Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Marvel's Spider-Man 2

  • PS5 90
Když SM2 vyšel, slíbil jsem si, že si jej hned v den vydání koupím. Předchozí díly mě vtáhly do děje, líbil se mi příběh, systém soubojů a rozmanitost s jakou šlo souboje řešit. Obecně jsem navíc fanda Marvelu, takže to byl ještě o důvod víc. No, nakonec jsem si dal na čas a trvalo to déle. O to ale víc nelituji, že si ten zážitek mohu dopřávat právě teď.

SM2 není oproti ostatním dílům revoluce. Graficky je sice znatelný posun, ale i předchozí díly byly hezké, takže se až tak o moc posunout dál nedalo. Město je ale evidentně živější a zase lépe zpracované. Pár novinek taky přibylo, ale opět musím říct, že o žádnou revoluci nejde. Obleky již nemají své vlastní schopnosti, ale je na to samostatné oddělení. Proto můžete schopnosti a obleky kombinovat jak je libo. Super je systém vykrývání. V boji již pouze neuskakujete, ale můžete své protivníky přes tlačítko i vykrýt. Super detail. Největší a nejzajímavější změna je ale v přepínání hrdinů mezi Milesem a Petrem. Každý z nich navíc disponuje svými schopnostmi, plus mají některé společné a dává to hře plus v další komplexnosti. Zároveň mají oba i své vlastní mise. Krok dopředu, který jsem ocenil jednoznačně nejvíc.

Samozřejmě nezmizely vedlejší úkoly a zajímavé mise, které mohou dále objasnit příběh. Samozřejmě je i nadále k dispozici i boj s náhodným zločinem, který zase přidá potřebné points na upgrade schopností nebo obleků. Jedná se zkrátka opět o hru plnou obsahu, který nudit rozhodně nebude. Alespoň ne mě.

Abych přidal trochu na objektivnosti recenze, najdu i opačnou stránku mince. Bohužel je hra na můj vkus poměrně dost zabugovaná. Nejde o to, že by nešly dohrát mise nebo byl problém v hratelnosti, ale u AAA hry bych očekával, že pokud Spider Man stojí na okraji římsy, nemá obě nohy ve vzduchu například. Jedná se tedy spíš o grafické glitche. Upřímně bych ale věřil, že je opraví nějaký patch. Už to není zas tak krátká doba od vydání. Trochu subjektivně pak mohu říct, že jsou některé mise trochu roztáhlé a dlouho se v nich nic neděje. Jak ale říkám, jedná se asi o subjektivní pocit. Ten bojový systém mě natolik vtáhl, že mě někdy nudí, když musím například chodit na atrakce v zábavním parku. Na druhou stranu musím uznat, že to pomáhá hloubce příběhu a postavy se asi trochu víc zapíší do hlav hráčů.

Prozatím mám hru rozehranou, a proto nechci jít z hodnocením výš. Věřím ale, že pokud si hra udrží tempo a level zábavnosti, půjdu s konečným hodnocením o 5% výš.

Rozhodně doporučuji všem fanouškům Marvelu, ale i ostatním, kterým se líbily přechozí díly. Vsadím krk, že zklamáni nebudou. No a pro ty, kteří by snad hráli první hru na konzoli a byla to právě tato, pozor na jednu věc. Moc lepších her již není :-) Má první hra na ps5 byla The Last of us a dodnes hledám marně něco podobného. Klidně můžete doporučit :-)

Takže za mě zatím všechny palce nahoru.

EDIT: 17.12.2024 - Hra dohrána. Hodnocení nechám na 90%. K dokonalosti tomu zkrátka ještě něco chybělo. Musím jednoznačně ale pochválit Venoma. Ten byl naprosto perfektní. Stejně tak nápad se symbionty po celém městě. Hru jsem si každopádně opravdu užil a 90% je samozřejmě hodnocení velice nadstandardní, takže stále nemohu jinak, než doporučit.

Pro: Záporáci, grafické zpracování města, dějová linka, přepínání hrdinů, soubojový systém

Proti: grafické glitche, sem tam hluchá místa, zdlouhavé některé boss fighty

+6

Alan Wake II

  • PS5 90
Na druhý díl Alana jsem byla zvědavá a říkala si, jakých změn se dočkám, jelikož uplynulo řadu let od doby, kdy vyšel první díl, a hry a jejich hratelnost si prošly nějakým vývojem od té doby. A samozřejmě jsem se nemohla dočkat, až se dozvím, co se s Alanem těch několik let, co zmizel, dělo.

První novinkou byly dvě hratelné postavy. Tou první je agentka FBI Saga Anderson a přes počáteční skepsi, která trvala jen chvíli, mě nejvíce bavilo hrát právě za ni. Líbila se mi její analytická a racionální mysl (která tvořila kontrast k Alanovi), i když s menší dávkou nadpřirozena, a také to, jak si rozvěšovala stopy k případům na své nástěnce. Tato činnost sice byla jednoduchá a sama o sobě nevyžadovala po hráči žádné velké myšlení, ale ráda jsem si četla její komentáře ke stopám a co z toho vyvozuje. Samozřejmě bylo uspokojivé, když se něco mohlo uzavřít, a tak jsem byla motivována najít co nejvíce stop. Navíc jsem se s ní vydala do známých míst z prvního dílu a užila si i interakci s obyvateli Bright Falls a okolí. Za Alana se hrálo trochu jinak a také se pohyboval v jiných kulisách, za což jsem byla dost ráda, protože by mě nejspíše nebavilo trávit tolik hodin ve stejných lokacích. Bohužel mi jeho části nepřišly tak přitažlivé jako temné lesy a maloměsto a bylo zajímavé sledovat, jak se Alan takřka moc neposouvá v příběhu, zatímco Saga odkrývá jednu věc za druhou.

Druhou velkou a výraznou změnou (a pro mě k lepšímu) byl značný úbytek akčních částí a naopak přibylo více těch adventurních. Zatímco v prvním díle jsem se převážně přesouvala z bodu A do bodu B a u toho střílela zástupy nepřátel, tak tady jsem se kolikrát do oblastí vracela, hledala stopy a bojovala s menším počtem nepřátel a ještě k tomu méně často. Jak se u adventur sluší a patří, tak na mě čekaly i hádanky a obecně nutnost zapojit mozek, což jsem rozhodně uvítala. Zatímco u Sagy se toto omezilo spíše na rozluštění toho, jak otevřít nějakou úschovnu (vlastně si teď zpětně říkám, že je škoda, že toho nebylo využito více i v rámci hlavní dějové linky), tak u Alana mě čekalo přepínání scén, kdy se daná oblast změnila, a hledání toho, co je nového a kudy jít dál. Obě činnosti mě bavily a ocenila jsem je jako příjemnou změnu tempa hry. Z matematické hádanky jsem byla vyloženě nadšená a velmi mě také bavily Nursery rhymes, které vyprávěly staré příběhy a jejich umístění neznámým člověkem (nechybělo ovšem pozdější vysvětlení, kdo za nimi stojí) na holé lesní půdě nebo v polorozpadlých budovách, jim dodávalo zvláštní a tajuplné kouzlo.

Nechci opomenout ani audio-vizuální stránku hry, kdy jsem si užívala pohledy na lesy zahalené v mlze, ulice zalité zapadajícím sluncem nebo i temné město s neony. Opět na mě čekal po každé kapitole hudební kousek, který jsem vždy nechávala dohrát až do konce, a jeden speciální hudební klip mě naprosto odrovnal a musela jsem kroutit hlavou nad tím, jak to skvěle zapadá do celého vyprávění a jak to vystihuje osobnost a celý příběh Alana.

Příběh hry by se dle mého názoru dal chápat i jako alegorie vyprávějící o člověku trpící duševním onemocněním. Opravdovým nepřítelem je psychické onemocnění Alana Waka. Úspěšný spisovatel nadaný velkou fantazií neunesl slávu, začala u něj spisovatelská krize, nadobro se zhroutil v Bright Falls při cestě s manželkou a propadl se do psychózy (na což odkazuje i text oné skvělé písně s nezapomenutelným videoklipem, která je součástí jedné kapitoly ve hře). Darkness symbolizuje psychotickou poruchu, která mění realitu, Alan propadl chorým představám, má pocit, že musí psát, aby se vymanil ze své choroby, vymýšlí si postavy, které mu mají pomoci, vše podává stejně přesvědčeně a naléhavě jako opravdoví lidé stiženi psychotickou poruchou. Jeho nemoc prožívá i Alice, je z ní zoufalá, má pocit, že se k ní pořád vrací a sama toho má dost a nemůže už dále. Ve spojitosti s tímhle bych chtěla zmínit scénu, ve které Saga na konci hry stojí před svojí nástěnkou a prochází si ukázkovým depresivním bludným kruhem, kdy říká, že je špatná matka, agentka, kolegyně, cokoliv, čímž se se její negativní myšlenky ještě více prohlubují a ještě více sama sebe shazuje. Naštěstí dokáže něco, co depresivní lidé tak neumí, říct si racionálně, že tyto myšlenky nejsou pravdivé a říct si důvod, proč pravdivé být nemohou. Tato část se mi hodně líbila.

