

Pro: Grafika a noir atmosféra, realistické prostředí, soundtrack, příjemná akce, rozsah hry

Proti: Občasné pády hry, někdy dlouhé jízdy po městě, absence achievementů

+34
ZbyisekZbyisek
  • PC 40
The Saboteur mně ležel v hlavě delší dobu, potom přišla Herní výzva 2017 spolu s příhodnou slevou, a tak jsem šel do toho.
Zpočátku to bylo docela fajn. Třeba závodní okruh, a tak trochu i dobové zasazení, mně na moment připomnělo Mafii. Ale ten pocit velmi rychle vymizel. Čím víc jsem to hrál, tím víc mě to štvalo. Ani vlastně nevím proč.

The Saboteur mně nesednul, a to ani přes jisté světlé momenty. Nějak nemám sílu pokračovat a snažit se to dohrát. Moje herní výzva tak selhala hned v 1. bodě, a už teď vím, že selhala i jako celek. Na začátku roku to vypadalo, že na hraní bude víc času...

Selhaná herní výzva 2017, kategorie 1. "To je člen" = nesplněno
+2 +8 −6
RossRoss
Dohráno
  • PC 95
Naprosto skvělá hra. Ta atmosféra! Těžko se bude psát nový komentář k 21 lidem přede mnou.
Příběh a atmosféra hry je opravdu skvělá. Postupné vybarvování města má něco do sebe. Ničení nacistických objektů a někdy i celých komplexů je skvělá zábava.

Jízdní model je na rozdíl od hry poměrně špatný. Destrukční model je ještě horší. Naopak ničení prostředí, stánků je realistické a pěkně uděláno. Trochu nepoměr.

Výběr zbraní, střelba a i stealth jsou skvělé věci. Střelba a krytí je dokonalost. Zbraně pěkně kopou, pěkně zabíjejí. Škoda, že jen pistole má tlumič.
Výběr zbraní je pěkný, samopaly, brokovnice, pistole, pancéřové pěsti, ale i granáty nebo dynamity. Škoda, že hrdina umí nosit jen dvě zbraně, takže si se všema ani nezahrajete.
Stealth je zajímavý. Moc jsem ho nepoužíval, protože stejně si všimli časem. Tak bylo lepší je zlikvidovat hned.

Lezení po domech mě bavilo. I běhání po střechách mělo něco do sebe. I výhledy. Mapa města i okolí byla dobře zpracována.

Škoda opakování vedlejší misí, které stály za prd. Hlavní mise byly skvělé, příběh plný zvratů se povedl.

Pro: Grafika, atmosféra, příběh, město, zbraně, zničitelné prostředí, exploze

Proti: Zpracování železnice, destrukční model vozidel, vedlejší mise, AI

+14
davidjahodavidjaho
Dohráno
  • PC 80
Sabotér. Hra na kterou jsem se svého času velmi těšil. Z prvního průchodu hrou jsem byl nadšen a čekal jsem na pokračování. Očekávání padlo, poté co bylo oznámeno zavření studia Pandemic. Po dlouhé době jsem si řekl, že bych si mohl sabotéra projít ještě jednou a se svými dojmy z druhého průchodu hrou bych se s vámi rád podělil.

Příběh hry je jedna z těch slabších částí hry. Typický příběh o pomstě, přátelství, boji za svodobu a v neposlední řadě také zradě. V čem ale ztrácí celkový příběh hra hravě dohání skvělými dialogy. Ať už jde o rozhovory s Lucem, Santosem nebo se Skylar každý má v sobě jiskru a nechybí ani občasný humor. Jak už jsem naznačil také postavy se povedly a každý je svým způsobem osobnost, takže si je jednoduše zapamatujete.

Mise ve hře jsou až na pár výjimek kvalitní a nebudete se u nich nudit. Rozhodně musím vyzdvihnout možnost řešit situace mnoha způsoby. Je libo zlikvidovat nacistického generála pěkně z dálky ze střechy domu odstřelovačkou nebo co třeba si sehnat nepřátelskou uniformu a hezky se k němu potichu proplížit a zlomit vaz a nebo jako prase tam naběhnout se samopalem a postřilet všechno co se pohne. Zkrátka možností je dost a dost. Já sám jsem hrál většinu misí v přestrojení a světe div se fungovalo to. Častokrát mise stejně končila velkým útěkem před němci, ale klíčová část mise šla udělat v přestrojení. Samotný stealth funguje, ale slušelo by mu, aby šel trochu víc do hloubky. Třeba ohledně získaným uniform, nesených zbraní apod. Např. když jste uprostřed němci obsazeného paláce (čili v interiéru) přestrojený za odstřelovače a máte v ruce thompson a okolním vojákům je to jedno působí tato situace celkem komicky. Rambo styl je také plně funkční. Systém krytí je bezproblémový, zbraní je také dostatek a nepřátel rovněž. UI je no... Prostě panáci s kvérama, takže žádné zázraky od nich nečekejte. Takže je jen na vás, jak budete herní situace řešit.

Ve hře je také systém perků, které vám po splnění nabídnou určitou výhodu, jako např. novou zbraň, možnost využívat úkryty i při maximálním stupni poplachu nebo třeba oprava aut zadarmo. Jízdní model je arkádový a nejsou s ním žádné problémy. Celé město je ponořené do černobílé podle toho kdo má v které části navrch. Černá němci a barevná odboj. Velmi dobrý prvek který umocňuje atmosféru. Honičky s němci v plné rychlosti v úzkých a klikatých uličkách Paříže mají co do sebe. Možnost vylézt na jakýkoliv dům je také velmi vítaná. V Paříži je velká spousta věcí na zničení, takže i ve volné hře máte co dělat. A když vás všechno to ničení omrzí, můžete si stále zajít do Belle na menší šou nebo si zahrát jednu z několika miniher. Hudba ve hře je líbivá, bohužel počet skladeb v rádiu je příliš malý, a proto se brzy začnou opakovat.

Co řící závěrem? Sabotér je bezpochyby nadprůměrnou hrou, která exceluje hlavně v možnostech kteativity při řešení úkolů a dialozích naopak ji sráží dolů slabší příběh a UI a v některých místech trochu nedomyšlený stealth. Hru jsem si náramně užil a za mě jí dávám zasložených 80%.

Kdybych mohl mět přání co zlepšit v dalším dílu tak by podle mňa Sabotérovi neuškodila větší realističnost ve stealhtu, přestřelkách ale i v řízení aut. Ale je to jen můj osobní názor

Pro: Možnosti řešení misí, dialogy, atmosféra

Proti: Příběh, slabší UI, občas nedomyšlený stealth

+16
FatalityFatality
Dohráno
  • PC 70
Růže jsou červené,
fialky jsou modré,
Saboteur není špatný
jen když jsi na káry.

Je mi jasné, že v hodině českého jazyka bych za tuhle v uvozovkách báseň dostal přinejlepším pětku, ale venku řádí náckové a to není žádná sranda. Naštěstí je tu sir Devlin z Irska. Proč Ir ve Francii? Být to Francouz, tak už jen pouhým spuštěním hry byste ji totiž dohráli, jen by vám zamávala bílá vlajka na znamení kapitulace.

Takhle vám bude mávat černobílá, alespoň zezačátku. Grafický noir (francouzsky černý) styl trošku připomene Sin City, ale škoda, že Devlin není Bruce, naopak mi byl dost nesympatický; v každém rozhovoru se snaží být za drsného, přitom je spíše prodlužuje o nesmyslné naparování. Ke konci už jsem rozhovory přeskakoval, bylo to docela utrpení.

Hra nabízí vedle Rambo stylu i stealth postup, ten je ale dost v pozadí (nácků) vzhledem k jeho prostoduchosti. Když jsem hrál na streamu poslední misi a uživatel H34D mi řekl, že to jde hrát i stealth postupem (přitom všude vás kropí Terror brokovnicí, Terror samopalem a Terror plamenometem, za prdelí máte pět tanků a pořádají na vás nálety), tak jsem to jen přešel s nablblým úsměvem. Některé mise jsem stealth hrál, hlavně ty úvodní, ty ještě šly, ale jakmile se objeví Terror Squad, jde to do zádele.

A co teprve ten příběh! Kdyby ho někdo zfilmoval, byl by nominován nejméně na Zlatou malinu. Hlavnímu hrdinovi zastřelí nácek před očima kámoše a ten se vydává za pomstou. Ne, žerty a kondomy stranou: příběh je opravdu nic moc. Naproti tomu mise jsou docela zábavné, budete dobývat historická místa, odvádět lidi, vyhrávat závody, lézt na Eiffelovu věž a v neposlední řadě plnit i spoustu postranních úkolů, mezi které řadím i samotnou sabotáž. Můžete u překupníka nakoupit výbušniny a odpalovat nacistické radary, světlomety, kulometná hnízda, odstřelovačská hnízda, tanky a spoustu dalšího. Až moc spoustu, po čase se to přejí, a to už jen z toho důvodu, že za úspěšně provedenou sabotáž dostanete určité množství kontrabandu (platidlo) a po čase už ho máte tolik, že byste jím mohli nakrmit děti v Africe po dobu dvou dní.

Ve hře je jako bonus několik perků (asi 10) se třemi úrovněmi, za které dostáváte příjemné bonusy, např. pokládání výbušnin v nacistické uniformě nevyvolá poplach nebo rychlá auta v garáži. Je tu také GPS systém (ve zbytku světa se rozšířil až v 80. letech) a s ním související mapa (v menu hry). Už dlouho jsem neviděl tak příšerně ztvárněnou mapu, kór když ji oddálíte. Podobnou hrůzu, která je k uživateli příjemná asi jako hnízdo sršňů po jeho zapálení, jsem zažil naposledy ve Splinter Cell. Další "skvělou" věcí je systém policejního poplachu. Když už si myslíte, že jim ujedete, tak voa-lá: před vámi se respawne policejní auto! Shit!

Ale dávám 70 %, hra je sice poměrně dlouhá a ke konci už docela nudí, ale právě dobrých 70 % hry se budete dobře bavit. Byla by škoda nedat Sabotérovi šanci a je dost dobře možné, že ji budete považovat za nejlepší hru roku 2009 (on ví kdo), ale pro mě za mě...

