Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Disney's Brother Bear

  • PC 80
Jedna z mých velmi oblíbených her z dětství. Důvodem byla především lehká obtížnost, takže se to dalo hrát i v nižším věku úplně v pohodě. Hra je bohužel velmi krátká, ale tehdy mi to nevadilo a tak jsem ji dohrál hned několikrát.

Nyní tedy ke hře samotné. 3D plošinovka s medvědem v hlavní roli se odehrává v krásném prostředí, které kazí grafické nedodělky, jako jsou přes sebe průhledné objekty, kdy je trochu horší poznat, kde přesně se objekt nachází. Nejvíce mě zaskočily oči medvědů, které vypadají jako nalepené a vůbec se nehýbou a vypadá to naprosto otřesně. Součástí úrovní jsou i bonusové challenge, kdy vás Koda (medvídě putující s vámi) vyzve k nějakému souboji. Příkladem může být běh do kopce nebo chytání lososů. Pokud v této challengi neuspějete, není možnost jí opakovat, ale ani o nic nepřijdete, pouze uslyšíte jinou hlášku, kterou postavy pronesou. Zpestřením jsou i dvě speciální úrovně, mezi které se řadí ledová skluzavka a lov lososů (lze je poté spustit samostatně). Čeká na vás i souboj s bratrem, který se odehrává v malé přírodní aréně, kdy po vás hází oštěpy a vy se na něho snažíte zařvat svým medvědím řevem, abyste ho polekali. Tento souboj se během hry opakuje několikrát.

Co je trochu škoda, je nevyužitý potenciál totemů, které naleznete v ukrytých jeskynních a dostanete pouze jejich popis a to je vše. Přitom se to dalo lehce využít, že byste se v dané úrovni na nějakou chvíli přeměnili na jiného zvířecího tvora a prošli nějakou cestou, abyste se dostali dále a zase se přeměnili zpátky v medvěda. Během úrovní tak můžete využít pouze tři totemy - orla (váš mrtvý bratr, který je orlem vás přenese na vyšší místo, kam nemůžete vyskákat), sova (ukáže vám ukrytou jeskyni nebo totem orla) a vlk (přeskočíte větší propast).

2/31 - hra na kterou jsem se těšil a od dětství jsem ji nehrál. Můžu doporučit, pokud hledáte nějakou hru pro děti. Jediný problém byla rozbitá grafika, která se dala opravit spuštěním v okně, které se pak dá roztáhnout na celou obrazovku.

Pro: Jednoduchá hratelnost, vložené minihry přímo do úrovní, dvě speciální úrovně (skluzavka, lov lososů)

Proti: Krátkost, horší grafika (objekty jsou přes sebe průhledné), opakovaný repetetivní souboj s bossem, nevyužitý potenciál totemů

+7

Spyro Reignited Trilogy

  • PC 80
Původní trilogie byla pro mne velkou neznámou, leč jsem věděl, kdož Spyro jest, kdo ho vytvořil a o čem je. Odpočinkové Collectathony mám rád a Spyro trilogie se bezpochyby mezi Collectathony rodinu řadí. A pokud vaše znalost angličtiny dosahuje velikost slovníku Skotského chovatele ovcí, tak vám asi dojde, že hlavním úkolem je sbírání - v tomto ohledu diamantů, vajec, orbů a draků. To jen pro Honzika od Kiwizak.

Tento remake oplývá barevným, Pixar-like grafickým stylem, oku lahodícími efekty a animacemi.
Příběh je prostinký v celé trilogii, leč pokračování oplývají vícero postavami, cutscénami atd.
Celá trilogie je převážně o prozkoumávání, hledání a šmejdění v různorodých prostředích, které fungují jako semi-open world. Opravdu se nejedná o nic komplexního, leč v roce 1998 je jednalo o velmi důstojného rivala italskému instalatérovi z Japonska. Pokračování nabídnou více miniher, více hratelných postav a schopností, ale základ zůstává stejný. Prozkoumej, posbírej, nazdar.

Velice kvalitní remake, pro dospělé, jejich špunty, nebo dospělé s dřímající dětskou duší, je to pro všechny. Příjemná, obtížností střízlivá, krásná "skákačka" kterou jsem si užil.

Pro: Tři hry v jednom, příjemná hratelnost (ne moc jednoduchá pro pařany, ne moc těžká pro děcka), vizuál a animace, různorodá prostředí.

Proti: Minimum změn v sequelech, prostý příběh.

+18

Turok: Evolution

  • PC 45
Turok: Evolution je ukázkový případ hry, která dokáže znechutit hraní. Na první pohled se může jevit jako slušná porcovací střílečka. Bohužel ale všechny její aspekty jsou technicky zoufale nedotažené, nesmyslné nebo alespoň podprůměrně zábavné. A když píšu všechny, tak myslím opravdu všechny. Turok: Evolution neobsahuje jedinou věc ve které by nějak vyčníval. Cokoliv, co by za to stálo. Dohrál jsem to jen ze setrvačnosti.

Tolik kritizovaný bug, který zapříčinil nemožnost ukládání hry se naštěstí dá opravit. Ani si nemusíte hru někde kupovat. Na abandonwaru je opravená ke stažení (Proč taky někde z eBaye shánět za velké peníze takový brak?). Hra se sice už ukládá na konci úrovní, ale během nich ne. Ani jeden checkpoint. V kombinaci s velkým počtem nepřátel a totálně nepřesným ovládáním to pro mě znamenalo úmorné opakování celých úrovní. Moc tomu nepřidává celkově mizerná technická stránka. Když jsem se těsně před koncem úrovně zasekl ve výtahu do zdi, bylo to k vzteku. Když jsem po dlouhé střílecí pasáži spadl do neviditelné propasti, byl jsem už nasraný.

Ovládání je jedna velká tragédie. Nedá se nakonfigurovat (naštěstí je defaultně celkem rozumě nastavené). Myš se chová skoro jako gamepad. Takové to pomalé akcelerování. Zároveň je hodně citlivá. Aby se to dalo hrát, musel jsem citlivost snížit na nulu. Jak to, že se to i potom kurzor hýbal je mi záhadou. Zaměřovací terčík ani pořádně nestřílí tam, kam míří. Všechno by se to dalo odpustit, kdybych hru pustil přes emulátor. Tam se holt s nějakým nepohodlím počítá. Horší konzolový port jsem nikdy nehrál. Kdyby si alespoň hra po dalším zapnutí pamatovala nastavení a neotravovala mě pořád svou špatnou muzikou.

