Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Draugen

  • PS5 --
Tvůrce The Longest Journey by mi to asi neprodal, nepatřím ani k obdivovatelům Dreamfallu, ale atmosféra "fjordského noáru" zaujala na první dobrou.

Lissie jsem prokouknul až nezvykle rychle a lezla mi spíše na nervy, než abych jí považoval za zábavného sidekicka. Příběh neurazil, ale chvíli mu trvá, než nabere obrátky a ke konci zase trochu povolí. Je škoda, že některé věci začnou dávat smysl až po přečtení komixu, který je ale plný spoilerů ke hře, takže je rozhodně lepší ho číst až po dohrání.

Nevýraznému melancholickému vizuálu sekundují hezké výhledy na blízké hory a barevnou krajinu, spolu s fantastickou hudbou. V nastavení je možné si zapnout černobílý režim (vhodné do Herní výzvy), je ale nutno počítat s rušivými slimáky na obrazovce, simulující starý film.

Čekal bych, že na PS5 hra pojede mnohem příjemněji. Obraz se při pohybu rozmazával a nahodile docházelo k lagům podobnými nedostatku paměti. Původní záměr to později zkusit na PC jsem hodil za hlavu a po roce dostal Draugen druhou šanci - na walking simulator se nechodilo úplně dobře, ale příběh a atmosféra to drží celkem pohromadě a těch dvou hodin jsem nakonec ani nelitoval.

Hodnocení: ✰
+8

Necrosmith

  • PS5 60
Necrosmith by mohla být taková tak dost fajn indie hříčka s neotřelým nápadem. Mohla by, nebýt toho, že na hře autoři dost nepochopitelně dodrbali vlastně dost zásadní (a základní) věci. O těch však později.

Hlavní hrdina a jeho sarkastický kočičí společník uvízli kdesi v Tramtárii odkud je třeba uniknout. Ústřední postava naštěstí disponuje schopností oživovat mrtvé, a tak začíná výprava za co nejfajnovějšími kusy těl, ze kterých si poté sestavíte armádu posluhovačů. Samotné jednotky samy běhají po mapě, zabírají nepřátelská doupata, sbírají zlato a manu a sem tam narazí i na unikátní artefakt, či součástku potřebnou ke sestrojení vesmírného korábu. Jednotky jde teoreticky omezeně ovládat i napřímo, využil jsem to však reálně pouze jednou... jednoduše na to není čas a to i přes to, že jde hru kdykoliv pozastavit.

Do nemrtvé armády se postupně přidají splácaniny kostlivců, zombíků, harpyjí, ale i třeba kyklopů, kudlanek či ultimátních mechanoidů. Každá část těla má rozdílné vlastnosti a různou cenu. Existují i kombinace, jejichž sestavením získá jednotka nějaký ten bonus a nemusí jít vždy pouze o to, že poskládáte konzistentní "živočišný" druh. Nápad je to fajn, končetin s různými zbraněmi je přehršel a možností takřka neomezeně. Bohužel se hra velmi brzy zvrhne ve skládání mechanoidů a z potencionálně zajímavých vzácnějších druhů jednotek použijete maximálně tak nohu či hlavu na doplnění. Poté, co zdraví vaší základny klesne kvůli útokům zástupů nepřátel na nulu, se totiž koná Game Over a tomu se předchází právě nejlépe díky armádě terminátorů, jejichž součástky po zakoupení příslušného vylepšení přibývají automaticky po uplynutí každé herní sekvence. Mezi "runy" lze pořídit i pár permanentních vylepšení relativně nenápaditých kouzel, jež jsou však při obraně základny neocenitelná.

Potud tedy řekněme ok, šlo by hru lépe vyvážit, ale zábava by to mohla být neotřelá, jenže... Hra má otřesné ovládání, u kterého jsem absolutně nechápal, jak mohlo projít do finální podoby hry. Nepotřebné části těl (a že jich bude!) lze tzv. spálit, což je ovšem i nutností, jelikož z toho plyne mana pro vytváření lepších jednotek. Zcela nesmyslně však musíte každou část vždy označit a poté spálit, označit spálit, označit spálit... Nakonec se tak herní seance zvrhne v šílené drcení dvou tlačítek na ovladači. Úplně stejný problém je například při vybírání vylepšení základny, přičemž pokaždé hra vyskočí z daného menu pryč, ačkoliv máte prostředky třeba na deset různých vylepšení. Takže znovu otevřít, vybrat potvrdit, znovu otevřít vybrat potvrdit. AAARRRRGGGHHH!!!

Druhý problém hry je neméně otravný. Při pozdějších fázích partie, kdy máte částí těl chtě nechtě stovky (i při poctivém pálení) se začne pixelartová hra o pár MB neúnosně sekat a to hlavně při střídání dnů. Záseky jsou to i na dobrých deset sekund, což činí hru extrémně nepříjemnou na hraní. Bídný technický stav dotváří i bugy, kdy se občas zasekne na obrazovce infografika s novým vylepšením, která nejde potvrdit a jednou jsem musel dobře rozehranou partii zcela vypnout, jelikož hra už nereagovala vůbec na žádný povel ovladače.

Relativně zábavnou a nenáročnou hru s fajn nápadem si tak autoři pohřbili za mě naprosto nepochopitelnými přešlapy. Nad zmíněnými zásadními neduhy jsem se rozčiloval hodně a jinak fajn zážitek to hodně kazilo. Uvažoval jsem o hodnocení i nižším kolem 5-5.5/10, na druhou stranu jsem však nakonec přihlédl i k tomu, že i za plnou cenu hned po vydání nestála hra ani dvě kila (na PC bez slevy dokonce ani kilo) a za takto střízlivý přístup autorů si ode mě hra přeci jen vysloužila více shovívavosti.