Pro: Paříž, zabíjení nácků, široký arzenál zbraní, hlavní mise, sabotáže, pohupující se kozy

Proti: Policejní alarmy, mapa, ke konci dost nudné

+23 +24 −1
themacsthemacs
Dohráno
  • PC 90
Viva la France!!! Ano, jak správně tušíte, hra se odehrává ve Francii za doby Druhé světové války. Ocitáme se v okupované Paříži, kde je nácků jako tácků a povstalci číhají na každém rohu. Píšou se 40. léta a válka je v plném proudu. Hlavní hrdina Sean Devlin, Ir, automechanik, se vydává do Francie. Hra začíná v jednom francouzském nočním podniku, kde Vás kontaktuje první z hlavních osob a to přímo vůdce pařížského odboje Luc. Za pár okamžiků už vyletí (jak jinak než Vaší zásluhou) do vzduchu nacistická zásobárna pohonných hmot, což vlastně můžete považovat za zahájení vaší sabotérské kariéry. Ano, jak už sám název uvádí, stane se z Vás sabotér, kterého budou nacisté nenávidět. Poté následuje to, kvůli čemu jste do Paříže přijeli, závod v Saarbrückenu. Mezitím se seznámíme s dalšími osobami, Vittorem, italským postarším automechanikem, Julesem, nejlepším přítelem Seana, Veronique, sestrou Julese a Skylar, britskou agentkou do Seana zamilovanou. Bohužel, jak se tomu stát nemělo, ale stalo se, jste později s Julesem zajati a Jules zabit. Od té doby provází Seanův život jen pomsta, pomsta za smrt svého nejlepšího přítele, který byl popraven nacistou Dierkerem. Postupem času se Sean přidává k francouzskému odboji, kde provádí různé sabotážní mise, od zabíjení nacistických pohlavárů po ničení železničních mostů. Abych už dále nespoiloval, nebudu už o příběhu nic psát. Poslední větou – příběh je opravdu plný zvratů.

Stylem tato hra z velké části připomíná nedávno vydanou Mafii 2 nebo dobře známou sérii GTA, jelikož nabízí volnost pohybu po nádherně vymodelované Paříži. Pro plnění misí si můžete vždy vybrat, jestli půjdete tiše a nenápadně převlečení za nacistu, či vletíte rovnýma nohama a všechno vystřílíte. Misí je ve hře asi 50, přičemž jsou rozděleny na Prolog a 3 další akty. Mezi misemi můžete plnit další vedlejší mise, za které budete získávat kontraband, což je v této hře obdoba peněz. Jako třešnička na dortu je zde sabotování nacistických zařízení, od protiletadlových děl po tlampače propagandy, za což dostáváte taktéž kontraband. Těchto zařízení je ve hře troufám si říct celkem asi tak 500 – 1000, takže o zábavu nebudete mít nouzi. Krom oblasti Paříže, která je ve hře rozdělena na 3 části, se budete také často pohybovat na venkově, kde si také s chutí „zasabotujete“. Jelikož je většina věcí vysoko, budete se taky muset pohybovat po střechách Paříže, přičemž zde si autoři vzali evidentní inspiraci u hry Assassin’s Creed a zmákli tento systém na jedničku.
Abych to tak řekl, tato hra toho má velmi hodně co nabídnout. Vezměte si vozový park, vozidel je ve hře asi tak 50, přičemž nechybí ani závodní speciály ani specialitky v podobě německého experimentálního dvouhlavňového tanku. A ano, ve všech vozidlech se můžete svést. A v tanku to teprve stojí za to. Další za zmínku rozhodně stojí arzenál. U sebe můžete mít najednou 2 zbraně, přičemž si můžete vybrat z asi 40 nejznámějších zbraní druhé světové války a několika experimentálních zbraní. Abych pravdu řekl, tak mým neocenitelným pomocníkem byla pistole s tlumičem, která vyřešila vše a vždy jednou tichou ránou do hlavy.

Tímto se pomalu dostávám k závěru, kde bych ještě chtěl zmínit dobře propracované statistiky, kde můžete najít prakticky vše, na co si vzpomenete. Nejspíš posledním (snad jsem na nic nezapomněl) zajímavým prvkem je systém perků, za jejichž plnění dostáváte bonusy k Vašim schopnostem nebo odemykáte nová auta a zbraně.
V předposlední části mého shrnutí bych se ještě ohlédl za zpracováním hry, které je uděláno hodně zajímavě, a dosud jsem se s ním v žádné jiné hře nesetkal. V částech města, kde je vliv nacistů hodně silný, je hra stylizována do černobílé ponuré atmosféry, která vlastně vyjadřuje ducha této oblasti. Naopak v částech, kde je silný odboj a nacisté už nemají takovou moc, je hra stylizována do barevna a příjemné atmosféry. Po grafické stránce si na nic nemůžu stěžovat, taková noční Paříž vypadá nádherně, avšak i přesto grafika nijak nevybočuje z dnešního průměru.

Ačkoliv to tak nevypadá, tato hra má bohužel i své malé neduhy. Mezi hlavní patří ovládání, jelikož je tato hra odvozená z konzolí, ale na toto se dá zvyknout. S tímto také souvisí občasné poklesy FPS a v poměru ke grafice dle mého názoru větší hardwarová náročnost. Pak jsou zde i nedostatky, přes které jsem se tak lehce, ba dokonce vůbec nepřenesl. Jsou to nemožnost ukládat v průběhu mise i přes možnost rychlého uložení, které však bohužel nefunguje. Jako druhý neduh bych rozhodně vyzdvihl zpracování mapy, které je hrozné a v mapě se nedá absolutně vůbec orientovat. Za celou hru jsem mapu použil asi tak 3x a cestování bylo tímto hodně zdlouhavé a většinou jsem dlouho hledal cestu, kterou se mám vydat. Posledním, asi nejmenším neduhem, je jízdní model, který se moc nepovedl, a model poškození, který ve hře prakticky není.

Co bych řekl závěrem. Už dlouho mě žádná hra nevzala tolik jako Saboteur. Hlavní příběhovou linii + pár vedlejších misí jsem dokončil za nějakých 15 hodin, když si k tomu navíc připočítáte další vedlejší mise a aktivity, skončíte hravě někde u 20 – 25 hodin herního času, což se u dnešních her tak často nevidí. Abych pravdu řekl, nebylo zde pro mne žádné slepé místo, kde bych se vyloženě nudil a také musím zdůraznit, že jsem během hraní nezaznamenal téměř žádné bugy, což je u dnešních her taktéž vzácnost. Nebýt těch několika malých neduhů, dal bych hře bez otálení 10 z 10.

Pro: + strhující příběh se spoustou zvratů + herní doba + náplň misí, vedlejší mise a aktivity + mnoho zbraní a vozidel + volnost herního světa a systém lezení po budovách + nádherné zpracování Paříže a okolí + systém dvoubarevného podání světa

Proti: - konzolové ovládání - jízdní model a model poškození - nemožnost ukládání během mise - velmi špatné zpracování mapy

+11 +12 −1
malarkeymalarkey
Dohráno
  • PC 90
Nemá smysl tu řikat nic víc, než co tu stihlo říct sedmnáct uživatelů předemnou, nicméně rád bych alespoň zopakoval to, že Saboteur je opravdu nesmírně poutavá a chytlavá hra, která si tu pozornost hráče zaslouží! I když jí zčásti byla odebrána skutečností, že přišla jako závan z nebe a nikdo si ani neuvědomil, jaký skutečný skvost to doopravdy je.

Vždyť co jiného já jsem chtěl, než hru podobnou GTA, která se bude odehrávat v minulosti. Tahle toho lehce využila a vpravila příběh do Paříže za druhé světové války. Příběh neskutečně poutavý a v herním světě neskutečně návykový. Vždyť tak velký a promakaný svět jsem ani nečekal. Celá Paříž, venkov a dokonce i hranice s nepřítelem. Do toho hromada míst, které stojí za to prozkoumat, protože ve hře je implementována hromada funkcí (skoky, věže, sběr všeho možného, zničení všeho německého) Už jenom to mi zabralo několik hodin hraní, od kterých jsem se nedokázal odpoutat a popravdě jsem si je neskutečně vychutnával, kousek po kousku. A až jednou za čas si dal další misi kampaně, která ale, když už nic jiného, by mohla být delší. Každopádně to zachránila závěrem. Ten je totiž naprosto úžasný, dlouho jsem nezažil takový závěr, který bych si byl schopný zapamatovat napořád. Tento to dokázal.

Sami tedy vidíte, že mě Saboteur zaujal, co zaujal, stal se pro mě jednou z nejlepších her, na které jsem se několik hodin dokázal stát závislý. Škoda jen, že to nebylo delší. Vidíte ale, že jsem v komentáři chtěl hru pochválit a nakonec jsem zůstal u komentáře dlouhého jak samotná noc.

No nebudu už zdržovat. Saboteur to taky nedokázal a v jednom kuse mě naháněl do nějaké akce. Doufám tedy, že se v budoucnu zase dočkám nějaké podobné hry z minulosti. V tomto ohledu je totiž pořád z čeho vybírat. Stačí to jen udělat pořádně, jako to zvládli kluci z Pandemic Studia.

Pro: Rozsáhlá plocha, hromada vedlejších úkolů, které se jen tak neomrzí, perfektní závěr, neuvěřitelně působivá atmosféra druhé světové války, kterou jsem naposled zažil snad v Call of Duty 2 nebo Commandos 3.

Proti: Hudební podklad by mohl být víc historický a zajímavější. Krátká kampaň, kterou ale naštěstí zachraňují vedlejší úkoly.

+15 +16 −1
RedRed
Dohráno
  • PC 70
Co říci nového po tolika komentářích. Takže především hra není geograficky ani historicky věrná, takže ti co hledají turistický simulátor nebo interaktivní pomůcku ve výuce historie nechť stáhnou ocas, zalezou a nestěžujou si.

Hra překvapí tím že nenásleduje oblíbené ničení vlastní hry cenzurou. Znamená to že ve hře uvidíte tři věci které nejsou ve hrách tak obvyklé. Zaprvé to jsou kozy, v bordelu nebudetě koukat na nějaký trapný napodobeniny sexu (Zaklínač) a vzdychání(GTA), ale uvidíte neurážející pěkné virtuální kozy. Kouření škodí zdraví, ale hrdinovi to vůbec nevadí. Kouří o sto šest a ve hře není zmínka že by mu to bránilo v únicích nebo že by to dělal z frustrace z války. No a hákové kříže jsou všude, tu a tam dokonce uvidíte nácka jak někoho zbije nebo popravčí četu. Oproti trapné a zbytečné samoúčelnosti střílení civilistů v Modern Warfare toto vysoce prohlubuje atmosféru nácky okupované Paříže.

