Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Star Wars: Squadrons

  • PS4 70
SW: Squadrons moji pozornost více či méně upoutalo až CGI trailerem, který vypadal naprosto božsky a sliboval emotivní příběh, alternativní náhled, který by ukázal i to, že na straně impéria nejsou jenom bezduší záporáci ale také lidé a zajímavé letecké bitvy, které vás mohou nutit například i alespoň trošku improvizovat. Nic z toho bohužel neservírují a stávají se kvůli tomu průměrným zážitkem, který dokáže zabavit, ale nabízí dost málo obsahu. Kampaň navíc hra tříští mezi obě strany nesouvisle (mise samotné přitom celkem hezky po sobě odsýpají). Nepřilnete tak ani k jedné straně, protože se mezi nimi neustále střídáte. Nemáte ani žádný vliv na konec kampaně (bylo by fajn, kdybyste si mohli aspoň nějak vybrat, za kterou stranu chcete kampaň ukončit nebo něco podobného) Dalším neduhem kampaně je, že ji ještě prokládají nudné a škrobené monology ostatních postav, které jsou vám nabízené v HUBu. Kdo je přetrpí všechny, má můj obdiv, já je po chvíli skipoval. Sice se můžete dozvědět něco z minulosti zbytku vaší skvadry, ale hra vás vůbec nemotivuje k tomu, abyste se to dozvědět chtěli. Multiplayer nabízí jen dva režimy a působí, že je ušitý dost horkou jehlou. Abych ale na hru jenom neplival - rozhodně nejde o špatný titul. Grafika je na to, že hra podporuje VR výborná. Pocit z letu a nutnost naučit se jednotlivé vesmírné lodě ovládat dodává autentický pocit ze hry a nezaostává ani design prostředí v jednotlivých misích. Ty jsou trošku jednotvárné (znič, ochraň, znič, ochraň...). Skvělá je hlavně možnost přizpůsobit si loď a využívat její speciální funkce (naváděné rakety, silnější štíty, opravení) a okamžitá možnost měnit za letu, co zrovna upřednostníte - motory, střelbu, nebo štíty. Tyhle prvky dodávají hře hloubku a dávají vám možnost experimentovat, což dokáže výrazně prodloužit hratelnost. Otázka je, jestli u hry vydrží tolik lidí, abyste měli pravidelně s kým hrát bez dlouhého čekání.

Pro: Autenticita Star Wars, možnosti přizpůsobení, grafika (na VR titul), na PS4 dobře optimalizováno

Proti: Roztříštěná a celkem krátká kampaň, malá rozmanitost režimů, nechystají se DLC a obsahu je poměrně málo

+11

Bomberman

  • NGage 70
Zatím bezkonkurenčně nejlepší hra, jakou jsem na N-Gage spustil. Má svoje mouchy, to ano, ale není jich tolik, abych se nemohl setsakra bavit. Z této série jsem hrál jen Dyna Blaster, což je spolu s Atomic Bombermanem asi nejznámější díl a N-Gage Bomberman se Dyně svou hratelností bez problému vyrovná.

Zpočátku jsou levely malé a vcelku jednoduché, ale časem začne hodně přituhovat a kdybych musel celou hru absolvovat jen se třemi životy, které jsem na začátku dostal do vínku, určitě bych nepochodil. Naštěstí však lze pokračovat dále a jediné, co ztráta tří životů za sebou znamená, je vynulování celkového skóre, které pro mě v tomto případě nehraje téměř žádnou roli.

Jednou z mála věcí, která mi na tomto Bombermanovi vadila, byl sedmý a zčásti i osmý svět. V tom sedmém byla po stranách levelů děla, která střílela bomby s největší účinností, což by ještě samo o sobě nevadilo. Když však výbuch bomby zasáhne dveře do další úrovně, vyleze z nich čtveřice penízků, která může procházet zničitelnými překážkami a je po srandě. Jelikož jsem bomby vystřelené z děl nemohl nijak korigovat, docházelo k tomuto jevu až příliš často a jedinou možností, jak levely v sedmém světě dokončit, bylo dobré umístění dveří buď u stěny nebo až ke konci levelu. V osmém světě zase jezdily tři motorky, které se mohly volně pohybovat a sesypaly se na mě hned po startu úrovně, takže přežití bylo dílem náhody.

Odbouchávat cihly, kanály či kaktusy ve formě překážek a masožravé květiny, aligátory nebo štíry ve formě nepřátel byla jinak opravdu skvělá zábava a je jen škoda, že mi nevydržela déle. Vůbec bych se nezlobil za dvojnásobný počet levelů, ale nic s tím nenadělám. Již teď se těším na další skvělé hry, které vyšly na tuto nepříliš populární platformu.

Pro: hratelnost, měnící se prostředí, neomezené množství životů, bomby, hudba

Proti: sedmý a osmý svět, krátké

+13

The Lost Vikings

  • PC 95
Je 3. května 2008, do oficiálního spuštění Databáhe her zbývá ještě víc než měsíc a Falagar se právě chystá přidat do Databáze teprve devátou hru. Bude to nějaká nová pecka, třeba Crysis, Call of Duty 4: Modern Warfare, Portal nebo The Witcher? Nikoliv. Falagar přidává DOSovou vykopávku, která právě oslavila patnácté narozeniny. Ale proč? A proč já píšu o dalších dvanáct let později svůj komentář? Na té hře asi něco bude...

The Lost Vikings je úplně první videohra, kterou jsem na vlastní oči viděl a hrál. Bylo to tehdy ve škole mnohem zábavnější než grafický editor ZEBRA. Když jsme sehnali disketu, přenesli jsme hru ke kamarádovi, kde jsme pak v hraní pokračovali na notebooku 386 s monochromatickým LCD a bez zvuku. Mezi spolužáky kolovaly kódy k pokročilým levelům a báje o jejich obtížnosti. My mezitím marně bojovali už s GR8T, nadávali si vzájemně za pokažené pokusy a nakonec bujaře slavili postup rovnou k dalšímu zákysu. Nedohráli jsme tenkrát ani druhý svět, hra u mě na dalších patnáct let zapadla a zůstal jen pocit, že „to bylo něco”.

Dohrání jsem se dočkal až s manželkou a DOSBoxem před pár lety. Kombinace nostalgických vzpomínek, nových zážitků a nestárnoucí hratelnosti fungovala báječně. Nadávali jsme si stejně jako kdysi se spolužáky. Takže mě vlastně ani nepřekvapuje, že jsme letos tak dlouho procházeli Steam knihovnu, až jsme se najednou rozhodli pro Vikingy, kteří se ještě povalovali na ploše. A bylo to ještě lepší než dřív. Podíl na tom bude mít gamepad, na který jsme si ovládání prostřednictvím AntiMicro přenastavili. Jednoduché to ale nebylo ani tak a nejedno kolo jsme opakovali tolikrát, že trojici hrdinů už došly hlášky. Ale i tohle tryhardění, kdy lze první minutu hrát už i poslepu, má něco do sebe.

Gaučový coop-faktor je velmi vysoký, i když nelze ovládat více hrdinů naráz (na PC): každý si najde svou oblíbenou pasáž a taky s radostí odhodí ovladač, když už má té oblíbené pasáže plné zuby. A pak může kibicovat a posmívat se. Zkrátka týmová práce, jak má být.

Celkově hře nemám co vytknout; takhle má vypadat správná plošinovka. Silicon & Synapse, tedy vlastně Blizzard Entertainment už tehdy jasně ukázali, co dovedou.