Hodnocení na DH v době dohrání: 50 %; 2. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Fajn nápad; spousta druhů jednotek a kombinací; nízká cena

Proti: OVLÁDÁNÍ!!!; mizerný technický stav; nepříliš dobře vybalancované

+8

The Solitaire Conspiracy

  • PS5 70
Postupem let zjišťuji, že mě virtuální kartičky v různých podobách vážně baví. Nejinak tomu bylo i v The Solitaire Conspiracy, kde jsem se subjektivně možná pobavil i více než na konečných 7/10. Objektivně je však třeba uznat, že je to vlastně pořád "jen" Solitaire a většina té omáčky "navíc" je vlastně spíš nic moc.

Autor Mike Bithell (jeho Thomas Was Alone mám velmi rád) se na karetní klasiku pokusil nalepit příběh odvyprávěný částečně v live action sekvencích, přičemž hlavní roli si pro mne překvapivě střihl Greg Miller z IGN (jinými slovy, ideální kandidát do příslušné sekce aktuální herní výzvy). Na kartičky je však děj naroubován jen velmi neohrabaně a vlastně to vůbec nedává smysl. Není navíc vlastně ani trochu zajímavý a působí tak absolutně zbytečným dojmem a spíše otravuje než baví.

V jednotlivých "misích" hrajete klasický Solitaire s tím rozdílem, že karty "J", "Q" a "K" tvoří agenti některé z frakcí, z nichž každá má unikátní schopnost. Jedni tak mohou na vršek řad vytáhnout karty s určitým číslem, další seřadí řadu pěkně podle hodnoty a podobně. Jsou i agenti se schopnostmi, které většinou nadělají daleko více škody než užitku a o vyváženosti tak nemůže být ani řeč, což však není ani účel. Kampaň je naroubována na mapu světa, ze které vybíráte libovolné mise s přednastavenými frakcemi agentů. V základní obtížnosti stačí úroveň jen dohrát a zcela tak absentuje výzva. Za bonus v podobě pár XP navíc lze však spustit level s omezeným počtem tahů, což je daleko uspokojivější zážitek.

No a to je tak nějak celé... nechybí možnost volné hry, kterou však zkusíte tak možná jednou a frenetická časovka, která prověří rychlost hráče. Nakonec jsem to v ní doklepal až do 15 úrovně a platina tak padla (hurá!). Hra tak zabaví maximálně na deset hodin (spíše o něco méně). Twist v podobě schopností agentů je fajn, v jádru je to však pořád desetiletími prověřený Solitaire s nic moc omáčkou okolo. Jestli je to dost, si musí rozhodnout každý sám.

EDIT 10/8/2024:  Hráno jako součást Herní výzvy 2024 – " 4. Tenkrát v Hollywoodu: Dohraj hru, ve které vystupují živí herci. " – Hardcore varianta / Příběh hry je vyprávěn pomocí četných live action sekvencí./ 

Hodnocení na DH v době dohrání: 67 %; 5. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Příjemné vizuální zpracování; proměnné barevné filtry; schopnosti agentů; lety prověřená hratelnost zde funguje

Proti: Příběh je nezajímavý a v kontextu karetní hry vůbec nedává smysl; vlastně jen Solitaire s pár speciálními efekty J,Q,K karet

+8

Astro Bot

  • PS5 80
Prvni Astro's Playroom byla naprosto skvela plosinovka dostupna zdarma s launchem PS5, jejiz jedina objektivni nevyhoda byla prilisna kratkost. Hra samotna skytala uzasnou zabavu, prijemny a odlehceny humor a zejmena spoustu originalnich napadu a hernich mechanik, casto zalozenych za vyuzivani haptickych a gyroskopickych moznosti ovladace DualSense v mire, jake se zatim zadna jina hra ani nepriblizila. To vyniklo tim spise, ze byly koncentrovany a prezentovany na plose nejakych peti hodin, takze mel hrac nejen dojem, ze mu hra nabizi neustale neco noveho, originalniho a zabavneho.

Astro Bot je v podstate vice tehoz. Nebo spis mnohem vice tehoz. Hlavni prednosti hry je konecne na pomery zanru solidni herni doba, respektive mnozstvi planet, ktere na sve ceste navstivite. Na ceste za cim? Za zachranou nekolika set roztomilych robutku a hardwarovych soucastek nutnych k oprave vasi kosmicke lodi, tedy konzole PS5. Kolem znacky PlayStation a hernich ikon z jeji minulosti se zde toci vse, ale zaroven je to take vse, co je nutne o pribehu vedet.

Herne hra asi nejvice pripomina Super Mario Odyssey z konkurencni platformy a zabavnosti se ji minimalne vyrovna. Kazdy svet, ktery na sve ceste (v relativne libovolnem poradi) navstivite, je necim unikatni, zajimavy, predstavuje nove moznosti, napady a obcas i nejakou novou zajimavou herni mechaniku. K tem se jeste dostanu. Nektere schopnosti jsou unikatni jen pro konkretni svet a tomto ohledu hra skutecne pripomina onu bombonieru z Foresta Gumpa, u ktere predem nevite, co si priste vytahnete. Ale zarucene vam to bude chutnat.

Presto me bohuzel ve finale hra bavila vyrazne mene, nez jsem i na zaklade mnoha absolutnich hodnoceni ocekaval. Svuj podil na tom maji asi tri aspekty, jakkoliv jsou ryze subjektivni a jedna se spise o mekke vlastnosti, nez tvrde chyby. Mne ale proste nesedly.

Zaprve, hra je prilis jednoducha. To sice neplati pro nektere specialni levely, ktere jsou naopak vylozene a zamerne obtizne (ale take mnohem kratsi, zamerene na nejakou konkretni vyzvu), ale plati to pro vetsinu "zakladnich" misi. Bohuzel je Astro Bot trivialni az tak moc, ze jsem se do hry nemohl poradne ponorit, nainvestovat a uzit si ji tak, jak bych chtel. Ta hra me proste nedokazala poradne "probudit" a dostatecne zamestnat, coz je velka skoda. 

Zadruhe, a tim se vracim k tem "novym mechanikam," Astro Bot jich zdaleka nenabizi tolik, kolik bych ocekaval i vzhledem k rozsahu hry a rozmanitosti planet a radu z nich naopak recykluje. Nejvic me prekvapilo, jak malo hra vyuziva samotny gyroskop v ovladaci DualSense a pocitove jsem si tohoto konkretniho aspektu uzil vic snad i v tom petihodinovem Astro's Playroom.

