Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
The Talos Principle
The Talos Principle
85

Komentáře

Všechny PC PS4 PS5 XOne XboxX/S Switch iOS Android
Napsat vlastní komentář
JetsyJetsy
Dohráno
  • PC 90
Pokud by se podařilo vytvořit zařízení, které funguje naprosto přesně jako lidský mozek, můžeme o tomto zařízení říct, že je to člověk, i když je vytvořené uměle? Tohle je otázka, nad kterou jsem se prvně opravdu zamyslel při hraní hry Soma. Později i při hraní hry Detroit: Become Human. Nejde o otázku nikterak novou. Navíc je to otázka, kterou si v době rozvoje umělé inteligence pokládá víc a víc lidí. Stejnou otázku hráči pokládá i hra The Talos Principle, ale něco je přece jenom jinak. Protože se příběh hry odehrává mnoho let po tom, co poslední žijící člověk na Zemi zemřel, naskýtá se tu další otázka. Pokud na zemi zůstala zařízení, jejichž chování odpovídá chování člověka, umějí se rozhodovat samy za sebe, a dokonce vykazují vlastnost, kterou bychom žádnému stroji nepřiřadili, zvědavost, neznamená to pak, že lidstvo nikdy tak úplně nevyhynulo? 

Po stránce herních mechanik se hře The Talos Principle vyrovná opravdu jen málo her. Hráči jsou jednotlivé herní mechaniky představeny takovým způsobem, že nepotřebuje žádný tutoriál. Žádná mechanika navíc nepůsobí zbytečně. Naopak se mechaniky v jednotlivých úrovních doplňují občas až překvapivým způsobem. Level design byl v téhle hře zvládnutý na jedničku. Vyřešení jednotlivých úrovní mi dávalo pocit, který jsem u téměř u žádné podobné hry nezažil (výjimkou je snad jen série Portal). Co je snad ještě zajímavější jsou bonusové hvězdičky, které jsou rozmístěny po celé hře. Posbírat tyto hvězdičky často vyžaduje ještě méně konvenční náhled na to, jak by řešení problémů v této hře mohlo vypadat a typicky se nad takovými problémy musí uvažovat "outside the box". Přiznám se, v některých případech bylo získat (nebo i najít) hvězdičky tak náročné, že jsem musel vyhledat nápovědu na internetu. Mnohdy jsem se tomu ale bránil hlavně proto, že ten pocit když se člověku v této hře podaří vyřešit složitý problém je prostě nádherný. Co bych snad vytknul jsou některé části, které byly více o nějakém plížení než o řešení hádanek. U těchto částí mi připadalo, že nenesou žádnou přidanou hodnotu a často jsem je vnímal spíš jako otravné.

Příběh hry vlastně není moc složitý, ale nebudu jej zde příliš rozebírat, kromě toho co již zaznělo v úvodu. K čemu bych se ale chtěl vyjádřit je způsob jakým je příběh vyprávěn. Ve hře vlastně není moc postav se kterými by mohl hráč interagovat. Během postupu hrou však potká mnoho postav, které po sobě vždy něco zanechaly. Postupně si tak hráč utváří obrázek o tom, co se stalo. Jedna postava se kterou hráč ale interaguje je Milton Library Assistant (ve zkratce MLA). Hráč s ním komunikuje výhradně přes počítačové terminály a to skoro od začátku hry. Co mi na konverzacích s touto postavou přijde jako nejzajímavější je to, že vás konstantně nutí zamýšlet se nad různými filozofickými otázkami o kterých hra mluví, a zároveň vás vždy upozorní na to, když je ve vašich argumentech někde chyba, případně nekonzistentnost (občas jsem si kvůli tomu připadal velmi hloupě). Díky tomu hra hráče nutí se zamýšlet nad věcmi ve dvou rovinách. V logické rovině při řešení hádanek, ale i ve filozofické, když diskutuje s MLA.

Hra už je v době psaní této recenze trochu staršího data a bylo to znát i na vizuálu hry. Vzhledem k charakteru hry to ale vůbec nevadilo a některé části hry vypadaly vzhledem k roku vydání opravdu krásně. Soundtrack sice nebyl ničím zvlášť výjimečným, ale sloužil hlavně k dokreslení atmosféry hry, což se myslím podařilo.

The Talos Principle je logická hra, která ale hráče nutí přemýšlet nad více věcmi než jen nad hádankami, které jsou nutné pro postup hrou. Způsob jakým mě tato hra donutila přemýšlet nad vyloženými tématy je něco co jsem v mnoha jiných hrách neviděl, a proto se k této hře za několik let možná znovu vrátím. 90%.

Pro: Filozofické otázky, Level design, Mechaniky a jejich kombinace

Proti: Stealth prvky

+18
raisenraisen
Dohráno
  • PS5 80
The Talos Principle byl pro mě unikátní zážitek a nabídl mi nejenom nutnost zamyslet se nad hádankami, aby hráč postoupil dál ve hře, ale vybízel mě i k zamyšlení a filozofování nad tím, co je bytost, co je myslící bytost, co je vědomí a co vůbec dělá člověka člověkem. Všechny tyhle otázky jsem pravidelně probírala u počítačového terminálu a už při první zapeklité otázce počítače mi bylo jasné, že ať už odpovím cokoliv, tak mě stejně dostane nějakým protiargumentem a že vlastně nic není jasné, ani jednoduché. Dost mě tyto debaty bavily a příjemně to osvěžovalo hratelnost.

Ta se skládala převážně z řešení hádanek, ve kterých jsem měla za úkol projít na konec a získat další dílek z Tetrisu do své sbírky. Hádanky se postupně stávaly těžšími a přibývalo více prvků, se kterými jsem si mohla, či spíše musela v řešení pomoct. Když jsem viděla, že některé úkoly vyžadují použití skoro všech prvků, tak jsem se už dopředu děsila, co na mě čeká. A když jsem viděla, že tam bude i nahrávání/přehrávání mnou udělaných kroků, tak jsem věděla, že řešení nenajdu během chvilky. Některé hádanky naopak trochu zvolnily a vyžadovaly "jen" projít daným místem, ovšem zase to plně vynahradily miny a střílny, které mě docela stresovaly a často jsem dané místo jen rychle proběhla a říkala si, ať to vyjde. 

Bylo fajn, že názvy daných hádanek trochu mohly napovědět, co se po mně bude chtít. I tak jsem ale narazila na pár hádanek, u kterých jsem si musela vypomoct, ať už malou nápovědou nebo jsem si přečetla i část řešení. Takové záseky se mi děly často z toho důvodu, že mě něco nenapadlo, že by to tak šlo udělat a když už jsem na podobnou věc narazila v budoucnu, tak už jsem věděla, jak na to. U jedné jsem pak přemýšlela nad řešením mnohem složitěji, než jsem vůbec musela. Celkově jsem ale neměla pocit, že by hra byla nějak hodně obtížná, i když je pravda, že jsem se většinou nepokoušela o bonusy v podobě sbírání hvězd, které jsou určitě schované za těžkými hádankami.
+33
Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 90
Co tu po nás zbude? Je smrt naší konečnou a dokáže si člověk vůbec její důsledky uvědomit?
A jaký je vlastně smysl našeho bytí?

V době obrovského rozmachu AI se dostávám ke hře, ve které AI hraje primární roli. Talos je sice v jádru poměrně obyčejnou logickou hrou postavenou na desítkách obtížností postupně rostoucích a od sebe oddělených výzvách, přesto svým filozofickým přesahem ve hráči vyvolává ať už přímo či nepřímo spoustu otázek. Takových otázek, na které se příliš mnoho her nezaměřuje.

Při hraní The Talos Principle jsem měl pocit, že prožívám něco výjimečného. Byla to skutečná radost, procházet se ve vizuálně nádherně zpracovaném světě, to vše za podkresu skvělé hudby, mnohdy dokonale epické. Ač je hratelnost značně repetitivní a příběh podáván velice nenápadně, hra si mě plnohodnotně získala a já dychtil po tom odhalit její tajemství - především jsem nemohl odolat pokušení, zjistit, co se skrývá na vrcholu věže, od čehož se mě celou dobu snažil odradit božský hlas.

Myslím, že nemá smysl se více rozepisovat, i když bych mohl. Hru si zkrátka musíte prožít. Samozřejmě ji můžete proběhnout jen jako sérii logických výzev. A i tak se budete pravděpodobně dobře bavit. Talos však nabízí daleko více. Hlavně se nenechte odradit štítkem logická - pokud vynecháte hvězdičky, je obtížnost hry dobře vybalancovaná.

Pro: audivizuální zpracování, atmosféra, hudba, příběh, originalita, filozofický přesah, zábavná logika

Proti: hvězdičkové levely, repetitivní hratelnost

+26
SeekerSeeker
Dohráno
  • PS4 80
Odzbrojující množství rébusů v této hře spolehlivě zabaví na několik večerů. A to nemůžu řict, že bych měl vše splněno. Aby si hráč odpočinul od neustálého řešení jedné hádanky za druhou, má možnost povídat si pravidelně s umělou inteligencí přes rozhraní podobné příkazové řádce. Nutno říct, že filozofické úvahy a otázky, které jsou zde kladeny, nutí k hlubšímu zamyšlení, kdo vlastně jsme. U některých hádanek byla zapotřebí někdy až nesmyslně velká přesnost nastavení polohy laserů, které se zde hojně používají, takže párkrát jsem se i oprávněně vztekal a v některých případech mi rébusy přišly až příliš podobné, skoro až stejné. Přesto má Talos Principle skvělou myšlenku a atmosféru, která mě celou dobu hnala dál, abych odkryl tajemství věčného života nebo pokušení okusit zakázané ovoce.
+17
CathanCathan
Dohráno
  • PC 95
In the beginning were the words
and the words made the world.
I am the words.
The words are everything.
Where the words end the world ends.

Explicitní spoilery

K dnešnímu dni je dozajista The Talos Principle jedna z nejlepších her, které jsem hrál. Když jsem četl komentář od Adama, tak mi vlastně došlo, že skutečně lepší pro porovnání s The Witness než třeba Portal, protože ty hry mají do jisté míry podobné existenciální téma. Ale tam kde The Witness ztrácí dech a jde do hlubokého surrealismu, tak přeci jen The Talos Principle vytváří velmi funkční příběh.

Zkušenost s The Talos Principle bude mít určitě každý hráč jiný a záleží na tom, co od her hledá a jaký je jeho duchovní život. Vím, že to zní poněkud lacině, ale lidé náboženští nebo filozofující budou The Talos Principle vnímat o hodně jinak než lidé techničtí či zcela v těchto tématech nezběhlí a nezaujatí. Pro mnoho hráčů to bude jen velmi kvalitní logická hra s krásnou hudbou. A ono to stačí. Tato hra má ovšem silný existenciální přesah, na který narážíte prakticky neustále.

