Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Voodoo Detective

  • PC 75
Karibská oblast, 30. léta minulého století, v hlavní roli černoch se šamanským bílým průhem přes oči a jménem Voodoo Detective. Že je to vtip? Ale kdeže, opravdu se jmenujete Mr. Voodoo Detective. To není vtip. Naopak. Musím říct, že se jedná o veskrze velice povedenou adventuru.

Tak příjemné adventurní hraní jsem totiž dlouho nezažil, musím neskonale přiznat. Prostředí jak vystřižené z partesu nějakého noir thrilleru z prosluněného ostrova, kde vládnoucí garnitura ještě nikoho neurážela za to, že to tam vedou trošku sociálním směrem. Tedy tak, jak se na karibské státy historicky sluší a patří. Nakreslené ale jako poslední kreslení (ne 3D) Poldové, i když Tulareanus tu v diskuzi tvrdí opak a hru graficky přirovnává spíše k Broken Swordu, což já tam popravdě úplně nevidím. Trošku hravě, trošku vtipně, hodně barevně, s vtipem, grácií sobě vlastní a hlavně s příběhem, který hráče baví prozkoumávat dál. A to i přesto, že se mnohdy úplně nebere vážně. Příběh je totiž příjemně odpočinkový, ale zároveň pořád nabitý námětem, který dokáže udržet nejen v napětí, ale i s bezprostředním pocitem chtít vědět víc.

Kromě klasických adventurních mechanismů nicméně i zde tvůrci přispěchali s něčím svým, osobitým. A tou je tajuplná voodoo kniha, která ukrývá různé recepty na lektvary, které Vám v průběhu hraní nejednou krát pomůžou. Úkolem je pak už jen sehnat patřičný materiál pro uklohnutí lektvaru, což bude jeden ze zásadních znaků této adventury.

Ve výsledku jsem byl ale velice spokojený. Sice délka je tu asi největší kámen úrazu, ale pořád je to další z her, která dokazuje, že adventura není mrtvý žánr nebo naopak žánr pár studií, popř. nemusí být součástí aktuálně hojně oblíbeného pixel artového hnutí. Tohle je prostě čistý adventurní kousek z dnešní doby. Aktuální, ale zároveň s detektivním příběhem, příjemnou hudbou a dialogy, které Vás na pár hodin s chutí pobaví.

Pro: Povedený příběh, čtivé dialogy, vydařený dabing, příjemná karibská atmosféra, zvraty, logický průchod...prostě vydařená žánrovka.

Proti: Jen s tím problémem, že je poměrně krátká na to, aby se Vám zakořenila v paměti. Přitom vše ostatní v rámci žánru bez problémů splňuje.

+13

FlatOut 4: Total Insanity

  • PC 60
Po naprosto šíleném fiasku od Team6 vychází po šesti letech čtvrtý díl série, tentokrát od francouzských Kylotonn Games. Ti měli před sebou výzvu v podobě vrácení sérii lesk prvních dvou dílů. Že čtyřka nebude výrazně lepší než odpadní trojka by bylo reálnější, že vyhasne Slunce. Nicméně do kvalit zejména dvojky jí ještě dost chybí. Pojďme se jí tedy podívat na zoubek.

Hra se snaží navázat na slávu v úvodu série a přináší opět dva stěžejní módy FlatOut a kariéru. Ve FlatOut vás čekají klasické dovednostní soutěže v nahánění skóre a odemykání dalších tratí a aut. Budete závodit s předáváním bomby, demolovat auta v arénách nebo skrz speciální závody. V Kariéře budete postupovat vpřed jako vždy skrz klasické závody na kola či opět arénová demoliční derby. Ve hře jsou tři klasické kategorie Derby, Classic a All Star. Většinou půjde o klasické závody, ale občas vás čekají i časovky nebo v rámci Assault módu budete protivníky skrz získané nitro zasypávat různými pastmi a nástrahami. A protivníci pro změnu vás. Tento mód ale budete proklínat, protože závody hodně protáhne.

Hra samozřejmě nabízí i hru více hráčů a výživný hard rockový, až metalový soundtrack. Ten zvedá jinak průměrný herní počin o něco výš. Tratě jsou opět hezké, zavítáte i do podzemních kanálů. Hodně tratí je tematicky převzatých z úvodních dvou dílů, ale proč ne, když to funguje? Novinkou je měnící se počasí. Takže někdy pojedete za jasna a sucha a jindy za deště a mokra. Sníh bude také výživný. Škoda, že kromě například sněžných pahorků, vegetace v nížinách a písku v pouštích je grafika jinak dost pozadu. Auta můžete vylepšovat až na 3. stupeň co do výkonu nebo třeba kvality brzd. Zničitelnost je opět doménou hry, kdy se po trati válí předměty určené k devastaci či alespoň odstrčení.

Hodnocení hry citelně sráží její mizerná optimalizace, grafika vypadající jak z roku 2010 a fyzická stránka. Grafika leckdy působí přehnaně leskle a například odrazy od vody nebo zářící slunce je o zkažení očí. Auta se často chovají jak ping-pongové míčky a mám pocit, že trpím na kolize častěji než protivníci. Kdykoliv jsem se dostal do tlačenice, v drtivé většině případů jsem se zasekl o překážku nebo po nárazu letěl vzduchem. Oproti tomu protivníci vesele ujížděli dál. O trefování krabic a nevidění ničeho snad ani nemluvě. Taktéž o podivných skriptech, kdy jsem některé závody nemohl zajet na zlatou medaili. Jet s plně vylepšeným vozem a stejně být předjetý v cílové rovince třemi protivníky pálícími to nitrem hodně naštve. A ztráty výher v závodech se takto dějí opakovaně. A nutnost odklikávat jednotlivé novinky v menu? Hotový děs. Suma sumárum - lehce nadprůměrné arkádové závody, které ale mohly a měly dopadnou výrazně lépe. Kupovat jedině ve velké slevě.

Pro: tratě, auta, vylepšování, módy FlatOut a kariéra, herní módy, destrukce a chaos a soundtrack

Proti: neoptimalizováno, zastaralá grafika, minimální destrukce aut, fyzická stránka, moc kolizí na váš účet, protivník dojede nemožné, Assault mód

+18

1000xRESIST

  • PC 95
Pravda je, že som to cítil od momentu, ako som dokončil prvú kapitolu tejto hry, no myslím si, že mám pred sebou moju osobnú hru roku. Trailer ma navnadil, pozitívne ohlasy na titul ešte viac, a keď bol na Steame letný výpredaj, rozhodol som sa, že túto hru musím vyskúšať a presvedčiť sa o jej kvalitách. Rozhodnutie, ktoré nebudem ľutovať.

