Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Murder on the Marine Express

  • PC 85
Velice příjemná vizuální novela, která svojí estetikou připomíná japonské klasiky tohoto žánru. Jedná se o 2–4 hodiny dlouhou jednohubku, která nabízí podstatně více, než byste za 4 eura čekali.

Hlavní hrdinka Ranko Togawa je studentkou elitní akademie v Kalifornii a se svými spolužáky a školním dozorem je na exkurzi nejmodernějšího podmořského vlaku, jenž je má z Kalifornie dopravit až do Japonska. Bohužel se nejedná o Yuri dating sim, kde byste během výletu balili své sličné spolužáky, nýbrž o mysteriózní detektivku! K vraždě jednoho z učitelů dojde záhy a Ranko, jako silná a odhodlaná žena, se spolu se svou kamarádkou rozhodne tento zapeklitý problém vyřešit.

Jedná se o klasickou vizuální novelu bez jakékoliv interakce. Můžete si tu číst zprávy ze studentského group chatu, ale to není nijak podstatné pro postup v příběhu, takže kromě toho tu žádná další interakce není. Proto raději vypíchnu, proč byste si to i přes to měli zahrát.

Hra nejenže má nádherný retro vizuál a naprosto skvělý soundtrack, ale i celý příběh dokázal v krátkém časovém úseku vykouzlit zábavné a sympatické postavy. Navíc se zde řeší vážná témata, která bych v komediální detektivce nečekal. Dojde tak na témata jako sexuální obtěžování, šikana či zneužívání postavení ve společnosti. I přesto, že by někdo mohl hru nazvat feministickou agitkou, tak to rozhodně není pravda. Hra k těmto tématům přistupuje nenuceně a organicky je začleňuje do příběhu, což velice oceňuji. Samotná záhada je sice jednoduší, ale vše kolem to vykompenzuje.

Takže ano, pokud máte chuť na trochu hlubší a zároveň humornou detektivku, vřele doporučuji. Jedná se o příjemný throwback s překvapující hloubkou jak u postav, tak u témat. Za 4 eura je to opravdu skvělá nabídka. Brzy by měla vyjít dvojka , která slibuje větší míru interaktivity, rozhodování a o něco detailnějšíí grafický kabátek! Hype is real!

Pro: Příběh, postavy, vizuál, soundtrack

Proti: Pro některé absence interaktivity či lehce slabší ústřední záhada

+8

Mafia II: Joeova dobrodružství

  • PC 60
Tento DLC k Mafii 2 vypadal nejnadějněji, pokračovat s využitím baculatého a přisprostlého Joea mohlo slibovat opětovné se ponoření do zkaženého města ve chvili, kdy je Vito zatýkán, no bohužel se to povedlo jen z malé části.

Z celkem čtyř misí, je povedená jen ta první, poté se hra mění v rychloplnění nenápaditých úkolů, které vám ani nezadávají žádné známé postavy – střílení, ježdění v časovém limitu a následný sběr bodů, které lze získat za cokoliv -  střelbu, mlácení, rychlou jízdu a ideálně řetězení s výsledkem násobení skóre. Není to úplně bída, z těch třech DLC je asi nejpovedenější, přesto to stačí jen na průměr – 60 %
+15

Conductor

  • PC 75
Poměrně krátká VR hra s dobrou tajemnou atmosférou společenského útlaku v kontextu útěku před nepřítelem, zkombinovaná do minisimulátoru vlastní lokomotivečky za přispění pár logických hádanek. Dokážu si představit, že tohle bylo koncept demo a na základě něj vznikne hra s mnohem větším rozpočte. Což se bohužel asi nestane.

Pro: atmosféra; setting

Proti: délka a s tím související omezený prostor předvést náznaky zajímavého světa

+7

The Curious Tale of the Stolen Pets

  • PC 80
Příjemná jednohubka na hodinu až devadesát minut. Perfektně zvládnuté VR (Index), skvělý dabing, roztomilé, ale příběhově i s přesahem. Herně poměrně jednoduché, skoro takový hidden object, ale více interaktivní a vizuálně nápaditý. Hezky udělá příběhová tečka.

Pro: "příběh"; vizuál; dabing

Proti: délka; jednoduchost

+4

3 Minutes to Midnight

  • PC 85
Je to již dlouhých sedm let, co byla ve vývoji adventura 3 Minutes to Midnight. V roce 2019 dokonce zvládla úspěšnou kickstarterovou kampaň. V následujících měsících a posléze i letech se po ní ale slehla zem a už to vypadalo, že nikdy nevyjde. Nakonec jsme se přeci jen vloni na podzim trochu překvapivě dočkali a tak si můžeme tento výtvor španělského studia Scarecrow zahrát.

Méně je někdy více. To jsem si říkal několikrát během hraní a už chápu, proč tvorba hry trvala tak dlouho. Tvůrci si totiž ukrojili hodně tlustý krajíc chleba a na to, že se jednalo o jejich prvotinu, si na svá bedra navalili až příliš těžký náklad. Ale k tomu se dostaneme postupně, začněme příběhem. Dostáváme se do bezvýznamného zapadlého amerického městečka na konci čtyřicátých let. Vžíváme se do postavy mladé neposedné rebelky Betty Anderson, kterou nad ránem vyruší ze sladkého spánku výbuch nedaleké přehrady. Po probuzení však zjišťuje, že si vůbec nic nepamatuje, ani svoje vlastní jméno. A když vyjde ven z domu, zjišťuje, že jsou na tom úplně stejně všichni obyvatelé městečka.

