Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

No Man's Sky

  • PS4 70
Koukám, že NMS to tady projíždí na plné čáře, jenže mě bavilo a baví dodnes, tak se ho pokusím, ikdyž třeba marně trochu ospravedlnit. Jasně, vývojáři nám slibovali hory doly a nakonec jsme dostali doslova jen hory a doly, nic víc. Velká zlodějna! Jenže pak přišlo několik obřích patchů a hra výrazně ožila.

Samozřejmě hodně záleží na tom co si od NMS slibujete. Já osobně si chtěl hrát svůj vesmírný survival, postavit si dům, zasadit strom, koupit si raketoplán... a bylo mi úplně jedno, že drtivá většina hráčů mezitím pospíchá objevit, jak že ten střed vesmíru vlastně vypadá.

Uběhla padesátka hodin a já měl neustále spoustu práce kolem svého vesmírného střediska. Navážet exotický materiál z okolních planet, rozšiřovat kvartýr, vydělávat pěstováním rostlin, zkoumat nové technologie a tak nějak si na té malebné planetce dělat život zase o něco snadnější.

Né však každému může tento styl hraní sedět, proto tu s posledním patchem máme i plnohodnotný příběh, který nabízí cestu po stopách tajemné civilizace. Pokud se dokážete v té absolutní volnosti nějak sami zabavit a hra vás nemusí nutně vodit za ručičku a říkat co zrovna máte dělat abyste se nenudili, máte vyhráno. Pokud né, asi to nebude úplně hra pro vás. Co se mě týká, tak jste už asi pochopili, že já si na svém pískovišti spokojeně stavím svůj hrad a tak nějak neřeším co se děje okolo. A možná proto jsem spokojený.

Na závěr jsem tu chtěl také pochválit vývojáře za to, že to nezabalili a o hru se neustále starají, ale asi to neudělám. Oni nám to vlastně byli tak trochu dlužni...

Pro: Volnost, stavba bází, solidní množství dopravních prostředků, stylová grafika

Proti: Stále chybí slibovaný multiplayer

+23

Detroit: Become Human

  • PS4 95
Ok, tak po odohraní hry som mal opäť pocit, že som prešiel úžasnú hru. Každý jeden charakter v hre má svoju určitú charizmu a zaujímavý príbeh. Až na niekoľko detailov, pri ktorých som sa pozastavil išlo o neskutočne prepracovaný príbeh s neskutočnými možnosťami výberu. Graficky je hra na naozaj špičkovej úrovni a vyzerá to tak, že PlayStation 4 dosiahol svoj vrchol. Čo by som na hre prijal? Možnosť ešte jednej hrateľnej postavy - pokojne aj za človeka. Tak isto o trošku prepracovanejší koniec, hoci aj tie konce ktoré sú v hre sú skvelé.

Pro: grafika, príbeh, atmosféra, možnosť voľby

Proti: kratšia hrateľná doba, alebo možnosť hrať za ešte jednu postavu

+23 +24 −1

Uncharted 4: A Thief's End

  • PS4 90
Než jsem se vůbec stal vlastníkem svého prvního PSka – PS4 Pro, měl jsem sérii Uncharted za takové hloupé akční béčko s lepší grafikou a odsýpající hratelností. Něco ve stylu Michaela Baye. První minuty prvního dílu mě však překvapily i na současnou dobu sympatickými dobře napsanými postavami a skvělými a cut-scénami s poměrně inteligentním humorem. Rovněž i dávkování akce a exploračních části jsem nečekal. Příběh po všechny tři díly byl béčkový a akce přehnaná, ale hrálo se to skvěle, postavy přirostly k srdci a každým dílem se to dostávalo kvalitativně nahoru po všech stránkách.

Nový Uncharted 4 se z této rovnice lehce vymyká.

Pořád se v něm děje pár nesmyslných věcí od těch drobných (hořící svíce na místech opuštěných stovky let) až po ty nepochopitelné (opravdu v dnešní době satelitů další neobjevené město?). Ale jsou stlačeny na lehce odpustitelné minimum.

Pořád jde o akční řež, ale díky mnohem funkčnějšímu stealthu to místy začne připomínat The Last of Us. Sám jsem měl více nepřátel zabitých tiše, než zbraní, až mi ta akce někdy skoro chyběla. Ale když už se člověk pustí do přestřelky, kterých může být ve výsledku méně, při troše šikovnosti je pak výsledná scéna vražedným baletem. Kvalita tu v tomto vysoce převyšuje kvantitu. Výstřely ze spousty zbraní během přebíhání mezi kryty střídají bitky nablízko, na které může elegantně navázat adrenalinové prosvištění vzduchem nad hlubokým útesem na laně, jen aby Nathan celý krvavý kolotoč zakončit přitlučením nepřítele ze vzduchu do země.

Toto upozadění dvou složek je pro mě osobně ku prospěchu. Hra se i díky následujícím aspektům stává mnohem více vážnější a dospělejší. Spolu s větším důrazem na explorační část se pak přesouvá z šuplíku „akční řež“ spíše do boxíku „intenzivní příběhově/akční adventura“. Herní rozmanitost rozšiřuje především hák s lanem nebo jeep v kombinaci s většími otevřenějšími oblastmi.

Za tuto transformaci se ovšem zasloužil především mnohem větší důraz na postavy, příběh a prozkoumávání. Díky místy nepopsatelné grafice, která se k mému překvapení objevuje na konzoli místo PC (jen technologie nestačí, hlavně um s němi pracovat), jsou hráči rozhovory v cut-scénách i in-game servírovány v oči přecházejících audiovizuálních kvalitách. Ponoření do světa je tak pohlcující, že už hráč vnímá jen obsah.

Stejná nepopsatelnost se dá použít i o detailech světa. Jsou naprosto všude. Kamkoliv se podíváte, vidíte stovky různých unikátních objektů. Téměř každá podlaha je složena z různě poškozených prken, stěny neopakovatelně probourány, půda složena z hlíny, bahna, vody, větví… Všude je prostě něco. Poprvé mám pocit, že si nepřipadám jako ve hře stvořené v editoru z předpřipravených opakujících se assetů, ale jako v reálném světě. Určité scenérie jsou pak v tomto ohledu doslova šílené, jak negenericky vypadají.
Pokud si toto dopřáváte na 4K TV s HDR a PS4 Pro, připravte se na neustálé postávání a kochání se. Jedná se o zatím nejlépe udělanou HDR, se kterou jsem se setkal.

Grafika je tu ale pouze nástroj k realizaci příběhu a vykreslení postav. A že tento aspekt od posledně ušel značnou vzdálenost. Nebavíme se tu sice o až filozofickém The Las of Us, ale už jsme na hony vzdáleni pouhé honbě za pokladem. Jako by měli Naughty Dog talent na příběhy, kde dobré charaktery dělají špatná rozhodnutí. Téměř žádná postava tu není zcela plochá, každý má své motivace a rozhodnutí nejsou vždy černobílá. I v samotném objevování historie při pátrání po pokladu je dost věcí k zamyšlení.

A právě takové momenty, kdy se hráč zastaví a přemýšlí, zda má tahle a tamta situace vlastně vůbec nějaké dobré východisko, zda on sám by to zvládl lépe nebo by zvolil jiné menší zlo, člověka rozvíjí a obohacuje o vlastní poznání. To je aspekt, který posunuje obyčejnou zábavu výrazně výše. Hráči by si takových her měli vážit, protože jich je poskvrnu.

Že jde o skvělou hru, jsem si začal uvědomovat mimo jiné u situací, kdy hra nabourá vlastní gameplay pravidla. Drobné odchylky od stereotypního hraní. Po rozhovoru s Elenou, jehož závěr je znepokojivě otevřený, vás hra nechá nasednout do auta a jet. Vy máte ale hlavu plnou myšlenek na předchozí konverzaci a co znamená pro budoucnost vztahu. Jakoby to hra věděla, ztlumí veškeré zvuky a nechá vás ujíždět liduprázdnou krajinou jen za zvuků poklidně znepokojivé hudby. Nebo když hra Nathanovu nepozornost při rozhovoru hodí na vás tím, že musíte sami zvolit (špatnou) odpověď.

