Poslední komentáře

Herní výzva 2021 - Minihraní

Yakuza je výborná série, která klade důraz na velmi dramatický příběh plný převratů a akce. Zároveň na soubojový systém alá beat them all, ulítlé side questy plné humoru a mraky, mraky vedlejších aktivit a miniher. Původně jsem chtěl hru zařadit do kategorie „Remaster“ v rámci letošní herní výzvy, ale úplně ukázkovému případu 4. kategorie na HC, to udělat nemohu.

Hra vás zaujme velmi promyšleným příběhem, kde se objevuje velké množství postav a jejich orientace v nich může být místy lehce složitá, což je možná umocněno samotnými japonskými jmény. Je zde plno příběhových obratů, napětí, emocí a hlavně akce. Vlastně je to takový japonský blockbuster, ale funguje skvěle, mě si hra udržela v plné pozornosti po celou dobu a absolutně mi vyhovovalo roztříštěné tempo, kdy jsem šel pár hodin po příběhu, pak si to zpestřil několik ulítlými side questy a do toho se zabil třeba na 2 hodiny na baseballu a nakonec si dal něco velkého k večeři.

Na téhle série je hrozně zajímavé, jak funguje samotná mapa a svět. Svým způsobem vypadá jako Potěmkinova vesnice, kdy interakce zdaleka nedosahuje kvalit těch největších RPG, ale zároveň město působí hrozně živě, v podstatě na každém kroku se něco děje a něco můžete dělat, zažít, někoho zmlátit, něco vidět či se někde najíst. Tvůrci maximálně využili místo, které měli a poměrně dost malou mapu naplnili contentem až k prasknutí. Tudíž jsem se opravdu dokázal vcítit do toho, že ve městě skutečně jsem a užívám si jeho (ne)pohostinnost.

Samotné souboje jsou velmi zábavné, ze začátku se budete učit, vychytávat, vylepšovat ve stromu schopností a na konci se z vás stane tank a mistr bojových umění. Je to takový paradox, že z první bossem jsem měl zdaleka největší problémy a závěrečnou sekvenci boss fightů jsem dal s prstem v nose. Ale nemohu říct, že by mě souboják v průběhu hraní přestal bavit, je zde plno animací, které vám každý souboj zpestří, proto doporučuji v každém souboji zkoušet nové cesty a možnosti.

Největší sílu hry vidím v tom, jak se na jednu stranu snaží o velmi vážný, dramatický a emocionální hlavní příběh, ale na druhou stranu jde až na hranu absolutní parodie a humoru v rámci vedlejších příběhů. To je něco, co mi naprosto vyhovuje. Nicméně místy mi přišlo, že se způsob, jakým jsou psané vedlejší questy, začíná objevovat i v rámci hlavního příběhu, ale byla to jen tako mžikovka, že s finálním výsledkem jsem spokojen. Ale je pravda, že těch plot twistů na konci už bylo trochu moc a chvíli jsem se obával, jestli neskončím v nějaké smyčce…

Teď to, proč jsem tuto hru zařadil právě do 4. kategorie „Minihraní“. Tahle hra je totiž ukázkový příklad pro tuto kategorie. Máte tady obrovské množství různých miniher, vedlejších aktivit, ale i minipříběhů. Můžete hrát golf, baseball, řídit „developerský“ projekt, řídit kabaret, hrát staré SEGA hry, fotit modelky, jít na karaoke, hrát mahjong a spoustu dalších japonských her. A nebo se jen kochat tím, jaká je japonská a asijská kuchyně či objevovat nové značky Whisky (mě osobně tohle dovedlo k tomu, že si chci jednu ze hry pořídit). Určitě jsem na spoustu aktivit zapomněl, jen jsem chtěl nastínit, že tu je desítky a desítky hodin, kdy se můžete věnovat i hrám v samotné hře, prostě si užít minihrání!

Ještě bych dodal, že samotné minihry jsou velmi dobře zpracované, v podstatě se nenarazil na žádnou, která by mě vůbec nebavila a spousta z nich jsou i velkou výzvu, aby se je hráč pořádně naučil. Nejvíc nervů proteklo právě v minihrách. Ostatně si zkuste takový Street Fighter na těžší obtížnost nebo golf či baseball na nejtěžší obtížnost. Či vůbec pochopit pravidla Mahjongu, přeji spoustu vynervovaných hodin.

Celkově hodnotím Yakuzu Kiwami 2 jako lepší než Kiwami 1, ale zároveň pořád o chloupeček slabší oproti 0, což je způsobeno díky hlavnímu příběhu, který byl v 0 přeci jen epičtější a… lepší.

Nejočekávanější hra za poslední… hodně dlouhou dobu. Hype byl tak neskutečný, že snad bylo jasné, že tohle nemůže nikdy vyjít tak, aby bylo všechno hezky sluníčkové, na metacritic 90%+ od recenzentů i hráčů a spokojenost na všech stranách. Tady to je názorný příklad toho, když si firma, tvůrci, whatever ukousne příliš velký kus chleba a ještě si nedá dost času na to, ho pořádně rozžvýkat.