Herní výzva 2020: 9. Základní kameny - tentokrát tedy opravdu v každém smyslu.
+30

Resident Evil 3

  • PC 75
Kdyz jdete na rande s holkou, neni dobry napad mluvit o predchozich pritelkynich. U her toto nastesti neplati a remake RE3 si doslova rika o srovnani se svym predchudcem, remakem RE2. Proc? Protoze ten plati za jeden z nejlepsich remaku vubec, stal se jakymsi novodobych etalonem, jak se to ma delat a u hracu, namlsanych fantastickou dvojkou, nastavil latku ocekavani proklate vysoko. Puvodni RE3 sice nema ani historicky nezcizitelne privilegium prvniho dilu serie, ani ikonicky status jako dvojka. Presto na nej pametnici vzpominaji jako na nejen z nejlepsich '"residentu," ktery byl trochu akcnejsi nez jeho predchudci a jehoz historicky vyznam spociva i v tom, ze uzavrel "svatou trojici" klasickych dilu se statickou kamerou.

Nu, a jak tedy remake, ve kterem nas tentokrat ceka jen jedna kampan za slicnou Jill Valentine, dopadl? Kdo cekal more of the same, bude zklaman. Trojka je proste uz geneticky jina hra. Vice (mensich a kratsich) prostredi, vice akce, mene hororu a bohuzel i mene zabavy. O jiste kouzlo z dvojky prichazi i tim, ze namisto dvojite zip kampane, ktera umi dokonale propojit dejove linky a stimulovat zazitek opakovanych prochazenim tehoz, byt trochu jinak, serviruje jen jednu linku. Ano, to nutne neznamena jen jednu hratelnou postavu, ale v linearnim koridoru je to stejne, jako hrat stale za jednu postavu jen s jinym skinem.

Nejvetsi problem hry je ale prilisna akcnost. Prilis mnoho nepratel na to, aby z nich mel clovek respekt, prilis mnoho munice na to, abych z nich mel strach. Trojka uz neni survival a bohuzel uz ani horor. Je to ale velmi dobra akcni hra a jako takova je vhodna i pro ty, kdo nikdy RE nezkusili, protoze se proste bali. Presto se clovek behem hrani v pozdejsich pasazich (zejmena nemocnice) nemuze ubranit dojmu (nebo vzpomince?), ze nejlepsi je RE vzdycky tam, kde zadni nepratele nejsou. Abych byl presny - tam, kde nejsou videt. Na mistech, kde diky souhre prostredi, hudby a zejmena desivych zvuku kdesi na pozadi existuji jen ve vasi fantasii. Anebo za tim rohem opravdu nekdo je? Sakra...

Remaster RE3 vsak svuj akcni focus nijak netaji. Nejedna se o dusledek nevyvazene herni mechaniky (napriklad premira munice). Je to designove rozhodnuti a i ty nejvetsi skeptiky o tom presvedci momenty v predchozich dilech nevidane, napriklad nutnost branit pozici po urcity casovy limit pred hordou desitek zombiku. Kdyz o RE3 reknu, ze je to krasna mrtvola, bude to v tomto pripade mimeno jako kompliment. A naznacuji tim i vytecne technicke zpracovani. Ale je to mrtvola, kolem ktere lita prilis mnoho much, bez kterych by to cele bylo proste mnohem lepsi (co treba moznost dropovat predmety z inventare, hm?).

Pokud jde o tolik kritizovanou delku, respektive kratkost - prvni dohrani na normalni obtiznost mi zabralo asi 7 hodin. Ale RE povazuji podobne jako Diablo za hry, ktere jsou urceny k opakovanemu hrani, zvysovani obtiznosti a nachazeni novych vyzev a zpusobu, jak je prekonat. A prave vyssi obtiznosti jsou neco, co dokaze RE3 zachranit a vytahnout hodnoceni o stupen nahoru. Az na hard se RE3 blizi k tomu, co jsme chteli a co ma RE proste byt. Drsny survival a permanentni strach o zivot. Ale jen blizi. Presto je to vyborna hra a pro fanousky RE i vzhledem k absenci alternativ prakticky povinnost. A preci byste v tom Jill nenechali samotnou?
+19

Mafia: Definitive Edition

  • PS4 70
Dle očekávání se žádné velké překvapení nekoná. Od původní hry uplynulo 18 let a celý herní průmysl se posunul o pořádný kus dále. Co před dávnými časy přišlo jako zjevení a stalo se pro mnohé jedním ze zlomových herních zážitků, nemusí dneska nutně zas až tak dobře fungovat. A to je dle mého případ Mafia: Definitive Edition.

Jakkoli jsem vždycky originál adoroval a, navzdory nostalgii, má i dnes své nesporné kvality, je u remaku vidět, že příběh na dnešní špičku už cosi ztrácí. A takhle v moderním kabátě to bije do očí ještě o dost víc. Tvůrci se snažili prohloubit příběh a dovykreslit jednotlivé postavy. Něco funguje více (Sára), něco méně (Frank), ale většinou je to ku prospěchu věci. Chápu, že by mnozí tvůrce rozsekali na kostičky a poslali rybám pod led, ale osobně bych asi ocenil větší kreativitu a volnější, resp. modernější přístup k celému příběhu. V momentech, kdy tvůrci kopírovali originál, na mě navíc působilo prakticky všechno o fous horší. Jako jakýsi fanouškovský hudební cover, který solidně zní, ale není to prostě ono. Jakmile se ale od originálu remake odklonil a byl více svý, neměl jsem tendenci je toliko porovnávat a bavil se neporovnatelně více. Writing je povětšinu času dobrý, zejména Paulie a nová Sára jsou výborní. Zato Frankovy kecy o čoklech jsou solidní wtf. A bohužel, nejvíce mě v tomto ohledu zklamal závěr. Schválně jsem si pro porovnání pustil ten originální, kde zazní pár pěkných mouder. Remake se zmůže akorát na klišé kecy o rodině, které dneska asi frčí, protože je slyšíme pomalu v každém druhém americkém filmu. To je první podpásovka. Ta druhá je použití totálně nevhodné rapové písně při závěrečných titulcích. Omg proč.

Na klasickou obtížnost jsem při přestřelkách zprvu trpěl. S vypnutou asistencí míření se to na gamepadu nedá pořádné hrát - ta obtížnost na to není stavěná. Po jeho aktivaci nakonec dobré - pořád výzva, ale férová. I ten proslulý závod. Až na očividnou skriptovanost fakt dobré, užito na maximum. Co už jsem si na maximum neužil byla jinak drtivá většina misí. Nechápejte mě špatně. Hrálo se to příjemně, mise rychle odsýpaly, některé outdated věci byly vyhozeny a příběh valil kupředu. Na jednu stranu fajn. Jenže z pohledu znalce originálu je to pro mě vlastně docela zklamání. Řada misí... a omluvte mi ten výraz, výstižnější mě nenapadá... je tu do mrtě zdebilněná. V originálu měl hráč při jejich plnění špetku volnosti a mise tvořily jakési menší komplexní celky, remake je v drtivé většině jen koridor, kterým se hráč buďto musí promlátit, prostřílet a nebo proplížit. Všechno je striktně nalajnované, jednoduché, rychlé, bez konceptu a větší kreativity a kvůli tomu i dost neuspokojivé. Z mého pohledu ohromný downgrade a působilo to na mě v mnoha ohledech odfláknutě.

Co je tu ale fakt dobré? Město a jízdní model. Omlazené Lost Heaven je super. Graficky, ač se se špičkou pochopitelně nemůže rovnat, je hra moc pěkná. Ulice žijí a dobová atmosféra dýchá ze všech stran. Lost Heaven není příliš velké, ale vzhledem k tomu, že je to jenom kulisa, úplně dostačuje a veškeré změny jsou tu určitě k lepšímu. Šoférování vozidel mě do konce hry neomrzelo. Jízdní model, ačkoli není v určitých detailech až tak promakaný jako v originálu, je velice příjemný a minimálně na gamepadu jsem hmotnost vozidel velmi cítil, stejně jako burácení motorů. Zatáčení a především smykování vyžaduje cit a trošku zručnosti. Se zapnutým omezovačem rychlosti je jízda naopak příjemně plynulá. Parádní imerze, už dlouho jsem si v městské akci takhle neužil jízdu ve vozidlech a utvrdilo mě to, že tvůrci jízdní model obecně často velmi podceňují. Vypíchnout musím i venkov, který je sice naprosto mrtvý a stejně jako v originální hře, kampaní až na jednu misi prakticky nevyužitý, ale doporučuju si ho projet v noci za deště. Super atmosféra!