Že jde však o zcela výjimečnou hru, jsem si uvědomil především na konci. Prozření, že nejsilnější pocity ve vás nevyvolá skvělá akční pasáž, ale otevření fotoalba s momentkami důležitých milníků následujících let. Otevření skříně vypouštějící vzpomínky sahajícím až do prvního dílu. Společně s celým originálním závěrem střídají příjemné mrazení emoční výkyvy ze vzpomínek, které se svou intenzitou téměř vyrovnají těm vlastním reálným. Mix pocitů z událostí, které jste virtuálně prožili a všechny ty špatná i dobrá rozhodnutí, kterými jste byli svědky a vedli přesně do tohoto bodu, na který jste tak pyšní.

Děkuji Naughty Dog za možnost prožít příběh Nathana a všech okolo.

Pro: překvapivě příběh; postavy a vztahy mezi nimi; dechberoucí grafika a animace

Proti: stále občasné nelogičnosti; občas se věci dějí jen, aby se příběh posunul; extrémní zjednodušení soubojů na blízko (ve trojce skvělé)

+23

Uncharted 4: A Thief's End

  • PS4 80
Série Uncharted byla vždy tím, co jsem konzolistům záviděl. Když jsem si tedy nakonec PlayStation pořídil, s rozehráním Uncharted jsem nezahálel. To, že se nakonec spíše dostalo mírné zklamání (holt vysoká očekávání provázená skvělými ohlasy) je na jiný příběh. Nic to neměnilo ale na tom, že jsem se na zakončení příběhu Nathana Draeka těšil.
Prvně, Uncharted je třeba vnímat jako blockbuster se vším tím spojený, a ve čtvrtém dílu se na tom nic nemění. To ale není urážka. Ne každá hra musi hráče nutit přemýšlet po nocích nad smyslem života.
Druhak, Uncharted 4: Thief's End je nejlepší díl série.

Od třetího dílu ušly technologie pořádný kus cesty a čtvrtý díl nám tohle ukazuje ve vší parádě. Na herní svět je radost pohledět, ať už prozkoumávate starou katedrálu ve Skotsku nebo provozujete rekreační lezení po skalách někde v tropech. K tomu si přičtěte i skvěle vypadající efekty při adrenalinových pasážích, kdy vše vybuchuje a padá (i když se většinou jedná o naskriptované sekvence) a máte před sebou titul, který se vizuálně řadí mezi dnešní špičku.

Velkým kladem pro mě byl Samuel Drake, postava z Nathanovi minulosti. Konečně zajímavý sidekick na cesty (ano, přiznávám se, Elenu jsem si nikdy moc neoblíbil), a jedna z nejlepších postav v Uncharted universu (dle mého skromného názoru).

Příběh rychle odsýpá, pozadí ohledně pirátské kolonie je dostatečně zajímavé k tomu, abyste chtěli vědět co se kdysi ve skutečnosti stalo, během všech těch přestřelek a lezení po všem možném není čas na oddych, překvapení se taktéž dočkáme... ve zkratce řečeno, Naughty Dogs určitě neodvedli špatnou práci.
Ve čtvrtém díle se kruh uzavřel. Nathan a Sam dokončili to, co jejich matka začala, vypořádali se s jejich bývalým parťákem... Škoda jen, že to nepůsobí až tak osudově jak by si tvůrci přáli. Problém vidím v tom, že o ničem z tohohle ale během tří předešlých dílů nebyla ani zmínka.

Nathan je nadále super člověk, pro kterého by bylo zdolání nějaké osmitisícovky jen malé rozcvičení.
A vyvraždění malé armády pro něj taky nebude žádný problém. Totálně to nabourává reálnost světa, ale člověk se to naučí přecházet.

Hratelnost se od minule nijak zvlášť nezměnila. Příjemným zpestřením je jízda džípem v iluzi otevřeného světa, a lano, díky němuž se někdy budete cítit jak Tarzan. Nakonec je tu ještě stealth, který je nyní mnohem více v popředí.

Uncharted 4 mě chytlo a neopustilo. A byť se hra nezařadí do mého žebříčku nejlepších her, nebudu popírat, že jsem se skvěle bavil. Člověk si někdy tu akční přímočarou jízdu velmi rád užije.



+23

Red Dead Redemption 2

  • PS4 100
Co o této hře říct ? Možná že jsem dohrál nespočet her a žádná mě nezasáhla jako tato. Možná to že nostalgicky miluji hru Max Payne 2 a považoval jsem ji roky za mou nejoblíbenější. A možná to že po dohrání této hry jsem jí udělil v mém žebříčku her první místo. O této hře bych mohl mluvit celý den a neřekl bych vše, ale zkusím to tak nějak shrnout.

Ve hře se vžijeme do kůže Arthura Morgana, pravé ruky Dutche van der Lindeho. I když si můžeme vybrat jestli jestli se budeme chovat jako hovado nebo dobrák, tak stejně má Arthur určitý charakter, který se projevuje hlavně při hlavních misích, kde nemáme moc šancí na nějaké rozhodování. Ze začátku byla cesta k tomuto hrdinovi pro mě spíš trnitá, protože sem k němu moc sympatií nechoval což se, ale postupem času změnilo a bavilo mě Arthurův příběh sledovat, a dost jsem si ho oblíbil. Celkově na internetu jsem vysledoval názory různých lidí a někteří si stěžovali na utahanost příběhu a Arthura. Ano ze začátku je hra taková utahaná, ale to se postupem příběhu změní a věřte že jak příběh správně vygraduje tak se od ně nebudete moci odtrhnout a rozhodně vám nebude Arthur lhostejný. S Arthurem se taky pojí jeho parťáci v gangu a celkově správa tábora. Když si procházíte tábor gangu tak je tam spousty interakce což mě rozhodně potěšilo a krásně to dodalo na atmosféře celé hry. Můžete s členy gangu hrát různé minihry jako domino, poker, five fingers atd... Pokud by jste chtěli být krom hlavních misí gangu nějak užiteční můžete přispívat penězi a vylepšovat tábor. A pokud chcete přiložit ruku k dílu, můžete lovit a následně nosit ulovenou zvěř ke kuchaři nebo třeba jen sekat dřevo a nosit vodu.

Lidé na Arthura nereagují jen v táboře, ale i v městech a divočině. Myslím že o téhle stránce hry toho bylo řečeno opravdu spousty a kdybych měl opakovat co již bylo řečeno o detailnosti tak by to lidi už nejspíš ani nepřekvapilo. Co mě nejvíc z téhle stránky hry potěšilo bylo že Arthurovi rostou vousy a vlasy. Další skvělá věc se týká taky oblečení, které se opotřebovává a když spadnete třeba do do bláta, je opravdu od bláta a nebo když si přehodíte mrtvé zvíře přes rameno tak košile nebo kabát bude opravdu na tom místě od krve. Co se týče krajiny je opravdu radost ji prozkoumávat. Najdete zde opravdu spousty míst. Od nádherných pastvin a prérií až po hluboké lesy nebo bažiny. Snad u žádné jiné hry se mi nestalo že bych si jen tak cválal na koni a kochal se dokonalou a nádhernou krajinou. Západ slunce nad pastvinami plných bůvolů je opravdu něco.

Co se týče zbraní je jich opravdu spousta. Od revolverů, pistolí, opakovaček a různých pušek až po luk a nebo třeba tomahawk. Zbraně si můžete vylepšovat a tím popohnat různé atributy zbraní a nebo je třeba vyčistit a pořádně si je prohlédnout. Takže si každý určitě najde svého oblíbence.

Koně slouží jako hlavní nástroj přepravy ve hře, ale super je že snima máte opravdu vztah, že jim můžete různě upravit hřívu nebo sedlo atd... Můžete si je dokonce pojmenovat. Ve hře je několik typů koní a každý typ je v něčem jiný. Jeden je rychlejší a druhý má zase lepší výdrž. Pohyby koní působí přirozeně a je potřeba na ně dávat pozor i váš kůň se může zranit nebo zemřít a rozhodně to není pěkný pohled.

Co víc říct ? Za mě nejlepší hra co jsem měl tu čest hrát. Děkuji ti Rockstare. Ještě jsem u žádné hry nezažil takové emoce jak tady. Smích, slzy, napětí, radost, smutek, strach, nepříjemnost, radost a hlavně takovou zábavu jsem nezažil u her roky. Povinnost pro každého hráče. Za mě nejlepší hra co jsem měl tu čest hrát.

Pro: Vše co bylo výše řečeno.

Proti: Nic, za mě nejlepší hra.