Ve vzkazech těch, kdo byli před Vámi.
Ve slovech vašeho Stvořitele.
V rozhovorech s Hadem.
V tajemstvích Poslů.

Přiznám se, že jsem dokonce zažil i chvilku existenciální hrůzy, a to, když mi hra neumožnila dát jinou než jednu odpověď, což nakonec dává smysl. Nebo nedává? Tohle je ve skutečnosti velmi zásadní otázka, protože pokud je náš prvek rozhodující pro výsledek hry, proč jsme vůbec omezování? A to je přesně ono. The Talos Principle vytváří otázky. Takové, na které neexistuje odpověď. Jistě, příběh lze vysvětlit pár slovy, ale to není zas tak důležité. Důležité je to, co jen tak převyprávět nedá, ten přesah, který mají vážně jen dobré hry, které vás donutí přemýšlet. Hra má nádherný vizuál, nádhernou hudbu, nádherný dabing, nádherné lokace, ale ta kapka existencialismu je to, co dělá z nadprůměrné hry něco unikátního.

Hra je ke konci skutečně obtížná, ale hrdě mohu prohlásit, že jsem ani jednou nepoužil návod u „běžných“ hádanek. To až později když jsem odemykal The Messenger ending. Ale stejně je to lepší, než to bylo Road to Gehenna, což jsem nakonec vzdal, protože to už bylo vážně peklo (hehe, peklo).

The Talos Principle je jedinečný. A kdo to nehrál, měl by si to dát na vrchol seznamu.
+27
adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 80
Rád řeším logické problémy a možná i proto často ocením, když se v nějaké dobré adventuře objeví nějaká logická minihra. Ale paradoxně pokud většinou hraji hru postavenou především na řešení logických problémů, málokdy mě to chytne natolik, že bych ji dohrál od začátku až do konce bez přestávek ve společnosti jiných her. To ale není případ Talosova principu.

Na začátku hry mě uchvátila grafika, ono celé prostředí vypadá opravdu hezky. K tomu hraje v každé oblasti příjemná hudba. Mé kochání ale rychle zmařil fakt, že jsem se po chvíli ztratil a tak jsem marně hledal nějakou mapu. Naštěstí jsem brzy objevil směrovky ukazující na jednotlivé levely, takže vlastně mapa nakonec nebyla ani potřeba.

Co se jednotlivých úrovní týče, tak nejvíce mě bavily ty s paprsky a s rušičkou. U větráků jsem se už začínal trošku potit a u playbacku a platforem už bylo toho pocení až moc. Ve výsledku jsem z těch základních úrovní dal všechny s jednou jedinou výjimkou (Alley of pressure plates), ale získávání hvězdiček a následné hvězdičkové úrovně, to už byla vyšší liga. U nich jsem ve výsledku musel sahat po nápovědě na youtube častěji, hlavně u variant typu nechej svítit paprsek někam na druhou stranu ostrova, abys ho pak mohl využít k otevření brány, to bylo absolutně bez šance. Ale musím se pochválit, že se mi podařilo získat cca polovinu hvězdiček vlastními silami.

Příběh hodnotím tak nějak neutrálně. Když se nad tím zamyslím po dohrání jako nad celkem, tak to zní zajímavě, včetně slušného filozofického dosahu, ale právě to vedení filozofických dialogů skrze terminály mě moc nebavilo. Naštěstí zde příběh a dialogy nehrají prim.

Co se mi ale už tolik nelíbilo byla drobná chyba v jedné úrovni, kde jsem dostal svazek klíčů, který se mi rozložil na dva samostatné klíče. Odemkl jsem první zámek a na chvíli opustil danou úroveň (bylo to potřeba k řešení). V tom okamžiku mi ale zmizel ten druhý klíč a nebylo možné ho již nijak získat zpět (nebo jsem na to prostě jen nepřišel), takže jsem musel celý ostrov/oblast restartovat.

Pak mi ještě vadilo, že když chci něco položit poblíž interaktivního místa nečinně na zem, tak pokud nekliknu dostatečně daleko, stane se, že se daná věc položí právě na to interaktivní místo. Např. chci položit větrák na zem hned vedle ventilátoru a i když klikám zcela mimo, tak to položí zpět na ventilátor. A to někdy zrovna dvakrát nepotěší, zvláště když to zmaří sekvenci potřebných akcí a tím pádem se musí celá sekvence opakovat nebo rovnou restartovat úroveň.

Ve výsledku jsem se hrou velmi spokojený. Dostal jsem přesně to, co jsem od ní očekával a po The Witness mám letos za sebou další skvělou logickou hru.
+34
DrolinDrolin
Dohráno
  • PC 80
Po přidání profilu The Talos Principle na DH jsem se na titul chorvatských tvůrců velmi těšil, ale shodou náhod jsem se k dohrání dostal až na podzim tohoto roku. Odrazovalo mě strohé prostředí a zapeklitost některých řešení prostorových puzzlů. Opak je ale, jak to tak bývá, pravdou, a takzvaná „learning curve“ je v The Talos Principle výborně vybalancovaná a skrze desítky místností si hráč plně osvojí nastavené principy. Přidaná hodnota u této logické hry není humor (Portal) ani nádherná vizuální stránka (FEZ), ale narativ s filosofickým nádech obsahující témata jako simulace, transhumanismus nebo mytologie. Zisk nezávislého tvůrce Jonase Kyratzese se nepochybně vyplatil, a CroTeam získal jak nové fanoušky, tak i reputaci flexibilního studia.

Z malého nápadu, který vznikl při vývoji Serious Sama, vznikl opravdu kvalitní titul, který baví po celou dobu (v mém případě 30 hodin) a nabízí i otázky k zamyšlení.

Pro: hudba, využití konceptu, nápad, příběh a literární kvalita textů, délka

Proti: obtížnost u konce

+32
John MirraJohn Mirra
Dohráno
  • PC 90
Víra. Rozum. Humanita. Stroje. Technologie. Koťátko.

Když jsem The Talos Principle viděl poprvé, moc mě nezaujal a nechápal jsem, o čem to vlastně je a proč by mě to mělo zajímat. Když jsem mu ale dal přes sdílenou Steam knihovnu šanci, naprosto jsem mu propadl.Dobře, možná trochu přeháním, není to hrací automat. Každopádně se mi ale hrozně moc strefil do vkusu tou poklidnou atmosférou, kdy víte, že je ve vašem světě něco špatně (a tak nějak tušíte co), ale nevíte proč to tak je a co to všechno znamená a kdo je ten tajemný hlas, který k vám promlouvá. Navíc ta hudba! Ta naprosto skvělá hudba!

Úrovní je opravdu dost a obtížné jsou tak akorát, zasekl jsem se jenom párkrát a vždycky, když jsem konečně přišel na řešení, připadal jsem si hrozně chytře.

Pokud chcete, můžete si číst v terminálech úryvky (většinou) filozofických děl, popřípadě se přít s umělou inteligencí o nejrůznějších filozofických záležitostech (Jsi stroj nebo osoba? Jak to poznáš? Jak se od sebe liší? Je důležité být osoba? Proč ano, proč ne?). Trochu mě rozčilovalo, že jsou ty odpovědi stavěny tak, že vás hra dostane tam, kde vás chce mít, ale jinak to samozřejmě udělat nešlo, když máte na výběr z omezeného počtu odpovědí. Je ale fajn, že k postupu hrou to nutné není, takže koho by ty rozmluvy nebavily, nemusí je vůbec řešit. Mimoto si tam občas můžete přečíst úryvky z internetu (a poslechnout si audiology), které vám postupně osvětlí, co se vlastně stalo. Některé úryvky mě docela zasáhly, např. tento, tento a na něj navazující tento. Jsem holt cíťa, co se na to dá říct.

Ale opět, pro postup hrou to není nutné vůbec číst.

Hvězdičky jsem nesbíral (jen ty hodně jednoduché), většinou na mě byly moc těžké a neměl jsem moc motivaci se s nimi párat (zvlášť když jsem se dozvěděl, že z hlediska příběhu se mi konec, ke kterému vedou, moc nelíbí).

Já sám mám na tuhle hru hrozně hezké vzpomínky (resp. na dobu, kdy jsem to hrál poprvé), takže se musím krotit, abych to nehrál moc často a abych postupně zapomněl na řešení všech úrovní. K tomu přispěl i datadisk, který se taky povedl (byť tam už mě to filozofování bralo podstatně méně) a kde teda obtížnost hádanek znatelně přituhla. O to větší jsem měl ale radost, když jsem tu hru dohrál (opět bez hvězdiček).

Herní výzva 2020 - Heuréka (HC)
+21
PavelUPavelU
Dohráno
  • PC 80
Malebné prostředí kdesi, kde jsou přede mě kladeny jakési zkoušky, kterými když projdu, získám oprávnění se dozvědět něco o tomto podivném světě. Kdo jej vytvořil, k čemu slouží a jak si úspěšně poradit s nástrahami, co tu na mě čekají. Zprvu ale vůbec netuším, jak a proč jsem se tu ocitl. Záleží mi na rozpletení tohoto zapeklitého problému. I za cenu mých pochyb o podstatě mé existence a absolutní samoty. Utěšovat mě může jen přítomnost reality, v níž se nacházím. A též nečekaná pomoc zvenčí.

The Talos Principle používá klasický motiv prostorově orientovaných hádanek, kdy jejich postupným řešením dochází k uvolnění cesty dál. Základní myšlenka je skvěle realizovatelná ve třetím rozměru a pohledu z vlastní perspektivy. Dalo by se víceméně říci, že zde žádný rozdíl od obvyklejších žánrů není, nebo přeci jen ano? To je obrovská výhoda, jelikož tak odpadá jakákoli složitost navrženého ovládání. I implementace skoku tu má shodné vlastnosti, byť samozřejmě o dost více znemožněna pro ucelenost.

Koncept jednotlivých rébusů oplývá neustálou variabilitou, že nehrozí nuda. Maximálně frustrace z neznalosti momentálního postupu, a mnohdy to ani nejde hned splnit a má se tam vrátit příště. Je to tvůrci pochopitelně předkládáno tak, aby úspěšné vyřešení představovalo patřičnou výzvu a měl z ní dotyčný subjekt nějaký užitek. Samotnému mi imponovala prvotní várka úkolů i jejich struktura, jak byly odkryty i ty pokročilejší, nestačil jsem zírat, kam až to jde dovést. Croteam tu sršel originálními nápady.

