Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Sherlock Holmes: Crimes & Punishments

  • PC 80
Na hru jsem šel s přesvědčením, že aktuálně není na škodu zahrát si něco ze světa Sherlocka Holmese. Během úvodních titulků na mě kvákala žába v podobě loga studia Frogwares a to ve mně okamžitě vyvolalo nostalgické vzpomínky na léta minulá, kdy jsem hrál jejich hry (ale ne zrovna ty s anglickým gentlemanem). Po dohrání této hry ale už vím, že na Sherlocka Holmese nemohou být větší profesionálové než právě ti z Frogwares.

Sherlock Holmes: Crimes and Punishments je pro mě totiž první hra z jejich mnohačetné série her z tohoto světa. První a věřím, že ne poslední. Lákala mě jak atmosféra 19. století, tak i prostředí. Těšil jsem se na adventurní prvky a k tomu jsem měl chuť na nějakou tu hutnou vyšetřovačku. To všechno jsem tu, musím říct, dostal mírou vrchovatou. A nutno dodat, že vlastně ještě víc, než bych vůbec tušil.

Hra totiž neotevírá jeden příběh, ale rovnou šest. Kdyby tohle věděl třeba zrovna John Cormack, který příběh ve hře porovnává s příběhem v pornu a mluví o tom, jak je vlastně zbytečný, tak by ho asi klepla pepka. Tvůrci tu jasně v úvodu představí charaktery (což vlastně není ani nutné, protože jistě každý z nás ví, kdo je to Sherlock Holmes a Doktor Watson) a než se nadějete, rozjíždí se první pátračka. Ta o chlapovi se zapíchnout harpunou v jeho střevech.

Těch příběhů je ale šest, takže počítejte s poměrně dlouhou herní trvanlivostí. A přitom, musím uznat, mi vůbec nevadilo epizodické hraní, ba naopak. Já jsem třeba s herní dobou osciloval někde mezi 16 - 18 hodinami. Užíval jsem si super dialogy, parádní atmosféru stařičkého Londýna, která ožívá už jen na papíře ve filmech nebo, zde, ve hrách, ale i minihry, kterých je ve hře požehnaně. Jednou odemykáte zámky, po druhé po okolí pobíháte s psím parťákem Tobym, po třetí si ve vyšetřovatelské mapě propojujete stopy, na které jste dosud narazili. Pak třeba pro změnu pod lupou zkoumáte chlup nebo různě mícháte lektvary, abyste vytvořili nějakou tu směsku, která Vás přiblíží v příběhu dál. Každý z šesti příběhů má třeba i takové unikum, na které je Sherlock machr. A to, že si pár věcí potvrzuje v praxi. Takže jsem si třeba zaházel s harpunou do mrtvého prasete nebo jsem umělě zkonstruoval dění tak, jak asi v momentě vraždy mohlo probíhat. Musím říct, že tvůrci si tady s tou různorodostí podporující hratelnost vyhráli opravdu nad míru. A to ani nemluvím o tom, že každé vyšetřování má různé konce, což je super!

Na hře se těžce hledají negativa, byť i zde nějaká jsou. Musím říct, že se mi třeba moc líbila vykonstruovaná prostředí, ve kterých se hra odehrává. Nejvíce snad u druhého případu, který evokuje Indiana Jonese a pak u šestého, který pro změnu dotváří atmosféru starého Londýna. Sympatické ale je, že co případ, to originalita. Nic se neopakuje. Jen v každém z nich nemáte jako hráč volné pole pohybu, ale omezené cestičky, takže si ty detaily neužijete dopodrobna, jak by si třeba i zasloužily. To, že nemůžu jít kamkoliv třeba způsobovalo i to, že Doktor Watson, který tu je v podstatě tak trošku navíc (což je vlastně také negativum), mě akorát rozčiloval, protože mě bránil v jakémkoliv pohybu. No a když už jsme u toho prostředí, tak třeba atmosféra, jak úžasná byla a například deštěm dotvářela dění na obrazovce, tak až hanebně nevyužívala stránku hudební, která byla...no prostě průměrná.

To jsou všechno ale přehlédnutelné detaily na adventuře, která nabízí herní vyžití z pohledu TPS, ale i FPS (což jsem obratně moc rád využíval) a k tomu nabízí přesně to, v co jsem doufal a ještě to dokládá sérií neotřelých nápadů, se kterými jsem se v podobném žánru dosud nesetkal. Tenhle Sherlock Holmes (který mi vzhledem mimochodem nejvíc připomíná Jeremy Bretta z filmových adaptací 80. let) se prostě zkrátka povedl. Je přesně tou akční adventurou s množstvím vychytávek, které na Vás bude valit ze všech směrů a vy se nezbavíte dojmu, že se tu nic neopakuje. Možná teda až na páčení zámků, u kterého jsem ke konci hry měl až pocit, že jsem spíš kasař a ne slavný detektiv džentlmen. To je ale detail. Komplexně je hra vydařená a rozhodně stojí za zkoušku. Věřte, že Vás nezklame.

Pro: Překrásná návštěva Baker Street se Sherlockem Holmesem a jeho přáteli v čele. Epizodická, atmosférická, neopakující se a neotřelá.

Proti: Pár detailů by se našlo. Hudební podkres je slabšího charakteru a pohyb hlavní postavy je v krásně zkonstruovaných mapách bohužel omezený. Věřte, že to jsou ale opravdu detaily na jinak silně komplexní hře.