A právě zde začíná asi největší zádrhel hry a tím je až za vlasy přitažená užvaněnost. V první části tak procházíte město, potkáváte roztodivné bytosti a postupně je prokecáváte. Ale vzhledem k tomu, že dané osoby také mají amnézii, je takové prokecávání… …hodně bezduché. Prvních pár desítek minut jsem se u hry strašně trápil, i když jsem se snažil všechny rozhovory poctivě pročítat či poslouchat. Ale to byla právě ta chyba, z většiny rozhovorů se člověk nic kloudného nedozvěděl až z toho bolela hlava. Tvůrci se totiž snažili hru pojmout hodně vtipně. Občas byl ten humor až příliš na sílu a hlavně hodně často. Místy to vypadalo, že chtějí mít humor v každé větě, a podle toho to taky dopadalo. Někdy se to povedlo, častokrát se to však minulo účinkem. Navíc se do dialogů snažili vložit spoustu popkulturních odkazů, postavy pak až příliš často prolomily čtvrtou stěnu. Na můj vkus toho všeho bylo prostě moc. V tu chvíli jsem hodně přemýšlel, jak budu tuto hru hodnotit. Bylo mi tvůrců vlastně líto. Bylo totiž vidět, že do hry vložili spoustu lásky a dali si záležet na sebemenším detailu, všechno bylo do puntíku uhlazené a propracované. Ale prostě jim tam chyběl dramaturg, který by dokázal spoustu dialogů proškrtat. Tady nutno poznamenat, že sami tvůrci si těchto problémů byli vědomi a tak hned po vydání v následujících dnech a týdnech ještě samotnou hru výrazně upravovali. Jednou z přidaných funkcí je také možnost vyznačení, které části dialogů jsou podstatné, což zmíněný problém pomůže zjemnit.

Každopádně s postupující dobou hraní jsem se dokázal přizpůsobit stylu vyprávění, dokázal odhadnout, které z rozhovorů můžu přeskakovat a začal jsem si užívat hraní. A navíc jsem také začal detailněji rozpoznávat všechny roztodivné bytosti v městečku a jeho okolí. A nutno přiznat, že každá z postaviček má svůj vlastní unikátní charakter se svou do detailu propracovanou přítomností i minulostí, kterou se v postupujícím příběhu dozvídáme. Byla radost odhalovat jejich slabiny a tajemství a těchto nabytých zkušeností posléze využívat. Po prvním seznámení s obyvateli i prostředím městečka začnou přicházet i první úkoly, které se nesou ve specifickém duchu. On totiž celý svět této hry je v dobrém slova smyslu takový zvláštně ujetý a když člověk pochopí jeho zákonitosti i zákonitosti chování jeho postav a přistoupí na vypravěčskou notu, začne si hru skutečně užívat.

Příběh se začne rozvíjet až do těch nejvyšších obrátek a po mdlém začátku vás překvapí, kam až se ve finále dostaneme. Postupem času si začnete oblibovat jednotlivé postavy i s jejich úchylkami, které posléze můžete využít. Tvůrci se navíc rozhodli vytvořit příběh hodně nelineární. Není to ale jako ve hrách od Telltale, kde přijdete do nějakého bodu a tam se rozhodnete, jestli půjdete vlevo nebo vpravo. Zde totiž nemáte jasně dané, který úkon odkloní příběh do které svojí větve. Řada úkolů jde dělat rozličnými způsoby a je jen na vás, pro který se rozhodnete. A každá z těchto odboček pak může mít konsekvence do budoucna – a to nejen ve formě, že se s vámi daná postava nebude bavit, ale třeba i v tom, že už vůbec nebude naživu. Těchto různých odboček je skutečně velké množství, které vedou k šesti různým koncům, jež mohou být skutečně velmi rozdílné. A tvůrci si u těchto odboček připravili i některé záludnosti. Jako příklad uvedu postavu, kterou musíte přesvědčit o své loajalitě správným zodpovězením na pět otázek. Když neodpovíte správně, postava vás již nebude brát jako kamaráda. Když si však uložíte pozici před tímto rozhovorem, ten nesplníte a pokusíte se vrátit zpět k uložené pozici, postava si bude přesto pamatovat, že jste zklamali a nařkne vás z podvodu. Podobných různých vychytávek je ve hře skutečně velké množství a je zábava si je užívat. Osobně ale nejsem příznivcem nelinearity u adventur, tříští to totiž průběh vyprávění. Autoři totiž musí počítat s různými variantami předchozího rozhodnutí a tomu upravovat následující akce, které tak nemusí mít ten správný dopad. Navíc může přijít spousta udělané práce vniveč, protože se k některým pasážím hráči vůbec nemusí dostat, což je velká škoda. Ve hře existuje určitá posloupnost akcí, která vás může dovést do konce už za nějakých šest hodin, kdy ale přijdete o velkou část příběhu. A replayabilita v adventurách je pro mě osobně velký nesmysl, málokdo se po dohrání hry do ní pustí znovu, aby si vyzkoušel, kde mohl jednat jinak. A když si to zahraje znova po roce či dvou, stejně si z původního díla moc pamatovat nebude.

Musím se přiznat, že jsem se s postupujícím časem skutečně bavil a těšil jsem se, jaké další vykutálenosti si pro mě tvůrci připraví. V jednu chvíli se dokonce přepnete na jinou hratelnou postavu, se kterou odehrajete celkem slušnou část příběhu. Asi můžu prozradit, že touto hratelnou postavou je starostka města Eliza, matka hlavní hrdinky Betty. A je charakterově úplně jiná – zatímco Betty je hyperaktivní neřízená střela, která má pozitivní přístup k životu, ale nadělá spoustu lumpáren a problémů všude, kde se objeví, tak Eliza naopak působí hodně seriózně, odměřeně a distingovaně a stejným způsobem působí i na okolí. Blíží se totiž volby a chce být znovu zvolena. Díky tomuto kontrastu obou postav uvidíte některé situace zase z jiného úhlu pohledu, což vám pomůže pochopit některé z předchozích událostí.