+23 +25 −2

Nioh

  • PS4 90
Nioh je docela blbá hra.

Ať už svým příběhem, který je navzdory zábavnosti absolutní sračka, ve které se bez dobré znalosti japonské historie nikdo rád rochnit nebude, nebo svou hudbou, která je sama o sobě vcelku fajná, ale určité skladby jsou příšerně nadpoužívány, nebo svým level designem, který je v konceptu dobře vymyšlen (tahle mise bude lineárním tunelem s pár odbočkami k bossovi, támhleta mise bude kulatým otevřeným prostorem s bossem uprostřed, v tuté misi bude třeba pročišťovat vzduch od jedu, v támdlencté se zase budou místnosti vertikálně inverzovat), avšak provedení je v praxi prostě s jednou dvěmi vyjímkami děsně nudné, nebo svou samotnou herní náplní, která z drtivé většiny vlastně sestává z repetice těch samých lokalit, ve kterých je třeba rozsekat ty samé enemáky, ideálně i dokonce za stejného počasí, jen aby člověk mohl nahonit expy a love a pak s trochou štěstí do další hlavní mise šel se zase lepší výbavou a případně i novým skillem.

Nioh je vlastně docela blbá hra, ale vono to vlastně moc nevadí, protože hratelnost je vždycky naprosto výborná, ňóch ňóch ňóch. ( ͡° ͜ʖ ͡°)

Bez prdele, tady se všechno točí kolem soubojů, a ty jsou zkrátka jedny z nejlibovějších, jaké jsem jaktěživ zažil v jakékoliv hře, a danou libovost si navíc drží mimořádně konzistentně. Vyložený rage jsem na sobě dokumentoval snad jen čtyřikrát za celou hru, což je při 70h herní době rozhodně brutální kompliment. Ve všech ostatních případech jsem byl pokaždé okamžitě schopen identifikovat vlastní chyby a následně razit pokusit se je eliminovat. Otázka férovosti a nemilosrdné obtížnosti mne plynule vede k nevyhnutelnému srovnání se Soulsy, tak tedy - Nioh je mnohem obtížnější z hlediska trestání hráče i za chyby ryze miniskulní, zároveň mi ale příjde mnohonásobně férovější, tedy když hraju dobře a chybám se vyhýbám, v podstatě si ze všech jokajů a jiných joudů dělám svoje byčyzz. Na vyjímky potvrzující toto pravidlo bych rozhodně přišel, ale bylo by jich věru nebývale málo. Raz za čas si designéři střihli nějakou tu lacinou šitku, občas se mnou vyjebal enemy lock, ale většinově jsem to vždycky byl vskutku já, kdo byl v řádu setin moc pomalý, nebo jen ve zmatku mačkal blbé čudlíky. Oproti Soulsům a jejich četných problémech s kamerou, enemáky se spešl zbraněmi, které uměly hitovat i skrze zdi, aspol. naprosto nepopiratelné nebe a rozladěné gitáry.

Takže ták, mohu směle doporučit všem se zdravou špetkou masochistických tendencí. Je to vlastně jen jeden kurva dlouhej grind, ale hraje se naprosto přepychově.

69 hodin
Lvl 124
Dohrány všechny hlavní a vedlejší mise (krom potitulkových 3,14čovin) a jedna tvajlajtka jen tak na košt
120 chcípnutí cca


EDIT po dohrání na jeden zátah: Po měsících tréninku obšlehnutých speedrunových stratek jsem posledního volna konečně úspěšně pokořil Nioh, který mi původně při prvním hraní zabral přes 70 hodin, od začátku do konce na posezení za tři hoďky a půl. A to prosím pěkně bez jakýchkoliv extrémních zkratek, které by přeskakovali celé úrovně, nebo za využití gličových rozbíječů, ale jen skrze absolutní ignorování veškerého nepovinného obsahu a uplatnění těch nejefektivnějších bojových technik. Tento poměr jsem doposud u žádné jiné hry nezažil, ale co je důležitější, je to po x letech první hra, se kterou jsem byl schopen strávit tolik soustavného času, a narozdíl od jiných her, které jsem nějakým způsobem spýdranil (ať už pseudo nebo legitimně), se mi Nioh vlastně ani trochu nezprotivil. Je tedy nasnadě říci, že se ze hry stala upřímná srdcovka, a nemám sebemenších pochyb, že stejně jako ostatní své srdcovky si ji budu dlouhá léta pravidelně každoročně opakovat. Pravděpodobně hned několikrát.

Pro: Navýsost vymazlená hratelnost; v konceptu slušně rozdílné designy úrovní hlavních misí; perfektní optimalizace, v čele s železně stabilními 60fps a ultrarychlými loadingy

Proti: Překouřený množství lootu; té repetice v rámci vedlejšáků je fakt nezdravě moc; v praxi je ten level design fakt meh; příběh, ač zábavný, je fakt hrozná břečka; za misi v polopotopeném doku bych někomu depiloval obočí

+23 +24 −1

Detroit: Become Human

  • PS4 80
Díla, pod kterými je podepsán David Cage měla vždy dost nedostatků, často nepřehlédnutelných. Vcelku povedené Heavy Rain následovalo vcelku nepovedené Beyond. Důvodů něco očekávat i od Detroit: Become Human jsem tak vskutku neměl mnoho.

První, čeho si každý všimne je skvělá grafika. Všechny novější hry od Quantic Dream se jí můžou pyšnit a tahle není výjimkou. Ať už se jedná o postavy, prostředí nebo i chování deště a sněhu na různých površích. Vše je na špičkové úrovni, už možná jenom proto, že jednotlivé kapitoly se odehrávají v poměrně uzavřeném prostředí, což ale vůbec nevadí. Hudba i dabing se také nemají za co stydět a jako celek má, minimálně audiovizuálně, tenhle interaktivní film na ty nejlepší zástupce průmyslu.

A právě ona interaktivita se pro mě stala největším překvapením. Rozhodnutí mají až překvapivě propracované následky. Ve většině her poznáte klíčová rozhodnutí ihned, ale Detroit je často maskuje a jejich dopad pocítíte až o značný čas později. Zároveň si jimi odemykáte (či zamykáte) celé příběhové větve. Je velice nepravděpodobné, že byste měly dva naprosto stejné průchody.

Z trojice hlavních postav jednoznačně vyčnívá android-detektiv Connor, kterému lze opravdu slušně formovat osobnost. Navíc propletení jeho osudu s Markusovým a jejich možné vyústění je provedeno na jedničku. Kara tahá za kratší konec už jenom proto, že její story po větší část hry působí až moc odděleně od ostatních. Námět a svět jako takový není nijak originální, ale vůbec by mi nevadilo si v něm znova něco zahrát, protože na mě působil, v rámci možností, uvěřitelně

Hratelností se nic zajímavého nekoná. Celá hra je v zásadě hromada QTE. Nejsou tak otravné jako v Heavy Rain, nicméně třeba pohybové ovládání Dualshocku má k dokonalosti zatraceně daleko. Diagram událostí je vynikající a užitečný nápad, takže si můžete prohlédnout svou cestu, včetně těch které jste minuly a zkusit je otevřít v dalším playtrough. Jediný vyložený problém jsem měl s kamerou v chodících částech. Celá hra používá jakési pseudo statické pohledy a nejednou až kazí atmosféru některých scén. Stejně tak zajímavost jednotlivých kapitol silně kolísá, kdy některé jsou skvělé, zatímco jiné vyloženě nudné. Tím, že jsou ale docela krátké (málokdy překročí 30 minut) se i ty horší dají přežít.

Většina důležitých scén je vyvedena na jedničku a celkově všechny cut-scény už působí hodně profesionálně a ukazují, jak dalekou cestu od Fahrenheitu studio ušlo. Pořád se dá hodně záležitostí vytknout, ale bezpochyby se zatím jedná o nejambicióznější „utvoř si svůj příběh“ hru.
+23

Resident Evil 2

  • PS4 95
Série Resident Evil mě jako hráče minula mílovými kroky. O sérii mám všeobecný přehled, Resident Evil 4 a Resident Evil Code: Veronica se honosí v mé kolekci her na PlayStation 2, avšak nenašel jsem odvahu nějakou z již jmenovaných her rozehrát. Avšak s příchodem mé milované přítelkyně, která mě naučila hororové hry hrát, přesněji jsem s ní dohrál Silent Hill: Downpour a rozehrál Silent Hill: Homecoming, který jsem následně prohodil oknem, tak jsem již měl chutě se do Residenta pustit. S příchodem sedmého dílu série jsem byl však opět odstrašen, a tak jsem se rozhodl, že jako moje první hra z této série bude remake druhého dílu. A řekl bych, že jsem si jako nováček nemohl lépe vybrat.