Hru jsem si dost užila a těším se, co si vývojáři přichystají příště. Snad si do té doby zahraji ten Control, když už má být dvojka.
+26

Final Fantasy VII Rebirth

  • PS5 80
Už dlouho jsem po dohrání hry neměl tak rozporuplné pocity jako po FF VII Rebirth, pokud bych měl hru charakterizovat jedním slovem, bylo by to slovo extra. Vývojáři se tady skutečně utrhly ze řetězu. Jak jsem v komentáři k předchozímu dílu zmiňoval, že dnes by už nemohla vzniknout hra ve stejném rozsahu jako originální FFVII musím uznat, že jsem se spletl, trošku jsem čekal, že příběhové změny zejména na konci minulého dílu měly mimo jiné za účel odůvodnit další zásadnější změny v dalších epizodách a především krácení, ale nemohl jsem se splést více, naopak skoro všechny lokace z originálu zůstaly zachovány, skoro každá scéna v sobě měla něco extra na víc, nové postavy, příběhové odbočky, bosse, výbuchy atp. 

Stejně tak jedna z mých největších výtek, kdy jsem upřímně neviděl moc výhod v přechodu do plně 3D prostředí, zde už se opravdu nepohybujete jen po koridorech s rozplizlými texturami, otevřený svět zde nabízí opravdu úchvatné záběry na skoro všechny původní lokace, takový Junon nebo Cosmo Canyon, ke kterým se plynule z dálky přibližujete je sám o sobě dost zážitek, stejně tak jsou lokace vyplněny nejrůznějšími činnostmi, které mi sice přišly dost MMO charakteru, ale na rozdíl třeba od Zaklínače jsem počtem otazníčků na mapě nebyl až tak otráven. 

Další věc, která byla pro FF VII dost zásadní, byly minihry a byť už předchozí díl nějaké obsahoval, byly to až na motorky spíše jen takové hříčky, v Rebirth je skoro vše co děláte krom průzkumu a soubojů v nějaké formě minihra, Gold Saucer tím tak trochu ztrácí na zajímavosti, jelikož celá hra je nyní tak trochu zábavní park. Každá minihra má navíc nějaký „challenge mód“, který jsem úspěšně ignoroval. (jsem už starý, nebo  i ostatním lidem dělali problémy zejména ty, kde nějakou zásadnější roli hrály pohyby páčkou (piano)?) 

Soubojový systém zůstal bez větších změn, byl jen rozšířen o další možnosti, zejména combo útoky dvou postav zároveň, musím říct že znovu se do něj dostat mi dělalo ze začátku docela problém, ale jakmile začnete vidět skrz matrix a řetězit komba zejména třeba s Tifou, jen těžko byste hledali více uspokojující soubojový systém. 

Asi si říkáte, že to zatím moc rozporuplně nepůsobí, opravdu si myslím, že kdyby se striktně drželi předlohy, mohli celý příběh odvyprávět jen ve dvou dílech, můj problém je, že všechny ty extra příběhové scény mi přišly hrozně zbytečné, začínám mít pocit, že pro ty duchy Nomura ani nemá nějaké promyšlenější vysvětlení a slouží čistě pro účely fanservisu, aby fanynky co se po Crisis Core zamilovaly do Zacka, měly v remaku pár extra scén s ním, stejně tak lidé co milují Aerith si nebyli jistí, jestli umřela nebo ne, ale ve výsledku to na celkový příběh zase takový vliv mít nebude. 

Je zde spousty takových drobných nelogičností, kde mi třeba vadilo i jak se zde dává mnohem větší důraz na lidi v róbách, jsou vyloženě hybateli příběhu, kde máte hned jasno, že jdou za Sephirothem a tak je pronásledujete, působilo tak až docela komicky, jak stálkujete zjevně nemocné lidi, co se pravděpodobně bez pomoci ani nenají, kde v originálu to byly jen skutečně takové nevýrazné postavy, na které jste během svých cest občas narazili a mohli jste si jen domýšlet, jaký smysl pro příběh mají. Pak je tu spousty dalších věcí, které mají dělat scény epičtější, ale ve výsledku mi přišly spíš trapnější, viz třeba když přecházíte bažinu, nestačí záběr na obřího hada napíchnutého na kůlu, že vám je hned jasné, že toho pravděpodobně nebyl schopný nikdo jiný než Sephiroth, tentokrát s ním musíte bojovat vy a poté co se Cloud propadne do bažiny se mu zjeví Sephiroth, který mocným švihem příšeru vymrští spolu s ním z jezera a ta se napíchne na kůl. O scénách s Rochem ani nemluvím, ten má jednoznačně cenu za nejzbytečnější postavu v historii zbytečných postav, se kterou se může měřit snad jen Johny. Stejně jako v prvním dílu je zde většina záporných postav silně stylizovaných a tak mi dělalo dost problém brát je jakkoli vážně, třeba scéna s Hojem na pláži byla dost divná už v originále, tady se ale bůhvíproč rozhodli, že to je ta část příběhu, kterou je potřeba ještě zdůraznit a tak se tam rozhodne dělat před turisty pokusy a chytat lidi v robách jak pokémony do pokeballu... wtf

Abych jen nekritizoval, třeba rozšíření příběhové sekvence s Nanakim mi přišlo celkem ok (ale s tou jeho změnou hlasu jsem se sžíval hodně dlouho). Také ostatní členové party jsou stále sympatičtí Yuffie a Cait Syth pro mě docela „steal the show“, snad jen ten Cid působil až moc přátelským dojmem oproti originálu. 
K hudbě bych jen dodal, že mi zde mnohem víc než v předchozím díle přišly jednotlivé původní skladby změněny, možná až takzvaně „overproduced“,  některé jsem poznal jen díky krátkému melodickému riffu, přitom právě poměrně komplikované dlouhé melodie byly tím, čím byl původní OST tak zapamatovatelný.
+11

Alan Wake II

  • PS5 95
Tohle je pro mě masterpiece, doopravdy umělecké dílo, které není jen hrou. Audiovizuální skvost, famózně zvládnutý scénaristicky a hlavně s pevnou dramaturigií (což se u her jen tak nevidí). Remedy se tady podařilo vytvořit hustou atmosféru, která je ve hře patrná od začátku do konce. K tomu přispívá i mysteriózní příběh, dospěle napsané postavy a survival mechaniky, kdy jsem měl skoro stále ve hře strach. Nechápu jak se jim padařilo smíchat tak různorodý mix motivů, ktere tak skvěle fungují dohromady a hlavně dávají ve výsledku smysl.