Systém průchodu hrou. Kompletování jednotlivých sekcí je možná na první pohled příliš rozvleklé a chaotické, na ten druhý vše ale krásně funguje. A vyčnívá ona provázanost, o níž byla řeč na začátku, že na hráče hodí mrtě světů. Není problém, až se mu hlava z té zaslechnuté zprávy protočí. A o tom to je! Neobyčejné zpracování si žádá opravdu zvládnutou metodiku řešení, která se tím více projeví sbíráním trofejí, navazujících na kde co. Jisté je, že to nesbírám a necestuji zbytečně. A tedy ani neplním pro ztrátu času, ale naopak, abych něčeho dosáhl. Dobral se nekonečného přísunu zkoušek.

Nejde tu libovolně ukládat, což nijak nevadí. Nahrazují to automatické checkpointy. A je dobře, že ta možnost je. Stejně jako lze využít starší záchytný bod. Dá se šikovným důvtipem dostat do zdánlivě neřešitelné situace, kde to přijde vhod hodně. Skákání do neprobádaných a nepříliš pravděpodobných míst tudíž nepřijde nazmar. U logické hry se obecně určitá míra nepravděpodobného přístupu tak nějak očekává. Není příliš proveditelné, aby to vše řešil základní styl rozvrhu hry. Na to je přespříliš složitě vytvořená, že chtě nechtě chyby musí být. Ale střídmě, nedosahuje to neúnosných mezí. Chvála jim.

Střípky z příběhu se dozvídám z všudypřítomných počítačů, pípáním a ikonou oka upozorňujících na možnost komunikace s nimi. Zahrnuje to běžné aspekty s přístupovými právy, zakládání účtů, ověření uživatele a navázání kontaktu, přerušení spojení, zadávání různých odpovědí na položené otázky, otevírání nalezených souborů. Skrze uvedenou digitální formu spolupráce se neustále odhalují citlivé a důležité informace o tom, co je vlastně Talósův princip zač. Při hře mě doprovází i tajemný hlas, mluvící ve formě metafor. Na stylu hraní se to projeví výrazněji, docílím-li dostatečné katarze z projevené píle.

Ona sympatická grafika přes DirectX 12 podněcuje moji představivost, podpořená uklidňující hudbou a tím, že se tu dá relativně svobodně procházet vícero směry. Rozjímat tak, koukat do dáli, sledovat svit slunce, stíny stromů a protější ostrůvky obklopené vodou. Dokonce mě napadlo kousek sejít níže a dostat se i na nepříliš předpokládaná místa. Kupodivu to šlo. V A4 to jde podél skal skoro celé obejít, zaskákat si, poznat taje horolezectví, pokochat těmi končinami, kde bych se chtěl ocitnout. Ale až úplně dolů to sejít nešlo. Pro účely skvělé virtuální vycházky do přírody to ale posloužilo naprosto dokonale!

Fascinující je i to, jak hra dobře šlape na poli vertikálního pohybu. Přímo na uvedeném principu stojí pozdější logické úlohy, ale také překonávání zdí a plotů v mapách. Jednoduše proto, že na to mám již vyvinutý čich, baví mě se dostávat na okraje mapy a vedlejší trofeje sbírat všelijakými triky. V tom spočívá velká komplexnost hry. Zvláštní je ta poetika s kultovní sérií bezduchých stříleček Serious Sam, jíž hra připomíná poměrně výrazně. O to smysluplnější to tentokrát je, když louskám duchaplnou náplň, co mi dává různá moudra z vědy, filozofie a historie lidstva. Bezesporu revoluce na poli logických her.

Pro: Prostorové hádanky, odkazy na Serious Sama, slušná provázanost, grafika, variabilita konání.

Proti: Mnohdy příliš obtížné, nalezeno jen 19 hvězdiček, skákání to kolikrát dost zjednoduší.

+29
berry1009berry1009
Dohráno
  • PC 85
Po dlouhé době hra, která mi opravdu zavařila mozkové závity. Stejně jako jiní komentující jsem měl největší problémy na začátku hry. Pak, když už si člověk zvyknul na mechaniky ve hře, to šlo mnohem snadněji. Hra očekává, že se jí budete snažit obcházet a je na to připravená.

Líbí se mi také různé easter eggy, které nejsou vůbec laciné a do hry perfektně zapadají. Krom klasických hádanek se zde totiž nachází jakýsi filozofický přesah, takže na hráče se kladou nároky nejen jako na luštiče hádanek, ale také jako na osobu myslící v rámci filozofie a možná i antropologie.

Kdybych měl hře něco vyčíst, tak je to délka. Jedná se o opravdu dlouhé dílo a kdyby byla hra jen o trochu delšáí, už bych měl asi problém ji dohrát. Určitě se nejedná o odpolední jednohubku,

Pro: filozofický přesah, easter eggy, příběh

Proti: moc dlouhá

+24
jeysymjeysym
Dohráno
  • PC 95
Kdo by čekal, že chorvatský Croteam vytvoří takto skvělou logickou hru?! Já tedy ne. A že ta hra je opravdu skvělá. Pro mě je to srovnatelná pecka, jako třeba Portal 2, či The Witness.
Ačkoli by se dalo The Talos Principle přirovnat k Portalu od Valve, přeci jenom tam taky běháte od hádanky k hádance a občas je tam nějaký ten příběh, je to vlastně dost odlišná hra. Hádanky se zde zaměřují hodně na prostorovou orientaci a jsou celkem nápadité. I když mi párkrát přišlo, že některé hádanky byly jen o tom zopakovat to, co už člověk jednou udělal. Ale momenty kdy člověk poprvé nahraje svou kopii, skočí na ní a nechá se někam donést, jsou prostě nezapomenutelné. Pak jsou tu také bonusové hvězdičky, které jsou schované až pekelně dobře a k jejich nalezení budete muset myslet hodně "out of the box", což mě velmi bavilo.
Hra vypadá moc hezky a jednotlivé prostředí mají skvělou atmosféru. To je z velké časti soundtrackem, který je tak dobrý, že si ho občas jen tak pustím na Spotify.
Co je ale na hře úplně nejlepší, je její příběh, který mě osobně donutil přemýšlet nad složitými tématy lidstva, vědomí, realitou, atd. Příběh v Talos Principle má opravdu hloubku a myslím, že ten kdo se do něj ponoří neprohloupí a na konci ho čeká velmi pěkné zakončení.

Pro: příběh, hádanky, konce

Proti: hvězdy jsou opravdu hodně těžké

+31
Dan9KDan9K
Dohráno
  • PC 85
Už několik dní spokojeně usínám s myšlenkami na červená a modrá světýlka. Lepší jak ovečky. Navíc, The Talos Principle je hra, která mi zase celkem pozvedla ego a za to jsem jí vděčný.

Nepřišla mi totiž vůbec tak těžká! Jako je, taky jak co, ale vlastně tak akorát. Možná to bude znít jako naparování, ale u základních hlavolamů mi trpělivost došla jen třikrát, a na to stačil herní pomocník a nakonec i ty hvězdy se celkem daly. Až na pár výjimek, které jsou samozřejmě úplnými úlety. Dokonale však hra plní onu definici Heuréky z herní výzvy 2020, protože tak silné heuréky jsem snad ještě v životě neměl. Úplně jsem u téhle hry cítil, jak mi vznikají nové neurony, i když je to jen Elohimské přání.

Ona totiž pro mě byla ta hra nejtěžší na začátku. Jak se říká, že IQ testy se dají naučit, zde platí to samé. Na začátku je všechno neznámé, ale jakmile si osaháte základní principy a fígle, je hra vlastně čím dál lehčí, i když je objektivně těžší.

Třeba ty hvězdy, jakmile pochopíte, že k většině z nich se dostanete za pomocí několika málo triků, už ty další odhadnete. Typicky jsou to ty fény, které vyženou kostky s lasery vzhůru či vtipná místa, kam se dá nečekaně doskočit za pomoci šestistěnů a různých kombinací všeho možného, nebo někam zalézt nebo něco skrytého zmáčknout. Chce to být jen nadprůměrně pozorný a občas se prostě jen zastavit a přemýšlet.

A některé tyhle triky jdou koneckonců využít i v normálních hlavolamech a vyřešit je tedy úplně jinak, než tvůrci nejspíš plánovali a z toho je vždycky největší radost.

Je zajímavé, jak každý má buňky pro něco jiného. Často nenáviděný prvek replay jsem dělal s prstem v nose a byl pro mě vlastně hrozným zjednodušením, naopak suverénně nejvíc jsem se trápil při skládání tetrisových symbolů do každých dveří, což jsem zase četl, že jsou snadné hlavolamy. Jenomže ten, který otevírá úplně poslední dveře ze symbolů od hvězdiček, jsem dělal fakt hodinu v kuse. Tudíž si myslím, že toho skládání tam bylo moc, zvlášť při otevírání messengerů. Je asi něco špatně, když mi otevření nápovědy trvá 3x déle, než ty nejtěžší hlavolamy, pro které ty nápovědy jsou. Ale to si holt myslí každý, že je moc toho, co mu zrovna nejde. Typický lidský egocentrismus :-)

To, že tu vlastně celou dobu řeším šílené detaily ze samotného gameplaye, ukazuje, jak mě The Talos Principle pohltilo a samotné herní mechaniky jsou tu prostě skvěle udělané a nápadité. Za to tleskám. Moc se povedla i hudba, grafika je fajn a není náročná na hardware.

Druhá zásadní věc je příběh a filosofický přesah a i s tím jsem spokojený. Mám výhradu k množství textových zpráv, omezil bych výcucy z jakýchsi starověkých příběhů a nahradil je více zprávami pracovníků, které by i více odhalovaly. Dělají to málo.

Debaty s entitou v počítači jsou dobrý nápad, ale vlastně mě vytáčelo, jak si v rámci toho tvůrci prosazují svůj pohled na svět a já s tím svými odpověďmi nic nezmůžu (ačkoliv jeden mnou nesplněný achievement naznačuje, že ho nějak vyargumentovat lze). Naopak audio nahrávky paní Alexandry byly dost podnětné. A musím přiznat hře k velikému dobru, že mi vlastně změnila (či lépe nasměrovala) celkem zásadní aspekt mého nahlížení na svět, protože mě přesvědčila o tom, že pokud zastávám postoje jaké zastávám, musím ochotně či neochotně připustit fakt, že mé vědomí může být teoreticky vytvořeno uměle a být plnohodnotné, jako to mé trapné organické. Ale někdo jiný zase může třeba dospět k závěru úplně odlišnému.