Resident Evil 2 je rozhodně atmosférická hra. Hra, která vás dokáže vyděsit pouhými zvuky a na jumpscary se tu moc nevsází. Není totiž nic horšího, než když si pokojně jdete koridorem a najednou odnikud uslyšíte řvát lickera, větší paniku si v životě nedokážete představit. A co teprve, když se do hry připojí Mr. X se svojí koženou fedorou. Dupot jeho nohou, když kráčí okolo místnosti, kde jste a vy se jenom modlíte, že vás neslyšel a nejde si pro vás mi zní v uších doteď. Ono obecně Mr. X je dle mého hlavním představitelem strachu v této hře, je to totiž záporák, který vás v určitých momentech hry pronásleduje kamkoliv jdete a nejde nijak zabít, tedy na konci dostanete do rukou bazuku a budete ho moct nechat vyletět do povětří. Minimálně třikrát mi málem zavinil zástavu srdce. Do konce života budu mít vypálené v paměti, jak jsem kráčel chodbou s tím, že jsem ho nikde neslyšel a zmetek se zničehonic proboural přes zeď. V ten moment jsem zastavil hru, došel se psem ven, došel na nákup a přesto, když jsem opět zasedl k televizi, byl jsem ještě lehce vyklepaný…

Hra se ovládá skvěle. I přesto, že jsem hrál na gamepadu mi ovládání přišlo zapamatovatelné a pohodlné. Avšak marně jsem hledal přítomnost nějakého uskakovacího manévru, jelikož nespočet krát se mi stalo, že jsem se v úzkých chodbách snažil vyhnout zombíkům, ale vždy mě zvládli chytit. Nebo, když jsem střílel na monstrum, které se na mě vrhalo, já přestal mířit a snažil utéct z dosahu monstra, ale i přesto mi monstrum zvládlo zasadit úder. Líbí se mi ale možnost "craftění", kdy můžete nalézat léčivé bylinky (zelené, modré, červené), které můžete posléze různě míchat. To samé platí i pro náboje, když naleznete střelný prach (normální, žlutý a velký), tak si můžete vytvářet náboje do zbraní a opět nastávají dilemata pokud je lepší vycraftit si náboje do pistole nebo počkat, než naleznete žlutý střelný prach, aby jste si mohli udělat náboje do brokovnice.

Nábojů je nedostatek, takže šetřete, šetřete, šetřete, nebo se z toho zblázníte! Ale já vím, že je to marný, je to marný, je to marný… Já jsem jednu část hry vyžil s deseti náboji do pistole, jedním nábojem do brokovnici a nožem, který se každým úderem do zombíka mohl rozbít. Teprve, když jsem měl nějaké náboje, tak jsem se opět cítil sebevědomě, abych nakonec skončil tak, že jsem se objevil v místnosti se zombie psem a vyplýtval všechny náboje na něm. Občas je prostě lepší utíkat a střílet jen v případě nouze.

Líbí se mi způsob inventáře, který vás omezuje a vy jste nuceni se rozhodovat, pokud je lepší si vzít radši léčivé bylinky nebo bojový nůž. Nebo pokud se vám vyplatí zničit jeden předmět, abyste si mohli vzít úkolový předmět, který potřebujete. Taktéž s následným příchodem Mr. X jsem byl nucen si plánovat cestu k úkolovým předmětům, či hádankám, tak, abych se mu co nejvíce vyhnul a popřípadě, jakou cestu bych vybral, abych mu utekl. Pokud by mě nachytal v knihovně, mohl bych utéct touto chodbou, avšak tou radši ne, tam jsou dva lickeři... A i přesto, že si vše naplánujete Mr. X vás překvapí a vy musíte improvizovat. Mr. X mě snad bude pronásledovat v nočních můrách do konce života.

Střílení v této hře mě hrozně baví. Obzvláště, když už máte nějaký ty náboje do brokovnice a můžete si dovolit jeden náboj vyplýtvat přímo do zombíkovy hlavy, která se hned rozprskne. Avšak s pistolí je takový rozprsk hlavy náhodný, někdy stačí jedna kulka, jindy musím vystřílet deset nábojů, ale vždy, když se tak stane, tak si připadám jako Rambo, který má však v kalhotách naděláno. Jindy na mě ze stropu vyskočili lickeři a pomalu se ke mně plížili, já však okamžitě vzal granát, kterým jsem je hned vykouřil. Taktéž zombíci dokáží hodně vydržet a když padnou k zemi neznamená to hned, že jsou doopravdy mrtvý. Pokaždé, když někde vidím zombíka s dlouhými vlasy někde posedávat, tak mu hned uštědřím kulku do hlavy a jak jsou hned čilý, parchanti!

Remake Residenta Evila 2 je rozhodně dokonalou hrou, která mě bavila od začátku do konce. Neustálý pocit nebezpečí a paranoii zde skrze atmosféru a zvuky funguje skvěle. Líbí se mi, že jsem se dokázal cítit jako největší posera, ale zároveň v některých momentech i jako největší Rambo. I přesto, že jsem měl několik zástav srdce a v noci jsem probudil pár sousedů, tak mi přirostla k mému již napůl fungujícímu srdci a rozhodně se k ní s radostí vrátím! Rozhodně si myslím, že je Resident Evil 2 Remake dobrým startem pro nováčky, jelikož jsem jedním z nich a tuhle hru doopravdy miluji. Teď by Konami mohlo konečně udělat remake nějakého Silent Hillu, jelikož Capcom jim aktuálně nakopává prdel...

Pro: Hratelnost | střílení z brokovnice | atmosféra | grafika | znovuhratelnost | nutnost neustálého rozhodování

Proti: Nemůžete uskakovat, pouze utíkat | délka, první run mi trval necelých 10 hodin, ale to zase na druhou stranu vynahrazuje znovuhratelnost za druhou postavu

+23

Uncharted 4: A Thief's End

  • PS4 90
Série Uncharted zraje s každým novým dílem jako víno. Drží se svých osvědčených postupů, které jen opatrně rozvíjí a s technickým pokrokem piluje. Nepřináší žádné zásadní změny nebo novinky, takže se znalci série budou cítit jako doma. Autoři sází na jistotu a zbytečně neriskují. Nakonec, proč měnit něco, co stále dobře funguje. Stačí si pohlídat očekávanou kvalitu a několik drobných vylepšení a hit je na světě,

I přesto, že jde ve čtvtém díle stále o to samé, působí svěžím dojmem. Hra opět překonává sama sebe a nastavuje tentokrát laťku oproti předchozím dílům dost vysoko. Grafika je úžasná, lokace jsou neskutečně detailní, až jsem se přistihnul, že jsem se hodně krát zastavoval, abych se trochu pokochal, protože jsem si říkal, že přeci takhle úžasnou scénu jen tak neproběhnu. Hra má totiž jako obvykle rychlý spád a mnoha skvělými místy Nathan jen tak proběhne, projede, proletí nebo propluje a než se stihne trochu rozkoukat, už musí dostávat sebe nebo druhé z nějakého průšvihu.

Příběh je tentokrát vyspělejší a přišel mi smysluplnější, než v předchozích díle. Opět zabrousíme do minulosti Nathana, abychom se dozvěděli další novinky z jeho osobního života a dojde i na nějaké ty emotivnější scény. Celá hra je filmovější, zajímavější a taky zábavnější.

Přibylo několik drobných novinek, které přináší oživení hratelnosti. Nathan dostal do své běžné výbavy lano, se kterým se umí zhoupnout na jinak nedostupná místa nebo se po něm vyšplhá. Dále se jeho vybavení rozrostlo o skobu, díky které je lezení po stěnách náročnější, vyžaduje trochu načasování, ale dosáhne tak na vzdálenější záchyty. S Nathanem se budete klouzat po střechách, setkáte se s vybuchujícími pastmi, využijete naviják u jeepu a mnoho dalších zpestření, co potěší. Pochopitelně nechybí ani již zažité prvky typické pro sérii jako klasické vysazování parťáka, zvedání těžkých dveří, padající žebříky, ztrouchnivělé mosty a samozřejmě sympaťák Nathan, pro kterého neexistuje situace, kterou by nezvládnul s humorem a hláškováním.