Ani zbraně to nezachrání. Hra má tendence vám diktovat, z čeho můžete střílet. Některé zbraně vidíte jen chvilku. Některé vám odemkne jen v určitých levelech. Některé máte pořád sebou. Nevím, jestli je to záměr nebo chyba hry. Jestli by to měl být záměr, tak nic moc. Ono stejně není moc o co stát. Sice se každá zbraň v sekundárním módu úplně změní, ale já jsem stejně používal jen to co mi hra dovolila nosit celou dobu. Luk s výbušnými šípy, oba módy raketometu, harpunu, rotáčák a brokovnici.

Nepřátelé se na vás hrnou ve velkém množství v designově zpátečnických a krátkých úrovních. Nezachrání to ani strašné mise, kde lítáte na ptakoještěrovi. Docela mě bavilo porcovat reptiliány rotačákem. Hra je hodně krvavá. Jinak je ale stereotypní a nudná. Chlouba původních Turoků, bossové, se zde úplně vytratili. Hlavní hrdina je podivný stepní indián, který jako by vylezl z času osmnáctého století. Ne, nestojí to za námahu. Dá se to hrát, je to celkem dlouhé, ale podobných, mnohem lepších stříleček, jsou mraky.

Pro: ještěrům pěkně odlétávají končetiny, slušná délka, některé zábavné zbraně

Proti: mizerné technické zpracování, nepřesné ovládání, špatný design, špatný port, směšný hrdina, ještě smešnější nepřátelé a hlavní boss

+15

Stargunner

  • PC 60
Popravdě by mě v životě nenapadlo tuhle hru hledat, pirátit a dohrávat. Ale prohlížel jsem si svoji zaprášenou knihovnu na GOGu s myšlenkou znovu po 2 letech zkusit Simona Sorcerera 3D. A objevil v ní tuhle hru, která byla pravděpodobně zdarma a tak jsem ji jako odreagování stáhnul a přes noc dohrál.

Stargunner je typická bezmyšlenkovitá Apogee hra, kdo někdy něco od této firmy hrál, bude hned doma. 3 epizody po 9 misích, generická kola a bezduchá, ale odsýpající zábava. Na rok 1996 docela pěkná grafika včetně pár renderovaných animací, leč prostředí se v rámci epizody (vesmír, země a voda) prakticky nemění. Nepřátelé všech druhů a barev, na konci boss a mezitím šílený chaos. Na výběr jsou tři obtížnosti a i na easy a s možností ukládání je "tutoriál", spočívající v 6 náhodně vybraných kolech pekelně těžký.

Raketka nemá pořádný motor a tudiž rychlost, zbraně ani žádnou další výbavu. Ty se dají nakoupit za peníze sbírané v jednotlivých kolech, které ale v tom šíleném chaosu rozhodně nemáte čas sbírat. Dokoupit se dají životy, superbomby, dva ochranné satelity, dvě zbraně nahoře a dole. Hlavní zbraně jsou naprosto tradiční - "rozprašovač" do všech stran a koncentrované střely dopředu.

S nulovou výbavou a pomalou lodí jsem zařval několikrát v 2-3. kole "tutoriálu" a přiznám, že jsem neměl nervy to dohrávat poctivě. Hodil jsem si cheat na peníze, nakoupil tu nejlepší výbavu. S "rozprašovačem" na max a dvěmi naváděnými torpédy se frustrace změnila na zábavu, byť trošku bezduchou. Neukládal jsem v průběhu kol, nepomáhal si žádnými dalšími cheaty, nepoužíval superbomby, aby to byla aspoň trošku výzva. Díky výbavě, na kterou bych nejspíše našetřil někde na konci hry jsem se celkem bavil.

To nic nemění na tom, že pokud jste hráli v životě nějakou raketku na starých konzolích či na automatech, Stargunner nenabízí absolutně nic nového.
+11

Detroit: Become Human

  • PC 80
Naprosto nádherné sci-fi s naprosto úděsným gameplayem. U Detroit: Become Human jsem se pohyboval mezi nadšením z úchvatné grafiky, atmosféry, napínavého příběhu a totálním zhnusením příšerným ovládáním jak vystřiženým z Idiokracie.

Výše uvedená výtka má tři roviny. Jednak používání pohybových tlačítek pro triviální činnosti (např. umývání talířů). Za druhé v mnoha lokacích má kamera jen několik fixních pohledů (což jde ale trochu obcházet skrze "Mind Palace"). A konečně za třetí QTE (Quick Time Events). Nikdo mi nikdy nevymluví, že tahle mechanika je mimořádně hloupá a nikdy se v tak skvělé hře neměla objevit. Opravdu si člověk přijde jak kdyby dělal IQ test pro šimpanze. Jo a čtvrtá věc spíše obecně ke gameplay... V některých kapitolách bylo to vymezení neviditelnými zdmi až směšně omezující.

Ale mimo uvedené ta hra je opravdu krásná. Rozhodnutí malá i velká na každém kroku. High Production Values po celou dobu. Naprosto dechberoucí grafika obličejů. Rozumím samozřejmě zde zmíněným výtkám stran příběhu a některým klišé. Ale trvám na tom, že se s tím vším D:BH celkově popral velmi dobře. A těch pár slabších kapitol také až tak nevadí.

Jenže výše zmíněné hrůzné ovládání dělá velkou část gameplaye. Opravdu marně pátrám v hlavě po hře, kde mě štvalo více. Bez debat bych jinak dával stovku a Detroit: Become Human zařadil do svého Top Ten. Až tak mě uchvátil. Za ovládání bych naopak šlehnul krásnou kulaťoučkou nulu. Výsledné zelené hodnocení si tak D:BH vůbec nezaslouží. Jenže prostě nemohu být přísný k tak krásné hře.

Dohráno za necelých šestnáct hodin. Achievementů mám 31/48.

Pro: atmosféra, hlavní postavy, mraky důležitých rozhodnutí a nelinearita, neskutečná grafika obličejů

Proti: strašný gameplay, QTE, kamera, občas slabší kapitoly, občas zbytečné koridory a neviditelné zdi

+33

Everlight: of Magic & Power

  • PC 80
Tentokrát jsem měl chuť pustit se do něčeho, co nemá spoustu dílů a volba padla na Everlight, příjemnou adventurku, u které jsem se před lety hodně bavil. Po letech už to není taková bžunda, ale příjemný pocit zůstal.

