Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Xpand Rally

  • PC 80
Tohle je prostě příklad hry, která je sice objektivně docela špatná, ale prostě je zábavná a to přebíjí vše. Hrál jsem v překrytí s DiRT 3 , tak budu trochu srovnávat.

Největším plusem jsou asi tratě na otevřených mapách. Přináší to víceméně nekonečnou variabilitu, která je u rally her nesmírně důležitá. Zároveň ale tratě nepůsobí genericky, různé šikany se střídají s dlouhými rovinkami, přes tratě pobíhá zvěř a nezbední fotografové. Má to takový ten arkádový feel ala staré automatovky. Dále hra nevymýšlí žádné nesmysly co se týče disciplín. Jezdí se jen klasická rally na čas a pak víceméně jako bonus časové nahánění checkpointů umístěných různě po mapě, kdy si člověk užije otevřený svět.

Kariéra je pojatá jako série různých šampionátů nebo i single závodů. Vyplatí se cílit na zlaté umístě, protože je za něj nejvíce peněz a ty jsou opravdu potřeba k vylepšování auta. Na začátku jsem musel googlit, kterým úpravám dát přednost, protože jsem pořád nebyl schopný se dobře umístit. Pak jsem zjistil, že pneumatiky jsou klíč a dál už jsem až do konce neměl s obtížností problém a většinou dal vše napoprvé na zlato. Volba obtížnosti ve hře není, jen volba jízdního modelu (arkáda/simulace). Já hrál na simulaci, ale o žádnou simulaci se nejedná ani v nejmenším. Na nezpevněných površích se auto chová tak nějak, jak by člověk čekal, ovšem na asfaltu auto lítá jak splašený a opravdu nechápu, jak si vývojáři mohli myslet, že tohle je ono. RZety sestávající jen z asfaltových úseků jsou dost očistec, ale nakonec to člověk chytí tak nějak do ruky. Každopádně až do konce to byl boj s autem, a to ne v tom dobrém slova smyslu. Občas taky zablbla fyzika, kdy člověk narazil do něčeho neviditelného apod. První asi čtvrtinu hry jsem odehrál s kokpitovou kamerou, jak jsem zvyklý, ale vzhlem k divné fyzice jsem nakonec přešel na kameru za autem a jsem si jistý, že v pozdějích fázích hry je to víceméně nutnost.

Co k vlastnímu překvapení musím pochválit, je grafika. Hru jsem hrál už kdysi a jediné co si pamatuju je rozpatlanost a přeefektovanost. Nevím čím to bylo, ale teď mi to nepřišlo zdaleka tak špatné. Možná to bylo dáno vysokým rozlišením (hráno v 2160p, 60 Hz. Více Hz hra nepodporuje), ale bylo to v pohodě ostré, postproces mi nepřišel tak šílený a vlastně se mi některé výhledy fakt dost líbily. Dobře jsou taky zvolené textury, resp. jejich realistické ztvárnění. A kupříkladu závody v Polsku mi nemohly nepřipomenout Armu 2. Opravdu to vypadalo hodně podobně. Detail mraků vrhajících stíny je taky vcelku fajn. Hra bez problému fungovala s DX11 wrapperem, takže jsem hrál s AutoHDR. K technické stránce je ale jedna podstatná výtka. Defaultně má hra nějakou domršenou fyziku a i když se hra renderuje v 60 FPS (jak hlásí veškeré overlaye), vypadá na 30. Naštěstí existuje mod, který to řeší a hra pak jede a vypadá na 60 FPS.

Jak je zjevné, hra má své nedostatky. Krom jízdního modelu je to takový celkový nedostatek polishe, ale ve výsledku... mě to bavilo. Jel jsem závod za závodem, užíval si proměnlivé denní doby, počasí i tratě a ve výsledku musím opravdu říct, že mě to bavilo víc než ten Dirt 3. 80 %.

Pro: Proměnlivé a zábavné tratě, grafika, prostě závod za závodem a žádnej bullshit

Proti: Jízdní model, defaultně zmršená fyzika (30 FPS), občas bugy, nedostatek polishe

+11

Life is Strange 2 - Episode 5: Wolves

  • PC 60
Slovo výzva v tomhle případě vzalo za své protože mne hra už fakt nebavila a dohrát ji pro mne byla opravdu výzva. Bohužel teď budu patřit mezi ty, co tuhle hru budou hodnotit negativně protože u mne převažovaly spíše zápory než klady.

Nejprve začneme tím pozitivním a to je první epizoda. Ta je opravdu skvělá, ta mne hrozně bavila a opravdu jsem se těšil na další pokračování v příběhu. Seznámíte se s hlavními postavami a už se stane první věc na kterou jsem celkem čuměl a pak už jede příběh na plné obrátky. A celá epizoda má spád a je fakt dobrá, děláte i morální rozhodnutí a vše, na co jste u týhle značky zvyklý.

Jenže pak to prostě začne. Ono už to tady bylo několikrát řečeno, tak nechci vše opakovat. Ale musím na to poukázat. Od druhé epizody ať už grafika nebo mezery v příběhu opravdu hře nepomáhají. Ne, že by kvůli tomu se to nedalo hrát, ale mne hrozně vytáčel Daniel svým chováním a dabing Seana. Proč dabing? No v každé vážné situaci se z něj stane ukňouraná babička a i můj syn by tu postavu nadaboval líp než ten herec. Bylo to opravdu otravný. Kolikrát jsem i ztlumil zvuk abych ho neslyšel. A proč Daniel? No přišlo mi, že ať děláte cokoli, tak si jede svoje a kašle na vás a rozhoduje se tak, že se stane nějaký průser a vy to musíte odskákat. A příběh tím moc negraduje, spíš naopak víte, že jakmile se začne něco takového dít, že vás čeká ne jedno rozhodnutí, které vás ale emočně nijak nezasáhne a nejradši by jste tam viděli možnost vypleskat Daniela.

No a další problém je v epizodách samotných. Ta výplň než se stane vůbec nějaká akce nebo událost co bude posouvat příběh, je otravná. Skládá se jen z chození a mluvení s postavami, ale kdyby to aspoň hra dělala nějak jinak pokaždé, ale bohužel ne. Nejen, že ostatní postavy jsou nudný a až na pár vyjímek nepotkáte žádnou další zajímavou postavu, tak hlavně se vám s nimi nechce fakt mluvit. A tohle tady hrozně chybí. Chápu, že už tak máte příběh o dvou postavách a tvůrci nechtěli nikoho dalšího, ale určitě by někdo kdo by byl s bratry pořád by dodal tomu šmrnc.

Ale abych tady jen nenadával, volba rozhodování má opravdu dopad na hru a když jsem se díval na videa, viděl jsem jiné dopady rozhodnutí než jsem měl já a tohle hra splňuje na jedničku. To se musí nechat.

Ve výsledku já hru nebudu hodnotit bohužel moc kladně. Každý máme jiný vkus a nikomu to neberu. Pokud se i tak chcete do tohohle příběhu pustit, tak příběh by vás mohl zaujmout. Jen se připravte i na negativní věci, které vám mohou hraní stížit. Jinak ale i tak chci dohrát zbytek her s názvem Life Is Strange, koncept jako takový je fajn a příběhovky mám rád a já jsem zvědavý na další příběhy. Snad budou lepší než Wolf brothers.

Pro: volby mají dopad na hru, délka hry, příběh

Proti: dabing Seana, chování Daniela, chybí dobře napsané postavy, délka hry

+5

Neverwinter Nights: Hordes of the Underdark

  • PC 90
Hráno v co-opu:

Kdo četl i mé předchozí komentáře k prvnímu Neverwinter Nights, tak se možná zadiví poměrně velkému skoku v hodnocení. Není to tak, že by toto rozšíření něco udělalo s tím, že ta hra prostě hrozně blbě vypadá, blbě se ovládá, AI vypadává a i když zrovna běží, tak stejně všichni bojují jako po právě prodělané lobotomii. Je to tím, že jsme si s kamarádem v této hře užili náramnou prču.