Zasazení do Paříže vůbec klade vyšší nároky. Nestačí už brutální akce, ale každý už očekává jistou stylizaci a elegantnost. To se z velké části povedlo, grafika není úplně na výši ale pomáhá si právě svou stylizovaností a efekty. Okupovaná černobilá Paříž i barevná se mi obě líbily, nejhezčí jak už to bývá je ale venkov. Není to grafika srovnatelná s druhým dílem Mafie, ale bloomem a filtrováním se toho hodně zakryje.

Někdo v komentáři vytknul hře že nemá rád francouzskou hudbu. No problém je že žádná francouzská hudba ve hře není. Soundtrack nejsou špatné písně, tematicky proč ne...ale francouzština mi tam chyběla. Na druhou stranu jak to znám zase by tam strkali jenom Piaf... Příběh neurazí ale ani nepotěší. Postavy jsou většinou ploše nezajímavé, naopak hlavní hrdina se povedl na jedničku. Ty náznaky z jeho minulosti mohly být rozvedeny.

Co do náplni a hratelnosti mi hra vyhovovala, mise lze totiž řešit několika způsoby. Při stealthu se vyhnula trapnému konceptu "jsem ve stínu teď mě jako nikdo nevidí" známé především z rpgéček. Stealth je zdlouhavější ale uspokojivější. Pomalu likvidujte soupeře zezadu ručně nebo ještě lépe zapojte své sabotérské schopnosti - po pěti minutách plížení, lezení a kladení dynamitu na různá místa můžete elegantně opustit tábor a několika stisknutíma tlačítka ho proměnit v ruiny. Střelecký model je takový jak má být, ještě by možná mohly kulomety více kopat. Jizdní model hře sedne, při představě krutého realismu bych nechtěl vidět následky dlažebních kostek na závodní auto 40.let. Destrukční model je však hodně, hodně zastaralý. Pokud chcete udělat spoušť přímo, můžete vzít naklaďák, prorazit všechny brány a všechno vystřílet. Kombinacím se meze nekladou.

Obecně mě tak ve volné hře likvidování náckovských pozic a získávání perků bavilo nesrovnatelně více než sbírání nějakých plagátů, vlaječek a podobných blbosti z jiných her. Doteď jsem ve hře strávil tak 40 hodin a ještě toho dost zbejvá...uměle mi to prodlužuje systém savu, který jsem dosud nepochopil...moje hypotéza je taková že můžu savovat jak chci, pokud umřu tak se můj postup od posledního odchodu ze hry vynuluje...fuj. Někdy se ve hře objeví nepříjemná featura, například se mi několikrát stalo že mě po nastražení dynamitu radar pomstichtivě chytil a nepustil dokud jsme neumřeli společně:D

Pro: krásný svět a atmosféra, mnoho způsobů jak se vydovádět, absolutní hratelnost

Proti: podivný systém savování, zastaralý destrukční model, absence francouzských šlágrů, pomstichtivost radaru

+21
JumasJumas
Dohráno
  • PC 85
O tomto klonu GTA odehrávajícího se v Paříži za druhé světové války, který obsahuje i prvky z několika dalších známých herních titulů, jsem si před započetím hraní myslel jen to nejhorší. Jak se však posléze ukázalo, moje domněnky byly mylné, jelikož všechny vypůjčené prvky dohromady dělají ze Sabotéra opravdu originální počin, který mě i přes pár nedostatků bavil od začátku do konce.

Příběh sice není příliš zajímavý a historické události a mapa vůbec nesouhlasí, ale Sabotér sází na úplně něco jiného - hratelnost. I když se vedlejší a občas i hlavní úkoly hodně opakují, vůbec mi to nevadilo, protože po každém vyhození některého německého zařízení do vzduchu, po každém zabití důležitého německého důstojníka nebo po každém vyhraném závodu jsem měl slastný pocit zadostiučinění.

Postav se ve hře vyskytuje vcelku velké množství a zvlášť ze začátku je těžké se v nich orientovat, později jsem si však o každém udělal svůj obrázek. Například Luc mi k srdci vůbec nepřirostl, a tak jsem jeho smrt přivítal poměrně vřele, za to Skylar mi byla sympatická hned od prvního pohledu.

Plnění úkolů zpestřují kromě lezení po domech alá Assassins Creed také černobílé oblasti, které se později při úspěšném záškodnictví vybarví. Další zpestření přináší mé oblíbené sbírání aut, střílení ptáků či plnění Perků (Achievementů), za něž získá vaše postava speciální zbraně, auta nebo vlastnosti.

Byl jsem rád za možnost převlečení se do nacistické uniformy, ale příliš jsem ji nevyužíval, protože zde nefungoval systém jako v Commandos, kdy vás důstojníci s nižší šarží nemohli při normálním chování poznat. Často tak některý z vojáků pískl na píšťalku a já musel vyvolaný alarm ukončit protiútokem, líbáním se s dívkami nebo třeba nenápadným odskočením si na veřejné záchodky. Plavání už od San Andreas beru jako samozřejmost, stejně jako možnost vyskočit z rozjetého auta, do kterého se zde navíc dá nastražit past.

Trochu mě mrzel výběr písní, hrajících z rádia (ne jejich kvalita, ale jejich množství). Proč jsem nikde neslyšel alespoň jednu píseň zpívanou legendární zpěvačkou Édith Piaf? Přesto si na Sabotéra díky hudbě (hlavně díky tomuto songu) vždy vzpomenu při reklamě na kávu.

Závěr mě mile překvapil, protože jsem čekal, že budu Dierkera zabíjet půl hodiny, jak je u závěrečných bossů zvykem, ale k jeho zabití stačila pouze jedna kulka (nebo žádná, protože po chvíli by z Eiffelovky skočil sám), a i proto je moje konečné hodnocení přes výskyt bugů vcelku vysoké.

Pro: atmosféra, sabotáže, závody, černobílé oblasti, auta a jejich sbírání, perky, hudba, závěr

Proti: příběh, historické nesrovnalosti, bugy

+27
rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 90
O hře jsem až donedávna něměl ani tušení, ale protože Gta i Mafie mi nejsou cizí a hru z 2.světové války jsem nehrál už nějaký čas, tak byla jasnou volbou, navíc jsem si chtěl zahrát něco kratšího (v tom jsem se však pěkně spletl).

Na začátku jsem byl trochu dezorientovaný, člověk byl vržen do víru událostí, na které se předtím ani nestihl připravit, ale po hodině se vše uklidnilo a začalo to pěkně odsýpat.

Na hře je zajímavé, že příběh je obyčejný, cíle misí totožné, grafika zastaralá a jízdní model vozidel nijaký, přesto je hra opravdu dobrá, zřejmě zde platí matematické pravidlo, že mínus a mínus = plus :) Hra sice vykrádá své známější herní konkurenty, bere si od každého jeho největší taháky a ač je nedokáže tak dobře technologicky předvést, tak je z toho často větší zábava než u originálu, to se opravdu moc nevidí.

Nemá cenu pitvat příběh, každý ho zná (nebo pozná) sám. Jen jeden fakt mě opravdu zarazil, pokud vím, ve hře není zmíněn rok, kdy se děj v okupované Francii odehrává, proto je zajímavé, že 3 měsíce předtím se váš hrdina účastní závodů v Německu v předvečer války, Francie sice padla rychle, ale zajisté ne za 3 měsíce. No nemá cenu se v tom dále pitvat.

Mise, na první pohled se stejnými cíli (nechat vybouchnout ošklivé německé zbraně, prostředky k výrobě ošklivých německých zbraní apod., zabít nepohodlné nácky, kteří škodí Francii, či odboji a občasně zachraňovat všemožné lidi užitečné pro spojence) jsou překvapivě často odlišné s jiným průběhem a možností zdolání. Některé jsou tak dobré, že na ně budu dlouho vzpomínat. Zvláštní druh misí představují závody, jejichž zařazení do hry vítám, už jen kvůli vzpomínce na Mafii a podobná krásná závodní auta, škoda jen jejich jednoduchosti, maximálně napodruhé už je vyhraje každý.

Největším kladem hry je však Paříž, je krásně zpracovaná, vypíchnuty největší dominanty a projíždky, procházky a prolézačky po ní jsou prostě dechberoucí. K její prohlídce je nejlepší hledat vyhlídky z volnoherních cílů, ty jsou umístěny na pařížských pamětihodnostech a cesta k nim není často jednoduchá, ale o to je odměna větší. V Paříži jsem byl před 10 lety, ale tak pěkně jako Saboteur mi ji nic a nikdo nepřipomněl.

Co se týče možností vyblbnutí mimo hlavní příběh, tak nabídka je vcelku dostačující, sabotáže odstřelovačských věží, děl, světlometů, sbírání všech, asi 45, vozidel a plnění perků je zábava. Sám jsem své hraní střídal zhruba ve smyslu několik misí a poté sabotáže na již zbarveném území, což délku hry natáhlo z nějakých 12-15h na skoro 41h :) Ale 100% je 100% :)

Hra je nečekaně dobrá, za další díl, bych se nezlobil.

Pro: Paříž, černobílý pohled, sabotáže, vyhlídky

Proti: občas bugy, slabý příběh, grafika...

+41
ChuckChuck
  • PC 60
Hra, která se pyšní logem vývojářů od Electronic Arts, bývá nemalou zárukou kvalitního herního prožitku, a protože se jedná (prý) o stealth akci, nebylo pro mne co řešit a tato teprve rok stará hra si našla svoje místo v mojí herní sbírce.

Hned na začátku jsem rozpoznal velkou podobu k legendární hitovce Mafii. Jakpak by ne, když se hra odehrává v podobném období. Proto typická dobová vozítka, prostředí a velmi pěkný příběh zaručují chytlavou hratelnost. Hlavní hrdina navíc disponuje neobvyklým talentem zdolávat budovy šplháním po nich, čímž se poměrně hodně odlišuje od jiných herních postav a toto jeho umění je něčím, co skvělou hratelnost výrazně zvyšuje. Ta ovšem dalšími aspekty dostává citelné rány a není jich zrovna málo.