To vše se odehrává ve vizuálně atraktivním a detailně propracovaném světě. Za grafickou stránku je totiž zodpovědný David Puerta, kterého můžeme znát z jeho předchozích prací na adventurách Runaway nebo Yesterday. A jeho zkušenosti jsou skutečně znát, grafická stránka je prostě parádní, nádherné propracované kreslené prostředí i postavy, všechno navíc detailně rozanimované. Skutečně radost pohledět, obzvlášť když je vše doplněno parádním sound designem a hudbou přesně dokreslující atmosféru dané lokace i aktuální situace. Neméně vydařený je také dabing, kdy má každá z asi padesáti postav svůj vlastní hlas přesně zapadající do charakteru postavy. A protože Betty umí mluvit i se zvířaty, dočkáme se lidskými hlasy nadabovaného chrochtání, kvákání či bučení.

Tvůrci odhadují dobu dohrání hry na 15-20 hodin. Jak jsem tak vypozoroval, řada hráčů tráví ve hře času mnohem víc. Já jsem k dohrání potřeboval 28 hodin, to se mi u adventury už hodně dlouho nestalo. Čím víc jsem se do atmosféry městečka i poznávání jeho obyvatel dostával, tím víc jsem si to užíval a těšil jsem se, jakým směrem se bude příběh odvíjet. A po dohrání musím říct, že jsem nadmíru spokojený a celou hru jsem si do sytosti užil, i když ten závěr mi přišel takový uťápnutý, vzhledem k rozmáchlosti hry bych čekal něco velkolepějšího. Nutno ještě dodat, že hned po mém dohrání vyšel nejnovější update, který opět upravuje celý příběh a měl by také dost výrazně osekat některé nesmyslně dlouhé dialogy. V jednom z rozhovorů se hlavní tvůrce hry Jan Serra nechal slyšet, že sice měli v rané fázi rozpracované další dvě point-and-click adventury, ale že se rozhodli je zrušit a jejich další projekt, pokud tedy nějaký vůbec bude, tak již bude z jiného žánru. Za mě je to velká škoda, 3 Minutes to Midnight se jim skutečně podařilo a se získanými zkušenostmi z vývoje věřím, že by jejich další titul byl ještě větší bomba.

3 Minutes to Midnight je klasická point-and-click adventura oplývající zajímavým příběhem plným dobrodružství, zajímavých puzzlů a roztodivných charakterů v jednom malém pozapomenutém městě v nádherné a detailně rozanimované grafice. Jejím největším problémem je absolutní ukecanost, které je potřeba se přizpůsobit a vyfiltrovat spoustu zbytečných frází. Každopádně všem fanouškům humorných i dobrodružných adventur mohu jen doporučit.

Může se tu hodnotit jen po pěti procentech, osobně bych to dal někde mezi 80 a 85.
+19

Gomo

  • PC 55
Jak zmínili téměř všichni přede mnou, adventura Gomo s hadrovým panákem téhož jména v hlavní roli je kopírka her od Amanity, především pak druhého Samorosta. Tam si autoři vypůjčili i příběh o uneseném pejskovi, který sám o sobě není nijak převratný.

Jde o jednoduchou hříčku bez větších záseků, čemuž napomáhají i primitivní hádanky, minimum interaktivních míst a třímístný inventář. Inventář je alespoň nápaditě vyřešený, kdy Gomo otevírá zip za hlavou a předměty si strká do sebe. To je však jeden z mála zajímavých prvků. Jsou tu dokonce i obrazovky, které Gomo projde sám bez mého přičinění a mimo prodloužení herní doby nemají jakýkoli jiný smysl. Došlo také na pár vtipných situací (například pád hned na začátku), ale většinou je humor spíše trapný.

Budu asi jeden z mála, kdo hru prošel dvakrát po sobě. Při prvním průchodu se mi totiž nepodařilo odemknout bonusové minihry, a to by mi samozřejmě nedalo spát. Rovnou však mohu zmínit, že to nestálo za to. Nic nejde urychlit ani přeskočit, takže druhý průchod nebyl o moc kratší, než ten první a minihry jsou na jedno brdo, kdy jde o mlácení mimozemšťana po hlavě. Za mě naprostá zbytečnost a měl jsem si o tom zjistit víc předem, abych to nemusel absolvovat znovu. Gomo určitě neutěšil můj hlad po další povedené mimimalistické adventuře a budu muset dál čekat na Phonopolis, které snad už letos konečně vyjde.

Pro: hadrový panák Gomo, nápadité umístění inventáře, pár vtipných situací

Proti: povětšinou trapný humor, obrazovky bez interakce, zbytečné bonusové minihry

+11

Panelak

  • PC 75
Do této hry jsem se pustil především kvůli zasazení. Paneláky sice nejsou typické jen pro naší republiku, ale zde je, minimálně naší generaci, více než povědomé i vnitřní vybavení bytů. Tyto věci, většinou dost strašné, rozhodně nevyvolávají nostalgii, ale vzpomínek na ně máme více než dost. Když se do takového prostředí navíc zasadí hororový příběh, tak jde o ideální kombinaci. Atmosféra je pěkně ponurá a děsivá. Postupně se objevuje více a více strašidelných a nadpřirozených prvků. Základ příběhu je jednoduchý, ale záhadnost prostředí a útržky informací přináší jen samé otázky. Samotný závěr je také povedený.