A treti a posledni bod je mozna jen detail (ktery ale mnozi povazuji naopak za klad), ale z meho pohledu hre uskodil mozna nejvice. Je jim moznost vzit si na zacatku kazdeho standardniho levelu ptacka, ktery vam ukaze, kde se nachazi veskere veci - roboti, puzzle a skryte portaly, ktere muzete v danem svete hledat. Toto je vsak potencialne jedina vyzva a poradna motivace ke znovuhratelnosti, jakou hra nabizi a prijde mi hrozna skoda, ze uz tak zbytecne trivialni hra tuto vyzvu a motivaci timto zpusobem naprosto pohrbila. Ano, nikdo vas nenuti tuto moznost vyuzit, ale je to tam, vy to vite a proste to mate v hlave a alespon ja pak k tomu samotnemu hrani a objevovani pristupuji jinak. Pritom by stacilo, aby se tato moznost dala vypnout pred samotnym zahajenim hry anebo se s vyuzitim ptacka pojilo vypnuti nekterych achievementu. Ostatne platina, kterou vlastni petina vsech hracu, nema ten spravny lesk, ze ano.

Astro Bot je skvela, krasna, vymazlena, roztomila a peclive nadesignovana hra a po ctyrech letech od vydani PS5 po hrichu jedna z mala exkluzivit, ktere si (zatim?) jinde nezahrajete. Ale stacilo malo, aby byla mnohem lepsi. 

80 %
+8

Harry Potter: Quidditch Champions

  • PS5 60
Je mi líto, ale tohle je prostě strašně málo. Již před vydáním jsem dost pochyboval, že Famfrpál sám o sobě stačí na samostatnou (kvalitní) hru. Výsledek v podobě Quidditch Champions potvrdil, že nestačí.

Samotná hratelnost není vymyšlena špatně. Ze hry zmizel jeden odrážeč a chycená Zlatonka nyní automaticky nekončí zápas. Je za ni navíc „jen“ 30 bodů a v každém sedmiminutovém utkání ji lze chytit přesně dvakrát. Jinak jde o Famfrpál víceméně v podobě, jak jej známe z knižní předlohy či filmů. Role ve hře jsou tedy čtyři a až na útočníky je každá reprezentována přesně jedním hráčem. V multiplayeru se každý ze tří spoluhráčů zhostí jednoho z útočníků a poté brankáře, odrážeče, či chytače. Není úplně překvapením, že za brankáře nechce hrát nikdo a tato role je skoro vždy volná jako poslední. Ve hře pro jednoho hráče se mezi jednotlivými rolemi přepíná. Zbytek týmu celkem zdatně ovládá umělá inteligence a na nižší obtížnosti se klidně může stát, že váš tým s vylepšenými košťaty vyhraje, i kdybyste po celých sedm minut létali se svojí postavou do zdi.

Co vypadá jako výborná zábava na papíře v knize, ve virtuální podobě zase takový odvaz není. Pravidla Famfrpálu nejsou až tak komplexní a hra mne i přes slibný start začala nudit hned první den hraní. Autorům se toho prostě nepodařilo vymyslet dostatek, aby pozornost hráče udrželi po delší dobu než pár hodin (otázka, jestli to je vůbec možné). Aréna je jasně daná a není zde prostor pro jiné než vizuální odchylky v okolí. Vůbec nepomáhají i opakující se repliky jak soupeřů tak komentátorů. Hra nabízí ubohé tři turnaje, přičemž v základní fázi můžete vesele všechno prohrát, vůbec na tom až do semifinále a finále (v případě světového turnaje ještě čtvrtfinále) nezáleží. Podle popisků by měl takový Zmijozel hrát trochu jinak než řekněme Havraspár. V praxi jsem to ale nic zásadního nezpozoroval.

Vyjma pár turnajů a multiplayeru už hra vlastně nenabízí nic, co by stálo za zmínku. Na začátku vás přinutí vytvořit si postupně sedm postav v relativně omezeném editoru. Za nasbírané zlaťáky si můžete na postavičku pořídit čepici, koupit jí kouzelnickou hůlku (kterou pak není prakticky nikdy vidět), nebo zajistit, aby ten který útočník vypadal třeba jako Hermiona. Schopnosti jsou samozřejmě totožné a já vlastně neviděl důvod, proč si v editoru upravenou postavu nahrazovat skinem některým ze zajetých charakterů univerza Harryho Pottera. Vytvořené hráče úplně nesmyslně nelze pojmenovat (hlavně, že si můžeme vybrat z více než dvou pohlaví, že?).

Harry Potter: Quidditch Champions je tak hra s ok hratelností a velmi mdlým obsahem. Naštěstí hned po vydání zamířila do PS Plus. Hráčů, co za pár hodin relativně průměrné a stále stejné zábavy vyplázli sedm stovek, upřímně lituji. Být Famfrpál v této podobě obsažený v Hogwarts Legacy, šlo by o vítané zpestření hry, kde by šlo strávit pár opravdu fajn chvil. Na samostatnou hru je všeho ve hře hrozně málo. 

Hodnocení na DH v době dohrání: 64 %; 7. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus

Pro: Hratelnost je ok (ale rychle se omrzí); přiměřená délka utkání; slušný spád

Proti: Málo obsahu a ten co zde je, není nic moc; repliky postav i komentář se velmi brzy opakuje; nulová motivace pokračovat hraní již po pár hodinách

+8

Astro's Playroom

  • PS5 95
Velice příjemné překvapení. Troufnu si říct, že pro mě asi nejlepší zážitek + nostalgie v jednom. V podstatě čas strávený u této hry (dema?) byl větší zážitek než repetitivní Spidey (+ Morales) nebo Demons souls.

Pro: ovladač a jeho představení, nostalgie, easter-egg na PS hry v průběhu 25 let :)

Proti: krátké :)

+7

Judgment

  • PS5 75
Herní výzva 2021 - 6. "Jménem zákona" (Hardcore: Dohraj hru, ve které hraješ přímo za policistu nebo detektiva.)

