Phoenix
Tak tohle bolelo.
Black Mesa jsem poprvé dohrál někdy na konci roku 2012 (kdy neobsahoval Xen ani rozšířenou verzi Surface Tension). Hodnotil jsem jej 80 %, protože šlo o jeden z nejlepších remaků, s jakým jsem se setkal, jen zatím nebyl kompletní. Takže jsem to bral tak, že pokud autoři udrží nastavenou laťku, tak tomu 90 % bez problémů dám.
Pak se stalo něco nepochopitelného, pravděpodobně autoři usoudili, že prostý remake, jakkoli výborně udělaný, je jednoduše málo (v tomhle mi připomínají autory remake System Shocku). A jali se opravovat to, co kde kdo považoval za nejslabší část hry, což by samo o sobě ještě nemusel být takový problém.
Trvalo to pouhých osm let a s velkou slávou vyšel konečně Xen, který je násobně delší (místo jedné hodiny zabírá odhadem i díky bloudění tak třetinu celé hry), šerednější, zmatenější a nudnější než ten původní. Krom jiného autoři donekonečna kopírují sami sebe, takže přijdou s "puzzle" v podobě zásuvek a zástrček a pak to odhadem 20x zopakují. A tak to dělají s kde čím. Gonarch musí být ve hře akutně nutně asi 50x za sebou, přičemž nikdy není jasné, jestli je tedy konečně možné jej zabít nebo před ním znovu utéct. Finální boj s Nihilanthem je něco podobného, protože má opět několik fází, kdy dotyčný znovu a znovu ještě není mrtvý a boj pokračuje dál. Jako bonus tentokrát už většina Xenu vůbec nepřipomíná nic ze základní hry, spíše něco mezi modem na Quake II a nějakou obskurní ruskou akcí z přelomu století. Už si nepamatuji, kdy naposledy jsem opravdu vážně uvažoval o tom, že nějakou FPS, kde jsem už skoro na konci, přestanu hrát, až tak slabé a nudné to bylo.
Celou záležitost osmiletého vývoje zakončení Black Mesa tak považuji za jedno z největších mement a současně za jeden z nejsofistikovanějších vtipů v dějinách herního průmyslu.
Black Mesa jsem poprvé dohrál někdy na konci roku 2012 (kdy neobsahoval Xen ani rozšířenou verzi Surface Tension). Hodnotil jsem jej 80 %, protože šlo o jeden z nejlepších remaků, s jakým jsem se setkal, jen zatím nebyl kompletní. Takže jsem to bral tak, že pokud autoři udrží nastavenou laťku, tak tomu 90 % bez problémů dám.
Pak se stalo něco nepochopitelného, pravděpodobně autoři usoudili, že prostý remake, jakkoli výborně udělaný, je jednoduše málo (v tomhle mi připomínají autory remake System Shocku). A jali se opravovat to, co kde kdo považoval za nejslabší část hry, což by samo o sobě ještě nemusel být takový problém.
Trvalo to pouhých osm let a s velkou slávou vyšel konečně Xen, který je násobně delší (místo jedné hodiny zabírá odhadem i díky bloudění tak třetinu celé hry), šerednější, zmatenější a nudnější než ten původní. Krom jiného autoři donekonečna kopírují sami sebe, takže přijdou s "puzzle" v podobě zásuvek a zástrček a pak to odhadem 20x zopakují. A tak to dělají s kde čím. Gonarch musí být ve hře akutně nutně asi 50x za sebou, přičemž nikdy není jasné, jestli je tedy konečně možné jej zabít nebo před ním znovu utéct. Finální boj s Nihilanthem je něco podobného, protože má opět několik fází, kdy dotyčný znovu a znovu ještě není mrtvý a boj pokračuje dál. Jako bonus tentokrát už většina Xenu vůbec nepřipomíná nic ze základní hry, spíše něco mezi modem na Quake II a nějakou obskurní ruskou akcí z přelomu století. Už si nepamatuji, kdy naposledy jsem opravdu vážně uvažoval o tom, že nějakou FPS, kde jsem už skoro na konci, přestanu hrát, až tak slabé a nudné to bylo.
Celou záležitost osmiletého vývoje zakončení Black Mesa tak považuji za jedno z největších mement a současně za jeden z nejsofistikovanějších vtipů v dějinách herního průmyslu.
Red
oldgamer89
Sasakr
Bursoft
Vodny
leebigh
Garret
Vurhor
Han22
ripper
karadum
adam.kulhanek
jones1240
Pro: krom Xenu se jedná o jeden z nejlepších remaků všech dob
Proti: Xen, jehož vývoj trval déle než vývoj zbytku hry, je velmi sofistikovaným způsobem ukrutně špatný