Melvin je patnáctiletý kluk, který zabloudí do kouzelného krámku a odsud do jiné reality, kde se mu má splnit sen stát se mágem. Je to tedy pohádka/fantasy s teenagerovským hrdinou z naší reality a vše křičí Simon Sorcerer 4/5, možná trošku i Harry Potter (vizáž Melvina). Ale Everlight je trošku jiný. Předně - Melvin narozdíl od Simona je dobrák. Sice je to urýpaný puberťák a pomáhá mu cynická a jízlivá víla Fiona, ale většinou se snaží pomoc. Občas to sice nevyjde a ta pomoc vybuchne někomu jiného do tváře, občas v tom někoho vymáchá, ale do Simona to má daleko.

Celá hra se odehrává v městečku Tallen, kde máte od začátku přístupné prakticky všechny lokace. Nadpřirozena tu moc není, spíše jsou tu relativně obyčejní lidé od dobráků, otravů až po zmetky. Městečko ovšem sužuje kletba a v noci se lidi mění. Boháč žebrá, knihovník vynalézá, prodavač recituje Shakespeara. Nechybí tu gambling, touha po sexu, chlastání, uťáplý pošťák s touhou vraždit a roztomilá babička se mění v SM dominu :) Docela drsné na víceméně pohádkovou adventuru.

Jak jsem říkal, od začátku jsou přístupné všechny lokace a Melvin se v pěti kapitolách musí postavit pěti strachům, vyřešit původ kletby a více či méně úspěšně vyřešit problémy lidí. A také sbalit krásnou a kozatou Lauru :) Je to vtipné, jak rozhovory, tak některé situační gagy (svědící prášek vs. prodavačka na žebříku). A na konci je i trošku sci-fi s cestováním v čase a časovými paradoxy.

Hratelnost je vyladěná, i když se to ze začátku nezdá. Ve městě je asi 20 postav, milion aktivních míst, spousta předmětů. Kombinování je celkem nešťastné, protože po neúspěšné kombinaci předmět z kurzoru zmizí, navíc inventář je rozdělený na několik řádků. Ale brzy jsem zjistil, že tohle není ten typ adventury na šílené kombinace. Vyplatí se spíše obíhat postavy jak ve dne, tak v noci, získávat úkoly, stopy a nápovědy a téměř 95% problémů se takto vyřeší. Na začátku každé kapitoly se objeví pár nových věcí, úkoly se zapisují do deníčku s celkem jasnými nápovědami. Další nápovědou je Fiona a komu by ani to nestačilo, jsou tu ke každému problémy tři úrovně hintů.

Líbil se mi systém střídání dne a noci, který lze ovládat tlačítkem a který řeší spoustu questů. Nechybí mapa na rychlé přesuny, dvojklik na opuštění obrazovky, tlačítko na zobrazení aktivních míst.

Hratelnost je fajn, i když jsem občas toho co mám všechno udělat měl nad hlavu, příběh i postavy mě také bavily. Pokud bych něco vytkl tak grafika je prostě průměr. 3D renderované městečko není nijak úchvatné, ani nenabízí žádné extra krásné lokace (možná noční hřbitov). A ještě technické problémy. Mám starý počítač, ale na Everlight by měl stačit. Přesto jsem tu měl nekonečné loadingy, občas se při nich hra zasekla, občas mi spadla do Windows bez jakékoliv chybové hlášky, jednou mi zamrzla dokonce celý počítač.

Celkově vzato solidní adventurka, která mě spolehlivě zabavila.
+7

Resident Evil Code: Veronica

  • PS5 --
Resident Evil sérii jsem začal z hráčské perspektivy objevovat teprve nedávno. Skoro se stydím to přiznat, ale až teď - po dohrání skoro všech her - jsem KONEČNĚ pochopil, co na této sérii hráči mají. Když jsem hrál RE:4 a RE:0, ještě jsem tomu nerozuměl. Obě hry jsem hrál a jen jsem kroutil hlavou v absolutním nepochopení. Když jsem viděl RE:8, začalo mi to v hlavě štrachat. Říkal jsem si: "To přece nikdo nemůže myslet vážně, vždyť je to příběhově totální kokotina, ty dialogy a hlášky jsou tak neuvěřitelně debilní a trapný. Co se na tom každýmu tak líbí? Proč padaj ty desítky?" A pak jsem pustil RE:Code Veronica a všechny dílky skládačky zapadly na svoje místo.

Měl jsem odehrané asi tak 2 hodiny, když přítelkyně prošla kolem televize a zeptala se mě, proč se tak divně tvářím. V očích děs, v rukou třes, uši krvácející. Chvíli si sedla a sledovala, co se na obrazovce děje. Pak se mě s pozdviženým obočím zeptala, proč něco takovýho vůbec hraju? A já (ke svému překvapení) upřímně odpověděl: Protože mě to fakt baví. Jí to ještě nedošlo, ale mně to v tu chvíli docvaklo.

Hry ze série Resident Evil nejsou survival horory, jsou to survival komedie.

Resident Evil Code Veronica je tou nejlepší hororovu komedií, kterou jsem za poslední dobu hrál. Dobrá střeva hratelnosti prvních dílů jsou zachovány a obaleny naprosto příšerným, katastrofálně dementním a nesmyslným příběhem a (pokud to vůbec jde) ještě horším dabingem, dialogy a cutscénami. Při každém filmečku jsem se škodolibě smál na celé kolo, při každé větě, která vyjde ze Stevovy huby, jsem se přitrouble křenil od jednoho krvácejícího ucha k druhému. Anglický dabing je opravdu na prokleté úrovni. Hledal jsem i japonský originál pro srovnání, ale ten se mi nepovedlo najít (ne že bych hledal nějak zvlášť důkladně). Dialogy opět působí dojmem, že je dělala skupina dětí na základní škole, ale je aspoň vidět, že vzorec se 20 let nemění. Pokud jste hru nehráli, opravdu doporučuji pustit si a poslechnout pár scén, zaručuju, že něco podobného jste ještě neviděli a jen tak na to nezapomenete.

Po hratelnostní stránce se jedná o klasiku, uvařenou podle receptu prvních tří dílů, čemuž odpovídá jak souboj, tak hádanky a level design, a všechno je vlastně docela fajn. Hrát se to sice skoro nedá, díky klasickému tank ovládání, ale líbilo se mi například přepracování kamer na jakési "semi-statické" kamery, které vás občas následují nebo se natáčí a fungují velmi dobře a přirozeně, časem jsem je úplně přestal vnímat. Taky se mi hodně líbil model Liv Tyler, resp. Claire - kam se hrabe model z remaku RE2.