Respektuji názory, podle nichž se hry nemají pokoušet napodobovat filmy a vyprávět příběhy skrze filmové postupy jako jsou cutscény a místo toho se zaměřovat na výrazové prostředky, které jsou specifické právě pro herní médium. Nicméně právě kvůli hrám jako je série Yakuza a její spin-off Judgment s nimi nemohu souhlasit. To, že se hráč v určitých momentech stává pasivním divákem, podobným hrám nic neubírá na unikátnosti poskytnutého zážitku.

Judgment nabízí totéž, co hlavní díly yakuzácké série - charismatického hlavního hrdinu (vynikající Takuya Kimura v roli Yagamiho!), výborný příběh kombinující výrazné melodramatické prvky a humor se společenskou kritikou moderního Japonska a spoustu více či méně (v tomto případě spíš méně) bizarních vedlejších aktivit navěšených na základní beat 'em up hratelnost.

Příběh patří nepochybně k tomu lepšímu, co yakuzácká série nabídla a souboje v Dragon enginu jsou zábavné, nicméně nejde popřít, že po mnoha dílech víceméně toho samého se dostavuje únavový syndrom, který se Judgment pokouší léčit s rozpačitými výsledky. Nové prvky hratelnosti jako je sledování podezřelých, ovládání dronu nebo sběr indicií sice narušují stereotyp, ale nepřináší mnoho zábavy a jde víceméně o gimmicky.

Bohužel jsou těmito aktivitami dost vycpané vedlejší úkoly, takže jsem je brzy začal ignorovat.

Hru jako takovou nicméně přehlížet nedoporučuji.

Pro: příběh, over-the-top fyzika soubojů, postavy, bravurní herecké výkony a režie cutscén

Proti: únavový syndrom, vedlejší úkoly, systém vyšetřování

+7

Horizon Forbidden West

  • PS5 100
kde sa tu da dat vacsie hodnotenie ako sto percent :D to je malo proste...ta hra urazila od jednotku dobry kus cesty...vylepsila vsetko co jednotka ponukala, bojovy system, parkour, dialogy, vsetko islo o uroven vyssie, pridala nove herne prvky ako pritahovaci hak, padak a potapanie a pribehovo skvelo nadviazala na zero dawn, kde som po odohrati zvladol odhadnut len polovicu, vlastne ani tolko nie, toho akym smerom by sa mohla uberat forbidden west...za mna 20/10 a spoiler uplatnujem tento komentar do hernej vyzvy na cestu pod povrch zeme

Pro: vsetko, od gameplaya po pribeh

Proti: no dobre, nieco zkritizujem, niektore hlavolamy boli az zbytocne prekomplikovane

+7 +11 −4

Nickelodeon All-Star Brawl

  • PS5 70
Na klasické bojové hry jsem celkem "levej" ale u subžánru v podobě Brawl mlátiček to kupodivu úplně neplatí. No a když vám něco (celkem) jde, máte to přirozeně i rádi, že ano. Proto jsem s chutí přivítal, když do PS Plus zavítala rubačka s postavami dětských animáků televizní stanice Nickelodeon.

Co si budeme povídat, na trhu existují rozhodně lepší žánrovky a co do komplexnosti se All-Star Brawl nemůže třeba takové Brawlhalle absolutně rovnat. Jako alternativa spíše pro mladší hráče však funguje obstojně. Charakterů je k dispozici 22 (plus jeden placený) a ke každému se vztahuje i jedna pestrobarevná aréna. Efekty útoků a movesety jednotlivých postaviček jsou povedené a často humorně laděné. I přes pěkné rozanimování bijců je zřetelné, že mnohé postavy na hodně podobném principu a hra není tak komplexní, jak by mohla.

Trochu pokulhává i vyváženost charakterů. Arcade mód jsem prošel za dvacet postav a zatímco někdy byl průchod procházkou růžovým sadem, za jinou postavu (při stejné obtížnosti) jsem si poradil o poznání hůře. All-Star Brawl nemá ale ambice být něčím víc, než odreagovačkou maximálně na pár desítek hodin a když na jistá zjednodušení přistoupíte, budete se rozhodně bavit.

Trochu horší je to po stránce obsahu. Což o to, postav a arén není vyloženě málo, chybí však poutavější herní náplň. Online je navíc momentálně plný "trophy hunterů", kteří záměrně rychle prohrávají, jen aby dosáhli na dostatečných počet her pro jednu z trofejí. Vedle multiplayerových střetnutí a klasického "arcade" řetězce sedmi soubojů, nabízí hra ještě volný mód s volitelnými pravidly a tím to končí. Ten sice nabízí i variance na fotbal (ať už ten evropský, či americký), ale obsah hry se i kvůli co do herních mechanik podobných bijců relativně rychle ohraje. Já s Nickelodeon All-Star Brawl strávil fajn patnáct hodin, doklepl "platinu" a u posledních průchodů módu arcade jsem to už odmačkával dost strojově. Pro srovnání, v takové Brawlhalle jsem nechal hodin něco málo pod stovku a bavil se vlastně pořád.

Hodnocení na DH v době dohrání: 55 %; 2. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus

Pro: Hezké animace útoků postav a arény; v kratších seancích fajn odreagování

Proti: Nevyváženost bojovníků; relativně chudý obsah

+7

Zombie Army 4: Dead War

  • PS5 60
Nové PS Plus v sobě přináší možnost vyzkoušet si i hry, o které bych kolo neopřel - jako například Zombie Army 4! Musím tedy zmínit, že jsem hru hrál sólo, protože nejsem moc na co-op hraní ... užil jsem si ji navzdory tomu, jak moc jde cítit že je hra míněna pro více hráčů.