Co více dodat? Mafia: Definitive Edition je po všech směrech jen lehce nadprůměrná hra. Hraje se příjemně, rychle odsýpá a nabízí v určitých ohledech ucelenější pohled na původní postavy a příběh. Jenže jak jsem říkal v úvodu, na trhu jsou už dneska zajímavější, emotivnější a celkově hlubší příběhové hry, vedle kterých životní cesta Tommyho Angela působí... prostě už trochu překonaně.

Pro: grafika (zejména v noci za deště), jízdní model, příjemná hratelnost, vylepšená charakterizace postav, nová Sára, nový Paulie, závod na klasickou obtížnost :), povedený český dabing

Proti: na dřeň osekané mise; absence mnoha drobností, které dělaly hratelnost originálu o mnoho pestřejší; Frankova moudra, necitlivá práce s hudbou v některých cutscénách, závěrečný monolog, rapující Ice Cube v závěrečných titulcích

+38

Someday You'll Return

  • PC 75
Štúdio CBE Software, pôvodne tvorené len dvoma vývojármi – Janom Kavanom a Lukášom Medkom sa tento rok predviedlo pozoruhodnou adventúrou, označovanom nimi samotnými ako "moravský Silent Hill". Ocitáte sa v nej v koži Daniela, vydávajúceho sa do blízkych lesov hľadať svoju dcéru. Do tejto oblasti ho tam zaviedol signál, ktorý zachytil prostredníctvom svojho smartfónu. Asi však nebol pripravený na to, čomu nakoniec musel čeliť v skalných bralách a lesoch moravského pohoria Chřiby...

Jednoducho formulovaná úloha nájsť svoju dcéru tvorí síce ústredný motív celého deja, avšak samozrejme, časom sa celá dejová línia razantne skomplikuje a rozvinie do omnoho väčšej hĺbky. Hodí sa pritom povedať, že samotný príbeh rozhodne nepatrí k najoriginálnejším a obsahuje i množstvo predvídateľných psychedelických scén. Tie sa v hororovom žánri posledných rokov vyskytujú od čias Layers Of Fear snáď až príliš často a mnohokrát podľa mňa nijak výraznejšie nenapomáhajú atmosfére, ani nezlepšujú kvalitu daných titulov. Na druhej strane, za čo tvorcov musím jednoznačne pochváliť je snaha urobiť zo Someday You’ll Return titul, postavený skôr na atmosférických základoch. Ich novinka teda rozhodne nedopĺňa rady aktuálne dominujúcich a miestami i trochu primitívnych „ľakačkových hororoviek“. Rovnako treba uznať, že príbeh je ako celok napísaný pomerne kvalitne a obsahuje množstvo drobných, zároveň však originálnych detailov. Výsledkom je fakt, že sa mu darí udržať si vašu pozornosť až do konca.

Someday You’ll Return sa radí do početnej rodiny hier založených na engine Unreal 4. Herné prostredie je v tomto prípade vytvorené podľa skutočných reálií, i keď, samozrejme, vzdialenosť medzi jednotlivými destináciami je v skutočnosti ďaleko väčšia ako v hre. Takisto som si všimol, že herná mapa je predsa len trocha zúžená. Dá sa to však pochopiť, pretože na hernú plochu sa muselo zmestiť čo najviac atraktívnych lokalít z pohoria. Teda zatiaľ čo prejsť cestu vedúcu od pomyselného bodu A do bodu B by vám v praxi trvalo niekoľko hodín, v hre vám to zaberie maximálne 10-20 minút. No i menšia časť tohto pohoria je vymodelovaná úchvatne a navštívite viaceré atraktívne destinácie od hradu Cimburk až po hradisko svätého Klementa.

Každá existujúca destinácia v hre má inak aj svoj QR kód. Ten môžete po jeho objavení skenovať prostredníctvom svojho mobilu a vyhľadať si danú lokalitu na skutočnej mape. Zvyšné lokality, ktoré sú iba výplodmi autorského zámeru tvorcov, však pochopiteľne žiadne QR kódy neobsahujú. Medzi takéto miesta patrí napríklad starý vojenský bunker, ktorý navštívite už v prvej kapitole, nenachádzajúci sa na žiadnej mape moravského kraja. Z vyššie napísaného každopádne vyplýva, že tvorcovia veľmi šikovne kombinujú hororové, “fantasy” prvky s tými reálnymi a celkovo je cítiť, že si na svojom diele dali záležať.

Čo sa týka samotnej hrateľnosti, nezanedbateľný dôraz je kladený na logické hádanky. Tých je tu viac, ako by ste mohli čakať, no zväčša sú spracované kvalitne. Ako pozitívum vnímam hlavne to, že v rámci ich riešení absentujú zbytočné nelogickosti a iracionality. Síce ich Someday You’ll Return neobsahuje priveľa, avšak časť z nich vám predsa len trochu potrápi mozgové závity. Potom tu však môžeme naraziť aj na ďalšiu, rovnako početnú skupinu “hádaniek”, ktorých primárny obsah tvorí prieskum najmä okolitej lokality, z dôvodu nutnosti nájsť nejaký konkrétny predmet. Do zažitých a často už pomerne ošúchaných mechaník klasických walking simulátorov sa navyše tvorcom podarilo vcelku úspešne zakomponovať i nové a patrične osviežujúce, prvky. Viaceré priamo súvisia s vašim mobilným telefónom, prostredníctvom ktorého sa budete musieť miestami orientovať na turistickej mape, prijímať a odosielať spravy, telefonovať…. a niektoré s nimi zase vôbec nesúvisia, pričom za všetky spomeňme vytváranie liečivých elixírov.

Spominaná tvorba elixírov pripomínajúca minihru z Kingdom Come: Deliverance spočíva v hľadaní konkrétnych byliniek, ich následnom spracovaní vhodením do kotlíka na varenie. Samozrejmosťou je však nutnosť poznať daný recept. Občasná interakcia s prostredím, či už ide o klasické hľadanie kľúča, alebo zapálenie fakle, posúvajú tento titul spolu s klasickým inventárom ďaleko viac ku adventúrnemu žánru. Tomu napomáhajú aj vyššie spomínané hádanky, alebo dokonca tvorba rozličných predmetov, pripomínajúcich zľahka survival žáner. Je však nutné podotknúť, že v rámci hry budete môcť vytvárať, či prerábať iba to, čo naozaj potrebujete pre ďalší postup. Hernú dobu, už beztak netradične dlhú (dej sa odohráva na ploche dvanástich, nerovnomerne dlhých kapitol) ešte predlžujú rôzne skryté zberateľské predmety. Vďaka nim sa často môžete vydať aj do miest, ktoré inak vôbec nemáte dôvod skúmať. No nie je ich až toľko, pretože titulu v globále dominuje voľný pohyb prísne vymedzenými koridormi, ktoré predstavujú prírodné prekážky. Samotné zberateľské predmety tvoria poväčšine insígnie rôznych združení, či dokonca papieriky od cukríkov, ktorých sa v hre nachádza presne sto.

Z tohto pohľadu (pomer ceny a dĺžky) môžem titul rozhodne iba odporúčať, nakoľko je po cítiť, že ide o počin vývojárov, ktorý do neho vložili nielen svoj čas v podobe posledných päť rokov, ale aj svoje srdce – akokoľvek klišovito to môže znieť. Krajinu zobrazenú v Someday You’ll Return zrejme poznajú dokonale a je vidieť, že ju chceli prezentovať širokej hráčskej verejnosti. V dôsledku ich snahy sa potom ľahšie prehliadajú aj niektoré negatíva, ako slabší dabing, či miestami nedokonalé animácie postáv.