Jediný problém trochu vidím v tom, že herně je to trochu nenaplňující (svěícení, střílení, svícení, střílení ... nebo útěk) a nevyvážené (hraní sa Sagu je mnohem zajímavější, Alan je hodně chaotický). Proto dávám těch 95% místo 100%.
+9

Tomb Raider I-III Remastered Starring Lara Croft

  • PS5 80
Velice citlivě předělaná klasika z druhé půlky devadesátek.
Graficky skvělé, nenapadlo by mě ani ve snu, že jde tak staré kousky takhle krásně upravit. Ovládání je upravené na dnešní standarty, ale pokud jste masochisti, můžete si zapnout i to původní (jak jsme to tehdy mohli takhle hrát???)
Hratelnost je pořád stejná, prostě devadesátková. Ze začátku selanka, pak začínají protivníci trochu přituhovat.
Pro mě totální nostalgie a návrat do doby, kdy jsem začínal pořádně hrát.
+4

Silent Hill 2

  • PS5 95
Sledoval jsem na streamu oznámení remaku a říkal si ,,Tvl KONEČNĚ!!!!! Konečně Konami pochopilo co má za poklad a hodlá to využít!! JOOO!!!!!"
Pak jsem viděl bohužel nějaké ty postupně vycházející trailery a ty byly..... No...... Strašný......
Vypadalo to šíleně a já se fakt bál, že dorazí polosračka, co totálně pošlape a pochčije originál a všichni se budou Blooberu a Konami smát. No a pak to vyšlo a.... hovno přátelé, Silent Hill 2 všem znovu vytřel zrak. Včetně mě.
No dobře, přiznám se, že jsem si to opět předobjednal se steelbookem. Sice jsem tomu moc nevěřil, ale ten steelbook byl hrozně hezký :-D
No a pak jsem začal hrát.....
Bloober Team nejsou žádní zelenáči,. Už nás nějakou chvíli oblažují svými výtvory a nikdy se netajili tím, že milují Silent Hill a rádi by nějaký udělali. Co si budem, jejich The Medium je vyloženě takový pokus o polský Silent Hill (nutno říct že ne kdovíjak skvělý) a takový výkřik typu ,,Haló, my to fakt chceme dělat!!"
Je otázka, jestli je Konami oslovilo po vydání The Medium nebo ještě předtím, ale ke své milované značce se dostali. V roce 2022 Konami oznámilo resuscitaci milované hororové série a rovnou tím, že se dělá remake SH2 a pracují na něm hoši z Blooberu. A začal shitstorm :-D
Nejdřív spousty komentářů jak to poláci určitě poserou a bla bla bla.
Já jim věřil. Říkal jsem si že Konami si to určitě pohlídá a oni do toho dají všechno.
Pak vyšel jeden strašný trailer, po kterém CEO Blooberu tvrdil že ho dělalo Konami a že hra vypadá mnohem lépe.
Pak přišel letošní GamesCom, před ním prezentace Silent Hillu, kde hra opět nevypadala vůbec dobře. A já si začal říkat, že je potřeba se asi začít připravovat na nejhorší.
Jenže..... Pak to vyšlo....
Buď to byl geniální plán markeťáků z Konami, kteří nám záměrně ukazovali to nejhorší co mohli, aby se nikdo na nic netěšil..... A nebo nevím. Ale nový Silent Hill 2 je úžasná záležitost.
Na rovinu říkám, že originál jsem nehrál. Znám ho, ale nehrál. O to víc jsem se těšil, po trailerech bál a po vydání byl velice překvapen.....
Začneme úplným základem. Ta hra má neskutečnou atmosféru. V momentě kdy vlezete do mlžného městečka, víte už od začátku, že tam není něco vpořádku.
Opuštěný americký zapadákov, ze kterého všichni z ničeho nic odešli. Ale opuštěný je pouze zdánlivě. Po chvilce zjistíte, že se v něm kromě Vás potulují podivná monstra. Dosti nechutná. A to je teprve začátek....
Mám opravdu moc rád horory, filmové i herní. A díky tomu, že už jsem lecos viděl a hrál, mě málo co vyleká nebo aspoň postraší.
A při hraní SH2 jsem opravdu neměl dobrý pocit. Věděl jsem, že mě čekají nepříjemné věci, ale nevěděl jsem kdy. A když jsem je čekal, tak žádné nepřišly. A když už jsem si myslel, že se nemůže nic stát, tak to přišlo :-D
Hra si s Vámi hraje, doslova. A nejednou jsem se opravdu polekal (hlavně ve věznici). A to se mi fakt nestává.
Z příběhu nebudu spoilovat nic, ale věřte mi, že Vás hodí do solidní deprese a město zahalené v mlze Vám moc nepřidá.
Souboje s nepřáteli jsou v pohodě a i boss fighty nejsou zas tak frustrující, když víte jak na to.
Hra obsahuje několik puzzlů založených na hrátkách s jazykem. Takže jestli Vám angličtina nic neříká, doporučuju nainstalovat si Google Translator nebo něco podobného. Nejedná se o nic složitého, moje angličtina je dost průměrná a až na jednu pasáž (popraviště) jsem se bez toho obešel. Ale spousta puzzlů je tu založená na hádankách, tak s tím počítejte.
Silent Hill 2 je pro mě překvapení roku a něco, co se mi fakt nehrálo příjemně. Ta hra je opravdu zlá a temná a schopná hodit Vás do solidní deprese.
A proto je skvělá....

Pro: Totální atmosféra, neustálé napětí, chytré puzzly, hnusní nepřátelé

+6

Still Wakes the Deep

  • PS5 75
Spíš než adventura, je to takový vytuněný walking simulator.
Ale s naprosto skvělou atmosférou!! Dohrál jsem to na jeden zátah se zatajeným dechem!!
Má to takový pohodový klidný rozjezd, ale to vydrží asi prvních 30 minut :-D
Pak se rozjede něco dost nepříjemného, co připomíná především Věc (The Thing) od Johna Carpentera.
Jestli jste milovníci hororů, doporučuju všema deseti.
Atmosféra je fantastická. Vrtná plošina je prostě hnusný místo a nechceš aby se tam začaly dít hnusný věci :-D
Jediný na co musím upozornit škarohlídy, že grafika není nijak odzbrojující (PS5). Ano, má to režim kvality, ale kromě snížení frekvence na 30 FPS jsem si nevšiml žádného zásadního rozdílu :-D
A ještě je potřeba říct, že je určitě dobrý to hrát s titulky. Je to namluvený úplně strašnou angličtinou s brutálním přízvukem a fakt těm lidem nerozumíte ani hovno :-D

Pro: Boží atmosféra na ropné plošině, poutavý příběh, skvělá atmosféra, The Thing revival, odsýpá to a není to dlouhé

Proti: Graficky to mohlo být malilinko lepší když už to běží na Unrealu, ten dabing je fakt brutal oldschool english, není to dlouhé (pro někoho nevýhoda)