Ve chvíli kdy jsem hru spouštěl jsem od ní nic nečekal, jen že budu kosit nazi zombie po stovkách a přesně to jsem dostal! Na gamepadu trochu krkolomné ovládání se dostalo velice rychle do ruky a po pár počátečních úmrtích jsem i pochopil jak si dobírat zdraví a proč je dobré zombiem dupat po hlavě. To vše za doprovodu fajn muziky a skvělých herních zvuků, i když v trochu slabší grafice. Rozdělení hry na kapitoly a jejich podčásti, kde každá podčást je v podstatě jednoduchý úkol (znič, vystřílej, zapni) mi naprosto vyhovoval a udržela mě hrát tu hru v podstatě 4 večery, takže za cca 10-12h bylo hotovo. Tohle je prostě jednohubka, kde se střílí kupa nazi zombie - nic víc a nic míň, mně to bohatě stačilo.

Pro: zvuky, gameplay, vtipný scénář

Proti: v základu málo zbraní, nepřehledný interface

+7

Until Dawn

  • PS5 75
Jeden z exkluzivit restů, který jsem si zahrál až na PS5, kde jde FPS sice k 60 za sekundu, ale paradoxně ne vždy. Ani „bájný výkon“ konzole „bez limitů“ očividně nestačí na hru ve full hd z roku 2015. Taky glitch s poskakující lucernou není žádná hitparáda.

Co mě hned ze začátku hry překvapilo, jak hrozně moc zestárla ani ne tak grafika, ale obličejové animace a mimika. To, co bylo v roce 2015 na technologické špici dnes vypadá často strnule a nepřirozeně a neustále to odvádí pozornost od ponoření se do příběhu.

Ten na začátku vypadá jako hrozné béčko, včetně aktérů složených především ze „sexy omladiny“, ale až bych to čekal nejméně, příběh nakonec není zas tak extrémně blbý a má momenty, kdy mě nečekaně překvapil.

Sice jde stále spíše o takovou tu béčkovou vyvražďovačku, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se párkrát dost nebál. Oceňuji také, že nešlo čistě o choose your path, ale že v rámci menu bylo možné vidět jednotlivé postavy, povahové rysy a vzájemný vztah, což umožnovalo do určité míry volit rozhodnutí. To jste mohli ovlivňovat i skrze nejasné nápovědy, které šli cestou nalézt.

Myslím, že to hezky rozšířilo vrstvu hratelnosti a rozhodně jsem se cítil, že víc hraji, než sleduji.

Pro příběhové hry mám slabost, ani vyloženě tento typ her, které leckdo zatracuje pro minimální hratelnost, mě nevadí, ba naopak, pár skvělých her tohoto typu jsem hrál. Until Dawn sice nepatří mezi nejlepší z nich, ale rozhodně jde o lepší kousek, než jsem čekal a dobře jsem se bavil.
+7

God of War Ragnarök

  • PS5 100
Tohle je pro mě hra roku a jedna z nejlepších her co jsem kdy hrál, naprostý masterpiece a druhá herní platina.

Příběh Kratose a Atrea pokračuje a mnohem rozmáchlejší než v GoW z roku 2018. Vše do sebe perfektně zapadá a to hlavně kvůli detailně napsaným postavám, které máme čas poznat. Děj dokáže několikrát překvapit nečekanými zvraty a zákrutami. Hra navíc poskytuje několik filmových momentů, kdy mi spadla čelist (valkýry + medvěd, závod s Angrbodou) nebo jsem dostal husí kůži.

Herně je hra mnohem více vyšperkována než předchůdce, soubojový systém působi mnohem uceleněji a nabízí více možností. Protivníku je také více a jsou různorodější. Chvíli trvá než se bojový systém dostane do ruky, ale jak si na něj člověk zvykne, začnou do sebe krásně zapadat všechny jeho možnosti. Příběhově jsou souboje relativně jednoduché a i bossové jdou zvládnout beze smrti.

Výzvu ve hře tvoří až nepovinní bossové. Což je opět fajn, protože to u hry dokáže udržet a nemáte pocit nezdaru pokud jdete za příběhem. Vedlejší úkolý jsou skvělé, protože rozšiřují lore a motivace postav, popřípadě dovysvětlují historii světa - takto by podlě mne měly vypadat vedlejší aktivity.

Graficky je hra krásná, ale pořád nepůsobí jako úplná topovka roku 2022. Hudba mi přišla trochu v pozadí oproti GoW 2018.

Pro: příběh, bojový systém, vedlejší úkoly, filmové momenty

Proti: naprosto nic

+7 +9 −2

The Witcher 3: Wild Hunt

  • PS5 100
Jedno z najlepších RPG vôbec. Vo svete tak prepracovanom a detailnom, ako má tretí zaklínač je skutočne umením vývojárov neskĺznuť do nudného a príliš prebujelého prerozprávania príbehu, ale naopak, držať tú pravú mieru napätia spoločne s dávkovaním informácií zo sveta po maličkých kúskoch. Hra má veľmi hutnú atmosféru, ktorá by sa dala krájať, vďaka čomu ma vtiahla do svojho universa a len tak ľahko nepustila. Pripočítakte k tomu vynikajúci príbeh, ako aj veľmi zaujímavé side questy a skvelú hudbu dofarbujúcu celkovú atmosféru a je o skvelú zábavu na dlhé zimné večery postarané.

Pro: Príbeh, grafika, atmosféra, prepracovanosť

Proti: Navigácia v inventári

+7 +10 −3

MultiVersus

  • PS5 70
MultiVersus má být údajně velký hit loňského roku, mě však zjevně nezastihl v ideálním rozpoložení. Žánr mám rád (platinová trofej a cca 100 hodin ve hře Brawlhalla budiž toho důkazem) u mlátičky ze světů Warner Bros. jsem však vydržel jen něco málo přes deset hodin. Tedy dobu, kterou dle svého osobního nastavení považuji pro hodnocení multiplayerových her jako nezbytné minimum.

Ne, že by se to v MultiVersus hezky neřezalo... postavy jsou dostatečně odlišné a útoky relativně unikátní. To, že jde o licencované postavy mne však příliš netankovalo a neviděl jsem moc důvod proč se ke hře vracet. Obsahu není přespříliš a navíc se i přes velkou hráčskou základnu v módech kromě stěžejního 2v2 neúměrně dlouho čeká. I když je MultiVersus objektivně (asi) propracovanější žánrovkou, já se více bavil i u Nickelodeon All-Star Brawl.