Co se týče konců, zklamal mě fakt, že ten, který je k dosažení nejobtížněji, není příliš velkou odměnou. Ten, který je k dosažení nejsnadněji, je vtipný, ale dost jsem to očekával. A takový ten jediný opravdový konec je holt ten nahoře a ten je fajn, i když jsem si v hlavě představil jiný, který by mi dával větší smysl a byl by asi lepší :-) Ale třeba to tak nakonec bylo a jenom jsem to nepochopil, nevím.

Překvapila mě délka. Je to fakt dlouhé, skoro až na horní hranici toho, kdy se to dá považovat za klad.

Každopádně z tohohle subžánru first person logických her jsem toho moc nenahrál, ale zatím mě fakt moc baví.
+25
CrashCrash
Dohráno
  • PC 90
Talos Principle vás skutečně donutí se zamyslet. Primárně si budete lámat hlavu nad logickými problémy, které před vás hra staví. A musím uznat, že to dělá velmi dobře. Postupně se učíte pravidla hry, zjišťujete jak fungují nástroje, které máte k dispozici a jak s nimi vyřešit čím dál zapeklitější situace. Zpočátku se zdá použití beden, rušiček a zrcátek skutečně logické a vypadá to, že to vlastně nebude nic těžkého. Postupně ale přituhuje a situace vypadají čím dál častěji na první pohled neřešitelně. A když se vám do toho začne montovat i přetáčení času, tak občas to trvalo hodně dlouho, než jsem přišel na to, jak všechna ta pravidla, které se člověk naučil, úspěšně přelstít.

Osobně hodnotím úroveň obtížnosti jako velmi dobrou. Hra mi nepřišla triviální, ale ani nikterak frustrující. Tedy alespoň co se týká těch hádanek, které je potřeba vyřešit k dohrání hry. Trochu jiná písnička je to u získávání těch bonusových hvězd. Tam jsem záhy zjistil, že některé jsou tak nedostupné, že bych se k nim dostal opravdu jen náhodou a má snaha o získání hvězd bez nápovědy šla k ledu. Vlastními silami jsem získal zhruba polovinu, tu druhou získalo za mě Youtube, nicméně k dohrání hry to potřeba není, takže to neberu nijak zvlášť negativně.

Jak říkám, Talos Principle vás skutečně donutí se zamyslet. Možná ale, podobně jako já, budete více než o samotných hádankách, přemýšlet o příběhovém pozadí této hry. O jejím poselství, o tom, co nám vlastně autoři chtěli sdělit. Jsem přesvědčen o tom, že spoustu informací, odkazů a narážek, které mi Talos Principle naservíroval jsem přehlédl, nepochopil nebo pochopil špatně. To ale nic nemění na tom, že se tahle hra zařadila k tomu nejlepšímu co jsem kdy hrál, a to nejen z hlediska hratelnosti, ale i způsobem vyprávění a v neposlední řadě grafickým zpracováním a nádhernou hudbou. Děkuji Lauroně za krásný dárek k narozeninám. :-)

Pro: Příběh, Hratelnost, Obtížnost, Grafika, Zvuky, Hudba... prostě skoro všechno

Proti: Pár těžce dostupných hvězd, u nich už to na mě bylo moc.

+40
StradyStrady
Dohráno
  • PC 80
Někdy se to prostě sejde. Přes nový rok jsem dočetl R.U.R do toho Čapkův odkaz ve výzvě a na Steamu největší sleva na The Talos Principle. Teď aby na to člověk měl alespoň dvě hlavy.

The Talos Principle jsem měl v hledáčku dlouho, jak asi všichni vědí, jedna se o puzzle hru podobě Portalu.
Na rozdíl od Portalu si Talos zakládá psychologicko-filozofickém ději, kde se každý snaží podmanit vědomí robota, tedy Vás. Přiznám se, že občas jsem víc dumal na otázkami, co jsem?, co tam dělám?, proč to dělám? něž nad samotnými puzzly. Jelikož puzzly, tak nějak jdou sami. Záseky minimální, většinou tím, že snažíte dohrát sektor bez jedné rušičky, které jste si v daném sektoru nevšimli a to je pak o hodně těžší. Výjimkou jsou hvězdy, které jsou speciálně ukryté a je potřeba propojit několik sektorů dohromady.

Grafika hry je vymazlená až můj dědeček (PC) měl co dělat. Po ukončení hry nikdy nechyběla hláška od Windowsu o poklesu grafického výkonu. Jinak asi hra bude na lepších PC běhat krásně plynule, mě občas potrhala.

Verdikt: Nemá cenu nějak dlouze filozofovat, být či nebýt, prostě si určitě zahrát The Talos Principle. Pak Vás otázka: být či nebýt, pár dní nenechá v klidu ale proč ne, popřemýšlet o všem i u her. Když si člověk láme hlavu u R.U.R proč by si nemohl chvíli lámat u The Talos Principle. 80%

Pro: Puzzly, Grafika, Děj

Proti: Moc přemyšlení a to bolí

+24
Marcia M.Marcia M.
Dohráno
  • PC 90
Herní výzva 2017 - 3. "Only the best!"

Talosův princip mě dokázal pohltit, a to do takové míry, že jsem od monitoru odcházela třeba po třech nebo i pěti hodinách intenzivního přemýšlení s pěkně vyždímanou palicí, zralá akorát tak na nějakou televizní pitomost, nad které se absolutně nemusí a hlavně kolikrát nevyplatí přemýšlet. Ale pocit to byl krásný. Zase jsem za sebou měla parádní posun a mohla se těšit na další volné chvíle, které ztrávím opět usilovným přemýšlením. Vlastně stačilo nějakých 6 večerů a já po nějakých 28 hodinách zjistila, co nás na obou koncích čeká. A jak to na mě působilo? Nakonec celkem předvídatelně, ale to mi v žádném případě nevadí.

Hrou vás provází hluboký hlas boží. Ze zvědavosti jsem si pustila, jak takový bůh zní v jazyce japonském, korejském, německém a polském. A ten německý, to byla teda pěkná bída! Za to korejský byl tak hluboký a rázný, že jsem zapadla ještě hlouběji do židle, v mém případě do matrace. Krom něj uslyšíte i příjemný hudební podkres, který se k zasazení lokací hodí a určitě si jej po těch několika hodinách neoposloucháte a nepříjde vám otravný. Nejvíce mě však chytil ten ve výšinách tajuplné věže, která je lákavým zakázaným ovocem. Ale to už je o vkusu.

Oči mějte na šťopkách. Ani ne tak proto, že je graficky hra celkem pohledná a je se čím kochat, ale hlavně proto, že můžete přijít o pěknou dávku easter eggů. Jako já. Jsem slepá jak patrona a většinu takových věcí přehlédnu. Pokud jste na tom stejně, určitě zabruste alespoň na youtube a některá z videí věnovaným těmto milým, občas humorným chvilkám zhlédněte. Stojí to za to! A nebo ještě lépe, vraťte se do onoho virtuálního světa a zkuste jej prozkoumat ještě víc. Centimetr po centimetru.

Hra je to panečnu povedená, a to i tehdy, nechcete-li si zatěžovat hlavu světovou filozofií nad životem, vědomím a tím, co nás dělá či nedělá člověkem... nebo mám říci spíš osobou? Na druhou stranu, mě osobně tahle složka bavila, zajímala a vyvolávala ve mě zvědavost, která mě ještě o kapku víc poháněla kupředu, vstříc dalším logickým hádankám. A že mi jich tam ještě pár zbývá. Ale to všechno napravím, o třetí konec se totiž v žádném případě dobrovolně neoberu. Snad na to nebude má hlava moc krátká 8).

Musím říct, že od dob Portalu 2 se opět našla skvělá logická hra, která mě dokázala zabavit na spoustu hodin. A nepotřebovala k tomu ani humor. Potěšila mě i možnost nastavení pohledu přes rameno postavy - pro případ kinotézy, kterou občas u her trpím. Nemám k tomu víc co dodat. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem se ke hře dostala v rámci Herní výzvy 2017, za kterou jsem ráda, na tu druhou mě mrzí, že jsem se ke hře nedokopala dřív. Tenhle kousek by byla velká škoda propásnout.

Pro: Atmosféra, bonusy, dabing, easter eggy, hádanky, herní doba, hratelnost, optimalizace, OST, terminály

Proti: Možné záseky, slabší animace

+31
ShadracShadrac
  • PC 85
Tak jo. Píši tento komentář, protože sám chci. Mám pocit, že se musím ke hře vyjádřit ač bylo vše řečeno. Proto přeskočím ostatní komenty.
Je to prosté. Řešíte opravdu dobře vymyšlené puzzly, které postupem času zvyšuji obtížnost. Jde však převážně o tu filozofickou část, které je ve hře tuny. Přemýšlíte neustále. Je tedy jasné, že jde o hru u které budete NEUSTÁLE přemýšlet. Podstatné je, aby jste si toho byli vědomi při koupi. Pokud občas přemýšlíte nad nestandartníma věcma, tak tohle je hra pro vás. Bez spoilerů a jakékoliv diskuze je hra velmi těžce popsatelná. Zkuste ji sami a uvidíte. Je to naprosto jiné než ostatní hry. Není to relax, ale styl myšlení.
Hra každopádně nadhazuje několik velmi zajímavých úvah. Ponoříte se do ní a její specifická atmosféra vás může dostat, ale nemusí. Je to dost jiná hra.
Zakládám si komentáře na tom, že jsou naprosto bez spoilerů, ale tady to prostě nejde. Zkuste sami. Pokud přemýšlíte a cítíte se občas jiní, tak nebudete litovat.

Pro: Precizní puzzly, myšlenka hry, filozofie, nucení hráče k logice a uvažování nad zajímavýma otázkama, není to obyčejná hra

Proti: možná trochu neuspokojivé zakončení, stereotypnost, která záleží na hráči, mnoho přemýšlení, není to relax, není to obyčejná hra

+12 +13 −1
ChelemiChelemi
Dohráno
  • PC 100
"Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest."

Talos byl obr odlitý z bronzu, kterého na Diovu žádost vyrobil bůh kovářství Héfaistos. Talosovým úkolem bylo chránit krásnou princeznu Európu před únosem, proto třikrát denně obcházel břehy Kréty a po přibližujících se pirátských lodích vrhal balvany. Když se některým nepřátelům podařilo vylodit, skočil do ohně, kde se rozpálil, a pak je drtil ve žhavém objetí. Podobně srdečného uvítání se dostalo i Jásónovi, když se svou lodí Argo připlul ke Krétě, aby se zmocnil zlatého rouna. Jásónovi však byla nakoloněná štěstěna, pomohla mu totiž kouzelnice Médea, která se Talose zbavila lstí. Talos měl jen jednu žílu, která vedla od jeho krku až k patě, a připevněna byla jediným bronzovým hřebem. Médee se podařilo Talose přesvědčit, že když hřeb vytáhne, stane se nesmrtelným. Když to však učinil, jeho životodárná tekutina se vylila a on zemřel; Jásón se pak vesele mohl vylodit a pokračovat ve svém úkolu.
Tolik k mytologii.