Pravdou je, že rok 2024 je pre mňa zatiaľ tak trochu zvláštny. Herne neponúkal nejaké výraznejšie tituly, ktoré by ma zaujali a s výnimkou januárového Lil´ Guardsman som nemal asi žiadnu hru, na ktorú by som sa výraznejšie tešil (čo je oproti minulému roku s Baldurs Gate III, Resident Evil 4, Dead Space a Hogwarts Legacy celkom iná situácia) a tak nejako som viac-menej len tápal v tom, čo na mňa pôsobilo zaujímavejšie. Veril som však, že sa objaví nejaká indie hra, ktorá by dokázala vo mne tú hernú chuť nejako nakopnúť a priniesť niečo fantastické. A tak sa aj stalo.

1000xRESIST je v tomto smere skutočne fantastickou hrou. Počas hrania som neustále tvorcov zo Sunset Visitor obdivoval v tom, že sa hru rozhodli spracovať bez toho, aby ste museli čo len raz zdvihnúť proti niekomu zbraň a posúvať príbeh skrz akciu. Tým nechcem tvrdiť, že v hre nie sú žiadne akčné momentky, no nikdy neprichádzajú z toho, že by bolo nutné, aby ste museli zdvihnúť zbraň. Dúfam, že sa vyjadrujem jasne. Kvality plynú primárne z toho, že hra má kvalitne spracovaný príbeh a podáva nám ho cez vynikajúco napísané postavy.

Tie osobne vnímam v tejto hre, ako ten absolútne najväčší highlight, nakoľko si ku každej postave dokážete vytvoriť nejaký vzťah. Nedá sa povedať, že budete súhlasiť s ich akciami, no dokážete porozumieť ich motivácii a dôvodom, ktoré vyprovokovali jednotlivé akcie. Všetci sa v podstate vyrovnávame s udalosťami, ktoré nás najviac v živote ovplyvnili. Často urobíme veci s dobrým úmyslom, no v realite sa naše konanie následne otočí proti nám. Niekedy chceme svojimi skutkami svojich rodičov potešiť, no dosiahneme tým úplný opak. Niekedy sme v živote rebelom, ktorý odmieta všetko a všetkých, no nakoniec nie sme schopní našu samotu uniesť.

Nechcem zachádzať do príliš veľkých detailov, pretože keby chcem o príbehu rozprávať obsiahlejšie, musel by som dokopy skoro všetko skryť do obrovskej dávky spoilerov, ktoré sem radšej ani písať nechcem. Verím, že väčšina ľudí, ktorí budú tento komentár čítať by si ich síce nerozklikla, no nechcem herný zážitok pokaziť ani tým ostatným. Zvraty, ktoré sa v hre objavia sú nielen veľmi zaujímavé, no dokopy mi nenapadne ani jeden, ktorý by som dokázal predpokladať. Áno, sú tu postavy, v rámci ktorých som mal nad hlavou určitý otáznik, ktorý sa mi možno v jednom momente potvrdil, no súčasne je tá akcia odôvodnená niečím, čo mi ani len nenapadlo. Napriek tomu, že to po spojení všetkých predošlých indícií nepôsobí ako blesk z jasného neba.

Ak by som mal príbeh k niečomu prirovnať, povedal by som, že to veľmi dobre kombinuje elementy z niekoľkých mojich obľúbených filmov a hier dokopy, no zvláda to absolútne excelentne. Je tu cítiť niečo z Arrival, Inception a v niektorých aspektoch aj zo seriálu Dark. Miestami možno trochu komplikované, no napriek tomu si myslím, že sledovať sa to dá celkom v pohode. Takisto hra veľmi dobre využíva element cestovania do spomienok a hľadanie v nich indícií, ktoré sú pre našu hrdinku "Watcher" podstatné. Dalo by sa povedať, že v tejto oblasti je pre mňa hra niečo, čo som kedysi očakával od titulu Remember Me, z čoho mám skutočne nesmiernú radosť.

Mal by som ale vyzdvihnúť aj celkový gameplay. Baví ma, že hra je najčastejšie príbehová adventúra z pohľadu v tretej osobe, no počas cestovania jednotlivými spomienkami a udalosťami sa bude pohľad neustále meniť. Občas to pôsobilo ako staré Resident Evil tituly, inokedy hra využila pohľad zhora, následne zboku a dočkáme sa dokonca aj pohľadu z prvej osoby. Vždy to využíva hra spôsobom, aby vás ako hráča vedela lepšie dostať do deja a zmeny uhlu pohľadu fungujú vždy vynikajúco a nepôsobia mimo.

Hra má navyše solídny spád, nakoľko vás nezdržuje aktivitami, ktoré sú pre vás nepodstatné. Nie sú tu žiadne hlavolamy, ktoré by blokovali váš progres (aj keď občas tu sú momentky, ktoré sa dajú nazvať ako malou hádankou), nie je potrebné sa na miestach výraznejšie zdržiavať, ani nič podobné. Jediný moment, kde môžete viac objavovať a budete potrebovať pochopiť ako navštíviť niektoré miesta bude počas prvej kapitoly, no všetko ostatné je v princípe logické nasledovanie jednotlivých akcií a spomienok až do úspešného konca.

Vizuálne je hra veľmi pekná na pohľad. Oceňujem ako sa tvorcom podarilo zachytiť futuristickejší vzhľad vašej "Orchard", kde žijete so svojimi sestrami, no súčasne sú dobre spracované aj časti, kedy sledujete spomienky vašej "Allmother" Iris a vidíte jej život s rodičmi, priateľmi v škole a podobne. V hre sa prestrieda toľko rôznych prostredí v rôznych grafických štýloch a vždy to má svoj unikátny vzhľad, no súčasne nepôsobí nudne, alebo sterilne. Hra v mojich očiach vyzerá fantasticky.

Ak by som mal hre niečo vytknúť, tak mi napadne len pár maličkostí. Občas mi vadilo, že pre aktiváciu niektorých scénok sa musíte postaviť na konkrétne miesto, aby ste mohli pokračovať ďalej, a vie to byť trochu únavné behať okolo postáv, aby ste našli to správne miesto, kde máte stáť. Tiež som mal občas pocit, že možnosť voľby dialógov v určitých scénkach dokopy neprináša žiadne výraznejšie zmeny v rámci príbehu. Občas sa objavia voľby, ktoré pôsobia, že môžu mať nejaký výraznejší dopad, no väčšinou je jedno, čo zvolíte. Aspoň mám ten pocit.