+5

Star Wars Outlaws

  • PS5 75
Tak jo....
Nejsem milovník her od Ubi. Ani náhodou. Ano, mají série podle jedné šablony. Far Cry, Assassin's Creed a potom Tom Clancy's něco.... každá série má více méně stejný design, jen mění prostředí. Já vím.
ALE.....!!!!!
Absolutně jsem nepochopil ten obří hejt, co se snesl skoro hned po vydání na Outlaws. Vlastně trochu pochopil, protože jsme na internetu. Na internetu má každý názor úplně na všechno, aniž by si to aspoň nainstaloval, natož zahrál.
Nicméně, když nebudete blít kraviny do diskuzí a místo toho si tu hru zkusíte zahrát, zjistíte, že vlastně vůbec není špatná. Naopak. Vlastně se docela dost povedla. I když je od Ubi! Ha! To čumíte, co??
Ale teď samozřejmě long story, než se dostanu ke hře samotné... :-D
Star Wars je asi nejhodnotnější franchise ze všech. A i když se Disney posledních deset let velice snaží celou tu historii dokurvit, potopit a všechny nasrat a znechutit, najde se ještě pár nostalgických bláznů, jako třeba já, co věří v lepší zítřky. A dokonce se nám i líbí některé pokusy o rozšíření lore.
Ahsoka nebyla tak hrozná jak se očekávalo a třeba takový ANDOR, to je totální masterpiece. Takhle by se mělo univerzum dál rozvíjet
No ale dost keců o tom jak Disney kurví/nekurví milované universum. Máme tu ty Outlaws.
A já jsem z nich nadšený!!
I když samozřejmě s výhradami. Ale k tomu se dostaneme.
Miluju příběhové akční adventury typu Uncharted, Tomb Raider a ano, i ty Watch Dogs a podobně.
A strašně mě sralo, když licenci na Star Wars věci měli Electronic Arts a jediné co nám nadělili, byly multiplayer kooperativní srač...y. S vyjímkou Fallen Order, samozřejmě, ale to byl spíš takový milý omyl, co se nečekaně přetavil ve velký hit.
Proto jsem byl dost napjatý, když Disney oznámilo že exkluzivní licence na SW hry pro EA končí a budou je nabízet i dál. V zápětí se objevila informace, že Ubi dělá nějakou akční adventuru. Nebudu to protahovat, na Xbox Showcase 2023 jsme dostali trailer i s nějakou ukázkou hraní a můj hype level byl na 95%
Před letošním létem se vyrojily nějaké ukázky z hraní, které nebyly nijak extra pozitivní a vyčítaly hře trochu horší grafiku a zastaralou hratelnost, jako třeba v Uncharted. Což jsem moc nechápal, protože hratelnost v Uncharted mi nepřijde zastaralá, ale asi jsem třeba boomer :-D
Nicméně mě to neodradilo, hru jsem si předobjednal, dorazila mi na day one a já si jí hrozně užil.
Konečně, KONEČNĚ, někdo udělal open world ze světa SW a dokonce ho zasadil do období kdy se odehrává původní trilogie!!
A v momentě kdy to vyšlo, se ihned objevila lavina komentářů, kdy každý druhý Jarda věděl, že je ta hra úplně na hovno. Hrál ji???? Ne..... samozřejmě že ne, ale ví to.
Já to na jednu stranu asi celkem chápu. Ubi opravdu dělá hry podle svojí šablony a je tím profláklý a hodně lidí tím sere.
A Disney opravdu dělá skoro všechno proto, aby lidi začali SW nenávidět. Takže mi přijde celkem logické, že když vyjde nová hra ze světa SW od Ubi, tak na ni budou všichni na internetu v komentářích blít, už jenom z principu, aniž by si ji vůbec vyzkoušeli.
A přesně to já jsem udělal. Vyzkoušel si ji. Dokonce jsem si ji předobjednal se steelbookem. A, světe div se, jsem ji i dohrál. A nebliju na ni! Skandál!!!!
No vlastně to žádný skandál není. Je to prostě normální, klasická 3d akční adventura ve stylu Uncharted nebo novodobých Tomb Raiderů. Jen trochu víc zaměřená na stealth. Což třeba mě vyhovuje, někomu asi nebude. Ale pokud máte potřebu se všude vždycky prostřílet, OK, není problém. Vaše volba. Jen to bude asi malinko těžší. Ale co už.
V momentě kdy hra vyšla, se všude objevily komentáře, jak je to typická sračka od UbiSoftu jako všechny ostatní, bla, bla, bla.... No a a právě že není. Vlastně.... jako trochu je, ale jenom malinko. Připomíná první Watch Dogs. Hlavně tím že lepší než se prostřílet, je se proplížit. A místo mobilu na hackování, máte strašně cute kamaráda Nix, malé zviřátko, které vám ihned přiroste k srdci a které vám rádo a ochotně pomáhá ve všem možném. Spustit nějaký vzdálený spínač? Odlákat stráž? Napadnout stráž? Nic není problém.
A pak nastoupíte do své lodi a můžete poletovat po vesmíru, sestřelovat piráty a lootit náklady z vesmírných vraků. Ano, je to omezené, není to žádný open space, ale tak snad od toho nikdo nečekal druhé No Man's Sky, ne?
Co bylo trochu zklamání, je technická stránka. Čekal bych, že na PS5 bude hra vypadat malinko lépe. Nechápejte mě špatně, umí vykouzlit úžasné scenérie, ale občas je to trochu zubaté a hnusné. Už jsme tu měli hry, které vypadaly o dost lépe a v tomhle je SW Outlaws trochu zklamání.
Ale i tak, je to pořád výborná 3rd persion akční hra. Ano, jsou tu nějaké bugy, jako v každé open world hře, ale nejsou nijak zásadní a rozhodně Vám nebudou stěžovat dohrání.
A spousta lidí by si místo zvracení do komentářů měla zkusit danou hru aspoň zahrát, než ji odsoudí.
Já mám dohráno a opravdu se těším na DLC.
Poserte se! :-D

Pro: Star Wars svět z původní trilogie, strašně cute Nix, úžasná atmosféra, poletování ve vesmíru s vlastní lodí

Proti: Občas trochu hnusné (PS5), sem tam nějaký menší bug, poletování po vesmíru je dost omezené (ale to se dalo čekat)

+1 +3 −2

Stranger of Paradise: Final Fantasy Origin

  • PS5 70
Ve Final Fantasy sérii jsem v podstatě nováčkem, dohrál jsem jenom FF 7 remake s FF XII a pár dalších dílů zapnul a odložil na vhodnější dobu. Stranger of Paradise jsem vnímal jenom přes trailery před vydáním, kde všichni měli srandu s nadužívání slova Chaos a pak z poměrně vlažných recenzí. Vypadalo to jako nějaká souls varianta z populární značky. Měl jsem ji tak nějak v paměti, že v případě nějaké výrazné slevy bych to zakoupil. Čas nazrál teď, když Sony oznámilo, že hru vyndají 15.12. z PS Plus.

Příběh moc hodnotit nebudu, protože opravdu nejsem znalec, jenom jsem tedy pochopil, že je to nějaká varianta/prequel prvního dílu. Také dostával v recenzích spolu s dialogy postav dost naloženo. V podstatě jsem ho většinu hry nijak nevnímal, po nějakých úvodních třeba šesti hodinách se vyjevil hlavní quest a to najít čtyři krystaly pro čtyři bojovníky světla (členy naší party). Na konci se však příběh rozjel na mnohem vyšší obrátky a musím říčt, že překvapil a nakonec mě závěr hodně z vypravěčského hlediska bavil.

Zdrcující kritiky se dočkala i grafika, všude padalo, že to je hnusná hra i na PS 3 apod., ale já to tak neviděl. Grafika pro mě není středobodem hry, když hra vypadá super je to plus, ale tady to prostě vypadá jako jiné hry Team Ninja a není to nějak hnusnější než Nioh nebo Wo Long. To samozřejmě nejsou nějaké grafické benchmarky, ale prostě mě to nijak neuráželo a některá prostředí vypadala vyloženě krásně, hlavně části v úvodu (les, pirátská jeskyně).

Jako u výše jmenovaných dalších her od tohoto studia je klíčovým hratelnostním prvkem soubojový systém a ten je i zde na vysoké úrovni, šavlovačky vypadají fantasticky, každý souboj končí doomovským finisherem, které mě bavily celou dobu hraní, výborně fungovali dva členové party, kteří bojovali po boku hlavního hrdiny Jacka, hodně pomáhali a byl na ně spoleh, když jsem potřeboval odskočit od boje a doléčit nebo se zorientovat po bojišti. Souboj je podobný Sekiru, v tom, že není potřeba nějak brát nepříteli zdraví, ale snižovat mu posture (takhle se to jmenovalo v Sekiru, tady nevím) a po jeho vyčerpání konečným úderem soupeře zabít. Postava neleveluje klasické statistiky, ale pomocí vybavené zbroje a hlavně vylepšováním povolání, kterých je ve hře kolem třiceti, každé má skill tree, kde ho vylepšujete a zároveň otevíráte nové joby. Každý job používá nějaké zbraně, které mají své komba, kouzla, ale nic mě nenutilo se je nějak poctivě učit a v podstatě vždy jsem se naučil u každého povolání jedno dvě a stačilo. Kvůli trofejím jsem vždy po vylevelení jednoho povolání přepnul na další, abych si otevřel všechny a nic mě nenutilo se nějak soustředit na jedno, které mi vyhovuje (obvykle hraju nějakýho heavy knighta se štítem a velkým mečem). Tady se dostávám k pro mě největší výtce a to, že hra je na normal směšně jednoduchá a nevím jestli hard jde zapnout rovnou nebo až po dohrání. Nevím jestli jsem do toho šel s mylným očekáváním soulsovky, s kterou to opravdu nemá společného vůbec nic, ale prostě když to trochu přeženu, tak hlavně první půlka byla jak když poprvé zapnete Diablo a skoro není možné, aby vás soupeři zabili. Tady se to samozřejmě stane, ale nepřichází žádný trest, checkpointy jsou všude, nepřijdete o žádné souls, žádné peníze o nic, naopak když bojujete s bossem a zvládnete první fázi, tak vám povolání skočí třeba o tři úrovně a zůstane to tak i když následně nezvládnete druhou fázi. Kromě bosse Tiamat a závěrečného bosse jsem neměl opravdu žádný problém.

Dalším minusem pro mě bylo i na poměry Team Ninja zvrácené množství předmětů, které padaly ze zabitých nepřátel. Postava unese 600 kusů předmětů a pak je musíte zdlouhavě dismantlovat u kováře. Kvůli neexistující obtížnosti navíc není nic co by vás nutilo hledat neustále lepší výbavu. Prostě jednou za čas jsem navlékl lepší zbroj a zbytek vyházel. Za celou hru jsem taky ani jednou nepoužil upgrade zbraně nebo brnění u kováře, protože opět mě do toho absolutně nic nenutilo.