Co má ale bronzový obr společného s počítačovou hrou? Odpověď na tuto otázku není na první pohled zřejmá, stejně jako odpovědi na další tucty otázek o nesmrtelnosti chrousta, které vám hra předkládá. Ano, dá se dohrát i bez toho, abyste jakékoli texty ve hře četli, ale tím se připravíte o větší část zážitku a o pochopení příběhu. The Talos Principle je totiž chytrý. Ba přímo vychytralý. Jediné dvě... bytosti? ...které s vámi ve hře přímo komunikují, jsou Elohim, jakýsi ekvivalent boha-otce z Abrahámovských náboženství, a Milton, elektronický knihovník (Ook!). Elohim vám slibuje věčnou blaženost, pokud uposlechnete všechny jeho příkazy („Ať tě ani nenapadne podlehnout pokušení vystoupit na Věž, mé dítě.“), Milton je liška podšitá, občas trochu překrucuje a v každé vaší větě hledá rozpor s něčím, co jste řekli již dříve. A tady trochu naráží, protože mně rozhovory (dá-li se tak nazvat chat) s Miltonem nezřídka nenabízely takové odpovědi, které by se alespoň přibližně shodovaly s mým názorem. Pak mi Milton dal samozřejmě i nepatrný protimluv řádně sežrat a já vypadala jako blbec, i když jsem za to vlastně nemohla :-) Již záhy začne být zřejmé, že v tomto světě něco nehraje... Ale víc o hře a jejích principech tu rozepisovat nebudu, toho se už zdatně zhostili mí předchůdci. Takže jen můj názor.

Nedotažené filosofické rozpravy s knihovníkem byly asi to jediné, co mi na hře bylo chvílemi proti srsti. Co do hardwarových požadavků, rozchodila jsem Talose bez problémů na svém nic moc stroji a grafika se u toho dokonce zvládla tvářit hezky; i loadovací časy byly velmi přijatelné. Rébusy byly akorát těžké a nové fígle mi byly odkrývány hezky postupně. Několikrát jsem si myslela, že jsem level převezla a „správné“ řešení obešla, ale buď to byl opravdu zamýšlený postup, nebo šlo o krok k získání hvězdy. Možnost nápovědy byla férová, ale nepoužila jsem ji. Na konci jsem trochu podváděla a dohledala si dvě hvězdy na internetu a spolu s nimi ještě řádku easter eggů, co jsem po cestě prošvihla. Jak to u Croteamu bývá zvykem, stály opravdu za to a udělaly si legraci z všeho možného – pobavily mě hlavně narážka na Portal a muzeum krabic. Ale nejvíc se mi líbil „čtecí“ aspekt hry. Když si poctivě projdete všechny nalezené dokumenty, můžete vydolovat spoustu informací z řecké, egyptské a dalších mytologií, které se nějak vztahují k hernímu světu a jeho myšlenkám. A taky náznaky o tom, co se vlastně stalo, jak se to stalo, kdo jste, kde se nacházíte a co děláte. Co je tedy Talosovou podstatou? Odpověď možná odhalíte při samotném hraní nebo třeba až při závěrečné animaci. Možná ji nenajdete vůbec. Má odpověď je, že Talosovým ztělesněním ve hře je Elohim – mocný hlídač vašich činů, kterému ale stačí vytáhnout zástrčku a bez šťávy je s ním rázem Ámen.

Pro: vyvážená obtížnost hádanek a jejich přiměřené přitvrzování; hledání a lovení hvězd aneb think outside the box; výzva k zamyšlení se nad filosofickými otázkami; příjemné prostředí slušně optimalizované i pro šunky; nápadité a vtipné easter eggy

Proti: omezené možnosti odpovědi při rozhovorech s Miltonem aneb vnucování určitého pohledu či názoru hráči; ke konci trochu jednotvárnost hádanek; přehodila bych kritéria k dosažení dvou z konců (věž a hvězdy)

+13
rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 95
Ke hře jsem přistoupil jako nevědomé dítě (viděl jsem asi 15s videa, ale to se dá těžko počítat), což byla velká výhoda, nezatížen spoilery jsem postupně objevoval taje a zákonitosti hry a postupem času se dostával hlouběji a přemýšlel o to usilovněji o bytí, o vědomí, o morálce a o tom, jak se sakra dostat k támhleté kostce.

Tento herní kousek naprosto přesně ví, jak s hráčem zacházet, dá mu ochutnat prvních pár puzzlů a pak přitvrzuje a člověk (osoba) je tak nucen používat fígle, které se naučil v minulých kolech a sem tam objevit zatím netušenou vlastnost pomůcek, která pak vyřeší i další zádrhele v přístích oblastech. Přiznám se, že párkrát jsem byl už opravdu v úzkých, takže pomohl přítel youtube, pokaždé bylo řešením použití nové mechaniky, která člověka prostě ne a ne napadnout, přitom je to tak prosté.

Procházení kol je však jen půlkou zážitku, ta druhá je tvořena čtením záznamů které po sobě lidstvo zanechalo na počítačových terminálech. Samotný Elohím moc informací nepřínáší, jeho vzletná slova jsou však takřka povznášející, ale jeho "hlavně nikdy nešplhej na věž, mé dítě" působí jak červený šátek na býka a uvažující bytost na tu věž prostě musí ;).

Jako takový bonbónek, který jsem ještě ve hře doteď nikdy nezaznamenal byly QR kódy se vzkazy, které v úrovních zanechali mí Steam přátelé, kteří hráli hru dřív než já, to je panečku "korespondeční šach, tedy multiplayer :)

Takovéhle filozofické dílo jsem ještě nikdy nehrál a byl jsem nadšen. I takhle se dají dělat hry pro masy (tedy alespoň pro ty, které umějí číst a psát a uvědomují si sebe sama).

Tak mě to emocionálně vyždímalo, že si teď radši dám na chvíli pauzu a DLC The Talos Principle: Road to Gehenna si zahraju později. Ale to si pište, že se na to těším už teď.

Pro: filozofie, lidskost, chytré puzzly, Elohím

Proti: nutná gramotnost

+25
LuccinyHryLuccinyHry
Dohráno
  • PC 80
Vržení do děje zvládá hra perfektně - kdo by také odporoval, když k němu začne odkudsi promlouvat důležitě působící hlas a pověří ho sesbíráním jeho pečetí? Hra obsahuje velké množství úrovní s proměnlivou a víceméně se zvyšující obtížností, které jsou navržené tak důmyslně, že je bez přehánění radost je řešit. Postupně si sesbíráte další nástroje potřebné k propojení odemykacích paprsků nebo odstranění překážek a zpřístupníte si další chrámy vedoucí do nových prostředí. Mnohapatrová věž, na kterou za žádnou cenu pěkně po biblicku nesmíte chodit je samozřejmě velkým lákadlem, které motivuje k co nejrychlejšímu postupu.

Získání každé pečeti - tetris kostiček - je velkým zadostiučiněním (hvězdiček jsem upřímně řečeno moc nenašla), a to zvlášť v labyrintech, ve kterých to natřikrát vypadá, že to prostě nejde a najednou, třeba druhý den, to najednou jde a ještě k tomu je to tak snadné. Jediné, co mě trochu vysilovalo, byly momenty, kdy jste museli umístit konektor na stupeň přesně.

Talos je v řecké mytologii plně automatizovaná obranná socha - robot. Pokud to víte už od začátku hry, všechny zvláštní jevy na které narazíte (komunikace přes QR kódy, možnost utéct z dosahu Elohimova signálu, generované prostředí), vám budou dávat větší smysl, neboť vám dojde, že jste uvězněni v dnes tak populárním a aktuálním diskurzu o umělé inteligenci. Když vás tedy ďábel začne svádět k pochybnostem o Elohimově dokonalosti otázkami o tom, koho lze a nelze považovat za bytost, tak trochu tušíte, kam tím asi míří. Musím říct, že mi tento typ dotazů spíše připomínal takové ty záludné vícemožnostností testy studijních předpokladů, kdy ze sebe jednou odpovědí uděláte blbce a druhou ještě většího, protože zapomenete, co jste dali předtím, ale budiž, bavme se o tom, zda je průměrně inteligentní kočka víc bytost než průměrně nicnetušící kojenec, za ty povedené hádanky to stojí. Potěšující je, že se na vrcholu věže opravdu (například na rozdíl od The Witness) skrývá odhalení (nebo potvrzení) toho, o co tu vlastně šlo.

Pro: inteligentní téma, inteligentní provedení

+15
GarretGarret
Dohráno
  • PC --
Ačkoli řešení hádanek tvoří samotné gró hratelnosti, ty největší trumfy v rukávu měl pro mě TTP jinde - v příběhu, v radosti z objevování hvězdiček, easter eggů nebo jen v komunikaci skrze terminály s jakousi neznámou entitou. Tahle hra je velké svobodné pískoviště, které vytyčí hráči základní cestu, ale zároveň ho pobízí k činnosti mimo její rámec. A co je nejdůležitější, dokáže ho za to odměnit.

Příběh je vyprávěn naprosto minimalisticky skrze emailovou korespondenci, úryvky z vědeckých článků nebo literárních děl a hlavně skrze audio záznamy vědkyně Alexandry. Poslouchat a číst, dávat si všechno dohromady a nakonec zjistit, co se vlastně stalo, to byl asi ten nejsilnější zážitek, který si ze hry odnáším. Když jsem poslouchal jedny z posledních záznamů Saši a jejího snažení, měl jsem z toho opravdu knedlík v krku.

Co jsem si opravdu užíval, byl lov hvězdiček. Vidět tu mrchu skrze plot a hodinu se k ní pokoušet dostat, kombinovat různé věci a snažit se najít glitch, který by mě k ní posunul blíže... kdepak. Co se hratelnosti týče, hvězdičky pro mě byly, oproti klasickým hádankám, mnohem zábavnější. Celkem na čtyři kusy jsem musel mrknout do návodu, zbylých 26 jsem ale našel sám a byl to čelendž jako prase.