Hru by som tiež neodporúčal pre ľudí, ktorí majú radi veľkú dávku akcie a potrebujú držať v ruke zbraň. Budú veľmi sklamaní keď zistia, že hra v sebe také momentky nemá. Ako som povedal, mne to osobne imponuje, no viem pochopiť sklamaných hráčov, ktorí očakávali trochu akčnejšie sci-fi dobrodružstvo. Pre mňa však v tomto bode úplne stačí mať kvalitne napísané postavy v silnou príbehu, ktorý má dušu a dokázal ma zasiahnuť. V mojich očiach jednoznačne stojí za pozornosť a odporúčam všetkými desiatimi.
+16

Axiom Verge 2

  • PS4 80
Pixelart hopsačky nejsou tím, co bych si obvykle vybral na chvíle relaxu u her. Díky herní výzvě jsem se však ponořil do hlubin Axiom Verge 2 a vyplaval z toho příjemný zážitek.

Ocitáte se v daleké budoucnosti v kůži archeoložky a pátráte po dceři. Příběh se nezdá nikterak složitý, přesto má nádech filozofična a existencionalismu. Ve finále není ale tak důležitý, protože v tomto žánru jsou důležité hlavně mechaniky.

Na začátku máte jen krumpáč a schopnost se s ním ohánět. Postupem v příběhu získáváte více a více dovedností, které se učite tak přirozeně, že je lehké si je zapamatovat. Důležitá je chvíle, kdy získáte schopnost proměnit se v malého drona a ten získává schopnosti také. Musím říct, že ze začátku mě hra za drona příliš nebavila, ale ke konci příběhu už jsem na člověčí podobu přepínal jen z nutnosti. S dronem můžete pobíhat i "světem za portálem", který je schválně udělán do podoby retro (ještě větší).

Mechaniky jsou tedy zábavné, vše funguje bez bugů a plynule. Vyskytují se zde i velcí bossové, které není povinné zabíjet (až na závěr). Za zabíjení obecně nezískáváte žádné zkušenosti, ty získáváte pouze za nalezení příslušných lahviček, které slouží k vylepšování postav.

Celkově mě hra na těch pár hodin zabavila a je tedy možné, že si nějakou podobnou hru zahraju o příště. Pixelart grafika vypadá ve finále krásně, ikdyž 8k televizi si kvůli tomu pořizovat nebudete.

Pro: mechaniky, příběh, dron

Proti: občas nepříjemné retro zvuky, někdy nevíte, kam se vydat

+11

FlatOut 3: Chaos & Destruction

  • PC 5
Třetí díl série závodů s maximální destrukcí již pod hlavičkou Team6 je jednou z nejhorších her, kterou jsem kdy viděl. Nepřekvapuje mě, že jde o jednu z nejhůře hodnocených her vůbec. Využil jsem letní slevu na Steamu, abych si mohl tento "skvost" vyzkoušet a trpěl jsem jak zvíře.

Už po spuštění hry mě zarazilo menu vypadající jako z nějakých arkádových devadesátkových závodních automatů. Hra neobsahuje žádný kariérní mód, jen náhodné závody, dovednostní soutěže a podobné. Zkusil jsem tedy náhodný závod na předměstí Detroitu s nějakou sexy břicho ukazující lolitkou a šlo se na věc.

Během závodu samotného mně zděšením vypadaly i zbytky vlasů na mé plešaté hlavě. Auta se chovají hůře než ve hrách z 90. let. Zní jako myčka na nádobí nebo pračka v kombinaci s kávovarem. O fyzice snad jen, že lítáte ze strany na stranu a neustále jste někde mimo trať v pangejtu nebo naboření do stromu. HUD hry je taktéž něco hrozného. Jak se hra chová a zní, tak vypadá například ukazatel rychlosti, nitra a další. Prostě hnus fialovej na všechny strany.

Odjel jsem jeden jediný závod, hra okamžitě letěla z disku a byl podán požadavek na vrácení peněz. Za celý svůj život jsem neviděl takto katastroficky zpracovanou hru. Špatně je naprosto všechno - grafika aut, města, menu hry, HUD během závodu, fyzika aut, jejich lítání ze strany na stranu, neustálé výbuchy, nárazy, chování protivníků. Hru nekupujte, nestojí ani za stažení a opirátění. Nezachrání ji ani 60 tratí, 9 herních módů a necelá 50 aut. Raději dejte šanci Trail Outu - je sice také místy nepředvídatelný, ale ve srovnání s tímto jde o klenot. Jediné pozitivum hry je, že se dá bez problémů nainstalovat, spustit, vyzkoušet a vrátit na Steamu.

Pro: možnost vrátit hru na Steamu

Proti: všechno - vzhled, fyzika, chování prostředí. Prostě totální hnus - NEPOŘIZOVAT!!!

+10

RoboCop: Rogue City

  • PC 85
Když jsem dohrál Terminátora, věděl jsem, že další zastávkou bude město, kde vzali tělo mrtvého policajta a udělali z něho cyborga. Ano, Teyon vzali další skvělou filmovou značku a přenesli ji na monitory. Ne, že bych vyloženě Robocopa žral, dycky jsem měl radši Terminátora, ale řekl jsem si, že Terminátor se povedl tak tohle určitě taky.

A vlastně ano, zase se to studiu povedlo. Hraní jsem si fakt užíval. Samozřejmě, co mne překvapilo, tak se to promítlo i v ovládání, není tu žádný krycí systém, není tu krčení, skákání (pouze jen ze střechy uděláte superhero landing, ano Deadpool by měl radost, ale to jsem v jiném univerzu) a prostě jdete řešit problémy a čistit město od grázlů. A že jich tu je.

Nechci znít špatně, ono je to vyloženě FPS, ale kecání a spoustu dalších vsuvek si taky užijete, ale toho střílení taky. A je zábavné, hektolitry krve, létající končetiny, krev na stěnách, je paráda na to koukat. Audiovizuál je fakt povedený, až teda zase na ty animace obličeje, to je prostě slabina, i když Robo vypadá jak z filmu, zbytek už tolik ne. Co mne ještě trochu mrzelo bylo, že když jsem člověka mr...pardon švihl o zeď, tak tak nějak mi v té zdi zmizel. Občas teda ne a občas jo, asi má hra i něco ze světa Harryho Pottera, když lidi mizí ve zdi. No nevadí, tenhle bug se dá ale prominout, i když trvá celou hru ale prostě to tak nějak vezmete, že to tam je a nic s tím člověk neudělá.

