Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

A Way Out

  • PC --
Zajímavá výprava, od stísněných prostor vězení, přes venkov a město až po mexický divoký západ. Postup plný spolupráce, stealthu, akce a naháněček, ale taky hromady miniher, milých civilních momentů a emocionálních konfrontací. AWO servíruje tohle všechno v šestihodinovém dobrodružství, ke kterému jsou potřeba dva. Ne, to není reklamní slogan z krabičky...

I když hra pochází od některých klíčových autorů Brothers: A Tale of Two Sons, který se dal hrát za obě postavy jedním hráčem, tady to není možné. Při použití dvou ovladačů (např. kombinace klávesnice s myší a gamepadu) je spousta herních momentů vázána na spolupráci a vyžaduje aktivní přístup obou postav v reálném čase. Drtivou většinu herní doby je obraz rozdělen očima obou hráčů i v rámci hraní online, protože sledovat kolegu a jeho počínání je důležité z hlediska hratelnosti.

Samotné hraní je spíše jednodušší, plné QTE a je koncipováno tak, aby co nejvíce smazávalo rozdílný "skill" obou hráčů. Přesto se hodí spolehlivý spolupachatel, což v mém případě byl uživatel DH ghost. Fun/sad fact - známe se už 18 let, jsme v docela aktivním kontaktu, ale nikdy jsme se neviděli na živo...

Hořkou tečkou bylo pro mě zakončení, ve kterém, pro potvrzení dramatičnosti, není na výběr z více možností a "oblíbenost" jedné z postav je hozena přes palubu. I přesto na AWO budu vzpomínat ještě dlouho a můžu ho maximálně doporučit.

Hodnocení: ✰✰✰✰
+18

Důkaz 111

  • Android 90
Tento počin by se dal označit dírou na trhu. Je to totiž jen audio zážitek - posloucháte příběh a do toho palcem hýbete do stran a rozhodujete co hlavní postava udělá. Nečekejte tedy žádnou grafiku, obrázky, nic, jen černý displej (verze pro lidi co vidí má možnost zobrazit textově volbu). Rozhodně bych to ohodnotil štemplem "nezvyklej zážitek". Audio je perfektní, jednu z postav dabuje hvězdný Bohdan Tůma, scénář je promyšlený, titul nabízí nespočet konců a celé to pěkně odsýpá. Jednu třetinu hry máte navíc zcela zdarma a pak už je jen na vás zda investujete do dokončení příběhu za pouhých 99,-. Vřele doporučuji zaplatit - jednak podpoříte prvotinu tohoto studia a jednak si užijete nevšední pecku. Já si hraní užíval před spaním, kdy jsem kvitoval s nadšením že nemusím čumět do displeje a užívat si tak modrého světla (navíc to šetří baterku). Hra je vhodná pro všechny věkové kategorie a rozhodně si zaslouží vaši pozornost (i kdybyste měli zkusit jen demo). Jediné co bych do příště zkusil změnit je, že bych vyhodil hlavní postavu - hrajete zde totiž za policistku a rozvíjíte její příběh. Lepší by - za mě - bylo, kdyby to byl váš příběh, což by nebyl problém - dva dabingy, muž a žena a vaše odpovědi, vaše vlastní cesta, ne předdefinovaná story někoho jiného. Více by to vtáhlo. Nicméně je to fakt maličkost a spíš popíchnutí k další hře. Daný příběh jsem si v Důkazu 111 velmi užil a místy jsem až koukal kolik a jak moc zásadních rozhodnutí zde děláte. Pakliže hledáte čerstvý vánek z mobilních vod, vřele doporučuji.

Pro: Perfektní audio, Bohdan Tůma, nevšední zážitek, solidní scénář, znovuhratelnost

Proti: Kratší herní doba (pouhé cca 3 hodiny) - člověk chce zákonitě víc - na druhou stranu je tam možnost hrát znovu a jinak

+23

Tom Clancy's Splinter Cell: Chaos Theory

  • PC 90
Poznáte, když je hra dělaná s láskou k řemeslu. Ty detaily, kterých si nemusíte ani všimnout, jsou na každým kroku. Když pominu reklamu na Airwaves skoro v každý cutscéně (což je fakt vtipný), tak především rozhovory s nepřáteli. Jakmile je chytíte pod krkem a začnete páčit nějaký informace k misi, tak se často vynoří Samův sarkasmus a suchý smysl pro humor. Díky tomu můžete nejen s hlavním hrdinou vytvořit jistý sympatie, ale dokonce se i občas zasmějete (a to se mi moc u her nestává).
Přístup k vyprávění příběhu se změnil jen zlehka. Jednotlivý custcény jsou doplněny o větší porci přímý konverzace postav z Third Echelon, takže jen nesledujete nudný zpravodajský vysílání. I tak je příběh pořád prasklej párek. Pokud máte rádi špionážní reálnou tématiku, tak asi dobrý. Řekněme, že pokud vás neoslovil příběh v prvním dílu, tak ani tady. Stejný styl. Což není vysloveně špatně. Pořád se totiž jedná o Clancyovku v pravým slova smyslu. Jen mi osobně podobná tématika moc nesedí. Nedokážu si představit, jak bych se u čtení Clancyovky nudil...

Soundtrack je dokonce obohacen o zajímavý flák, kde čirou náhodou pochází kapela z Francie. Jednotlivý ambientní zvuky dotváří celkovou atmosféru, která je...no...špionážní. V tomhle případě nebudete zklamání.