Osobně jsem narazil i na celkem časté potíže technického rázu a nezřídka si hra vyžádala i tvrdý restart. Potíže nastávaly hlavně ve chvíli, kdy všichni hráči odsouhlasili odvetu... Ta se mi jednoduše nenačetla a nezbylo než hru vypnout. Kvůli popsaným neduhům mi tak přišlo, že hra není úplně "hotová" a mám tak co dočinění již s celkem vyladěnou betou. Mikrotransakce však vesele jedou, takže to byl vážně jen pocit.

V konečném důsledku tak jde o vcelku promyšlenou mlátičku s dobře designovanými a odlišnými útoky, do které jsem však neměl vůbec motivaci pronikat. I proto bych zájemcům doporučil spíše svižnější Brawlhallu, která se sice může pyšnit lincencemi pouze ve formě skinů, zábavu jsem si s ní však užil podstatně více než v případě MultiVersus. 

 Hodnocení na DH v době dohrání: 75 %; 4. hodnotící; Free To Play

Pro: Zajímavé útoky postav; hezké interaktivní arény; relativně komplexní soubojový systém

Proti: Slabá motivace vracet se ke hře; málo obsahu; technické obtíže

+7

Resident Evil 4

  • PS5 85
K sérii RE jsem neměl nikdy extra blízko, krom Resident Evil 3: Nemesis a Resident Evil Code: Veronica jsem žádného RE nedohrál. To se změnilo až s Resident Evil Village , který mne uchvátil a proto jsem se rozhodl dát i šanci tomuto remaku, jelikož o něm všichni známý mluví jako o nejlepším díle.

V roli Leona S. Kennedyho se vydáváte zachránit Ashley Graham, do "malebné" španělské vesničky, kde již na první pohled něco nehraje. V cestě za záchranou vám bude stát nejedno nebezpečí od infikovaných vesničanů, přes zmutované mouchy, až po nepřátelé, kteří se neustále regenerují. Toto jsou základní nepřátelé, pak jsou to bossové a každý z nich je unikátní a na každého je potřeba trochu jiný přístup.

Příběh je rozprostřen do 16. kapitol a hru lze dohrát cca za 20 hodin. Myšleno první průchod, kdy si to budete prozkoumávat plnit vedlejší úkoly a šmejdit po všelijakých pokladech, ale skončit u jednoho průchodu by u této hry byla škoda. S každým dokončeným průchodem se vám odemknou nové předměty, které lze využít (samozřejmě některé odměny jsou spojeny s obtížností, nebo čas za který musíte hru dohrát). K dispozici máte vcelku širokou škálu zbraní, které však musíte buď najít, nebo zakoupit u obchodníka. Každou zbraň můžete vylepšovat a modifikovat.

RE 4 se hraje velmi dobře, až na pohyby vaší postavy, kde mi přišlo, že se postava pohybuje pomalu a to i při běhu, ale to může být jen preferencemi, kdy jsem zvyklý spíš na svižnější pohyb. Co se týče střelby, je vcelku intuitivní a s trochou cviku trefíte co potřebujete, v čem je trochu rozdíl oproti jiným hrám tohoto typu, že se ne vždy vyplatí střílet na hlavu, jelikož nepřítel se může zvednou a zaútočit na vás ve své zesílené formě. Takže většinou střílíte na nohy a doděláváte ho v kleku nebo na zemi. Kapitola sama o sobě jsou útoky na blízko, které můžete provést kopem, ale to jen v případě, že nepřítel klečí. Druhý způsob je útok pomocí nože. Má to jedno velké ALE. Nůž se vám opotřebovává a po čase se zlomí. Lepší nože můžete opravovat, anebo můžete za dohrání na specifický způsob dostat jakožto odměnu nezničitelný nůž. S nožem můžete odrážet útoky na blízko, i na dálku. Nůž se mimochodem vcelku hodí, jelikož munice je zde vcelku málo. Není to tak, že byste každý náboj museli třikrát otočit, ale na rambo styl to není. UI zde, krom bossů, moc inteligence nepobral, ale to nevadí, jelikož to koresponduje s myšlenkou "nemyslících" nepřátel. Takže povětšinou humanoidní nepřátelé půjdou prostě za vámi, psi a mouší mutanti kousnou a uskočí. Ve hře se nachází několik hlavolamů, ale které nejsou nikterak složité a naopak zpestřují hru.

Po grafické stránce hře není co vyčítat a dělá čest tomu, že si hra může říkat remake. Mimika a celkové propracovanost postav je skvělá. Oceňuji i možnost nepříteli ustřelit končetiny, což přidává hře na autentičnosti. Zároveň atmosféra je dobře udělaná a dostatečně stísněná, jak se k takovým survival horrorům hodí. To samé se dá říct o zvukové stránce, i když tam pro mne není vyloženě hudba, kterou bych si poslechl, ale je na dobré úrovni a co se týče ostatních zvuků není co vyčítat. Snad jen hlas Ashley v anglickém dabingu mi přišel extrémně otravný, ale to je jen můj názor.

Technická stránka hry je bezproblémová. Hra mi běžela stabilně bez znatelných propadů FPS. Na žádné zásadní glitche, nebo bugy jsem nenarazil, sem tam problikne textůra, nebo ji projede vaše noha, ale nic rušivého a ani častého.

Závěrem se jedná o velmi kvalitní remake, který by měl vyzkoušet každý fanoušek survival horrorů.

Pro: atmosféra, puzzly, mechanika

Proti: snad jen hlas Ashley

+7

Kingdom Eighties

  • PS5 75
Série Kingdom se rozrostla o nový kousek který tentokrát opustil fantasy prostředí, aby změnil dobu za 80 léta a partu dětí na táboře kteří bojují proti známé chamtivosti. A byl více lineární a pro někoho možná i podstatně kratší.