Jinak když jsme u těch bugů, je jich tam poměrně více no, každopádně u vedlejších misí se mi stávalo, že jsem dokonce nemohl pokřacovat dál a vyřešil to restart mise, škoda tohle trochu otravovalo. A já měl i problém s koncem, nejen že už to působilo odflákle, ale zároveň to byla dost velká výzva. Nejsem žádný maestro v FPS a jako musím říct, že jsem se opravdu zapotil. Jak pokračujete hrou, tak nepřátel přibývá, jejich variabilita taky a s nimi i obtížnost je dostat. Hlavně teda ten final boss, to je prase to je hrozný. To jako jsem opravdu nervil to mne trochu zkazilo mou velkou radost z hraní, ale to jsem já, nemám rád takové výzvy a když dělám jednu misi 3 dny tak mne to fakt štve. Takže mne berte na lehkou váhu v tomhle. (Ne Dark Souls opravdu hrát nebudu :D)

Jinak zbytek hraní jsem si fakt užil, čekal jsem tu hru dokonce i kratší, je tam opravdu dost misí i vedlejšáků, ale musím říct, že to na mne působilo tak akorát prostě, ve výsledku ta herní doba nebyla zas tak dlouhá a cca 17h to zabralo.

Studio Teyon je prostě super, opravdu mne tyhle hry překvapily a jsem rád, že jsem to hrál protože to opravdu dokáže zabavit. Tak a kam se vydáme tentokrát? že by brouci nebo nějaký ten soudce, nechám se překvapit, ale jedno vím jistě, já u toho určitě budu.

Pro: hrát za robocopa je sranda, variabilita nepřátel, délka hry, dost misí, brutalita, hlášky Robocopa, pocta filmu

Proti: dost bugů, ke konci je to už velká výzva a hra je těžší, final boss, odfláklý konec

+18

Broken Sword: The Angel of Death

  • PC 60
Co se mi na první pohled líbilo bylo vracení pohybu a spojovaní předmětu ovládáním myší. Trojku jsem byl nucen hrát na gamepadu jelikož ovládat pohyb v takové hře na šipkách bylo na moje nervy. Akorát se tu vyskytoval často problém, že ovládaní pohybu občas nefungovalo úplně přesně. Jinak je, ale snad ve všem tenhle díl slabší než třetí díl. Scénář je slabý, nevýrazný a poměrně klišovitý. Nějaké kreativní postupy pro postoupení dále tu moc nejsou. A ani většina lokaci mě nějak designem nenadchla. Některé puzzly byly trochu nelogické. Na rok výroby to má docela hezkou grafiku. Bavila mě občasná hackovací minihra. Celkové se mi moc nelíbí přerod téhle série v třetím a čtvrtém díle. Rozumím, že bylo asi cool v téhle době mít všechno ve 3D, ale pro tuhle série se za mě nejvíc hodí klasicky styl jedničky a dvojky. Čtverka není zase úplně špatná, ale bohužel je to výrazný sešup oproti začátkům série.

Pro: Návrat ovládaní pomocí myši, hackovací minihra, pěkná grafika, pořád to má ducha série Broken Sword, výrazný a dobrý dabing

Proti: Ovládaní místy úplně nefunguje, scénář, klišovité, slabá kreativita pro postupy dále, nic moc design lokací, puzzly

+8

Slay the Spire

  • PS5 95
Já tušil, že jakmile se někdy ke Slay the Spire dostanu, vystřelí mě to z gatí. A přesně to se stalo. Kombinace rogue-lite a kartiček na mě automaticky řve ZÁVISLOST! a ve hře jsem i v průběhu běžného pracovního vytížení a s dvěma dětmi doma dokázal za týden "utopit" skoro třicet hodin. Díky bohu zrovna na tuhle hru z nějakého prapodivného důvodu baví malého syna dívat. Takže alibi jsou na světe :D.

Slay the Spire je vytříbená kombinace dvou žánrů, které miluju. Deckbuilding se perfektně doplňuje s prvkem náhody ovlivňující váš postup. Za každého ze čtveřice hrdinů se hraje velmi odlišně a i v rámci jednotlivých postav existuje nespočet pestrých strategií. Chtěl jsem si tu původně lehce žehrat na Defecta, ale i za něj lze nakonec hrát zábavně a funkčně. Postupně jsem tak prošel hru s velkou chutí za všechny postavy a lovkyně Silent (nebo jak by řekl syn "Koza") dokonce zvládla oba potřebné runy pro "dohrání" hry bez prohry. Uvidíme, jak si povede v dalších úrovních Ascension módu, který pro žánr tradičně činí hru stále obtížnější.

Hratelnost je famózní, karty i vylepšení zábavné. Nepřátel jsou svými schopnostmi unikátní a jejich složení pestré. Princip nutnosti pečlivého uvážení risku vůči potencionální odměně při cestě za pokořením "Spirály" funguje rovněž bravurně. Snad jedinou menší kaňkou na hře je tak podle mého vkusu nevábný vizuál, kdy i někteří nepřátelé působí jako namalovaní netalentovaným děckem. V konečném důsledku na tom prakticky nesejde, vyspělejší grafická stránka by však přeci jen přidala skvělé hře na určité dávce epičnosti.

Hra tak možná nemusí zaujmout na první pohled, taktičtějším hráčům však můžu tenhle dnes již kultovní kousek s naprosto klidným srdcem doporučit. V nenápadném balení se skrývají takřka perfektní karetní hody, které vás neodbytně budou lákat k dalším a dalším pokusům. Za mě jeden z nejlepších herních zážitků roku!

Hodnocení na DH v době dohrání: 82 %; 50. hodnotící;  zdarma v rámci PS Plus

Pro: Vymazlená návyková hratelnost; promyšlené systémy hry; odlišné postavy a taktiky; nepřátelé a jejich unikátní schopnosti

Proti: Nehezký vizuál; takřka nulový lore

+12

The Dark Pictures Anthology: Little Hope

  • PC 80
Tak tohle už bylo jiné pošušňáníčko. 

Věděl jsem, že mě samotné prostředí bude bavit více, ale nečekal jsem, o kolik bude hra celkově lepší než první díl. Lepší animace, lepší dialogy, lepší příběh, a překvapivě i mnohem lepší hratelnost. 

Ale co říct bez spoilerů?

V tomto díle se ujmete malé skupiny studentů s profesorem na exkurzi, s kterými havaroval autobus u městečka Little Hope, v kterém se stalo v minulosti dějištěm mnoha tragédii. Tragická požár, při kterém zemřela celá rodina, uzavření továrny, které vedlo k ekonomickému kolapsu, a v dávné minulosti i čarodějnické procesy. Právě s ozvěnou této dávné minulosti se naše postavy setkávají a s hrůzou zjišťují, že dávné historické postavy mají stejnou tvář jako oni a jejich démoni se je snaží zničit i v současnosti.

