Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

The Last of Us Part II

  • PS4 100
  • PS5 100
Super hra, která by si určitě zasloužila nějakou cenu ohledně grafického zpracování. Líbí se mně motiv příběhu, který je zase jak je zvykem u Naughty Dog vysoce nadprůměrný. Grafika je opravdu skvělá a takovou jsem dlouho v žádné hře, co jsem hrál neviděl. Mimika v obličejích postav a to ne jen v cutscénách, kde je tak realistická, že poznáte jakou emoci postava má i bez toho, aby něco říkala nebo třeba plakala, tak i v gameplayi, kde je mimika taky výborně udělaná. V gameplayi to jde nejvíce vidět, při tichém zabití nožem Ellie. V jejím obličeji jde vidět ta vynaložená síla k zneškodnění protivníka, ale mimika jde vidět i při pouhém postávání a nicnedělání. NPC jsou o proti první hře zase o několik levelů výš, jsou perfektně zpracované a chovají se realisticky, volají na sebe svými jmény, a reagují na to, když někoho ze své skupiny uvidí mrtvého. Nepřátelé Vás dokážou i skvěle obklíčit až tak, že je někdy i těžké jim proklouznout. Nakažení jsou identičtí jak tomu bylo v prvním díle, jen třeba clickeři mi přišli o něco citlivější na zvuk a snáz Vás můžou najít než tomu bylo v první hře, ale to se mi možná jen zdá. (Spoiler k předem oznámenému druhu nakaženého Nové typy nakažených mě překvapili. Jeden je Shambler, s kterému se muselo zase přistupovat jinak než k ostatním typům nakažených. Určitě není na škodu, že ho do hry přidali. Jako svůj útok ze sebe vypouští jedovatou kyselinu, ve které se můžete udusit ). (Spoiler k neoznámeným druhům nakažených Druhý a jediný neoznámený druh nakaženého mně dal pěkně zabrat, neoznačil bych to jinak, než, že to byl boss fight. Je to taková velká slátanina všech možných nakažených dohromady a myslím si, že je v celku i povedený. Boj s ním byl zajímavý v tom, že se na něj spotřebuje snad vše, co máte u sebe. Tím pádem je boj dost těžký a až jsem ho konečně na tak čtvrtý pokus dal, říkal jsem si, že od tam chci už konečně pryč).

Druhou část hry se hraje za Abby. S Abby se mi ze začátku moc hrát nechtělo, protože jsem ještě nevěděl co ji k zabití Joela vedlo. Po prvním jejím flashbacku, mi to bylo jasnější a začal jsem chápat, proč to udělala, ale pořád jsem cítil soucit k Ellie a bylo mi docela proti srsti na Ellie útočit.
Příběh je zpracovaný dobře, nějaký chybičky by se tam našli. A jak si některá část hráčů myslela, že ta hra bude nějak potlačovat určitou orientaci, tak se opravdu spletl, nic přehnaného tam není. Líbili se mi i občasný pohledy do minulosti, které hru oživili a dávali ji i tu světlejší stránku a pozitivitu, jako třeba hezké slunečné počasí, o proti zamračenému a deštivému Seattlu. Uprostřed hry trochu zaostává tempo příběhu a je tam převaha gameplaye, je to asi i tím, že jsem dost prozkoumával, abych byl dostatečně vybavený do boje, ale myslím si, že i kdybych tolik neprozkoumával, tak by tempo nebylo až o tolik rychlejší. Celkově se mi hra líbí, hlavně graficky, technicky a i ten příběh byl skvělej. Takže můžu říct, že druhý díl The Last of Us je prvotřídní hrou s výbornou hratelností, skvělým příběhem, který si na plno užijete a grafikou, na kterou se i po celé hře nedokážete vynadívat.

NA POPRVÉ - 19-23. června 2020.
Hrál jsem na průměrnou obtížnost.
Hru jsem dohrál za 26 hodin, 18 minut, 47 sekund.

NA PODRUHÉ - 26. srpna - 12. září 2020.
Hrál jsem na průměrnou obtížnost +.
Hru jsem dohrál za 19 hodin, 31 minut, 11 sekund.

NA POTŘETÍ - 25. srpna - 27. září 2024. (PS5 Remaster)
Hrál jsem třetinu hry na zničující obtížnost, zbytek na těžkou.
Hru jsem dohrál za 25 hodin, 23 minut, 52 sekund.

Pro: Grafika, zvuky, hudba, příběh, mimika v obličejích, animace, zábavná hratelnost.

Proti: Pomalejší tempo vyprávění příběhu.

+14 +17 −3

Death Stranding

  • PS4 95
WOW! Tak toto bylo něco, co jsem ještě nikdy nezažil a dlouho jsem u hry nestrávil takovou dobu. Hra mi trvala 69 hodin, a jsem jenom rád. U takové hry není trávit čas zbytečný, ba naopak. Tadle hra od Kojima Productions má tak promakanej příběh, tak emociální, tak dojemný, tak akční, a hlavně tak originální, že by si tuto hru měl zahrát každý člověk, co se alespoň trochu cítí jako hráč. :)

Víte, tato hra není jen o střílení, nebo skákání, nebo chození po horách, jak spousta lidí říká, nad touto hrou se člověk dokáže zamyslet a probudit v něm emoce díky podařenému příběhu. Dlouho jsem nehrál takovou skvělou hru jako je Death Stranding. Ach ta spojitost mezi Samem a PP a mezi PP a Cliffordem. Ta hra je celým svým příběhem úplně jiná, než ostatní hry, a to je právě to. To je to, co se mi líbí. Originalita.

Tuto hru jsem si velice užil, a proto patří mezi mé nejoblíbenější.

Pro: Příběh, originalita, grafika, emoce, oblasti, hlavní pointa celého příběhu

+17 +18 −1

Uncharted 3: Drake's Deception

  • PS4 85
Musím říct, že vůbec hra Uncharted 3: Drake's Deception je ještě o kousek lepší. Je neuvěřitelné, jaké v Naughty Dog udělali zase pokroky. Ačkoliv bych mohl vytknout např. časovou osu mezi jednotlivými misemi, která mne občas mátla, je to opět skvělej zážitek.