Pozastavil bych se u grafiky, která se mi na rok starou hru nezdála zrovna líbivá a rozhodně si nemyslím, že by za tím stálo předchozí hraní grafické pecky Half-Life 2.

Uvítal jsem možnost převlékání se do oblečení nepřátel, ve kterém jsem si liboval např. při hraní Death to Spies. Jak známo, tato možnost je totiž při pohybu v nepřátelském území velice prospěšná, jelikož je při ní možné zdárně a v klidu projít okolo většiny nepřátel a částečně se tak vyhnout neustálému schovávání a plížení. U této hry je to však trochu jinak a jak, to je přinejmenším zarážející. Tady při těsném projití okolo nepřítele, čemuž se pochopitelně často nelze vyhnout, jste totiž časo velmi brzy odhaleni, jelikož jejich podezíravost zřejmě nezná hranic, takže je pak na zváženou, zda-li tuto lest vlastně používat, když je výsledný efekt zanedbatelný. Navíc pouhé přikrčení hlavní postavy je již pro nepřátele výzvou k nemalé ostražitosti, takže je docela možné, že jeden z nich si této běžné taktiky všimne a aniž bych u toho prováděl něco nápadnějšího, tak i za tohle mě nakrmí olovem. Bohužel plazení není možné, o ukrývání těl ani nemluvím, tudíž tajný postup hrou, který by měl být jedním z klíčových stylů hry, kolikrát postrádá smysl a pro mě, jakožto vyznavače stealth akce, se nedostavuje nic jiného než zklamání.

Proto holt nezbývá nic jiného, než se při sabotování, které je nejčastější náplní hry, chopit střelných zbraní a situace tak řešit tvrdou akcí. Její kvalita se jí rozhodně nedá upřít, ale málo platné, pokud mám být v roli sabotujícího, pak mi přijde naprosto přirozený tichý a nenápadný způsob. Ten je v této hře bohužel na mizerné úrovni, resp. tu téměř nefunguje.

Co dodat? U Saboteura stačilo jen velmi málo a stala by se z něho opravdu kvalitní špionážní pecka, kterou jsem od ní alespoň částečně očekával. Takhle se však hra zaměřila na styl GTA, který se do špionážní hry ani v nejmenším nehodí. Hlavní pozitivum pro mě zůstává v příběhu a celkové podobnosti k Mafii, což bylo nakonec to jediné, co mě nedlouhou chvíli udržovalo v rozehranosti. Ovšem ve stavu, v němž se hra snaží tvářit jako stealth akce, jejíž principy tu víceméně nejsou dodržovány, je pro mě pokračování v dalším hraní naprosto o ničem.

Proto těm, kteří si od hry slibují kvalitní špionážní akci v takové podobě, jak má správně vypadat, doporučuji jediné - vyhněte se Saboteurovi obloukem, ať se nenecháte napálit jako já. A vy, kteří si chcete zahrát moderní GTA s chabým náznakem špionáže, tak směle do toho!

Pro: příběh, atmosféra doby

Proti: grafika, degradace stealth postupu

+14 +18 −4
FgFg
Dohráno
  • PC 80
Konečně! Na tendle koncept jsem čekal hodně dlouho. Já mám WWII jako TOP žánr(nejen hry) a když někdo říká, že tématika WWII je vytěžená na několik let dopředu, tak by se měl jít vycpat! :) Je to skvělé prostředí, v kterém zdaleka nebylo ukázáno to, co bych si představoval. Saboteur je hrou skvělou, ale pořád tam chybí spousta věcí. Třeba to napraví budoucí Assasins Creed...

Saboteur má v sobě přestřelky, soubojový systém(jak jednoduchý ale skvělý, todle mělo být v Mafii II), systém plížení s možností využití převleků, ježdění autem a v neposlední řadě neposedné šplhání po domech a poskakování po střechách chmurné Paříže. Jakožto milovník TPS/Trilogie Prince/Splinter Cellu/MGS a Hitman 2jky to vypadalo na sakra skvělou kombinaci. Jenže vydal jsem se cestou, na kterou hra asi nebyla primárně určena - vše jsem hrál nepozorován v převleku, jelikož si myslím, že pohybovat se nepozorován, vyhodit pár Nácků do luftu a nepozorovaně o5 odkráčet v německé uniformě je prostě strašně cool. A takový sabotážník by v týlu nepřítele měl takhle operovat. Jenže hra stealth přístupu moc nefandí a děsně mi to dala sežrat. Proto mi taky hra trvala 2x tak déle, jelikož jsem některé mise dělal i hodinu, jelikož sem nemohl pochopit, proč mi hra neumožní dohrát misi lámáním vazu a shazování ze střech. Rambo styl mi stačil tam, kde býti musel. Né, že by přestřelky nebyly fajn, ale stealth v převleku bylo to nejlepší, co hra mohla nabídnout. Misi osvobozování odbojáře z vězení sem dělal i možná přes hodinu, jelikož sem tiše oddělal všechny na ochozech a pokračoval stále dolů, když jsem vššechny eliminoval, při útěku ten blb neuměl šplhat, takže se muselo stejně vylézt hlavním vchodem a vyvolat poplach. Žlutý circle prostě neskutečně rychle rostl, o gestapácích ani nemluvě(btw todle byl skvělý nápad, chtělo to rozvést do více misí a příležitostí, ale to že vás v převleku indetifikuje do 2 vteřin??), prostě vojáci jsou moc podezřívavý a nepříjemní.

Naprosto skvělý je výběr hudby, která tak vynikajícně dokresluje atmosféru a několik málo songů je až geniálních! ♥

Hned na začátku na mne dýchlo kouzlo Mafie a u těch závodů to bylo úplně znatelné:). Příběh mohl být skvostný, ale jako by tam chtěli vecpat klasický sandbox klišé škvár :(. Začal bych určitě s Resistance na venkově, tam ji budoval a rozšiřoval a až pak bych se přesunul do Paříže. Hře chybělo plno zajímavých úkolů, které se přímo nabízely. Chtělo to větší spolupráci s jednotlivými buňkami odboje - každopádně jejich úkryty a dostávání se do nich bylo originální. Grafika zdařilá není - což se bavím o barevné sféře, černobílý svět je naprosto úžasný. A klidně bych byl radši se pohyboval celou dobu v ponurých barvách. Naprosto skvělý nápad s rozlišením odboje a nácků modrou a červenou barvou formou různých doplňků. Ovšem některé postavy neměli zhola žádné rozlišení a na hlavním hrdinovy jsem hledal irskou zelenou marně :((třeba brašničku :). Přechody nebyly plynulé a tak rušilo nahrávání. Kdybych se nepokoušel o stealth přístup celou hru, nešplhal si po střechách, nekochal se a nesabotoval nepovinné objectives, hra by nezabrala ani 10h, což je na sandbox žalostně málo. Bavil jsem se a chtěl jsem zůstat v tomto syympatickém světě déle, chtělo to mnohem více ůkolů a taky různorodé vedlejší. Teď mám něco přes 20h s 16% nepovinných, což je sice fajn, že je toho tolik, ale je to stále na jedno brdo(ale takové najíždění "nabitého" auta do tupě stojících němčourů potěší). Výjímkou byly demolice železničních mostů, jen škoda, že si je člověk nemohl odpálit vlastnoručně. Po každém položení dynamitu jsem si "prozpěvoval" to chichotání z Wormsíků:), destrukce je zkrátka skvělá záležitost!

Samozřejmě mnoho narážek zůstalo neosvětleno a "nachystáno" na pokračování, jenže chytrá EA rozpustila další dobré studio(přeci si je nebudem držet, když hra nevydělala, přitom kvalitní byla). Což mne dost mrzí, jelikož poslední věta mě navnadila na předobjednávku dílu 2hého(kdyby se ovšem nějaký kutil). Od finální mise sem čekal víc a konci bych taky něco přidal, ikdyž byl celkem creepy :), u Eifelovky se člověk moc neohřeje, ale je z ní krásný výhled, jen škoda toho, že dohled je v celé hře příšerný :(.U této hry
jsem se rozhodně bavil, což nemůžu říct o GTA IV, která je děsivě nudná! Nechápu, jak může mít GTA 10/10 a Saboteur 6-7/10, njn hold o5 zapůsobily dolárky. Saboteur je minimálně o 2 třídy lepší hrou! Od hraní Saboteura si dávám límec od kabátu vždy "na stojáka" a pokouším se sehnat nějakou čepku, která by mi sedla:), ještě pár dynamitků do brašny a můžu se vydat směr lepším zítřků při osvobozování Zlína:). 83%

Btw hra má nejlepší herní úvod(než najede do hl.menu, intro to asi není), co sem kdy viděl! :)
+16 +17 −1
kurcatoviumkurcatovium
Dohráno
  • PC 80
Saboteur není vůbec špatná hra. Sice ji místy kouká sláma z bot (občas podivná grafika, místy slabší level design), příběh není díky sandboxovosti také žádný zázrak, ale hratelnost je parádní.

Aspoň zpočátku si každý určitě užíval pobíhání po střechách a sabotování všech možných hlídkových věží, světlometů atd., případně jízdu v autě a přejíždění nácků (jízdní model je prazvláštní, ale mrtvoly se od kapoty odrážejí pěkně), plnění perků a vedlejších misí a podobné srandy. Ano, je to zábavné, a dost. Ovšem časem se přeci jen dostaví stereotyp a myslím, že zničení všech nazi cílů by byl spíš trest než zážitek. Každopádně fajn věc je ta, že nic z toho dělat nemusíte. Stačí jít od jednoho hlavního questu k dalšímu a hru dohrajete dost rychle, byť se určitě o spoustu věcí ochudíte.

Grafika není špatná, zejména barevná stylizace je opravdu parádní, ale místy je zpracování některých objektů nebo lokací přeci jen slabší (což se dá při takové rozloze pochopit). Horší však je, že jsem se setkal s vypadáváním textur, což bylo příjemné už méně. Co se ale povedlo velmi dobře, to je hudba, která je parádní skrz celou hru a naprosto nejlepší moment byl ve finále na Eiffelově věži, kde hrál osamělý důstojník na piáno. Hratelnost jsem již zmínil, ale přesto si ještě neodpustím, že (alespoň z počátku) jsem měl pocit, jako bych hrál Mafii zkříženou s GTA a Assassins Creed (který jsem nikdy nehrál, ale viděl dost videjí :-D ). A to je jako pochvala, řekl bych, víc než dostatečné.

