Poslední komentáře

Je těžké napsat komentář ke Kingdom Come 2 a vyhnout se spoilerům. Co ale bez studu mohu říct, že při hraní se mi nesčetněkrát dmula hruď pýchou. Při epických momentech mi naskakovala husí kůže a tyhle pocity se prohlubovaly pokaždé, když jsem si v duchu říkal: Tohle dokázali Češi, tahle hra vznikla v zemi, která je téměř neviditelná pro ostatní svět, když se nejedná o pivo nebo hokej. Přesto ale dvojka udělala obří díru do světa a zdárně poukazuje na důležité milníky historie naší české země.

Příběh hry navazuje zaběhnutý standart prvního dílu a první mapa na Trosecku servíruje různá dobrodružství, která se hlavně týkají vesničanů a podobných vrstev. Z Jindřicha se po úrazu hlavy stává opět ten vidlák, jakého ho známe z jedničky a tak hráči nezbývá nic jiného, než se opět naučit vesnický život kolem. Je třeba se spoustu věci naučit odznovu, ale primárně se snažit sehnat si jídlo, nějaké to místo na spaní a hlavně peníze. Díky tomu budete pomáhat různě lidem po kraji a vše se až na pár výjimek je takové veselé a točí se to kolem humoru. V druhé časti na Kutnohorsku už ale hra začíná nabírat lehce temnější nádech a stáváme se součástí politických intrik a morálních dilemat. Tyto moral choices nespočívají v prostém "buď to bude tak anebo tak", ale váže se k nim nějaké předchozí vyprávění a k tomu ještě následky. Nejednou se mi stalo, že po nějakém rozhodnutí jsem ještě několik hodin přemýšlel, zda jsem udělal dobře a dokonce jednou jsem se vrátil o pár hodin zpět, abych své rozhodnutí změnil. I přes ale značnou vážnost na druhé mapě si hra zvládá udržovat své humorné části a dokáže je střídat tak, aby si hráč dokázal oddechnout od napětí.

Neskutečná práce je ale vidět na jednotlivých questech, ať už hlavních nebo vedlejších. Téměř všude existuje několik způsobů jak quest dokončit, hodně toho lze řešit po dobrém či po zlém a dokonce se většina (ne bohužel všechny) situací či náhodně objevených míst či předmětů dokáže promítnout do řešení úkolů. Hodně často se mi stávalo, že mě v duchu napadlo nějaké řešení problému a ve hře se skutečně tohle řešení objevilo. Co se týče ostatních herních mechanik, dle mého názoru tu není nic, co by bylo horší než v jedničce, všechno je prostě lepší. Kovařinu jsem si neskutečně užíval. Jednak se tím dají snadno vydělat peníze, ale hlavně později si můžete vykovat jedny z nejlepších zbraní. Alchymii byly konečně vychytány všechny neduhy, takže není problém mít po kapsách zásoby velice užitečných lektvarů nebo jedů. Možnost měnit si outfit během hraní pomocí jednoho čudlíku je asi nejlepší novinka, která přibyla. Snadno se tak dokážete přizpůsobit prostředí, kde se musíte plížit, bojovat či jednat a obchodovat. Vořech je živější a realističtější. Lidé na něj reagují ať už pozitivně nebo negativně. V jedničce jsem se mu obloukem vyhnul, zde jsem byl překvapen jak užitečný může být. Ano dokáže se motat pod nohy anebo ležet před vchodem domu, který vykrádám a přitahovat na sebe pozornost nežádoucích, ale....o kolik se to liší od reálného hafíka? Crime systém je ještě vymakanější než v jedničce a momentálně je asi ten nejlepší, co jsem kdy viděl. Lidé si chodí kontrolovat majetek, pokud vidí, že se jim touláte po domě, mění si zámky, poznají na vás kradené oblečení a zbraně, chodí žalovat. A občas je to až k nasrání i když v dobrém slova smyslu. Nejednou se mi stalo, že na mě v Kutné Hoře vyskočil zatykač i když jsem v ní už pár hodin nebyl. 