Všechno ostatní bych hodnotil jako tak špatné, až je to boží. Procentuální hodnocení snad ani nejde udělit. RE:CD je příšerná hra, u které jsem parádně bavil.

Ať se jedná o moderní díl nebo o dvacet let starou vykopávku, vzorec RE her se nemění. Stupidní příběh, postavy chrlící jednu trapnou hlášku za druhou, návyková hratelnost, málo nábojů (okey, ne vždycky) a zombíci. Trvalo mi dlouho pochopit, že to, co jsem bral jako body kritiky, jsou vlastně základní charakteristiky RE her. Je potřeba prostě vypnout mozek a užít si, co je vám servírováno. Víte co? Teď bych si dal možná znova i ten čtvrtý díl.
+14

BitRay

  • PC 50
BitRay je jednoduchý logický rychlík, který je velmi krátký. Vaším úkolem je v každé úrovni dostat bílou kostku na podlahu, v pozdějších úrovních i odstraňovat kostky červené. K pohybu slouží gravitace a černé kostky, které jsou poskládané do nějakého tvaru, ze kterého je kliknutím odstraňujete a další kostky na to reagují. Ještě o něco později se přidají kostky "speciální", které mají například modrou barvu nebo žlutou barvu. Tyto kostky mají speciální vlastnost, jako je zvětšení velikosti nebo vystřelení dvou destiček do stran.

Dohrání hry mi zabralo pouhých 27 minut. Nutno podotknout, že na několika úrovních jsem se na chvíli zasekl a zabraly mi docela dost pokusů. Bohužel některé úrovně stojí i na troše štěstí a vrtkavosti kostky. Pokud hledáte něco rychlého na dohrání, u čeho si (snad) nepřevaříte mozkové závity, tak toto je vhodná volba.

1/31 - první hra dohraná v rámci mojí měsíční výzvy, kdy se za měsíc pokusím dohrát 31 her. Na začátek to chtělo něco kratšího, abych stihl rozehrát nějaké delší kousky na další dny.

Pro: Jednoduchý nápad, speciální kostky

Proti: Krátkost, chybějící informace o postupu hrou (chybí počet úrovní a označení kolikátou zrovna člověk hraje)

+7

A Hat in Time - Nyakuza Metro

  • PC 70
Mohl bych zkusit sepsat zcela originální koment, ale k čemu, když bych tím parafrázoval akorát to, co už jsem napsal k předchozímu DLC? Myslím, že bude stačit malá citace: "Je to pořád dobré, ale není tady nic nového/jiného, co by nějak nabouralo stereotyp. Je to "jen" další svět na prohopskání. Žádná nová čepice nebo nová mechanika." [1]

A ten zbytek? Nové outfity jsou cool, online režim jsem nezkoušel (přestože je to určitě velké plus). Musím však vypíchnout grafiku. Jde vidět, že tvůrci nabrali zkušenosti, protože graficky se jedná o nejhezčí a nejzajímavější svět, který Hat in Time nabízí.

Shrnutí:
Bylo to překrásné, ale bylo toho dost.

8. bod herní výzvy 2021 (hardcore)

1. BINGMAN. Databaze-her.cz [online]. 24.6.2021 [cit. 2021-07-01]. Dostupné z: www.databaze-her.cz/k28674
+13

BioShock 2

  • PC 80
Po povedeném prvním díle jsem měl od návratu do podmořského města Rapture velká očekávání. Musím říct, že mě příběh opět dobře nadchl. Přijde mi, že si drží úroveň nastolený jedničkou. Na druhou stranu jsem rád, že se zde po vzoru jedničky nevyskytuje významný plot twist, to by bylo tak trochu ohrané. Opět mě hodně bavilo poslouchat audio záznamy některých NPCs, díky kterým jsem se dozvěděl spoustu dalších detailů k příběhu. Samotné zakončení příběhu je pak trošku zamotané. Na druhou stranu bylo fajn si vyzkoušet být malou sestřičkou. Trošku mě ale zklamal závěrečný boss fight, který i na těžkou obtížnost nebyl nijak náročný.

S level designem jsem nadmíru spokojen. Úrovní je sice méně, ale přišly mi zase o něco delší. Hodně se mi líbilo procházení parku v Ryan Amusements. Skvělým nápadem je pak hlídání malých sestřiček při těžbě Adama. Následný útok od velké sestřičky pak stojí za to. Minimálně při mém prvním setkání jsem si říkal, že její porážka bude pekelně obtížná. Naštěstí jsem po čase přišel na dobrou strategii v podobě použití vrtáku, při kterém na mě velká sestřička prakticky neútočila. Naneštěstí (nebo naštěstí?) palivo nikdy nevydrželo až do její smrti, takže pak přišel na řadu raketomet.


Jsem rád za lepší zpracování automapy. Původní šipky značící změnu patra mi přišly značně nepřehledné, nyní je možné volit podlaží, pro které chci automapu zobrazit. Líbí se mi změna systému hackování. Místo předchozího nesmyslného stavění obvodu tu nyní máme mačkání tlačítka ve správný čas. To má sice taky k hackování daleko, ale aspoň to už není o tom v rychlosti tipovat cestu. Jsem spokojený i s hackováním na dálku. Super věc proti střílnám a botům. Ale hlavně, konečně můžeme mít zbraň a plasmid současně bez nutností mezi nimi přepínat!

Naopak zamrzí nízký počet nových splicerů, mezi které přibyl pouze jediný nový Brute. Ostatní jsou stejní jako v jedničce. Na druhou stranu, když něco funguje, proč to měnit. Naštěstí tu je pár nových bossů. Pak mě ještě zamrzel ponechaný zmatek při mapování plasmidů na F klávesy, které se při upgradu z nepochopitelných důvodů mění. Jejich následné přemapování zpátky je pak všechno jen ne intuitivní.

Ke grafické stránce hry nemám žádné poznámky. Hra mi připadala prakticky shodná s jedničkou (mám teď na mysli remaster edice), snad jen kamera mi přišla o trošku lepší.