+21

King's Quest

  • PC 65
Tohodle starouše jsem jaksi neměl možnost v dávnověku zapařit, takže v rámci doplnění si statistiky jsem se do ní pustil až teď - protože někdy je ten únik ke starým kouskům od moderních nadupaných grafik osvěžující.

Byl to zajímavý výlet do pohádkového světa s primitivní grafikou, kde vládnou psané příkazy s některými hodně těžkými hádankami a hledáním předmětů ( no naštěstí jich nebylo tolik ), ale spojit si věci dohromady a najít sedící řešení nebylo úplně intuitivní - díky Bohu za save game.

Takže nakonec jsme to s Grahamem zvládli a kýžené artefakty doručili - 65 %
+8

Happy Game

  • PC 85
Tak prokleté, jak to jen proklít jde. Jde o vynikající, unikátní zážitek, za který se vyplatí zaplatit to skromné vstupné. Psychedelie, surrealismus, roztomilost a zvrácený horor.

Tuhle hru jsem si vybral jako první, kterou si zahraju po téměř osmiměsíčním období, kdy jsem žádnou hru pro jednoho hráče pořádně nehrál, a nemohl jsem si vybrat lepší dílo. Tato hra zachycuje to, co obecně miluji na hrách, a to je ta nespoutaná lidská kreativita v médiu umožňujícím vytvářet nezapomenutelné interaktivní zážitky. Do této hry byla vložena spousta lásky a je to jednoduše výborné umělecké dílo.

Interaktivita se scénami je bohatá, přestože je k hraní této krásné 2D puzzle hry vyžadováno pouze levé tlačítko myši. Díky interakci a řešení přímočarých, ale důmyslných hádanek se postupně odhalují neuvěřitelně zvrhlé obrazy. Často musíte počkat a pozorovat, jak se věci samy dějí na obrazovce při hádankách, podobně jako ve skutečném snu. Kurzor se znovu objeví, a tak víte, že můžete znovu interagovat. Některé puzzly jsou náročné, a dokonce frustrující kvůli opakujícím se scénám, a někdy se interakce zdají těžkopádné a zdlouhavé, ale všechno to působí konzistentně, protože vás ohromuje vzhled hry.

Ve hře není žádný text ani dabing a protagonista pouze reaguje různými milými hlesy. Hra silně spoléhá na vynikající design zvuku a hudbu, díky čemuž jsou všechny interakce velmi zábavné. V hrách od českého studia Amanita Design jsme na tohle zvyklí. Ten nový a vzrušující prvek tady je horor. Ačkoli se výjevy mohou vážně zvrhnout k děsivosti, tak je to vše roztomilé a vtipné, což sedí do prostředí nočních můr malého chlapce, kde žije spousta bizarních postaviček. Hra je unikátní a nekorektní zážitek a díky tomu jsem si ji zamiloval, protože působí tak svěže.

To, co miluji na těchto hrách je, že podobně jako ve snech je příběh jasně nedefinovaný a otevřený k různým výkladům. Dotýká se témat jako šikana, traumata, dětství a samozřejmě noční můry plné hraček, které chceme získat zpět, a tak musíme překonat svůj strach. Konec příběhu je překvapivý a dělá tu hru ještě temnější.

V životě jsem nikdy nezkusil žádnou drogu, ale jsem si jistý, že by hra mohla dobře fungovat jako nějaká zvrhlá huličská komedie/horor, protože je mimořádně imaginativní.

Upozornění: Happy Game není radostná hra.

Odemknul jsem všechny achievementy! 11 z 11 (ez 100%): https://steamcommunity.com/id/globster/stats/1206060/achievements/

Původní text komentáře v angličtině: https://steamcommunity.com/id/globster/recommended/1206060/

Pro: nezapomenutelně detailní vizuální styl, postavy a interakce, velmi originální design zvuku a poutavá synth/freak-folk hudba, unikátní a roztomilý hororový zážitek

Proti: velmi krátké (2 až 3 hodiny, malá znovuhratelnost), scénky, které nejdou přeskočit, by vás mohly trochu unavit, používání pouze levého tlačítka myši může být pracné a jednotvárné

+20

Mountain Hotel

  • PC 30
Hororové hry či horory obecně nevyhledávám, nicméně jsem chtěl dát téhle šanci. Na jedné straně je tu patrný určitý posun od Silencia, na straně druhé mě to vůbec nebavilo hrát. Říci, že tím nejlepším na hře je hudba z intra (Dies Irae převzaté z Osvícení, na které dle mého i samotný název hry upozorňuje) je asi až moc kruté, každopádně se mi jen obtížně hledají jiná pozitiva. Snad ještě to, že technické, jakožto i grafické zpracování je na tom lépe, než ty nejhorší excesy české freeware herní scény z přelomu tisíciletí a že hodnocení 0-10% si Mountain Hotel nezaslouží.

Tak jak že to bylo? Wendy/Walter Carlos - Vredens Tag (1943) - Berlioz - Liber Usualis ....


Liber scriptus proferetur,
In quo totum continetur,
Unde mundus iudicetur.

Iudex ergo cum sedebit,
Quidquid latet, apparebit:
Nil inultum remanebit.
+6

Quest for Glory: Shadows of Darkness

  • PC 100
V posledních dnech jsem rozehrál pár her a zase je obratem vzdal. Buďto kvůli nehratelné obtížnosti (Lion King) nebo proto, že mě ta hra prostě nebavila (Curse of Enchantia, Cool Spot). Postupně jsem začal uvažovat, jestli mě hraní aktuálně nepřestává bavit (mám taková období), a tak jsem šel na jistotu. Quest for Glory 4 má v mém srdci speciální místo. Bylo totiž přílohou SCORE CD 63, což bylo první Score CD, které jsem si koupil.