Pro: hratelnost, styl (hudba + grafika), perky

Proti: místy stereotyp a sem tam chybka

+14
WalomeWalome
Dohráno
  • PC 85
Dřív se nám o tom mohlo jen zdát, dneska jsou městské akce denním chlebem. Některé vyvolají vlnu nadšení, jiné zapadnou. Paradoxně si nejlépe vedou ty, které se drží zajetých kolejí a neobtěžují se vymýšlet nic nového.

Sabotér je tak trošku křížencem všech MA, které jsem kdy hrál.

Sabotér má jeden veliký klad - hlavního hrdinu. Je sice drsný, ale tak akorát, sarkastický tak akorát, sprostý tak akorát. Trošku mu ubírá, že je prakticky nesmrtelný (i na nejtěžší úroveň) a to díky zpropadenému autohealu. Uznávám ale, že jsem ze střechy spadl při misi tolikrát, že jsem za AH byl nakonec rád.

Příběh není nijak originální (bohužel nepřekvapí ani konec), ale stačí. Problém vidím ve vyprávění děje. Začínáme v přítomnosti, potom nás hra hodí do jakéhosi prologu, ve kterém jsou představeny snad všechny postavy, kterém během hry potkáte. Podle mě prolog není dost dlouhý na to, aby se v něm objevilo 10 nových postav.
Jinak si hra s vyprávěním příběhu poradila dobře, jen seznámení se s Julesem mohlo trvat déle, abychom skutečně toužili po pomstě.

Po technické stránce stále vede GTA4. Jízdní model je divný, destrukce plechů aut je velmi slabá apod. Přestřelky taky nejsou kulervoucí, ale stačí to. Já osobně bych toužil po lepším zvuku jednotlivých zbraní.

Šplhání a podobné blbinky mě bavily víc než v AC, protože jsem měl pocit, že mohu více ovládat směr, jakým se sabotér požene. Stejně tak se mi líbila skutečnost, že ne na všechny budovy šlo vylézt.

Náplně hlavních misí mě bavily hodně, jen těch interiérů bych přidal. Vedlejší mise jsou všechny najedno brdo a sabotáže nejsou povinné, takže neurazí. Mně osobně bavilo zavařovat Náckům.
Nápad "vybarvování" města je naprosto dokonalý.

Podtrženo a sečteno, bavil jsem se. Děj mě bavil (jen kam zmizela Skylar???)a odsejpalo to. Jen jedna věc je napováženou - hrál jsem na FUCKEN HARD a měl jsem problém jen u závodů a u pár misí. A to jsem lama! Hry jsou opravdu stále lehčí a lehčí.

Dotaz - bylo už ve čtyřicátých letech autorádio?

Pro: vizáž hry, hlavní hrdina, vedlejší hrdinové, hlavní mise, PERKY

Proti: umělá inteligence Nácků je nulová; prolog by potřeboval víc času; podoobné gta, co se týče výběru misí; nesnáším francouzskou hudbu

+14 +15 −1
ViRusViRus
Dohráno
  • PC 80
Sandboxová akce, The Saboteur v podobě irského Seana Devlina je výborně namíchaný koktejl GTA a Assassin Creeda. Více, než obrovský herní svět Paříže a jeho okolí a kousek Německa z období druhé světové (před a během), kdy hlavní zápletkou je pomsta kamaráda zavražděného zákeřným fašistou Diekerem, kterého musíte bez milosti odpravit.

Co mě velmi překvapilo je detailně zpracovaná a neokoukaná grafika v černobílé barvě (trochu styl Sin City), která se zabarvý na základě postupu hrou a plnění úkolů. Obsah jednotlivých misí přímo spojených s příběhem je mnoho a jsou rozdilné, ale časem se smrskávají pouze na tři základní (odstranění osoby, vyhození budovy, vozidla do luftu nebo něco či někoho odvést) za použití široké palety zbraní druhé světové války s precizním zvukovým provedením a pěkně vykreslenými automobily s arkádovým jizdním modelem. Mise pěkně odsýpají v dobrovodu opravdu vydařené dobové šansonové a filmové akční hudby měnící se s právě probíhající situací a výborně podkresluje navozenou atmosféru.

A teď ta druhá strana mince. Herní svět je na můj vkus zbytečně velký s dlouhými přejezdy, herní doba je uměle natahována vedlejšími úkoly s dynamitem v monstrózním počtu, které pro mě byly velkou nudou (chci to dohrát na 100% a teď mám 30%) a k tomu také napomáhá nepříliš chytrá nepřátelská Ai, kde začíná přituhovat až tak při alarmu číslo 4-5.

Edit (2.10.2010):

Dohráno, hodnocení již měnit nebudu, přesto bych rád pár drobností doplnil. Ve hře jsem strávil přes 30 hodin a mám splněných 53% vedlejších úkolů. Hlavní hrdina je velmi sympatický, který se na první pohled jeví, jako by vypadl ze scénáře béčkového akčního filmu a k nějakému tomu tvrdšímu výrazu nejde daleko, avšak není úplně bez citů. Rozhodně za plus považuji možnost řídit tank a pomocí něj rozsévat zkázu, misi: útěk z gestapa a závěrečné tři mise. Dále pak, jak se autoři popasovali se závěrem hry, jedním slovem paráda ten depresivní pocit při vstupu na Eiffelovu věž, kdy slyšíte jen klavír, výstřely a výkřiky. Po vystoupání do restaurace pohled na lustr z oběšenců a závěrečná hláška „právě jsem začal“. Taktéž přidávám plus za pár swingových melodií, které se nejlépe poslouchají při závěrečných titulkách.

Ale také je ve hře pár drobností, které mě docela iritovaly. Absolutně nechápu, jak je možné, tedy spíš nemožné, že tank není schopný přejet přes kovový plotek, ale přes dřevěný ano. Tlampač propagandy jde zničit po najetí autem, ale dřevěné pozorovací místo ne a takových nesmyslů je ve hře víc. Ke konci hry se stále častěji objevovaly chyby v kolizním modelu, kdy postavy levitovaly nade mnou nebo procházely budovami a předměty.

To je asi tak vše, hru jsem si užil a můžu ji s klidným svědomím doporučit všem, kteří mají rádi otevřený herní svět, kupu zbraní a nepřátel zasazených do období druhé světové války.

Pro: hudba, černobílý svět, zbraně, grafika

Proti: vedlejší úkoly, Ai

+25
JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 80
The Saboteur měl sloužit jako záplata po dohrání Assassin's Creed. Ačkoli má s touto sérii několik společných prvků, ve výsledku je to vlastně úplně jiná hra. A tím nemyslím jen místní a časové zasazení.

Příběh hry se odehrává v Paříži a přilehlých vesničkách. Story je nevýrazná, pamatuju si z ní nula nula nic, ale působí dostatečně reálně a díky kvalitně navrženým misím nenudí. Během hraní Gothica jsem si často říkával: "Kdyby někdo udělal akční RPG odehrávající se za druhé světové." The Saboteur můj sen vlastně splnil. RPG to sice není, ale sandboxová akce do něj nemá zas tak úplně daleko. Hratelnost je spíše arkádová, po vzoru GTA hráč jezdí po městě a plní úkoly. Arkádové sandboxy moc nemusím, ale v tomto ohledu je hra v poměru reálnost/zábava vyvážená dobře.

Krom hlavní misí (kterých je poměrně málo), se hráč může vyřádit plněným questů vedlejších. Ty jsou především v podobě volitelných cílů rozesetých všude po mapě, které má Dean za úkol zničit. Zpracování je poměrně primitivní, ale účelné. Jinak poměrně prázdná mapa nepůsobí tolik vylidněně. The Saboteur je ideální titul na hraní stylem: zapnu, sestředlím pár náckovských cílů a vypnu. Na delší hraní v kuse to opravdu není, tak dlouho jsem vydržel jedině u plnění hlavních misí. Líbí se mi, že se tvůrci snažili o jakýsi mix stealth a akční hry. Ačkoli v obou případech mnoho věcí skřípe, nakonec musím říct, že se jim to docela povedlo. Pošteloval bych AI, v rámci stealth ubral na arkádovém vymezení zorného pole AI a byl bych spokojen. Škoda, že nikdy nevyšel druhý díl. Pokud by zmiňované nedostatky opravil, mohlo by se jednat o pořádnou šlehu.

Po technické stránce hra vypadá solidně, byť na to, jak je grafika neostrá, je herní engine dost mizerně optimalizovaný. Hra se škube prakticky na jakékoli sestavě. Je cítil, že si hra něco neustále tahá z disku a to způsobuje mírné záškuby, které sice v hraní nebrání, ale jsou dost nepříjemné. Jízdní model vozidel je ryze arkádový. Ovladatelnost je dobrá, ale na Mafii to například nemá.

Ale jinak jo. Dobře se mi to hrálo. Vlastně dost dobře. Klidně by to mohlo být delší. Mnohem delší!

Pro: hratelnost, zajímavé mise, zábavné vedlejší cíle, krásná Paříž a atmosféra okupace, Eiffelovka a další památky

Proti: fyzika aut, špatná optimalizace vzhledem ke grafice

+15 +16 −1
Storm2Storm2
Dohráno
  • PC 90
The Saboteur je hra s velkým H. Zase jednou titul, který mě absolutně pohltil a na celý týden života mi nedal spát (doslova, páčky gamepadu jsem pouštěl až když jsem neudržel oči otevřené). Ačkoliv by se našlo pár chyb, nedostatků a značně frustrujících momentů, celkově vzato představuje Saboteur neskutečné množství skvělé zábavy. Desítky hodin akce v originálním a neotřelém prostředí - nacisty okupované Paříži a francouzském venkově - s nepříliš různorodou, o to však chytlavější náplní práce, a sice sabotování stovek vojenských objektů, vyhazování do luftu železničních mostů, stealth killování vojáků a maskování se do nepřátelských uniforem, přestřelky, likvidace tanků za pomoci dynamitu, šplhání po světově proslulých pařížských památkách, skákání z Eifellovky do bazénu... To všechno provázané chytlavým, neotřelým a intenzivním příběhem, charismatickými postavami, na jedničku zpracovanými filmečky, a zaobalené do líbivé grafiky s jedním dokonale prostým, o to však geniálnějším nápadem - dosud neosvobozené části herního světa jsou celé černobílé, což efektivně podkresluje noir atmosféru čtyřicátých let s nacistickou okupací.