Hratelnost je klasika v podobě hledání předmětů, řešení celkem jednoduchých hádanek a průzkum prostředí. Hlavní hrdina nemá možnost se bránit, takže před nebezpečím se je nutné schovávat. Ani útěk moc nepomůže. U tak krátké hry je příjemným prvkem možnost řešit některé problémy různě. Grafická stránka je slušná, obzvláště když jde o projekt jednoho autora. Navíc je stylizace cíleně dobová. Hrál jsem až po dodání českého dabingu, což vzhledem k množství mluveného slova není nijak nutné, ale podpoří to lokální atmosféru. Celkově jde o povedenou hru, která má velké plus pokud znáte prostředí a přináší i některé velmi dobře vymyšlené prvky (domovní řád).
+21 +22 −1

Chook & Sosig: Walk the Plank

  • PC 70
Milé, roztomilé a zábavné. Takový malý love letter milovníkům TTRPG.

Na začátku hry se seznámíme s prapodivnou partičkou přátel, živých i neživých (je tu duch slepice, nemrtvá kraví hlava přibitá na prkně atd.) a samozřejmě naším vcelku normálním Sosigem. Po vysvětlení, že bude parta hrát jejich verzi hry na hrdiny, se přesouváme do příběhu o pirátech, pokladu, vzteklých raccích a goblinech.

Je to úplně běžná point-and-click adventura, takže hledání, sbírání a kombinace předmětů, plnění konkrétních úkolů. Sosig se musí stále přesouvat a vracet na různé ostrovy, kde jednotliví kamarádi hrají jednu (ale i více rolí). Od obchodníka, pirátskou královnu přes bohyni moře až po ducha střežícího poklad.

Parádní mi přišly právě ty pauzy, kdy se vrátíme zpět do krčmy, kde naše partička laboruje nad příběhem a postavami nebo se gamemaster dohaduje s tím jedním konkrétním hráčem, který se *až moc* vkládá do děje. Hebbel, který se vtíral do těch "lepších" rolí a kecal gamemasterovi stále do práce, mě opravdu bavil. Skvěle to dokresluje tu realitu TTRPG a taky charaktery jednotlivých postav.

Adventura to není složitá, stěžuje jí jen množství různých ostrovů a to, že je někdy třeba zapříst nový dialog, aby se Sosig mohl posunout dál. Nešly mi třeba sebrat houbičky, protože jsem nenaklikla *všechny* obrázky na receptu. Jinak úkoly záludné nejsou. Bavily mě extra achievementy, kdy musí člověk najít skryté obrázky, nebo všechny obtěžovat s adoptovaným papouškem.

Za mě super oddechovka, mrknu určitě i na ostatní díly, které jsou momentálně k dispozici na itch.io.
+11

Company of Heroes 2

  • PC 40
Tohle byly smutné dvě hodiny. Po letech čekání a těšení mě otrávilo už hlavní menu a muzika. Ale budiž, existují i dobré hry s ošklivým hlavním menu (ale moc jich není).

Vrhl jsem se přímo do kampaně, protože jsem veterán prvních CoH, které jsem si zamiloval. Představa, že budu hrát za Rusáky, mě nijak extra nebrala, ale co se dá dělat. Historie se neptá. Z nějakého neznámého důvodu se tvůrci rozhodli přidat ke kampani děj provázaný cutscénami s ruským vězněm jako hlavním hrdinou. To celé je bohužel doprovázeno anglickým dabingem s ruským přízvukem (možná to jde přepnout, ale tak dlouho jsem ve hře nestrávil).

Začíná kampaň. Všude spouuustu barviček, šipeček, značek, ukazovátek. Grafika je nějak "barevnější" než předchozí díl, nevím proč. Bohužel, vše ostatní je stejné (možná snad horší). Pohyb postav, animace, ai. Vojáci se stále nekryjí jak by žádala logika, některé zdi rozbít jdou, jiné ne... škoda.

HUD zabírá snad 50 % obrazovky, a i když je ve hře možnost jej zmenšit, posuvník není aktivní. Nevím, jestli je to chyba, nebo trolling, ale neměl jsem důvod to zjišťovat. V momentě, kdy mi po dohrání první mise hra neuložila postup, zažádal jsem o vrácení peněz.

Nyní instaluji jedničku.

Pro: možná ten sníh, ale k němu jsem se nedostal

Proti: oproti jedničce horší snad ve všech směrech, naprosto ohavné hlavní menu

+6 +7 −1

Miss Neko 3

  • PC 50
Miss Neko 3 není vyloženě tragickou hrou, rozhodně se ale jedná o odfláknuté pokračování. Většinu neduhů si hra nese už od svého předchůdce (doporučuji si tedy nejprve přečíst mé zhodnocení hry Miss Neko 2), je zde minimum inovací a to, co se tvůrci pokusili změnit, spíše zhoršili.

Hře se na jednu stranu opět nedá upřít její stylistika. Inspirace cyberpunkovým stylem jak v menu, tak u mnohých kočkoholek a animací při jejich odemknutí, tohle všechno je super. O to víc ale nechápu lenost tvůrců dotáhnout to do konce. Třeba plážové míče byly super ve dvojce, ale tady nedávají žádný smysl. Navíc tu nepřibyly žádné nové mechaniky. Mám ale pocit, že zde nějak upravili počítání bodů, protože získat tři hvězdy je o něco těžší, avšak ne tím příjmeným způsobem.

Co se týče nových kočkoholek, i tady mám spíše smíšené pocity. Je tu více cítit, že tvůrci více zaměřili na tu erotickou stránku hry. Pořád si tu sice můžete přečíst fakta o daných plemenech, mimo to je ale ve hře tlačen větší důraz na kočkoholky. To se dotýká i jejich designu, který je kreativnější, stejně jako některé lechtivé scény. Bohužel jsou kvůli tomu slečny méně podbné kočičím předlohám, což je škoda. Přišlo by mi asi lepší už úplně odškrtnout ta plemena, protože v tomto díle prostě nepasují ke zbytku hry.