Série Quest for Glory je mezi Sierráckými adventurami nestandardní tím, že zahrnuje soubojový systém a také RPG prvky. Je tedy tak trochu mutantíkem mezi adventure a RPG (tabulka statistik postavy, které mají reálný vliv na hru). Člověk by očekával kočkopsa, ale Sieře se kupodivu podařilo vše sešít dohromady, takže vznikla zvláštní kombinace, která funguje. Něco jako slané preclíky v čokoládě. Člověk by čekal, jak to bude hnusné, ale nějak se toho nemůže nabažit, dokud pytlík není prázdný (nebo nevidíme outro). A právě taková je série Quest for Glory. Protože aktuálně nemám čas ani chuť rozjet celou sérii, pustil jsem se do mého nejoblíbenějšího čtvrtého pokračování a to za postavu mága, za kterého jsem hru dosud nikdy nedohrál.

Zlí jazykové a reklamní poutače mají ve zvyku tvrdit, že hrou za čtyři postavy (t.j. mág, zloděj, bojovník a paladin) dostáváme čtyři různé hry. To není až tak docela pravda, nicméně každé povolání přistupuje k řešení úkolů rozdílně a některé úkoly má jen a pouze pro sebe. Specifikem série QfG je možnost tvorby multiclass postav, takže zloděj může čarovat, bojovník se naučí třeba páčit zámky a mág po vyčerpání many dorazí nepřítele dýkou. Proto může hráč řešit herní úkoly i jinak, než by je řešilo povolání, za které právě hraje.

Ve čtvrtém díle se hráč prostřednictvím svého herního avatara dostane do Mordavie, což je země připomínající středo- či východoevropskou slovanskou zemi. Mordavie je plná česneku, upírů, vlkodlaků, nemrtvých, cikánů a podobných folklórních postaviček. Hrdina se zde objeví nikým nezván v jeskyni nepříjemně připomínající tlamu příšery uprostřed bažin. V jediném městě hry se s ním nikdo nechce bavit. Každý je k cizincům podezíravý a všude kolem je to jeden smutný příběh vedle druhého. Starý muž ztratil ženu, hostinští postrádají dceru, majitelka místního kvelbu zase manžela. V nedalekém jezeře se nachází krásná Rusalka, kterou na 75% (3 herní postavy ze čtyř) nebudete mít jak vysvobodit. Ale jste přece hrdinové, takže poté, co začnete místním pomáhat, se jejich uzavřenost přece jen zmírní a přes opatrný respekt nakonec může skončit otevřeným obdivem vesničanů. Stačí jen pomáhat (a chránit, jak říká zprofanované motto jisté sociální skupiny Tam Venku Za Monitorem).

Herní systém série QfG je tedy naprosto unikátní. Ani další herní mechanismy nezaostávají. Hudba doprovázející hru je prostě nádherná a podle mě jde o nejlepší hudební doprovod z celé série. Každá obrazovka a některé postavy mají svoje samostatné hudební téma. Co se dalších zvuků týče, není jich mnoho, ale nemám k nim výhrady. Hrál jsem jako vždy dosovou verzi. Ta pod Windows je dokonce namluvena, ale dávám tak nějak přednost němé klasice. Grafika je kvalitní a skvěle do hry pasuje. Zmínit musím zejména nádherné portréty každé herní postavy při rozhovorech a mimořádně nádherná je třeba Eranina zahrada.

Jak jsem zmiňoval v úvodu, hra obsahuje souboje. Soubojový systém je tentokrát zobrazený z boku a evokuje nejvíc bojovky. Upřímně, moc mi neseděl. Naštěstí lze v nastavení hry přepnout bojový systém z arcade na strategy, kde člověk reálně nebojuje, ale pouze nastavuje čtyři parametry, jak by se jeho avatar měl při boji chovat. Což mi vyhovuje mnohem víc. Kromě soubojů nás čekají i rozsáhlé dialogy s herními postavami, nějaké ty logické úkoly (Dr. Cranium) a nevyhneme se ani používání předmětů, tentokrát však přísně logickým způsobem.

Průběhem hry nás provází krásná a záhadná Katrina, kterou poprvé potkáme v okamžiku, kdy opustíme ústí (ústa) úvodní jeskyně. Zatímco všichni ostatní hráči v roce 1999 slintali nad Larou Croft, já tajně miloval Katrinu. A vlastně mi to vydrželo dodnes. Co to o mně vypovídá? Raději nevědět :D.

Pro: Vše počínaje skvělým propojením adventury a RPG přes grafiku a hudbu až po úžasný příběh a dialogy. Katrina.

Proti: Zmatený soubojový systém, naštěstí ale není povinný.

+24

Deathloop

  • PS5 60
Na Deathloopu oceňuji odvahu Arkane (potažmo Bethesdy) trošku provětrat zaběhlou šablonu. Jejich zpracování rogue-like hratelnosti a časové smyčky je skvělý nápad, který měl obrovský vypravěčský potenciál. Akorát že vůbec. Nakonec totiž vše ve hře působí jakoby všichni jeli na půl plynu a zařádit si mohlo jen audiovizuální oddělení. To jako vždy u Arkane odvedlo fascinující práci. Prostředí a hudební složka se vymykají mainstreamu a jdou si svou štýlo cestou.