Ve výsledku jsem s dvojkou spokojen. To dobré z jedničky zůstalo, k tomu tu je opět fajn příběh. Musím říct, že jsem si hraní dobře užil.
+21

Far Cry 5

  • PC 70
HERNÍ VÝZVA 2021 -> Jménem zákona

Ačkoli v této hře policisté nepracují tak úplně podle protokolu, je to má jediná hra s policistou v hlavní roli. Sérii Far Cry od třetího dílu vnímám jako relaxační střelnici s nějakým tím jakože příběhem navíc. To víte, aby se neřeklo.

Líbí se mi variabilita dopravních prostředků, a to, že si je mohu vyvolat na kterémkoli určeném místě. Rovněž slušný výběr zbraní, přičemž jsou ve hře i zbraně, které se vám odemknou po odehrání určité mise. Například magnopulzar od šíleného vědce. Co se mi také velmi líbí jsou pomocníci, ve hře se jim říká „specialisté“, ale jejich AI je na úrovni desetiletého dítěte, takže pomocníci.

Co se mi na hře nelíbí je například celý koncept toho, že hráč je jakýsi vyvolený. A místo toho, aby vyvolený sebral letadlo a zmizel do jiného okresu, kde by mohl zavolat například armádu, tak dělá Ramba a z boje o celý okres dělá One Man Show. Kromě toho mě občas udivuje AI civilistů, kteří uhýbají jedoucímu vozidlu tím způsobem, že mu vběhnou do cesty.

Pro: vozítka, létací oblek a padák, kazetová munice, výběr zbraní, pomocníci

Proti: logika, AI

+14

We Happy Few - Lightbearer

  • PC 80
Chtěli jste někdy prožít den v životě rockové hvězdy? Tak po této hře už to možná tolik chtít nebudete.
Aneb: Óda na to jak je těžké vyjít schody, když si dáte pár barevných pilulí.

Co se hratelnosti týče, skoro bych mohla okopírovat svůj komentář k prvnímu DLC, protože se opět jedná o lineární koridorovku, opět je to zážitek velmi vtipný a surrealistický a hlavní hrdina je opět strašné střevo. Tentokrát ale teprve nastanou ty pravé nefalšované herní halušky, pro které já mám vždycky slabost. Třešničkou na dortu je kytara jako zbraň, protože to byl nápad opravdu boží a upřímně mě bavilo i jen tak stát a brnkat si sama pro sebe (hlavně "Cheer Up" je v akustické verzi moc krásné). Plusoví bludišťáci i za skvělý konečný song.

Pro: HUMOR, DROGOVÉ TRIPY, soundtrack, Nick

Proti: linearita, délka

+12

Runaway: A Twist of Fate

  • PC 70
Runaway 3 mě ze začátku pořádně rozzuřilo. Co ze začátku, trvalo to čtyři kapitoly ze šesti, než jsem ji dokázal vzít na milost. Dvojka končí v nejlepším - Brian a jeho přátelé mají trentonit a chystají zpátky na ostrov, zachránit Ginu před zeleným mozkem plk. Kordsmeierem a vražedkyní Tarantulou. Ale autoři si pro ty, co čekali tři roky jak to dopadne připravili pořádnou podpásovku.

Příběh začíná tím, že Brian je odsouzen za vraždu Kordsmeiera a zavřen do blázince. Gina, živá a zdravá ho zachraňuje na hřbitově. Ve flashbacku se v druhé a čtvrté kapitole vracíme k jeho útěku z blázince, zatímco Gina pátrá po příčinách "sebevraždy" Kordsmeierova zástupce. Jako WTF? 4 kapitoly jsou naprostým výsměchem tomu, kdo chtěl sledovat dění ze dvojky. Až pátá kapitola odhalí co se stalo v zhruba pětiminutové scéně a přidá naprosto zbytečné zpochybnění mimozemšťanů. Až ke konci to začne dávat trošku smysl, nicméně příběh se mi nelíbil a to zoufale. Místo dobrodružné komedie tu máme kriminálku, kde jsou sice jakžtakž zajímavé a vtipné vedlejší postavy a teoreticky to jako samostatný příběh funguje, ale jako pokračování je to výsměch.

Ke grafice nemám moc co napsat, vypadá slušně, ale exotické lokace z druhého (a v podstatě i prvního) dílu se mi líbily více než blázinec, hřbitov či zaplivané gheto.

Protože ale nehodnotím film, ale hru, musím uznat, že hratelnost šla od dvojky nahoru. V každé ze šesti kapitol je jasný cíl, v několika kapitolách je dokonce vypracovaný plán, který se skládá z více částí a jeho postupným plněním se spustí ve finále velkolepá akce. Při finální obechcávce Tarantuly jsem se naprosto skvěle bavil, navíc je tu i spolupráce dvou postav. Kombinace jsou sice stále trošku nelogické, ale nekonají se žádné zákeřnosti, ani časované akce, které lze provést až v určité fázi. A pokud něco takového přijde, hrdina to v popisu naznačí. Navíc díky bohu autoři přidali moji nejoblíbenější featuru - zobrazování aktivních míst. Díky tomu odpadne pixelhunting a člověk se může soustředit na přemýšlení co, kde a jak. A pokud jsem skončil u zkoušení všeho na všechno, aspoň byla zábava poslouchat komentáře, proč něco nejde. Výsledek? Po dlouhé době adventura, kterou jsem dohrál bez jediného nakouknutí do návodu, takže jsem na sebe patřičně pyšný :)

Shrnutí? Výborná hratelnost, oproti dvojce i jedničce ubylo eye candy lokací a subjektivně mizerný příběh. Takže 70%.
+10

New Pokémon Snap

  • Switch 90
Jéé, Pokémon xyz! Ten je krásný! *mačká spoušť foťáku* 
Podívej se na mě, tady! *mává rukou a pořád mačká spoušť, zatímco Pokémon dál lhostejně spí* 
Na, tady máš jablko! *roztomilý Pokémon xyz se nehodlá nechat rušit*
Tak na tebe hodím iluminaci a bude! *pořád mačká spoušť a hází Illumina Orb, Pokémon se neobtěžuje otevřít ani jedno oko*
Tak si trhni, ty příšero! 