Všechno to začíná, když vás temní elfové okradou o úplně všechno, zatímco spíte v hostinci v Hlubině, jednom z největších a nejdůležitějších měst nejen Mečového pobřeží, ale snad i celého Faerûnu. A tak zatímco se místní osazenstvo připravovalo na boj, my jsme běhali nahatí po hostinci, mrzutě slibovali pomstu každému, kdo se jen dotkne našeho pracně sesbíraného vybavení z Shadows of Undrentide, a než jsme se nadáli, stáli jsme jen ve spoďárech a dýkou v ruce v jednom z největších a nejvražednějších superdungeonů ve Forgotten Realms, Undermountain šíleného mága Halastera Blackcloaka. Fantasy The Hangover jak vyšitej.

Naštěstí Undermountain není v Hordes of the Underdark taková šílenost jako v modulu Infinite Dungeons, autorům se poměrně podařilo nastínit jeho velkolepost a záměrnou překombinovanost, ale zároveň je to herně dungeon poměrně rozumné velikosti, který se dá projít i docela rychle, když pochopíte, co dělat. Přesto bych označila tuto první třetinu hry za nejslabší. My totiž míříme ještě mnohem hloub...

Underdark, Podtemno, moje nejoblíbenější lokace z Baldur's Gate II. Když se oprostím od toho, že tu vypadá mnohem hůře než v BG2, hlavní zápletka je prakticky okopírovaná z BG2 a stejně tak i dost vedlejších úkolů působí obšlehnutě, tak je to pořád atmosferické místo, kde se přeci jen najde pár originálních questů (avarielové, dracolich, ...) a obtížných soubojů (bebilith, ...), ale taky se můžete hezky vyblbnout příběhově v roli (náhodně zapleteného) revolucionáře. Tady musím jen upozornit na multiplayerový bug, kdy závěr této kapitoly je jen pro hlavní postavu a ostatní zůstávají v obří bitvě, což by příběhově i dávalo smysl, ale hra s tím absolutně nepočítá a dějí se dost podivný věci. Možná i proto bylo toto rozšíření jako jediné v Enhanced Edition verzi hry označeno za single player only.

No ale poslední část hry jde ještě hloub... až do samotného Pekla. A jak jsem říkala, že Podtemno je slabý odvar toho z Baldur's Gate II, tak ztvárnění jednoho z Forgotten Realmských Pekel je rozhodně nejlepší právě tady. Dneska by se to dalo udělat mnohem lépe, ale s ohledem na stáří hry to grády má. Hra zde dokonce získává drobné adventurní prvky, kdy se z některých šlamastik bojem nevysekáte, ale musíte je řešit způsoby, které bych v cRPG žánru nečekala. Čeká vás tu tak například lov na mimika, transformace do menších či větších tvorů a využívání jejich konstituce (tento nápad byl znovupoužit v Dragon Age: Origins), přitahovací kotva nebo prsten, po jehož nasazení vidíte věci "jinak". To vše završuje velkolepé finále s řadou různých řešení a konců (byť zrovna námi vybraný konec byl buglý, freeznul hru a po odmrznutí se automaticky přepnul na jiný konec :D).

Mimochodem Hordes of the Underdark do Neverwinter Nights vrací romance ve stylu Baldur's Gate II. V předchozím rozšíření ani hlavní kampani nebyly, takže další drobné plus pro toto rozšíření. Nedávno se někdo rozplýval u diskuze k Jade Empire, že je tam možná trojka s Dawn Star a Silk Fox, BioWare má toto téma očividně rád: "See, Aribeth? He has room for both of us in his bed! What is it that you so afraid of?"

Pro: Oproti předchozím kampaním velký posun ve scénáři, atmosféře a zajímavosti prostředí. Také nově nabízí romance.

Proti: Hra obecně nezestárla dobře, navíc obsahuje řadu nepříjemných bugů, které nebyly opraveny ani v Enhanced Edition.

+20

Assassin's Creed IV: Black Flag

  • PS5 75
Na to, že má být podle mnohých Black Flag nejlepším dílem série, to zase takové terno nebylo. Z těch pár AC her, které mám za sebou, mi nejpovedenější přijde stále dvojka, i když rozhodně zde hraje roli i nostalgie a fakt, že jsem ji na rozdíl od právě propíraného dílu hrál relativně krátce po vydání. Black Flag nezestárnul úplně elegantně a vedle jasných kladů mi na hře celkem dost prvků i vyloženě vadilo.

Edward Kenway není špatný protagonista. Z podstaty věci jde však o charakter morálně velmi pochybný, s čímž ostatně hra v kontextu příběhu pracuje, a jde rozhodně spíše o antihrdinu než vyloženého klaďase. Pirátská tématika mi není úplně blízká a vzhledem k tomu, že jde prakticky o romantizované zloděje, reálně jsem postavám moc palce nedržel a že se jich konce příběhu dožila jen hrstka mi přišlo fér. Příběh jako takový má své momenty a scénář není špatný, někdy mi však přišlo, že scény hodně zvláštně navazují a některé zvraty či činy postav jsou dost hloupé a nelogické. Příběhu chybí i tah na branku a o Observatoř jde vlastně tak nějak mimochodem… to aby se hra úplně nepustila návaznosti na konflikt Assassinů a Templářů.

Herní plocha je poměrně rozlehlá a sestává se z pár měst a mnoha menších mořem oddělených lokací, mezi kterými nechybí domorodé chrámy, rybářské vesnice či opuštěné oázy. Vzhledem k zasazení do oblasti Karibiku jde o logický tah, málokdy si však zalezete na skutečně pozoruhodné budovy či místa a vlastně není moc po čem šplhat.

Největším tahákem jsou rozhodně námořní bitvy a plavba lodí po moři. To se vážně povedlo a i u takhle staré hry jde o krásně atmosférický zážitek. Brázdit moře s kormidlem Kavky v rukou za popěvků posádky je parádní zážitek a námořní bitvy zpočátku dokáží být zábavné i napínavé díky dobrému ovládání lodě samotné a jejich zbraní. Nebyl by to však Ubisoft, kdyby vás i ty zábavné věci nenutil dělat tak dlouho až zábavné být přestanou, což platí i pro námořní bitvy, zejména pokud se budete snažit splnit i stereotypní vedlejší aktivity. Po odehrání Black Flag mi nápad postavit hru pouze na lodích tak jako v Skull and Bones (AAAA!!!) připadá ještě hloupější, než původně, zvlášť když mají být některé mechaniky v uvedeném ubisoftím průšvihu dokonce ještě zjednodušené. Třeba bez šermovaček na palubě nepřátelské lodi si to nedokáži dost dobře představit i když i tady po nějaké době přichází ke slovu stereotyp, jelikož ani Black Flag nenabízí kdovíjak komplexní soubojový systém. Bambitky jsou ale fajn, to zase jo!

Hlavní mise občas přijdou s nějakým tím zajímavým nápadem, jejich náplň je však většinou poměrně stereotypní. Velmi často se opakuje nutnost někoho sledovat či vyslechnout hovor postav z poza rohu. Občas je to lahůdka i díky frustrujícím momentům, kdy Edward skočí někam, kam jste nechtěli a není to tak úplně vaše vina jako spíš rozmar trochu nešťastně vyřešeného ovládání.