Miss Neko 3 bych tak ve výsledku doporučil snad jenom těm, co si užili dvojku a chtějí to samé v mírně pozměněném kabátku. Za mě je hra bohužel spíše zklamání.

Pro: většina aspektů fungujících v druhém díle, kreativnější design kočkoholek, o něco lepší erotické scény

Proti: absence inovací, nekonzistence ve vizuálu, kočíčí plemena působící na sílu

+4

Helldivers II

  • PC 85
Druzí Helldivers navazují na svého předchůdce poté, co byli všichni nepřátelé poraženi. Lidstvo se vydalo kolonizovat galaxii a jednotka bojovníků Helldivers byla rozpuštěna. Jenže nepřátelé se po sto letech znovu objevili, takže lidstvo muselo již zrušené Helldivers opět povolat do zbraně. V kooperativní střílečce z pohledu třetí osoby vás čekají mise na několika desítkách planet. Hra je i po oficiálním vydání navíc stále vylepšována a jsou do ní implementovány nové herní prvky, nepřátelé, zbraně a další.

Mise budete plnit ve stylu, že po dopadu na zem se obvykle ozbrojíte nebo opevníte. Po zdolání první vlny nepřátel následuje přesun na místo úkolu. Obvykle bráníte oblast, nebo pomáháte zachránit vědce. Následuje přesun k místu vyzvednutí, kde si zavoláte transportér. Háček je v tom, že po celou dobu vašeho putování se musíte bránit hordám nepřátel. Ti se buď vynořují z podzemních děr a nebo jsou přivoláváni svými druhy ve zbrani. Čím vyšší obtížnost hrajete, tím více hlavních a vedlejších úkolů musíte a můžete plnit. A samozřejmě s narůstající obtížností čelíte silnějším nepřátelům. K lehkým, které vyřídíte základními zbraněmi, se postupně přidají obrnění nebo rychlejší a na ty už bude nutné být vybaven těžšími kalibry. Na nejvyšší stupeň nastává hotové peklo v podobě výskytu všech druhů nepřítel a jejich zvýšené rychlosti. Bojovat budete proti ohavným broukům, obrněným mechům a tajemným iluminátům. Každá rasa má svá specifika a hodí se na ni jiný druh arzenálu. Například na brouky jsou ideální plamenomet a těžší kalibry. Ve hře je 100% friendly fire, takže budete svědky i zabití ve vlastních řadách, často komických.

Planety se od sebe budou lišit vzhledem, vegetací, ale také podmínkami k životu a živly. Na sněžných budete čelit bouřím, které vám prakticky znemožní viditelnost, zpomalí vás, v zimě budete zranitelnější nebo se déle uzdravovat a podobě. Jinde se pro změnu spustí písečná bouře, bude tryskat ze země láva, nebo budete svědky nadpřirozených jevů jako je iontová bouře a podobně. Tyto budou mít za následek například ztížení nebo kompletní vyřazení podpory z orbity v podobě nemožnosti si přivolat obranné věže nebo i bombardování. Na toto navazuje další prvek hry, kdy si vašeho Helldivera osadíte vedle primární a sekundární zbraně tzv. Strategemy. Nejde o nic jiného než právě podpůrné prvky shozené z orbity přímo na planetu. O obranné věže, munici, protitankové zbraně nebo i artilerie různých sil. Toto vše lze ale shazovat jen jednou za čas a to i v rámci týmu. Bude se stávat, že vy i kolega, který je ale o několik stovek metrů dál na jiném bodu zájmu, budete oba bez munice, ale shodit ji bude moci jen jeden z vás a podobně.

Hra má nyní 10 úrovní obtížnosti, kdy první jsou vyloženě zívačka a pro naučení se mechanik hry. Druhá skupina už vám jakožto nováčkům zatopí a poslední čtyři jsou vyloženě peklo. Na nejvyšších obtížnostech důrazně doporučuji hrát v partě lidí, které znáte a samozřejmě komunikovat například přes Discord. Největším negativem hry totiž je hra s náhodnými spoluhráči. Jelikož musíte velmi často řešit několik krizových situací najednou, není čas psát textové zprávy do chatu a komunikace se spoluhráči mimo vaši známou partu je problém. Nebo například, pokud máte nováčka ve vaší partě, je potřeba sbírat tzv. Samples pro vylepšování lodi a hráči na vyšších úrovních obvykle po splnění hlavního úkolu hned volají evakuační transportér, aby vás vyzvedl a na sběr Samplů kašlou. O zabití spoluhráčů skrz zavolání bombardování ani nemluvě. Toto dokáže hodně naštvat a často i zkazit vyhranou hru. V partě kamarádů si hru užijete náramně. Někomu může vadit, že hra je pouze kooperativní PvE a například neodhaluje detailněji příběh hry co se týče pozadí konfliktu a že není ve hře přítomno PvP. Výborné je ozvučení a hudební doprovod v podobě epické hudby. Bugů jsem ve hře zaznamenal naprosté minimum.

Pro: stejně dobré jako jednička, atmosféra, zbraně, 10 obtížností, různorodé planety a životní podmínky na nich, hra s partou kamarádů, minimum bugů

Proti: hra s náhodnými hráči, pouze kooperativní PvE

+8

Landlord of the Woods

  • PC 65
Kraťoučká adventura od autorky, která mě už dobrých pár roků láká. Osobitá grafika v kombinaci s gore mi připomínalo tvorbu mého milovaného Rusty Lake. V téhle hře ale nejsou žádné lekačky nebo vyloženě horor. Spíš jen místo kytiček a roztomilostí sbíráte a vybíráte vnitřnosti, mršiny a jiné nechuťárny. Ta celkem roztomilá stylizace vyvážila můj odpor a tak mi i to kuchání zas tak nevadilo.