Hra se drží všech mechanik původní hry, kdy je potřeba bránit přes noc svoje království a přes den expandovat a hledat nové tentokrát děti co bude pracovat pro Vás jako vládce tábora. Lovci loví zvířata a brání hradby, stavaři budují opevnění a kácí stromy. Do toho se změnil systém věží, tentokrát již nejsou osazeni lučištníky ale jsou automatické kdy střílí paprsky a po vylepšení hlavní báze na maximum, lze změnit na typ bombardovací a railgan paprsek obě s velkým dosahem.

A nově má hráč i AI společníky kteří se hodí na útok proti portálům nepřátel kdy sebou vláčí obléhajícího robota a kontejner který slouží jako štít pro výpravu vojsk. Jinak lze vidět určité zjednodušení, kdy jsou jen 3 typy povolání pro děcka.

Kampaň se 4 velkými mapami provázeným jednoduchým příběhem, nabízí buď kratší nebo naopak delší zážitek podle zvolené obtížnosti. Prošel jsem jí dvakrát jednou na nejtěžší obtížnost kdy se jedna mapa zvlášť ta finální protáhla skoro na 50 herních dnů kdy se bojovalo těžce a došlo ke ztrátám bodů, ustupování a přeskupování jinde a zážitek to byl větší a lepší.

Pak druhý průchod v rámci trofeje na speedrun kdy jsem šel naopak na lehkou která se dá nazvat relaxačním hraním kdy to hráč prosviští bez problému a neztratí pozici a neuvidí skoro silnější nepřátele a masivní vlny jak je tomu na těžší obtížnost.

Hra mi nakonec vydržela přes 16 hodin než jsem jí dokončil na platinu a bavil jsem se. Jednoduchý koncept hry který je příjemně návykový zůstal zachován a dobře se hraje. Navíc za nízkou cenu není nad čím přemýšlet a lze fandům série doporučit.
+7

Ratchet & Clank

  • PS5 60
No neviem teda. Ja s Ratchetom nie som taký spokojný, ako niektorí iní užívatelia. Aj keď v podstate som asi dostal presne to, čo som čakal: celkom zábavnú hopsačku a oddychovku. Problém bol v tom, že zábavná mi prišla možno tak hodinku, maximálne dve.

Za zmienku stojí príjemná grafika, ktorá je (ako tu už bolo spomenuté) ladená do pixarovského animáku, humor (hoci hlášok je snáď až príliš veľa a nie všetky triafajú terč), sympatickí hlavní hrdinovia a spomínaný fakt, že na pár hodín hra predsa len zabaví.

Lenže nejako som nemal chuť ju opätovne zapnúť. A keď som sa k tomu odhodlal, tak s myšlienkou, nech to už mám z krku. A napokon som to aj tak zabalil nejaké tri planéty pred koncom, keďže som sa proste nudil. Čo asi nie je príliš dobré vysvedčenie.

Zábavnosť sa skrátka kamsi vytratila, puzzle ma nebavili (hoci ich nebolo príliš veľa) a ani napriek frenetickému tempu to nedokázalo udržať môj záujem. Ak by som bol decko či puberťák, zrejme by som si Ratcheta a jeho sidekicka Clanka zamiloval oveľa viac. Takto len trochu bezradne krčím plecami a o pár dní ani nebudem vedieť, že som to vôbec hral. Sequel si teda nechám ujsť.

Pro: grafika, štylizácia, humor

Proti: po nejakom čase repetitívne, puzzly, rýchlo to vyprcháva

+7

Titanfall 2

  • PS5 85
Titanfall 2 jsem si dal jen jako singleplayer záležitost na pár hodin a byl jsem mile překvapen. Od začátku do konce nadupaná kampaň se zapomenutelným příběhem, ale s fajn vztahem člověka s robotem.
Akční sekvence jsou protkány souboji jak na nohou tak v kokpitu Titána a díky plynulosti jsou naprosto parádní. Užíval jsem si každou novou zbraň a vyzkoušel co mi hra nabízela. Co mě trochu mrzelo byly plošinkové sekvence.
Jako rychlá FPS jednohubka je hra parádní a stejně dobrá, ne-li lepší, než CoD.

Pro: pohyb, střelba,

Proti: plošinové sekce, lehká obtížnost

+7

The Crew Motorfest

  • PS4 75
  • PS5 85
Tak jsme se dočkali dalšího již třetího dílu the Crew od Iwory Tower (již pod Ubisoftem). Tak by to mohlo být, ale spíše jsme reálně dostali adaptaci na Forzu Horizon, která je kupodivu zábavná. Pro ty co neměli nikdy co do činění s The Crew, vezmeme to v kostce. Jde o hru, ve které nejen, že řídíte vozy, řídíte i letadla a lodě, které lze rychlým přepnutím změnit jako mávnutím kouzelného proutku. Jak již název napovídá, bude tvořit člena skupiny, tedy pokud máte přátele, kteří holdují zálibě v závodních hrách. Nicméně, hru lze dohrát i bez jejich pomoci.

V třetím pokračování se ocitáme na Havajském ostrově, kde se koná Motorfest (název je nejspíše odvozen z týdenních výzev z The Crew 2.
Do této hry jsem byl přizván v létě 2023 na beta testování a od té doby se toho moc nezměnilo. Hra obsahuje tzv. playlisty v nichž se nachází série závodů, odkazující na téma daného playlistu, tudíž se projedeme v klasických vozech z dob 50-90 let, vyzkoušíme si celou řadu Porsche (911, 959), bez povšimnutí nebudou i čistě elektrická auta a to včetně konceptů (Lamborghini millennio), závody s offroad vozy, či vyhlídková jízda za krásami havajského ostrova, v neposlední řadě tři playlisty s odkazem na youtube kanály (Blondie supercars, Donut media, Liberty Walk), nebudou chybět ani závody lodí a letadel, či formulí. Novým playlistem je od Ledna 2024 - Hoonigan.