Za zmínku rozhodně stojí i absurdní umělá inteligence nepřátel, kteří jsou regulérně retardovaní. Hlavně zpočátku mi lobotomické chování nepřátel, kterým jste právě prakticky před očima zabili parťáka až rušivé. Lokace jsou nepřátel bez mozku zbytečně přeplněné. Daleko víc by stealth hře slušel nižší počet nepřátel na smysluplných místech, kteří však na konání hráče reagují alespoň trochu uvěřitelně. Postupně jsem si ale asi trochu zvykl a začal automaticky s demencí nepřátel kalkulovat v hraní samotném.

Poslední zmínku bych věnoval dějové lince v „současnosti“, které mě asi jako jednoho z mála hráčů baví a zajímá. V trochu otravných minihrách jsem tak hacknul všechny počítače abych se dostal ke všem střípkům děje, které hra v tomto ohledu nabízí.

I přes to, že jsem v komentáři vypíchnul spíše to špatné ze hry, není Black Flag ani takhle po letech špatná hra a vůbec ne špatný díl AC (mimochodem, ruce pryč od Liberation, což je regulérně totální s*ačka). Hra však až na námořní bitvy nezestárnula úplně dobře a po vzoru dalších ubisoftích her budete opakovat některé činnosti až do zblbnutí. Víc než co jiného jsem si tak při hraní představoval, jak dobré by mohlo být regulérní pokračování s pirátskou tématikou vydané třeba letos... tedy za předpokladu, že by se o něj postarali lidé s vizí a talentem, tedy ctnostmi, kterých se bohužel většině vývojářských sekcí Ubisoftu dnes již bohužel nedostává.

Hráno jako součást Herní výzvy 2024 – "1. Noemova říše:  Dohraj hru, ve které přímo ovládáš loď, ponorku nebo jiné plavidlo plovoucí po vodě nebo pod vodní hladinou." – Hardcore varianta /Hráč ovládá značnou část hry vlastní loď/

Hodnocení na DH v době dohrání: 83 %; 509. hodnotící; fyzická kopie na disku

Pro: Námořní bitvy; atmosféra pasáží na moři; většina aktivit je zábavná (než vás je autoři začnou nutit dělat podesáté); dabing

Proti: Imbecilní nepřátelé; stealth hra, kde se nedá plížit?; nic moc soubojový systém; příběh má rozhodně rezervy a postrádá "tah na branku"; občas frustrující ovládání

+14 +15 −1

Sticky Business

  • PC 80
Jedna z těch odpočinkových her, kterou už jsem měla nějaký ten pátek na wishlistu. Byla jsem totiž na vážkách, zda mi gameplay vedení obchůdku se samolepkami sedne nebo mě bude nudit. Naštěstí to byla ta první varianta.

Sticky Business je opravdu jednoduchá simulační hra v níž je hlavní náplní tvorba samolepek a jejich následný prodej. Protože hra spadá do kategorie cosy games, obchodní strategii tu člověk opravdu hledat nemůže. Hra se soustředí na ten odpočinkový gameplay, kdy můžete zabít čas vymýšlením a tvořením samolepek, dle své fantazie. Různých *součástek* je tu hodně a dá se s tím vyhrát. Taky se mi líbila možnost přidat do samotných objednávek nějakou tu sladkost (nebo další samolepku) navíc. Naopak mě lehce otravovaly hodiny, které omezovaly množství úkonů, které člověk může udělat během jednoho herního dne. Naštěstí se dá herní den prodloužit (nebo úplně vypnout). To jsem ale udělala až po dohrání všech příběhů, protože to časové omezení k tomu asi tak nějak patří.

Co mě ale nutilo se ke hře vracet jsou příběhy zákazníků. Principem mi hra připomněla Hungry Hearts Diner, zákazníci po čase v nějaké zprávě vyjádří touhu po určité samolepce, a když ji vyrobíte a přidáte do své nabídky do obchůdku, příběh se posune dál. Je škoda, že hráč je v příbězích jen pasivním posluchačem. Celkem je příběhů (i s DLC) ve hře 18, ale mohlo by jich být víc, protože některé mi přišly dost kraťoučké. Kvůli samolepkovým kategoriím jsem čekala třeba příběh vázaný na Halloween nebo na nějakého nadšence do vesmíru.

Není to hra pro každého, ale mě opravdu sedla. Začala jsem hrát ve chvíli, kdy jsem potřebovala prostě vypnout a na to je tenhle žánr her ideální. Já jsem u příběhového Sticky Business zabila okolo deseti hodin a ještě něco asi určitě odehraju. A mám v plánu se zaměřit i na ostatní projekty, které Spellgarden Games vyprodukovalo (a bude vytvářet v budoucnu).
+9

DAVE THE DIVER

  • PS5 80
Takovou chuť na sushi, jakou jsem dostával při každém spuštění této hry, jsem už dlouho nezažil. A to sushi skoro ani nemám rád.

DAVE THE DIVER je celkem svěží a poměrně originální adventurka plná humoru, pop-kulturních odkazů a především ryb. Samotný Dave, sympaptický pohodář v neoprenu velikosti XXXL, se během dne snaží nalovit zásoby na večerní otevření restaurace, kde po nocích navíc pomáhá za barem. Hra tak dobře rozbíjí nebezpečí repetitivní hratelnosti mezi průzkum hlubin zátoky a sběr ryb, a posléze vás nechá odpočnout u Overcooked-like pasáže, kde svoje nasbírané suroviny následně za pohodové tropické noci proměníte na sumičku zlaťáků a trošku dopaminu. Základní loop na začátku funguje velmi dobře a hra je až nebezpečně chytlavá. Postupně odemykáte nové možnosti a hlavně také nové herní mechaniky, kterých bylo pro mě až překvapivě hodně. Správa restaurace se najednou rozroste o nábor zaměstnanců, zahradničení, chov ryb, dokonce otevření nové pobočky. Nebudu lhát, nic z toho mě ale nad rámec základní hry nijak zvlášť nebavilo. I když oceňuji do kolika žánrů her a prvků hratelností DAVE THE DIVER zabrousí, nemůžu říct, že by mě jejich kvalita nějak oslovila. Spíš mi to přišlo jako vzorky her, co bývaly na CDčkách v cereáliích. Na druhou stranu je asi fér uznat, že většina povinných odboček do těchto žánrů je velmi krátkých a už se nikdy neopakují, nebo jsou prostě nepovinné, takže to není problém. Hra vám bude předkládat nové mechaniky prakticky celou hru, a to až do úplně poslední minuty posledního bossfightu. Když jsme u toho, hra skutečně předkladá větší množství bossfightů, které jsou teda nahoru dolů. Některé jsou zábava, jiné díky nestandardnímu ovládání spíš opruz. Tak jako tak, jsou vždycky krátké a ten finanční výdělek, co vám přinesou na herní konto, za to nakonec stojí.

Po vizuální stránce hra vypadá krásně. Klasický pixelart se mísí se standardní grafikou nebo rozpixelovanou fullscreen grafikou, která vyniká hlavně při vtipných a krátkých cutscénách. Hudba je taky příjemná, i když se po čase začne trošku oposlouchávat. Uvítal bych možnost přepínání hudby při hraní. Ta jde přepínat jen v přehrávači na lodi a volba se zruší po odložení telefonu... škoda.

Příběh mě moc neoslovil. Většina úkolů je už z podstaty věci prostě a jen fetch quest. Nepomáhalo ani to, že občas najdete nějakou věc, kterou ale nemůžete sebrat, dokud to nedostanete přikázáno v hlavním úkolu a pak se musíte na místo vrátit. Navíc jsem měl celou dobu pocit, jako by hra vznikala v early-accessu a s každým novým patchem nabíral příběh trošku jiný směr. Příběh jsem bral spíše jen jako nezbytnou kulisu.