K negatívam možno vlastne zaradiť aj nútené stealth prvky, ktoré však neskôr boli vylepšené patchmi. V hre je totiž možné i zomrieť, pričom o život vás môžu na vybraných miestach pripraviť akési nepríjemne nadprirodzené lesné bytosti. Tým sa nemôžete nijak brániť a musíte sa pred nimi výhradne ukrývať a pre mňa pôsobili zbytočne a trochu nepatrične. Napriek úpornej snahe vývojárov, tak nebol prekročený tieň vlastného žánrového zamerania, ale ako celok ide rozhodne o príjemný adventúrny počin, zasadený navyše do atraktívneho domáceho prostredia.

Pro: Krásne vymodelované prostredie, šikovne namiešaný mix vymyslených prvkov, zasadených do skutočných reálii

Proti: Nepresvedčivý dabing hlavného hrdinu , kostrbaté animácie , nevydarené stealth pasáže

+24

Clash Royale

  • iOS 60
To jsem si tak chtěl splnit jednu z letošních výzev a náhodně si vybral hru Clash Royale, kterou nainstaloval do mobilu a doufal, že si s ní užiju a nebude problém ji dohrát. To jsem se ale sakra mýlil. Clash Royale jsem totiž nedohrál...a to jsem se snažil seč mi síly stačily.

Clash Royale je na první pohled myšlenkou jednoduchá hra. Vládnete jedním hradem, dvěma věžemi a proti Vám stojí nepřítel s takřka stejným arsenálem zdiva. Rozdíl je v kartách, které si v průběhu hry volíte, a které se Vám během hry ještě náhodně míchají. Kartami totiž přivoláváte bojovníky popřípadě podporujete defenzívu. Jakmile tedy naloudujete první hru, sranda může začít a nutno dodat, že během pár her zjistíte, že tady to nevyhrajete náhodným nadhazováním karet, ale hbitým uvažováním, přemýšlením a taktizováním vhozených karet do pléna. Důvod je jednoduchý, protivník proti Vám dělá totéž a pokud nebudete přemýšlet, tak jste jednoznačně nahraní. Pak už se jenom modlit, aby protivníkovi z celého světa někdo zavolal a on musel hru přerušit...to se ale, žel bohu, stávalo minimálně. Drtil mě celej svět od Číny počínaje přes arabáše konče. A já měl co dělat, abych s každou prohranou hrou nevzal telefon a nehodil ho proti zdi. Ona totiž každá vyhraná hra přičítá body a každá prohraná hra odečítá body. No a s přibývajícími body vy získáváte vyšší levely a postupujete do dalších arén, až vlastně do poslední, kde se oddělí zrno od plév, kde se z chlapců stanou muži. Prostě kde roznesete na kopytech toho posledního a celá hra bude Vaše. Tam já ale nedošel a nikdy nedojdu. Po hodinách hraní jsem ztratil trpělivost a možná i chuť neustále vymejšlet a taktizovat, vztekat se a...vztekat se.

Clash Royale je určitě hodně návyková hra. Hrál jsem jí u televize, v posteli, na záchodě, v práci, v práci na záchodě, při cestě do práce, při cestě z práce, na nákup, z nákupu, kamkoliv odněkud, někam, při dělání...čehokoliv. Měl jsem co dělat, abych vnímal okolí a nesrazilo mě nějaký auto vedle silnice. Nejhorší je, když hrajete nějakou hru a arabáši se Vám v diskuzi smějí...ti to dělají hodně rádi. O to lepší je pocit, když je sejmete. Je to pocit k nezaplacení a hraničí až s orgasmem.

Pokud nevíte co s časem tak si Clash Royale zahrajte. Já do mobilu nenahrál žádnou hru snad déle jak šest let (vlastně na Pokémony jsem úplně zapomněl...:-)). A musím teda říct...kéž bych to neudělal. :-) Tolik vzteku vůči celému světu jsem v sobě nenašel hodně dlouhou dobu, nehledě na kilowatt hodiny, které na budíku u baráku rostly závratným tempem, protože mobil potřeboval šťávu. Po odinstalování musím říct, že jsem v sobě opět probudil pokoru a je mi tak nějak...líp. Naštěstí jsem ten, co do her neinvestuje peníze...samozřejmě vše je pak těžší. Kdybych investoval, naštvanej bych byl asi ještě víc, i když výher by bylo také víc. No, co naplat. Clash Royale je klasickou multiplayerovou mobilní hrou s dobrým nápadem, pěkným zpracováním a vším tím kolem, co podobné mobilní hry nabízí. Nic nového pod sluncem, ale svoje fanoušky jistě najde.

Pro: Nápaditá tower-defense strategie, zábavné boje, mírná závislost

Proti: Repetitivní - což vlastně ani nevím, jestli je v tomto případě negativum, probudí ve Vás pocity, které probudit nechcete...:-)

+9 +10 −1

Hades

  • PC 95
Ahoj, já jsem Bing a jsem závislý...

Je to zvláštní, jeden průchod hrou mi zabere tak 30-40 minut, a přesto jsem ve hře utopil přes 50 hodin, finálního bosse porazil už tak 30x, a nadšený jsem ze hry stejně, jak když jsem ji začal hrát poprvé. Opravdu je to závislost.

Nehledě na to, že se nepřátelé a mapy prakticky nemění, stereotyp zde nehrozí a každý "Escape attempt" je jiný. Na výběr máte 6 zbraní, každá s originálním movesetem a playstylem, kde každá posléze nabízí na výběr ze tří "aspektů", jež mění schopnosti a výhody (dokonce i moveset) jednotlivých zbraní. Během každého runu také díky náhodně generovaným mapám odemknete rozdílné bonusy a skilly (a že jich je), které dost ovlivňují vaší taktiku. A co je nejlepší, hra vás nenásilně a efektivně skrz in-game odměny ponouká k tomu, abyste experimentovali a zkoušeli jiné, třeba i neoblíbené zbraně a skilly.

A pak tu máme příběhovou část. Příběh samotný není nijak zvlášť světoborný, co ho však povyšuje tak o tři ligy výš jsou dialogy a interakce s místními. Nešustí papírem, každý ma svou jedinečnou povahu, každého si oblíbíte, přestože nejsou prvoplánově podbíziví, a všichni jsou do jednoho naprosto fenomálně namluveni. Dialogy zde fungují i jako silný motivátor. Protože s ostatními můžete prohodit pár slov jen po ne/dokončeném runu, nejednou se stalo, že jsem šel do dalšího runu jenom proto, abych mohl v konverzaci pokračovat.

Je ještě tolik věcí, o kterých bych chtěl mluvit, ale kdybych se neudržel na uzdě, koment by byl 3x delší. Snad tedy stačí malé shrnutí:
Každý hratelnostní prvek zde má své místo, prohlubuje pocit ze hry a není jen do počtu. Hratelnost je krásně reponzivní a souboje přehledné. Hra má fantastickou hudbu, která si libuje v metalových motivech.

Opravdové shrnutí:
Objektivně nejlepší hra Supergiant Games, která má velkou šanci zaujmout i nefanoušky jejich her.

PS. Za největší mínus hry považuji větší absenci andělského hlasu Ashley Barrett v soundtracku. Ta zpívá jen ve dvou skladbách a to prostě nestačí!
+44

Fallout 2

  • PC 95
Fallout 2 je opravdovým zjevením v mé „herní kariéře“.
Nikdy bych nečekal, že mě hra, která je jen o pár let mladší než já, vrátí do dob, kdy jsem dokázal dlouhé hodiny v kuse a bez přestávky civět do monitoru a hltat každou její pasáž. To se mi už opravdu dlouho nestalo.

Po dlouhou dobu jsem se úvodním dvěma dílům série vyhýbal, jelikož mě odrazovalo izometrické zobrazení. Když jsem se konečně překonal, obrovský svět Falloutu 2 mě totálně zahltil. Musel jsem ale přestat a nejdřív odehrát díl první, abych byl více v obraze a druhý díl si tak mohl ještě více vychutnat.

