Komentáře

Herní výzva 2022 – 9. Vzkaz ze záhrobí (hardcore)

Vampyr bude zřejmě jedna z nejrozporuplnějších her které jsem kdy hrál. Názory hráčů jsou velmi pestré, a i já jsem během hry zažíval celou škálu pocitů. Ono je to zřejmě tím, že hra je tak trochu živoucí paradox. Je to skvělá hra s neskutečným množstvím chyb.

Jak ví každý hráč, který zároveň investuje svůj čas do herní historie, tak Dontnod se před svým proslavením s Life is Strange věnoval i jinému stylu, konkrétně jejich první hra je Remember Me. Futuristické sci-fi které pracuje s technologiemi vzpomínek, kolem které se točí i celý herní mechanismus. Tato akční hra s prvky RPG nebyla zcela neúspěšná, ale Dontnode s tím neprorazili, a tak se vydali poněkud jinou cestou, která nám přinesla nádherné epizodické příběhy. Mám dojem, že Vampyr je odpovědí na tuto první hru, která se snaží být jiná a lepší. V něčem úspěšně, v něčem neúspěšně.

Už od samého začátku mě hra velmi frustrovala. Přeskočím problémy technického rázu, není to nic co byste nečekali od hry dělané v Unreal Enginu která je dostupná na řadu platforem. Přežil jsem to. Hra má však těžké chyby v mechanikách a designu, které lze jen obtížné odpustit.

V první řadě je hra nepřehledná. Co se týče mapy, co se týče menu, co se týče výroby, co se týče tutoriálu. Je ostudné to přiznat, ale mnohé věci mi došli až k závěru hry, což se mi nestalo od mých deseti let. Mapa je do jisté míry fajn, ale není zde možnost detailního popisu lokací a nechá vás poněkud plavat v tom co přesně čekat. Nicméně, hardcore hráči to mohou ocenit.

Lze si všimnout chyb, kterými se šlo snadno vyhnout. Co smě především zaujalo je výroba. Inventář a výroba má odlišné rozhraní, což bohužel znamená, že při výrobě nemůžete zkoumat co přesně potřebujete. To je obvykle problém třeba při výrobě léků, protože nemůžeme snadno ve výrobě zjistit, co pacient potřebuje.

Co osobně považuji za poněkud nepovedené je přeskakování dialogů. Mám dojem, že Dontnode to celkově nemá rád, a tak to ve Vampyr udělali polovičatě. Dialogy lze přeskakovat, problém je, že se nepřeskočí jen jeden titulek ale celý jeden monolog postavy, což je někdy skutečně na nervy. Nevím, jestli by bylo lepší zcela přeskakování dialogů zakázat, ale rozhodně to šlo udělat lépe.

Jedna z dalších věcí, která mě štve do teď, je absence jakéhokoliv rychlého přemisťování. Tato absence je během hry čím dál tím palčivější. Rychlý přesun mezi Safe Havens by byl dobrý a hře by to absolutně neubralo. Hra má celkem jednu chvíli, kdy je mezi lokacemi souboj. Jednu cutscénu, kterou šlo však udělat kdekoliv. A jeden moment, kdy by to mohlo být deaktivované a hráči by chápali proč. Především v pozdní fázi hry tomu nic nebránilo a nedovedu pochopit, proč tam rychlý přesun není. Prostě ne.

Souboje jsou… obtížné. Ale nebyl by to Vampyr, aby i toto nebylo náročné na vysvětlení. Během hraní a čtení některých názorů mi došlo, že už jsem taky trochu hardcore hráč. Existují lidé, kterým mnohé části připadali nesmírně obtížné, a dokonce považují souboj s tou kterou nesmíme jmenovat, a která je jedním z prvních bossů, za nejobtížnější. Já ten pocit nakonec moc neměl, protože jak popsal skvěle jeden hráč, hra má svůj rytmus. Souboje mají svůj rytmus a ve chvíli kdy ho pochopíte, celé se to velmi ulehčí. Je nesmírně důležité nebýt hrrr a půjde to. Přesto jsem z počátku dost tápal – za což může především ta nepřehlednost – a ke konci byl vážně frustrovaný.

Ve hře jsou nepřátelé, které vám mohou ublížit mnohem víc než jiní. A pokud jich hra dá na jedno místo moc, je téměř nemožné vyhrát. A, ač to bude znít dětinsky, já to považuji za nefér.

Hra je vůbec neskutečně často nefér podle mého názoru. V první řadě, pokud prohrajete souboj a vrátíte se k checkpointu, ztratíte všechny předměty, které jste v souboji využili – a které jsou prosím pěkně DOST drahé – a k tomu téměř veškerou krev. Je to prostě nefér, není to správné. Ještě bych to pochopil na nejvyšší úroveň, ale hra vás vyloženě dodatečně trestá za vaši přípravu k souboji a zoufalou snahu vyhrát.