Kolem a kolem, DAVE THE DIVER byl fajn, nějaké výtky by se našly, ale i tak jsem si hraní pár dní užil a mám podezření, že mi jen díky této hře sushi chutná o trošku víc.

Pro: Grafika, humor, základní hra, originalita

Proti: Příběh, vedlejší herní mechaniky, minihry

+14

Brütal Legend

  • PC 80
Hra, která mě svým soundtrackem dovedla k Metalu.
V tom ohledu si to účel splnilo.

Počin, kde hostují i legendy metalu, obsahuje hodně super vtipů a také skvělé "metal" momenty jak vystřižené z alb Megadeath a dalších.

Příběh, hlavně světa, je skutečně Metalový.
A soundtrack je i v různých momentech a scénách boží (pokud máte rádi metal).
Dokonce mě tolik nevadilo honit po mapě různé bonusy neboť k tomu ohulíte rádio ve vašem super bouráku a brázdíte krajinu (a super je, že neoblíbené písničky můžete z rádia vyřadit!).

Hru také provází trochu poťouchlý, ale typický Blackovský humor.
Některé vtipy člověk hned nechytne dokud není znalec i Metalu (např.: se podívejte koho namluvil plešatý Rob Halford).

Skvěle téma metalu doplňuje i jádro hry - stage battles jako hlavní způsob řešení konfliktu.
Kdy i nepřátelé jsou laděni do různých metalových "škol" nebo to jsou metaloví démoni (a vypadají super!).
Každému protivníkovi je potom třeba se uzpůsobit (kromě počátečních glamour metalistů, co jsou zdrcadloví k vašim).

Zvláštnost bitev je, že nejsou čistě real-time, ale jste jejich součástí a tedy tam můžete skákat a pomáhat.
Dokonce máte možnost se sdružit s někým z vašeho týmu a dělat brutálnější komba (např. hned na počátku si vezmete své head-bangery a uděláte mosh-pit).

Bohužel to bitvení mě nakonec bavilo nejméně.
Trochu mi to připomínalo věci jako starý Battlefield, avšak řízení jednotek a jejich vlastní inteligence byla dost nízká a občas frustrující.
Předpokládám, že hlavní důvod pro to byl konzolový původ, kde to o moc lépe udělat nešlo.
Je pravda, že tvůrci z tohoto režimu asi vykřesali to nejlepší a tedy můžete nad bojištěm létat v "command" módu.
V tom ohledu je super, že i ten je tématicky (ba příběhově) opodstatněný.

Po dohrání mi tedy hra zůstane na disku pro relax metal projížďky :)
Hra tedy stále zůstane hlavně jako kultovní pocta metalu i když bez toho by sama asi nebyla hodna takové pozornosti.

Herni vyzva 2024 -   V záři reflektorů

Pro: METAL, humor, možnost projet mapu na konci a dohnat vše

Proti: konzolovka, některé UI prvky, bitvy

+7

Out of Line

  • PC 65
Popisek hry upozorňuje na to, že Out of Line je silně inspirována tituly jako jsou LIMBO nebo Inside. Je tomu ale skutečně tak? Opravdu je možné v těchto, v podstatě, vrcholech žánru, ještě hledat inspiraci a doufat, že s tím sklidím nějaký úspěch?

Hrál jsem oba tituly a musím říct, že oba naprosto dokonale pracují s atmosférou. Ale Out of Line? No...tak nějak na půl. Řekl bych. Z kraje hry totiž okamžitě pochopíte, co je záměr hry. Jen ale také pochopíte, že toho zase tak moc nenabídne. Proč?

Hned v úvodu hry se zhostíte postavy, která si říká San. Hošík, který se zničehonic objeví na scéně a běží v klasickém plošinovkovém prostředí zleva doprava. Proč? To ví jen bůh. Jako divák a hráč vlvastně nevíte nic. Prostě se jen kocháte prostředím. To je hezké, malebné, zajímavé...ale víte co? Chybí mu atmosféra těch nejlepších plošinovek posledních deseti let. Graficky je hra milá, ale to je asi tak vše. No a když začne jít do tuhého, objeví se, jakože z nebes nějaká robotická ruka a začne Vás ohrožovat. Takže aha? Jsme ve fabrice? Chceme uniknout? Možná! Přiznám se, že nevím, ani nevím, jak bych to vlastně nepoznal.

V průběhu hry, která na Vás nepromluví ani slovo, nicméně potkáváte pár zajímavých tváří. Třeba postavičky Vám podobné, kde některé i pomůžou. Pak třeba i dospělé nebo stařešiny, které tu jsou taktéž od toho, aby pomáhali. Jenže, co si budeme povídat, největší pomocník je Váš oštěp. Největší a vlastně jediná deviza této hry.

Na oštěpu to totiž celé stojí a padá. Oštěp Vám pomáhá překročit logické hádanky. Pomáhá dělat dodatečnou plošinu, ale pomáhá i zastavit mechanismy, které jsou ve většině funkční jen a pouze proto, že se někde otáčí ozubená kolečka. Ano, někde. Smysl to moc nedává. Nicméně když do nich vhodíte oštěp, mechanismus zastavíte tak, jak potřebujete.

To je ale celá podstata této plošinovky. Ano, je zajímavá, je miloučká, ale také je hodně nedodělaná a nelogická. Naštěstí ale není kdoví jak dlouhá, takže ji můžete po pár hodinách s chutí zabalit a zhodnotit, že v tomto žánru díru do světa neudělá. Neurazí Vás, ale zároveň Vás utvrdí v tom, že udělat parádní plošinovku je, přeci jen, dnes už tak trošku umění.
+12

Assassin's Creed Origins - The Curse of the Pharaohs

  • PC 75
Druhé a poslední DLC k Origins přináší do hry především to, čeho se původní hra dotýkala spíše okrajově a v ne tak rozvedené podobě - a to mystično, magii, nadpřirozeno, pohyb v životě po životě. I když celá série AC vždy měla k těmto prvkům blízko a nikdy nebyla zcela realistickým vysvětlením historických událostí, zde zašli pánové a dámy z Ubisoftu zatím nejdál a nutno uznat, že to nebyl špatný tah a DLC je tak v tomto ohledu mnohem více osvěžující než to krátké předchozí.

Opět se zde pohybujeme v nové lokaci kolem krásně zpracovaného města Théby, k tomu ještě dostáváme možnost vstoupit do hned několika verzí posmrtného života, kde se tvůrci mohli v audiovizuálu ještě více vyřádit a musím tady smeknout klobouk, protože jsem se opět kochal dosyta.

Samotné dění DLC už ale tak slavné není, v mnoha chvílích mi připadalo, že mnoho věcí nedává smysl - něco se vyloženě tvářilo tak, že bylo na poslední chvíli přeházeno co se chronologické linie týče a samotný závěr, kdy se ani nedočkáme nějaké zadostiučiněníhodné cutscény, mě taky zklamal. Bayek si rozhodně zasloužil lepší rozloučení.

Celkově ale za 8 eur pro všechny, koho bavila původní hra, rozhodně dobrá investice. Prošel jsem opět všechny questy a posbíral téměř všechno, to vše mi trvalo zhruba nějakých 15-20 hodin herní doby, takže se jedná i poměrově cenou o mnohem více obsahu než v prvním DLC.
+13

Hero of the Kingdom III

  • Android 70
Třetí království zachráněno! Sláva hrdinovi!

Hned v úvodu mě potěšil rozhovor se strýcem, který mi vyprávěl příběh o hrdinovi, který zachránil království před lapky. Další příběh byl o hrdinovi, který zachránil jiné království před piráty. A já? Já ty jeho příběhy strašně žral a chtěl být taky hrdina :) A opravdu jsem se stal hrdinou.