Graficky opět vylepšené, no nevím, co k tomu dále říct. Hra má úžasnej příběh, je zábavná, skvělé hádanky atd.

Opět mohu jen a jen doporučit. :)

Pro: Příběh, grafika, hratelnost, akce, hádanky

Proti: Lokace - časová osa

+7 +9 −2

The Last of Us Part II

  • PS4 100
Tak dneska úspěšně dohráno. A za sebe musím říct, že jestli tato hra nedostane nějakou cenu, ať už za příběh, vizuál či za soundtrack, tak budu opravdu naštvaný. Tato hra je něco tak jiného, tak úžasného že po dohrání jsem byl v němém úžasu, co jsem to vlastně dohrál za skvost. Velký klobouk dolů patří Neilovi Druckmannovi a vlastně celému týmu Naughty Dog. Tak silný příběh jsem u hry dlouho nezažil. A soundtrack ke hře? Ten tomu teda dává grády. Smekám a klaním se. Parádní věc tato hra!

Pro: Příběh, Postavy, Soundtrack a vlastně celá hra!

Proti: Ve hře jsem žádné "proti" nenašel.

+7 +20 −13

The Last of Us

  • PS4 90
Nevím pořádně z jakého rozmaru jsem se rozhodl dát TLOU druhou šanci po tom, co jsem hru před 7 lety po dohrání na PS3 zařadil jako "jen lehce nadprůměrný, ale příliš zdlouhavý zážitek". Nicméně jsem za to rád.

Pravděpodobně jsem sám dospěl, ale konečně jsem dokázal ocenit ty úžasné postavy. Tohle není hra o střílení nepřátel a plížení. Je to primárně příběh o dvou lidech, kteří si oba už něco zažili a snaží se přežívat ve světě, který je s prominutím úplně v prdeli a jen shoda náhod je svede dohromady. Ellie je charistmatická, zábavná a úžasně silná (až do chvíle, než ji svět a jeden pedofilní lidojed zlomí, což je moment, u kterého není ostuda plakat). Joel je zatvrzelý cynik (což je těžké mít mu za zlé), ale jeho charakter má úžasnou hloubku. Sledovat kam se tyhle postavy vyvinou je radost sama o sobě a emocionální horská dráha.

Herní mechaniky potom hrají spíš druhé housle, nicméně příběhu sekundují znamenitě. Je to náramný pocit, když se podaří proplížit přes nepřátelské opevnění, sundat odstřelovače šípem skrz okno a ještě perfektně nastražit hřebíkovou minu smontovanou z vašich posledních zásob. Zdroje jsou tu omezené, se vším se musí šetřit a o to větší je radost, když se plánovaná taktika zadaří.

Konec hry pak jen potvrzuje, že celá hra je o Joelovi a Ellie. Kdo by čekal boss-fight s finální mega-zombie-houbou, ten bude zklamaný. Ale kdo má zájem o lidské vyústění příběhu dvou postav, ten bude nadšený.

Pokud vám tahle hra poprvé nesedne, zkuste to za pár let znovu. Možná vás příjemně překvapí.

Pro: postavy, příběh, svět, řemeslně perfektní

Proti: horší míření zbraní, hlavně lukem (a to už mám na gamepadu něco nahráno)

+35

The Witcher 3: Wild Hunt

  • PS4 100
Herní výzva 2020: Zimní radovánky

Opravdu jsem se někdy k tomuto hernímu skvostu od našich sousedů musel dostat a musím uznat, že jsem se zamiloval. Již knížky od pana Sapkowskiho mě drželi napjatého a plného očekávání co se Geraltovi přihodí v další kapitole a potom přišel CD Projekt, jež za mě přinesl jedno z nejlépe zpracovaných RPG tohoto století. Perfektní příběh, zajímavé úkoly a rozmanité zaklínačské zakázky vám nedovolí od hry odejít. Poté následovaly skvělé DLC, které mě zahřály u srdíčka. Nemám žádnou proti tomuto skvostu zhola nic.

Pro: příběh, lokace, grafika, zajímavé questy

Proti: asi nic

+8 +10 −2

Bloodborne

  • PS4 90
Herní výzva 2020: ♫♫♫

Musím se přiznat, je to první souls like hra co jsem kdy dohrál. A za mě také ta nejlepší. Tajemný příběh stylizován do světa mistra Lovecrafta vás vcucne a nepustí. Soubojový model vám herní zážitek občas znepříjemní, ale nic co by mírné bouchnutí do stolu nespravilo. A nakonec soundtrack, který je pokocháním pro váš sluch. Za mě jednoznačně skvělá hra.

Pro: příběh, soubojový systém, grafika

Proti: občas příliš těžké

+5 +7 −2

Assassin's Creed Origins

  • PC 90
  • PS4 90
Když Ubisoft oznámil nový AC, RPG prvky a příběh zasazený do Starověkého Egypta, neváhal jsem a ihned kupoval. Hru jsem dohrál na platinu na PS4 a momentálně ji mám rozehranou i na PC, jen už mě tíží čas, takže na hraní mi nezbývá tolik potřebného času, co bych chtěl. Graficky parádní, příběhově také ALE! dost se mi nelíbil combat systém a celkově boj. AC série byl unikátní v tom, že jste během pár vteřin, mohli povraždit skupinku vojáků bez jediného povšimnutí, zde vývojáři na stealth už moc nedali a tak nezbývá než masakrovat vojáky po svém.

Pro: Starověký Egypt, grafika, rozmanitost mapy, nový RPG systém

Proti: combat system chtěl trošku doladit

+10

Bloodborne: The Old Hunters

  • PS4 90
Musím říct, že když jsem se rozhodl po několika letech konečně nahlédnout do DLC Bloodborne: The Old Hunters, tušil jsem, že to bude fuška. Realita ale udeřila ještě tvrději, než jsem čekal. Toto rozšíření nabízí dvě a půl nové lokace, pět bossů a zkracuje život o polovinu kvůli nervům nadranc.