Co se combat systému týče, byl značně zjednodušen, je nyní více plynulý a když ho dostanete do ruky tak dokáže být i vcelku uspokojivý. V praxi platí, že po naučení mistrovského seku už vám nikdy nebude dělat problém souboj jeden na jednoho. Obecně je to ale tak, že to úplně není o jednoduchosti tohoto výpadu, ale spíše tím, že NPC jsou v boji celkem pomalí a málokdy mění směr výpadu. V soubojích s vícero nepřáteli už to může být malinko složitější, protože kamera má locknutého jen jednoho nepřátele a když má někoho po boku, tak to neregistruje. Ale spousta takových přesilovek se dá vyřešit, když couvnete do nějakého uzavřenějšího prostoru. Kdo hledá větší výzvu, doporučuji navštívit Opatovice během dne a způsobit rozruch. Přidání kuší každý vítal, ale přiznám se, že zezačátku jsem je neměl příliš v lásce a zůstával u luku. Naštěstí s přibývajícím skillem ve střelbě se stávaly kuše snesitelnější a ke konci už jsem je vůbec nesundal z ruky. V jedničce jsem měl namódovanou tečku při střelbě, zde už není potřeba. Míření je zde krásně vystředěno, takže už stačí jen přijít na kloub dráze letu šípu nebo šipky a na dálku budete neohrožení. To ovšem neplatí u píšťal, u kterých jsem to vzdal prakticky po pár neúspěšných výstřelech. Těm jsem prostě nedokázal přijít na kloub ani na chuť. Tam jak člověk nestřílí na nepřítele z jednoho metru, tak na 99% to letí vedle.

To nejlepší nakonec a sice audiovizuál. Pokud budeme hodnotit grafiku, tak její největší síla tkví ve scriptovaných cutscénách. Ty jsou znamenitě dechberoucí s ohledem na všechny detaily a animace. Samozřejmě nemůžu upřít chválu ani suprové nasvícení na východ slunce ještě s ranní rosou jsem čuměl s otevřenou pusou. Opomenout nelze ani smysl pro detail při tvoření exteriérů, kdy obyčejná procházka lesem mi dokázala přivodit vzpomínky na dětství, kdy jsem v lese trávil hodně času ať už na houbách či venčení pejska. Jediná výtka přichází v opakování ksichtů různých postav, kterých si začnete všímat už třeba po 40 hodinách. Dost často u mě kvůli tomu docházelo k pomýlení jednotlivých charakterů. Ale chápu, Warhorse nemá budget jako třeba Rockstar. Na druhou stranu motion capture na známé osobnosti se velmi povedl a tam smekám. Zážitek ještě prohlubuje skvělá hudba od pana Valty, který dokázal mistrně podtrhnout atmosféru jednotlivých scén. Ať už jde o vážnou, humornou či pohodovou pasáž, pokaždé ta hudba dokáže navodit pocit, o který autorům šlo.

Hru jsem nakonec odehrál v českém dabingu a rozhodně nelituju. Richard Vágner jako Jindřich zaznamenal neuvěřitelný posun svého umu oproti prvnímu dílu. Rozhodně nelze nezmínit mistrovsky zvládnutého Ptáčka, Bohutu, Žižku, Bergova, Zikmunda, Aulitze....prostě postavy, které mají profesionálního dabéra. Ti ve svých rolích přímo excelují a nelze jim vytknout absolutně nic. Mezi top dabing momenty řadím Rackův proslov při bitvě na Suchdolu, poslední rozhovor s Aulitzem, Erikova zlost při zjištění ztráty Ištvána, potitulkovka se Zikmundem anebo také první cut-scéna s Komárem. Oceňuji také skvěle zvládnuté přízvuky a dialogy u "nečechů" jako jsou kočovníci, Němci nebo Havířští. U vedlejších nedůležitých postav, kterým hlasy propůjčili neherci sice kvalita může pokulhávat, ale zbytek to dostatečně kompenzuje a opět...chápu, že rozpočet nebyl nekonečný. 

100 hodin uteklo jako voda a já se KRÁLOVSKY bavil. Gratulace Warhorse.

"Ty Vořechu, máš hodného páníčka jo?