Třetí díl je mnohem delší než první dva díly. Není to tím, že by byl delší příběh. Bohužel je to tím, jak se změnily herní mechaniky. K lepšímu nebo horšímu? To je těžké říct.
Na jednu stranu jsou novinky poměrně zajímavé a získávání zkušeností je svěží novinka. Hrdina se totiž musí postupně naučit různá řemesla – lov, rybolov, hornictví, kovářství, bylinkářství. Ale také souboj. Postupně získáváme zkušenosti, které nám dovolí získat vzácnější suroviny či porazit silnějšího nepřítele.

Hra se dělí na čtyři údolí, přičemž první dvě zaberou méně času na hraní než zbývající dvě. Od druhé poloviny hry se hrací doba natahuje neustálým sběrem všech možných surovin za ziskem skillů. Do toho je potřeba dodávat velké množství surovin ostatním lidem, a to také zabere spoustu času. Jednou za čas je opravdu potřeba projít jednotlivé lokace a vybrat a zabít vše co najdu. A to je také jedna ze zvláštních novinek.

Veškeré květiny, byliny, zloduši, monstra, houby a spousta dalších věcí a postav se neustále obnovuje. To znamená, že všeho je dostatek, vše se dá jednoduše nasbírat a rozprodat. Oproti předchozím dílům tady není nouze o peníze a zlaťáků je vždy dostatek. Někdy až zbytečně moc. Touto novinkou, kdy se vše obnovuje, se zabijí ekonomická politika předchozích her a hra je v tomhle mnohem jednodušší.
No a další extrémně divná věc je "online" nakupování v mapě. Už není potřeba chodit za obchodníky! Je moderní doba a vše lze objednat na mapě a hned se zboží doručí. Tím se ztrácí kouzlo z předchozích dílů pamatovat si kdo kde obchoduje.

Příběh je vlastně podobný předchozím dílům. Nyní porazíme hlavního bosse tím, že mu zabijeme tři hlavní démony a on tímto zanikne. Předchozí díly to měly zajímavější. V základu se hra neliší od předchůdců čili je nutné získávat i popularitu za pomoc občanům, obchodování a sbíraní surovin. Akorát je to často zjednodušené.

A na závěr ta nejdivnější věc v celé hře. Spaní!
Už tady nejsou tábory a hostince na přespání. Nyní si můžeme rozložit vlastní tábor na přespání. Klidně i vedle démonů a dalších monster, což ztrácí logiku. V táboře máme možnost vařit, kovat zbraně a chystat lektvary. 

Nyní je čas na čtvrtý díl, který by se měl více podobat předchůdcům :) Tak hurá na to!

Pro: Pěkná grafika, hudba, množství aktivit a skillů. Velikost mapy, množství nepřátel.

Proti: Nutnost expit, obnovování surovin a nepřátel. Zjednodušené oproti předchozím dílům.

+13

Animal Well

  • PS5 100
Animal Well je pro mě největším překvapením od Baba Is You. Sólo vývojář nám tu prezentuje letošního nejžhavějšího adepta na indie debut roku, nejlepší artstyle, inovaci v hratelnosti a... sakra, hru roku taky.

Hned na první pohled vás uchvátí umělecký styl a celková atmosféra. Pixel art s neonovými a CRT efekty vypadá jednoduše úchvatně. Podrženo minimalistickou hudební kulisou, ale preciziním zvukovým designem je imerze do světa Animal Well téměř dokonalá. Příběh je vyprávěn beze slov. hrou vás neprovází žádná šipka směřující k úkolu. Autor vás nechá zdánlivě neomezeně prozkoumávat tajuplný a nádherný svět, který místy působí možná až nepatřičně zajímavě a krásně. Vysvětlím - několikrát jsem se zastavil v místnosti, která vypadá na první pohled podezřele. Čekáte bossfight, nebo puzzle, nebo nějakou skrytou funkcionalitu, ale ono tam nic není. Některé místnosti na první pohled vystupují nad ty ostatní, ale není to kvůli žádné herní mechanice, je to prostě jenom proto, že můžou. A to je jedna z věcí, která dělá Animal Well vyjímečnou hrou.

Žánrově je hra pojata jako metroidvania, což vám ale dojde až skoro v polovině hry, protože do té doby budete organicky procházet podzemním bludištěm, dokud nenajdete několik zdánlivě náhodných předmětů, které se metodou pokus omyl naučíte používat k překonání překážek. Naštěstí tady hra na kvalitě neubírá a prezentuje hned několik nástrojů s velmi originálními mechanikami, jako například bublifuk, frisbee, yo-yo a mnou oblíbenou pružinu, která mě vyloženě vrátila do dětství a vykouzlila mi úsměv na tváři při každém použití. Všechny mechaniky jsou vtipné, originální a hlavně mají více způsobů použití, které čekají jen na vás, až je objevíte, protože vám to hra sama neprozradí. K puzzlům potřebujete mozek, což je pro mě taky vítaná změna. Dobře kombinují již zažité standardy logických her s novými mechanikami, s potřebou recizního platformingu a taky "out of the box" myšlením. Nemám co dodat, kombinace funguje naprosto skvěle.

Animal Well je perfektní záležitost. Běžte si ji zahrát. Hned.

Pro: Umělecký styl, zvuky, level design, ovládání, mechaniky, puzzly

Proti: Nepřehledná mapa, jinak nic

+12

Cthulhu Saves Christmas

  • PC 75
Čtyřhodinová blbůstka jako dělaná do letošní herní výzvy, jelikož pasuje nejméně do třech kategorií.
Její předchůdce Cthulhu Saves the World patří k jedněm z prvních her na Steamu, které jsem si tam koupila a dohrála a také to bylo mé první setkání se západním JRPG vůbec. Proto k ní chovám vřelý vztah a ráda si zahraju jakékoliv její pokračování.
Premisa, že Cthulhu zachraňuje vánoce, zní ztřeštěně a přesně taková je i celá hra, včetně podivné skvadry společníků a herních prostředí.
Tahové boje v dungeonech, na jejichž konci je vždy překvapivě boss, střídají návštěvy města, kde Cthulhu chodí do kina na vánoční filmy nebo brigádničit na poštu. Hra skončí rychleji, než začne nudit.
Jediná otravná věc je management party, protože frekvence nacházení lepšího vybavení a učení se novým skillům, je dosti vysoká.

Až bude Cthulhu zachraňovat velikonoce nebo valentýna, tak prosím míň bedýnek s vybavením.

Pro: Cthulhu, eldritch humor, délka

Proti: party management, až moc velká přímočarost

+12

Home Safety Hotline

  • PC 90
Indie herní scéna se nám dál krásně rozvíjí. Tentokrát jsme byli poctěni hrou, která se inspiruje především u analogového horroru. Tento, stále poměrně nový, žánr je postaven na videích které připomínají kvalitou nahrané VHS a které především mají vzbudit pocit neklidu, hrůzu z toho co je vidět koutkem oka, a apelováním na uncanny valley. Hra samotná obsahuje několik videí v tomto stylu, ale celkové prostředí lze označit za poměrně kvalitní převedení analog horroru do herního prostředí.

Hra je ve své podstatě prostá. Lidé vám zavolají, popíšou problém a vy musíme uhádnout o co se jedná. Ačkoliv se obtížnost postupně stupňuje, a někdy vám schválně systém vypadne a je nutné jet podle paměti, hra vás ve své podstatě nepodvádí ani nevede za nos. Pouze jednou jsem v hovoru nenašel žádnou indicii o co jde, ale to může být angličtinou. 