Již první díl je vynikající počin, druhý však vyšperkovává všechny náležitosti a s přidaným Restoration projektem se jedná takřka o dokonalé dílo a rozhodně o jednu z nejlepších her, kterou jsem měl tu čest hrát. Proč? Tolik volnosti, možností, jak řešit úkoly, úžasných dialogů a humoru jsem doposud v jiné hře neviděl, ač teď už chápu, kde mnoho novějších her bralo inspiraci.

Svět Falloutu (2) dává smysl, postavy reagují zhruba tak, jak by člověk čekal, že reagovat v jejich pozici a postavení budou. Navíc reagují na hráčovy činy a málokdy se mi stalo, že by bylo něco nelogického nebo vyloženě nesmyslného.

Často mě hra překvapila v tom, že v sobě zahrnovala i prvky, které bych opravdu nečekal. Za všechno můžu vyzdvihnout například můj geniální nápad, jak se stát boxerským šampionem - přesně mířenou trefou do koulí přece nemůžu neobstát. A co na to hra? Oponenti na zemi volající maminku a já se snadno stávám vítězem. Stejná taktika zafungovala i v San Franciscu. Už mi chybělo jen to, aby mě hra korunovala titulem balls smasher a byla by to dokonalost.

Jedinou výtku bych tak měl, když opomenu některé technické problémy, pouze k samotnému závěru hry a to konkrétně k oblasti sídla Enklávy. Zde mi přišlo, že už autoři dost spěchali s ukončením, byla zde minimální interakce, spousta v této fázi již nepotřebného lootu a já se tady poprvé za celou dobu přistihl s myšlenkou, že už to chci mít dohrané. Vrcholem pak bylo bludiště, které mi sem vůbec nezapadlo a vnímam jej jako jednu z mála nelogických věcí.

Na jednu stranu jsem rád, že jsem přemohl svůj původní odpor k izometrickému zobrazení a otevřel si tak cestu k dalším skvělým hrám, a že jich tedy alespoň podle zdejší databáze je.
Na druhou stranu beru tuto zkušenost i jako takovou ukázku úpadku celého herního průmyslu za posledních 20 let z určitého pohledu. Hry se sice výrazně posunuly ve velikosti, technickém zpracování, jejich dosahu a vůbec celkovém vlivu na společnost. Nedošlo dle mě ale k posunu v těch bodech, ve kterých je třeba zrovna Fallout tak skvělý a výjimečný. Čest všem výjimkám, ale je jich zatraceně málo. Zařazení videoher do mainstreamu si zkrátka vybralo svoji daň.

Pro: svět, svoboda, dialogy, rpg systém, soubojový systém, kult

Proti: technické problémy, závěr hry

+46 +47 −1

SWAT 4

  • PC 90
Swat 4 zakoupeno se slevou na GOGu a posmahnuto v single playeru a s must-have modem Elite Force.

První půlhodinu hry jsem tak nějak furt laboroval a srovnával se Swat 3. Chyběly mi tam některé taktické příkazy a chyběl mi tam koncept Action / Stealth přístupu, ale po zmíněné půlhodině mě to opustilo a já mohu s klidem prohlásit, že Swat 4 je jasná evoluce Swat 3, která se líp hraje, líp vypadá, přináší spoustu vylepšení a v konečným důsledku ta akce prostě celá působí přirozenějc, uhlazenějc a opravdovějc. Samozřejmě je tu pár věcí, které možná byly v trojce líp, případně tam nebyly vůbec a fanoušek swat série si je přál / čekal na ně ve čtyřce, ale co naplat, nevadí, nemůže tam být všechno. (Asi nejvíc mi chybí nějakej skutečnej team management. Že by bylo možné například seskládat si team z jednotlivých oficírů, kteří by měli nějaké číselné vlastnosti aka míření, rychlost reakce, výdrž, sílu, apod. Potom mi pořád děsně chybí statistiky v kampani - viz níže - abych viděl, jak si kterej oficír vede a taky by vůbec nebylo špatné, kdyby byli oficíři povyšováni po hodnostech a dostávali nějaké medaile jako např. v HDD2, apod ... Bohužel nic takového ve swat 4 není.)

Kampaň pro jednoho hráče se skládá z 20ti misí daných dohromady (vč. misí z datadisku Stetchkov Syndicate), kdy procházíte s teamem 4 dalších oficírů, rozdělených do dvou teamů Red a Blue, jednotlivé scénáře, kde zatýkáte zločince (v tom lepším případě - pro zločince samozřejmě, ale on ostatně kriminál asi nebudou lázně), osvobozujete rukojmí a občas uděláte ještě další jiný úkol - nebudu spoilerovat. Osvobozování rukojmích a vyčištění objektu je z 95% hlavní motiv všech misí. Po chvíli se může dostavit jistý stereotyp a hra se proti němu snaží bojovat tím, že každá mise, kterou uděláte, vám odemkne nový kus vybavení do další mise, takže vy můžete pokaždé zkoušet jiný přístup a jinou strategii. Za zmínku rovněž stojí, že pozice nepřátel a civilistů je do určité míry náhodně generovaná při každém průchodu misí, takže se nemůžete spolehnout na to, že tam, kde byl nepřítel, co vás minule odpráskl, že tam bude i v příštím průchodu, což značně zvyšuje znovuhratelnost. Mise v kampani na sebe nijak nenavazujou a krom odemknutého vybavení v nich není žádné pojítko nebo příběh. Statistiky z kampaně se *stackují, coz je trošku škoda, takže pri průchodu kampaní a např. znovupřehrání starších misí s novým vybavením prostě rostou jednotlivá čísla za celou kampaň.

Při samotném procházení jednotlivejma misema si za chvíli uvědomíte, že oproti 3jce skutečně začala fungovat AI takovým způsobem, že se dá 100% spolehnout na váš team a oni jsou schopni odvést většinu práce, takže vy se jako velitel můžete soustředit na velení a nechat svoje muže konat. Nutno připomenout, že tento element významně zlepšuje zmíněný mod Elite Force (spíš mi to připadá jako Definite Edition). Také nutno podotknout, že bohužel v příkazech chybí nějaká možnost říct vašim mužům, aby nebyli tak trigger-happy a měli vetší snahu dostat padouchy živé. Takže můj typický způsob velení je, že team vtrhne do místnosti, kam vběhnu já jako poslední, a jako drill sergeant tam pobíhám mezi oslepenejma nebo kuckajícíma zločincema a řvu na ně at se vzdaj a mlátím je pěstí do žeber, aby pustili bouchačky, jinak je moji kluci posřílej.

Mise jsou celkově pěkne navžené, každá budova nebo sklep budí unikátní dojem a samozřejmě každá mise se dá projít jiným způsobem a za použití jiných prostředků a jiné taktiky. Je trošku škoda, že nepřátelé ve většině misí nejsou nijak dobří a ani lstiví a nezdá se mi, že by se třeba nějak významně pohybovali po objektu. Na druhou stranu se málokdy stává, že by vám nepřítel kosil členy vašeho teamu a vy by jste museli znovu hrát danou misi kvůli tomu, že AI ovládaní parťáci jsou vocasové, co se nechávaj furt mordovat. Nutno podoktnout, že stále jako v trojce ani zde není žádný save-load system. Misi prostě musíte udělat celou na jeden zátah. A to je dobře.

Co se týče taktických možností, tak krom obvyklého repertoáru zbraní máte k dispozici např. tasery, brokovnice na gumové projektily, granáty s gumovými projektily, pepřák a v neposlední řadě i vlastní pěst, takže protivníka je možné doslova zbít ručně. Mám trošku popletené, co je mod a co je originál hra, ale rozhodně zlepšení je např. možnost blokovat dveře, možnost říct vašim mužům, aby si stoupli na konkrétní místo a např. jistili křídlo z učitého směru. Dokonce je možné říct vašim mužům, aby použili pepřák nebo brokovnici na gumové projektily na bábu, co nechce spolupracovat a nechat si nasadit náramky - haha. Díky EF modu jsou samozřejmě všechny tyto taktické prostředky často i dvojsečné, takže taser může starýmu člověku přivodit infart a brokovnice na gumové projektily může zblízka a nebo při zásahu do hlavy zabít nebo zranit, stejně jako flashbang může v malé místnosti zranit civilistu, pokud mu to hodíte pod nohy apod ...