To pro hrubou představu. Jak jsem řekl, mě Man of Medan prostě nezajímalo. Od prostředí po postavy. Tady mě to ale dovedlo vtáhnout a já hltal každou minutu. Little Hope je naprosto precizní mysteriózní psychologický horror, jasně inspirovaný Silent Hill, který využívá démony jako metaforu o lidském traumatu a krutosti, což SKVĚLE podtrhuje špatný konec hry.

Hra ale zachází ještě dál, a to už musím schovat pod spoiler. Je jasné, že konec je mezi hráči značně kontroverzní, ale mě se to vážně líbilo.  Pokud nevíte, na konci na odhaleno, že Andrew je vlastně Anthony, jediný přeživšího zmíněného požáru, který trpí halucinacemi a dal tváře své rodiny novým postavám. Nepovažuji to ale za špatné, za prvé proto, že je minimálně na diskuzi kolik z toho je vážně jen halucinace a kolik je zde nadpřirozena, ale hlavně proto, že já nepovažuji hru poté za irrelevantní.

Naše rozhodnutí minimálně určuji, jestli se vyléčí jedna zraněná duše. Sekundárně věřím, a potvrzuje to i dialog kurátora a achievement, že jsme pomohli ztraceným duším skutečně najít klid a jejich smrt by přinesla věčné zatracení.
 

Co musím pochválit jsou některé akční scény. Většinu času hrajete jednu scénu za jednu postavu, druhou za jinou a tak dále. Někdy ale nastane sekvence, kdy musíte utíkat nebo bojovat, a postavy se mění v rychlém sledu. Skvělá práce s kamerou a nával adrenalinu. 

Little Hope spoustu hráče zklame či zklamal, a věřte, že já to chápu. Ale na rozdíl od Man of Medan, tohle byla moje krevní skupina.
+13

Red Dead Redemption: Undead Nightmare

  • PS3 40
S tímhle hodnocením se tu u tak adorované záležitosti pouštím na tenký led, nicméně kdyby mi někdo řekl, že tuhle hru dělal Ubisoft, tak tomu budu věřit. Protože jinak nechápu, jak tohle může být Red Dead Redemption. To Red Dead Redemption od mistrů open-worldu a detailu z Rockstaru. A nevěřím tomu, že jsem minul nějaký "wow" efekt doby vydání, protože původní hru jsem hrál také spoustu let po vydání a náramně si ji užil. Navíc miluju zombie tematiku, tudíž tenhle datadisk by mě měl bavit o to víc. Ale fakt nebavil.

Undead Nightmare si bere svět z originálu a totálně jej vykuchá o vše dobré, co v něm bylo. Zapomeňte na smysl pro detail, zapomeňte na zajímavé náhodné události ve světě, zapomeňte na skvělou westernovou atmosféru a zapomeňte na líbivý soundtrack. Zapomeňte úplně na všechno, co dělalo RDR dobrou hrou, tedy až na writing, ten je tu fajn, ale k tomu později. Tady je mapa, na ní pár otazníků a běžte dělat furt to stejné dokola, zatím co se vám do cesty pletou zombíci, které není zábava likvidovat. Pozor! Na město útočí zombies! Běžte zachránit přeživší. Pozor! Město, které jste před hodinou ubránili, je opět pod útokem! Pozor, město pod útokem padlo, protože jste 10min sbírali na druhé straně mapy kytky! Pozor! Na mapě máte nový otazník města, které jste už ubránili 3x, ale zase ho zabrali zombies! Musíte ho osvobodit! Počtvrté. Yeey, to je švanda! Není? A co takhle zapálit rakve na hřbitově a postřílet hordu? A co to udělat třeba 10x? A nebo co takhle jít hledat ztraceného random člověka? Jinak řečeno jet někam, postřílet hordu a jet zase zpátky. Furt dokola. Všechno. Furt. Dokola.

Dobře, hlavní příběh je na jedno odpoledne, tak ty vedlejší aktivitu můžu ignorovat, což? Ne. Vyčistit města musím, protože v nich se spouští většina hlavních úkolů a abych mohl pokračovat, musí být bez zombíků. Jo a taky jsou bodem pro fast-travel a jezdit po té pustině, kde vůbec nic zajímavého není, je fakt pruda. Hlavní mise jsou ale fajn. Respektive cutscény jsou fajn a v podstatě jde o jediné plus, neb jsou napsány s notnou dávkou humoru a John tak hláškuje o sto šest. Stejně tak vedlejší mise mají něco do sebe a minimálně kvůli tomuhle má smysl si hrou v rychlosti projít. Teda kdyby to šlo, protože na některé mise musíte čekat několik herních dní, než se objeví na mapě. Fakt geniální ve světě, kde není co zábavného dělat. Mimo cutscény však jejich náplň nijak zvlášť neosloví a v podstatě jde také neustále jen o to stejné střílení, jen na jiných místech a za jiných okolností než ve městech a na hřbitovech.

Největší problém je však to podělané ovládání. Vůbec si nepamatuju, že by se originál takhle špatně ovládal. Buď je to tím, že jsem ho hrál na X360, kde jednak hra běžela mnohem svižněji a bez dropů, ale taky X360 gamepad je úplně jiná liga než ten laciný bazmek dualshock, případně v tom hraje taky roli fakt, že mnohem víc než v originálu zde bojujete s nepřítel na blízko. A když se John točí v kruhu jak idiot a neumí se otočit na zombíka za zády nebo když se má trefit na uzoučký žebřík, zatím co je za ním celá horda, tak je to fakt o nervy. Vrcholem pak je, že se furt o něco zasekává. Ale sakra furt. Chodit interiérem je hotové peklo. Každá židle je větší nepřítel, než zombíci.

V kontextu doby možná zajímavý počin, který byl vlastně téměř novou hrou a ne jen sadou misí navíc, jak bylo zvykem, nicméně nedělá to z něj dobrou záležitost. Pro fandy RDR možná stojí za to alespoň příběhové mise, jak hlavní, tak vedlejší, protože writing to má tradičně slušný a dokáže rozesmát, zbytek je však stereotypní a ubíjející nuda s frustrujícím ovládáním a otřesným technickým stavem minimálně co se PS3 verze týče.
+22

Naruto x Boruto: Ultimate Ninja Storm Connections

  • Switch 65
Naruto sice patří mezi moje nejoblíbenější mainstreamové mangy a anime vůbec, nicméně nikdy jsem nepociťoval velkou touhu se pouštět do hraní her stejné značky - obvykle z toho důvodu, že všechno mimo hlavní příběh je pro mě v podstatě filler nebo taková ta omáčka, co projde bez většího povšimnutí. Takže kromě nějakých dávných browserových her, kterých bylo jednu dobu všude mraky (po roce 2000), je toto první hra s Narutem po mnoha letech, které jsem zkusil dát šanci (lví podíl na tom má dost pěkná sběratelka s figurkami).  