A teď bych rád přešel k tomu, co dělá Chaos Theory tak jedinečnej opus magnum, jak všichni říkají.
Na to je docela prostá odpověď. Ve stealthu je to i po tolika letech pořád špičkou žánru. Jen se zamyslete, jaká je to lichotka. Skutečně může konkurovat moderním stealth hrám a stále má Chaos Theory co nabídnout. Právě proto by jste měli dát hře šanci. Po počátečních peripetiích s rozchozením na moderních strojích (především na widescreen monitorech dokonce zjistíte, že pořád nevypadá vzhledově tak špatně. Může to ale být i tím, že většinu hry tradičně sledujete z pohledu nočního vidění a tak nemáte moc šanci sledovat detaily prostředí.
Co mi přišlo po stránce mechanik zajímavý, tak reakce nepřátel vůči vašim akcím. Už to není jen to, že zaslechnou zvuk a klasicky "hmmm, I must misheard something" přejdou situaci. Ve většině případech (zdůrazňuji...ve většině) vás totiž začnou nepřátele hledat. A ačkoliv jejich kroky vedou do temných zakoutích, tak neopomenou vytáhnout baterku. Autoři zašli ještě dál. Nepřátelé totiž pomalu nakračují a mají dokonce strach z toho, co na ně vybafne. Není to skvělý na hru z 2005? Jasně, není to žádnej hukot. Nepřátelé vás totiž nenajdou (pokud nejste guma) a ve výsledku je stejně budete v následujících vteřinách držet pod krkem, ale ten smysl pro detail a snahu o vytvoření průkopnický stealthovky je jasně patrný.
Mírně podivný je ale výraz nepřátel, když je máte v "objetí". Je to takový "nemáme na to technologii, ale hej...dělejme, že jsou posraní, jo?" . Tehdy opět hukot. Dnes už to s úsměvem jen lehce oceníte.

Co tím chci říct? Že Chaos Theory se proslavilo právě díky tehdejšímu smyslu pro detail, jak to jen jde. Gameplay je zábavný a design úrovní přímo fantastický (banka mi přijde jako jedna z nejlepších úrovní). K tomu si přidejte humor (páčidla jsou jen pro geek herní postavy), narážející na popkulturu a o zábavu máte vystaráno.

A právě proto by jste si měli Chaos Theory zahrát klidně i v dnešní době. Pokud máte rádi stealthovky a nevadí vám trošku výlet do historii, tak nemáte šanci šlápnout vedle...samozřejmě potichu.

Pro: stealth gameplay vybroušený do dokonalosti, soundtrack, jednotlivé detaily, design úrovní, humor, svoboda průchodu

Proti: z počátku technické problémy, k uzoufání nudná story

+16

Wheels of Aurelia

  • PC 45
Via Aurelia, coby stará římská cesta směřující do Francie, Wheels of Aurelia, coby dnešní způsob, jak představit kus Itálie "masám" v podobě indie herních titulů. Povedlo se to? Těžko říct...

Wheels of Aurelia je jednoznačně zajímavý titul. Zároveň se jedná jednoznačně o hru, kterou dohraje úplně každý. Podle mě i ten, který nic dělat nebude a bude jenom pozorovat jak ubíhá hezky nasnímané barevné prostředí. Námět hry totiž tkví v tom, že hrajete za řidičku automobilu, která ujíždí se svojí kamarádkou na slavné cestě Aurelia z Itálie 70. let do Francie 70. let za novým životem. Cestou potkává různé lidi, setkává se s různými situacemi a Vy je vlastně můžete ovlivňovat jenom formou diskuze...a občas i tím, jak rychle po silnici pojedete. Toť vše.

Na první moment jsem si říkal, že tohle je vlastně fajn herní relax. Pěkná krajina, hezky nasnímaná, správně barevná, v rádiu hraje fajnová stylová italská hudba, co víc chtít? Snad jenom dialogy, které budou dávat smysl. Dialogy, které nebudou nuceně naroubované. Dialogy, které budou tvořit nějaký ucelený dialog a ne směs úplně zbytečných situací, které nejenom, že hráčovi nic neřeknou, ale hlavně ho VŮŮŮBEC nezajímají. A to je docela problém, když je to jediný herní koncept hry.

Wheels of Aurelia má dobrý nápad, pěkné zpracování, ale bejt strůjce celého projektu, tak bych scénáristu vytahal za koule do průvanu a řekl mu, že mi svojí prací zkurvil celou hru.

Pro: Pěkně nasnímaná krajina, jízda kačenou, dobrá dobová italská hudba, atmosféra...

Proti: ...i přesto dobrou hru neudělá, když je to v rozmezí půl hodiny tak zatracená nuda, že i ta půl hodina je tak dlouhá, jak půl hodina může být.

+10 +11 −1

Hades

  • PC 90
,,I´m leaving. Try and stop me."

Hades je blaho. Je to (doslova) pekelné a nesmírně vzrušující blaho. Ale nejen kvůli oné nadupané a zběsilé hratelnosti, díky které mám nyní tak namakané prsty, že bych s nimi mohl klidně zvednout i šestitunového slona, ale i kvůli naprosto senzační implementaci starořeckých bájí do skromného videoherního příběhu.

Řecké báje a pověsti žeru. Obzvlášť ty části týkající tajemného Podsvětí, které jsem si především oblíbil po vynikajícím Titan Questu: Immortal Throne, ze kterého ta hrůzná atmosféra země mrtvých sršela plným proudem. Jediná velká nevýhoda však tkvěla v plochých postavách, se kterými měl hráč minimum interakcí. U Háda je to přesně naopak. Nejenže oněch bájných postav je tam mnoho, ale všechny jsou i výborně napsané a namluvené. A s každou z nich je vyložená radost mluvit. Ať už s vaším věčně nabručeným fotrem, který cenu "táta roku" letos asi nezíská, nebo s kýmkoliv jiným v hlavním sále paláce, kam jsem se mnohokrát vracel sice s potupou porážky, ale zároveň i radostí z toho, že budu moct mít další interakce. V oněch dialozích oceňuji i mrkačky na události z bájí, při kterých jsem se mnohokrát musel pousmát. Například když Dionýsos přede mnou pomlouval Thesea kvůli tomu, že "prý" opustil svou lásku na nějakému ostrově. Znalci bájí ale vědí, že to mohl být právě Dionýsos, který Ariadnu přinutil, aby na ostrově zůstala s ním. Mrzák jeden lišácký...