Novinkou je i poprvé integrovaný multiplayer, který jsem ale nezkoušel a nedokážu ho tedy posoudit. Přijde mi ale zcela zbytečný pro tuhle typickou single player záležitost. Kdyby autoři investovali energii raději do většího počtu akčních scén, ve kterých umí udělat tak úžasný wow efekt, udělali by líp.

Ve srovnání s třemi předchozími díly každopádně ušla čtyřka opravdu velký kus cesty a netrpělivě budu vyhlížet pátý díl v nové generaci konzolí, pokud se k němu vývojáři z Naughty Dog rozhodnou.

Pro: spousta drobných a příjemných novinek v hratelnosti, úžasná grafika, zajímavější příběh, opět o něco filmovější, lepší a propracovanější než předchozí díly

Proti: Závěr neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne.

+23

Detroit: Become Human

  • PS4 90
Když jsem poprvé tuto hru dohrála, lehce mne zamrzelo, že má poměrně krátkou hrací dobu. Jelikož jsem ale nedosáhla "nejlepšího" možného konce, rozhodla jsem se, že se ke hře jednou vrátím. Byl to právě druhý průchod, který mi otevřel oči.

Svět Detroitu je propracovaným dílem, které trefně vsadilo na svůj grafický kabátek. I na standartní PS4 a FHD TV je hra pastvou pro oči - podobně jako je tomu u další exkulzivity Horizon: Zero Dawn (tato generace konzolí je pro mě érou pórů, nemůžu si pomoct :D). Všechny modely obličejů byly naskenovány dle skutečných předloh, což přidává nejen na realistickém zobrazení, ale hlavně na filmovosti celého zážitku.

Hratelnost je typická pro tento žánr - quick-time eventy, kam se podíváte. Co mě od předchozích titulů tohoto studia potěšilo je, že krapet ubrali na zběsilosti kombinací. Vše zvládnete s oběmi dlaněmi na svém místě. Žádné vypomáhání levé ruky na pravé straně a obráceně není potřeba (narozdíl od Heavy Rain či Beyond: Two Souls). Přesto se nemusíte bát, že by byl váš průchod bezchybný. Spoustu věcí přehlédnete, neobjevíte, nestihnete, nebo jednoduše zazmatkujete, když nečekaně vypukne boj.

Celkem v této hře hrajete za tři postavy - dvě unikátní Connora a Markuse a jednu tuctovku, Karu.
Connor je vyslán jako nejmodernější androidí detektiv, aby vystřelil množící se případy, ve kterých byli zapleteni právě androidi.
Markus se naproti tomu stará o starého bohatého muže, který si jej nechal speciálně upravit dle svých představ a požadavků, což ho činní atypickým modelem s mnoha privilegii.
Kara nám naopak ukáže druhou stranu budoucnosti, kdy každý má svého osobního asistenta. Její místo v rodině obnáší všechny každodenní domácí práce, starání se o malou holčičku a být svědkem i terčem domácího násilí, aniž by mohla něco namítnout.
Hráč má tedy komplexní náhled na celou problematiku, který doplňují i lidské vedlejší postavy, které umí také zazářil, když se jim dostane prostor (a to jak pozitivně, tak negativně). Úkolem této hry je nejen odvyprávět dramatický příběh, ale také dovést hráče k filozofickému zamyšlení nad otázkou "Co je to lidskost?". Nejednou si ji totiž při svých rozhodnutích budete pokládat, společně s otázkou "Co bych udalal(a), kdybych byl(a) na druhé straně barikády?".

Když už jsme u hratelnosti a rozhodováním, musím vypíchnout jeden netradiční moment, který mne silně zasáhl, jakožto dlouholetého hráče role-playingových her. Jde o situaci, kdy se dvě z vašich hratelných postav potkají. Namísto toho, aby hra převzala kontolu nad onou druhou postavou, za kterou právě nehrajete, zobrazí se vám výběr dialogu pro obě. Jste tak v plné kontrole buď nad konečným východiskem, kterého chcete docílit, či nad role-plaingem svých postav s nejistým vyvrcholením situace - a to je dle mého ještě zajímavější a více emocionálně vtahující. Rovnou se přiznám, že bylo pár momentů, kdy jsem brečela :)

Byť se to na první pohled nezdá, hra má obrovskou znovuhratelnost. Hra totiž umožňuje hráči nahlédnout do diagramu rozhodnutí a scénářů, kde se šedivá políčka postupně odkrývají dle hráčových aktuálních i historických rozhodnutí. Tím podporuje vaši zvědavost po dosposud neodhaleném obsahu. I po dvou velmi rozdílných projití mám stále víc jak půlku variací neotevřenou a s chutí si dám v budoucnu ještě "evil playthrough" a snad už konečně zjistím, co je to sakra RA9?!

Pro: příběh, skutečná rozhodnutí s alternativním gameplayem, scany tváří, motion capture i doplňkové animace, celková grafika a design, fylozofická myšlenka, uvěřitelné postavy, diagram vývoje příběhu - znavuhratelnost

Proti: kratší herní doba na jeden průchod

+23

Heavy Rain

  • PS4 100
Táto hra bola prvou, pre ktorú som si raz chcela kúpiť playstation. Nakoniec to bola až ps 4 ale to čakanie za to stálo. Príbeh hry a vizuálne spracovanie bolo jednoducho skvelé. Hra obsahovala postavy, s ktorými som dokázala súcitiť a poháňať ich vpred. Dokonca sa pri nejakej tej nespravodlivosti aj rozčúliť. A tá hudba. Dokázala som sedieť a len jej načúvať. Hre som dala 100% aj keď ma niekedy potrápilo ovládanie ale to by som ako veľké mínus nedávala. Určite odporúčam každému kto má tento typ hry rád.

Pro: Príbeh, hudba, atmosféra

Proti: Niekedy trochu kostrbaté ovládanie

+23 +24 −1

Journey

  • PS4 90
Představte si nádhernou poetickou němou etudu s tak krásným, minimalistickým vizuálem, že byste si mohli nechat zarámovat každý frame jako obraz a pyšně byste si ho nechali vyvěsit doma. Tak taková je hra Journey.

Journey je spíše umělecké dílo než hra. Všechny lokace jsou nádherné, mají úžasnou atmosféru, které také hodně napomáhá neméně dokonalá hudba. Příběh je vyprávěn pouze obrazem, tedy vy si musíte domyslet, co se vlastně stalo a děje, avšak ne všechno vám hra prozradí. Kouzlo Journey tkví v neznámu, a hlavně v jednoduchosti.

Journey je poetická odysea, která je jednoduchá, řekl bych až prostá, ale přitom je v nitru opravdu silná a krásná hra, která byla dělána s láskou. Více takových prosím!
+23

Mirror's Edge Catalyst

  • PS4 80
Když jsem loni po mnoha letech pokusů konečně dohrál první Mirror's Edge, zalíbil se mi nakonec natolik, že jsem si koupil i Mirror's Edge Catalyst. Catalyst je takovou modernější verzí prvního dílu, v něčem lepší, v něčem horší.

Vzhledem k tomu, že se druhý díl (no, druhý díl...jedná se spíše o restart série) odehrává v otevřeném světě, nepůsobí příběh a hra celkově tak intenzivně jako to bylo v prvním díle. Tam na sebe mise navazovaly přímo a čím více byl hráč u konce, tím větší jízda to byla. Tady si hráč musí pro misi zaběhnout třeba přes půl města, cestou si může klidně splnit jeden vedlejší příběh, posbírat pár součástek a zaběhnout jeden dash (závod na čas). Osobně mi to nevadilo, parkur je i v Catalyst velmi povedený a město není tak velké, aby začalo být pobíhání po něm úmorné.

Co hodně potěší je úplné vynechání toho nejhoršího z prvního dílu - střelby. Místo střílení tak Faith používá pěsti, kopy a chvaty. Je to sice změna k lepšímu, ale i tak jsem se do praní pouštěl, jen když mě k tomu hra donutila (naštěstí to není tak často). Nicméně je soubojový systém docela jednoduchý a stačí se naučit jen pár triků.