Než se vůbec do rozšíření The Old Hunters dostanete, musíte v původní hře zabít Vicar Amelii a získat šutr, se kterým přežijete přesun do polonové lokace Hunter's Nightmare, která je vlastně napůl stejná jako Cathedral Ward z původní hry. Liší zejména haldami čehosi hnědého, změnami v umístění budov a až posléze chytá místo nový kabát. Největší změnou je, že se hra odehrává přes den. Lokace Research Hall a Fishing Hamlet už jsou pak zcela novými přírůstky, kde jste nuceni prozkoumávat neprozkoumané. Research Hall navíc obsahuje zajímavý prvek "bradavického" schodiště a obě místa dohromady pak nezaostávají s nepřáteli, kteří stojí za vyliž prdel, protože proč ne?

Nových protivníků sice moc není, ale rozhodně na ně nezapomenete. Nejprve máte tu čest s lovci, kteří se po vaší smrti opět respawnou (ale nejsou zrovna oříšek; vizuál mají ale skvělý). Hned na to narazíte na upraveného Executionera, s novým move setem, více životy a arcane útoky :)))) Nebudu lhát po nějaké době jsem je jen obíhal. Za zmínku stojí i pokusní pacienti s pytli na hlavách, aka Scary Movie, kterých je na jednom místě bez přehánění milión. No a možná až netřeba zmiňovat legendární žraločí potraty, kteří jsou ztělesněním celoživotních depresí vývojářů z šikany na škole a zneužívání strejdou. Jinak si to nedovedu vysvětlit, proč udělat tak OP základního enemáka. V DLC je taky několik nových zbraní a stojí za zkoušku je otestovat. Ale dost už bylo brečení, přejděme na bosse (takže pokračujem v brečení...).

Ludwig je naprosto epický boss, jak ztvárněním, tak move setem. Celý souboj je frustrující, má 2 instakill útoky, což potěší úplně všechny. Nejdupnější je ale cutscéna a odměna, kterou dostanete po jeho úspěšném zabití. Living Failures je vesměs jen vyplňující boss, protože hned za ním je další. Pokud si pamatujete Celestial Emisery nebo Witches of Hemwick, asi víte, kam tím mířím. Minimální výzva a bídně stylizovaný boss i jeho způsob boje. Na druhou stranu Lady Maria, Laurence (volitelný boss) a Orphan of Kos jsou kur*a výzvy. První dva zmiňovaní nejméně 20 pokusů a u Orphana bych se nebál napsat i 100... bože, jak já toho potrata nesnáším. Ale abyste si nemysleli, jaký jsem slabko, po tolika pokusech už jsem byl natolik "git gud", že jsem ho seřezal s použítím 5 healů. Vlastně, kdybych byl tak git gud, tak padne na první pokus, že? I když tu brečím jak malá holka, tak jsem si souboje nakonec hodně užil, ať už po hudební či soubojové stránce, a aspoň oceňuji výzvu, kterou mi The Old Hunters dalo stejně jako základní hra při prvním průchodu.

Na závěr už mohu jen vynachválit výborný soundtrack, který vlastně během boss fightů moc nevnímáte, ale nic vám nebrání v jeho ocenění při zpětném poslechu. K příběhu asi moc neřeknu. Vím, co se tam circa odehrává, ale sami víte, jak je to s narativním stylem bandy ze From Software. Popisky předmětů, minimum dialogů, domýšlení si souvislostí a zase popisky předmětů. Ve výsledku jsem ale hodně spokojený a jistě bude někdy v budoucnosti funkční zkouška ovladačů PS5.

Pro: Bossové; lokace; nové zbraně; nová výzva.

Proti: Living Failures; občas zpochybňujete svoji příčetnost, protože proč to zapínat po 100.?

+24

Horizon Zero Dawn

  • PS4 95
Horizon je pro mě jedna z nejlepších her, ke které jsem se za posledních pár let dostal.

Není to nicméně proto, že představuje revoluční herní mechaniky. Ani proto, že má úplně nejlepší příběh či zasazení. Nelze ani říct, že by byl graficky naprosto jinde, než konkurence. Vlastně z herního hlediska nepřináší nic nového. A přesto...

Největší devizou této hry ale je, že všechny aspekty naprosto skvěle kombinuje do vyváženého herního zážitku. Dlouho se mi nestalo, aby vše krásně zapadalo do sebe a já se dokázal ponořit do světa hry tak, že mi opravdu záleželo na tom, co vlastně dělám a jak se budou odehrávat události dál.

Od počátečních momentů mě pohltila atmosféra světa, vykreslení postav a - přestože trošku tuctové - představení antagonisty. Bez nějakého vykrucování můžu směle říct, že si mě hra získala během první hodinky. A netušil jsem, že se vše bude stupňovat ještě výš.

Mohu o sobě prozradit, že se mi morbidně líbí vize, jak by vše mohlo vypadat, kdyby naše civilizace skončila. A Horizon: Zero Dawn mi v tomto ohledu přiděluje dávkou vrchovatou - po světe běhají robotičtí dinosauři, v podzemí jsou schované jakési bunkry, v nichž můžeme nalézt stopy a vzkazy posledních přeživších ze zaniklé civilizace. A světe div se - tuto hodně divokou premisu dokáže hra naprosto graciózně a poutavě vysvětlit. Což je dost možná největším úkazem. Kdybych si měl za každý herní příběh, který nadějnou zápletku nedokáže dotáhnout do konce, useknout prst, musel bych teď hrát hry pouze na Kinectu.