Samotná hratelnost je skvělá. Hra oplývá dobrou rozmanitostí prostředí, různými druhy nepřátel, plus vzhledem k náhodně generujícím boonům od Olympanů, kteří jsou všichni do jednoho také velice výrazní, nemusí mít hráč příliš obav z toho, že by jeho progres byl příliš repetetivní. V tom i tkví genialita celé hry. I přestože v ní mnohokrát zemřete (což zaručuju) a musíte začít znovu, přesto z toho máte pocit, že i tak postupujete ve hře dál. Že děláte nějaký progres. Odrazuje se to například ve formě nových dialogů, vylepšování svých schopností, zbraní, atd. Mimochodem, nevím jak ostatní, ale Aegisův štít pro mě byla TOP zbraň. V každé lokaci jsem se tak parádně vyřádil. Kromě teda Asfodelu, který k smrti nenávidím. Vzhledem k tomu, že furt dashuju jak šílenec, několikrát mi to ujede, přičemž láva pak udělá svoje. :(
Z chválené hudby zas až tak odvázaný nejsem, ale do stylu hry se hodila náramně. Každopádně se mi ale velice líbí track On the Coast už jen vzhledem kvůli tomu, že to příjemně doplňovalo mé oddechnutí poté, co jsem konečně úspěšně uprchl

Mezi negativy bych řadil poněkud mdlou a nepříliš záživnou lokaci Temple of Styx. Ta hlavní chodba je cool, ale ty místnůstky mě vůbec nebavily. Chápu, že to byl záměrně omezený prostor, aby se tím zvýšila nebezpečnost nepřátel (obzvlášť těch debilních krys), ale sakra, ať to taky nějak vypadá, ne? Stejně tak bych možná víc ocenil, kdyby hra krapánek lépe hráčovi představila své mechaniky. Samozřejmě jsem se do toho nakonec dostal, ale zprvu jsem chvilku tápal.

Ve výsledku je ale Hades parádní a extrémně návyková řežba, ze které mám doteď pocit, že ani po naskočení závěrečných titulků jsem z ní ještě nevyždímal maximum. A taky nevyždímal. Pact of Punishment jest důkazem. A prý tam můžu mít i romanci s Megaerou, což je upřímně velice lákavé. Však jsme toho spolu mnoho... (*nasazení slunečních brýlí*) "prožili".

Pro: Postavy a dialogy, skvělá hratelnost, rozmanitost prostředí, hudba

Proti: Temple of Styx mohl být lepší, ze začátku trochu zmatečné

+35

The Pedestrian

  • PC 85
Tato logická plošinovka mě nejprve zaujala neobvyklým zasazením. Přece jen ovládat známou postavičku z cedulí, to jsem ještě neviděl. Nebyl jsem si ale jist, zda je téma dostatečně robustní na udržení celé hry. Autoři ovšem dokázali téma pěkně využít, neustále se mění prostředí a tak se z běžných plechových cedulek podíváme na výkresy nebo dokonce semafory. Hra ale překvapí i pěkně zpracovaným pozadím. Svět působí jako živý ať už v podzemí, na ulici nebo na střeše. Na to, že jde o pro hratelnost nepodstatnou část, si na tom dali autoři hodně záležet. To vlastně platí pro celou hru, vše je promyšlené a doladěné. Pozornost a pečlivost je vidět i na obyčejném menu s nastavením, které je zpracované krásně tematicky. I po grafické stránce je hra hezká a vše funguje bez problémů. Hudba a zvuky se hodí, ale nijak nevyčnívají.

Nejdůležitější je samozřejmě samotná herní náplň a i tady musím jenom chválit. Vše začíná velmi jednoduše, ale postupně nabírají hádanky na komplexnosti. Nové prvky přibývají dostatečně často a vše je při prvním kontaktu elegantně vysvětleno. Hraní tak pěkně plyne a i když několik míst dokáže potrápit, je křivka obtížnosti velmi příjemná. Herní doba je něco přes čtyři hodiny. Ani kousek ovšem není stereotypní nebo nudný. Během hraní lze narazit na několik skrytých oblastí, je nutné pečlivě prohlížet cedule, které umožní nasadit hlavní postavičce několik druhů pokrývek halvy. Herně to nemá význam, jde pouze o zpestření. Elegantně je také vyřešen přesun mezi lokacemi. Když už hráč začne tušit blížící se konec, Pedestrian ještě jednou hodně překvapí a posledních pár minut je i v rámci hry dost originálních. Na hru jsem se těšil a nebyl jsem rozhodně zklamán. The Pedestrian je velice povedený a originální titul, který mohu s klidem doporučit každému fanouškovi logických her.
+21

The Quest

  • PC 70
Moudří mužové z diskuze na GoGu přirovnávají The Quest k Morrowindu. Asi chápu co je k tomu názoru vedlo, ale na mě hra celou dobu křičela "Might and Magic VII". Podobá se mu světem, některými mechanikami a s trochou fantazie i grafikou.

The Quest je krokovací RPG odehrávající se v otevřeném světě omezeném přírodní bariérou. Na jeho samém okraji se objevuje zmatený hrdina s úkolem důležitějším než by se na první pohled zdálo. K úspěšnému dokončení poslání je potřeba splnit šest misí, a cokoliv mimo ně nemá na výsledek žádný vliv. Respektive tak trochu má, protože mechaniky obsahují stupnici reputace, rozmáchlou od nenáviděného nepřítele všeho živého po velebenou modlu celého světa. Zobáček na stupnici se posunuje plněním mnoha vedlejších úkolů a dialogovými volbami.