Po dokončení hry vám je zpřístupněn Art Book, kde autor odhaluje také jeho lásku k bestiářům, která byla inspirací pro systém identifikování havěti. Ten se vám zpřístupňuje postupně ačkoliv jsou informace poměrně krátké, zároveň jsou úderné takže je zde dost prostoru pro vlastní fantazii ale i jste zvědaví co se ještě objeví. Hlavním zastřešujícím tématem jsou fae bytosti, tedy víly,  na které se mnoho záznamů přímo či nepřímo zaměřuje. Po dokončení hry dávají nějaké tropy tak mnohem větší smysl.

Celé to podtrhuje bizarní ale skvělý konec. Tedy, dobrý konec. Konce jsou vlastně dva, a tady musím říct, že by hře asi slušelo konců víc. Dobrý, špatný a neutrální. Ale to je maličkost. Všehovšudy skvělý indie horror a příklad jak může vypadat analog horror v herní scéně.
+8

Uncharted Tides: Port Royal

  • PC 65
Jedna z těch lepších HO adventur. Jak příběhem (mělo to hlavu a patu), vizuálem (animace obličejů se dala přežít) i herní náplní (dobrý mix všeho bez záludností).

Po delší době HO hra bez bizáru. Mile mě překvapila dějová linka, kdy se dvě hlavní postavy na začátku rozdělí a hra se tedy postupně příběhově posouvá mezi Mary Jane i Jacka. Krátká přechodová animace mi přišla opravdu super, jednoduché ale efektivní. Logické hádanky měly dobrou variaci a daly se s klidem vyřešit.

Nejedná se sice o průkopnický zázrak, ale na ty 3-4 hodiny zabaví. Pro příznivce oddychových hledaček ji s klidem doporučím. Žádné záseky, příběh s nějakým smyslem pro logiku a slušná grafika.
+8

Československo 38–89: Atentát

  • PC 70
Druhá světová válka nepatří mezi období historie, o které bych se významněji zajímal. Když ale sem tam narazím na dobrý film s někdy až krutými příběhy lidí té doby, obvykle je pro mě těžké se odlepit od obrazovky. A něco takového jsem očekával od této hry.

A má očekávání se celkem naplnila. Smyslem tohoto fiktivního příběhu je se dozvědět, jakou roli měl hráčův dědeček v odboji během nacistické okupace Československa. Postupně obcházíme několik pamětníků té doby a kladením vhodných otázek se dozvídáme o dědovi více informací. Vše stojí a padá právě na těchto vyprávěních, jejichž zpracování se celkem povedlo. Většina tak skutečně navozují smutek, lítost, zlost či podobné emoce, zvláště když si člověk uvědomí, čím vším si lidé v té době museli procházet. Jen škoda, že je hra na můj vkus až příliš krátká. 

Herní dobu naštěstí o malinko natáhnou minihry, které jsou s příběhem velmi úzce spjaty. Dojde tak na schovávání zakázaných předmětu před prohlídkou od Gestapa, rozhodování se o tom, jakým způsobem utéct, čekání na vhodný okamžik pro předání zakázaných letáků, dešifrování deníku, apod. Jak už to bývá, některé byly zábavné, jiné zase tak moc ne. Například tvorba článku na základě projevu prezidenta Háchy či volba vhodných citátů z literatury. Úspěch v minihře není vyžadován, ale generuje žetony pro možnost opakovat rozhovory, což je mechanika, která mě moc nezaujala. Raději bych neomezené opakování a povinný úspěch v minihře.

Grafické zpracování je kombinaci autentických filmových záběrů a nahrávek, scén s herci a kreslených scén. Všechny tyto styly do sebe zapadají a tvoří dobrý celek.

Hraní mě bavilo, příběh je sice fiktivní, ale vychází ze skutečných událostí. Další informace je možné si přečíst v přiložené encyklopedii, takže jsem se dozvěděl spoustu nových informací z té doby. Jen škoda, že to uteklo tak rychle. Dokázal bych si představit i dvojnásobnou délku.
+16

Fuga: Melodies of Steel 2

  • XboxX/S 85
Fuga 2 je mix jednoduché tahové strategie a správy základny (tanku). Chtěl jsem napsat, že je to v podstatě Xcom ořezaný do základů, ale nejblíž to má k sérii Fire Emblem. I když ta je výrazně komplexnější. V soubojové tahové části ovládáme tank Tarascus, který má tři střílny. U každé z nich jsou dva vybraní členové naší až 12-ti členné party. Ti obsluhují buď kulomet, dělo a minomet. Klasicky nějaká zbraň je vhodná na těžké obrněné soupeře, nějaká na letecké atd. Každé dítě z party získává levelováním různé skilly, někdo může nepřátelům ničit štít, někdo má hromadné útoky, které zasahují všechny soupeře, jiný dává soupeřům negativní vlastnosti jako weakness, burning, někdo léčí, prostě nic objevného, ale je jich dost velké množství a souboje tak jsou docela různorodé.

Hra je rozdělena do 12 kapitol, kdy jedna kapitola je jízda z místa A do místa B, kdy po cestě narážíme buď na nepřátele, bedny s léčením, bedny s upgradovacími materiály, místa, kde můžeme vyrazit na expedici a také dvakrát až třikrát za kapitolu je intermission. To je druhá klíčová část hry, kdy se dostaneme do tanku a můžeme utratit 20 akčních bodů za doléčení zraněných členů, upgrade jednotlivých částí tanku, pěstování a chování surovin na vaření, přípravu jídla, které dává bonus do bitev a také komunikaci mezi jednotlivými dětmi a "levelování" jejich vztahů. To se posléze projevuje v boji, když spolu sedí u děla dvě postavy s vysokým poutem, tak můžou udělovat vyšší poškození. U zmíněných Midnight Suns jsem u rozhovorů superhrdinů mezi sebou trpěl, tam to bylo nesnesitelné, ale tady je to odbité velmi rychle a nevadilo mě to.

K příběhu moc psát nebudu, je skvěle popsán v profilu hry. Hra vypadá naprosto stejně jako první díl a nějaké změny se hledají složitě. V profilu jsou zmíněny vzducholodě, ty je kromě příběhových přesunů mezi ostrůvky možné využít i během kapitol, např. k objednání shozu upgradů nebo lékárniček nebo k útoku na soupeře před námi. Další novinka je že jednotlivé skilly jdou také levelovat, to myslím v prvním díle také nebylo. Nepříjemnou novinkou bylo, že superzbraň Soul Cannon (zničí jakéhokoliv soupeře, ale jako náboj používá členy posádky a od toho kolik členů obětujete tak dosáhnete dobrého nebo špatného konce) se v tomto díle spouští sama, jakmile klesnou HP tanku na polovinu. Prostě dostanete ránu, klesne zdraví tanku a AI náhodně vylosuje postavu a oznámí, že za tahů střílí, což mě ze začátku dost zatápělo a musel jsem opakovat, protože jsem o děcka samozřejmě nechtěl přicházet. Je tam pak možnost to částečně obejít, ale na tu jsem přišel až dost pozdě a předtím mě to několikrát potrápilo.

Graficky mi hra hodně připomíná sérii Valkyria Chronicles, prostě taková lacinější japonská klasika, ale úplně v pohodě dostačuje.