Nicméně, jak již stojí psáno výše, nejsilnější stránkou hry je jakási vyváženost všech herních prvků. Otevřený svět nesklouzává k naprosto fádnímu a generickému mustru her ubisoftu. Souboje jsou zajímavé od začátku do konce. Příběh se nevnucuje, ale příjemně se rozvíjí. Sidequesty jsou rozvážně navržené - a přestože se hra nevyvaruje řady fetch questů a sběratelských aktivit, nenutí vás do nich. Vše pěkně plyne.

Závěrem nelze napsat nic jiného, než jednoznačné doporučení hry - hratelnost je rozmanitá, příběh zajímavý, grafika skvělá, zasazení naprosto unikátní - a celkově se jedná o jednu z nejlepších her této generace.

Pro: unikátní zasazení, skvěle gradovaný příběh, zábavná hratelnost, uvěřitelný herní svět

Proti: časem trošku repetitivní - ale to je u open world her pravidlem

+20

Uncharted 4: A Thief's End

  • PS4 80
Interaktivní filmy s gameplay pasážemi z dílny Naughty Dog mě nikdy moc netankovaly. Nadšení herní komunity jsem přisuzoval kažuálství a nenáročnosti konzolových peasantů. A vlastně dodnes to vidím stejně, jen se změnil jeden malý detail - i ze mě se stal konzolový kažuál. Díky čemuž jsem si padesátý díl unifikované série Uncharted celkem užil.

Čtvrtý díl je úplně stejný jako ten třetí, druhý a první. Gunplay pořád stojí za vyliž, jakmile Nathan někam přijde, tak vše skončí v troskách (archolog my ass) a z nějakého neznámého důvodu musí každá postava neustále hláškovat, asi aby se cílovka (dvanáctiletí hráči a dvanáctileté hráčky) nenudila. A zatímco u her předtím jsem se často nudil a u trojky doslova trpěl, čtyrka mě bavila.

Příběh mi byl úplně jedno. Líbil se mi pomalý rozjezd (Nathan zkoumající kontejner uprostřed New Yorku) a hodně mě chytla ona dobrodružná linka, kde se (opět) odhalovalo tajemství pirátů. A ano, je to přitažený za vlasy a bla bla, ale bylo mi to fuk, já se bavil. Obecně je příběh předvídatelný a místy hloupý, ale je to jedno, svůj účel plní.

Horší byl gunplay, to je vopruz od prvního dílu a nic se nezměnilo. Pocit z akce hodně vylepšil soubojový systém na blízko, který byl možná nejlepší, s jakým jsem se kdy setkal. Víc mě ale bavily skákací pasáže až na jeden detail - neustále "šokující" momenty, kdy se pode mnou ulomí římsa nebo rupne dřevěný most. Kdyby se to nedělo od prvního dílu u každé druhé překážky, možná by to i fungovalo.

Po chvíli mě (opět) začaly rozčilovat postavy - všichni tak děsně správní, za každou cenu morální a otravní, až je to fakt k smíchu (ale jasně, cílovka jsou ty dvanáctileté děti). Nejkomičtější byly bitky s jednou ženou, kdy ji Nathan ani jednou neuhodí a jen se brání, protože mlátit ženy je špatné i ve vyfabulovaném příběhu se zápornou ženskou postavou. Vlastně jsem se divil, že Sully stále kouří doutníky (i když samozřejmě stihne přestat).

U Sullyho ještě bylo komické jak zdatně si vede na všech těch římsách a klenbách. Ale to už bych se nimral v samotné podstatě žánru. který prostě má určitá pravidla. Chválím, že tvůrci úplně vynechali nadpřirozené prvky, což mi v minulých dílech vadilo.

Co mě osobně hodně překvapilo, že stále na mě fungovaly lokace "v džungli". Čekal bych, že jsem se nejprovařenějším herním prostředí už přejedl, ale tady jsem si fakt hodně užíval každý pohled do dáli na panenské kopce, každou říčku a každý potůček. Zoufale mě nebavil Madagaskar, protože lineární akční adventuru jsem nerozehrál proto, abych se v ní toulal open worldem.

Za sebe musím říct, že jsem si hru užil. Bohužel se nacházíme v době, kdy i průměrně zajímavá lineární akce působí osvěžující dojmem a ND se nedá vytknout snaha o dokonalost. Animace jsou parádní, grafika detailní, celá hra odsýpá a i když se chvíli nudíte, za okamžik jste v nové lokaci, která vás třeba bude bavit víc. Level design je parádní (hra vám nic neukazuje, i přesto přesně víte kam máte jít) a ubylo hádanek (ND vědí, že hráči jsou hloupější a línější - tedy i já). Hra se mi přes rok válela doma od kamaráda, ale zahrál jsem si ji až díky PS+ a nelituju.

Pro: grafika, souboje na blízko, prostředí, level design, ubylo hádanek

Proti: děsivě nudný gunplay, předimenzovaný počet enemáků, neustálé rádoby vtipné hláškování, nudně morální postavy

+12 +15 −3

Assassin's Creed III: Liberation

  • PS4 65
Jako jó i né. U této hry je největší utrpením to, že z ní je hrozně cítit, že se jedná o port z Vity a to i v rámci remastered edice. A když to hrajete na PS4 na velké televize, tak to místy trochu zabolí.

Je to hra z AC světa, která má snad suverénně nejhorší videa, místy úplně příšerný dabing, často se stane, že se hra přepíná do cutscény a tak zvláštně to cukne a obecně to působí hrozně low costově, což je ovšem tím, že to je port, chápu, ale, je to prostě hnusnější, než jsem byl u AC zvyklý.

Ovládání a hratelnost je taková zvláštní kombinace, vlastně se mi to hrálo lépe jak AC III, něco si to z něho bere, ale spíš se to víc vrací ke kořenům a zpět k Ezio trilogy. Bylo hrozně fajn měnit identity a hrát třemi různými styly, což hru slušně okoření.