Příběh hry je fajn. Opět není nějak světoborný, ale tak nějak funguje. I tak mi přijde, že tento povedený svět má větší potenciál. Například neuspokojivý mi přišel konec hry, poslední mise byla sice povedená, ale chybělo mi tam výraznější vyvrcholení, takhle to působí až moc otevřeně. Takový konec zničehonic.

Co se týče charakterů, Faith je mi dost sympatická (nj, mám slabost pro asijská děvčata) a i pár vedlejších postav je fajn, například Plastic (ten hlásek <3 :D ) nebo Dogen. Ale ne všechny jsou povedené, třeba Icarus mě dost štval.

Ve hře jsou samozřejmě tuny různých aktivit, mnoho z nich je na čas a to je něco pro mé nervy. Některé jsou tak těžké, že jde doslova o setiny a chce to více než trochu cviku. Hodnotím to ale pozitivně, zrovna u této hry je výzva vcelku žádoucí.

Graficky vypadá hra stále skvěle, každé prostředí je unikátní a hudba hrající na pozadí je stejně jako v prvním díle famózní.

Celkově jsem si hraní Mirror's Edge Catalyst užil, vlastně úplně stejně jako první díl. Oba díly jsou trochu rozdílné, oba mají ale něco do sebe.

Pro: Parkur a pocit z něj, grafika, hudba, město, Faith, je to zábava

Proti: Neuspokojivý konec, příběh mohl být daleko lepší

+23

Metro Exodus

  • PS4 85
Metro mne zaujalo už od začátku. Popravdě k předchozím dílům jsem se moc neměl, ale po dohrání exodu jsem se k nim odhodlal. Exodus má zajímavý příběh, u mě záleží vždy na příběhu a metro patří k jedním dobrým zážitkům a k tomu i správa zbraní je velmi zajímavě zpracovaný a funguje velmi dobře. Jen co mi přišlo trochu frustrující je, že hlavní postava nikdy nepromluví a místy to působí až komicky, když vám někdo zadá “běž a premluv toho a toho a vy tam přijdete mlčky zahajíte rozhovory končící jo dobře máš pravdu uděláme to takhle”. Jinak velmi dobře zpracována hra a člověk se nenudí. Jen asi jsem si vybral špatnou platformu, jelikož jsem to hrál na ps4 tak proste fps na gamepadu mi nejdou, ale to je spíše osobní záležitost.

Pro: Crafting zbraní, příběh, hudba, postapo krajina

Proti: Mlčenlivá hlavní postava, míření na gamepadu (osobní názor)

+23

Days Gone

  • PS4 85
Úvod do deja
V koži motorkára a lovca odmien Deacona sa budeme snažiť prežiť v americkom Oregone, ktorý je tak ako zvyšok sveta zasiahnutý pandémiou ktorý ľudí mení na zombie.

Plusy hry
➤Deacon a Boozer: dvojica motorkárov ktorý hráča sprevádzajú celou hrou. Postupné sledovanie Deacona, ako sa z lovca odmien stáva vodca a zjednotiteľ komunity je veľmi zaujímavé. Postupne som si ho obľúbil a fandil som mu nech najde svoju stratenú ženu a tak dalej. No a potom tu je Boozer, ktorý v hre nemá zrovna vždy šťastie. Každopádne nám táto dvojica celú hru prináša značnu dávku humoru, takže sa nedá si ich neobľúbiť.
➤ale aj iné postavy: v hre určite vynikne aj pár vedlajších postáv. Za mňa hlavne Rikky a Skizzo no a samozrejme aj Sarah. Ale každá postava má v sebe niečo trošku viac, taký svoj príbeh ktorý niekedy stojí zato.
➤svet a prostredie v ňom: Oregon je v Days Gone vykreslený veľmi pekne a je v ňom plno lokalít na preskúmavanie z ktorých každá je niečim originálna. Taktiež počasie tu funguje skvelo, či už dážd alebo sneh (veľmi sa mi páčilo že ked snežilo a vy ste niekoho zabili tak jeho telo bolo o chvíľu pekne pokryté snehom). Niekedy mi jazda po Oregone pripadala ako jazda po Slovenských lesoch, akurát tu som zatiaľ nezaznamenal toľko freakerov :)
➤príbeh: niekomu sa môže zdať nudný, príliš dlhý a neoriginálny. Ale ja nemôžem povedať nič zlé, aj ked ma hladanie Sarah niekedy štvalo tak musím uznať že príbeh v Days Gone šiel pomalými ale istými krokmi.
➤vedlajšie aktivity: v hre ich je plno a je tu naozaj čo robiť. Väčšinu času len čistíte tábory alebo hniezda, zabíjate určené ciele a poprípade zabíjate hordy. Tieto aktivity majú možno rovnaký princíp ale v konečnom dôsledku je to vždy originál.
➤motorka: ked som hru zapol prvýkrát a zažil prvú jazdu na motorke tak som ju absolútne nevedel ovládať a hned som si povedal že toto hra pre mňa asi nebude. Ale ked sa to človek naučí tak je to neskutočná zábava premávať sa po zničenej krajine na motorke.

Mínusy hry
➤zhánanie paliva: neskutočne otravná vec v ktorejkoľvek časti hry. Rozumiem že to dáva zmyseľ ale niekedy to bolo fakt otravné. A pokiaľ tankujete mimo tábora tak na vás popri tom zautočí pár freakerov a máte o zábavu postarané.
➤koniec: úplný koniec mi prišiel strašne zosekaný a proste divný. Celý útok na pevnosť milície mi prišiel príliš jednoduchý. Obrovský plus ale prišiel ked sa po istých udalostiach objavil Boozer, to ma veľmi potešilo.
➤bugy: narazil som hlavne na grafické ktoré sa opakovali dosť často a bug spojený s vysielačkou kedy sa hovor sám ukončil a následne zapol.


!! Záverečné zhrnutie !!
Days Gone som kúpil hned pri vydaní a to dokonca Steelbook edíciu. A musím sa priznať že som bol mierne sklamaný pretože som hru po asi hodine vypol s tým že ma nebavila. Znovu som ju spustil po pár mesiacoch pretože som nevedel čo hrať a musím povedať že to bolo skvelé rozhodnutie. Hra ma chytila a už nepustila do samého konca. Skvelý príbeh a úžasné postavy menom Deacon a Boozer, ktorým som fandil po celú hru. Oregon je nadizajnovaný skvelo a niekedy by ste ani nepovedali že je koniec sveta. Freakery do tohto sveta zapadli veľmi dobre, hlavne ked ste pri menšej prechádzke narazili na obrovkú hordu. A práve boje s hordami boli neskutočne napínave a akčné. Horšie to na mojej strane ale bolo s ovládaním. Na začiatku som si myslel že hru znovu nedohrám. Nešlo mi ako strieľanie, tak jazdenie na motorke. No časom sa to človek začne učiť a ide to krásne. Motorka bola super doplnok na jazdenie, len zhánanie paliva bolo občas otravné. Zaznamenal som aj pár bugov ale nič vážne. Takže Days Gone môžem určite doporučiť pretože sa podľa mňa jedná o veľmi podarenú exkluzivitu pre PSko. Herná doba je veľmi dlhá takže si užijete plno zábavy.

HODNOTENIE: 85/100%

Pro: Deacon a Boozer, príbeh, freakery

Proti: bugy

+23

Firewatch

  • PS4 90
Naprosto skvělý minimalistický walking simulátor, který mě fascinoval s každým novým dnem víc a víc. Na první pohled může působit stroze nebo lacině, přitom je vypilovaný do posledního detailu, bez sebemenšího zaváhání. Příbeh nejspíš ocení pouze dospělejší publikum, kteří už si v životě něčím prošli nebo ví, jaké to je. Všichni nadáváme na podřadné úkoly ve hrách typu “dojdi a přines”, ale tady mi ani nedocházelo, že plním tak prosté úkoly, jak dobře a přirozeně do příběhu zapadaly. Špičkový dialogy se skvělými postavami a namluvením, kde každá věta má smysl. Zajímavé neobvyklé prostředí, zpracování i atmosféra. No naposledy jsem se takhle bavil u Life is Strange, co vám budu vyprávět. O to víc mě mrzí zrušený “In the Valley of Gods”, ale pevně věřím, že se někdy dočkáme.
+23

SOMA

  • PC 100
  • PS4 100
Skoro nikdy nehraji jednu hru vícekrát (hlavně pokud jde o lineární adventuru), ale SOMA dohraji pokaždé, když hru třeba jen náhodou spustím. Příběh a atmosféra tohoto mistrovského díla ve mně silně rezonují.