Já osobně jsem byl docela nahypovaný. Jakože, zase tolik tohle neprožívám, hru jsem schopný hrát rok po vydání, i když se na ní těším a vím, že je bezproblémová, ale v tomhle případě jsem si koupil speciální edici, sošku a hru zapnul (na moje poměry hodně brzo) již asi 14 dní po vydání. Jsem velký fanoušek Witcher 3, dodnes je to pro mě hra, která přesně definuje to, co mám na hrách rád, tak jsem se prostě nedokázal ubránit a spadl jsem do toho s davem.

První setkání s hrou nebylo vůbec špatné, nadšení s krásně vypadající světa, plno zajímavých postav a hlavně pořádný nástřel v podobě hlavního příběhu. Na druhou stranu to nebyla ani úplná výhra v loterii, neboť se začali vyskytovat první technické problémy.

Já se přiznám, že mě osobně technické problémy u her nějak zvlášť nevzrušují, je pravda, že CP77 jich má spíš více než méně, ale zase bych neřekl, že to je úplná tragédie. Občas se nestihnout vykreslit dveře a vy tak i přes zavřené dveře projdete do místnosti. Občas vám přiletí motorka, projde vámi postava, někdo se někde sekne a něco zůstane vyset ve vzduchu. To je hold problém valné většiny megalomanských her. Na druhou stranu jsem nezaznamenal žádné rozbité questy, nic, co by mi bránilo v průchodu hrou. Jo, jen každé 2-3 hodiny hra spadne, ale nenačítá se nějak extra dlouho, takže dobrý.

Víc mě zklamalo, že hra je nedodělaná v rámci samotného světa. Tady prostě je hrozně cítit, že questy nejsou dodělané, že chybí pořádnější větvení, vždyť i samotný konec se v podstatě ovlivňuje až… na konci. Vaše činy nemají extra valné dopady, prostředí nereaguje tak silně, jak bylo prezentováno (nebo jsem si to vysnil?), chybí víc náhodných setkání a naopak je tu zbytečně moc copy paste úkolů, bez nějakého výraznějšího příběhu, zajímavosti, originality, takže zhruba třetina hry je dělání něčeho poměrně bezduchého, jestli vás chytne souboják, tak to není takový problém, ale já prostě čekal trochu víc.

Prostě bylo useknuto a vypreparováno něco, co byl z velmi dobré, megalomanské hry, udělalo něco, legendárního. Já to v tom cítil a takhle po doběhnutí titulků jsem si to ještě víc uvědomil. Ono vyplnit mapu rádoby questy v podobě koupi aut… Jasný, poznáte to, ale na první pohled si řeknete, wow, tady je mraky věcí co dělat, to bude příběhu, zážitků, originálních questů… no, pak trochu vystřízlivíte.

Na druhou stranu svět, jak vypadá, jak je navrženo město, jaký z něj mám pocit, to je paráda. Hlavní příběhová linka je skvěle napsaná, zajímavá a vlastně až k pořádnému zamyšlení. Stejně tak jsou skvělé hlavnější side questy, prostě ty rozvětvenější, škoda, že jich tam není víc. Občas máte skutečně pocit, že ve městě žijete a hra místy dokáže skutečně hodně vtáhnout. Postavy výborné, skvěle zahrané (nadabované), výborná hudba a velmi zábavný gameplay, který je zpočátku poměrně výzvou, ale jakmile si najdete svůj styl, tak se z vás pomalu začne stávat legenda Night City.

Jestli si budu chtít ještě trochu kopnout a vlastně proč ne, tak se vyjádřím k chování AI nepřátel. Jakože polici, všude jsem viděl, jak se hráči pohoršují nad tím, jak funguje. Já se přiznám, že nebýt pár aut, tak si vůbec nevšimnu, že ve hře nějaká policie je. Jednou mě honila, to trvalo tak 3 sekundy, než mě ztratili z dohledu a pak… vlastně nic. To bych ještě přehlédl s mávnutím ruky, ale i samotné chování nepřátel je, no řekněme, velmi hloupé až naivní. Většinu tužších soupeřů můžete vyřešit tím, že si skočíte na střechu či vlezete za nějaký vzdálenější roh a prostě je vystřílíte. V kontrastu s tím, že vás většinou sundají na dvě rány se pak zdá, že obtížnost byla nastavena jen na vašem těle, které nic nevydrží, ale samotní nepřátelé nejsou vůbec žádná výzva. Takže ani v tomhle směru hra rozhodně nepůsobí jako nějaký „pokrok“.

Můj komentář se zdá jako text plný hatu a velké nespokojenosti, ale to vše plyne hlavně z nenaplněných očekávání, kdy jsem čekal, že dostanu hru, která se zase na roky zapíše jako můj svatý grál a jen tak něco jí nepřekoná, to se bohužel nestalo. Hra mě vlastně po valnou většinu času dost bavila, na PS4 Pro běžela velmi obstojně, ale prostě jsem čekal víc. Tohle měl být kasovní trhák, na který budou všichni pět ódy, ať už přehnaně nebo po právu, ale to se prostě nestalo, tohle je prostě (menší či větší) zklamání… ale pořád je to dost dobrá hra.