Závěrem můžu říct, že i přes výtky je souboj nejdůležitější věcí ve hře a ten mě bavil hodně celých asi 55 hodin, kdy jsem si i potom dodělal jednoduchou platinu (např. trofej dohrej hru na Chaos obtížnost, která se odemkne po dohrání ve skutečnosti znamená dohrej jednu misi na Chaos obtížnost a i to nebyl problém). Hra mě nalákala na FF 1, které už jsem v pixelové edici pořídil a na dohrání dalších her od Team Ninja, které jsem zatím nedokončil.
+9

Alan Wake II: Night Springs

  • PS5 75
Vlastně se mi celkem líbí, jak bylo DLC Night Springs pojato. Když se hry snaží v malých rozšířeních něco "roubovat" na základní hru, moc to nefunguje, nebo to působí strašně zbytečně (proč se snažit u něčeho, co uvidí jen zlomek hráčů, že ano...). První DLC k dvojce Alana tak servíruje slibovaný bizár hned ve třech poměrně odlišných chodech. Samotný Alan si teď dává pauzičku (i když vlastně ne úplně) a ke slovu se tak dostává Fanynka číslo jedna, nová Ředitelka FBC a Shawn Ashmore v roli sama sebe. Bez výjimky je to vždy jedno velké WTF, ale každá z epizod má co nabídnout. Slabší mi přišla možná jen návštěva Jesse v Coffee Worldu, byť ne výrazně.

Pro fanoušky bizáru je to opět paráda, Night Spring však za základní hrou přesto výrazně zaostává. Jednak se zde poměrně dost recykluje a navštívíme převážně již viděné kulisy. Horší je to s hratelností. DLC se úplně vykašlalo na prvky survival hororu a munice se zde počítá na stovky. Při hraní za Rose jsem to bral jako součást jasného trollení hráče a k přepálenému akčnímu stylu epizody to vlastně sedělo. Nesmyslný nadbytek všeho se však vrátil ve druhé i třetí části DLC. Střetnutí s nepřáteli rázem vůbec nefungují, napětí neexistuje a těch pár stínů se stává pouze otravou překážkou v cestě k cíli. Co do hratelnosti DLC působí i dost odflákle. V bednách se povalují haldy munice do brokovnice, kterou však druhá a třetí epizoda neobsahuje (nebo jsem ji nenašel?). Měl jsem radost, že jsou zpět zamčené skrýše... tedy do chvíle, kdy jsem zjistil, že tentokrát se k jejich otevření neváží hádanky, ale minihra jako pro cvičeného šimpanze.

Po stránce hratelnosti tak Night Springs prostě stojí za prd, přesto má smysl prakticky pro každého fanouška základní hry. Pomineme-li recyklaci a nenapínavé souboje, dostaneme obstojnou dávku parádního bizáru a v případě poslední epizody i vážně povedeného boření čtvrté stěny.

Hodnocení na DH v době dohrání: 71 %; 24. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Opět správně divné; odvážné nápady a jejich realizace

Proti: Tuny munice v každé bedýnce; recyklace prostředí

+8

Armored Core VI: Fires of Rubicon

  • PS5 85
Jeden by už skoro zabudol, že FromSoftware nie sú len Souls hry. Dostal som chuť vyskúšať nejakú ich – mne doteraz neznámu – IP a Armored Core VI: Fires of Rubicon sa zdalo byť jasnou voľbou. A to aj napriek tomu, že tieto high-tech sci-fi hry vlastne príliš nevyhľadávam.

A skamaný nie som. So Souls hrami to, pravda, nemá veľa spoločného (čo je fajn), okrem teda toho, že je to náročnejšie než iné hry. Rukopis FromSoftware je však citeľný v tom, že ma hra okamžite oslovila a rýchlo som sa na ňu "namotal". Je dynamická, akcia je je štýlová, rýchla (možno až príliš, viď. nižšie) a niektoré prostredia a sci-fi scenérie dokážu svojou majestátnosťou vyraziť dych. Na toto sú vo FromSoft majstri.

Príbeh je pomerne jednoduchý a priamočiary (hoci je možné dopracovať sa k viacerým koncom), čo mi nevadilo, ale priznám sa, že išiel tak trochu mimo mňa. Čo ale nie je vyslovene zápor, lebo toto nie je typ hry, ktorá by na príbehu stála. Čo sa týka náročnosti, tak oproti iným kúskom tohto štúdia je Armored Core VI vlastne pohodička.

Hlavné misie nepredstavujú žiadny veľký problém. Pravdaže, je to stále FromSoft, takže súboje s niektorými bossmi sú pomerne náročné, ale rozhodne nie tak náročné, ako v Soulsborne ságe. Osobne mi skutočne veľké problémy spôsobili asi len dvaja-traja, vrátane toho záverečného.

Zbraní a výbavy je dostatok, takže človek môže experimentovať a skúšať, čo na jednotlivých bossov platí. Súboje mi síce miestami prišli trochu chaotické a až príliš rýchle, ale celkovo ma bavili. Fajn je aj to, že hra nie je príliš rozsiahla, hoci závisí, samozrejme, aj od toho, ako dlho sa zdržíte pri jednotlivých bossoch.

Pro: grafika, gameplay, akcia, bossovia

Proti: občas chaotické boje

+10

Horizon Forbidden West: Burning Shores

  • PS5 80
Nebudu zapírat, že jsem po takřka 110 hodinách strávených v základní hře pociťoval už určitou únavu. O to víc mě potěšilo, jak je i navzdory slušné herní době okolo 16 hodin obsah v Burning Shores nahuštěný a relativně rozmanitý. Kromě nového prostředí a dějově linky DLC obsahuje i prvky, které mi v původní hře chyběly nebo jim nebyla věnována dostatečná pozornost, zatímco generické vedlejší aktivity odstraňuje prakticky úplně. A jsem za to rád.

Rozhodně potěší větší využití sunwinga a o něco později waterwinga, který kromě letu zvládá i pohyb pod vodou. Tam mi k plné spokojenosti chyběla pouze nějaká větší podvodní mise. Naopak mě potěšila možnost vzlétnout se strojem až vysoko do oblak, která je využita v jedné krátké, ale dost cool vedlejší misi.

Prostředí rozšíření se více spoléhá na vertikalitu a je radost ho prozkoumávat - a to i navzdory tomu, že nepůsobí nějak zásadně odlišně od toho, co jsme viděli už minule. Jedinou výtku bych směřoval akorát ke questu se ztracenými oseramskými průzkumníky, který mi přišel poněkud zmatený. Úvodní collectibles část questu hráče za pomocí ukazatelů nijak nenavádí a spoléhá čistě na průzkum bez výraznějších vodítek, kde pátrat dál. Jsem sice rád, když mě hra vyloženě nevede za ruku, ale tohle byl zas opačný extrém.

Jestli mi v základní hře něco chybělo, tak především silnější vztah hlavní hrdinky k... prakticky komukoli. Nemyslím tím nutně vztah romantický, v jedničce to byl třeba Rost, coby mentor, ale ve Forbidden West i navzdory mnoha postavám absentoval nějaký výraznější... třeba i jen sidekick. Burning Shores tohle příjemně ve více směrech napravuje a konečně i Aloy trochu polidšťuje. A upřímně, vůbec nechápu všechny ty kontroverze, které se okolo této podzápletky objevily. Kdo nebyl napříč oběma díly slepý, tak už dávno pochopil, jak to Aloy má. Do děje je tato dějová linka zakomponována s citem a hra navíc dává hráči z hlediska navázání či nenavázání romance na výběr.

Únava materiálem mě sice tu a tam dostihla, to bez debat, ale Burning Shores i navzdory nepříliš zajímavému příběhu příjemně odsýpá. DLC tak vnímám, i díky rozsáhlému závěrečnému, nijak extrémně těžkému, ale zato monumentálnímu a velmi zábavnému, bossfightu jako dobře vygradovaný a chutný epilog za druhým dílem.

Pro: vertikalita prostředí, létání v oblacích i pod vodou, romance, závěrečný bossfight

Proti: nepříliš zajímavý příběh, přemáhala mě už únava z core hratelnosti

+14

Tony Hawk's Pro Skater 1+2

  • PS5 80
A je to tady. Remake nejslavnější skateboardingové série přišel na nové konzole. Nový kabát hře perfektně sedne. Remake nic neubral na hratelnosti a tím pádem i nostalgii, která mě provází každým skateparkem. Přibylo pár menších novinek, které jsou jen třešnička na dortu. Soundtrack opět skvělý.