Prostředí je výborné, New Orleans působí kosmopolitně, krásně se na něj kouká, do toho druhá velká oblast v bažinách je také super, ačkoliv po chvíli trochu nudná, ale v kombinaci s městem – super. Atmosféru hra má, příběh je taková tak AC klasika, rodinné drama s překvapivě nepřekvapivým zvratem, nicméně vložka v podobě “citizen E“ je příjemné okořenění příběhu. Celkově mě i chytlo téma otroctví, které se tu výrazně objevuje, ale zároveň mi to nepřišlo jako nějaká otravná agitka (ať už na jakoukoliv stranu), navíc je to zajímavě propojeno s tím, jak jednotlivé národy ovlivňovali toto území.

Fajn jsou tentokrát i side questy, které mi přišly lepší, než jsem u série byl zvyklý, minihra, kdy obhospodařujete zámořskou obchodní flotilu taky pár minut zabaví, navíc je to ideální způsob, jak trochu vydělat (rozhodně zábavnější, než vybírat kapsy a sbírat truhličky).

Jako na pár hodin se jedná o fajn zpestření, asi by bylo nejlepší hru hrát na zařízení, na které byla původně myšlena, jelikož takhle je zbytečně celkový zážitek hodně snížen nekvalitou.

Pro: prostředí, side aktivity, téma, postavy

Proti: voice act, je z toho na první dobrou cítit port

+15

Shadow of the Colossus

  • PS4 40
NUDA, NUDA, NUDA!

Nehrál jsem původní hru v roce 2005, takže na mě nedýchla absolutně žádná nostalgie, ani jsem tedy hru neměl s čím srovnávat po stránce grafické, či hratelnosti. Hru jsem bral prostě jako normální hru na ps4.

Když jsem jel daleko přes pláně k prvnímu colossovi, pracně a zdlouhavě jsem se vyšplhal po skalách a poté svedl dlouhý a poměrně jednotvárný souboj s nepřítelem, tak tehdy jsem ještě netušil, že mě to samé čeká ještě celkem 13krát, akorát dojet k nepřátelům bude trvat ještě dýl, stejně tak jejich poražení, které prostě trvá a trvá a trvá. Samotní nepřátelé však nejsou nijak obtížní, naopak jsou dost obyčejní a jednoduší a hlavní nepřítel tedy netkví v colossovi, ale spíš v příšerné kameře a dost nepřesném ovládání. Vývojáři se snažili odlišit vzhled nepřátel a prostředí, ale suma sumárum, je to pořad to samý.
Dojeď někam (dlouhá, nudná cesta, absolutně prázdným světem, plná zasekávání vašeho koně)
Dostaň se na nepřítele, najdi slabinu a pichni ho tam(tečka) a znovu a znovu.
Korunu tomu všemu dodává souboj s final bossem, což je nuda na druhou, pominu-li, vzhled, u kterého se vývojáři asi moc nenadřeli, prostě vzali obyč colossuse a obskádali ho cihlama, ještě ho natáhli do výšky a kolem zápěstí a ramene dali hořící oheň (což ve výsledku vypadá, jak bába v zástěře, která právě chytla od plotny). Tak to hlavní je, že stížit se vám to snaží jen tím, že to prostě akorát trvá dýl a to všechno, přímo v aréně k němu musíte ještě znova doběhnout, vyšplhat po něm(což je opravdu primitivní, jen to prostě zase trvá) a najednou je 10 minut pryč, pak se zatočí kamera, zazoomuje se hlavnímu hrdinovi na trenky, joystick směřující doleva vyšle nepochopitelně hlavní postavu skokem doprava, desítky metrů, zpátky na zem a vy jste tam, kde jste byli před 10 minutama, a čeká vás ten kýbl nudy znovu.

Neberu, že v roce 2005 se mohlo jednat o veledílo a nejeden pařan na Playstationu 2 nad hrou pořádně pohonil, ale dnes v roce 2020, je tohle prostě málo a nejsem si jistý, jestli tohle je zrovna hra, která si zasloužila remaster.
+9 +15 −6

Nioh

  • PS4 80
Jakožto člověk, co si přímo zamiloval Dark souls hry, jsem neodolal nabídce zahrát si Nioh, jejíž techniky vycházejí právě ze souls her. Po protrápeném dohrání plném nadávek a pocitů euforie je tedy konec. A jaká hra Nioh je?

Pokud hru porovnám s dark souls, Nioh by neobstálo moc dobře. Příběh, který je v dark souls skvělý (a za tím si stojím), zde prakticky není. Nedozvíte se motivy hlavního záporáka, v podstatě jen postupujete kupředi a kydlíte nepřátele. Přesto inspirace japonskými bájemi působí velmi dobře.

Největší problémy jsou zde s bossy. Ty jsou podle mě ještě o něco těžší než v soulovkách. Oproti tomu není problém se k nim dostat. Co se technik týče, nejvíce mi vyhovovalo kopí kvůli velkému dosahu, který eliminuje výhodu protivníků. Kombinoval jsem ho se sekerou, která má prostě strašně cool a zábavné pohyby :) A magie je klasicky velmi zvýhodňující. Škoda, že jsem její výhody objevil až na samotném konci.

Jelikož jsem do hry investoval spoustu času, dovolím si zhodnotit nejvíce a nejméně oblíbené lokality a bose.
Nejlepší lokality: 1. Falling snow. Nádherná zasněžená lokace. Příjemná změna oproti šedi ostatních prostor. 2. Sekighara. Bitevní pole, napínavá akce, spoustu zkratek a zákoutí. 3. The source of evil. Kombinace multiplayeru a neustálého výhledu na budoucího bosse dělá z této lokality jednu z nejzábanějších v celé hře. Občas frustrující, ale stále velmi zábavnou.