Ono to na jednu stranu vypadá velmi atraktivně. Všechny ty efektní promyšlené souboje ve známém světě (vždycky jsem toužil ochutnat Narutův oblíbený Ichiraku rámen a posedět v Konoze) a parádní animace slibující epický zážitek s původními hlasy a skvělými postavami z anime, ale nakonec i přes mnou nejvíce očekávanou příběhovou kampaň mě hra nedokázala chytnout, ač bych si to přál. Je možné, že za to může z velké části právě probíhající Boruto, bez kterého bych se tedy úplně obešel (v době, kdy toto píšu, se v anime světě dlouho čeká na pokračování v období po časovém skoku). Kishimoto nikdy neměl dopustit pokračování a už vůbec neměl svěřovat Boruta do rukou Kodachiho a Ikemota (nebo komukoliv jinému), hrome!  

Ale jsme, kde jsme, a s tím se nedá nic dělat. Takže jak jsem psal, hra vypadá úchvatně, ale obsahové zpracování pokulhává. Příběhová kampaň se dělí na dvě části, kdy jedna z nich shrnuje celou Narutovu ságu pomocí několika kapitol a vyprávění probíhá skrze hodně stručné čtení vypravěče za pomoci screenshotů z anime a občas se musí provést nějaká význačnější bitva přímo za Naruta, Sasukeho nebo jiného silného ninju. Asi nemusím připomínat, že většina bitev v Narutovi je památná a něčím zajímavá. Ale souboje vedlejších postav se tu přejdou přinejlepším jednou nebo dvěma větami, takže jsem z nich nic neměl. Smysl tohoto vyprávění mi celkem uchází a nejsem si jist, na koho je vlastně tato kampaň cílená. Pro původní fanoušky je to jen nezajímavé opáčko a nováčkům toho moc neřekne, ba ani jim nedá ten patřičný zážitek, který je třeba nasát z anime a mangy.  

Druhá kampaň je pak zcela nová a odehrává se již s Borutem v hlavní roli (před tím časovým skokem). Nejdřív mě to moc nebavilo a celá zápletka vypadala na jeden dlouhý fillerový arc s hraním VR hry Ninja World, ale nakonec se z toho vyklubalo relativně slušné drama hrozící pátou válkou ninjů, proběhlo Borutovo objevování otcovy minulosti a navrch přidalo i trošku cestování v čase, a dokonce jsem si oblíbil novou postavu, která podle mě předčila všechny ostatní postavy z celého originálního Borutova příběhu včetně Sarady a Mitsukiho dohromady. Nutno říct, že příběh je už animován a jednoduše vypadá jako hezčí anime epizody, a jen někdy je třeba se zapojit do hry nějakým tím arénovým soubojem.  

Pak jsem se ještě pokusil o online multiplayer, ale nějak na to moc nejsem. Zmatečné ovládání mi za celou dobu nikdy nepřešlo do ruky a omezil jsem se spíše na zběsilé mačkání těch samých tlačítek, takže ve výsledku mě jiný hráč spráskal jako psa. Proti AI je hra totiž poněkud jednodušší. Nicméně celkem jsem si oblíbil Kakashiho Double Sharingan formu s Kamui Lighting Blade Susano’o.  

Souboje vždy probíhají tak, že se zvolenou postavou je nutné (pochopitelně) srazit ukazatel HP protivníka na nulu, ale musí se sledovat i ukazatel čakry, který se pomalu nabíjí k útokům, a aktivně vyvažovat útok i obranu, což ne vždycky jde dobře, protože ninjutsu docela hodně žere a mnozí protivníci jsou rychlí jako blesk (doslova), takže čakra se ještě nestihne včas obnovit.
Rovněž se mi zdá, že postavy nemají v repertoáru dostatek svých zajímavých útoků, takže bojová variabilita poněkud pokulhává (s mocným Jiraiyou jsem toho moc nesvedl) – oproti tomu nějaké další postavy mají občas útoky, které by snad ani mít neměly. Obecně mě celkem bavilo sledovat genjutsu klanu Uchiha, jež mám oblíbené i ze seriálu, a za sebe oceňuji i (jinde neoblíbené) QTE finišování těch nejsilnějších bossů, které působí opravdu epicky a je doprovázeno bohatými animacemi (tradičně Jinchuuriki).  

Když ještě přemýšlím nad tou příběhovou částí, tak si musím postesknout, že můj oblíbenec z Akatsuki, Kisame, nedostal vůbec žádný prostor. Měl se aspoň jednou servat s Narutem. Částečně jsem si to tedy vynahradil ve volné bitvě. A vůbec je fajn, že k dispozici je teď na 130 postav, případným fanouškům hry to jistě poskytne mnoho zábavy. Já měl z počátku největší problém s tím ovládáním, proto málokdy se mi podařilo svést bitvu na nejlepší rank S, ale postupně se to lepšilo. Hra také oplývá mnoha sběratelskými prvky a za každý úkon hráč něco dostane, ale všechno jsou to jen takové nepotřebné cetky typu jiná barva kabátu, hlášky, tituly, pózy nebo samolepky do chatu… ech, nic pro mě.  

Úplně nevím, co říct závěrem. Nepochopil jsem, komu přesně je hra určena, ale asi jen těm největším fanouškům obou anime sérií. Z pohledu obsahu moc není o co stát, ale pokud má někdo rád arénové mlátičky a online pvp (kde z nějakého důvodu nelze vyhledat své kontakty, takže se vše omezuje na náhodné internetové hráče), prosím. Ostatním doporučuji spíše skvělé anime nebo mangu (vychází i u nás) bez Boruta a tuto hru případně použít jako doplněk. Osobně bych si pustil spíše nějakou adventurní hru, nežli mlátičku (snad mi lépe sedne One Piece Odyssey). Odehráno asi za 15 hodin na Switchi.
A teď mám fakt chuť na ten rámen, dattebayo!

Pro: Pouze největším fanouškům; 130 postav; efektní animace; nový příběh a postavy z Boruta

Proti: Příběh je stručný; málo variabilního obsahu; multiplayer si nezahrajete s kamarády

+9

Sherlock Holmes The Awakened

  • PC 70
Herní výzva 2024 - 3. Volání Cthulhu 

Sherlock Holmes je série her, kterou zbožňuji. Hrál jsem všechny díly kromě Sherlock Holmes: Mystery of the Mummy a Sherlock Holmes: Secret of the Silver Earring a ostatních menších vedlejších titulů. Můj první díl byl Sherlock Holmes: The Awakened a od té doby jsem hrál všechny až po Sherlock Holmes Chapter One až k nejnovějšímu dílu, tedy remaku původního Awakened.