Člověk se u hry moc nezapotí. Všechno to hledání a luštění bylo velmi jednoduché, prostě taková odpočinková jednohubka. Závěr hry a (jinak téměř nepřítomného) příběhu mě velmi pobavil a kvůli němu jsem hře při hodnocení dala pár bodů navíc.

Za to jedno éčko na Steamu se hra určitě neztratí. Rozhodně plánuji sáhnout jak po autorčině první hře Whimsy, která je k dispozici zdarma (a to se počítá!) a i po její už plnohodnotné (herní délkou) adventuře Birth.
+13

Last Train Home

  • PC 75
Herní výzva 2025 - 5. Zase práce! 

Last Train Home je takový zajímavý hybrid mezi realtime strategií, taktickou akcí typu Commandos a mikromanagementem vlaku na cestě do dalekého cíle. Hra se skládá z devíti kapitol a v každé je několik povinných i nepovinných misí. Do toho je možné posílat skupiny svých svěřenců do nejrůznějších bodů zájmu po mapě - od ruin starých domů, lesů a jezer či domů obchodníků. A kromě toho je nutné se starat o vlak - opravovat ho, vylepšovat jednotlivé vagóny o lepší zateplení či prostory a také o jídlo a zdravotní péči pro legionáře. Veškeré suroviny (palivo, kov, dřevo, látka, jídlo) lze získávat i během misí a i jako odměny za některé mise a zde se setkáváme s prvním nedostatkem - všeho je dost a od poloviny hry jsem neměl věci kam dávat a do cíle dorazil s takovým přebytkem, že by to stačilo na další hodiny hraní. Prakticky od chvíle, kdy jsem byl vázán časovým limitem, jsem zastavoval pouze na povinných místech, jinak můj vlak uháněl plnou parou vpřed. Doslova.

Pojďme ale k tomu nejdůležitějšímu - samotným misím. Těch je skutečně velké množství a díky tomu, že se hra na dvou místech i rozděluje, je tu i nějaký ten důvod hru rozehrát znovu. Na mise lze vzít tři až osm vašich legionářů, kteří mají i několik specializací (průzkumník, střelec, kulometčík, medik, granátník) a díky získaným zkušenostem z bojů se postupně vylepšují a získávají nové schopnosti.

Největším záporem je jednoznačně umělá inteligence. Nepřátelští vojáci mají pouze jeden vzorec chování - vidím/nevidím nepřítele. Pokud mě vidí, stojí chvíli na místě a buď začne střílet nebo (pokud ze zorného pole zmizím) popojde pár metrů a zase se vrátí zpátky. Je úplně jedno, že jsem mu zabil kolegu metr od něj, mrtvola stejně za pár sekund zmizí (!!!) a mně stačí pouze zalézt do křoví a pár sekund počkat. Díky tomu jsem drtivou většinu misí zvládl pouze s jedním průzkumníkem, zatímco ostatní kolegové čekali v křoví na začátku mapy.

Graficky je hra moc pěkně zpracovaná. Podíváme se do zalesněných plání i na zamrzlou Sibiř, budeme procházet rozbombardované vesnice či se plížit v nepřátelských táborech. Příjemným bonusem jsou i hezké renderované filmečky mezi kapitolami. Hra je dokonce i česky namluvená, jen těch hlášek vojáků v misích jsem měl pak už plné zuby.

Celkově jsem si hraní užil, ale je vidět, že by hra potřebovala ještě trochu doladit. Příběh, vizuál i hratelnost jsou dobré, ale od lepšího hodnocení mi brání tragická umělá inteligence, nevyvážená obtížnost a některé nedostatky. I tak se ale jedná o nadprůměrnou hru, která mě bavila až do konce a můžu ji směle doporučit.

Pro: Grafika; hratelnost; námět.

Proti: Umělá inteligence; nevyvážená obtížnost.

+21

Technobabylon

  • PC 80
Cyberpunk. Všichni, co jsme tady, ten pojem dozajista známe. Jenže kromě prakticky dvou záležitostí jako jsou Deus Ex a Cyberpunk 2077, Vás na druhou dobrou nenapadne, co jiného by v tomto žánru mohlo vládnout. A ejhle, máte tu Technobabylon. Adventuru pro všechny příznivce klasického 2D klikání v dnes velice oblíbeném pixel artovém střihu.

Četl jsem, že Technobabylon má zajímavou minulost. Původně vyšla jako freeware titul rozdělený na tři díly, tedy do klasické trilogie. Jenže Wadjet Eye Games, kteří jsou profíci na 2D pixel art adventury současnosti, pochopili, že tahle hra si zaslouží větší pozornost. A tak ji dali do kupy, troškou poladili a vydali tak, jak ji dnes můžete znát. Za mě osobně super, protože nebýt tohoto, nikdy bych se o ní nedozvěděl a jako freeware titul bych asi hodně bádal, než bych se k ní vůbec dostal.

Přitom by to ale byla hrozná škoda. Což zřejmě pocítili i u Wadjet Eye.

Ti totiž svým očkem šmátralkem přišli na příběh, který si pozornost komunity zaslouží. Technobabylon má totiž super příběh. Příběh, který překračuje příběhy jiných adventur a řadí se díky tomu na pomyslný žebříček těchto her za posledních třeba deset let. A že jsem jich za tu dobu už pár zahrál. Ten příběh nicméně svojí kvalitou překračuje i kvality herních mechanismů, takže musíte přijmout fakt, že Vás těší především to, jak se hra odvíjí na úkor toho, co v ní děláte.