A nyní k opačné straně mince, a to nejhorší lokality.
1. První místo je u mě naprosto jasné. Ocean roars again. Neviditelné díry v zemi, vyskakující nepřátelé, pasti... Neskutečně frustrující mapa. Podobné lokality opravdu ze srdce nenávidím a dalo mi dost zabrat zde se hrou neseknout. Ne, děkuji.
2. The samurai form Sawayama. Nekonečné bludiště, otravný backtracking, zdlouhavé, nudné... A tak bych mohl pokračovat bohužel dál a dál.
3. The silver mine Writhes. Tato lokace je doslova otravná. Může vás zde otrávit snad vše. A když se k tomu přidá bug, kdy se jed uvolňuje i po odstranění všech jedových kamenů, opravdu to není žádný med. A ve tři roky staré hře by toto mělo být už dávno odstraněno.

Nyní již k samotným bossům, kteří jsou jedním z hlavních důvodů, proč hru hrát. Zde budu hodnotit jejich obtížnost, míru frustrace, zábavnost, ale taky férovost. Začněme pozitivy.
1. Nejlepší za mě byla obrovská žába 'Giant Toad'. Spoustu různých pohybů, obrovská satisfakce po poražení, a minimum mechanik, se kterými nejde v podstatě nic udělat. Náročnost je však přesto vysoká a férová.
2. Yamata-no-Orochi. Obrovský mnohohlavý had. Boss je správně náročný, ale hlavně poměrně zábavný. Postupně vyřadit všechny hlavy, přičemž dávat pozor na ostatní. Za mě palec nahoru.
3. Hino-Enma. Upírka. První boss, u kterého jsem se doopravdy zapotil. Rychlá, paralyzující, spousta útoků. A po poražení obrovský nával radosti.

A nyní opět k těm nejhorším bossům.
1. Saika Magoichi. Létající frustrace a souboj proti kameře. Taktika je sice jasná, sundat ho ze vzduchu, kamera ale prostestuje. A když se vám to nepovede, pravděpodobně ihned umřete. Tohle se mi nezdálo úplně fér.
2. A hned následující boss po létajícím samurajovi je další létající samurai s dalšími téměř nevyblokovatelnými pohyby. Opět pouhá frustrace a místo satisfkace přicházi spíše úleva, že už se s ním nikdy nejspíše nepotkám.
3. Poslední bosse, kterého zmíním, zde nemám proto, že by byl vyloženě špatný, to ne. Jen jsem ho prostě nesnášel. Je to Nue. Elektrický tygr, který vás zasypává blesky, neustále a neustále. A navíc ho potkáváte nejednou. Jeho techniky jsou náročné, což nevadí, ale potkávat ho třikrát opravdu nebylo potřeba.

Jsem rád, že jsem nakonec hru porazil, a jako mlátička to nebyla špatná volba. Hra má sice svoje rezervy, většinou je ale level design poměrně chytrý a zajímavý a hra dokáže odměnit. Chtělo by to jen trochu větší variabilitu nepřátel a přátelštější kameru, a hodnocení by mohlo být klidně vyšší.

Pro: Japonský nádech, náročnost, hudba

Proti: Souboje s kamerou, menší nápaditost obyčejných nepřátel

+16

Batman: Arkham Knight

  • PS4 85
Navazující komentář k @Ria Kon (komentář)

Když jsem začala se sérií Arkham, nechápala sem, co na tom všichni vidí. Solidní zábavné hry, ale jinak? Arkham Knight byl onen díl, který pro mne tuto otázku zodpověděl a rozjel v mém srdci vlak s názvem "Batfamily".

Už při prvním načtení mne do gauče zarazil neuvěřitelný boost grafiky. Nová generace sérii opravdu sedla a vedle dechberoucích detailů sme se konečně dočkali přirozeně vypadajících vedlejších postav. Ne každý totiž musí vypadat, jako nabouchaný pouliční rváč ;)

Hratelnost se rozšířila o batmobil aka "batank". Nevinné zpestření, které svým agresivním a nuceným zakomponováním do hlavní části hry zničilo pro spoustu hráčů celý zážitek. Přitom jsou jednotlivé souboje zábavné, jen je jich prostě tolik, že vám velmi brzy začnou lézt na nervy.
O poznání lepším vylepšením byly jemné úpravy v plachtění, kde se satisfakce z volného pohybu konečně vyrovnala pocitu, který jsem tak dobře znala ze Spider-Mana. Dalším pozitivem je vylepšení vedlejších úkolů, které jsou opravdu zajímavé (jen škoda, že přišly ve formě DLC) a široký roster známých postav, za které si buď přímo zahrajeme, nebo se alespoň objeví (není lepší pocit než plynulé přepínání mezi postavami při duetové rvačce).

Ale to nejdůležitější... Rocksteady konečně pořádně zamakalo na příběhu a dalo mu pro tentokráte prim. Neřešíme tu jen problémy Bruce Wayna, ale celé jeho netopýří rodinky. Prostě rodinné drama jak se patří. Ano, pokud jste fanoušky komiksů, pak je jasné, že máte příběh prokouknutý prakticky od půli hry. Ale to scénáristům jen těžko vyčítat. Musím říct, že ve mne hra často budila těžké pocity a trhala mi srdce. Dokonce sem se setkala s momenty, kdy jsem s otevřenou pusou nevěřícně kroutila hlavou se slovy "Bruci, to snad ne...". Což byl zvláštní a ojedinělý zážitek, jelikož jsem se v danou chvíli odtrhla od ztotožnění s hlavní postavou, a přesto to nebylo na škodu hratelnosti.

Jeden neduh však vývojářům na triku zůstal, a to uzamčení konečné (a sakra důležité) cutscény za 100% dokončením hry. To byla podpásovka, kterou asi čekal jen málo kdo.

Každopádně Batman: Arkham Knight si u mne vysloužil své čestné místo na stejné laťtce jako milovaný Spidey od Insomniac Games.

Pro: průkopník superhrdinských AAA her, combat systém, stealth, gadgety, otevřené město, další hratelné postavy, příběh a vztahy postav, vedlejší úkoly (DLC), extra režimy mimo kampaň, nový avšak věrný grafický kabátek

Proti: konec uzamčen za 100% dokončení hry, přehnané a nucené užívání batmobilu, Riddlerovi trofeje

+19

Batman: Arkham City

  • PS4 75
Navazující komentář k @Ria Kon (komentář).