Všechno ostatní ale pokulhává nebo se rovnou plazí. Čtveřice map je designově nezajímavá a pokud člověk hrál Dishonored/Deus Ex, tak i extrémně šablonovitá. Nepřátelé jsou tupí a jednotvární. Speciální schopnosti ohrané a zbraně tuctové flusačky. Všechno spolu funguje, ale nijak nenadchne a rozhodně neudrží pozornost. Zvlášť když na hráče první dvě hodiny non-stop skáčou infoboxy. K čemu je výuka hrou, že.

Nejvíce to ale odskákalo vyprávění. Tady to prostě Arkane celé vzdali hned na začátku. Osm hlavních cílů hry není hráči nijak představeno. Nikdy se s nimi nesetkáte jinak než v akci. Neproběhne žádný dialog, filmeček, cokoliv. Od začátku do konce jsou to jen cíle v questlogu. Celý děj hry, motivace postav, pozadí světa a všechny další šťavnaté informace si musíte nastudovat z dokumentů, retardovaně napsaných ICQ zpráviček a obligátních audiologů. Přiznávám, že tahle vypravěčská lenost už mě začíná unavovat. Nemám nic proti poznámkám rozšiřujícím lore hry, ale postavit celý děj AAA hry na zprávičkách je zlo. A jako krásný detail se vám do toho čtení hra ani nezapauzuje... Samotný děj není žádné veledílo, ale to u Arkane snad ani nikdo nečeká. Stejně jako uspokojující konec. Ten si u nich nepamatuji snad vůbec :)

V případě Deathloopu se fakt hodně těším na post-mortem články nebo (snad!) No-clip dokument. Bude myslím zajímavé kolik toho autoři museli obětovat na oltář času a budgetu. Škoda, že z toho nakonec vyšel takový kočkopes.
+22

Death Stranding

Destroy All Humans!

  • PC 60
Nieje to zlé ale otrávili ma stealth misie kvôli ktorým som to nedohral, na takúto hru je ich až moc.
-7 +1 −8

Beside Myself

  • PC 60
Jako prvotina dobré, ale to je asi tak vše :)

Dobře, tak zlé to není. Ono když se vezme v potaz, že na trhu je celá řada indie her s nulovou invencí, tak je tohle celkově vzato velmi dobré, jen je to zkrátka klišé, a to v každém smyslu. V hratelnosti, příběhu, lekačkách, možná naznačený plot twist je docela originální, ale jinak nic co byste nečekali.

Hrajete za novináře který zkoumá starou nemocnici, kde se dříve měli provádět brutální experimenty. Brzy narazíte na paranormální jevy. Někdy to byli fakt dobré věci, jindy to byli tak laciné lekačky až jsem dával oči v sloup. Nespočítám, kolikrát se hra zasekla na místě a nepohnula se, dokud se nepodívali škvírkou skrz dveře ven a něco na vás vyskočilo. To fakt je o ničem. Jindy ale byli i zajímavé kousky.

Co hru poněkud odlišuje od lacinějších indie her jsou některé mechaniky. K dispozici máte fotoaparát, a pokud vyfotíte určitá místa, objeví se obraz nebo jiné tajemství. Hra má také pár hádanek, ačkoliv nic světoborného nečekejte. Jako zdroj světla vám bude sloužit zapalovač - protože 21.století, že. Jak fotoaparát tak zapalovač potřebuje náplně. Těch je ve hře víc než dost. Až moc. Až příliš. Našel jsem obojího kolem sedmi, ale také oboje potřeboval jen jednou.

Hra by měla mít víc konců. Jak se k nim dostat, netuším. Já jsem narazil na špatný a nevím proč. Asi jsem nenašel všechny fotky nebo špatně zabočil, nevím.

Nicméně, já nechci být zbytečně zlý. Když hraju tyhle hry, vím co čeho jdu. Nejsou to ani zdaleka AAA tituly, ale práce kluků a holek kteří si chtějí přivydělat, zlepšovat se , programovat. A to lze jen těžko soudit. Je tam snaha. Je tam co zlepšovat. Je to fajn.
+11

Banner of the Maid

  • PC 75
Banner of the Maid se pro mě vyvrbila jako slušná tahovka, která po hráči tolik nevyžaduje a přesto tahání vyšňořenejch frantíků po bitevních polích umí bavit až do konce. Zpočátku člověka trochu zaskočí, když na něj postavy švitoří čínsky, jediný dabing, ale dá se zvyknout. Snad jen povzdechnutí za každou druhou větou mohli autoři zredukovat. 

Graficky se mi Banner of the Maid líbil, hlavně pixelartová bojiště vypadají k světu. K postavám jsem tolik nepřilnul (jako například v čistém JRPG), jednak díky jejich množství a pak se většina textů soustředí na politiku, boje a klíčové události Francie. Trochu osobního prostoru mají jen ve vedlejších misích. Jediná věc, která drhla, že se moje jednotky věčně nacházely v podlevlovaném stavu, i když jsem plnil vše, a tak nezbývalo než grindit expy. Opakovat jdou mimochodem jen dvě malé mapy, což moc nepomáhá.