Prostě opět arkáda, jak má být. Pro milovníky původních dílů je tohle povinnost. Opravdu si s radostí jen tak jezdím a připomínám si mé mládí u PS1 s Tony Hawkem v rukou.

Heelflip darkslide always!

Pro: Nostalgie, grafika, stabilita bez bugů, oba díly hezky pohromadě

Proti: Návrat rozlámaných ovladačů po nepovedeném combu :-)

+2

Resident Evil 4

  • PS5 95
Sérii RE si vždy pamatuji a vybavím dle jejich prvních 3 dílů. Tíživá atmosféra, minimum nábojů, zombies a jiné nemrtvé potvory a poměrně složité hádanky. U RE4 Remake je téměř vše jiné. A taky proto, mě nikdy moc nebrala možnost, že bych si tento díl zahrál. Nakonec jsem povolil, v akci hru koupil a mohu říct, že to bylo skvělé rozhodnutí a RE4 Remake se zařadil do mé síně slávy.

Ještě dodatek - původní verzi jsem nehrál.

Rozhodně si mě hned získalo to, že se hra stala akčnější, Leon je v potyčkách mnohem stylovější a obecně mě tento systém soubojů opravdu chytl. Zajímavá novinka pro mě byl i systém nakupování u obchodníka bez totožnosti. Čím déle jsem hrál, tím víc jsem si uvědomoval, jakou chybu jsem dělal, že jsem čekal na tento počin tak dlouho. Každá lokace pro mě byla pastva pro oči, komplexní prostředí jsem si opravdu užíval, stejně tak jako nepřátelé, kteří se samozřejmě stávají s přibývajícím časem těžšími. Některé modely byly navíc opravdu působivé (vězeň se sešitýma očima byl perfektní). Takto bych mohl pokračovat fakt dlouho.

Toto krátké shrnutí je zejména pro nováčky a nepolíbené dílem RE4. Nedělejte tu samou chybu jako já.

Drobné mínus bych přiřadil k atmosféře jako takové. Ta bohužel nedosahuje kvalit předchozích dílů, ale je to dáno asi také tím, že se zde obecně nejedná moc o horror jako o survival akční hru. Každopádně jeden z nejlepších remaků, které jsem hrál.

Pro: Nádherná grafika, animace, komplexnost prostředí, počet různých nepřátel, boss fights, příběh

Proti: Hororová atmosféra, systém uhýbání

+6

EA Sports FC 24

  • PS5 50
Předem upozorňuji, že jsem online hrál pouze pár zápasů a tam se level zábavnosti vyšplhal kousek výš. Nicméně to není nic, kvůli čemu bych volal do rádia.

FC24 jsem si koupil jako následovníka poslední FIFY s vírou, že se snad něco změní. Vždy jsem byl spíš fanoušek kariéry, než online hraní. Nicméně tady to dopadlo otřesně. Výsledky jak v basketballu (finále LM jsem vyhrál 16:3, ale předtím jsem prohrál 4:7 s Levante), AI si hraje jak se jí to zrovna zlíbí atd. Pokud prostě chce dát gól, dostanete ho. Většinou je to hned po rozehrání po obdržené brance. To se z AI stává Iron Man na hřišti a z 50% je to vždycky branka vykombinovaná způsobem, kde by i Messi jen hleděl. Pak se ale opět veškeré schopnosti ztratí a jakoby se úroveň přepne o dva levely níž. Samozřejmě do té doby než dáte gól. No a takovým způsobem to lítá celý zápas. Takže s výsledky 0:0 nebo 1:0, 2:1 nepočítejte. To spíš 6:4, 7:5 apod. A to mi bere opravdu obrovskou porci na zábavnosti. Mně arkády obecně nevadí, ale EA dělá reklamu na fotbal a reálnost, o čemž tady opravdu nelze mluvit.

Obecně je jedno plus a to je grafické zpracování, které je obecně na vysoké úrovni.

Rozhodně nedoporučuji těm, kteří vyrostli na sérii PES a brali ji jako takový svatý fotbalový grál. Bohužel ale je tady jedna otázka - Máme na výběr něco jiného?? Bohužel jen těžko... Konkurence žalostně chybí.

Pro: Grafické zpracování

Proti: AI, režim kariéra obecně, hratelnost, až směšné arkádové pojetí

+1

Mafia: Definitive Edition

  • PC 85
  • PS5 85
Dycky okomentovat hru, která má tolik hodnocení a komentářů, je blbý. Kor když mám takovou sklerozu a zjistím, že u takové hry jako je remake Mafie nemám ani čárku. Nu což, i tak to zkusím. Hru jsem dohrál tentokrát na PS5.

Asi začnu tím, co všichni u takových her očekáváme a to je dabing. Vidět na obrazovkách a televizích zase v kurzu český dabing je prostě osvěžující a nostalgický a naprosto skvělý. Tohle je to, co by každého mělo přimět si to aspoň jednou zahrát. Protože dabing je tu zase skvostný a taky má skvělý herecký ansábl. Hlavně se tu nezapomnělo na Petra Rychlého, který zase exceluje. Vašut mi přijde, že čím je starší, tím nechci říct odbývá svou práci, ale je hodně takový strohý a přišel mi víc bez emocí, ale i tak odvedl dobrou práci. Každopádně pan Salieri je jasný, že má změněný dabing, ale to vůbec nevadí. Prostě v tomhle ohledu to bylo naprosto skvělý.

Co nechci dělat, je to abych srovnával tento remake s originálem. Přece jen jsme tu dostali trochu jinou hru než předtím a proto bych se vyvaroval co je tady horší a lepší. Jen k tomu řeknu, že hra je jiná a dostanete zase trochu jiný příběh a postavy jsou taky trochu jiný a celkově si to vyvojáři vzali po svém a k tomu jen řeknu, že je to dobře, že tam přidali nové věci. Přece jen dělat kopírku taky není ku prospěchu věci a takhle to mám rád.

Každopádně co se týče příběhů, postav, tak to jsem fakt neměl problém s ničím. Hra odsýpá, příběh je klasicky dělaný na mise, kde každá mise je jiná a je to jízda od začátku do konce.

Ale s čím jsem měl problém, tak je velký počet bugů. Upřímně jsem hru trochu nadhodnotil protože technický stav aspoň na PS5 po takové době vydání není ok. Grafické glitche, zamrzání postav, občas při cutscénách prolítavaj předměty, auta, no prostě je toho tady fakt dost. Ale musím říct, že se mi nestalo, že bych kvůli tomu nedokončil misi. Ale nepotěší to. Takže při hraní se na to musí člověk připravit.

Co je ještě potřeba zmínit je, že každá mise je prostě přestřelka a hra si staví na střílení. Ale musím říct, že střílení mne bavilo. Jasně, nebylo to bůhví co, ale přišlo mi i na gamepadu, že se ovládá ok a neměl jsem s tím problém. Ale trochu to zamrzí, že tu nemáte až na jednu misi ani stealth a prostě jen jedete rambo styl. Někomu to může přijít i stereotypní, mne osobně to tak tolik nevadilo. Ale ano, staré dobré závody jsou tady taky. Jenom jsou upravený a nehrozí takový nervy, jako tomu bylo u předchůdce ( budiž země lehká klávesnicím a myším, co jsem u toho rozflákal).

A taky soundtrack. Starý dobrý soundtrack tu nenajdete a jsou tu nové songy. Že by mne to pohoršilo se říct nedá, ale taky mne tolik nezaujaly.

Ale jinak bylo fajn si zase zahrát za Tommyho Angela a připomenout si staré dobré časy mafiánů v Americe. Víc k tomu asi nemám co říct, jelikož bych stejně neřekl nic nového a vše již bylo řečeno. Snad jen, že konec je prostě zase jako tehdá, hrozně dojemný a kdo tento příběh nezná, měl by napravit.

Pro: dabing, postavy, město, variabilní mise, historické vozidla

Proti: hra obsahuje moc bugů, technický stav není moc ok, skoro každá mise obsahuje střílení

+11

NieR: Automata

  • PS5 85
Náhodně se to sešlo, že uběhl rok od mého hraní NieR: Replicant, kdy jsem rozehrála hodně volné pokračování NieR: Automata. Těšila jsem se na další hutný příběh z post-apo světa tisíce let v budoucnosti s hudbou, která se neohraje, a po odehrání mohu říct, že přesně to jsem dostala.