Batman: Arkham City udělalo spoustu věcí lépe než svůj předchůdce.

Místo pohybu po malém blázinci jsme nyní mohli plachtit mezi věžemi a střechami celé čtvrtě. Což byla ona poslední kapka v hratelnosti, se kterou Arkham Asylum krapet pokulhávalo. Hráči tak dostali obrovskou svobodu a do hry se konečně mohly zakomponovat i vedlejší úkoly. Ne, že by se jednalo o nějaké skvělé mise, ale často hráčům dodávali zajímavé lore z DC univerza.
Přibyly také nové hratelné postavy - Catwoman v základní hře a Robin (Tim Drake) v dodatečném obsahu. Nejen, že šlo o skvělé zpestření, ale se tím prolomilo vakuum prvního titulu, který dnes už v porovnání působí dosti klaustrofobicky se svým úzkým zaměřením pouze na Bruce.
Bohužel přidáním druhé hratelné postavy Rocksteady naprosto nezvládlo dávkování příběhu, který během hraní ztrácí tempo. Několikrát sem se přistihla s otázkami na jazyce; "Počkat, co že se to děje? Co mám udělat? Proč? Kdy se tohle odehrává? Skočili sme teď v čase?". Je to velká škoda, protože po zpětném poslepování střípků jsem vlastně zjistila, že Arkham City má výrazně lepší příběh. Jen to tak prostě nepůsobí.

Opravdu mne mrzelo, že mi tento neduh nedovolil přidat na hodnocení u pokračování, které je jinak po všech dalších stránkách lepší. Spolu s tím se začala lehce vytrácet moje představa o "legendárním předchůdci" PS4 Spider-Mana, ale ještě mě čekal poslední díl série...

Pro: průkopník superhrdinských AAA her, combat systém, stealth, gadgety, otevřené město, další hratelné postavy, extra režimy mimo kampaň

Proti: špatně dávkovaný příběh, Riddlerovi trofeje, slabší modely vedlejších postav

+12 +13 −1

Batman: Arkham Asylum

  • PS4 75
Když sem se po dohrání Spider-Mana prodírala různými fóry, nedalo se přehlédnout neustálé porovnávání a odkazování na Arkham sérii. Rozhodla sem se tedy prozkoumat ony kořeny superhrdinských AAA her v remasterované edici.

Batman: Arkham Asylum nastavilo působivý temný art design a postavilo hru na jedné jediné premise - budete se skutečně cítit jako Batman. O podobný kumšt se již pokoušel nespočet her, ale Rocksteady bylo první studio, které dokázalo svým počinem hráče natolik oslnit. Se svým elegantním a jednoduchým soubojovým systémem, který zároveň nabízel správnou míru výzvy, mne první Batman neskutečně bavil. Každý má v oblibě trochu jinou verzi temného rytíře Gothamu, proto bylo příjemné během postupu volit různé přístupy - ať už jste kosili nepřátele neslyšně z hlubin temnot, nebo je umlčeli neporovnatelnou převahou v bojovém umění. Bohužel sem se po celou dobu nezbavila pocitu, že hraji hru. Což kladu za vinu převážně vcelku mdlému příběhu, který je tak nějak splácaný, aby bylo mezi bitkami nějaké to pojivo.

Přesto šlo o dostatečně příjemný zážitek, abych se s očekáváním vrhla na další díl série...

Pro: průkopník superhrdinských AAA her, combat systém, stealth, gadgety, extra režimy mimo kampaň

Proti: průměrný příběh, Riddlerovi trofeje, slabší modely vedlejších postav

+16

God of War

  • PS4 90
Rozhodně nejsem fanouškem původní série God of War. Zkusil jsem třetí díl a přestože se mi hlavní hrdina i prostředí zamlouvalo, hra mi absolutně nesedla svojí hratelností. Ale God of War 2018, to je naprostá pecka.

Příběh hry v jádru vypadá jednoduše, ale obsahuje mnohá tajemství a pomalu je odkrývat je velmi zábavné. A příběhové zakončení bude patřit mezi mé nejoblíbenější, zvlášť ona návštěva v Kratově chalupě na úplném konci hry dává naději na zajímavé pokračování. Každopádně nejlepší částí příběhu je vztah Krata se synem, který je výborně napsaný a zahraný.

God of War je převážně akční hra s RPG prvky, takže většinu herní náplně jsou souboje. A jsou výborné. Na jednu stranu si soubojový systém hráč rychle osahá a naučí, na druhou stranu hra nedá hráči nic zadarmo a hlavně ze začátku je umírání časté. Malou výtku mám ke zkušenostním bodům, které hráč za zabíjení a plnění úkolů dostává. Je jich až moc a na konci hry mi jich zbylo tolik, že bych jimi mohl vytunit půlku severského panteonu. Nicméně jejich pomocí si hráč odemyká schopnosti a souboje tak začnou být ještě zábavnější a brutálnější. To, že mě souboje bavily až do konce hry je jasná výhra.

Protože se jedná o open world, je další důležitou položkou objevování a prozkoumávání nově dostupných míst. Opět se jedná o velice povedenou složku hry, každé místo má svou historii a prozkoumávat staré rozvaliny i různé světy je radost. Jen je trošku škoda, že se často opakují nepřátelé, od půlky hry žádné překvapení.

Na cestě Krata se synem samozřejmě narazíme na pár NPC, které se jim nesnaží hned rozbít huby (přinejmenším). Velmi povedený je samozřejmě záporák Baldur (ok, ten se hubu snaží rozbít), ale ze všeho nejlepší jsou trpaslíci. Všude vlezou (doslova, jak to sakra dělají?). Oba dva jsou vtipně napsaní a dodávají trochu mírného humoru v jinak docela vážné hře.

Grafika je totální pecka, tady není co dodat. To samé dabing, hudba a zvuky.