Hovorná NPC se sice nesnaží pohřbít hráče pod lavinou textů, ale i tak toho mají hodně na srdci. Vyplatí se dávat pozor a nad odpověďmi přemýšlet, protože občas zpřístupní nové možnosti, nebo pomůžou se zapeklitou situací. Většinu problémů ovšem musí vyřešit hráčův meč, luk, nebo kouzelná hůlka - to podle preferencí. Povolání jako taková hra neobsahuje. Hrdina se rozvíjí pilováním oblíbených schopností, přičemž každá z pěti nabízených ras je vhodnější na něco jiného. Je možné vzít bojovníka od přírody a vypiplat z něj mága, stačí jen přetlačit nevhodnou genetickou výbavu. Praxe přeje univerzálněji zaměřeným postavám. Část bojů se vede nablízko, část na dálku, přičemž v takovém případě je tupý válečník s obřím mečem a nešikovnýma rukama v obrovské nevýhodě. Naopak éterický mág zažívá pravé peklo v těsných prostorách.

Boje jsou tahové, ale taktické orgie od nich nečekejte. Většinou se dají odbýt opakovaným mačkáním shiftu, jen občas prokládaného vypitím lahvičky hojícího lektvaru. Díky pomalejšímu respawnu se nedá dost dobře trénovat, takže šarvátky mohou být náročné. Zvlášť v prvních fázích hry je nutné občas takticky ustoupit a přeskupit se v hospodě. Hodně pomáhají protekce, kouzelné svitky a očarování předmětů. Doporučuji nepodceňovat poslední kategorii, protože bojovník s mečem vysávajícím životy a štítem zvyšujícím magickou rezistenci je opravdová mašina na zabíjení.

Ostrov Freymore je překvapivě rozlehlý a vystavěný s vnitřní logikou. The Quest nevede hráče za ručičku. Zadavatel úkolu řekne pár instrukcí, vzácně přihodí i nějakou cennou radu a pak zabouchne dveře své chalupy. Zbytek je na hráči. NPC mají nezřídka své vlastní zájmy, brání se svému osudu a kladou si podmínky. Často jsem běhal po ostrově od čerta k ďáblu a se slovy "Redwood Forest je zase co?" lovil indicie a proklínal nespolupracující mapu. Ta se bohužel nedá skrolovat, takže pokud nemáte alespoň mlhavou představu o tom co je daleko na východě, nebo hluboko na jihu, tak se dost nachodíte.

Na příběhu se autoři vyřádili a i když jsem ho na začátku trochu podceňoval, nakonec mě vtáhl. V poslední třetině do sebe reálie zapadly a sázky se posunuly na úplně jiný level. Samotný závěr přinesl chytře vymyšlené větvení lákající k novému rozehrání s diametrálně odlišnou postavou a jiným přístupem. Nejde o nic objevného, přesto se většina RPG neobtěžuje ani s takovou mírou invence. Bohužel i díky jásavé barevné paletě a svébytnému grafickému stylu není hra příliš atmosférická, což zážitku trochu škodí.

The Quest je překvapivě svěží a starosvětská hra s velkým potenciálem. Při pohledu na to jak malý kousek světa Monares zabírá ostrov Freymore jsem zatoužil, aby někdo hodný vzal těch třicet datadisků, spojil je dohromady a vydal na GoGu. Asi bych tam nechal půl výplaty, ale těch několik set hodin zábavy by za to stálo.

Pro: skvěle vymyšlený svět, grafika, příběh, nápadité úkoly, nelinearita, dialogy

Proti: slabá atmosféra, malé dungeony, boje postrádají taktiku, nenápadití nepřátelé, špatně využitelná mapa

+13

Doom Eternal

  • PC --
Moc často komentáře nepíšu, ale tentokrát zase musím udělat výjimku. Protože po všech těch videích jsem se na hru vážně těšil. Doom na Zemi? No super, to bude pařba. Akorát že vůbec. On to totiž není Doom.

V id Software si totiž asi někdo řekl, že my starší už hry nehrajeme a pro ty mladší je obyčejný běhání po mapě se zbraněma v ruce moc nuda. Takže nám do Dooma nacpali i další hry.

Tomb Raider - protože skákání po plošinách, chytání se říms, šplhání po zdech a všemožné plánování aby jste se dostali na místo, kde zase začnete hrát Dooma je prej větší zábava. A taky ten největší důvod, proč tu hru prostě nedohraju. Chci běhat, chci střílet, chci zabíjet - nechci ve vzduchu dělat dvojskok s dvojitým výpadem vpřed, prostě nechci.

Microsoft Flight Simulator - protože WSAD, space, shift, ctrl a myš prostě už dneska nestačí - dneska se musí přidat ke všemu speciální klávesa, každá funkce musí mít tři podfunkce a každá musí mít svojí klávesu.

Metro Exodus - protože proč by v Doomovi mělo být hodně nábojů, když to má být střílečka s tunou monster.

Far Cry 3 - protože když nejste na Zemi, tak ty mapy vypadají jak ve FC3 po houbičkách. Alespoň ty, který jsem stačil navštívit

Doom - jo - někde je tam taky - úplně v pozadí za vším tím, co v týhle hře nemá co dělat.

Naštěstí jsem to hrál přes Xbox Game Pass, takže to zklamání nestálo moc peněz.

Pro: Mohla to být skvělá hra

Proti: Ale musela by být úplně jiná

+19 +23 −4

Assassin's Creed: Valhalla

  • PC 85
Úvod do deja
V koži vikinga Eivora a jeho klanu, sa vydáme do Anglicka nájsť náš nový domov.