Připravena, že s prvními závěrečnými titulky mám odehraný tak leda prolog, jsem se pustila do hraní a po odehrání všech hlavních konců (A-E) jsem byla překvapena, jak málo jsem hrála stejné segmenty hry v porovnání právě s prvním dílem. V prvním průchodu jsem se seznamovala s hrou, s příběhovým pozadím, světem a plnila vedlejší úkoly. Ty byly sice naprosto banální, co se týče jejich splnění, ale vždy mi přinesly malý střípek informací o postavách a vždy jsem se těšila na jejich reakce. 2B a 9S se skvěle totiž doplňovali, kdy 2B byla chladná (k 9S až přehnaně, ale pak jsem pochopila, proč si tento odstup chtěla držet), možná více racionální, ale zároveň i dokázala tu a tam projevit empatii k robotům, které jsem potkávala. Oproti tomu 9S byl navenek spíše nadšený do všeho, více projevoval emoce a city (a zvlášť k 2B), ale zároveň dokázal mít až nezdravý odstup k robotům a po vzoru správné propagandy od jeho nadřízených je dehumanizoval (byť toto slovo ve spojení s roboty zní asi zvláštně). Oba protagonisté na mě působili jako ztělesnění principu jin a jang. Hra naprosto skvěle dávkovala důležité momenty a pravdy o světě, kdy jsem správně tušila, že s každým dalším průchodem přijde ještě něco horšího, něco, co mi vyrazí dech ještě více.

Druhý průchod byl až na pár míst totožný s tím prvním, ale tentokrát jsem ovládala 9S, který často využíval pro boj jeho dovednost hackovat. Vím, že nemálo hráčů to příliš nebavilo, ale mně to nijak zvlášť nevadilo a hlavně jsem se díky tomu mohla dozvědět něco více o nepřátelích, které jsme potkali už v prvním průchodu, ale neměli jsme možnost nahlédnout, co se děje uvnitř v nich. Začaly se tak objevovat informace o robotech, že některé věci nejsou tak, jaké se zdají být, což mělo vliv i na 9S, který postupně měnil svůj pohled.

Třetí průchod byl strašný, ale z toho důvodu, že postava, kterou jsem musela ovládat (myslím 9S), mi byla strašně nesympatická a nepříjemná. Jenže pak jsem si uvědomila, že se mi do rukou dostal tragický hrdina a že za tou nesympatií se skrývá doopravdy nekomfort, který je normální pociťovat, když hrajete za někoho, kdo čím dál tím více šílí, upadá, kdo ztratil veškerou naději a komu je už absolutně jedno, co se stane. Naopak chvíle strávené s postavou A2 jsem si užívala a její dialogy s podem byly skvělé a bavilo mě sledovat jejich interakci. Pak ovšem přicházelo jedno strašné zjištění za druhým (smrt 2B, zjištění, že doopravdy byla 2E, tedy popravčí jednotka, která měla vždy za úkol zabít 9S, pokud zjistil příliš mnoho a že již tak učinila mnohokrát, pravda o YoRHa, osud Pascala, původ logic viru, že všichni androidi mají v sobě jednotku z robotů, tedy z nepřátel, se kterými tisíce let bojují aj.) a měla jsem pocit, že už i já klesám po spirále dolů stejně jako 9S. Naštěstí konec E tomu všemu dodal trochu optimismu, ale i tak ve mně hra zanechala plno myšlenek týkajících se smyslu života, proč jít dál a jak tragicky věci mohou skončit, když tento smysl jednoho dne zmizí.

Skvělá hra, která v sobě ukrývá myšlenky a pocity, které by v ní hráč ani nečekal a které rozhodně stojí za to najít a zažít.

Pro: příběh a hloubka některých témat, hudba, postavy, vedlejší postavy, jemný a skvěle hodící se humor

+13

Horizon Forbidden West

  • PS5 80
První Horizon Zero Dawn jsem si i přes četné výhrady dost užil. Mohl za to zajímavý příběh a zbrusu nový lore, který byla zábava objevovat. Se samotnou hratelností to pro mě bylo už o něco kostrbatější, ale soubojový systém měl natolik komplexní a nabídka různých robotů k porážce byla natolik různorodá, že to na jednu dlouhou hru v pohodě vystačilo. Stačí to ale i na pokračování?

Ano i ne. Strašně tu totiž záleží, jestli vás zdlouhavé souboje s roboty a jejich postupné "okusování" baví. Mě naneštěstí až tolik ne. Přiznám se, že jsou na mě všechny ty na sebe nabalené mechanismy až moc složité a pohyb nepřátel až příliš rychlý na to, abych si souboje, minimálně na gamepadu, na který je ale hra primárně designovaná, dokázal naplno užít. Po celou dobu jsem daleko více zápolil s tím vůbec něco trefit, natož abych si detailněji plánoval taktiku. Nepřátelé jsou agresivní, dotěrní, rychlí. Uskakování je zase dost nespolehlivé a není problém se dostávat do smyček nepříjemných útoků, ze kterých není úniku. Na druhou stranu se ale souboje dočkaly mnoha vylepšení, přibyla monstra i formy útoků a každý, kdo je ochoten se učit rozsáhlé herní mechaniky a trénovat komba, si tu klidně může najít to své. Zejména v pozdější fázi v aréně, kde jsem i na střední obtížnost teprve poznal, jak tu hru vlastně vůbec neumím hrát.

Z hlediska příběhu jednoduše pokračujeme tam, kde jsme skončili. Chybí tomu ale už to tajemno, ten úvodní wow efekt. Stejně jako v jedničce, mi ale celý ten sci-fi lore s globálním přesahem přišel opět o poznání zajímavější než lokální příběhy nažehlených domorodců, kteří jsou si všichni podobní jako vejce vejci. A ty bohužel utváří drtivou většinu hry. Jestli ale něco lze ocenit, tak jsou to kvalitně napsané dialogy a naprosto precizní zpracování cutscén, kdy ani ten nejvíc vedlejší úkol není technicky nijak ojebaný a vše je vyvedené v krásně detailních motion capture animacích s dokonale detailními modely postav.

A tím se dostávám ke grafice a produkčním hodnotám celkově. Horizon Forbidden West je skutečně nekompromisní AAA titul, na kterém je každý investovaný dolar vidět. Na druhou stranu, ze samotné estetické stránky jsem až tak odvařený nebyl a dost rychle se ta nádhera okouká. Graficky hra vypadá vskutku hezky, to říct nemůžu, ale viděl jsem už estetický pohlednější a vizuálně pestřejší hry. Oproti jedničce je lokací, které by vyloženě vyrazily dech, o něco méně a ráz krajiny se kromě barvy příliš nemění. Vyloženě mi chybělo nějaké velké město. Po mapě je rozeseta řada primitivních osad, přičemž většina působí velmi generickým dojmem, stejně jako ruiny Dávných či samotní obyvatelé Zapovězeného západu. Utaru jsou ještě docela originální, ale Tenakthové jsou strašně nudná banda, která jako kdyby vypadla ze Šíleného Maxe. Po kastraci.

Jestli se ale Horizon Forbidden West v něčem hodně posunul dál, tak to jsou questy. A to nejen ty hlavní, které byly dobré už v původní hře, ale i ty mnohými kritizované vedlejší. Ty tentokrát velmi příjemně doplňují hlavní děj i lore, jsou rozmanité a vcelku dobře napsané. Z herního hlediska se sice po čase začnou trochu opakovat, ale až do konce mě neomrzely. A je to dobře, protože herní plocha je tentokrát o něco větší a vedlejšího obsahu mnohonásobně přibylo. Naštěstí především toho hodnotného, i když nějaké arénovité "aktivity" typu Hunting Grounds zůstaly. Upřímně, obešel bych se bez nich úplně, ale naštěstí jich není moc. Jestli mě ale něco nebavilo, tak dobývaní lidských osad. Souboje s lidskými protivníky sice nejsou tak příšerné jako v jedničce, ale ani tentokrát se nejedná o kdovíjakou zábavu. A zejména západní část mapy je rebel campy posetá na úkor vedlejších questů více než bych si úplně přál.