Shrnutí:

Zábavná akce, rozhodně vylepšení po všech směrech srovnáme-li s trojkou. Je škoda, že naprosto chybí jakýkoliv další rozměr a mechanismy než jen čištění objektů od zločinců. Je škoda, že statistiky a vůbec element nějakého teamového RPG prostě není přítomen. Hru hodnotím vysoko, protože je to unikát, který se svojí originalitou v žánru (taktických) FPS naprosto vymyká. Když si zahrajete tuhle hru tak si určitě budete říkat, že potenciál 100% byl promarněn kvůli tomu, že ve hře chybí z nepochopitelného důvodu věci, které by jistě nebylo težké ani nákladné rovnou při vývoji udělat. Škoda, kdyby tam ta omáčka byla, tak má hra 100% z fleku.
+17

Commandos 2: Men of Courage

  • PC 20
Na Commandos 2 HD Remaster jsem se opravdu hodně těšil už od doby, kdy došlo k jeho oznámení. Docela jsem sledoval, jak hra vypadá v betě a upřímně mě překvapilo, v jakém neúplném a zabugovaném stavu vyšla. Přesto, jak dlouho hra byla v betě a jak dlouho se na ní pracovalo. Hru jsem koupil Day 1 ve verzi 1.02 a dohrál prvních 6 misí (2 tréninkové, 2 hlavní a 2 bonusové) a stačilo mi to, tohle opravdu nejsou Commandos 2. To, jak divně vypadají předělané hlavní postavy, hodnotit nebudu. Ale to, jak se hra hraje, je tristní.

Nepřátelé se při obchůzce zasekávají o objekty, různě plavou po ploše, chodí na místě, někteří hned od začátku mise stojí na objektu a nejde na ně nijak reagovat. Sice Vás nevidí, ale nejdou ani zabít a to ani granáty a podobně. Spoustu nepřátel zabijete tak nějak omylem a radost z postupu se vytrácí.

Co bych pochválil, jsou nové modely předmětů v inventáři, ale ani tomu se bugy nevyhnuly. Při přesouvání nábojů mezi postavami se náboje ztratí, když má jedna postava dva samopaly a chce předat jeden samopal jiné postavě, předá jeden a ten druhý prostě zmizí a podobně. V první misi jsem předal enigmu od zloděje Nataše, spustila se cut-scéna, po ní hra pokračovala s otevřenými inventáři, které nešly zavřít, nepomohl ani load. Po restartu mise jsem musel dát všechny dokumenty zlodějovi, aby se cut-scéna spustila po sebrání enigmy ze sejfu a to už bylo bez závad. A takových bugů je hra plná. Navíc ve druhé hlavní misi, která už je docela rozsáhlá, není hra úplně plynulá, což počítačem, který rozjede nové hry na plné detaily, určitě nebude.

Hra obsahuje kompletně nové menu ve vysokém rozlišení, i když mi to původní vyhovovalo víc. Vyloženě mi chybí obrazovka s medailemi za bonusové mise nebo obrazovka s Vaší hodností. Hra sice obsahuje Steam achievementy, ale to prostě není ono. Navíc achievementy jsou jen za splněné mise, očekával bych něco sofistikovanějšího. V roce 2020 bych očekával i nějaký profil hráče, který by třeba měřil čas, počet zabitých nepřátel, nejčastěji používanou postavu, schopnosti a podobně. Ale v pohodě, tohle původní hra taky neměla.

Chápu, že se hra drží předlohy, ale nemožnost upravit si klávesové zkratky mi přijde už překonaná. Do ovládání postav bych nezasahoval, ale například quick sejv / quick load bych si předělal z původního Ctrl + S / Ctrl + L na dnes už standardní F4 / F8 (F5 / F9). Navíc takové věci, jako kliknutí do minimapy pro přesunutí kamery podle mě taky už fungovalo v původních Commandos 2 a tady rozhodně nefunguje.

Závěrem musím říct, že pokud máte chuť si zase zahrát Commandos 2, raději si zkuste zprovoznit původní verzi. Hra už má sice zastaralou grafiku, ale na tu druhou má naprosto vyladěnou hratelnost a umělou inteligenci nepřátel, HD Remaster Vás celkem znechutí. Já sám nemám vůbec chuť ji po 3 - 4 hodinách hraní znovu spouštět, možná to zkusím za několik měsíců.

Pro: Je to stále Commandos 2, lepší grafika, nové modely předmětů v inventáři

Proti: Bugy, bugy, bugy, neoptimalizivané, nehratelné

+19

Hitman GO

  • Android 70
Hitman GO byla moje první hra ze série GO her. Potěšilo mě, jak tvůrci dokázali z mála (jednoduché mapy a pravidla) vytěžit docela dost. Postupem času se do hry přidávaly nové prvky, musela jsem se učit novým situacím a ani jednou jsem neměla u nějaké mapy pocit, že jsem podobnou už hrála. Výzvy ke každé úrovni byly zajímavé a někdy nutností, co se týče jejich splnění, ale hra mě nechytla tolik, že bych je chtěla splnit úplně všechny.

Občas jsem měla problém s přehledností, kdy jsem na mém mobilním zařízení neviděla celou mapu (a to si nemyslím, že mám zrovna malé rozměry displaye) a natočení kamery mi moc také nepomohlo. Musela jsem tak řešit některé situace metodou pokus-omyl, než jsem zjistila, jak jsou nepřátelé rozmístěni.

Jednoduchá grafika bez výraznějších detailů mi nevadila. Spíše mě zamrzela absence propracovanějšího hudebního doprovodu.
+17

Beat Saber

  • PS4 85
Beat Saber je vcelku hodně zajímavá hra. Na VR asi jedna z nejlepších her co si může člověk pořídit a pro vášnivé hráče nejlepší způsob jak začít cvičit.

Tak co o té hře říct. Je to především pohybová hra a občas se u ní člověk pěkně zapotí. Ve hře jde o to, že dostanete dva světelný meče a přesekáváte objekty, které na vás letí, zároveň se některým objektům musíte vyhýbat a to vše v rytmu hudby. U této hry na VR je opravdu potřeba mít dostatek prostoru kolem sebe, jelikož je opravdu snadné se u této hry posunout v rámci pokoje ke stěně a praštit se (mám s tím zkušenosti).

Ve hře se nachází kampaň, kde máte přednastavené skladby a levely se postupně stěžují, pak se ve hře nachází i tzv. volná hra, kde si vyberete skladbu na kterou chcete sekat objekty a plus k tomu si můžete i různé levely dokupovat, ale na výběr jich je vcelku široká škála a různé obtížnosti.

Hře vlastně není ani co vyčítat. To co hra slibuje, tak i plní nic víc nic míň.
+13

Nioh 2

  • PS4 90
Nioh 2 je hra která mě neuvěřitelně pohltila. Bohužel k jedničce jsem se dostal, až po dohraní dvojky. Hra se hraje velmi příjemně a přijde mi o něco lehčí než třeba Dark Souls nebo Sekiro, takže by to mohl být dobrý úvod pro hráče kteří uvažují o hraní takovýchto her.

Ve hře máte na výběr z velké škály zbraní (většina z nich byla již v jedničce), souboje jsou tu vcelku svižné zvláště pak na vyšším levelu. V této hře jako u jím podobných her jde o to se naučit jak daný protivník bojuje a jakmile se to člověk naučí, pak už nemá s daným nepřítelem větší problémy. Ve hře se nachází vcelku široká škála nepřátel, takže mi nepřijde, že by se moc rychle dostavil stereotyp, ačkoliv když už zabijete svého 1000 Gakiho (jeden z prvních yokaiu, kterého potkáte), tak ten vám už asi moc nezavaří. Ve hře každopádně máte ještě k dispozici speciální schopnosti v podobě Souls Core, které mohou vypadnout z vašich nepřátel a jsou neocenitelným přínosem v soubojích a v neposlední řadě se můžete proměnit do své yokai formy, ale chce si jí to dobře naplánovat kdy jí použít, aby byla co nejúčinnější.