Ono toho totiž po herní stránce není zase tak moc. Jasný, jsou tu klasický kombinace předmětů, pak je tu zajímavý, ale dost nezáživný vstup do virtuální reality - do tranceu, což bych za normálních okolností jakožto fanoušek hudebního žánru ocenil, ale v případě této hry to je spíš k neprospěchu a k přičinění počáteční závislosti. Pak je tu pár miniher, ale nic extra zásadního, no a to je vlastně vše.

I tak je Technobabylon super zážitek. Jeden z těch nejpřednějších, se kterými jsem se za poslední léta v rámci žánru setkal. Sice do adventury nepřidala nic nového, ale zato zase odvyprávěla perfektní příběh. A na to já hodně slyším.
+18

VLADiK BRUTAL

  • PC 70
Pustijou tě z lapáku, někam odvezou, zatáhneš pákou a udělá to BUM. Nevíš kdo jsi, kde jsi, ale na zemi leží páčidlo. Vladik Brutal se s nějakým vysvětlováním moc nepáře. Okolo se sice povalují zelené světlice ukazující jakým směrem se dát, ale přesto zákys střídá zákys. Nejen že jsem nevěděl, jak mám něco vyřešit, ale dost často jsem nevěděl ani co. A když se zadařilo, tak jsem následně musel zjistit, kde vlastně uhodilo. To není kritika, ale pozitivum celé hry. Je veskrze lineární, ale za ručičku nevodí. Odboček do prčic moc není, ale i tak lze na chvilku solidně vykysnout, což je v dnešní době hodně osvěžující pocit. Jenom je otázka, jestli jde o geniální designérský záměr nebo lemplovství autora. Nebo bych měl během hraní přestat s nasáváním?

Všudypřítomné narážky a napodobovačky Half Life nelze přehlédnout. Vzhled lokací, atmosféra a hratelnost však připomíná i další děsuplné akce - Fear, Doom 3, Stalker, Manhunt, Dead Space... Při bližším zkoumání vyleze na povrch nesmyslná stavba a návaznost herního světa, který je ovšem rozmanitý, průchod zábavný od začátku do konce, a to je u stříleček nejdůležitější. Některá místa jsou opravdu skvěle navržena a poskytují prostor pro taktické kejkle.

Hlavním lákadlem pro každého střelmistra je naprosto brutální brokovnice, která drtí všechno živé i na dálku, takže funguje dobře i jako odstřelovačka. Po zásahu zblízka vyšplouchne z každého nešťastníka rudá čalamáda pěkně stékající po obrazovce dolů. Povedené jsou ale všechny zbraně. Každá má svůj význam a najde využití, což také už dnes nebývá moc zvykem.

Inteligence nepřátel je prakticky nulová. Žádné krytí nebo úkroky. Postě jen běží střemhlav vstříc jisté smrti. U (ne)mrtvých příšer a zvěre v pohodě, ale vojáci ze speciálních jednotek působí dost směšně.

Potěšil perfektní technický stav - stabilní fps, žádné bugy, quickload během vteřiny.

Na pár místech zkazí dojem zbytečný respawn.

Vladik Brutal na poli nízko rozpočtových stříleček překvapil a pokud je celá hra skutečně dílem pouze jednoho Ivana, tak ani nechci domýšlet, jaké veledílo mohlo vzniknout, kdyby měl po ruce Ivanů víc. Half-Life 3 mohl mít vypálený rybník!
+16

Medal of Honor: Airborne

  • PC 50
Vzhledem k tomu, že jsem fanoušek série MOH, tak musím říct, že tento díl mi přišel velmi slabý oproti těm ostatním. Nějaká očekávání jsem neměl, když jsem viděl většinu hodnocení.

V první fázi musím vypíchnout je vylepšování zbrání, které mi přijde naprosto triviální a naprosto zbytečné, byť je to samozřejmě zase něco nového, ale neměl jsem pocit, že by to nějak pomáhalo.

Hra má 6 misí, které mi přišly velmi odfláknuté. Vše začíná stejně, skokem. Ale po skoku až dolů už to za moc bohužel nestálo. Naprosto špatný Al, mise byly všechny úplně stejné a nějak extra zábavy k tomu nepřidaly ani občasné bugy.

Další věcí jsou zbraně, Vzhledově taky nevypadaly nic moc a hrozně to kopalo. Není to, že by mi to nějak vadilo, ale na větší dálku nebylo bohužel moc šancí se trefit.

Jak jsem již povídal, jsem fanoušek MOH, ale tento díl se opravdu nepovedl. Je to velká škoda. Když bych měl zvažovat jednotlivé díly, tak bych určitě radši dal přednost Allied Assault nebo Pacific Assault.

-XXX-
+16

King Jister 3

  • PC 70
První dva díly Krále Jistera jsem nehrál a jelikož se jedná o textovky, tak se to asi nezmění. Trojka mě ale vcelku zaujala a za těch zhruba třicet korun ve slevě jsem jí vzal.

Krokovací adventury typu Myst mi moc neříkají, zde jsem si na to však vcelku rychle zvykl a přišlo mi to nakonec lepší řešení, než kdybych se mohl po hradu pohybovat bez omezení. Postavy nemluví a pouze mumlají, ale jelikož jsou jen dvě (vlastně tři), je to v podstatě jedno a klasický dabing by vlastně postrádal smysl.

Herní postup je rychlý, nepříliš složitý a téměř bez záseků. Těch pár hádanek se dá vyřešit vcelku rychle a předmětů není tolik, aby skoro u všech nebylo hned jasné, k čemu se budou moci použít. Bohužel je hra i kvůli tomu poměrně krátká a navíc to hlavní, záchrana Ariabel, se nekoná, takže působí trochu nedokončeně. Pokud někdy vznikne další díl, což úplně nereálné není, určitě ho taky zkusím a snad se v něm dočkám rozuzlení příběhu.