I tak by se dala shrnout hra New Pokémon Snap, hra, kterou jsem dokončila po neuvěřitelných 55 hodinách. Neuvěřitelných proto, že by mě ani ve snu nenapadlo, že mě tolik hodin bude bavit fotit a ještě k tomu Pokémony. Tvůrci si připravili několik rozdílných prostředí (park, džungle, sněhová lokace, voda, poušť, jeskyně...), a tak jsem se s každou novou odemčenou oblastí těšila, jaké nové Pokémony potkám a hlavně jaké interakce mezi nimi proběhnou. To je vlastně na té hře to nejzábavnější, že Pokémoni se jen tak ležérně neprochází světem nebo nespí na jednom místě, ale reagují na sebe a také reagují na hráče v podobě fotografa. Samozřejmě jsou to Pokémoni, takže dost interakcí je prostě jen roztomilých, což vyvolává úsměv na tváři, ale čas od času dají Pokémoni i najevo, že nejsou zrovna nadšení, že by se měli stát postavou z titulní stránky časopisu. Těch reakcí Pokémonů je opravdu nepřeberné množství a i ke konci mě stále mělo co překvapovat, protože pochytit vše v průběhu 5-10 jízd danou trasou opravdu nejde. A protože mým cílem bylo dokončit nejen hlavní příběh, ale i vyfotit všechny Pokémony (je jich 214) na 1-4 hvězdičky, které slouží jako hodnocení dané fotky, tak jsem těch jízd udělala opravdu hodně.

Vyfotit Pokémona na čtyři hvězdičky je často umění a s nadsázkou řečeno se některé speciální momenty dají vyvolat tak, že člověk obětuje kozu, když je Země v ascendentu býka, předchozí den byla bouřka, na prvního Pokémona na dané trasy hodíte Illumina Orb a zahrajete melodii třetímu Pokémonovi, kterého potkáte poté, co se vaše trasa rozdělí a vy se vydáte cestou vlevo. Pokud tohle člověk splní, tak je tu šance, že spatříte vzácného Pokémona nebo se stane něco speciálního... Samozřejmě je tohle trochu dál od reality, ale pravdou je, že někteří Pokémony se opravdu dají vyfotit jen po určitém sledu událostí a myslím, že do konce života nepochopím, jak na to ti lidé přišli. A pak je tu druhý extrém, kdy na čtyři hvězdičky stačí vyfotit zadek Pokémona. To se stalo nejčastěji ve chvíli, kdy jsem fotila vlastně někoho jiného, ale protože na obrazovce probíhala významná událost kdesi vpovzdálí, tak to hra vyhodnotila za vysoký počet bodů, i když cílový Pokémon tam spíše není, než je.
Vyhodnocení kvality dané fotky je asi logické, ale zároveň je to něco i neskutečně nevyzpytatelného. A podobně je na tom i vyvolování oněch událostí přímo na dané trase. Když jsem například chtěla replikovat jednu událost, která mi vynesla fotky za všechny hvězdičky, a chtěla jsem tohle zopakovat v druhé jízdě, tak výsledkem byly fotky za hvězdy 1, 2 a 4 a já zrovna potřebovala tu za 3 hvězdičky. Kolikrát už jsem pak vyfotila daného Pokémona na celý film a doufala, že alespoň jedna z těch fotek se trefí do požadované kvality.

Co mě začalo po tolik odehraných hodinách už vadit, tak byly docela dlouhé prostoje mezi jednotlivými jízdami. Nejvíce znát to bylo, když jsem omylem vybrala jinou úroveň dané trasy a já potřebovala jen přepnout na jiný level. To ovšem tak lehce nešlo. Musela jsem ukončit danou trasu. Přišlo nahrávání. Bylo třeba vybrat, že nechci žádnou fotku vybrat k vyhodnocení (logické, když jsem žádnou ani nevyfotila). Bylo mi ukázáno, že skóre dané trasy je nula (logické, když jsem žádnou fotku nevyfotila) a také se musel načíst rekord pro danou trasu. Hra se přepnula do hlavní obrazovky. Menší nahrávání. Muselo se zvolit, že jdu na výpravu. Menší nahrávání. Musela jsem vybrat trasu na mapě a konečně zvolit správný level. Ke konci jsem si říkala, že by mě zajímalo, kolik procent z mojí herní doby tvoří focení a kolik času tyto prostoje. Ale nepochybuji, že při kratším průchodu tohle tak patrné nebude, ale ke konci jsem trasy docela často měnila a bylo to fakt otravné.

Ale výše zmíněné je jedinou vadou na kráse a doufám, že jednou vyjde k téhle hře i nějaké rozšíření a že se do New Pokémon Snap opět vrátím.

Na závěr pár statistik pro zajímavost:

Herní doba: 55 h 17 min
Ujetá vzdálenost: 54 mil
Počet uskutečněných výprav: 527
Počet udělaných snímků: 17 240
+20

The Legend of Kyrandia: The Hand Of Fate

  • PC 75
Druhý díl Kyrandie v mnohém navazuje na svého předchůdce, ale obsahuje i dostatek odlišností. Děj se odehrává po událostech jedničky, ale až na drobnosti nijak nenavazuje. Hlavní hrdinkou je tentokrát čarodějka Zanthia, která se předtím objevila ve vedlejší roli. Jejím úkolem je zastavit nevysvětlitelné mizení částí Kyrandie dříve než se vypaří celá. Změna hlavní postavy sebou nese důležitou novinku. Jak si mnozí vybaví z prvního dílu, Zanthia především míchá lektvary. A alchymie je hlavní nový prvek hratelnosti. Postupně naleznete svou ukradenou knihu receptů, její chybějící stránky a cestovní kotlík. Počet dostupných ingrediencí není naštěstí vysoký a s rozumným ukládáním jde o zajímavý prvek příjemně osvěžující hratelnost. S počtem předmětů se pojí další novinka. Nejen, že jich je tentokrát možné nést více, ale navíc se při každé větší změně prostředí inventář téměř celý vyprázdní. To pomáhá nejen při alchymii, ale i při běžném řešení postupu. Obtížnost je vyšší, stále však nejde o žádnou problematickou nebo frustrující záležitost.

Atmosféra je stále pohádková, i když už je trochu uvolněnější, půjčuje si i z jiných žánrů a s větším důrazem na komiku. Přítomno je i několik lehkých easter-eggů. Příběh je postaven tak, aby hráč procestoval více dost různorodých a nesouvisejících lokací. To vede k menší soudržnosti příběhu, ale větší variabilitě. Místy jsem byl rád, že si dělám poznámky - některé hádanky využívají předešlé znalosti a ušetří to běhání. Jediná vyloženě otravná část bylo běhání kolem sopky a přenášení málo se obnovujících předmětů.