Nakonec bych měl ještě jednu poznámku k věci, která se ale prolíná celou hrou. Horizon Forbidden West jede ve všech ohledech tak strašně na jistotu a snaží se být tak nekonfliktní a přístupný pro všechny, že mu z hlediska dynamiky příběhu a postav často chybí potřebná energie, která by udělala z velmi dobré hry titul, na který budu vzpomínat dlouhé roky. Ať už se to týká Aloy, které úplně chybí sex appeal, a svým veledůležitým přístupem se jako jedna z mála až nezdravě často jako nepříjemná kráva nebo cizích postav, jejichž osobnosti jsou zase často velmi ploché a v zásadě téměř vždy dobrácké. A to samé platí pro záporáky, kteří jsou prostě záporáky - bez nějaké hlubší pointy. V kombinaci s poměrně promyšleným lore to občas působí jako trochu zbytečná pěst na oko.

Co říci na závěr? Navzdory výtkám jsem si těch ohromných 110 hodin v tomto světe obstojně užil. Ačkoli Horizon Forbidden West může místy, a vlastně i trochu oprávněně, působit mírně ubisoftoidně generickým dojmem, drtivá většina obsahu za to stojí a dosahuje velmi vysokých kvalit. Hře ale chybí nějaký ten pomyslný vrchol, něco vyloženě osobitého, co by ve mně dokázalo vyvolat vyšší lvl emocionální angažovanosti. Tohle něco tu tentokrát bohužel chybí.

Pro: vylepšená hratelnost, svět k průzkumu, lore, hlavní i vedlejší questy, kvalita animací, grafika, některé zvraty, soundtrack, zpracování závěrečných titulků

Proti: už tomu chybí ten původní wow efekt, stále některé nedokonalé herní mechaniky, neuspokojivé lezení, až moc combat-based a souboje začnou po čase unavovat, ploché postavy, velké množství drobných grafických glitchů, nudné outfity, nadbytek lootu

+18

Hidden Agenda

  • PS5 80
Dobrý interaktivní film, který si užije i nehráč. Dohrál jsem to se ženou na jeden zátah a bavilo to mě i jí. Někdy to zahrajeme znovu, abychom prozkoumali další větve příběhu.

Pro: Délka cca 2 hodiny. Ideální gaučovka na jeden večer.

+2

VED

  • PS5 30
VED jsem na databázi přidal já. Při vyplňování popisku jsem se musel hlídat, aby do něj neprosáklo, jak příšerná hra to je. V jistých ohledech je na místě paralela s nechvalně proslulým snímkem The Room. Je to prostě tak špatné, až je to trochu sranda.

Dle vyjádření autorů z litevského studia Karaclan na hře pracovali dlouhých dvanáct let... BOŽE MŮJ!!! VED sází na vyprávění a značnou část tak tvoří konverzace mezi postavami, což je ale trochu problém, když hra působí, jako by ji napsal mimozemšťan, nebo uplácala umělá inteligence. Příběh je šílený nesmyslný chaos. K jednotlivým příběhovým sekvencím vede cesta přes některý z portálů v magickém světě. Kousky vyprávění tak zaručeně při prvním průchodu neobjevíte. Celé je to ale jeden velký bizár včetně divných postav, které se ani vzdáleně nechovají jako lidé. Motivace nedávají smysl, vyprávění v sobě patlá nesourodé nesmysly a absolutně postrádá jasný fokus. Celé to splývá ve sled nesmyslných scén a zvraty jsou šílené. Prapodivné akce zavdávají příčiny bizarním reakcím.

Do absolutního videoherního pekla však hru poslal až scénář ruku v ruce s otřesným dabingem drtivé většiny postav. Byť to autoři v jednom z komentářů u traileru na YouTube popírají, hra působí jako namluvená pomocí umělé inteligence. V závěrečných titulcích se jména reálných osob objevují, v tom případě však odvedli práci na úrovni náhradních členů vesnického ochotnického divadla. Intonace často vůbec nesedí k zamýšlenému vyznění věty. „Herci“ si skáčou do řeči, aniž by byla předchozí replika zcela dořečena a ve chvílích, kdy má být některé slovo protaženo například za použití vícero hlásek „o“, čte je někdo zvlášť. Stupidní přezdívku hlavního hrdiny (Teleporter) pak některé postavy bůhvíproč vyslovují chybně. Musím hru pochválit za to, že jsem se u ní občas i vyloženě zasmál… bohužel určitě ne na místech, kde to zamýšlel autor scénáře. 

Hlavní hrdina Cyrus je z nějakého důvodu většinu hry slepý. Proč? To samozřejmě nikdo nevysvětlí, v lidském světě má však neustále zavřené oči (tedy až na chvíle, kdy na to autoři zapomněli a má je otevřené). Nijak ho to však nelimituje, nemá to na nic vliv až v jednu chvíli začne opět vidět. Proč, ptáte se? Absolutně netuším… asi kouzlo. V rámci jednotlivých scén se opakovaně dělo, že některé postava něco řekla, o větu dál to popřela a později udělala ještě něco úplně jiného. Cyrus má na zádech meč, který k němu asi třikrát za hru prohodil nějaký bezpředmětný nesmysl a pak byl opět dvě hodiny němý. 

Hra je plná WTF momentů. Utkvěla třeba Babča Yum-Yum, která vám z ničeho nic oznámí, že jednoho z obyvatel magického světa uvařila, protože dotyčný chtěl, aby mu uvařila pokrm z jiného z obyvatel vesnice. Ok. Nebo hodně „random“ vyznání lásky hlavního hrdiny jiné postavě a následná scéna s polibkem. Někdy postavy prostě jen tak ignorují již proběhlé události jako by se ani nestali (Knox při pohovoru... který je sám o sobě další WTF moment).

Abych alespoň na chvíli přehodil na pozitivnější notu, uznávám, že v magickém světě a v soubojích dokáže být hra pohledná. Zejména animace obličejů jsou však podivné a „uncanny valley“ efekt je velmi silný. I v tomto ohledu jsem se opět nemohl zbavit pocitu, že má hru minimálně z části na svědomí umělá inteligence, po které však výsledek už nikdo nepřekontroloval. No, mrkněte na trailer a posuďte sami. 

Hra je z minoritní části tvořena souboji. Ty takzvaně příběhové jsou řešeny absurdním systémem založeném na skillchecku a hodu dvacetistrannou kostkou. Neselhal jsem ani jednou za celou hru. Tento systém byl aplikován i na průzkum míst v magickém světě. Opět však nastávají bizarní situace, kdy sice uspějete, ale výsledkem je negativní kletba pro vaši postavu. Další z mnoha věcí, co ve hře vůbec nedává smysl. 

Prvních pár hodin jsem se držel naděje, že hru spasí souboje v magickém světě. Bojuje se na tahy s tím, že se hrdina Cyrus pomocí schopností i vlivem zásahů od nepřítele po bojišti pohybuje. Pro každý ze čtyř míst si vybíráte schopnosti a kouzla zvlášť a teoreticky by tak měla hra motivovat k taktickému uvažování. Schopnosti jsou však až na pár výjimek velmi podobné a nakonec jsem tak pendloval prakticky jen mezi dvěma sekcemi a efektivně používal ty stejné nudné schopnosti stále dokola. 

Druhů nepřátel je jen pár, ale celkem se povedly a nad otřesným zbytkem hry rozhodně vyčnívají. Soubojový systém působí zpočátku nápaditě, v praxi však příliš nefunguje a přes nevalnou délku hry se stihnou absolutně vyčerpat. Zdejší systém boje je jednoduše příliš plochý. V čem autoři spatřují avizované roguelite prvky, doteď nevím. I když se do mapy se souboji jde vrátit, je vždy stejná a o jiných pro žánr typických aspektech zde nemůže být ani řeč.

O hře VED by se toho dalo napsat ještě hodně, asi nic by však nebylo pozitivní. Na obrazovce se odehrává naprostý bizár prakticky po celých cca osm hodin jež vám hra z života ukousne. VED sice spadá do té delikátní sekce, kdy je tak beznadějně špatný, až je to místy sranda. To však asi jako klad počítat nelze. Výsledkem je tak nejhorší hra, co jsem hrál nejen letos, ale na férovku si to může rozdat i se srajdami několik let zpátky.

Hodnocení na DH v době dohrání: bez hodnocení; 1. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press k recenzi

Pro: Souboje mají (nenaplněný) potenciál; vizuální zpracování (pouze) magického světa a některých nepřátel

Proti: Scénář působí, jako by ho vůbec nepsal člověk; groteskně špatný dabing; příběh nedává smysl a pod rozhodnutími hráče se úplně rozsypal; nesmyslné a nefunkční prvky hratelnosti

+13