Samotné hádanky už mě tolik nebavily a musel jsem si od nich občas dávat oddech. Nepoužil jsem ani jednoho Messengera pro nápovědu, ale místy jsem k tomu měl opravdu blízko. Hodně se mi líbilo, jak jsou jednotlivé zakončení provázány s celkovou filozofií hry. Samozřejmě jsem vyzkoušel všechny tři, přičemž to druhé bylo asi nejzajímavější.

Screenshoty ani gameplay videa nedokáží zprostředkovat to, co tahle hra nabízí mimo základní herní rámec. V TTP je víc, než se na první pohled zdá...

Herní doba: 32hodin
Hodnocení: ✰✰✰✰
+26
LukaskonLukaskon
Dohráno
  • PC 90
První kousek, který jsem v roce 2016 dohrál a zároveň největší herní překvapení posledních let. Pěkný začátek. Ono už jen to, že tvůrci prostoduché, krvavé a hrubiánské frenetické střílečky z ničeho nic přijdou s naprostým opakem je pořádně šokující.
Talos jasně ukazuje, že soudit autora podle jeho díla může být někdy ošidné.
Hru bych si dovolil rozčlenit do dvou částí, přičemž každá ve mě zanechala různé pocity a dojmy.

1. Hádanky
Hlavní, nejzákladnější, největší a pro mé výsledné hodnocení bezpochyby nejstěžejnější částí jsou samotné logické hádanky. Řešeny v reálném čase, v krásném 3D prostoru a prostřednictvím několika prvků, které hráč postupně odemyká a zvyšuje si tím přístupnost k dalším hádankám. Schéma celého herního světa je v podstatě jednoduché a vysoce přehledné. Základem je oblast s věží a třemi budovami - A, B, C. Každá budova představuje vlastní svět dle historického období, od čehož se odvíjí následné prostředí a velmi stylová, na poslech příjemná hudba. Máme tu dobu antiky, starověkého Egypta a křesťanského středověku. Jelikož mám za sebou prakticky všechny předchozí kousky Serious Sama, pak musím říci jedno – Egypta mám v provedení Croteamu už plné zuby. Takže tohle prostředí jsem si zkrátka nijak neužil, zvláště když jsem důvěrně poznával některé objekty z SS 3. Ale ty zbylé dvě lokace byly perfektní.

V každém z těchto tří světů je sedm primárních oblastí, v nichž se nachází určitý počet areálů s hádankami. Znamená to, že hráč má neustále pod rukou spousty hádanek a je jen na něm, v jakém pořadí je chce plnit. Každá hádanka navíc využívá určité prvky, které jsou dopředu známy, tudíž není problém zaměřit se nejprve na nějaké oblíbené (v mém případě bedny a paprsky) a ty méně oblíbené (zdvojování!) nechat na později.
Všechny hádanky jsou poutavé, a i když se jednotlivé situace postupem času opakují, nijak zvláště neomrzí. Přijdete do areálu, projdete se, všimnete si všech prvků a začnete přemýšlet, jak by se daly uspořádat tak, aby z toho něco vzniklo. Mezitím zjišťujete, jak fungují jednotlivé prvky a jak je lze využít. Třeba až po notné době jsem odhalil, že když opětovně vezmu konektor laserových paprsků, nemusím od něj automaticky odpojit všechny paprsky. Nebo to, že explozivní koule mohou přenášet bedny. I to bylo pořádné překvapení. Hra vám zkrátka nepředhodí žádný manuál možností. Musíte sami odhalit, jak jednotlivé prvky fungují a to je moc dobře. Pokud si nemůžete s hádankou poradit, možná není chyba v uspořádání, možná jen ještě nevíte, jak prvky fungují. Výsledkem každé hádanky je radost - radost, to když se podaří počátečnímu chaosu vnuknout řád a zpřístupnit si Tetrisovou kostičku! Nasbírat všechny tetrisové kostičky je tedy hlavním herní úkolem, ale hádanky mají ještě další obsah.

Na některých mapách jsou k nalezení bonusové hvězdičky. Jejich hledání je pěkně náročné ale ten vůbec největší zádrhel ohledně hvězdiček jsem měl na samém počátku, když jsem ještě netušil, jak je vlastně hledat. První hvězdu jsem našel přímo v areálu hádanky, tudíž jsem věřil, že tam také najdu všechny. Ale hvězdičky mohou být roztroušeny i mimo hádankový areál a co víc – někdy je k jejich nalezení nutné využít obsah několika hádankových areálů! Zkrátka musíte překonat bariéry a dokázat, že bariéry tvoříte vy sami. Zvláštní, jak i samotné hádanky korespondují s filosofií hry.

Hvězdičky slouží jako další Tetrisové kostičky a odemknete jimi bonusové oblasti, v nichž jsou další hádankové areály. Za jejich splnění opět vytěžíte kostičky a ty pak můžete využít k odhalení jednoho ze tří konců. Dá se tedy říci, že sběr hvězdiček není pro dosažení závěrečných titulků zapotřebí.

Dále lze zpřístupnit hrobky tzv. messengerů, což obsahuje novou oblast, v níž je drobnější logická hádanka a hlavně mnoho tetrisových puzzlů. Za vyřešení získáte nápovědu, prostřednictvím nalezeného messengera. Nápovědy jsou v celé hře pouze 3, tudíž je dobré opravdu rozmyslet jejich využití. Já se tomuto pokušení úspěšně bránil po celou hru. Nakonec, myslím si, že Talos není zase tak náročná hra. Základní hádanky (nemluvím o hvězdičkách) by inteligentní člověk měl zvládnout všechny, byť třeba po delší době. A navíc, když hru zdoláte sami a bez nápověd, hned to těší o to víc.

Tvůrci nešetřili ani legračními secrety, respektive easter eggy. Různých legrácek včetně odkazů na jiné hry, především pak na Serious Sama, jsou snad desítky. Zkrátka Croteam :)


2. Terminály
Druhou součástí Talose je využívání počítačových terminálů a odhalování pozadí příběhu. Spojení filosofie osobnosti, inteligence a smyslu bytí na obecné rovině je jedním z nejnáročnějších témat jaké jsem ve hrách kdy viděl a bohužel musím říct, že tady tvůrci trochu uklouzli. Tahle část sestává jednak ze čtení textových dokumentů, kterých je na můj vkus zbytečně mnoho, a nejsou natolik poutavé, aby nepřestaly nudit. Druhá část spočívá v komunikaci s počítačem, který pokládá otázky, načež hráč odpovídá výběrem odpovědí. Velmi zábavný, velice poutavý a dokonce zajímavý způsob, jak poznat sám sebe, ovšem jen do určitého okamžiku...

Zpočátku jsem takové potíže neměl, později jsem byl častován otázkami, na které jsem měl zkrátka úplně jinou odpověď, než jaké mi byly nabízeny. Počítač se ptá, co by musel splňovat, abych si ho vybral na Noemovu archu. Je hezké, že autoři uvádějí kopu možností, když tam není ta naprosto zásadní – abych si ho vybral, musí být mým přítelem, musím k němu mít vztah, nějaké pouto, které ho povznese nad všechny ostatní, kteří jsou si jinak z mého pohledu rovni. A tak jsem musel vybírat jiné (vesměs hloupé) možnosti, které mi počítač logicky a s lehkostí vyvracel. Dospěli jsme k závěru, že bych byl skvělý diktátor...

V tu chvíli mi došlo, že se mnou autoři v podstatě manipulují ve snaze dovézt mě k nějaké jejich myšlence, která tvoří základní myšlenku/y hry samotné. Nutno podotknout, že ona manipulace je zdařilá a i vhodně zasazená do příběhu, avšak pořád je to manipulace a z mé strany vcelku nepříjemná. Samozřejmě chápu, že jsme na úrovní PC hry, nicméně pokud už tvůrci sahají po tak ožehavém tématu a navíc umožňují hráči reagovat dle jeho vlastní osoby (bez prostředníka v podobě herního charakteru), potom by měly být hráčovy možnosti voleb trochu širší (alespoň o tu moji filosofii :-)

Vrcholem bylo, když počítač začal uvádět příklady nějakých svých tezí na skutečných historických osobnostech. Vzpomínám na několikrát zmíněného Stalina, který je podle tvůrců zřejmě prototypem zla, alespoň jsem měl pocit, že na něm počítač demonstruje nezpochybnitelnou ultimátní špatnost a na ní dále staví. To je pak těžké reagovat, když nesouhlasíte ani se vzorovým příkladem.

Možností zakončení hry je vícero, přičemž podmínky k jejich dosažení se různí. Nemůžu říct, že by mne nějaký konec vyloženě uspokojil, ale jelikož je Talos založený spíše na filosofii než dějovosti, tak jsem nebyl ani zklamán. Příběh mě opravdu nijak zvláště netáhnul a nepotřeboval jsem závěrečné titulky vidět dříve, než splním vše ostatní nebo přinejmenším vzdám snahu o nalezení nějakých hvězdiček.

Co dodat závěrem? Myslím, že Talos je ideální záležitost pro všechny hanily, co tvrdí, že počítačové hry jsou jen druh zábavy. Talos je se svým vysoce originálním příběhem, respektive myšlenkou a zátěží na mozeček ideální porce i pro zadumané intelektuály. Mám za sebou řádku her, které považuji za hodnotný kus umění. Ale Talos už není jen umění a už vůbec není pouze zábava. Je to i filosofické dílo, které musí snad každého rozumného člověka dovézt k zamyšlení. Přiznám se, že v některých momentech (třeba audiozpráva u třetí hrobky) mě hra dohnala i do stavu, kdy jsem byl pěkně naměkko a přitom ve hře není postava, jejíž osud by mě nějak emočně zasáhl. Stačila pouhá slova – pouhá myšlenka.


Shrnutí: Ve hře jsem pobyl zhruba 30h. Všechny hádanky jsem vyřešil poctivě a bez herních i jiných nápověd. Nenašel jsem však dvě hvězdy, jejichž pozice jsem si musel vyhledat v návodech na Youtube. Šlo o hvězdu v A3 (nepochopil jsem jaký čas nastavit na hodinách) a B4 (ani ve snu by mě nenapadlo, že se má propojit sfinga a pyramida).

Pro: Hádanky, prostředí, hudba, hlavní myšlenka, silná filosofie, easter eggy

Proti: Prostředí egypta (u Croteamu mě už leze krkem), moc omezené možností odpovědí, zbytečně moc textových dokumentů i Tetrisových puzzlů

+20
pajmičpajmič
Dohráno
  • PC 80
Je to výtvor chyby? Byla to jen jedna malá náhoda či sled prapodivných událostí? Opravdu Croteam, stvořitel známé tupotupé řezanice - jejíž účel jest poslat váš mozek do kómatu - mohl vytvořit něco takového jako je Talos Principle? Možná v tom je nějaké poslání, které nám chtějí páni Chorvaté zdělit. Možná si prostě řekli, že je ten svalovec v bílém triku a červenými teniskami už prostě nebaví. Je to prostě tak jak to je.
Svět je plný paradoxů, divů a prazvláštních anomálií, víme?
V podstatě věci je to však zcela irelevantní, jelikož Talos Principle je sakra dobrá hra. A o to jde.