Hru si můžete užít až se třemi přáteli a ve vícero lidech je hra mnohem snazší, nebo si můžete přivolat jiného hráče a to buď aby ovládal přímo svého avatara (to lze u svatyně), nebo si můžete vyvolat avatara, kterého bude ovládat AI (popravdě moc vám ale nepomůžou, jen asi jako pohyblivý terč pro nepřátele). Zároveň můžete chodit pomáhat jiným hráčům a v tu chvilku hra získává jiný rozměr.

Co bych hře vytknul tak asi jen to, že je ve hře hromada předmětů a popravdě takových 60% jsem snad ani nepoužil (nemyslím tím zbraně, ale různé předměty).

Závěrem hra je super, ve hře mám nahráno 100+ hodin a stále se k ní vracím.
+13

Ghost of Tsushima

  • PS4 95
Ghost of Tsushima je podle mne jedna z nejpovedenějších her letošního roku, i když stále ještě někdo může překvapit. Hra jako taková nenabízí vyloženě nic nového, co by nebylo v jiných hrách (např.: Shadow of Mordor/War, Nioh, Zaklínač 3 apod.) a konkrétně bych to přirovnal k mixu těchto tří her, ale zároveň si zachovává svoji originalitu.

K vizuální stránce by jsem mohl říct asi tak, že hra vypadá nádherně a to ať si to člověk pustí v klasické grafice nebo v možné černobílé alá staré japonské filmy. Opravdu tam na člověka dýchne atmosféra daného prostředí.

Hratelnost hry je též skvěle provedena. Souboje jsou intuitivní a postava Jina dělá přesně to co po něm hráč chce. Chybělo mi tam na jedno stranu lock nepřátel a několikrát se mi stalo, že jsem svou zbraní máchl do prázdna, ale dá se na to zvyknout a není to úplně překážkou.

Co se příběhu týče, tak je celkem svižný a člověk se nenudí. Je teda celkem ponurý. ale tak to se dá od takové hry čekat. Co se týče vedlejších aktivit tak jich tam je dle mého názoru tak akorát, že se člověk nenudí a zároveň se nedostaví až takový stereotyp (jen možná to běhání za liškou to mě ke konci už moc nebavilo, ale jelikož jsem chtěl platinovou trofej tak jsem to musel udělat). Co se navigace po mapě týče, tak ta je velice originálně vyřešená pomocí větru, ptáků a lišek, takže ani nikoho neruší HUD, které prakticky v této hře není.

Co se zvukové stránky týče, tak je též brilantně zvládnuta. Hru jsem dohrál s japonským dabingem a myslím si, že je to tak asi nejlepší, jelikož to jen podtrhne danou atmosféru. Hudba je tam taky tematická, takže k ní není co dodat.

A co bych hře vytknul, nějak mne ani nic nenapadá. Jako samozřejmě hra občas trochu zazlobí, občas Jin neudělá přesně to co po něm hráč chce, ale není to nic závažného.
+14

ELEX

  • PC 85
Rád bych poskytl rychlé shrnutí tohoto vcelku rozsáhlého, herního zážitku.
Je Vám jasné, že pokud jste hráli první Gothic a třeba i první Risen, budete se ve hře orientovat lépe než ostatní. Ano. Asi tak o jeden žejdlík ležáku a to není opravdu mnoho.

Elex k hernímu stylu přistupuje poněkud odlišněji, dle mého. Tady si prostě, co se týče nějakého souboje, neškrtnete dobrých deset hodin.

Máte možnost plnit úkoly a prozkoumávat svět hned ze začátku a v podstatě kdekoliv na mapě, ale ouha, kdejaká přerostlá myš Vás jednou ranou uzemní. To může být krajně nepříjemné.
A proto máte speciální gadget. Jetpack! Bylo by to krásné, jen tak si létat nad krajinou, ale další ouha. Vydrží to ve vzduchu sakra krátce a navíc kdejaká přerostlá myš umí plivat ohnivé koule!

Ale jak teda získat zkušenosti na další ouroveň, když rezatou sekerkou myš neumlátíš, šťávu na jednorázový let přes půl mapy nemáš, pořádnej šaršoun je težký jak blázen a luk beztak ani nemáš šanci napnout? A i když se ti nějakým zázrakem povedlo ubouchat tím klackem, řekněme menší myš, tak za to dostaneš asi tolik zkušeností, jako za přečtení lechtivého pojednání o dvou panenkách na mostě.

Prostě prekérka. Stres. Nervy v kyblu.

No holt musíš tu myš nějak přeletět, nalézt úkoly typu poej se na to Jirko, seber tohle a tamto a dones to tomhle a nakonec se ti nějak ta ouroveň zvednout muší podařit. Ale chce to opravdu pevné nervy.

Dalším velkým nepřítelem hráčovým je ekonomika. Všechno stojí peníze a těch je strašně málo. Zde se projevuje poněkud svazující skutečnost, že pokud se nenaučíte stahovat zvěř z kůže, tak není moc příležitostí jak si vydělat. Jenomže aby jste se to naučili musíte pořádně zesílit a zbystřit. A jak toho sakra chcete dosáhnout, když máte jen tu rezavou sekerku a mizernou, jutovou kombinézu.

To už je kamarádi na Vás a já Vám přeji pevné nervy. Ale jakmile se jednou dostanete na nějakou úroveň 18 22 řekněme, vybavíte se slušnou flintou, nebo macatým kladivem, je to už snesitelnější. A ke konci budete vážně masér, věřte mi.

Pro: Old school feeling, společníci, rozmanitá krajina, krásné střety technologií a magie

Proti: Hrdina občas strašně přehrával :-D

+20

Rise of the Tomb Raider

  • PC 75
Venku začíná být mrtě zima po večerech, takže jsem si vždycky udělal ovocný čaj nebo Caro s mandlovým mlékem, natočil a posunul monitor směrem na postel, natáhl reproduktory, ztlumil podsvícení klávesnice, vzal do ruky gamepad a zachumlal se pod deku. Ano, je to tak, moje vyčerpávající příprava na hraní Tomb Raideru může směle soupeřit s tím, co prožívala Lara Croft v tomto dobrodružství a v některých ohledech ji i překonat, o tom snad není pochyb.

Tentokrát jsem se s ní podíval na Sibiř a panečku, že mi byla zima, jen jsem se podíval na obrazovku! Jak se tak Lara třásla, než si našla první kempingové místo, odkud pak mohla fast-travelit, mohl jsem v klidu posoudit, že grafika je naprosto skvělá. Líbily se mi dungeony, líbilo se mi prostředí opuštěné sovětské základny i zatopené pozůstatky monumentálních chrámů. Též zvuky jsou na skvělé úrovni, jen jsem musel trochu na začátku šašit s hlasitostí mluvy.

Hra velmi svižně střídá poklidnější části s těmi akčními, nepamatuji si, že bych se někdy vyloženě nudil. Je fakt, že ke konci už jsem přeskakoval nacházené svitky a záznamy, ale nemám pocit, že by mi to nějak ublížilo v pochopení příběhu. Neurazí, snad bych i řekl, že trochu nadchne, protože jsem se chtěl dozvědět, jak to celé dopadne. Jasně, klišé větší než používání slova "rekord" v titulcích senzacechtivých zpráv o počtu nakažených covidem, ale i tak, mírně od vyloupávání pistácií zkroucený palec nahoru.

Super bylo prozkoumávání mapy, pocit ze střelby, vylepšování a hledání skrytých věcí. To mě bavilo hodně. Opět ke konci už jsem na to kašlal, ale stejně to OCD ve mě křičelo, i když nejspíš méně než kámoši, kteří musí na chatě poslouchat tvojí muziku. Dobré bylo i postupné odemykání nových schopností postupem příběhu a jejich následné využití, ať už pro postup v příběhu, nebo při plnění nepovinných lokací.