Původně jsem Saboteura pařil na PC, a to navzdory značně frustrujícím technickým problémům, které se bohužel projevují na kompech s čtyřjádrovým procesorem a kartami ATI (vyšel sice nějaký hotfix, moc ale nepomohl). Proto se na PC hra každou chvíli na několik sekund zasekla, někdy se vůbec nenačetly textury nejbližšího okolí a místo silnice zela na obrazovce prázdná díra, , atd. Velice nepříjemná věc, tyhle problémy, Přesto byl důvod, proč jsem si po třech dnech intenzivní pařby, kdy už jsem byl za půlkou příběhu, pořídil PS3 a tu PC nechal spát, jiný. Od samého začátku totiž bylo zjevné, že tohle je "sběratelská" hra, tedy hra, která přímo vybízí ke splnění nepovinných úkolů typu "najdi X tajných balíčků", přičemž tady se nalezením balíčku rozumí sabotáž nepřátelských základen. Obvykle na sbírání těchto balíčků ve hrách moc nedbám, ale u Saboteura mě to vysloveně bavilo a věděl jsem, že chci najít úplně všechno. Proč to tedy neudělat rovnou na konzoli, kde za to ještě dostanu achievementy? V Saboteurovi jsem poznal potenciál být další hrou (vlastně teprve druhou), kde se mi podaří získat 100% všech achievementů. I když jsem dál hrál na PC, stále víc mě to nahlodávalo a po třech dnech jsem si tedy pořídil PS3 verzi. A tradá, platinová trofej je na světě! Chvíli sice trvalo zvyknout si na o několik stupňů horší grafiku a na jiné ovládání, ale aspoň jsem mohl při hraní pohodlně ležet v posteli. Takže Saboteur je, jak již jednou zmíněno, hra s velkým H, která mě po řadě předchozích zklamání opravdu potěšila.

Pro: Originalni prostredi, chytlavy pribeh, charismaticke postavy, arkadovost aby to bavilo ale zaroven to nebyla blbost, grafika

Proti: na nekterych PC nehratelny kvuli technickym problemum ktere se EA neobtezuje resit

+16 +17 −1
MATADORMATADOR
Dohráno
  • PC 80
"Stealth akce a prostředí druhé světové války v okupované Paříži? No, výborně, sem s ní!" Řekl jsem si, ovšem po vydání se zjistilo, že to až tak horké nebude. Ovšem po pár minutách hraní mi bylo úplně jedno co se naslibovalo, celé mě to ihned od začátku pohltilo a bavil jsem se hlavními misemi, vedlejšími misemi, sabotážemi, nebo obyčejným lezením po barácích, kde jsem třeba mohl sednout za protiletadlovou zbraň a sestřelit si německý Zeppelin.

Ještě ale předtím, než se seznámíte se všemi herními mechanizmy celé hry, poslouží Vám prolog jako velmi dobré pochopení děje, které je velmi jednoduché. V rámci příběhu se jedná o prachobyčejnou pomstu, která nebude až tak jednoduchá, jak se může zdát. Plněním hlavních misí totiž osvobozujete jednotlivé části města a otevírá se Vám tak postupně i zbytek Paříže, kde se nacházejí jednotlivé odbojářské buňky. Odměnou se stává tzn. kontraband, za který se dají koupit nové zbraně, dovednosti atp.

I když se mnohým nelíbí zkopírování herních vlastností z jiných titulů a připadá jim to tak jako slepenina všeho nejlepšího. Herně to má pořád hlavu a patu a vše je herně použitelné, aniž by tak utrpěla hratelnost. Největší chybou je, že po odehrání hlavní kampaně, vedlejších misí, závodů, Vám už nezbývá mnoho možností, jak s hrou naložit. Sabotování přejde po pár hodinách a hru to tak docela potápí, pak už přichází strašný nepřítel stereotyp, který je možná horši něžba banda nacistů v transportéru.

Pro: dobová hudba, všemožné vehikly, perky, prostředí, sabotáže, přestřelky,

Proti: po odehrání minimum možností, jak se hrou pokračovat, jízdní model, občasné chyby,

+10
AppleCoreAppleCore
Dohráno
  • PC 55
Nic jsem od hry nečekal, takže jediný co mě mohlo potkat bylo nadšení. To se ale nekonalo. Je to smíšenina několika her v jeden divnej a ne moc přesvědčivej celek. Asi před rokem jsem hrál druhý díl Kmotra, který se mi nelíbil graficky, zvukově a ani příběhově, navíc to byla hrozná nuda. Když jsem hrál Asssassins Creed, blahem se mi roztékal obličej z toho, co viděl. Mafie zase měla perfektní dějovou linii a GTA alespoň několik zábavných (originálních) prvků. Zatim co Saboteur míchá všechno dohromady a vůbec se to nedaří. Je sice hezký skákat po Paříži na místo Jeruzaléma, ale přece jenom, Assassins creed může být jenom jeden. Grafika je v černobílém zabarvení sice snesitelná, ale když se to vybarví? To vážně ne! Jízda v autě? To taky ne, neni to sice závodní hra, ale ta jízda je natolik nereálná, že raději běham po světě pěšky. Ale abych jenom nekritizoval: když se rozhodnete popadnout samopal a řešit situaci hlučným stylem, hra se stává poměrně zábavnou a veškerá nuda a nedodělky z předchozích vět komentáře náhle na pár minut opadá. To šplhání po budovách je taky fajn, ale už to neni taková zábava jako v již zmiňovaném Ass...

Pro: akce, celkem příběh

Proti: grafika, vozidla a jízda v nich, kopírovaní herních hitů (ať už dobrých či špatných), zbytečnost celé hry

-5 +7 −12
H34DH34D
Dohráno
  • PC 85
Celý rok čekal šampión v těžké váze, jménem GTA IV, na důstojného soupeře, neboť Saints Row 2 knockoutoval až příliš snadno, ale nyní se ho konečně dočkal...

1. kolo
Boxeři si podávají ruce, když tu najednou bum, Gta ještě ani nenaloadoval a Sabotér už svěže hopsá po ringu a pěstí masíruje Gtáčkovu tvář, je vidět, že nepotřebuje tolik času na přípravu, prostoru pro rozkoukání se, ani prostředků pro správnou funkčnost. Gta není tak dokonale optimalizováno pro tento ring, zvedá se sice v pohodě, ale v tom přichází další rána v podobě grafiky. Sabotér má na své straně jásající dav díky velice pěkným efektům barev. Je skutečně potěšením přejíždět očima po jeho dresu v místech, kde se prolínají barevné pasáže s těmi černobílými. Gta vypadá pobledle a tak rozhodčí raději nechá zaznít gong a pošle soupeře do svých rohů.

2. kolo
Sabotér vyhazuje všechny trumfy na stůl hned zkraje, je ohromně vtahující, až fascinující, představuje fanouškům své akční stránky, když během pár sekund zasadí více úderů do jednoho odhaleného místa, ale umí i vyčkávat, nenápadně mást tělem, jakoby se plížit a tiše čekat na nepřítelovu chybu, zkrátka vybere si systém boje, jaký se mu zlíbí a něco takového Gta moc nezná. Gta má akorát slušný systém krytí, takže se dokáže vždycky vzpamatovat dřív, než rozhodčí napočítá do desíti...

3. kolo
Sabotér se po chvíli ukazuje jako přímočarý hráč, má v sobě nenávist, chuť po pomstě a na nic jiného nemyslí, Gta má mnohem komplexnější životní příběh, v rozhovorech poskytnutých oběma boxery řekl Sabotér pár zajímavých slov, ale i omšelých fráziček a bylo ticho. Gta nás zasvětil do svých historek jako nikdo jiný, ukazoval reportérům fotky, udělal z toho drama i komedii, toto interview se možná vejde i do večerní reprízy, kdyžto jakkoliv se Sabotéra poslouchalo dobře, další den si na něj už skoro nikdo nevzpomene.

4. kolo
Zápas se dostává do pokročilejší fáze a jakkoliv variabilní se Sabotérův systém boje zdál, nyní se začíná lehce okoukávat, je vidět, že jeho finty je příjemnější a zábavnější "poznávat", než "znát". Gta se mu začíná přizpůsobovat, sice se stále občas musí zdlouhavě přemísťovat z jedné strany ringu na druhou, ale myšlenková kreativita mu v žádném případě nechybí a tak zasazuje pár zkušených ran.

5. kolo
Dav se rozdělil na dva protipóly a každý začal svému favoritovi zpívat jeho oblíbené válečné hymny na povzbuzení. Sabotérova se sice poslouchá o něco lépe, ale je docela krátká, po chvíli se začne opakovat, což není Gtáčkův případ, ovšem o tom, co samotným soupeřům sedne víc, můžeme jen spekulovat... Zápas se tedy nekompromisně chýlí ke konci, neboť i když Sabotér prvních 15-20 minut předvedl fantastický zápas, který zastiňuje všechny ostatní boxery, které rozhodčí tento rok v ringu spatřil, Gta vydržel boxovat déle, snad i dvakrát tak déle, přičemž nepřestal vymýšlet nové a nápadité údery a tak svého soupeře o prsa překonal...