Plusy
➤Eivor: obľúbil som si ho až natoľko, že v mojom rebríčku hlavných Assassinov zaujme skvelé druhé miesto, hneď za Eziom. Eivor je typický vodcovský typ so slušnou dávkou humoru. Oceňujem znovu možnosť si vybrať pohlavie, ale ešte stále ostávam pri mužskej variante. Plus následná zmenu vlasov či tetovaní bola príjemná a aspoň ste sa dokázali do postavy viac vcítiť. Aj keď na konci som mal z Eivora modrookého potetovaného blondáka.
➤vedľajšie postavy: ale ani ostatné postavy nezaostávajú a veľa z nich bolo až sympatických a iné ste zas mali chuť zabiť okamžite. Z tých, ktoré si budem nejaký čas pamätať tu sú napríklad šialená Ivar, Sigurda aj keď mám na neho zmiešané názory a zo žien napríklad Randvi, ktorá sa celkom dosť podobá na Kassandru s Odyssey.
➤príbeh a udalosti: hlavná dejová linka nebola nejako extrémne výnimočná, obsadzovanie Anglicka a jeho jednotlivých častí znie nudne. Každý región, a že ich je dosť mal svoj vlastný krátky príbeh a väčšina z nich stála naozaj za to. Skoro všetky sa končili nejakou obliehacou bitkou. A vždy som si ich užil naplno. Z pokojných udalostí môžem spomenúť hlavne úlohu trick and treat, kde ste zažili menší Anglický Halloween. Druhá dejová linka, ak to tak môžem nazvať sa sústredila viac na tie Assassinské záležitosti.
➤prostredie a lokácie: nepamätám si na žiadnu lokáciu, ktorá by ma sklamala. Od zasneženého Nórska cez obrovské Anglicko až k samotnému Asgardu. Všetky boli krásne a hlavne celková rozloha bola obrovská. Anglicko sa z väčšiny skladalo len z plání a sem tam narazíte na mesto, ale presne takto sa mi to páčilo.
➤vlastna osada: milujem keď mám v hre možnosť si vytvoriť vlastnú základnú či dedinu. A aj keď to bolo celkom limitované, tak ma to bavilo aj tu. Budovy, ktoré vám dajú rôzne buffy, obchod či napríklad kasárne, v ktorých si môžete vytvoriť vlastného bojovnika do posádky vašej lode ( jomsviking ) alebo upraviť už existujúcu posádku či samotnú lod.
➤súboje a nájazdy: všetky bitky a súboje som si užíval naplno, boli svižné, akčné a bolo ich mnoho. Do toho sa v hre nachádza celkom slušná varianta nepriateľov, čiže sa neomrzia až tak rýchlo. Novinkou sú aj nájazdy. Vďaka nim sa dali skvelo nahrabať suroviny na stavbu budov v osade a hlavne ste si mohli po boku vašej posádky skvelo zabojovať. Musím oceniť aj umelú inteligenciu, tá ma niekedy až prekvapila.
➤konce: koniec Eivorovej a Sigurdovej ságy bol v mojom prípade veľmi dobrý a takto nejako som si ho predstavoval. Čo sa týka moderných Assasínov a Layli tak to ma nejako moc už nezaujíma aj keď to tiež nie je na zahodenie a nakročili si správne do budúcna.

Mínusy
➤množstvo vedľajších aktivit: oceňujem to že v hre nenájdeme tradičné vedlajšie úlohy ale skôr aktivity na pár minút. Sú rôzneho typu, ako súboje, lov legendárnych zvierat či obyčajná výpomoc. Podľa mňa je toto situácia, pri ktorej neplatí čím viac tým lepšie. Ale aspoň sa tá herná doba predĺži o niekoľko desiatok hodín.
➤záložka order v inventári: neviem či to bol bug a či sa to stalo aj mne ale v záložke, kde ste sledovali vaše ciele z order of ancient som ich mal len slabo tmavé. Čiže pokiaľ som už cieľ niekedy stretol, tak som si dokázal veľmi jednoducho odvodiť, že práve ten dotyčný je člen rádu. A dokázalo mi to pár krát pokaziť moment prekvapenia.
➤bugy: bolo ich mnoho. Crashovanie, niektoré úlohy sa bugli a nešli dokončiť, nepriatelia sa bugovali alebo hra začala veľmi sekať.
➤absencia češtiny: angličtina nebol nakoniec až taký problém ako som si predstavoval, ale predsa, ak má hra preklad nemusím sa tak sústrediť a viac si to užijem.


!! Záverečné zhrnutie !!
Po dlhom čase je tu znovu ďalší diel mojej obľúbenej hernej série. A znovu ma nesklamal. Odyssey mi bol bližší tým, že sa odohrával v antickom grécku ale dobu vikingov som si veľmi rýchlo zamiloval. A spolu s ňou aj vynikajúcu hlavnú postavu Eivora a jeho Raven Clan. Nie že by ostatné postavy v hre boli zlé, napríklad taký Ivar, Sigurd či Randvi, ale Eivor mal všetko čo by mala hlavná postava mať. Voči prostrediu Anglicka som bol skeptický. A aj keď som sa poväčšine preháňal len po veľkých pláňach a sem tam narazil na mesto, tak v konečnom hodnotení bolo Anglicko krásne. A k tomu som dostal možnosť nazrieť do Nórska či do samotného Asgardu, čiže z tejto stránky som bol spokojný maximálne. Príbehová stránka bola priemerná, každopádne konce, či už Eivora, Rádu alebo Layli boli slušné. Do toho celého skvelé zapadá tvorba vlastnej osady, nájazdy s vašou loďou a posádkou či akčné a svižné súboje proti veľkému počtu rôznorodých nepriateľov. Pokiaľ práve nebojujeme alebo neplníme hlavné úlohy, tak máme možnosť plniť množstvo vedľajších aktivít po celej mape. Za mňa bolo práve týchto aktivít až príliš veľa. No hru mi najviac kazili bugy. Či už padanie hry, nemožnosť dokončiť úlohy či náhle sekanie. No verím že vývojári tieto chyby čo najskôr opravia a keď do hry prídu DLCčka tak už nebude žiadny bug kaziť zážitok. Je trošku škoda že hra nedostala oficiálny preklad, ale angličtina mi nakoniec nerobila až taký problém ako som očakával. Každopádne je nový Assassin hra na desiatky hodín, pri ktorej sa človek zabaví a hlavne si ju užije. A už teraz som zvedavý s čím príde Ubisoft nabudúce.