Ke konci se zároveň projevuje problém toho, že hra nemá žádná brnění ani jiné možnosti zvyšování odolnosti. Existuje sice schopnost krevní bariéry, ale toho se myslím nevyplatí dlouhodobě investovat.  To se projevuje tak, že někteří nepřátelé vám na jedno seknutí uberou tři čtvrtiny zdraví – a to i když si ho dost zvýšíte. Abych vysvětlil problém, existují zde souboje, kde krásně taktizujete, ubere nepříteli 80% zdraví, pak ale uděláte jednu maličkou chybu a je po vás. A často to ani nemusí být boss.

RPG systém nabízí však poměrně zajímavé schopnosti a možnosti. Ve hře získáváte expy, které vlastně fungují jako zkušeností body. Poté co expy investujete, tak se zvýší vaše úroveň, což také postupně zvyšuje úroveň nepřátel, které můžete potkat v ulicích. Expy lze získat za vše možné. Malé množství za zabíjení nepřátel, více za plnění questů. Ale nejvíce za Embrace což je zřejmě jedna z nejzajímavějších mechanik ve hře,

Ve hře máte několik čtvrtí, a v každé čtvrtí žijí občané. Lidé, kteří jsou považováni za nevinné a jejichž smrt není nikdy v boji, ale výsledkem vaší touhy se nakrmit. Mechanika krmení se nazývá Embrace Neslouží však k naplnění hladu, to budou spíše naplňovat nepřátelé a krysy. Embrace je naprosto nejlepší způsob, jak získat expy, a to skutečně obrovské množství.,

Aby to nebylo málo, zisk expů se liší. Zdravý člověk dá více, proto je lepší dávat lidem kterými se chcete nakrmit léky.  A dále se zisk zvyšuje podle toho, kolik toho o dané osobně zjistíte. Jednoduše pokud odhalíte celý jejich charakter, získáte nejvíce expů. Kromě toho svět na smrt občanů reaguje, a to nikoliv pouze stavem města. Většina občanů má blízké, které se na ně vážou, a je zajímavé sledovat, co se po jejich smrti změní a jak na to ostatní reagují.

Tohle je síla ale opět i slabost Vampyr, protože mě tato mechanika zůstala z větší části uzavřena. Rozhodl jsem hned na poprvé hrát pacifisticky, a poněkud pozdě jsem pochopil, že u Vampyr je to vážně škoda. Dost to ubírá hernímu zážitku. Nepomáhá ani fakt, že v každé čtvrtí je vážně minimálně jeden člověk, co si smrt zaslouží, a tak ve dvou případech je vyloženě kruté nechat je žít. Jinými slovy, hra je tímto způsobem dělaná, a i při občasném zabíjení lze dosáhnout dobrého, ač ne nejlepšího, konce.

Nicméně, ona slabost spočívá i v tom, že hra bez Embrace poněkud stagnuje, a to v případech, kdyto nedává smysl. Drobný spoiler. Dva lékaři se hádají, jak léčit pacienta. Aby se to pohnulo, musíte jednoho z nich zabít. Nemůžete prosadit svou lékařskou vůli, ne, prostě se musí zabíjet a když to neuděláte – a nutno říct, že on proto není moc důvod z morálního hlediska v žádném případě – pacient tam prosedí celou hru. Zkrátka je opět nějaké minus. Zároveň je poněkud nemilé, že bez Embrace nezískáte nesmírné množství zbraní a předmětů, což opět omezuje rozmanitost.

Je však třeba ocenit tu paradoxní živost světa. O všem ve Vampyr se dá říct, že to mohlo být lepší, ale propojení jednotlivých osudů a celkově život lidí bylo uděláno vážně dobře.

Stejně tak si nemohu stěžovat na svět a lore. Mě to skutečně zaujalo a vlastně doufám, že vznikne pokračování, protože tu nemohu říct vůbec nic špatného. Je to zajímavé spojení vědy, folklóru a mýtu. A funguje to! Stejně tak hudba je velmi kvalitní. Ono je asi jasné, že ty chyby jsou vážně spíš v tom designu a mechanikách. A to je tak trochu důvod, proč je Vampyre rozporuplný. Nicméně, je třeba dát za pravdu, že hlavní romantický příběh je poněkud povrchně napsaný a nepůsobí přirozeně. Pro mě měl mnohem větší chemii Jonathan Raid a Geoffrey McCullum, než Jonathan a Lady Asbury. Bylo to zkrátka poněkud zvláštní.

Během hraní jsem se rozhodoval mezi 70 % a 80 %. A nakonec budu velmi hodný, a dám to zelené hodnocení. Proč? Protože se chystám na replay a strašně se na něj těším. Nakonec i přes veškeré své chyby se mi Vampyr dostal pod kůži a já si to chci dát znova, a tentokrát být více prakticky, a ne takové sluníčko. Mechanika Embrace ve spojení s příběhem tvoří skvělé prostředí pro replay a pravda je, že Vampyr je jedna z těch her, která mnohem víc září, když jí hrajete po druhé. Poté co ta zmatenost zmizí, jste v novém světě jako doma a láká vás to k dalším průzkumům.

Má noc ještě neskončila.