Pro: Extrémní chytlavost, atmosféra, propracované město + pocit jeho "vlastnění" díky šplhání

Proti: Po dohrání hlavní linie rapidně klesá motivace plnit vedlejší úkoly, které jsou vesměs pořád to samé

+31 +33 −2
PidzeyPidzey
Dohráno
  • PC 80
Tohle je dort uvařen více méně z toho nejlepšího,ale funguje to??Je to o dost lepší jak GTA,ale taky o dost horší než MAFIA.Je to trochu assasins creed,trochu Hitman..malinko prince of persia.No a ono to pohromadě vcelku funguje.
Story klasika.Hlavní hrdina sympaťák který k sobě má dvě pěkný baby.
Celkem dobře se to hraje už jen proto že jste(na normál) téměř nesmrtelný,což mě na druhou stranu připravilo o jisté kouzlo.Hru jsem hrál spíše jako hopsačku a docela se to dalo,přesto jsem se přistihl že hraju jakoby s povynosti nebo chceteli strojově.Tupě jsem chodil,jezdil a tak nějak sem si moc neužíval to co se kolem mě děje.Sem tam někde projedu záteras,což není žádný problém.Stačí vyjet z rudého kolečka kolem vaší šípky a jste zase v cajku,i přes to že ještě před chvílí za váma jelo několik motorek.
Už od půlky hry jsem tušil kde proběhne velké finále,které není zas tak velké a spíš mě dost zklamalo.
Moje hodnocení je vysoké především proto jak mě hra uchvátila ze začátku,to jsem dával 95%..Postupem času jsem začal střízlivět a zjišťovat že to není zas taková bomba.
Za celou dobu hraní mě tam chyběl nějaký silný zážitek co by mě uzemnil..jako třeba u MAFIE která uzemňovala prakticky neustále.
No a co mě vyloženě sralo,ale zas takový problém,jak se postupem času ukázalo bylo že mi nefungoval SAVE nechápu to..jestli jsem měl nějakou divnou verzi nebo to byla chyba hry..každopádně uložení před klíčovou přestřelkou mě po jeho následném načtení hodilo někam do baru a to jsem fakt nepobíral.
Co závěrem..tuhle hru jsem dohrál..jako celek se mi líbila a fungovala,ale jednotlivé kousky už tak dobré nebili…musím to znovu nadhodit tu zmíněnou nesmrtelnost…jo je fajn že díky tomu celkem v klidu ujedete pronásledovatelům,ale už je to moc když po vás pálí půl Paříže a vy pořád žijete..nebo sem si s klidem uprostřed palby vylezl na střechu a pěkně se schoval… je to zkrátka jeden z kladů,protože ubývá frustrace z nekonečného opakování misí,ale na druhou stranu se ztrácí takové to kouzlo že jste jen člověk.

Pro: Hrdina,děvčata,auta,nesmrtelnost,atd.

Proti: nesmrtelnost,místy nuda,nefunkční SAVE atd.

-1 +5 −6
VictorVictor
  • PC 40
Teď sem to hrál asi hodinu(kdy polovinu času zabraly loadningy) na normal obtížnost a už nejde vydržet u dalšího hraní.
Kolik her Sabouteur výkráda?Mafia,wolfenstein,assasins creed,gta...

Proti:hlouposti typu:abys dojel na trať ukradni auto a ujeď hlídce,linearita,odezvy v olvádání,nesmrtelnost pří jízdě v autě,miliardy ignorantských chodců kteří všude chodí abyste je mohli přejet

Pro: hezké menu a obrázky při loadingu

Proti: každý druhý loading tvrvá minimálně 2 minuty,grafika,hardwarové nároky,dabing,ostatní řidiči

-5 +13 −18
HolyMeatballHolyMeatball
Dohráno
  • PC 95
Předem upozorňuju, že z komentáře dýchá silná subjektivita.

Pandemic zazářil jako ta nejjasnější hvězda, EA mile překvapil, a během toho si Jarda chrochtá blahem, jelikož si užívá doslova nezapomenutelnou jízdu.

Když se člověk zamiluje, nedokáže o objektu své lásky přestat mluvit, myslet na něj, touží s ním být co možná nejčastěji a nejdéle, co to jen jde. No, zhruba tak nějak by se daly shrnout mé pocity ze sabotéra. Ačkoliv to tak ze začátku nevypadalo, během prvního aktu jsem se zabouchl až po uši. Ačkoliv mi zpočátku bylo mnoho věcí proti srsti, na všechno jsem si zvykl nebo lépe, oblíbil si to. Samotná představa druhé světové zkombinované se sandboxovou hratelností mi příliš nelahodila, ve výsledku to však funguje líp než dobře. Auto-krytí mě prvních pár misí neskutečně vytáčelo, postupem času se mi ale dostalo pod kůži. Zvyknout si na zdejší jízdní model mi taky trochu trvalo, avšak již v druhém aktu jsem se považoval za krále silnic. Poskakovat po střechách mě nejdřív moc nelákalo, brzy mě to ale začlo neskutečně bavit (a pořád baví, narozdíl od AC).

To jsou ale samé maličkosti. Největší sabotérovo kouzlo totiž tkví v kulervoucích a pekelně zábavných přestřelkách. Ty jsem si zamiloval okamžitě a to tak moc, že v každičké misi jsem na sebe upozorňoval, i když by bylo bezpečnější, rychlejší a logičtější na to jít po hitmanovsku. Tu a tam se najde mise, která MUSÍ být provedena po hitmanovsku, ale jinak jsem vždycky střílel na všechny strany a tak jsem si z údajně primárně stealth akce udělal ryzí střílečku. A je to jen dobře, protože jak jsem již řekl, přestřelky jsou to, čím tato hra zcela dominuje.

Zábavnost stranou, tato hra je i pastva pro oči. Nehledím na slabší textury, nehledím na některé slabší animace, hledím na celek a na ten pocit, který to ve mě vyvolává. A to je čiré blaho. Originální černobílá vládne zajímavou, ale pohlcující atmosférou, vyjímečná pestrost té barevné formy zase působí obrazovitou nádherou. Ani jedna forma by však nefungovala naplno, nebýt úžasně navrženého města. A to vám řeknu, takhle dechberoucí design jsem neviděl od dob Mafie. Smysl pro detail je v tomto světě famozní. Pravda, najdou se zde i méně zajímavá místa, ale když se podívám na více méně jakoukoliv jinou městskou akci za posledních pár let, myslím si, že v tomto směru je nemohu nazvat důstojnou konkurencí.

Celková obtížnost hry je nižší, ale já v tom nevidím nic špatného. Konec konců jsem se u téhle hry alespoň nenervoval a neměl jsem potřebu nadávat, urážet Seana a další věci, které mám ve zvyku dělat. Jinak je ale obtížnost vyvážena dobře. Postupem hrou se obtížnost vážně zvyšuje, a s nástupem terroráků začíná opravdu přituhovat (bohužel se tak stane poměrně blízko konce hry).

Ačkoliv jsem slepě zamilován, pořád si jsem vědom chyb této hry, a právě málo jich není. Jeden příklad za všechny je rozsáhlá sbírka bugů, kterou by mohl závidět kdejaký sběratel brouků. Ty povětšinou souvisí s krycím systémem, šplháním a umělou inteligencí. Jiné jsou zase vyloženě komické, jako natažené končetiny při srážce autem, osoba procházející dveřmi od auta jako duch, levitující nepřátelé a poněkud brzké ukončení některých nascriptovaných sekvencí (např. když tuhle po dokončení mise z místa odjíždělo auto, náhodou jsem mu skočil na kapotu a řekl jsem si, že počkám a kouknu se, kam dojede, a ono se mi to auto po nějakých deseti metrech vypařilo přímo pod nohama).

Dále zamrzí menší počet druhů vozidel a jejich velmi chabý destrukční model. Vlastně na autech pouze zůstávají díry po kulkách, dají se prostřelit okénka (ačkoliv efektní to není vůbec) a jednou dvakrát mi odletěla kapota. Víc nic. Destrukce okolního prostředí je taky minimální. Většinou mi to nikterak nevadilo, ale když jsem to v plný rychlosti napálil do malého stánku, očekávajíc bezproblémový průjezd, tak mě bohužel tenhle nenápadný stánek zastavil jakoby to byla betonová zeď. Nemožnost střelit přes mezery v plotech taky nepotěší.

Taky je tu nespočet nelogických ptákovin. Zdejší civilisté jsou snad ti nejsebevražednější, jaké jsem jaktěživ viděl (tj. dobrovolně skáčou pod kola téměř furt). AI celkově je docela mizerná, ale dobrá AI je dnes něco tak neskutečně výjimečného, že už jí dávno nepožaduju. Pokud jsem to dobře pochopil, songy tu hrají v rádiu. Pak samozřejmě některé nedávají smysl, protože v době, do které je hra zasazena, nebyly ještě ani na houbách. Ale proč by to někoho mělo zajímat, když je jinak tento výběr fantastický, poslouchá se to skvěle a k dění na obrazovce to sedí. O dalších nesmyslech se ale hlouběji vyjadřuje už pipboy, takže já o nich už přestanu.

Jak už to ale u zamilovaných bývá, chyby rádi akceptují nebo úplně přehlížejí, a já nejsem výjimka. Navzdory výše zmíněným třem odstavcům totiž můžu směle prohlásit, že požitek z hraní sabotéra jsem nezažil už pár let. Tak moc se mi to líbilo, že ačkoliv je herní doba dlouhá, chtěl jsem, aby to pokračovalo dál. Tak moc se mi to líbilo, že jsem si to provizorně rozjel ihned podruhé, s tím rizikem, že podruhé mě to nebude tak bavit, že se mi něco zhnusí apod. s tím, že zkusím splnit co nejvíc misí úplně jinak (mimochodem, hodně misí se zde dá plnit různě, což zaručuje znovuhratelnost, pokud vás to teda dostatečně chytne).

Zkrátka a dobře, sabotéra bych mohl přirovnat k mafii v tom, že ačkoliv má daleko k technické dokonalosti, požitek z hraní je nezapomenutelný a považuji ho za umělecké dílo. Ačkoliv jsou mise v podstatě stereotypní, sere na to bílý tesák, když jsou tak ryze zábavné (teda za předpokladu, že se střílí – bez mučení přiznávám, že stealth prvky jsem naprosto ignoroval a ty tři nebo kolik misí, ve kterých jsem se musel plížit, mě moc nebavily). Vyzdvihnout taky musím finále na Eiffelovce, které ačkoliv nebylo přespříliš dramatické, přístup k Eiffelovce a postupný vzestup na její vrchol byl neskutečně hustý.

V tomhle chvalozpěvu bych mohl pokračovat ještě dlouho, ale raděj už dám pokoj. Srdce mi říká udělit stovku, bez rozmýšlení. Mozek radí stále hodně žhavou devadesátku. Půjdu s kompromisem.

EDIT: K obtížnosti, na Feckin' hard (odemkne se po dokončení hry) je to teda docela slušný peklo. :)

Pro: Ani celej ten komentář nevyjadřuje, jak moc mě sabotér dostal, natož abych to zkoušel ve zkratce. Zahrajte si to, tahle hra si pozornost zaslouží.

Proti: Bugy, počet druhů vozidel a jejich destrukční model, destrukce okolí, nějaké ty nelogické prkotiny, které jsou stejně spíš k zasmání, než že by otravovaly.