➤Čas strávený v hre: 68 hodín

HODNOTENIE: 85/100%

Pro: Eivor a ostatné postavy, Anglicko, súboje

Proti: bugy. bugy a bugy

+24

Harry Potter and the Chamber of Secrets

  • PC 80
Druhý díl počítačového Harryho Pottera je víceméně ve všem lepší než ten předchozí. Harry se naučí nová kouzla a znovu se pustí do prozkoumávání Bradavic, které jsou podstatně větší než v prvním dílu.
Novinkou jsou kouzelnické souboje, které jsou vcelku zábavné. Famfrpál je lehce vylepšený oproti předchozímu dílu, pořád ale není moc zábavný. Hlavní náplní hry jsou ale příběhové úrovně, které jsou opravdu nápadité a je velmi zábavné je prozkoumávat. Mě obzvláště baví objevování tajných místostí, které jsou občas velmi dobře skryty.
Komu se líbíl první díl, toho dvojka rozhodně neurazí.

Pro: Bradavice, kouzla, secrety

Proti: Famfrpál

+12

Trine 2: Goblin Menace

  • PC 80
Jelikož mi původní hra nabídla pokračování v podobě gobliní hrozby a navíc jsem dostal i možnost pokračovat s rozjetými vlastnostmi, které jsem si v původní hře vydobyl, tak jsem vlastně ani neváhal. Jelikož mě totiž původní hra dost bavila, tak jsem se z té závěrečné žrací hostiny odhodlal a během mžiku se vrhl do dalšího dobrodružství, které přeci jen bylo mnohem přímočařejší, než původní druhý díl.

Přímočařejší především v tom, že goblini udeří a Vaším úkolem je je sejmout. Jedno jak. Prostě je uzemnit, aby dali v zemí pohádek na pár měsíců pokoj a všichni zde mohli opět žít v poklidu a radosti z krásných životních událostí. Hra tak přidává šest úrovní, kde se rozšiřuje maximálně to, že získávám další vlastnosti, ke kterým jsem se v předchozí hře nedostal. Bonusem jsou ale některé mise, které jsou natolik originální, až jsem měl co dělat, abych jimi vůbec prošel.

V tomto DLC například zažijete asi nejhnusnější úroveň a to projít trávicím traktem nějaké pouštní příšery, né nepodobné té z legendární Duny. Navíc i obtížnost je, dle mého úsudku, o stupeň vyšší. Chvílemi jsem opravdu měl co dělat, abych se probojoval dál a musel jsem nejen kombinovat, ale mít i kousek toho pomyslného štěstíčka.

Goblin Menace je ale bezesporu podařené DLC. Prodlužuje hratelnost hry o pár hodin, opět skvěle baví některými herními scénkami. Navíc laskavým humorem spolu s hudebním doprovodem přidává na atmosféře, která je pro sérii Trine v pravdě jedinečná. Za mě tedy opět obdobné hodnocení, jako u původní hry. Tudíž spokojenost.

Pro: Tak nějak by mělo DLC vypadat. Nové, neokoukané prostředí, noví, neotřelí bossové...a vše ostatní při starém, tedy v pořádku.

Proti: Tak jako druhý díl - hudební doprovod je lehce sterilní a příběh je v tomto DLC sice jasnější, ale za to jednodušší a přímočařejší.

+17

SIMT MHD

  • PC 95
V současné době je tahle hra plnohodnotný simulátor trolejbusů i tramvají :) I na autobusy se hra dívá svým způsobem a nesnaží se konkurovat jiným hrám. A to je celé kouzlo této hry Simt.

Svůj pět let starý komentář jsem smazal, hra značně pokročila dopředu a je načase napsat nový. Třeba to za pět let zas smažu

Malá nezávislá hra plná ambicí a energie i letos předvedla, že je o co stát. Vylepšený herní engine, který vylepšil do obrovské simulace trolejbusový systém jsem ani nečekal. Novinkou je i plná podpora terénu, takže mapa už nikdy nebude holá placka jako dříve.

Kouzlo celé hry je hlavně v tom, že město žije. Nemyslím tím provoz nebo chodce. Ale děj na pozadí. Vše má nějaký příběh, ve městě se pořádají festivaly, kde jezdí speciální linky. Často se něco opravuje, takže linky jezdí odklonem. Bývá zde i náhradní doprava za tramvaj nebo trolejbus. Prostě prvky, které známe ze svých domovů. A já, co by řidič skutečné tramvaje, mám k tomuhle velmi blízko.

Ve hře je obrovské množství vozidel (viz zajímavosti). Po té dlouhé době mě hra stále baví. Pravda, není to věc, co se dá hrát pořád, ale na nějaký ten relax je hra dostačující, stejně jako Euro Truck Simulator 2 a podobné tituly. Hra má neskutečně velkou komunitu, takže se občas objeví do hry i nějaké nové skiny vozidel.

Hra ještě není zcela dokončena. Ale postupně se hra vyvíjí a vylepšuje. Autor hry to má také jako relax, takže se dá chápat, že to dlouho trvá. Což beru i jako vyčítku - Někdy se ke hře přistupuje jako k reálnému světu včetně rozpočtu a to mi furt nejde do hlavy...