Má maličkost nikdy neoplývala příliš bystrou myslí, proto také se vyhýbám tomuto žánru jako robot levitující černé, explosivní kouli. Croteam však vypustil něco, čemu se v zaprášených dobách minulosti říkávalo DEMO. Koncept mě zaujal a hádanky mě nefrustrovaly. To se přeneslo i do plné hry. Obtížnost je relativně promněnná a rozumné dávkování mi také přišlo k chuti. Postupem desítkami ba možná i stovkami puzzlů jsem pocítil jakýsi fenomén, který jsem necítil již léta. Říká se tomu učení.
Jak jsem postupoval cítil jsem, jak můj micro mozeček efektivně řeší hádanky, které bych za "normálních" okolností asi jen těžko vyřešil..... to je vlastně celá pointa tohoto díla. Učit se, přizpůsobovat se.

Příběh - pokud se to tak dá nazvat - je relativně velice prostoučký. Dostaň se z bodu A do bodu B. Ono jde spíš o myšlenku, kterou skládáte dohromady s dílků mozaiky, než o ucelenou příběhovou linii. Hledáte odpovědi na filozofické otázky, které vám dláždí cestu k vašemu cíli. K těmto odpovědím se z valné většiny dobodáváte textovou formou. Je tu pár audio logů a stvořitel občas také vysloví pár vět, ale nejvíce informací dostanete z počítače, s jehož konverzacemi jsem si užil nejvíce a chvílemi jsem se několikrát nad jeho úvahami hluboce zamyslel.

Technická stránka hry je fajn. Pěkná práce s texturami, hezké nasvícení a dobrý AA. Stíny mi připadaly nevyhlazené, ale jinak jsi není nač moc stěžovat.
Tvůrci se snaží měnit prostředí, což je jistě gut. Level design je jednoduchý, ale zcela plní svůj účel.

Hudba je velice povedená. Damjan Mravunac tu prokázal, že je nejen velice talentovaný, ale hlavně všestranný skladatel. V jeho skladbách se najdou jisté podobnosti s klidnějšími pasážemi ze Serious Sam 3: BFE, ale jako celek je hudba v Talos koncepčně úplně jinde a je to kvalitka.

Pokud bych měl něco kritizovat, tak to bude ta "omáčka" okolo toho všeho logického řádění. Jak jsem již předeslal, ve hře se toho moc nenamluví a moc se toho neděje. Hlas k vám promluví opravdu výjimečně a krátce a to jen během přechody mezi úrovněmi. Pokud jste hráli Portal 2 víte o čem je řeč. Vážné vyznění si můžete změnit "Serious Dlc" Sam v roli boha.....jak to může dopadnout?? :)

Hádanek je tu opravdu mnoho a ač mě jejich řešení bavilo a minimálně frustrovalo, tak jsem se nemohl ubránit pocitu, že hře dochází dech a tvůrcům nápady. Každý artefakt, jenž jsem odemkl "Tetrisovou" minihrou hru patřičně oživila, takže je dobře, že to skončilo dřív, než jsem se začal nudit.

The Talos Principle je pro mě jedno z největších překvapení za poslední léta a nejlepší logická hra za poslední roky. Croteam dokázal, že je opravdu hloupost soudit někoho podle obálky. Croteam jsou chytří a talentovaní vývojáři, kterým přeji úspěch více než jindy.

Tak a teď prosím....navalte mi sem Seriozního Sama 4. POTŘEBUJI SVŮJ MOZEK ZASE TROCHU ZMENŠIT :)


+19
fakfak
Dohráno
  • PC 95
The Talos Principle jsem koupil zejména na vaše doporučení a díky nadšeným komentářům, tak tedy jak to u mě dopadlo. Podotýkám, že jsem Portalem nepolíbený.

Do hry jsem se asi po 10ti minutách naprosto zamiloval a hrál jsem stylem - tak ještě jednu hádanku a jdu spát. Ve 4 ráno, když už mi to opravdu nemyslelo, jsem se odebíral do postele a ráno při vstávání se proklínal, prostě klasika.

Gameplay:
Talos Principle dokonale oslavuje slovo "hra". Nejen svými herními principy, ale i "příběhem" nebo lépe řečeno myšlenkou a celkovým pojetím. Hádanek je tu nepočítaně a otestují mozkové závity opravdu na výbornou. K řešení se používají laserové paprsky, větráky, krabice, stroj času, "kamery", ale hlavně prostředí, ve kterém se člověk musí zorientovat jak ho využít ve svůj prospěch. Vždy jsem očíhl celý prostor a pak začal jednat. Některé hádanky jsou vesměs logické (to jsou samozřejmě všechny) a na první či druhý pohled pochopitelné. Ale některé daly opravdu hodně zabrat. Ale je to neskutečná zábava, to především.

Grafika/ozvučení:
Jedním slovem nádhera. Krásně se na to kouká, krásně se to hýbe, zvuky jsou velice vydařené. Hudba skvěle koresponduje s každým prostředím, kde se hráč ocitne. Nemám nejmenších výhrad.

Příběh:
Zajímavé zamyšlení nad smyslem života, opravdovostí bytí, lži a pravdy, smyslu bytí i nebytí. Způsob vyprávění přesně sedí do hry samotné. Měl jsem trošičku "nevýhodu", že jsem týden před Talos Principle dohrál SOMA, kde jsem o něčem podobném hloubal dva týdny, takže to na mě už nemělo takový hluboký účinek. Nicméně velmi zajímavé a podařené, rozhodně něco, co dnes chybí většine her s líbivou fasádou. Konec mě velice příjemně překvapil, avšak.... Záleží na tom, jaký konec bude vaše hra mít. Vysvětlím.

Poprvé jsem hrál bez jakékoliv youtube nápovědy, čistě sám za sebe. Nepodařilo se mi splnit jen 3 hádanky ze sektorů A,B a C, dosáhl jsem na 6 hvězd, probudil jsem všechny tři pomocníky, podařilo se mi splnit 1. patro věže a potom jsem vstoupil do světlých dveří, Bůh mi poděkoval za poslušnost a šlus, konec hry. U některých hádanek jsem se po vyřešení opravdu mlátil do hlavy jak to bylo jednoduché. U některých to fakt jednoduché nebylo.

Druhé hraní jsem si vzal na pomoc youtube a hlavně na lovení všech hvězd. A tehdy jsem začal odkrývat pravý svět The Talos Principle. Protože toho skrytého, neviditelného obsahu je tam tolik, že se mi herní čas protáhl snad na trojnásobek. Celkově jsem u hry strávil 53 hodin - říká pan Steam. A řešení těchto skrytých hádanek je naprostá paráda, ale bez nápovědy se to prostě nedá najít, je to nemožné. Samozřejmě, že po posbírání všech hvězd jsem si odemkl všechny patra věže až na vrchol, což byla opravdu parádička. Čekal mě slastný konec v nebi kde se ukázalo, že ustavičné zakazování od Elóhima vlastně jen prověřilo, že nejsem robot, ale opravdová inteligence zasluhující právoplatný život.

Do třetice jsem se už jen díval na videa skrytých Easter Eggů a to mě totálně položilo na lopatky, protože lepší jsem nikde neviděl. Opravdu jsem se hodně nasmál.

Celkově je The Talos Principle unikátní hrou, kde slova "hrát si" naplňují svou podstatu, obshem hra jen kypí. Nechybí důvip, vtip, ale i hloubka a přemýšlení. Je toho mnoho co bych ještě rád napsal, ale to již nemá cenu, moje pocity znáte. Je to lahůdka. :-)

Pro: Viz výše..

Proti: Skrytého obsahu je tolik, že by vyšel na další hru a nelze ho najít bez návodu.

+19
GrungeChildGrungeChild
  • PC 90
„Milý deníčku.

Dnes jsem opět mluvil s Miltonem. Tedy, „mluvil“, dá se to tak vůbec říct? Kovové prsty klouzaly po léty zašlých tlačítkách, a snažily jimi vysvětlit, co je vlastně život. Jako by na takový úkol existovalo dost tlačítek. A prstů.

Občas si nejsem jistý, koho ve skutečnosti neústupnou salvou dotazů adresuje, ale rozhodně mám pocit, že naše konverzace nebyla jen monochromní výplní datového prostoru, mizící bezbolestně v křemíkovém nekonečnu. Zdál se mi podrážděný.

Napadla mě zvláštní myšlenka. Jednou Milton přirovnal fungující mysl ke kalkulačce. Nebo jsem to byl já? Kdoví. Ale tak jako tak, může proměnlivá množina hodnot, funkcí se vstupy a výstupy, roj elektromagnetických impulzů a uzavřených okruhů, prostě, může taková kalkulačka pochybovat?

Poslední dobou mám pocit, že v mých obvodech krouží cosi divného. Někde možná nastal zkrat. Ale třeba si to jen moc beru, a nechávám se zbytečně rozhodit podrážděnou, uštěpačnou a drzou elektronickou databází. Myslí si, že když obsahuje veškeré kulturní dědictví lidstva, musí mít vždycky navrch.

Přesto se svého stínu nemůžu zbavit. Děsí mě to záhadné slovo, co se pomalu začíná rýsovat kdesi hluboko mezi výpočty. Snad jsem ho někde četl, snad je to zbloudilý výsledek nezdárné operace, nechtěný vjem, nicméně stále tam je. „Pravda“.

Musím to s Miltonem ještě probrat. Zdá se, že se z nějakého záhadného důvodu navzájem potřebujeme. Jen si nejsem jistý, kdo koho víc.

Snad si ho udobřím.“

Těch pár poetických večerů před monitorem, třímajíc střídavě gamepad a hrnek horkého kafe, mělo evidentně mocný, kolosální dopad na můj dekadentně chátrající mozek, až přiměl kofein a nikotin ke vzpouře proti lenosti, a dal možnost vyblít na virtuální papír zas několik těch... no, pocitů! Tak nedej bože, aby to někdo vzal moc objektivně.

The Talos Principle je dokonale vybroušené dítko Portalu a Dear Esther, kteří se sešli jednoho večera na valně rozjetém mejdanu filozofické koleje, aby po probdělé noci plné rekreačních drog a divokého sexu ulehli na rozklížené posteli okolo obouchaných stěn v propocených peřinách, a s poslední sdílenou cigaretkou nazí poklábosili o počasí, životě a nekonečnu.