Byť mě hra bavila, těžko vyloženě doporučit, pokud nevlastníte dřevěné repliky Napoleonovy Armee du Nord nebo aspoň nemluvíte mandarínským dialektem.
+13

Ticket to Ride

  • PC 70
Herní výzva 2021: Pacifista

Přenesení deskových her do počítačové podoby je v poslední době poměrně běžná věc. V případě této deskovky skýtá jednu výhodu: Vím, že si ji kupovat nebudu. Jelikož jsem hrál i deskovou verzi, vím, že počítačová nabízí přesně tu samou zábavu. A ta není na deskové poměry kdovíjaká. Prostě se snažíte spojit různá města na mapě a na konci mít nejvíce bodů. Výhoda pc verze tkví i v tom, že za jednu cenu dostanete i většinu rozšíření a tím se zábava alespoň trochu prodlouží. Jiné mapy ale v pravidlech mění jen minimum a mnoho toho nepřinášejí.

Hru bych doporučil těm, co tuto deskovku ještě nezkoušeli a chtěli by si předtím nejprve vyzkoušet, jak se hraje. V případné koupi/nekoupi toto může pomoci. Hra je dobrá i na rychlé vyplnění času, jedna hra zabere cca deset minut.

Pro: Krátké, bez chyb

Proti: Ne příliš zábavné

+11

Stick It to The Man!

  • Switch 80
pokud máte chuť na něco vtipného s víc imaginativní estetikou a psychonauty už jste dohráli, tak tady nesáhnete vedle. stick it to the man! je skvělá hopsačka s chytrýma puzzlama a výborným dabingem.

Pro: vizuál, dabing, humor

Proti: některé pasáže nejsou moc intuitivní

+2 +3 −1

Koloběh obilí

  • PC 55
Q: Koloběh obilí?
A: Taky mě to zaujalo. Podobně, jako Čas zlatých klasů byla tato hra vytvořená v Game Makeru pro letní soutěž Velkého Chytráka 2012. Doporučuji si pročíst "inspiraci pro tvůrce", je to výživné... Koloběh samotný je klikačka na způsob Samorostu, Tiny Bang Story a možná trochu i jako Under Leaves. 

Q: Kde se to dá sehnat?
A: Jen na stránkách soutěže. Archive.org ji má archivovanou, včetně souborů ke stažení. Soubor s Koloběhem obilí má 42 MB. 

Q: Nejde mi to spustit! Píše mi to "Error: Cannot read the game file"
A: Hry v Game Makeru nemají rády zvláštní znaky, třeba diakritiku. Přejmenuj soubor Koloběh obilí.exe na Kolobeh.exe. Složku můžeš přejmenovat taky.

Q: Hurá, jede to. Ale můžu jen zvonit na zvonek a klikat na hlemýždě?
A: Hra má potíže na nových monitorech. V intru se zobrazuje text na dně obrazovky a v samotné hře je pak vpravo vysunovací menu. Jestli nevidíš ani jedno, tak si to musíš trochu poštelovat.

Q?
A: Největší zákys hry. Zkoušel jsem spustit v okně, v nižším rozlišení, virtualizovaně na Windows XP, pomocí DGVoodoo2. Nakonec jsem to spustil znovu bez jakýchkoli parametrů a bez wrapperů a ono to nakonec jelo. 

Q: V popisku se píše o klikání na rostliny na paloučku?
A: To jen v první části hry, a kliká se na jedinou rostlinu - stéblo obilí. Zalít, zbavit škůdců, sklidit klasy, pak se poletí za asistence zpěvu šamanů do vesmíru. Dojde i na střílecí mezihru, naštěstí lehkou (resp. ani takové arkádové dřevo, jako já, s ní nemělo problémy). Závěrečná obrazovka pak je pořádně vypečená, každopádně stačí klikat a klikat a nakonec propojit  klásek se všemi třemi objekty na obrazovce. 
Docela mě štve, že jsem rozcházením hry strávil víc jak třikrát déle, než samotným hraním. A přestože je kOloběh (jak je název stylizován v intru) spíše tím kvalitnějším, co česká freeware pc scéna vytvořila, k čemu to je, když se hra - navíc vítěz soutěže, pro kterou byla vyvíjena - ani ne deset let po vydání nedá pořádně spustit. Na druhé straně je to pořád lepší, než hra, která získala místo druhé (The Scarecrow), která se pro změnu nedá stáhnout už vůbec.
+22

The Walking Dead - Episode 1: A New Day

  • XOne 65
Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) jsem nutně musel jednou sáhnout i po herním zpracování. Vývojáři postavili příběh na dialozích a vztahových linkách mezi postavami, což se na první pohled zdá jako super nápad, kdyby toho žvatlání nebylo příliš a nestávalo se otravným - pokud musíte neustále poslouchat třeba Clementine jak si mele svou a nemůžete dialog vynechat a přeskočit hned na začátku - to mě fakt neskutečně sralo.

Druhou výtku mám k nedostatku akce se zombíkama, uvítal bych víc konfrontací a taky víc hádanek a míň nesmyslů v chování postav. Na druhou stranu se mi líbíl ten komiksový look včetně pěkně udělaných sejmutí Chodců, takže dávám zatím lepší průměr, uvidíme jestli budeme pokračovat s dalšími epizodami - 65 %
+5 +7 −2

Broken Sword: The Angel of Death

  • PC 55
Tři roky po totálním propadáku s třetím dílem kdysi slavné série Broken Sword přišli tvůrci s dalším pokračováním, tentokrát s podtitulem The Angel of Death. Podařilo se lidem z Revolution Software napravit předchozí průšvih a zlepšit sérii její notně pošramocenou reputaci? Bohužel si musíme přiznat, že ne.