Pro: Množství vozidel, mapa, různé "eventy" ve městě, autor hry komunikuje s hráči, což se dneska tolik nevidí.

Proti: Místy nějaké bugy, občas opravdu dlouho trvá, než něco bude.

+14

Moving Out

  • XOne 75
Taková chlastací local co-op hra, která je zábavnější, čím víc vol máte za sebou. Teda do určité hranice, po jejímž přeskočení byste nepřestěhovali ani ťuk. Možná použitelné i pro pařanskou interakci s ratolestmi.
+6

Metro Exodus - Sam's Story

  • PC 85
Hodně slušné DLC (cca 8 hodin), které dokazuje to, co jsem tvrdil už u původní hry. Opuštění metra paradoxně Metru strašně prospělo. Hra je v exteriérech zábavnější, méně lineární, více STALKERovská.
+9

Amnesia: Rebirth

  • PC 90
SOMA nebyl náhodný výstřel do tmy. Frictional Games se skutečně posunuli. Jejich cílem už není vystrašit člověka na kost a potěšit vřeštící streamery. Ne, oni teď chtějí vyprávět v první řadě kvalitní příběhy. A já nemůžu být šťastnější.

Tihle tvůrci si totiž rozhodně nevybírají jednoduché příběhy. Ústřední motiv nové Amnesie je opět těžký a dospělý. Není to hlavně příběh o tajemném orbu a utíkání před příšerou (ačkoliv to je tu taky). Naopak je to především lidský příběh o rodině a ztrátě, se kterým je možné se ztotožnit.

Příběh je tu hnací motor. Všechny střety s monstry jsou podřízené jemu, ne naopak. Kdo se chce hlavně bát, toho může čekat zklamání (především první hodinou). Já jsem si ale užil každou servírovanou minutu. Od první chvíle hra sype jednu záhadu za druhou, a odkrývá je jen pozvolna pomocí dialogů, cutscén, ale především všudypřítomných písemných záznamů a svědectví. Textu je na někoho možná až příliš, já ale každý nalezený materiál vítal s nadšením a vesele si skládal v hlavě mozaiku událostí. A potěšilo mě, že jsem mnohdy mohl v klidu odhalovat příběh a ve všech zákoutích hledat zajímavé informace bez toho, abych se přitom musel potýkat s monstry.

Příšery tu jsou a střety s nimi bývají velmi intenzivní, přesně jak by člověk čekal. Ale všechny střety jsou dost jasně ohraničené a hra vždy hráči sdělí, když nebezpečí pomine a můžete si přestat hlídat záda. Díky tomu není hráč pořád v tenzi, přikrčený a snažící se co nejdřív opustit oblast, ale má spoustu času vychutnávat herní svět.

Tedy ne že by hra nebyla strašidelná, on jen ten strach a neklid plyne především z atmosféry, prostředí a příběhových odhalení. Což je pro mě osobně mnohem lepší forma strachu, než prvoplánové lekačky. Bez přehánění prohlašuji, že Rebirth je nejlepší herní následovník díla nesmrtelného H. P. Lovecraft, se kterým jsem měl zatím tu čest. Člověk se tu často cítí neuvěřitelné malý a nicotný tváří v tvář nepochopitelným hrůzám, cizím neznámým světům a děsivé nelidské architektuře. Přesně jako v díle pana Howarda. Frictional Games nikdy inspiraci Lovecraftem netajili (vždyť jejich herní engine se podle něj jmenuje), ale nikdy se k němu nepřiblížili tak moc, jako až teď.

Není ale vše ideální. Logické hádanky by mohly být mnohdy lepší, s větším zaměřením na fyziku. Ze začátku hry je několik opravdu skvostných rébusů (hlavně puzzle s výtahem), ke kterým se zbytek hry už bohužel kvalitou nepřiblíží. V jedné nebo dvou částech jsem měl pocit, že tvůrci zbytečně hru natahují. Do cesty k cíli narychlo hodí nějakou okliku přes příšeru/příšery, které ale nikam neposunou příběh. A 3 možné konce hry podle mě až zbytečně ředí zážitek z velkého finále. Jeden silný propracovaný kanonický konec, nad kterým mohu potom u titulků bloumat, by byl lepší, než ty tři, které si samozřejmě zkusím všechny a potom si mám vybrat, co na mě zapůsobilo víc.

Nová Amnesia sice nepřekoná geniální SOMA (to se možná už nepovede nikomu), i tak je to ale jedna z nejlepších hororových her současnosti právě díky tomu, jakým způsobem vzbuzuje strach.

Pro: příběh, atmosféra, grafika, téma, inspirace H. P. Lovecraftem, přístup ke strachu

Proti: občas tempo, tři konce hry

+24

Batman: The Enemy Within - Episode 5: Same Stitch

  • PC --
Iluze rozhodování v Telltale hrách je všem dobře známá a když už se konečně objeví série, ve které na rozhodnutích opravdu záleží, je paradoxně tou nejhorší, se kterou se TT vytasili. Sled situací poslední kapitoly byl v mém podání tak těžko uvěřitelný a nepravděpodobný, že jsem měl z celého vývoje chvíli regulérní pocit noční můry, která se Batmanovi jen zdá... Prakticky celá poslední kapitola se může odehrávat naprosto rozdílně podle voleb v příběhu a to až do takové míry, že záporák se může stát přítelem a naopak.

Charaktery a jejich osud nejsou uzavřené nebo rovnou vyzněly úplně mimo - co se stalo s Freezem? Co se stalo s Catwoman? Proč se Gordon chová jako idiot a Alfred mu v tom sekunduje? A co má znamenat Tiffany? Ta silueta vysoké postavy s širokými rameny a úzkým pasem patřila opravdu malé holce, která se mstí a dokáže zabíjet, ačkoli je sama vystrašená při pohledu na mrtvolu? Come on Telltale, tohle byla hodně velká podpásovka...