Grafika je stejně skvělá jako u jedničky a díky častému převlékání se autoři vyřádili i na hlavní postavě, která obvykle bývá ve většině adventur statická. Opět se povedla hudba, která tentokrát využívá modernější SC-55 a zní tak zase o něco lépe. Hlasy jsou opět na úrovni a dle titulků se tentokrát podílela celá Kucanova rodina. Pro GoG verzi platí totéž co u jedničky - bez problémů a nastavení MIDI v ini souboru. Manuál je až na část s popisem alchymie nezajímavý a ani graficky za moc nestojí.

Jako celek nejde vůbec o špatnou hru. Parodičtější ladění mi sice tolik nesedlo, ale styl hádanek a celkově adventurní prvky jsou o něco lepší. Hlavní postava je sympatická a alchymie je příjemné osvěžení, ale některé lokace jsou do hry přidané dost divně. Má to prostě své pro i proti, ale za zahrání určitě stojí a osobně hodnotím jen o málo hůře než jedničku. Jsem zvědav jak zestárla nejvíce pomlouvaná trojka.
+25

Balan Wonderworld

  • PS4 40
Skákačka, která nepochopitelně selhává prakticky ve všech aspektech a místy působí jako špatný vtip. Ovládání je toporné a nepřesné, nápad s převlékáním kostýmů pohřbilo bídné provedení a nebýt druhé poloviny hry, kde alespoň došlo k určitému posunu v jinak otřesném leveldesignu, hodnotil bych ještě nižší známkou (jako v původní recenzi).

S mnohými ze sebraných obleků vám zmizí možnost skákat a vy tak běháte v hnusných světech s debilně navrženými plošinkami s postavou, která vůbec nedovede vyskočit. V praxi tak musíte neintuitivně přepínat na jiný dostupný oblek, samotné přepínání přitom není otázka okamžiku a pokud s daným oblekem obdržíte poškození, musíte ho znovu sebrat.

Samotné schopnosti nejsou až na pár výjimek příliš zajímavé a některé jsou vyloženě otravné. Kvůli zhovadilému ovládání, kdy se vám často nepodaří doskočit zdánlivě o milimetr, se ve hře velmi často dostavuje frustrace. Nejde přitom o vysokou obtížnost, naopak, BW působí jako směsice úplně základních nápadů z historie plošinovek v dost amatérském provedení. Díky těmto problémům a faktu, že skákání samotné je podivně neintuitivní a prostředí na vaše akce neodpovídá smysluplnější zpětnou vazbou (vše působí absolutně sterilně a neresponzivně), není hraní zábava prakticky nikdy.

Ze slušného potenciálu na příjemnou barevnou arkádu tak zbyly pouze oči pro pláč a já ani po dohrání (opět díky bohu za výrazně lepší druhou polovinu) úplně nechápu, jak mohl relativně zkušený tým se silným vydavatelem za zády přijít s takovým paskvilem a účtovat si za něj plnou cenu (falešné uživatelské recenze na Metacritic jsou jen takovou třešničkou na dortu). Jako by Yuji Naka (ten má mimochodem na triku třeba hry se Sonicem) spadl ze střechy činžáku na hlavu a pak šel místo do nemocnice programovat Balan Wonderworld… a zbytek traumatologického oddělení mu šel designovat úrovně.

Z úplné žumpy hru zachraňují jen vlastně celkem fajn příběhové filmečky, jejich poselství a místy dobrý soundtrack. I když je na hře vidět i práce šikovných lidí, to nejdůležitější, tedy herní mechaniky, jejich provedení a design úrovní je objektivně prostě tragédie.

Hodnocení v době dohrání: žádné; 1. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press (zde můžete také nalézt kompletní recenzi)

Pro: Česká lokalizace; nápad s kostýmy není hloupý; má to demo, které dost hráčů nechtěně varovalo

Proti: Mizerná hratelnost; nedotaženost po všech směrech; nezábavné schopnosti obleků; ošklivá grafika a otravné zvuky

+11

The Hong Kong Massacre

  • PC 70
Solidní věc, pro fandy John-Wooovek povinnost. Graficky mnohem lepší, než ten pradávnej prototyp. 

Jen to střílení dvěma směry zároveň tu není (což chápu, s jednou myší a jedním kurzorem to jde blbě). Na gamepadu jsem to shledal nehratelný, na myši bez problému. Škoda, že příběh je jen tak aby se neřeklo, prakticky neexistuje, a všechny mise jsou čistě o čištění zástupů nepřátel. Chybí tu nějaké ozvláštnění, jež tak prospívalo Hotline Miami. Soundtrack má pár světlých momentů, ale hitparáda to není.

Nicméně, když se člověk dostane do toho flow a roztančí ten krvavej balet, tak je to prostě radost hrát.
Klobouk dolů před Vreskim, že to v jednom člověku dotáhl až k vydání.
+16

Star Wars: Knights of the Old Republic

  • PC 95
Herní výzva 2021 - Okna vesmíru dokořán

Tak tohle byla parádní záležitost. Ano, rovnou přiznávám, že jsem fanboy Bioware a Star Wars si rád pustím, ačkoliv se neřadím mezi ty hardcore fanoušci. Nicméně tahle hra by nejspíš byla dobrá i bez toho všeho Star Wars okolo, ačkoliv i právě to tomu dodává vynikající fan servis. 

Především svět je vynikající. Jednotlivé lokace jsou různorodé, nabízí tak akorát věcí k tomu, aby vás na několik hodin zabavili, ale zároveň neubili nudou. Každá lokace je jiná, ale všechny mají jednoho společného jmenovatele. Mají své ČARO! Kupodivu nejméně atraktivní je hned první větší lokace - Taris. Je to takové to klasické sci-fi město, které toho vlastně moc nenabídne. Ale pak to přijde - Dantooine, Tatooine, Kashyyk (můj favorit), Manaan, Korriban... Jednoduše jsem si přišel, jak vesmírný cestovatel a zachránce celého vesmíru.

Tomu samozřejmě napomáhá i vynikající příběh. Jasný, je to klasické Star Wars klišé, nic, co bychom už neznali, ale jak nám to scénáristé podali, jak nás dokázali do světa vtáhnout a jaký přinesli hráčům pohoňku v podobě skvěle vystižené SW atmosféry, to je to kouzlo. Další věc je, že tu snad není špatná postava. Každý jednotlivý charakter je zajímavý, ale vždy jiným způsobem. Žádná postava mě vyloženě neštvala, ba naopak, všechny mě zajímali a měl jsem neskonalou touhu se o nich dozvídat víc a víc, tudíž jsem si velmi užíval jednotlivé dialogy.