Svým přechodem do 3D ve třetím díle ztratila série svoje kouzlo i ten správný dobrodružné-adventurní nádech, naopak přidala spoustu akčnosti a čtvrtý díl v tomto nastoleném trendu bohužel pokračuje. Zůstalo opět nepříliš vzhledné 3D prostředí, byť tentokrát s trochu propracovanější grafikou, odpovídající uplynulému času od předchozího dílu. Ten byl odbornou kritikou přijat hodně rozporuplně, ještě více kontroverze pak vyvolal u samotných hráčů. Dokázali tvůrci naslouchat naslouchat jejich kritice a poučit se ze svých chyb? Podívejme se postupně, jak se jim to podařilo.

Velká kritika se snesla na ovládání. To bylo uzpůsobeno konzolovému pojetí, úplně byla vynechána myš a hra se ovládala jen prostřednictvím klávesnice. Pro čtvrtý díl přišli tvůrci s hybridním ovládáním pomocí myši i klávesnice, ale že by to byla nějaká výhra… Primárně jde přímé chození postavy ovládat klávesnicí, u myši pak je možné kliknout na určité místo a postava tam většinou dojde. Bohužel je nutné zdůraznit to většinou, občas se totiž stává, že se zasekne, občas jde špatným směrem a občas taky někam úplně jinam. Největší problém bývá s průchodem dveřmi, do kterých se postava mnohdy není schopná trefit. V souvislosti s častokrát opětovně zmatenou fixní kamerou je navigace postavy hodně obtížná. Namísto původních čtyř tlačítek jasně ukazujících, která akce jde v daném místě udělat, je nyní potřeba použít myš na určité místo, aby se vyvolala konkrétní činnost. Kurzor myši je však hodně titěrný a malých rozměrů jsou i aktivní místa, mnohdy se ikona činnosti ani nepromění. To vše ústí v místy hodně nepříjemný pixel hunting. Ty tam jsou krásně animované kurzory z prvních dvou dílů. Vrcholem utrpení s ovládáním je pak nutnost někam vyšplhat či něco posunout, hodně těžko se hledá správný bod, kam kliknout a kam co posunout.

Když už je zmíněno šplhání a hlavně posouvání beden, jejich nadužívání ve třetím díle bylo příliš velké a řadě adventurních hráčů se o bednách ještě dlouho zdály děsivé sny. Ve čtvrtém díle byly tyto akce významně redukovány na únosnější mez, přesto bohužel zůstaly. A vzhledem ke zmíněnému nešvaru při ovládání jsou ještě otravnější, než dříve. Navíc, aby to fanouškům nebylo málo, rozhodli se tvůrci najít jiný typ puzzlu, který neochvějně zařadili na tolik míst ve hře, až se stal králem otravnosti v této hře právě on. Tentokrát se jedná o „hackovací“ minihru, ve které je potřeba dostat pomocí trubek a zrcadel signál do serveru – v podstatě jde o elektronickou variaci na starou dobrou Pipe Manii. Jednou dvakrát za hru by se jednalo o příjemné rozptýlení, výskyt této hříčky je však příliš vysoký.

Tvůrci se tedy pokusili o některá vylepšení, to se však ve výsledku nijak zásadně nedostavilo. Na řadu tak přichází příběh a s ním spojený gameplay. Zatímco ve třetím díle mě příběh celkem bavil a vše výrazně kazily hlavně akční pasáže, ve čtvrtém díle, i když se pokouší použít stejný mustr fungující u předchozích dílů, se to nějak nedaří. George Stobbart pracuje ve vlastní firmě v New Yorku a jednou za ním přijíždí do kanceláře mladá Anna Maria, která jej chce zlákat k vyluštění tajemného rukopisu. Georgovi se do toho moc nechce, ale než stihne sličné blondýnce sdělit své zamítavé stanovisko, vtrhnou do kanceláře mafiáni. Tím končí intro a začíná hra – a začíná tím nejhorším možným způsobem. Celá první část je totiž vesměs naplněná dříve tolik kritizovaným šplháním a taháním něčeho, případně bloumáním po nudných prostorách opuštěných domů v New Yorku v marné snaze posunout se dál. Později už se situace uklidňuje, dostává se i na klasické adventuření a přichází i puzzly založené na přemýšlení či používání předmětů, ale prostě to celé pohromadě nějak neladí. Ve hře se dostanete na řadu nezajímavých a nudných lokací, těch opravdu vzrušujících a interestantních je jen pomálu. Podobné je to s puzzly, které jsou místy absolutně nelogické či zbytečně překombinované, některé jsou vysloveně otravné a zdržující, jiné (např. řešení rukopisu v podzemí paláce Topkapi) jsou velmi zajímavě udělané, až jsem si vzpomněl na slavné Le Serpent Rouge z Gabriela Knighta 3. Bohužel, těchto opravdu zajímavých míst je ve hře spíš menšina. Po celou dobu jsem se několikrát přistihl, že se nudím a přestože nejsem zrovna zaseknutý, nějak mě to netáhne posunout se dál. Přitom je příběh takovou všemožnou směsicí různých témat, které mají velký potenciál, ale nějak se ho nepodařilo naplnit. Místo toho, aby se hráč soustředil na řešení tajemství rukopisu nebo opravdu zajímavých puzzlů, tak řeší, jak obrat ožralce o prošlý chleba, jak vymámit z recepčního kartu do pokoje, jak získat přístupový kód od komůrky se svázanou služebnou. Prostě spousta malicherných a zbytečných úkolů, místo toho chybí nějaká opravdová výzva, která by opravdu dávala smysl.