I tento druhý díl mě hodně bavil, používám tyhle hry jako odpočinek mezi těžšími hrami, když se mi nedaří. Tady se nijak nezaseknete a můžu hru doporučit všem japonsky pozitivním mezi námi.
+10

Little Kitty, Big City

  • PC 90
Nenáročné hry sa posledné roky pre mňa skoro stávajú až zárukou toho, že sa dočkám kvalitného zážitku. Mali sme tu najprv   Lil´Guardsman , následne som sa naučil pestovať rastliny v   Botany Manor , a teraz pre zmenu som sa rozhodol objaviť veľké mesto z pohľadu malej čiernej mačky v Little Kitty, Big City. Čo majú tieto tri hry spoločné? Nepotrebujú ani veľkú dávku akcie, náročnú hrateľnosť, a v prípade Botany Manor ani vysoko komplexný príbeh. Úplne stačí staviť na jednoduchosť, humor a atmosféru. A keď sa to správne skombinuje a prinesie dostatok zaujímavých nápadov, výsledok sa dostaví ako aj v tomto prípade.

Little Kitty, Big City začína úplne nevinne. Ste v roli malej čiernej mačky, ktorá si pokojne užíva svoju poobednú siestu na okennej rímse niekde na piatom poschodí. Stačí však sa len trochu nesprávne ponaťahovať a váš “šlofík” sa zmení na neočakávaný pád. Našťastie, sa však nezrútite strmhlav dole do náruče smrti, no skrz niekoľko zaujímavých okolností sa vám nakoniec podarí pristáť v otvorenom odpadkovom koši a ostanete nažive. Ostáva však už len dôležitá otázka, ako sa dostanete naspäť domov? Je čas trochu sa poobzerať po okolí, spoznať mesto, vyhnúť sa všetkým kalužiam a uhorkám a nabrať silu na náročný výstup nahor.

V prvom rade musím pochváliť tvorcov za veľmi kvalitnú prácu v oblastí úloh, ktoré tu na vás čakajú. Hoci ste len malá čierna mačka so zelenými očami, dočkáte sa celkom kreatívne vymyslených úloh, ktoré vo zvieracom svete (väčšinou) pôsobia celkom uveriteľne. Jeden kocúr bude po vás chcieť, aby ste majiteľke obchodu rozmlátili všetky džemové poháre, čo má umiestnené po skrinkách. Prečo? Chce tým predsa dokázať mačaciu nadradenosť a navyše ich prítomnosť ruší jeho spánok. Prečo asi? Je tu však aj mnoho ďalších zaujímavých úloh. Bude napríklad potrebné, aby ste jednému psovi našli jeho tri dúhové tenisové loptičky, doviedli štyri káčatká späť k otcovi a dokonca bude potrebné nájsť pre včelu nový mobilný telefón. A z akého dôvodu ho potrebuje? Očividne robí sekretárku jednej mačacej celebrite a starý telefón jej padol do vlhkého cementu. Znie to príliš absurdne? Súhlasím, no rovnako je ten nápad bizarne zábavný.

To pritom, samozrejme, nie sú jediné aktivity, na ktoré behom hrania narazíte. Väčšina z nich sa viaže na veľké množstvo rozličných achievmentov, ktoré môžete získať. Čaká tak na vás lov na vtáčikov, zbieranie lesklých predmetov všade naokolo, hľadanie ideálnych miest, kde si môžete na chvíľku oddýchnuť, dopraviť niekoľko farebných futbalových lôpt do rovnako sfarbených bránok, recyklovanie rozhádzaných plechoviek po meste, a nesmieme zabudnúť ani na ľudských obyvateľov, ktorých môžete vašou prítomnosťou príjemne potešiť, alebo rovnako ich môžete aj potknúť. Občas by v ich prípade stačilo, keby nepozerali v jednom kuse do svojho telefónu.

Samotné mestečko má inak len niekoľko uličiek, a hoci sa rozťahuje ďalej, v pokroku vám budú brániť všade prítomné mláky vody. Náš hrdina očividne nemá rád, ak sa ocitne v mokrom prostredí. Voda však v mnohých momentoch slúži ako solídna prekážka, pokiaľ chcete utiecť pred rozhnevanými ľuďmi. Prečo sa môžu hnevať? Asi ich nepoteší, ak im uchmatnete telefón, keď spadnú na zem, alebo sa rozhodnete zmlsnúť sina rybičkách, ktoré sa nachádzajú niekde blízko nich. Tu musím každopádne napísať, že animácie, ako vás vynášajú na rukách von ma vždy poriadne pobavili.

Čo sa inak týka tohto aspektu, myslím si, že tvorcovia odviedli celkom dobrú prácu. Mestečko vyzerá pekne, farebná paleta bola dobre zvolená a zvieratá sú sympaticky nadizajnované. Či už väčšie, alebo aj menšie. Škoda len, že tvorcovia ľuďom nedali žiadnu tvár. Nebolo by zaujímavejšie, keby sme mohli vidieť ich emócie, keď sa hnevajú, alebo sú vami očarení? Rozumiem, že má ísť o umelecký štýl, ktorí tvorcovia chceli do hry zakomponovať, no v tomto prípade mi to neprišlo ako najideálnejšie riešenie.

Na hre sa mi inak najviac páči celková atmosféra. Nie sú to len úlohy ako také, no celkový pocit, ktorý z nich máte. Niektoré sú veľmi vtipné a relatívne milé (nechať sa odfotiť alebo pohladkať, priniesť psom kosti…), no dočkáte sa aj nejakých tých nekalých aktivít, kedy sa ukáže, že viete narobiť aj nejakú tú neplechu (vyliatie farby na auto zaparkované na zákaze zastavenia, ukradnutie ryby rybárovi, spomínané kradnutie mobilu…). Hra vďaka tomu nepôsobí len ako nevinné malé dielko, no dostáva aj trochu šibalský charakter.

V hre som každopádne objavil len zopár výraznejších nedostatkov. Tvorcovia by mali rozhodne vyladiť veľké množstvo všadeprítomných grafických glitchov. Nevyzerá to veľmi pekne, keď sa postavy neustále zasekávajú do steny, alebo sa v niektorých miestach na chvíľku zadrhnú. Hru to síce ako takú neovplyvňuje, no je vidieť, že na niektoré veci skrátka neostal čas, aby boli dotiahnuté do perfektnosti. A, bohužiaľ, to nie je len občasná záležitosť, ale niečo, čo som vnímal počas celej hry.

Menšiu kritiku venujem aj meraču vašej výdrže. Hoci musím uznať, že mať možnosť liezť po brečtane je super schopnosť, a rovnako ma teší, že konzumáciou rýb si ju môžete neustále navyšovať, tak občas som úplne nerozumel akým spôsobom premeriava jej zostatok. Často sa mi v hre stalo, že niekedy som bol s danou výdržou schopný vyliezť až na vrchol a objaviť tak novú lokalitu, no keď som sa o to pokúsil znovu s tým istým množstvom výdrže, už to nešlo. Je možné, že v rámci brečtanu sú nejaké skratky, ktoré vám umožnia ísť občas trochu rýchlejšie s menším využitím energie, no nie som si istý, na ktorej strane vlastne bola v tomto prípade chyba. Nemôžem však v tomto smere hre príliš veľa vyčítať, pretože je možné aj to, že som mal v tých momentoch, kedy mi to vyšlo jednoducho šťastie.

Little Kitty, Big City je teda skvelou hernou oddychovkou, ktorá vás dokáže na také 2 – 3 hodinky solídne zabaviť. Je taktiež super, že po úspešnom návrate domov hra nekončí a pokojne sa môžete vrátiť do ulíc a objaviť ešte niekoľko skrytých zákutí, ktoré vám ostali počas vašej prvej prechádzky mestom skryté. Možno stretnete aj viac zvieracích priateľov, alebo získate viac klobúčikov na vašu mačaciu hlavičku. Koniec-koncov, achievmentov je v hre stále ešte dosť a možno budete mať predsa len chuť ich získať všetky.
+13

Dragon Slayer

  • MSX 60
U velkých a rozvětvených sérií je vždy zajímavé podívat se na jejich začátek. A jednu takovou sérii odstartoval právě Dragon Slayer. Jde o principiálně velmi jednoduché akční RPG. Postup skrz jednotlivé fáze je po troše rozkoukávání jasný a vždy stejný. Na začátek je nutné nalézt meč, do té doby je třeba se protivníkům vyhýbat. Poté sbíráním různých předmětů, často zamčených v truhlách, pomalu zvyšujete svou sílu, životy a magii. Vylepšení je vždy potřeba provést v počátečním domečku, který lze naštěstí pomocí prstenu posouvat. Porážením nepřátel se vám zvyšují zkušenosti, které odemykají magické dovednosti, od ničení zdí po létání. Po dostatečném vylepšení postavy stačí už jen zabít draka.