Jak to říct, originál je originál, kdežto remake je vlastně Chapter One v převleku za Awakened. Tím ale nechci říct, že by to bylo něco špatného, není, jen už to postrádalo takové to kouzlo původní a docela náročné hry.
A to je ono, v této hře mi chyběl hlavně chemický rozbor látek. Když jsme někde sebrali nějakou neznámou látku co souviselo s případem, tak jsme nadále museli udělat ten chemický rozbor, vrátit se zpět na Baker Street 221b a bylo.
Nebo třeba hledání v archivech, místo jití někam na nejbližší policejní stanci nebo nějaký úřad, měl vždy Holmes nebo Watson nějakým záhadným způsobem při ruce archivy.
A tohle vše zde bylo nahrazeno laciným systémem dedukce, kde jsme mohli klidně i náhodně klikat a ke správné dedukci se vždy nějak dopracovali. Protože navíc při špatné kombinaci stop se nám ty špatné možnosti dokonce odebraly, takže jsme nemuseli ani přemýšlet.
Prostě hra na mě působila moc snadným dojmem a při vyřešení případu nebo nějaké stopy jsem necítil ten pocit, že jsem fakt něco vyřešil. Hra vás až moc vede ''za ručičku''. Proto starší díly jsou v tomhle mnohem lepší a kolikrát je mnohem horší vůbec najít všechny stopy, natož vyřešit úspěšně případ.

Tento titul každopádně i tak stojí za zahrání, poněvadž je to pořád Sherlock Holmes a hraní jakéhokoli dílu prostě baví a pro fanoušky série samozřejmě povinnost.
+7

Batman: Arkham Origins

  • PC 80
Herní výzva 2024 - Ukradené Vánoce  

Hru jsem hrál přesně tak dlouho po předchozím dílů, kdy mi vůbec nevadilo, že se mnohé opakuje a oproti předchozímu dílu nezaznamenala hra výrazné změny v gameplayi a vlastně i v takovém tom celém vyznění. Přirovnal bych to ke hraní Assassins Creed, jakmile si dáte delší odstup, tak vás série může stále bavit.

V čem je tento díl super, tak je to, že nás vrací na téměř na začátek a ukazuje nám, jak se Bat Man seznámil se svými kámoši, se kterými si po dalších x desítek let bude dokola a dokolečka rozbíjet držku. Co naplat, že během řádění jeho kamarádu spousty lidi zahyne, sranda musí být. Trochu vážněji, hra funguje dobře, jako takový odrazový můstek do světa Batmana. Ano, je tu spousta věcí na malém prostoru, ale takový jednoduchý guidebook to je.

To je vlastně jedna z věcí, která mě obecně na Arkham sérii mrzí, že se tvůrci snaží narvat zbytečně moc contentu (čti ikonických nepřátel) na hrozně malý prostor. Přišlo mi, že třeba takový Spider-Man (nemyslím ten z PS1) si v tomto směru vystačil mnohem lépe. Nebo by hra mohla být aspoň tak dvojnásobná, aby to nevypadalo tak hrozně nahňácaně. Samozřejmě, že gró musí hrát Joker, protože jinak by to mohl být i trochu risk sázet i na jiné velmi ikonické protivníky (jasný, spousta se jich tu objevuje, ale jsou to takové ty druhé housle).

V tomhle směru je škoda, že si tvůrci vzali ty nejjednodušší berličky a nezkusili to pojmout trochu jinak, komorněji, vsadit ještě víc na atmosféru a napětí. Ale i tak, příběhově ok, odpáleni na Měsíc nebudete, zklamáni také ne. Fanoušci Batmana se budou cítit v komfortní zóně a nováčci nebudou příliš zmateni tím, co se kolem nich děje (kdo, co a proč).

Gameplay je zábavný úplně stejně jako v předchozím dílu. Souboje jsou fajn a dá se s nimi lehce strategicky vyhrát. Docela vyvážený tu je i poměr stealthu a klasické akce, což je zrovna u Báti třeba. Gadgetů je tu také tak akorát. Collectibles trochu víc, ale ostřílení Ubi harcovníci si s tím poradí. Pokud nebudete řešit takový ten velký balast kolem, tak se rozhodně budete vejít do 20 hodin (nejspíš i s DLC). Nudit se tedy nebudete.

Co je ovšem na hře úplně nejvíc nejlepší jsou herecké výkony dabéru. To je vážně o jeden level dál, než i kdejaká velká AAA hra. To mi vyloženě udělalo velkou radost, protože i to pomáhá videohrám jako kulturnímu zážitku. Nechci vyzdvihovat konkrétní výkon (Jokera v podání Troye Bakera), páč kloubok před všemi. Zábavná je také interakce mezi Brucem a Alfredem. 

Mrzí mě, že tvůrci neměli trochu větší koule a vlastně jen vzali to, co fungovalo v díle předchozím a v lehce pozměněným kabátku nám předložili znovu, ale hra je to dobrá, vlastně víc než jen dobrá.

Pro: Gotham, atmosféra, dabing, vyváženost gameplaye

Proti: malý až žádný posun, víc bugů než jsem zvyklý (pořád drobného rázu)

+15

The Order: 1886

  • PS4 70
Přiznám se, že původně jsem neměl komentář v plánu, ale nakonec to dopadlo tak, že se musím trošku vypsat. The Order: 1886 je totiž jedna z nejrozporuplnějších her, které jsem kdy dohrál. 

Začnu tím nejkvalitnějším, a to je grafika, atmosféra a svět. Steampunkový viktoriánský Londýn vypadá skvěle i po letech, audiovizuálně je hra na vysoké úrovni. Je to jako opravdový výlet do tehdejšího (byť alternativního) Londýna, každý dům, kočár, oblečení postav i dabing atmosféře napomáhá. Jediný háček jsou černé pruhy, kvůli kterým se kochá o něco hůře.

Obstojný mi přišel i příběh. Nebo takhle. Je to béčko a je ke hře nutné tak přistupovat, což asi nebylo úplně v plánu. A ze začátku působí ještě k tomu trošku jako klišé (řád, rebelové, upíři, vlkodlaci), ale i díky solidnímu writingu a dabingu je nakonec docela dobře vedený a bez výraznějších hluchých míst. Je ale fér říct, že ten svět má větší potenciál a je škoda, že hra dopadla jak dopadla. Mínus je, že vše končí dost brzy, přeci jen má hra nějakých 6 hodin a navíc nepůsobí zrovna uzavřeně. Divné je také rozvržení kapitol, kdy jedna má třeba hodinu a je plná akce a v následujících dvou sledujeme jen příběh a mají dohromady deset minut.