Těžko se hledají nějaké větší zápory, jde opravdu jen o pár drobností popsaných výše. Dokonce ani collectibles nejsou tak otravné jako v jiných hrách, i Ódinovi havrani se dají lehce objevit.

God of War je výborné dobrodružství se skvělou hratelností a kvalitně napsaným příběhem a případný druhý díl rozhodně nevynechám. Zajímavě otevřených dvířek je dostatek.

Pro: Hratelnost, příběh, souboje, svět, grafika, dabing, charismatické NPC

Proti: Drobnosti - zbytečně moc zkušenostních bodů, malá variabilita nepřátel

+34

Assassin's Creed III

  • PS4 70
Herní výzva 2020 - Reálná virtualita

Z různých útržků na těch internetech, jsem nabyl dojmu, že tento díl se povětšinou řadí mezi ty nejhorší ze série AC. Samozřejmě je vždy lepší si udělat vlastní obrázek, navíc ambice je taková, že bych se rád prokousal celou sérií. Hned na úvod vyplynu, že tento díl je rozhodně nejslabší z prvních 5 dílů (dalším jsem nehrál), nicméně i tak obsahuje nemalé množství příjemných věcí.

Začnu tedy tím kladným. Hra má výborné prostředí. Ano, Amerika v době války o nezávislost má neskutečné kouzlo, výborně tu je propojeno přírodní prostředí s tím městským. Ubisoftu se opět povedlo výborně zpracovat historická města, ale tentokrát jsme se poprvé i víc vydali na venkov. Jen tak se procházet a kochat se, i tak se dá pár hodin ve hře strávit.

Další velké plus si u mě získal příběh, který má několik zajímavých plot twistů a celou dobu mě držel v napětí a bavil mě. Já patřím navíc ke skupině lidí, pro které je Desmondova linka příjemným doplňkem a i ta tu je velmi zajímavá a silná. Důležitou roli tu opět hrají skutečné historické postavy, dozvíme se něco málo z historie, ale především nasajeme atmosféru. Tohle vše doplňuje vynikající hudba, které jsem si tentokrát všímal víc, než mám u AC ve zvyku.

Neméně povedené jsou námořní bitvy, které sice oplývají velmi jednoduchým systém, ale po projetí všech námořních misí jsem měl pocit, že bych si ještě nějakou tu hodinku na moři zablbnul, tohle byl určitě velký posun pro celou sérii. Ostatní vedlejší věci jsou na tom o něco hůře (některé více, jiné méně), ale docela obecně se dá říct, že se jedná o takovou tu zbytečnou vatu, která místy až otravuji. Ačkoliv to samozřejmě nemusíte absolvovat, tak mám pocit, že Ubi v tomhle případě svůj svět až zbytečně přeplňuje jednoduchým plevem. Například osadnické mise jsou fajn a určitě by bylo dobré se více zaměřit na takové akce, než sbírání všech možných píč... pírek.

To jsem se postupně dostal k negativům, první je teda velká vata. Jako nezlobte se na mě, ale koho baví roznášet dopisy? To vůbec nemá žádnou herní přidanou hodnotu. Posílání asasínů na nějaké mise je už taky takový přežitek, který se nikam neposunul a vlastně je to úplně zbytečná činnost. Ale dobře, aspoň ty lodní bitvy tu máme a pár lehce nadprůměrných vedlejšáků. Navíc tu máme snad nejslabšího hlavního představitele, nicméně tentokrát to dost vyvažují záporáci.

Ovšem to nejhorší na celé hře je její ovládání. Jeho primitivnost je dovedena snad k úplné dokonalosti, kdy po většinu času stačí držet dvě tlačítka a tak proběhnete vším, v soubojích se naučíte protiútok a máte zcela jednotvárný gameplay. Dobře, souboje si několika věcmi můžete zpestřit, ale samotné prolézání města, které mě vždy na sérii bavilo, šplhání, skákání, běhání po střechách, je hrozná nuda a místy vás dokonce bude frustrovat, protože zde není moc možností pro vaší šikovnost.

Obtížnost je díky tomu velmi jednoduchá (ostatně jako u celé série), nicméně doporučují se vždy snažit dělat nepovinné úkoly, které na obtížnost docela přidávají a hra se tak stane aspoň nějakou výzvou.
Poslední povzdechnutí pronesu jen nad tím, že stealth je v sérii snad již definitivně zabit. Všude jsou hordy nepřátel, nějaké rozumné stealth akce zde nečekejte, většinou to člověka skoro až frustruje a pobít nějakých 20 stráží je otázka menšího času. Opravdu mám pocit, že stealthu zde bylo snad 3x méně než u předchozích dílů, kde to vždy šlo nějak udělat.

Ano, hra je zatím (do třetího dílu) tím nejslabším, co AC nabídla, nicméně mám pořád pocit, že mi i přesto nabídla poměrně příjemný herní zážitek, zprostředkovaný především krásným prostředím a zajímavým příběhem, minimálně jako milovník historie (ať už je zde sebevíc pokroucená) jsem si zasazení užíval.

Pro: příběh, zpracování historického prostředí, námořní bitvy, soundtrack

Proti: ovládání, kupa vatových úkolů, (ne)stealth

+26

Uncharted 2: Among Thieves

  • PS4 80
A je to čím dál lepší! Uncharted 2: Among Thieves se opět posunulo o kousek výš. Snad to tak bude pokračovat do dalších dílů. :D Grafika je sakra vylepšená, přibylo i pár “druhů“ nepřátel. I přesto tomu dávám malé mínus. Když každou přestřelku potkáte minimálně jednoho stejného muže, vypadá to blbě. :/

Je to promakanější, příběh opět skvělý, který navazuje na jedničku.

Naughty Dog to opět dokázali a vytvořili další zdařený díl Uncharted.

Pro: Grafika, skvělý příběh, hratelnost, hudba

Proti: Občasná kamera (ale nic hrozného), občas nelogické či nereálné jevy

+13