Samotné řízení vozů zůstává jako u předchozích dílů spíše arkádové a tak se nedá mluvit o simulátoru, byť některé neduhy se přenesly z předchozího dílu. Jiné doznaly zlepšení. Stále a pořád je zde v případě smyku (s plně vylepšeným vozem na street racing) jaké si klouzání stranou, bez možnosti projetí zatáčky tzv. (švédským švihem) řekněme driftem, kdy kontrolujeme dráhu a nedochází k rapidnímu snižování rychlosti. Takže pokud si na závod nevezmeme vůz na drift, tak s tohle variantou nelze počítat. Navíc u playlistů máme jasně předdefinované vozy, které když nevlastníme, poté si je vypůjčíme či koupíme. Vypůjčené vozy obecně mají nižší výkon.
To neznamená, že by závod s nimi nešel dokončit, jen bude náročnější.
Znatelný je v tomto případě i vlastnictví herního volantu, které zlepšuje vaše průjezdy zatáčkou, avšak to není zrovna můj případ, nicméně citlivost u herního ovladače je dobrá, byť rychlé vytočení kol do maximálního rejdu zde trvá několik vteřin a jeho následná korekce vždy končí smykem. Naprosto chápu, že na tento aspekt hry se musí hráč zkrátka nastavit a upravit si ho dle svého.

Hra nabízí pět možností obtížnosti, kdy každá vyšší obtížnost vypíná pomocné asistenty pro jízdu a to ať už system ABS, ESP, tak v neposlední řadě kontrolu trakce, čímž na vás připravuje opravdu výzvu, nahledě na to, že protivníci na poslední tedy páté úrovni, jsou skoro neporazitelní. Z osobní zkušenosti, jsem jel s vozem buggatti Chiron nějakých 470-480km/h a nebyl jsem schopný dojet vozy přede mnou. To vše ještě, když šlo o vozy, které měli nižší maximální rychlost.
Tudíž jsem celou hru dohrál na obtížnost třetí, vyjma driftování, kde jsem volil obtížnost pět.

S třetím dílem se zase o něco více zmenšila mapa, jak tomu bylo již v případě The crew 2, kdy došlo oproti jedničce k zmenšení mapy, v případě třetího dílu, je snížení ještě markantnější. Pokud v the Crew 2 vzdálenost z východu na západ činila cca 200 km, pak v případě Motorfestu je vzdálenost sever - jih pouhých 22 km (počítána nejdelší vzdálenost).
Nicméně prostředí je úžasné a tak se můžeme projíždět po kráteru, jet po úbočí hor, navštívit prales, či uhánět ulicemi Honolulu.

Zmenšení mapy se muselo někde projevit, tím hlavním bude vizualizace, neboť každá textura ve hře působí velmi dobře, byť při vyšší zatíženosti serveru se některé textury, hlavně stromů načítají o něco déle.
To je ovšem asi jediná vada na kráce, neboť vizualizace vozů je skvělá a ještě lépe působí celé prostředí.
Celé to podtrhuje zpracování počasí, kdy při bouřce můžete vylétnou nad mraky a vidět slunce osvětlující černé "nacucané" mraky a pod nimi blesky osvětlující tento černý koberec. Existují i momenty, kdy lze nadávat na tuto skvělo vizualizaci, příkladem jest, pokud jedete po dešti a je mokrá silnice a jedete směrem ke slunci, paprsky vás oslňují a velmi jednoduše přehlédnete protijedoucí auto. Ano je to realistické, ale opravdu to dokáže vytočit.

Každý playlist nabízí hudbu přesně navrženou, pro jednotlivé závody. Takže pojedete vozem Pontiac Firebird za poslechu hudby od Johna Carpentera ( filmová hudba k hororům Halloween, Věc), která jen dokresluje celou atmosféru. kdy jedete v noci.
Za zmínku stojí i to, že každý zvuk motoru je autentický a v tomhle případě si dali lidé z Iwory Towers opravdu práci. Takže při řízení mazdy RX7 si poslechnete Vankelův rotační motor, který vás vystřelí do neskutečných otáček, či úžasný zvuk přeplňovaných V8 v kapotách amerických klasik.
Prostě pastva na uši.

Byť po většinou u mě převažují pozitiva ze hry, je tu pár věcí, které mě opravdu štvaly. Po posledním updatu, dochází ke ztrátě připojení u některých hráčů, případně vám hra napíše, že jste opustil partu, avšak při spuštění závodu leaderem se ocitáte v závodě. Pokud jde o nákup vozů, z předchozích dílů, zde byl katalog, avšak některé vozy byly jako odměna z motorfest eventu. Zde jde Ubisoft přímočaře po penězích, jelikož některé vozy získéte pouze převodem z The Crew 2, případně kupováním season pasů, což je hodně špatný přístup, za mně osobně.

Celkově mě hra opravdu bavila o to víc pomáhat přátelům. Jen některé trofeje na platinu jsou trochu o nervy, konkrétně Demolition royale - trofej znič 3 nepřátele v jednom závodě a proměň se dvakrát v monster truck, prostě zabere nějakou chvilku v závislosti na schopnostech řidiče a bourání, mi moc nejde.

Celkově tedy dostaneme Forzu Horizon na havaji a to už stojí za vyzkoušení.

Platina č. 735 (PS5) 170h +, 736 (PS4) 60h +

Pro: Herní prostředí, herní playlisty, převedení vozů z the crew 2, zvuky vozů

Proti: Fyzika jízdního modelu, online konektivita, vše do čeho kecal Ubisoft Ivory towers (season pass)

+7

Dead Space

  • PS5 90
Naprosto výborný remake hororové klasiky! Originál jsem hrál, ale moc jsem si z něj nepamatoval, takže remake pro mě byl v podstatě nová hra. Možná i díky tomu jsem byl hned pohlcen atmosférou hry a jejím příběhem.

I když jsem se u hry bál, užíval jsem si procházení lokací a odkrývání příběhu. Stejně tak mě u hry držela skvělá gunplay, která díky odřezávání končetin a možnosti různých zbraní působila pořád svěže.

Graficky je hra naprosto krásná, stejně tak sound design jen podtrhuje, že se jedná o naprosto AAA titul!

Pro: ATMOSFÉRA, gunplay, přiměřená délka

+7