Oproti předchozím titulům od Frictional Games nemá SOMA ve svém jádru strašení, ale příběh. Však i autoři se opakovaně vyjadřují, že kompletně obrátili svou tvůrčí pipeline. U všech předchozích her brali příběh spíš jako pojivo pro logické hádanky a prostředí. U SOMA poprvé zkusili hádanky a prostředí na příběhu stavět. Podařilo se.

A že je to nějaký příběh, jeho hloubka a filozofický přesah je tu zmiňován opakovaně. Ústřední koncept konce světa na mě okamžitě zapůsobil a díky němu se celá hra line v krásně melancholickém duchu. Incident, který se na podmořské základně stal má svou časovou osu a není vyprávěn pouze deníkovými záznamy, ale i prostředím. Kolikrát jsem se zastavil a dlouhé minuty hleděl na náhodného nebožáka a přemýšlel nad tím, jaký osud právě jeho potkal - prostě jsem se vyžíval v těch mrazivých představách.

Nepřátelé, kteří jsou hře často vytýkáni, mi přišli naopak skvělí. Díky tomu, že má každý svou unikátní slabinu, není velký problém se jim většinou vyhnout. Hlavně ale, v SOMA nejsou nepřátelé jen nahodilé příšery, naopak každý "bubák" tu má svůj vlastní příběh. A téměř každého z nich mi nakonec bylo líto, když jsem jeho příběh poznal.

Lore hry je celkově úžasné. Hra je nacpána informacemi, které nelze na jeden průchod vstřebat. Krom toho existuje ještě hraná mini-série Transmissions , což je víceméně prequel. A k tomu všemu jsou zde ještě Files, nebo-li střípky z života původní posádky.

Díky tomu pro mě sranda neskončila dohráním hry (a že je ten konec bravurní! - vůbec mu neubírá jistá předvídatelnost), ale ještě týden jsem procházel ve volných chvílích všechny materiály a byl jsem duchem stále ještě na PATHOS-II. Takových her bych napočítal na jedné ruce.

Pro: příběh, atmosféra, audio stránka, prostředí

+23

Horizon Zero Dawn: The Frozen Wilds

  • PS4 80
Ještě před finálním questem základní hry jsem se vydal průsmykem na sever do zbrusu nové oblasti s názvem The Cut. Z očekávaného malého rozšíření se nakonec vyklubal velmi chutný přídavek, který v mnoha ohledech překonal původní hru.

The Frozen Wilds na menší ploše přináší daleko kompaktnější zážitek. DLC hráče nejdřív ohromí nádhernými scenériemi, posléze namlsá naprosto luxusním výstupem na nejvyšší zasněžený vrcholek ve hře a celé to vyvrcholí parádně navrženým a napsaným vedlejším questem. Poté přichází mírný kvalitativní útlum a zejména v samotném finále tvůrci dost přestřelili s počty nepřátel a délkou závěrečného cauldronu.

Příběh sice neohromí, ale určitě zaujme a příjemně doplňuje původní hru. Postavy, a to i ty vedlejší, působí vlivem lepšího writingu a dynamičtějších animací o dost živějším dojmem. Gildunův vedlejší quest s názvem Waterlogged bych si dokonce dovolil označit za nejlepší vedlejší quest a jeden z nejpěknějších momentů celé hry.

Mnohem vyváženější zážitek mi bohužel trochu pokazil finální quest, kde tvůrci neodhadli tu správnou míru a místo úderného finiše mě protáhli zbytečně dlouhým "dungeonem" plným tuhých potvor, kterých jsem měl po tolika hodinách hraní už docela dost.

Finální dojem ovšem zůstává i tak dobrý. Vertikální horské prostředí v mých očích překonává svou zajímavostí všechny lokace z původní hry a jen prosté courání po mapě, výstupy po skalách a šplhání na samotné vrcholky hor mě zabavilo na dlouhé hodiny.

Pro: kompaktnější tempo příběhu i vyváženější dávkování gameplaye, dechberoucí scenérie, Gildun a jeho quest, zábavnější vedlejší questy i aktivity, vylepšené animace a živější postavy, rozprava s CYAN

Proti: závěrečný dungeon

+23

Horizon Zero Dawn

  • PS4 80
Zajímavě vystavěných open-worldů zas až tolik není. A open-worldů s tak rozsáhlým lore už vůbec ne. Příběh Horizon Zero Dawn hráč odkrývá postupně a co v prvních pár hodinách působí tak trochu jako stá variace na vyprázdněné ubisoftí kolosy a že hra používá mnoho podobných mechanismů, posléze velice překvapí promyšleným příběhem, kde nic není jen tak náhodou. Všechno, na co hráč v tomto světě narazí, začne s každou další odehranou hodinu dávat větší smysl a zapadat do celku. Problém vidím v tom, že ne každý dojde tak daleko, aby tato tajemství odkryl. Horizon Zero Dawn vyžaduje od hráče trpělivost a dostatek času.

Souboje s menšími i většími roboty tvoří podstatnou složku hry a i přes zpočátku poměrně nevyváženou obtížnost (na hard) jsou super a zabaví na mnoho hodin. Souboje s lidskými protivníky jsou výrazně slabší a spíše jsem u nich trpěl, zejména u dobývání rozsáhlých bandit campů. Že jsou roboti "houby na šípy" je logické, ale u lidských protivníků to nechápu. Naštěstí takových campů není moc. Vlastně celkově ničeho není ve hře tolik (zdravím Ubisoft), aby to začalo nudit, Kromě hlavní příběhové linky a hrstky vedlejších questů jsou k dispozici zábavné a rozmanité cauldrony (=kobky), o fous méně zábavné Corrupted Zones a pro mě neoblíbená time-trial aktivita v podobě překvapivě docela snesitelných Hunting Grounds.

Vrátím se ale k příběhu, který mě fakt překvapil. Napsané je to dobře, má to pár epických momentů a člověk u toho musí trochu přemýšlet a dávat si věci do souvislostí. Je fajn, že tam není nic čistě jen pro efekt, ale má to své opodstatnění. Bohužel to, co se netýká hlavní příběhové linky, je na tom už výrazně hůř - od všemožných nezáživných logů rozesetých po světě až po často mdlé vedlejší questy (a že jich navíc moc není).

Když jsem poprvé narazil na ruiny Old Ones, byl jsem trochu zklamaný z toho, jak moc anonymní a neosobní jsou. Jedna z věcí, na které jsem se těšil a nedostal (stejně jako u The Shannara Chronicles), bylo objevování věcí dávno zapomenutých a z toho plynoucí osobité momenty a třeba i možný situační humor. Takový ten střet primitivní civilizace s něčím vyspělým a technologickým. Všechny ruiny či podzemní laboratoře jsou generické sci-fi stavby, které nic moc zajímavého k vidění nenabízí a Aloy na ně po čase ani nijak zvlášť nereaguje.

Další negativum vidím v nízké míře interaktivity a customizace. Kromě questů, několika aktivit a soubojů není ve světě nic moc co dělat. Hra se hodně zaměřuje na crafting. A zejména sbírání různých bylinek a lovení zvěře je po čase fakt neskutečně otravná a zdlouhavá mechanika. Luků a outfitů moc není, loot po čase také nepřekvapí. Člověk se od cca půlky hry prostě jen zbavuje hromady haraburdí a nemá si pořádně co koupit. Rád bych třeba Aloy upravil účes nebo prokecal lidi po městech. Hlavní huby jsou (až na obchodníky) po stránce obsahové dost prázdné a mrtvé.

Finální dojem i přesto velmi dobrý. Pro příště bych určitě osekal crafting, uvolnil platforming, vypiloval writing a design vedlejších questů a hlavně přidal do hratelnosti více vrstev. Kvalitní soubojový systém je základ, ale hratelnost by u více jak 70-hodinové hry (s DLC) chtěla občas naředit i něčím jiným.

A hlavně nechápu, že třeba u ohně nejde posunout herní čas. Jakože vůbec. V noci je prd vidět, nejde s tím nic dělat a člověk to prostě musí přetrpět. A je to fakt děsná pruda.