Celkově jsem ze čtvrtého dílu hodně rozpačitý. Tvůrci se snažili poučit z chyb u předchozího dílu, příliš se jim to však nepodařilo. Navíc poprvé v sérii chybí i zajímavost a drive celého příběhu, který se strašně táhne a zavede nás na řadu nezajímavých míst, kde je potřeba vyřešit pár podařených a spoustu otravných až nudných puzzlů. Navíc hře nepomáhá ani nová femme fatale, až s příchodem staré známé Nicole Collardové se příběh aspoň trochu rozjede, ale ani to celkový výsledek nezachrání. Celkově mi přijde, že celé hře a příběhu obzvlášť tentokrát chybí to správné vnitřní kouzlo, chybí mu duše tolik typická pro brokenswordovské příběhy.

Čtvrtý díl navazuje na nepodařený třetí díl Broken Swordu a selhává i v tom, v čem jediném dokázala trojka obstát – v příběhu. Snaha autorů se cení, ale Anděl smrti zkaženou reputaci této sérii rozhodně nevylepšil. Spíš naopak.
+24

Saints Row 2

  • PC 75
Sérii Saints Row mám rád, dohrál jsem všechny díly od trojky počínaje a u všech se dobře bavil. O hraní dvojky jsem neuvažoval, říkal jsem si, že už je to starší kousek a herní mechaniky a všemožné saintsrowské šílenosti tu asi nebudou ještě tak dobré a ... nemýlil jsem se, z dnešního pohledu je dvojka, logicky, horší než další díly, ale je to samozřejmě hodnocení do jisté míry nespravedlivé. I přesto je to i tak slušná zábava a jsem nakonec rád, že jsem se ke hraní dokopal.

Za čím si stojím, tak tahle série má nejlepší tvorbu postavy ze všech her, co jsem dosud hrál. Jde tu nastavit takřka každý fyzický atribut postavy a ač to nemá na hratelnost prakticky žádný vliv, tak je to prostě věc, na kterou jste "nuceni" koukat celou hru, tak je dobré si s ní pohrát. Já jsem i z důvodu zvrhlosti série pokaždé vymodeloval svého hrdinu jako největšího hnusáka pod sluncem, nasadil mu sukni a lodičky a vyrazil do světa. Neumím si prostě představit, kdyby vypadal třeba jako distingovaný gentleman a pak začal sypat přisprostlé hlášky a kopat do lidí, to prostě nejde.

Samotný gameplay je řešen celkem zajímavě, protože je nutné budovat reputaci gangu od píky, tak jsou mise rozděleny po cca 15 proti jednomu ze 4 konkurentů, takže úplně nehrozí, že by člověk měl najednou k dispozici třeba 5 možností výběru s úplně jinou náplní. Je to trochu omezující, ale je to pěkně jedno po druhém. A když už to člověka třeba přestane bavit, může se odreagovat u různých aktivit, které jsou sice ztřeštěné a často drsné, ale kdo zná další díly, tak ví, že jsou pořád ještě v mezích normálu.

Velmi se mi líbily některé písničky, zejména na rádiu The Mix, které hrálo plno osmdesátkových pecek v čele s A-ha - Take on Me, nebo Tears for Fears - Everybody Wants to Rule the World, ale i další např. K12 FM, které hrálo elektronickou a trance hudbu, kterou normálně vůbec neposlouchám, ale při nějaké automobilové honičce je to skvělé. Super byly i loadingy hry, kdy se promítaly momentky z poslední dokončené mise za doprovodu některého z hitů, to je svěží nápad a uvítal bych ho u více příběhových her (už jen z důvodu, že člověku jednoduše připomenou, kde minule skončil). Potěšily mě i známé postavy, ač mi přišlo, že neměly tak velký prostor jak dřív (tedy vlastně později v nových dílech).

I já bohužel musím zmínit špatný jízdní model, který člověk až do konce hry není schopen plně vstřebat a tak jsem boural do aut, sloupů a lidí celou hru a to jsem často chtěl jet jen rovně :) Stávalo se mi, že se hra tak jednou za 1-2 hodiny začala šíleně trhat a pomohlo jen vypnutí a nové zapnutí, několikrát mi i celá rovnou spadla, netuším, jak moc za to může hra a jak její stáří, či můj počítač, ale dalo se to přežít a ani jsem moc nenadával ;)

Celkově mě hraní bavilo. Dnes je těžké říct, jestli by mě to bavilo víc v době vydání, kdy jsem sérii ještě neznal, ale věřím, že i tak by mi měla hra co nabídnout. Teď už se můžu těšit na chystaný nový díl, který sérii restartuje a nakopne k novým dobrodružstvím.

Pro: ztřeštěný humor, editor postavy, množství aktivit, některé super písničky

Proti: velmi špatný jízdní model, malé zapojení vedlejších postav

+21

Marvel's Guardians of the Galaxy

  • PC 85
Za mě překvapení roku a klidně bych to umístil do Top 5 her co letos vyšly. Ačkoliv mam z toho pocit, že na hru byl vystavený nižší budget a tudíž i nižší očekávání, tak za mě z toho Eidos Montréal vykřesal velice svižnou akci s parádním a vtipným příběhem. Rozhodně to ale nebude hra pro všechny, vsadilo se na poměrně generickou akci (hra nepřináší nic nového) ačkoliv vše co hra nabízí, funguje skvěle. Osobně doufám, že vznikne pokračování s větším budgetem, kde by mohlo figurovat i více známějších postav, herní prostředí by bylo větší a charaktery by dostaly více prostoru a možností.