Na druhou stranu moc mě třeba nebavilo lovit zvířata. Taky hádanky mohly být složitější, ono když ti někdo tak nějak pokradmu naznačuje, že jsi možná dement, který by to nezvládl, tak to mi sebevědomí nezvedne. A když už, tak Lara začne každých 10 vteřin plácat tu samou větu o tom, co máš udělat: "Hmm, třeba musím pohnout nějakým kamenem." Pohneš kamenem. "Jo, takhle je to správně, ty bejku jeden!" (to s tím bejkem jsem si možná jen vymyslel). Taky to zaměření na RPG prvky a v podstatě kopírování modelu Uncharted, ne že by mi úplně vyloženě vadilo, ale přece jen jsem fanda původních dílů, mám raději řešení hádanek než střílení a lovení, abych mohl nést víc nábojů. A ještě bych zde zmínil konec, kdy jsem místo gamepadu (ani nevím, jestli je zde autoaim, nepoužívám ho) musel vzít do ruky starou dobrou myš a klávesnici, protože při těch hordách nepřátel jsem umíral častěji než pasažéři Boeingu 737 MAX.

Doporučují 3 ze 3 Lary Croft ze Survivor Timeline a 3 ze 4 Fatalityů.

Pro: Grafika, atmosféra, tempo, narace, optimalizace

Proti: Hádanky, lovení, závěrečná bitka

+20

Command & Conquer: Red Alert - Counterstrike

  • PC 60
První rozšíření pro Command & Conquer: Red Alert šlo z větší části ve stopách předchozího datadisku k Command & Conquer. Z části se tedy jedná o shluk několika map, které sice svojí kvalitou často překonávají mise z původní hry, neplatí to ale o každé misi, kterou si zde nově můžete zahrát. V rámci misí za spojence má hráč k dispozici tři mini kampaně, které konečně přináší i nové filmečky, tak jako se zde objevují nové hudební skladby.

Narozdíl od Command & Conquer: The Covert Operations zde hráč může ovládat nové jednotky, které na straně Sovětů představují supervoják Volkov, jeho věrný kybernetický pes Chitzkoi, Tesla tank a Advanced Tactical Submarine, která disponuje jadernými střelami. Jako nejzajímavější mi přišel právě Volkov a pes Chitzkoi. Volkov pro svojí obrovskou palebnou silu a odolnost s rovnatelnou s Mammoth tankem, Chitzkoi pro své obří skoky na nic netušící vojáky a taktéž vysokou odolnost. Tesla tank je enormně silná jednotka především ve větší skupině, ale také s velmi malou výdrží vůči poškození.
Na straně spojenců je tu víceméně pouze nový Prototyp Nuclear MiG, který se velmi rychle nabíjí a je velice silný proti pomalým a stacionárním cílům, navíc se setkáte už pouze s postavou jménem Nikos Stavros, kterou fandové Red Alertu jistě znají jako řeckého generála z filmečků původní hry.

Jednotlivé mise jsou v datadisku těžší než ty v původní hře, a kromě velmi lehce naznačeného příběhového pozadí, mají především prodloužit dobu, kterou hráč stráví s Red Alertem.

Datadisk ale také přináší 4 tajné mise s obřími mravenci, které svojí zábavností a stylem předčí všechny ostatní, které v Counterstrike najdete. Jsou spojené nejen příběhem, ale také navazujícími mapami, takže tam kde skončíte v jedné mapě, tam začínáte v další. Pouze díky těmto misím se v mých očích datadisk dostává nad šedé vody průměrného hodnocení.

Jako zajímavost může být pro mnohé fakt, že datadisk vlastně nevyvíjeli přímo v Westwood Studios, ale nechali si hru vytvořit u Intelligent Games na zakázku.

V současné době je Counterstrike dostupný v rámci Command & Conquer Remastered Collection, v roce 1997 se prodával za necelých 700 Kč. Dnešní hodnocení je tedy víceméně zbytečné, jelikož datadisk je součástí obsáhlého a povedeného remasteru a minimálně mise s mravenci stojí za to si zahrát. Za svojí původní hodnotu se ale v devadesátých letech jednalo o velmi průměrný datadisk.

Pro: Zábavná bonusová kampaň proti obřím mravencům, zajímavé nové jednotky, nové skladby

Proti: Stále tupý pathfinding, téměř nulová invence, minimum změn, kromě misí proti mravencům minimální motivace datadisk hrát

+14

The Elder Scrolls V: Skyrim - Hearthfire

  • PC 50
Díky tomuto DLC se nabízí možnost si koupit pozemek a zde si vytvořit dům dle vlastních představ, vlastně jen výběrem z několika možností. Samotné stavění mě na poprvé celkem bavilo, protože jsem byl zvědavý, co všechno je možné dělat. Bylo ale otravné, že jsem musel opakovaně pendlovat do nejbližšího města pro potřebné suroviny. Závěrem bylo to, že jsem si vytvořil domek, kam jsem ve výsledku prakticky chodil jen kvůli ukládání si věcí do jedné truhlice, což bylo možné dělat i v klasických příbytcích přidělených v jednotlivých městech.

Pak je tu ještě možnost se oženit/vdát (člověk by neřekl, že to jde tak jednoduše :) ) a osvojit si nějaké sirotky. Výsledkem je, že při návštěvě domu či pobytu v daném městě mě děti otravují, že si chtějí hrát a de facto jen zdržují od aktuální činnosti.

Toto DLC mně oproti ostatním prostě nesedlo. Asi je určeno především pro někoho, kdo má rád hry jako The Sims. Já se spíš bavím při plnění úkolů nebo při prozkoumávání světa, od čehož mě tento přídavek spíše zdržuje. Nevím, jestli se v době vydání prodávalo nebo bylo dostupné zdarma, já bych si ho ale rozhodně nekoupil.

Dohráno v roce 2018
+14

Wasteland 3

  • PC 75
Herní výzva 2020 - 10. Výzva naruby

Mno... tak nakonec úspěšně dohráno, ani jsem v to nedoufal. Proč? Protože na rovinu - takhle zabugovanou hru jsme tu už dlouho neměli. Kromě šílené optimalizace, kdy se i sebemenší lokace načítá nehorázně dlouho a každý loading je pauza na kafe, je větší či menší bug k vidění téměř všude. Od padání hry, přes mizení věcí z quickslotů, až po nemožnost hrát dál. Skutečně, po 25 hodinách hry se mi odmítaly načíst savy a já byl nucen čekat na patche a doufat, že problém zmizí. Naštěstí se tak stalo a já hru úspěšně dohrál, ale řeknu vám, takhle uspěchané vydání si hra nezasloužila.

Ona je to totiž docela hratelná záležitost. Bavily mě tahové souboje, některé originální questy (i když za některé bych designéry nakopal, to jako jó), čtení poutavých dialogů i piplání s výbavou a skilly celé šestičlenné party. Ve hře jsem strávil téměř padesát hodin (a to nejsem ten typ, co by prošmejdil kdejaký kout) a vcelku mě mrzelo, že už to skončilo. Hratelnost mi zkrátka sedla, obtížnost byla tak akorát, abych se nemohl pustit do žádného boje po hlavě, ale abych zase nemusel loadovat pozici po každé nepřesné ráně, a i lokace a questy byly dost variabilní na to, abych hru znuděně nevypínal.

Takže abych to shrnul, na začátku jsem byl opravdu naštvaný na bugy a hroznou optimalizaci, ale je pravda, že po nejnovějším patchi spousta neduhů zmizela a hru už jsem si dokázal užít. Potenciálním hráčům doporučuju ještě počkat, jestli zlepší optimalizaci, případně vyjdou nějaká DLC, ale jinak do toho jděte.

Pro: Hratelnost; některé originální questy; vcelku povedený příběh.

Proti: Tragická optimalizace; bugy; design některých questů.

+25