Většina hry je vlastně grind v bludišti dokud nebudete připraveni na bosse. Skolením draka ale ještě nekončíte. Čtyři koruny které bylo nutné získat se ztratí v bludišti a před návratem domů se musí shromáždit. To je konec první fáze, v druhé začínáte znovu jen v jiném labyrintu. Takhle napsané to nevypadá právě zábavně, ale po troše rozkoukávání je samotná hratelnost fajn. Obzvláště během prvních kroků je uspokojivý pocit zlepšování postavy. Kdy dříve bylo nutné zasadit čtyři zásahy najednou stačí jeden. Časem tak procházíte chodbami jak nůž máslem. Je dobré si vždy přisunout domeček do místností s mnoha truhlami, pak jde sběr rychleji od ruky - předměty jako klíč nebo prsten lze totiž nosit jen po jednom. Dohrál jsem verzi na MSX, zkoušel FM-7, a mají odlišné mapy. Ale tentokrát je jedna verze akorát, upřímně by stačily tak čtyři fáze, ke konci už bylo hraní moc monotónní. V každém případě šlo o zajímavou exkurzi do minulosti a stojí alespoň za vyzkoušení.
+12

God of War Ragnarök

  • PS5 100
Právě dohráno a zážitek ve mě ještě dlouhou dobu zůstane. Spousta neskutečných momentů a celá hra s epickým finále stojí za to. Vůbec mi nevadilo se jen tak někam vrátit a procházet znovu lokace kvůli hledání věcí, které by mi mohli pomoci.

Odehráno 72 hodin pohodovim tempem.
-2 +4 −6

An English Haunting

  • PC 95
Vžijete se tu do kůže profesora Patricka Moorea, který kromě učení na univerzitě má poměrně zajímavý vedlejší koníček. Tím je studie paranormálních jevů, kterou vykonává se svým kolegou profesorem Wardem v jejich Oddělení metafyzických vyšetřování pod záštitou univerzity. Bohužel kolega Ward se jednoho dne ztratí a to i s velkým balíkem peněz vybraným z bankovního účtu univerzity. Patrick je poté postaven před nelehký úkol, kterým je nejen najít kolegu Warda, ale také do 72 hodin předvést školní radě důkaz o existenci paranormálních jevů. Pokud se mu to nepodaří, oddělení bude zavřeno. 

 Jelikož se jedná o klasickou point and click adventuru, tak je tu děj samozřejmě to nejhlavnější a musím říct, že se opravdu povedl. Jak tomu bylo už v minulé hře, i zde se ladně kombinuje fikce s reálnou historií. Pokud tedy patříte mezi příznivce období kolem roku 1907 nebo máte načtené autory té doby, tak se opravdu máte na co těšit. Hra je totiž prošpikovaná narážkami či odkazy na různé události, autory či díla a jde jasně vidět nadšení tvůrce pro dané téma.

Pokud ale nepatříte mezi hráče, kteří mají rozhled v tomto období, tak se nemusíte bát. Hra toho totiž nabízí dost i pro vás. Tím je zejména skvěle vystavěný mysteriózní příběh, který vás zavede jak do chudobných čtvrtí, tak po místní smétánku nebo i do Skotska. Docela mě překvapilo, že hra nabízí velké množství obrazovek, hlavně když vezmeme v potaz, že se jedná o malou indie hru od jednoho člověka. O to víc mě ještě udivují i příjemné detaily, které hra obsahuje. Například můžete zajít třeba do kina na dobový film, přečíst si povídky v knihkupectví či se zúčastnit znalostního kvízu. 

 Také se mi velice líbilo zařazení dobových skladeb do různých lokací. Samotné lokace navíc vypadají dost živě a určitě se jedná o znatelné vylepšení oproti Nightmare Frames, které sice nevypadalo špatně, ale jde zde vidět určitý pokrok. Ten mi přišel i co se týče samotného scénáře. Ne že by byl nějak lepší, ale jsou tu vidět menší změny. Zatímco u Nightmare Frames jsem si stěžoval na lehounce nudnější začátek, An English Haunting skvěle plyne od samotného začátku. Co mě dále překvapilo, byl fakt, že se tu přitlačilo na humoru, který je tu ve větší míře a pracuje se s ním lépe. Navíc i díky němu jsem si často připadal, jako kdybych viděl záblesky starších goticko-hororových komediích, jakými jsou třeba Comedy of Terrors či The Raven (od Rogera Cormana). Ale nebojte se, dojde tu i na dost hororových momentů, vyvolávání duchů či naháněčku s kultem druidů. Mix žánrů se tu prostě povedl na výbornou. 

 To samé platí i pro postavy, které mě neskutečně bavily (myslím tím všechny hlavní postavy) zejména skvělými dialogy mezi nimi, kterých je tu opravdu hodně. Z toho důvodu ale může některým hráčům vadit absence dabingu. Je to škoda, ale je to pochopitelné. Přece jenom se jedná o indie hru a tvoření her není autorova hlavní pracovní náplň. Absenci dabingu vám ale vynahradí výborný soundtrack, který poslouchám doteď. Pojďme se ale ještě podívat na srdce všech adventur a tím jsou puzzly. 

 Autor před vydáním sliboval, že hra bude oproti předchozí titulu obsahovat více puzzlů spojených s prací s inventářem. Neříkám nic, bál jsem se, že se obtížnost vyšplhá do absurdních výšin, jako tomu bylo v adventurách z dob minulých. Naštěstí tomu tak není. Puzzly tu jsou logické a dávají smysl v kontextu příběhu a co vaše postava zažívá. Neřekl bych, že jsou nějak jednoduché, pár záseků jsem kvůli své vlastní blbosti zažil, ale jedná se o příjemnou náročnost, která nenarušuje plynutí příběhu. Co si budeme povídat, to občas u příběhových adventur bývá problém. Nabyde vám přílišné množství lokací spolu s předměty a vy pak musíte backtrackingovat značnou dobu všechny lokace, abyste přišli na řešení daného problému, a rázem z vás nadšení z příběhu vyprchává. Tady to opravdu nehrozí a vy vždy víte jasně, co máte dělat. 

 Ovládání je klasické, nečekejte ovšem žádné zvýrazňování aktivních předmětů či nápovědu. Ve hře se jede pěkně postaru, což je fajn, jelikož mě samotného vždy ingame nápověda svádí k tomu si každý větší problém vyřešit pomocí ní. Takže tady nic extra nečekejte. 

 An English Hauting je super a já mu nemám prakticky co vytknout. Jedná se o skvěle napsanou a s láskou udělanou mysteriózní adventuru, která vás se vší parádou přenese do atmosféry Londýna roku 1907. Já si tu jízdu užíval po celou dobu. Jsem zvědavý, co nám Postmodern Adventures přinese v budoucnu. Snad bude kvalitou pořád vzkvétat, jak tomu naznačuje i nejnovější počin.

Pro: Výborný příběh, atmosféra, detaily, mix reality s fikcí, postavy, humor, soundtrack

Proti: pro někoho absence dabingu

+21