A nutno ještě dodat, že příběh se odráží hlavně z komiksů jak z filmové projekce (kdo zná jen film, ten bude lehce zmatený z dějové linky). Mam k tomu několik výtek co se optimalizace, bugů a ovládání týče. Navíc celé to působí poměrně koridorově, hráč se vrací neustále na stejná místa apod., každopádně jako celek se to hraje skvěle, hráč má dostatek možností, neustále něco vybuchuje, enemáci létají vzduchem, střídá se akce s puzzly a hledáním secretů ... prostě klady převažují nad zápory a to je to hlavní.

Klady:
- Jednoznačně příběh
- Grafické zpracování
- Soundtrack!
- Rozhodnutí v dialogů má dopad na děj
- Sice mi vadí konzolové ovládání, ale i tak se to ovládá skvěle
- Velké množství akčních pasáží s dostatkem možností jak nepřátele porazit
- Dostatek puzzlů a secretů

Zápory:
- optimalizace
- velký počet bugů (zaseknutí v texture, propadnutí výtahem, enemy za stěnou, zaseklá hláška na obrazovce atd., ale díky častým autosavům je to lehce otravný než showstopper)
- konzolové ovládání (je znát, že to není dělané primárně pro klávesnici a myš)
- nedostatek perků které nemají ani moc využití
- absence české lokalizace (malá výtka, ale když mluví 3-4 postavy najednou tak nestíhám vnímat vše)
+23

Quake

  • XboxX/S 65
Možná je to trochu ostuda, ale ke Quakovi jsem se seriózně dostal až teď, musím říct, že když frčel v 90-sátkách tak mě tenkrát moc neoslovil, pamatuju si, že jsem projel pár levelů a s pokrčením ramen jsem skončil. Řekl jsem si ale, že je potřeba doplnit si resty a pustil jsem se do něj na konzoli, světe div se.

Výsledný dojem je ale stejný jako tenkrát - opakující se potvory, které navíc nejsou moc kvalitně zpracované ( chápu zub času, ale i tak ) a změť chodeb. Co se týče arzenálu, budiž tady jsem byl celkem spokojený, hřebíkomet nebo jakýsi energetický metač beru, i to, že na shniláky zabírá jen výbušná munice, povedený hudební doprovod, ale v rámci levelů je těch šmejdů někdy až zbytečně moc a finální bossové nejsou nepřekonatelným oříškem.

Takže sumasumárum lepší průměr, za mě pořád o fous lepší fotr Wolfenstein nebo Doom, ale chápu kolegy, kteří mají Quakea za svou srdcovku - 65 %.
+7 +11 −4

Memoranda

  • PC 80
Murakami pro mě byl před hraním této hry jedna velká neznámá. Neznal jsem jeho ani jeho tvorbu. A už vůbec jsem nevěděl, že existuje hra inspirována jeho krátkými povídkami.

Ze hry se tedy vyklubalo jedno velké překvapení. Velmi milé překvapení. To první, co mě dokonale přikovalo k židli, byla nádherná ručně kreslená grafika. Hra hýří barvami, všechno je živé, a já se tak nechal vtáhnout a unášet. Ať už to bylo krásným městečkem, do kterého je zasazena, nebo jeho okolím, jež k němu dokonale sedí.

Hlavní postava, dívka, která si nedokáže vzpomenout na svoje vlastní jméno, krásně pasuje do celého prostředí. Jakmile jsem se s ní rozběhl po městečku, užíval jsem si opravdový hráčský požitek. Místy jsem se přistihl, že ji nechávám stát uprostřed oblasti a rozhlížím se kolem. Jak je to všechno TAK malebné.

Problémem pro mě nebyly ani hádanky, které byly na můj vkus místy příliš stručné. Některé z nich jsem si opravdu užil a mrzí mě, že jich nebylo ve hře o trochu více.

Co se dějové linky týče, tak jsem byl spíše pohlcen těmi vedlejšími, byly opravdu zajímavé. Kdybych mohl těm vedlejším malinko ubrat a předat je té hlavní, byl bych stoprocentně spokojen. Takto jsem na hlavní linii místy nemyslel vůbec a užíval si toho všeho okolo, a že toho je k užívání dost.

Hru jsem měl odehranou cca za 5 hodin. Užíval jsem si ji natolik, že bych ocenil, kdyby byla delší. Bylo by vážně super, kdyby některé "nakousnuté" dějové linky byly odhaleny do konce. Hru by to dle mého názoru ještě více obohatilo.

Memoranda každopádně patří mezi jednu z mých TOP adventur a rozhodně si ji v budoucnu zahraji znovu. Do třetice všeho dobrého.

Pro: Poutavost hry, přenádherná grafika, pozoruhodné herní prostředí, atmosféra městečka

Proti: Nedokončené vedlejší dějové linky, herní doba

+13

Final Fantasy VII

  • PS1 90
Final Fantasy VII odstartoval PlayStation éru Final Fantasy Her. A to pořádně ve velkém.
-7 +1 −8