Jsem si jistý, že co do gameplaye, herních mechanik a celkového zpracování je vše dost self-explanatory, takže není třeba nic extra popisovat, a na druhou stranu dostatečně pochopitelné přiblížení komplexního příběhu by vydalo na mnoho popsaných análů matičky wikiny (kdo chce, nechť googlí, tak pravil Elohim!). Ovšem ani jedno, ani druhé před prvotním spuštění nedoporučuji, protože samotné vhození nevědomého hráče doprostřed přírodou požírané antické krásy, postupné objevování principů a tajů okolního světa donutí přemýšlet, vnímat, učit se a především pochybovat, což je v podstatě nejvýraznější devizou celé hry. Poznání zde tvoří jeden ze stěžejních herních prvků, a to (stejně jako sendvič) je nejlepší neposkvrněné, že.

Prazvláštním světem Talosu lze prolítnout jak výhradním lovem logických hříček a puzzlů, tak i "pouhým" vychutnáváním veškerých poselství autorů a skvělého tvůrčího rukopisu s přeskakováním nástrah za pomoci Youtube manuálů, ale ty nejzajímavější zážitky nastávají kdesi na pomezí obou rovin, tedy logické i filozofické. Tam někde na horizontu, kde se potkají, pozdraví, vznesou se pomalinku do oblak zaklesnuté jedna do druhé, a člověk se najednou přistihne, jak nespecifikovatelnou chvíli čumí do prázdné zdi, zatímco z okna se skrz neprostupné záclony derou první ranní paprsky, budík do práce už nějakou dobu vibruje celým stolem a vám se vlastně stejně nechtělo spát. Prostě takové to domácí filozofování.

The Talos Principle má rozhodně neúprosnou moc rozčílit svou tvrdohlavou neústupností, ale vždy ví, jak pohladit na duši další dech beroucí scenérií a výživnou potravou pro budoucí intimní chvilky přemítání o nesmrtelnosti androidího chrousta. Prakticky všude se dá něco objevovat, když je vůle a chuť, a kupodivu se mu po celou dobu daří hráče vytrvale překvapovat a dostatečně motivovat k postupu až do jednoho ze „zdárných“ konců. Jak po grafické, tak i scénáristické stránce je hra malým, ale zato oslnivě zářícím chorvatským klenotem na poli pacifistických videoherních počinů, který, což je na něm možná to nejlepší, dostatečně ocení jen někteří.

Prachem věků zašlé QR kódy, vytapetované po svatyních u rozvalin starořímských amfiteátrů, impozantní egyptské monumenty na obzoru, zapomenutým bohem nedbale pohozené do rozpáleného písku, ohromné gotické síně obývané jen ozvěnou dávných chorálů a záhadné časosběrné kapsle, podávající stejně tak dojemné svědectví neodvratného ale i naději, že tohle všechno má nějaký smysl. A má? To si v závěru zodpoví každý sám.

Doporučuji.

Pro: Dovoluje kouřit a žít. Vejde aniž by ublížil, a když ublíží, tak hezky. Nic nedá zadarmo, a vypadá krásně.

Proti: Občas přehnaná obtížnost, spoustu ukrytých "pokladů" by nenašel ani Ferda Mravenec. Způsobuje bezesné noci a prosněné dny. Před hraním pozorně přečtěte varování ministerstva filozofie na štítku!

+27
JirxJirx
Dohráno
  • PC 90
Nenapadlo by mě, že zrovna tvůrci Serious Sam budou někdy tvořit takhle filozofické dílo. O to víc mě překvapilo, že se nejednalo o nějakou plochou rychlokvašku. I přes zdánlivě jednosměrné vyprávění umí Talos Principle zaujmout a hnát dále.

Z čistě herního hlediska stojí Talos Principle jako konkurence Portalu. Akorát jde na vše trochu jinak, pro mě osobně je prostředí (simulace) mnohem příjemnější, než čistě futuristické prostory Portalu. Hrou postupujete odemykáním hubů, resp. za vyřešenou hádanku dostanete tetris blok, posléze dostatečný počet bloků složíte a odemknete si další hub, nebo bonusový level. Jednoduchý princip, který mě dostatečně bavil a motivoval. Obtížnost řešení puzzlů neroste lineárně, některé hádanky byly záhy jednoduché, naopak u jiných jednoduchých jsem zakysl na poměrně dlouhou dobu, jen abych po zjištění, jak ji vyřešit, flákl hlavou o stůl.

Příběh se odkrývá postupně, z větší části za pomoci terminálů v každém levelu. V nich najdete vždy zajímavé dokumenty (ze skutečného světa), nebo spíše výpisy z databáze/archivu, jelikož mnoho jich je poškozených a jsou zobrazeny jen úryvky. A samozřejmě postupem času začnete objevovat "svět" trochu více do hloubky, a netrvá to příliš dlouho, než zjistíte, že něco tak úplně nesedí.

Hráč se může dopracovat k několika koncům, osobně jsem ale shledal uspokojujícím jen jeden (samozřejmě jsem načítal poslední save a zkoušel další konce x)). Větší výzvou je posbírání všech hvězd, které pak zpřístupní jedno ze zakončení hry. Na to jsem nestačil, a použil jsem v několika případech video walkthrough - a některé kombinace beaconů, beden a dalších věcí, kterými řešíte puzzly, byly opravdu závratně komplikované. Autoři navíc zcela očividně milují easter eggy, a tak je snad v každém levelu alespoň jeden.

Talos Principle mě zabavil na dlouhých 37 hodin. Frustrace moc nebylo, přestože logické hry nejsou mojí parketou, ale Talos mě celkem nenásilně donutil myslet "out of the box". Škoda, že jako u všech logických her se znovuhratelnost projeví až s delším časovým odstupem, až člověk zapomene na všechna řešení.
+16
FatalityFatality
Dohráno
  • PC 85
Jsi stroj nebo bytost?

Pokud stroj, pak jsi ten nejlepší, co byl kdy naprogramován, aby pozoroval. Aby se učil. Aby uměl řešit překážky. A aby se vyvíjel. Ale co když se vyvineš natolik, že se začneš ptát po své vlastní existenci? Kdo jsi, odkud jsi přišel, kdo jsou tvoji stvořitelé. Začneš se ptát proč?. Dělá to z tebe bytost? Kam až sahá tvé bytí? A co ti, co tě stvořili, jsou to lidé nebo také stroje jako ty? A jestli jsou oni stroje, kdo stvořil je?

A je svět okolo tebe reálný nebo je pouhou iluzí, dlouhým kódem v notepadu? A chceš to vážně vědět? Protože co je lepší, než nesmrtelnost, která je ti nabízena. Je lepší žít v blažené nevědomosti nebo čelit kruté realitě?

Takové a další filozofické otázky a zkoumání nabízí ve svém jádru The Talos Principle. Začínáte jako robot, kterému se v hlavě ozve hlas všemohoucího Elohima a provádí vás po logických úrovních, nejprve jednoduchých, posléze zapeklitějšími až po opravdu složité. Tím se vlastně učíte, nehledě na to, že si odemykáte za úspěšně pokořené úrovně celkem pět nových nástrojů na zdolávání těchto hádanek. Jste robot, který se učí.

Jak nalézáte ve starých počítačích střípky informací, čtete QR kódy vašich jakýchsi předchůdců a později i komunikujete s umělou inteligencí ve zmíněných počítačích, začnete si uvědomovat, že můžete být jenom programem. Jenom simulací umělé inteligence v programu. Budete tomu věřit?

Pokud vás tyhle filozofické žvásty nezajímají, můžete si Talos Principle proběhnout i bez zkoumání jako logickou hrou. Filozofická omáčka kolem Talos Principle je natolik hluboká, kolik jí dáte vy sami, to mi můžete věřit. Můžete se ponořit do příběhů ostatních, kteří zanechávají zprávy po všech úrovních, někteří se dostali daleko, dokonce i na zakázanou věž, někteří skončili mnohem dříve. Můžete se domluvit s umělou inteligencí v počítači. Můžete se rozhodnout pro jeden ze tří konců. Můžete nalézt Messengery, bytosti stejné jako vy, kteří leží v těch nejukrytějších hrobkách, aby vám pomohli při obzvlášť těžkém rébusu. Jedním z Messengerů se dokonce i můžete stát. Anebo část tohoto, nebo i všechno, můžete ignorovat a jen potrápit svou šedou kůru mozkovou.

Když jsem mluvil o příbězích ostatních; i vy můžete porůznu v úrovních nalézt kbelík s barvou a zaznamenávat svůj příběh pro ostatní. Pro vaše přátele z friend listu na Steamu. A pokud se stanete jedním z Messengerů...

Talos Principle nabízí hrozně moc. Je tu hromada easter eggů, od plakátů Serious Sama přes podivnou obří hlavu, u které si vyprávějí kameňáky dva... kameny, až po jetpack v jedné z úrovní. Je tu báječný soundtrack, kdy v antických chrámech se z reproduktorů line symfonická orchestrální hudba, naopak jak se blížíte ke konci, začne hrát rytmičtěji. Jsou tu nádherné grafické scenérie jak v interiérech, tak v exteriérech. Je tu schován důmyslný příběh. Je tu Talos Principle.

Vadou na kráse tak zůstává snad jen nezáživné konce (všechny tři) a shánění skrytých hvězd po úrovních. Ty jsou však nutné jen pro dohrání jednoho zakončení ze tří. Těším se na příchozí DLC. Přál bych si, aby více mých přátel ve friend listu než pouhý Maximus mělo Talos Principle. Aby ho hrálo. A aby četlo moje vzkazy. Protože - když nemáš co předat dál, co po tobě zbude, až odejdeš navěky?

Pro: Filozofický podtext, logické hádanky, krásná grafika, výborné ozvučení

Proti: Shánění všech skrytých hvězd, nic moc zakončení

+46
Kupte si hru na Humble Store Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 111 86
  • PS4 5 76
  • PS5 1 80
  • XOne 3 81
  • XboxX/S 0 --
  • Switch 0 --
  • iOS 0 --
  • Android 0 --

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
9863
Odkaz:
http://dbher.cz/h9863
Přidána:
30.12.2014
9 let a 330 dní
Hodnocení:
120 (30-100 %)
Komentářů:
26
Oblíbenost:
Sledovat 34 Chci si zahrát 56
Rozehráno 21 Dohráno 112
Návštěvnost:
37724× (celkem)
98× (poslední měsíc)
17× (poslední týden)
6× (dnes)
Více