+19
pipboypipboy
Dohráno
  • PC 80
Saboteur je variací na GTA z nacisty okupované Paříže, říznutá Hitmanem a Assassins Creedem. A přesto že má řadu chyb, můžu s klidem říct, že jsem se u ní bavil víc, než u GTA 4.

První hodiny pro mě byly docela rozpačité a hra mě během nich v mnohém zklamala, ale postupně: Grafika neurazí, ale působí už trochu zastarale - tady se očividně sázelo na styl. Ale o tom později. Hra začíná v kabaretu plném polonahých slečen (v nastavení jde nahotu zapnout/vypnout - nikde jinde než v onom kabaretu se ale nahota neobjevuje), kde můžete obdivovat jejich solidní cecky a také si poslechnout tamní zpěvačku (mající na sobě jen třpytivé kalhotky) - místní hity jsou opravdu fajné a doufám že od nich časem vyšmejdím MP3ky. Vůbec hudební doprovod celé hry slušně podtrhuje atmosféru a zařadil bych ho mezi nejlepší letošní soundtracky.

Ale zpátky k tomu začínání - k našemu hlavnímu hrdinovi se přisedne Luc. Luc je vůdce místního odboje, před válkou spisovatel, ale hlavně nehorázně namyšlená a vygumovaná píča. Jakkoli je úvod co se týče postav a jejich motivací zmatený, ani po skončení nechápu, proč se můj hrdina rozhodnul následovat toho kreténa a jít vyhodit do vzduchu místní sklad paliva. A to hovado ještě při vyzvednutí výbušnin vytáhne s holejma rukama na dva nácky, bo otravujou nějakou babu. No prostě totální idiot.

A taky pochopitelně francouz. Francouzský přízvuk se nese celou hrou. Nesnáším francouzský přízvuk. Francouzi by se ve hrách měli zakázat. Možná by se měli zakázat úplně. Jak by bylo milionkrát lepší, kdyby se to odehrávalo v Praze (i když by jsme asi riskovali ze budeme všichni mluvit s ruským přízvukem). Luc je prostě suverénně nejprotivnější postavou Saboteura. Může mu konkurovat snad jen sestra vašeho (francouzského) kamaráda, která je do Luca celá udělaná a stejně jako Luc má hlavně později ve hře plnou hubu keců o národní hrdosti a feminismu.

No, kde jsem skončil. Jo. Takže náš hrdina Sean vyhodí do vzduchu sklad paliva. Spustí se alarm, ale o 30 metrů dál jsem pryč z kruhu (systém policie GTA4) a do dvou vteřin končí poplach. Náckové do mě sice mezitím stříleli, ale Sean... (budeme mu říkat příjmením, Sean zní teple - stačí že jsme v Paříži) Devlin vydrží opravdu hodně a minimálně první polovinu hry je docela umění vůbec chcípnout. Vůbec ta hra je i na konzolovku docela jednoduchá.

Po první misi má Luc plnou hubu keců, jak se věci daly do pohybu a všechno se teď změní a na to si střihneme flashback z černobílé Francie do barevného Německa, tuším že 3 měsíce nazpět. Černobílá Francie - na územích pod silnou nadvládou nácků je všechno černobílé, až na světla v oknech a červenou barvu. A je noc. Po narušení vlivu nácků v dané oblasti se čtvrť zalije barvou a rázem je den. A při projíždění městem se to podle toho samozřejmě mění. Na můj vkus sice trochu laciné, ale musím uznat, že v kombinaci s hudbou to černobílé ladění na atmosféře přidává.

Flashback v Německu dodá do příběhu několik dalších důležitých postav. Devlin je (byl) totiž dříve-mechanik nyní-závodník a v Německu se chystá jeden ze závodů šampionátu. Seznamujeme se tak s italským hlavním mechanikem "Starejdědek Jsijakomůjvlastnísyn", s Devlinovým kámošem a jeho sestrou, které jsem už zmínil, a s fešnou blondýnkou, která.. e.. no vlastně tam není moc vysvětleno, odkud se přesně znají, ale asi je prostě fanynka rychlých aut a Devlinova irského zadku. V závodě vyhraje Němec (jak jinak než podvodem) a když se mu Devlin s kamarádem rozhodnou pomstít demolicí auta, zjistí o něm pár nehezkých věcí. Devlinův kamarád při tom přijde o kus hlavy, což mu kamarádova sestra asi půl hry vyčítá, než definitivně přejde na odbojářské kecy. Po menší stealth akci nacisti zahájí převrat a zbytek téhle party na poslední chvíli prchá do Francie.

Po tomhle úvodu ani moc nevíte kdo je co zač a jaké má pohnutky, ale časem si jakš takš uděláte obrázek. Dál je to příběhově plytké jak GTA4 - řada misí od řady lidí, všeobecně s úkolem vyhnat nácky a posílit odboj, sem tam něco kolem lovení onoho Němce. To v zásadě nevadí, ale docela mě štvaly dialogy, které jsou místama vyloženě absurdní a těžké béčko, nehledě na ten debilní francouzský přízvuk.

No. Takže ze začátku jsme si hlavně zvykal na to, že s vyprávění příběhu je tak trochu za trest a že řada věcí je primitvně jednoduchá. Mimochodem ad stealth prvky - pokud jste v civilu a nácek uvidí, že máte v ruce zbraň, začne stoupat ukazatel podezření a nácek se vydá vaším směrem. Stačí ale zbraň schovat pod kabát a civil se samopalem v okupovaném městě rázem přestává být problém hodný pozornosti. Podobně jako 30m útěk - WTF? Nebo alarm - střelba způsobí maximálně to, že se někdo zajde podívat. (A pokud najde mrtvolu, nejdřív ji změří puls. Na jednom místě jsem takhle zabil asi 8 vojáků a to chodili celkem rychle za sebou) Ale nechte nácka zapískat na píšťalku, a širé okolí bude rázem v pohotovosti. Ale když se člověk smíří s těmhale prkotinama a naučí se pravidla hry, hraje se to celkem pěkně.

Protože: Na rozdíl od GTA tu jsou v misích checkpointy (whee) a lze je často splnit víc než jedním způsobem - obvykle můžete zvolit buď klasický styl Rambo, případně si obstarat uniformu a použít hlavní vchod stylem Hitman, nebo místo použití hlavního vchodu vyšplhat na střechy ála Altair. Devlin umí po domech šplhat celkem obstojně, i když zdaleka ne tak rychle, jako kolega Altair. Ovšem pokud římsa pokračuje za roh, nedokáže tam bůhvíproč přeručkovat... Navíc jednotlivé mise nepostrádají variabilitu (i když jde často v zásadě o to samé), možná i proto, že celá hra mi vedle GTA4 přišla tak poloviční.

Ke hrám typu GTA neodmyslitelně patří auta. Najít zaparkované bývá občas problém, jinak jich tu jezdí (vzhledem k okupaci) poměrně dost. Není ani problém sehnat nějakou slušnější káru a uložit si ji v garáži, takže si ji tam můžete kdykoliv vyzvednout znova. Řízení mi ze začátku přišlo trochu těžkopádné, ale nebyl problém si zvyknout. Kamera za autem je umístěná tak, že je dobře vidět horizont i silnice, což po zkušenostech s GTA4 rozhodně oceňuju. Město není bůhvíjak veliké (a je rozdělené na několik bezpečnostních zón, ale teoreticky snad máte od začátku přístup všude), ale bohatě postačuje a je doplněno celkem rozlehlým venkovem. Ve hře jsou asi 4 závody - mám za to, že jejich průběh je do jisté míry naskriptovaný, ale vlastně mi to vůbec nevadilo.

Do boje si můžete krom výbušnin vzít jen dvě zbraně. a u překupníků pak můžete za kontraband kupovat nové kousky a munici. Arsenál je poměrně slušný, vedle klasických kousků vč. tlumených verzí pistole a samopalu je tu pancéřová pěst, plamenomet, nebo speciální Terror zbraně, které používají speciální komanda nepřítele a které jsou v zásadě klasickými zbraněmi, jež mají na tu dobu dost neobvyklé vlastnosti.

No. Co bych ještě zmínil... jsou tu perky, pár upgradů, pytel collectibles, je tu mise na jedoucím vlaku, pár nepodstatných bugů (sranda když nácek zarputile ignoruje, že pod ním právě vybuchnul most), let zeppelínem hm... ve městě není moc orientačních bodů, napadá mě jen náměstí s tím vítězným obloukem, nebo co to je. Kdesi na venkově jsem našel veselou variaci na Duck Huntera (střílení kachen vylétávajících z křoví, jen nikde není ten otravnej pes.) To je asi všecko. Pěkný sporťáky (Altair je můj favorit) a další speciály (gestapácká limuzína má pod přesní kapotou kulomety, xoxo). Qiucksave/quickload je k ničemu. Potěšilo zpracování konce, i když chtěl jsem ho sejmout ručně.

The Saboteur je prostě GTA z atraktivního prostředí, s pořádnou atmosférou a hudbou, okořeněná stealth prvky a skákáním po střechách. Navíc neopakuje chybu GTA a používá v misích checkpointy, což určitě šetří nervy. Vadili mi jen francouzi, úroveň dialogů a trochu chaotický rozjezd (pořádný příběh jinak v tomhle žánru stejně nikdo krom Mafie pořádně nezpracoval), a možná to nemuselo být tak jednoduché, ale s tím se dá žít :)

Pro mě je The Saboteur po Mafii a San Andreasu asi nejlepší hrou z tohodle žánru, i když když je to není vyloženě AAA titul. Ale je zábavný, zajímavý, má výbornou atmosféru, takže nemůžu jinak než doporučit.

Pro: atmosféra, hudba, checkpointy, více možností řešení úkolů, sporťáky

Proti: francouzi, úroveň dialogů, jednoduché, nějaké ty bugy, jak se po anglicku říká - a little rough around the edges

+15 +18 −3
Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 236 78
  • PS3 4 86
  • X360 8 87

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
3465
Odkaz:
http://dbher.cz/h3465
Přidána:
08.12.2009
14 let a 353 dní
Hodnocení:
248 (35-100 %)
Komentářů:
25
Oblíbenost:
Sledovat 30 Chci si zahrát 59
Rozehráno 12 Dohráno 193
Návštěvnost:
61462× (celkem)
94× (poslední měsíc)
13× (poslední týden)
0× (dnes)
Více