Jednotlivé questy jsou skvělé, do toho tu je spousta side questů, vtipných setkání, řešení záhada a kdo by se chtěl zabavit i něčím jiným, než neustálým pomáháním, tak si může zahrát jednoduchý, ale poměrně chytlavý Pazaak. Jsou tu tři minihry, žádná z nich není bůhví jak promakaná, ale všechny tři splňují příjemným oddych od klasického rpgování. Jednoduché, ale chytlavé, hráče neudusí, ale naopak mu zpříjemní celkový herní zážitek.

Mohl bych tu chválit v podstatě všechno, ať už vynikající soundtrack, velmi vyvážené a taktické souboje, které nabízí poměrně velkou variabilitu (například já jsem finální souboj urval na pokládání min, což asi nebude úplně nejklasičtější postup). Případně třeba vztahy mezi jednotlivými postavami, které interagují, na což jsme u Bioware zvyklý a zde to funguje taktéž. Určitě bych dodal ještě samotná dabing, především neanglicky hovořících postav, takováto maličkost dokáže velmi potěšit.

Pár menších výtek bych asi našel. Bez módů by hra neměla úplně ten nejlepší vizuál, ale s módy působí stále velmi dobře. Poměrně často jsem se seknul někde o pixel, případně mi často po soubojích přestali postavy reagovat a musel jsem mezi nimi přepínat či reloadovat, ale všechno to v celkovém zážitku byly marginálie.

Za mě prostě velká spokojenost. Ještě bych dodal koment v rámci výzva. Vesmírné scenérie a souboje tu jsou výborné, lehké bitvy přímo ve vesmíru také potěšily, no a samotný vstup do hyperprostoru, to už je je všem známý adrenalin. Výborná volba do letošní výzvy.

Pro: příběh, postavy, svět, atmosféra, soundtrack, dabing, minihry, rozmanitost, vyváženost, klasická precizní Bioware práce

Proti: pixelové záseky, inventář

+27

Overcooked! 2

  • PC 85
Konečně cooperativní masakr, jestli nemáte přítelkyni, tak k tyhle gamese si jí musíte pořídit a naopak ty který už přítelkyni máte, tak pozor aby u vás nezavládla tichá domácnost na týden... :)
Jak napovídá název, bude se vařit, vařit na čas a v spolupráci aby jste dokázali vyřídit v co nejkratší čas co nejvíce objednávek. Ze začátku vše vypadá mile, grafika, obtížnost, hezké prostředí, živé barvy... Časem se to vše změní do obludných rozměrů a jestli budete chtít triple * budete muset dělat vše správně a ani jednu objednávku nezkazit.

Vidno že vývojáři strávili na testování hodně hodin a vše je přemýšlené do posledního puntíku. Na začátku nové kuchyně musíte zvolit taktiku dle toho kde jsou zásoby, kde je místo na vaření, smažení, pečení a poté domluvit kdo co bude dělat. K tomu musíte kompletovat objednávky na čistý talíř co u toho shonu není jednoduché zabezpečit.

V tom celém řádění nastávají vtipné situace, které až tak vtipné nejsou když se zopakují už po 50x, ale není nic nad to když utíkáte s kompletovanou objednávkou na odevzdání a spadněte i s ní do vody :D anebo chcete hodit ugrilované kuře spoluhráči a hodíte ho až někam pánu bohu do oken... Prostě velmi zábavní momenty které nikoho nenechají chladným. Doporučujme všem párům zkusit, minimálně jako povinná jízda před tým jako se nastěhuje do společného bydlení :D

Verze hry: Epic free

Pro: parádní cooperativa, dost obtížné, nutnost zvolit vždy odlišnou taktiku

Proti: nutnost mít nervy ze železa, v extrémních případech můžete dojít o přítelkyni :D

+9

Halo: Combat Evolved Anniversary

  • PC 75
Ve světě Halo jsem absolutní nováček. Pamatuji si, jak jsem zasněně sledoval nový trailery a posmutněl si, že si nemůžu dovolit Xbox. Je to totiž snad jediná série, kterou jsem si chtěl vždycky zahrát a zajímalo mě, proč dostala hra kultovní status.

Upřímně tomu moc nerozumím. V tehdejším roce totiž nebylo tolik kvalitních fpsek na konzole, takže jediný, co mě napadá je, že hráči prostě utrhali ruce čemukoliv, co bylo kvalitní fpsko. Z dnešního pohledu se totiž první Halo nezdá být ničím, co by tehdy svět ohromilo. Je to jednoduše scifi béčkovka. Badass hlavní hrdina, nepřátelé jsou průměrní a dobře se do nich střílí. Příběh je absolutní béčko. Hlavní hrdina kosí mimozemšťany a zjistí, že existuje ještě jiná rasa, která se jmenuje Flood. Ti až nápadně připomínají zergy ze Starcraftu. Covenanti zase Protossy. Hlavní hrdina je v podstatě elitní vesmírnej mariňák. Dost to připomíná Starcraft, co?
Flood jsou bezmozci, kteří chtějí pohltit celý vesmír (asi?) a tudíž si zaslouží zničit. K tomu má pomoci speciální zbraň hromadnýho ničení - Halo. Zjistíte, že při aktivaci sice zničíte Flood, ale taky všechen život na biologickým spektru. To ale hlavní hrdina samozřejmě nemůže nechat jen tak. A to je vlastně celý příběh. Nic extra, ale jako blockbuster asi neurazí.
 

Samotný střílení je fajn i v dnešní době. Prostě oldschool střílečka bez nějakých keců nebo statistik. Prostě jdete dopředu, střílíte celkem cool zbraněma a nějak se dostáváte s touto taktikou až na konec. K tomu všemu se budete ocitat v klasických scifi kulisách (loď, planeta s vegetací, zmrzlá planeta a matoucí mimozemský interiéry). Naštěstí vaši výpravu doprovází povedený soundtrack, kterým je Halo proslavený. Tady chápu ten kultovní status.

Nejspíš bych se musel lépe vžít do tehdejší doby X360. Já totiž v tom nic světobornýho nevidím, sorry jako. Co mě ale potěšilo? I v dnešní době se to hraje příjemně. Hra naštěstí ví, kdy skončit. Herní doba se totiž pohybuje okolo 9h.

Pro: soundtrack, příjemná střílečka, arzenál

Proti: příběh, stereotypnost

+15 +16 −1