Pro: krokování, hádanky, bez záseků

Proti: krátké, nedokončené

+11

Tom Clancy's Splinter Cell: Blacklist

  • PC 85
Tak jo, bylo zapotřebí si v rámci výzvy oprášit tenhle titul, jelikož jsem si vůbec nic z něj nepamatoval. A v poslední době mne stealth akce baví čím dál víc, tak to by nebylo, abych Sama Fishera nepoznal víc.

Celkem mne překvapilo, že za tímhle je Ubisoft. Nějak jsem tuhle informaci vypustil a musím říct, že šlo vidět, že tahle značka je jejich oblíbenou. Vše je vyšperkovaný do posledního detailu a na tu dobu, graficky hra vypadá pořád dobře. Jasně, cut scény trochu pokulhávají, ale naopak dabing se snaží vše vyrovnávat a ten je opravdu profesionální. Ani s ozvučením hry jsem měl problém.

Ale poďme si říct něco o tom hlavním a to je stealth. Nejsem žádnej odborník a moje znalosti končí u série Hitman a tohle bylo taky fajn. Dokážete tu projít kolem nepřátel bez povšimnutí a některé mise jsem opravdu udělal bez zabití. Hračiček na pomoc má Sam celkem poskromnu a tam vidím velké mezery. I když vylepšení obleků můžete dělat, u těch zbraní by šlo vidět klidně daleko širší arzenál. Ale právě stealth funguje. Nepřátelé jsou tak akorát, někteří jsou teda tuzí a když dojde na boj a vy nemáte na to potřebný arzenál, budete si ho muset velice rychle obstarat, jinak nemáte šanci, což je fajn na jednu stranu, ale na druhou prostě když se vám nedaří, tak to začne být frustrující a musíte mise pořád opakovat, naštěstí systém ukládání je bez problémů. A mise jsou rozmanité, jezdíte po celým světě a vše funguje.

Mne to vlastně překvapilo, že na tu dobu je to opravdu fakt dobře udělaná hra. Šlo vidět, že ta značka měla co do sebe. Jen je škoda, že už nepřišel další díl.

S charaktery postav jsem neměl problém, akorát Sam mi přišel takový trochu rambo, ale asi tak má bejt. Uvidíme v dalších dílech. Každopádně to byl fajn výlet a mám v plánu tuhle značku prozkoumat trochu víc. Aspoň na tohle může být Ubisoft hrdý.

Pro: grafika pořád ujde, rozmanitost misí, stealth, velká variabilita možností jak dohrát mise, délka je tak akorát

Proti: malý arzenál zbraní, pokud se vám něco pokazí a přejde se na boj, tak bez účinných zbraní nemáte šanci, není další díl, občas zlobí kamera, technický problémy se spuštěním, cutscény se moc nepovedly

+7

The Sims 4

  • PC 65
Tak v rámci výzvy jsem si zahrál The sims 4. Vytvořil jsem Simíka. Našel si drahou polovičku, vybavil dům, vyrobil syna. Prací kosmonaut a koníčkem spisovatel.
The sims 4 je hra zdarma ( alespoň její základní část bez DLC) a i přesto je v ní spousta obsahu a dá se v ní jistě utopit i nějaká stovka hodin( já však bohužel nejsem cílovka a nedal bych už ani hodinu). Krom volné hry si můžeme zahrát ještě nějaké výzvy a scénáře.

Žádný jiný live sim krom staršího The Sims 2 jsem nehrál, ale ve srovnání s ním 4ka nabízí v základní hře více a zůstává vtipná, relaxační hra. Oproti staršímu dílů mě překvapila velká autonomie Simíka, která ale často nadělala dost paseky a tak bylo lepší naflákat vždy celou frontu příkazů, než postavy nechat zahálet a pak zjistit, že si v domácnosti jeden druhému překáží.
Změn se asi dočkal i dříve poklidný late game v důchodu. Náladoví a věčně unavení starci vám dokonale znechutí tuhle poslední fázi hry :D.
Hra je v jádru prostě dobrá, jen ty otravné chyby ve spojení s opakováním činností po čase omrzí a já byl rád že po necelých 20 hodinách konečně všichni simíci umřeli.

Pro: Zdarma,dost obsahu i v základu, začátek hry

Proti: Pokročilá fáze, repetitivnost

+5

Jets'n'Guns 2

  • PC 80
Herní výzva č. 6 -  Nekonečné čekání  

To byla jízda! Krátká jízda!
Jak rychle tohle šílenství začalo, tak rychle bohužel skončilo. Hra uteče opravdu rychle i když si dáte jednou denně nějaký ten level. Není jich moc + bonusové levely a tím to končí. Najednou je finální boss a konec.
Hru jsem si užil Všudypřítomné exploze, lítající kusy lodí a lidí to je pěkná podívaná. Ta hra je extrémnější verzí prvního dílu, co se efektů týče. Tady je těch efektů hodně, navíc i zpomalené záběry z explozí, což je taky pěkná podívaná.

Hratelnost se vůbec nezměnila, takže kdo máte rád první díl bude se vám líbit i toto. Jen to bohužel rychle uteče. Rozhodně můžu doporučit. Obtížnost hry postupně stoupá a většina boss bitev je velkou výzvou. To trvá, dokud nemáte maximálně vymakané zbraně, což jsem neměl. A že jsem se navztekal u té hry :D Hlavně když už byl boss téměř mrtvý, a ještě stihl vystřelit poslední střelu, která mě zabila. To se mi stávalo několikrát!

Pro: Šílené epické bitvy plné šílených efektů, naprosto dokonalý soundtrack, rostoucí obtížnost, bonusy, celkový obsah hry.

Proti: Krátké

+9