Pro: příběh a lore, chytlavý gameplay a soubojový systém, krásný svět, Aloy, soundtrack, gradace, monumentální Meridian, žádného druhu aktivit není přehnaně moc

Proti: mega dlouho trvá, než se příběh vůbec trochu rozjede a lore odkryje své krásy; v pozdější fázi již únavné souboje a všudepřítomní roboti, vše mimo hlavní děj je nevýrazné, nelze posunout čas, zas ten úmorný crafting

+23

Ghost of Tsushima

  • PS4 90
Úvod do deja
V koži jedného z poslednych samurajov na ostrove Tsushima sa pokúsime viesť odpor proti mongolskej invázii.

Plusy
➤Jin Sakai: sám sa až divím ako som si hlavnú postavu rýchlo obľúbil, bolo mi až ľúto keď celé dobrodružstvo skončilo. Jin je typický hrdina, ktorého nikto a nik nepremôže, ale líši sa od jemu podobných tým že v hre vám dáva neustále pociťovať jeho dobré úmysli, aj za cenu toho čo sa z neho stalo, čo som celkom obdivoval. Štval ma len na začiatku, kým bol samurajom ale čím viac sa z Jina stával duch Tsushimi, tým viac som si ho obľuboval. Čo oceňujem naozaj veľmi je aj možnosť customizácie, a aj ked si možete len tri časti zbroje, katany a luky, tak výber ich customizácii je veľmi slušný.
➤ostatné postavy: v hre sa nenachádza nejaký veľký počet podstatných postáv. No ked už sa nejaká postava objavila, väčšinou bola originálna a mala za sebou výborný príbeh. Väčšinu z Jinovich najbližších som si obľúbil aj ked ma niekedy vedeli naštvať, ako napríklad Masako a jej neustále zmieňovanie pomsty, ale aj pobaviť ako Kenji. Lord Šimura bol zase stelesnenie pravého samuraja a hlavný záporák mal všetko potrebné aby človeka naštval.
➤ostrov Tsushima: krásne miesto na ktoré by som sa aj osobne rád dostal pokiaľ by vyzeralo aspoň z poloviny tak dobre ako v hre. Ostrov je rozdelený na 3 rozdielne časti a každá vyniká niečím iným. Jedna snehom a ďalšia napriklad bambusovými lesmi. Niektoré scenérie boli nádherné a potešiť oko vedela aj jazda po poliach plných kvetov rôznych farieb. Mapa ako taká patrí k tým rozsiahlejším a dá sa na nej navštevovať rôzne miesta, na ktorých si môžete po dokončení určitej aktivity zlepšovať rôzne aspekty vašej postavy.
➤pribeh: doteraz som sa nedotlačil zistiť si či sa jedná o skutočné udalosti a či sa mongoli skutočne pokúsili dobyť Japonsko. Ale aj keby bol dej komplet vymyslený tak je naozaj skvelý. Plno prekvapení či veľkých momentov, ako napríklad bitka o Yarikawu.
➤súboje: pri každom som sa veľmi bavil. V hre je viac typov nepriateľov a tým pádom si treba meniť priamo v boji štýly akými má vaša postava bojovať čo je občas otravné. Ale pokiaľ sa to naučíte a pridáte do toho používanie napríklad kunaiov, tak každý súboj bude pre vás jednoduchý. V hre je možnosť spustiť súboje aj oficiálne a to výzvou. Vtedy máte možnosť zabiť až troch nepriateľov bez väčšej námahy. Čerešničkou na torte sú súboje 1v1, s ktorými som mal na začiatku problémy ale ked sa vám hra dostane do rúk, tak to ide samo.
➤questy: vo veľa hrách mi prídu úlohy rovnaké a fádne. V tejto je väčšina z nich založená na tom že máte niekoho nájsť a zabiť ale príbehové pozadie jednotlivých úloh bolo vždy originálne. V hre ste mali možnosť naraziť na 4 mýtické úlohy, ktoré boli mimochodom veľmi krásne spracované. Za splnenie každého mýtického príbehu dostanete špeciálnu schopnosť, ktoré sa mne v boji veľmi hodili.
➤úplný koniec: finále hry by som rozdelil na dve časti. Tá prvá sa mne osobne nepáčila. Ale čo sa týka úplného konca tak ten bol super a zároveň ma naštval. Ale nakoniec som veľmi rád ako to celé dopadlo a pristihol som sa pritom ako mi skoro ušla slza :)

Mínusy
➤umelá inteligencia: možno to bolo len obtiažnosťou, ktorá nebola najvyššia ale umelá inteligencia nepriateľov bola na mizernej úrovni. Oceňujem že to v hre naozaj vyzeralo ako počas vojny, že na každom kroku hliadkuje nepriateľ a okráda chudákov ľudí. Ale keď prakticky vedľa nepriateľa zabijem jeho kolegu a on si to nevšimne alebo ked bojujeme a nedaleko náš boj nepočujú tak je to trošku od veci. Vo veľa hrách mi vadilo ked po spustení súboja sa spustila celá lokácia, no v tejto mi vadilo ked sa spustilo len pár nepriateľov a ostatní sa tvaria ako keby nič.
➤prvá časť konca: finálne udalosti boli fajn a mali veľa svetlých momentov, no ako som napísal vyššie, tak by som koniec rozdelil na dve časti. A tak ako tá druhá je vynikajúca, tak prvá ma trochu sklamala. Jednoducho mi posledný boss a finálna lokácia prišli príliš jednoduché. Samozrejme som mal postavu na max vylepšenú čiže jednoduchosť viem pochopiť.
➤tváre postáv: možno je to len môj názor ale na to aká je hra krásna tak tváre väčšiny postáv mi prišli celkom odfláknuté a akoby bez emócii. Každopádne je to pre mňa len malý detail.
➤dediny a osady: je škoda že okrem obchodníkov sa v dedinách nenachádza prakticky nič. Ale zas od maličkých osád kde žije pár obyvateľov sa veľa nedá očakávať.


!! Záverečné zhrnutie !!
Odkedy prišli prvé ukážky z hry tak som sa na Ghost of Tsushima veľmi tešil, keďže hra v sebe mala mať kombináciu dvoch úžasných veci. A to Japonska a otvoreného sveta. No a keď vyšla tak som ju samozrejme musel mať hned. A musím uznať že to bola skvelá investícia. Hra ma nesklamala prakticky v ničom aj ked som si myslel že bude klásť väčší dôraz na stealth. Okamžite som si obľúbil hlavnú postavu menom Jin. Aj ked ma na začiatku štval, tak na konci mi až bolo ľúto že sa musíme rozlúčiť. Po príbehovej stránke je hra menší nadpriemer, ale tento nadpriemer ešte zvyšujú udalosti ktoré sa v hre dejú. Ale okrem Jina sa v hre nachádzajú aj iné super postavy ako Kenji ale aj hlavný záporák stojí za spomienku. Za mňa najväčšie plus na celej hre je samotný ostrov Tsushima. Krásne scenérie západu slnka, bambusové lesy či rozľahlé kvetinové polia nenájdete vo veľa hrách a v tejto ste to mali všetko na jednej veľkej mape. Na tejto mape môžete hľadať a plniť rôzne vedľajšie aktivity, ktoré vám vylepšia postavu či zaútočiť na nepriateľské stanoviská a užívať si skvelý súbojový systém či plniť veľké množstvo úloh, z ktorých musím vyzdvihnúť hlavne mýtické príbehy, ktoré vašej postave umožnia používať špeciálne schopnosti. Čo sa týka nejakých mínusov tak umelá inteligencia je dosť slabá a celkovo obtiažnosť nie je žiadna výzva. Koniec samotný by som rozdelil na dve časti, z ktorých prvá ma osobne sklamala ale druhá to všetko napravila a musím sa priznať že mi skoro ubehla aj slza. Vývojári našťastie vedeli čo robia a tak hra dostala koniec aký si zaslúžila. Celkovo teda hru hodnotím nad očakávania a až ma mrzí že je koniec. Kvôli tejto hre som prerušil prechod The Last of Us 2 a vôbec mi to nevadí, keďže ma Ghost baví viac. Hier ako Ghost of Tsushima nie je veľa, niekto by mohol namietať že Sekiro je podobné ale za mňa sú to dve rozličné hry ale dúfam že niekedy sa dočkám, či už druhého dielu alebo hry, ktorá sa bude odohrávať niekde na Japonskej pevnine, napríklad v Kyote.

➤Trofejí: 71%

HODNOTENIE: 90/100%

Pro: Jin, Tsushima, príbeh, postavy,

Proti: umelá inteligencia

+23