V tomhle díle je ještě jedna věc, kterou jsem během hraní příliš nevnímal, ale po dohrání mě to trklo - málo Batmana. A Bruce Wayne? Ten se chová, jako by snad Batmanem ani nebyl...

Ačkoli může být EW technicky nejvyspělejší a po příběhové stránce nejpropracovanější ze všech TT her, dopadlo to s ním dost mizerně a to především kvůli zakončení.

Hodnocení: ✰
+12

Hero Siege

  • PC 20
Vybral jsem si postavu (Nomáda), vstoupil jsem do Aktu I, zemřel jsem do 10 sekund. Obživnul jsem, šel jsem do Aktu I, zemřel jsem do 10 sekund. Napotřetí se mi podařilo uniknout portálem, téměř mrtvý. Začal jsem hledat léčitele ve městě, nikdo nikde. Hledal jsem obchodníka, co by mi prodal léčivé lektvary, nikdo nikde. Šel jsem zpět do Aktu I, zemřel jsem. Po dalších 15 minutách umírání jsem přišel na to, že na zabíjení nepřátel musím používat pasti, protože na férovku zvládnu jen dva až tři. Bohužel jsou často rychlejší než vy. Navzdory všemu jsem se dopracoval na 5. úroveň. Pak mi došel život, zemřel jsem. Co je sakra principem hry? Vypadá to na ořezanou verzi Diabla, ale extrémně obtížná, bez příběhu, bez obchodů, bez nápověd jak hrát a co dělat, prostě nic. Šel jsem na web najít nějaký tutoriál pro zelenáče, protože hra viditelně nedokáže vysvětlit sama sebe, a nenašel jsem vůbec nic. Vzdal jsem to, tohle nevypadá na kvalitní trávení času.

Celkové hodnocení: Špatná

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+5

Divinity II: Ego Draconis

  • PC 60
Po cca 10 nahraných hodinách jsem měl dojem lehce nadprůměrného RPG. Je takové neotesané (grafika vypadá jednoznačně zastarale a chybí dopilování mnoha oblastí), což se dá od indie titulu čekat, ale celkově vypadá slušně zpracováno. Úkoly nejsou jenom zabij a dones, ale autoři se je snažili udělat zajímavější, některé dokonce tak trochu ve stylu Zaklínače. Příběh je asi až příliš epický, ale zaujmout dokáže. Některé souboje jsou docela obtížné i na střední úrovni obtížnosti.

Celkové hodnocení: Dobrá

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+10

TeeWorlds

  • PC 60
Chvíli vám bude trvat, než se naučíte používat vystřelovací hák, ovšem jakmile se zvládnete plynule pohybovat po úrovni, tak hra začne být velice zábavná. Open source, 8 MB. Vřele doporučeno.

Celkové hodnocení: Dobrá 

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+3

Baldur's Gate: Enhanced Edition

  • PC 75
Vzhledem k tomu, že originální hra již téměř není k sehnání, pustil jsem se do hraní této vylepšené edice, i když jsem originál nikdy nehrál. Jméno Baldur's Gate je však skloňované v mnoha diskuzích a mnozí jej řadí mezi ta nejlepší RPG všech dob.
Jak tedy tato legendární hra obstála u člověka, který z těch rozsáhlých izometrických her dohrál teprve nedávno pouze první dva Fallouty?

Nutno hned ze začátku říci, že svět Falloutu mě dokázal vtáhnout a držet u hraní mnohem více než Balduranova brána. U ní jsem měl chvíle, kdy jsem se opravdu bavil, ty však střídaly pasáže, kdy jsem se do hraní musel nutit. A to především na začátku.
Svět Baldur's Gate je značně rozsáhlý, rozdělen na samostatné čtvercové mapy, z nichž mnoho z nich působí poněkud prázdně a jejich prozkoumávání tedy není příliš odměňující. Naopak některé lokace (hlavně povedená Balduranova brána a lokace z datadisku) jsou plné kvalitního obsahu.

S tím souvisí i plytké vedlejší questy a vůbec motivace k tomu je dělat. Celou dobu jsem měl pocit, že i když se mi zvyšuje level postavy, vlastně se pořádně nic nemění, kromě přidání životů, což je pro mě u RPG tohoto formátu značný mínus.

Co se ale naopak povedlo? Hlavní linka, zpočátku nevýrazná, se postupně rozvíjí a rozbředá zajímavý příběh, který samotný slouží jako dobrá motivace k dohrání hry. Dobře jsem se bavil také u úkolů z Tales of the Sword Coast, které byly zpracováním o několik úrovní výše než ty z původní hry.
Právě v závěrečné části hry, kdy jsem se vydal plnit úkoly z datadisku a poté do Balduranovy brány v rámci hlavního příběhu, mě hra začala pořádně bavit. Škoda jen toho useknutého závěru.

Když to shrnu, Baldur's Gate u mě svému legendárnímu jménu na rozdíl od Falloutu nedostála. To však neznamená, že se jedná o špatnou hru, čekal jsem však asi trochu víc. Rozhodně však dám šanci i druhému dílu.
Do zelených čísel se ale hra u mě přes výše jmenovaná negativa nedostane.

TIP: Pokud chcete zrychlit pohyb postav a vůbec spád celé hry, nastavte si v ini souboru ve složce Baldur's Gate: Enhanced edition v položce SetPrivateProfileString('Program Options','Maximum Frame Rate','30) vyšší číslo z výchozích 30. Rychlost hry se totiž odvíjí od počtu snímků za sekundu. Ideální je dle mě tak 45-50.

Pro: příběh, hudba, Tales of the Sword Coast

Proti: vývoj postavy, prázdné mapy, některé dialogy

+20