Ještě více rozporuplná je hratelnost. Přestřelky mě tradičně bavily, není na nich nic objevného, zkrátka krýt se a snažit se střílet do hlav. Hra je lineární, dobře odsýpá, lokace jsou navržené dobře a například mise na vzducholodi se mi líbila velice a byla jedním z vrcholů hry. Jenže...má to háček.

Hra je doslova prošpikována jedním z největších omylů v historii videoher - QTE. Quick time eventy jsou téměř všude a zrovna v jejich nejhovadštější formě. Souboje na pěsti? QTE. Přestřelky s vlkodlaky? QTE. Stealth? QTE.

Zrovna stealth, naštěstí v této podobě pouze v jedné misi, je něco neskutečného. The Order: 1886 obsahuje dost možná nejhorší stealth misi, kterou jsem kdy viděl. 

I tak dávám hře slušnou sedmičku, i přes neduhy se jedná o slušnou jednohubku na pár hodin. Paradoxně tomu možná nakonec pomáhá i kratší herní doba, takže mínusy nezačnou tak štvát.
+22

What Remains of Edith Finch

  • PS5 80
 Herní výzva 2024: 6. Ukradené Vánoce

O What Remains of Edith Finch som vedel len toľko, že je to adventúra, resp. walking simulátor a to bolo všetko. Ani neviem prečo, ale čakal som, že pôjde o horor, ale v skutočnosti je to skôr artová melancholická pocitovka (hoci jemne znepokojivú atmosféru predsa len má). Pravdaže, je to skôr interaktívny film než „plnohodnotná“ hra, ale pokiaľ na to pristúpite, odnesiete si pomerne silný zážitok.

Tajomstvá rodiny Finchovcov ma naozaj bavilo odkrývať, hra je navyše po výtvarnej stránke veľmi vydarená. Každý člen rodiny má vlastnú minikapitolu v svojskom originálnom štýle. Takže v jednom momente ovládate dieťa, ktoré sa hrá s hračkami vo vani, inokedy sa zase ocitnete v predstavách deprimovaného pracovníka konzervárne či dievčatka, ktoré sa mení na sovu či mačku.

Hra je pretkaná podmanivo nostalgicko-melancholickou atmosférou a občas dokáže byť dokonca aj jemne mrazivá. Jednotlivé „úrovne“ sú nesmierne kreatívne a využívajú estetiku snov, surreálnych predstáv, magického realizmu či odkazy na popkultúru (skvelá bola napríklad halloweenska časť v komiksových políčkach priamo odkazujúca na kultový Carpenterov Halloween).

Samotný príbeh je zaujímavý a budete pri ňom musieť zapojiť aj vlastnú intuíciu. Pochválil by som aj príjemnú grafiku a detailné prostredia. Celkovo veľmi sympatická a zaujímavá kronika jednej podivnej rodinky. Vlastne som si na konci želal, aby to bolo trochu dlhšie, ale tie dve hodinky (možno aj menej) sú zrejme akurát.

Pro: Vizuálne stvárnenie, atmosféra, príbeh, kreativita

Proti: Možno trochu krátke

+16

Road 96

  • PC 65
Kladů na tomhle příjemném roadtripu není málo. Dobře napsané mezilidské příběhy, fajn stylizace (přestože textury by někdy mohly být detailnější), SKVĚLÝ soundtrack a hrou se vinoucí příběh, v němž máte šanci ovlivnit politiku ve fiktivní Petrii. Tyto body jsou hlavním lákadlem hry a všechny jsou herně dobře zvládnuté... z větší části.

Problémem z hlediska příběhu je politický aspekt hry, který je tak prostoduchý, jak jen mohl být. Hra je zasazená do čistě amerického prostředí (Nevadské pustiny jsou jasné) a ve spoustě aspektech se Americe podobá (senátorka kandidující na prezidentku proti chlapovi hlásajícímu fake news, co postavil zeď, kdepak mohla být inspirace?). Neodráží však téměř vůbec tamější politickou situaci minulou ani současnou a místo toho využije jen zasazení pro stvoření fiktivní autoritářské země Petria, ze které se snažíte utéct. Z prezidenta je diktátor zabíjející děti, z protikandidátky svatoušek, který omezí policii, otevře hranice a zavede svobodu slova. Prostor k zamyšlení nulový. Prostě si jen vyberete stranu jako v nějakém RPGčku. Funguje to v rámci herních mechanik a skutečně to vede k odlišným koncům, to ano, ale ze hry to bere jakýkoliv přesah, který by jinak mohla mít. Situace se navíc ani moc nevyužívá k dělání extra těžkých rozhodnutí ve stylu Papers, Please. Téměř vždy je jasné, co dělat, abych stranil senátorce a získal dobrý konec, a čím naopak prodloužit vládu železné pěsti Tyraka, a dokonce se mi nejspíš tak či onak nic nestane, pokud se opravdu nebudu snažit zemřít.

Zároveň nějak nechápu motivaci svých hlavních postav, kterým jsem po svém vzoru na začátku při tvorbě profilu dal za cíl, aby volili Florresovou, a po celou dobu podle toho volil dialogové možnosti. Oni mi všichni stejně nakonec všichni úspěšně zdrhli do zahraničí, odkud asi úplně nepošlou svůj hlas poštou. Dost pokrytecké od nich. Tím pak vzniká problém nevýznamnosti a samoúčelnosti spousty rozhodnutí. Aby všichni chtěli utéct, to pak moc nedává smysl vůbec mít nějakou možnost vybírat si mezi třemi přístupy (utéct, revoltovat, volit) po celou hru. Jedině ta inspirace ostatních k volení může mít význam v posunu preferencí, ale to nevím, jestli skutečně hra bere v potaz, když přes půlku se Florresová nikdy nedostane. Řešením by podle mě bylo nenechávat tohle rozhodnutí nutně na dialozích a prostě už při vybírání postavy na začátku epizody dát jasně najevo, že tenhle chce utéct, tenhle chce revoltovat a tenhle chce volit. A podle toho upravovat cesty i výsledný cíl té cesty. A vůbec, k těm volbám: je samo o sobě na pováženou, že pod vládou autoritáře budou veřejné průzkumy opravdu odrážet názory veřejnosti a preference demokratické oponentky se nakonec mohou vyškrábat až na 49 %. Stačí se podívat do dnešního Ruska a zjistíme, jak to vypadá ve skutečném autoritářském režimu.

Poslední stížnost jsem si pak trošku způsobil sám svou touhou po 100% dohrání. Rovnou řeknu, že nejlepší zážitek s Road 96 je jen na jedno dohrání a na více průchodů funguje míň a míň. Jedině napoprvé totiž jakž takž funguje avizovaný systém procedurálního generování cesty kupředu a náhodného vybírání NPC encounterů, byť i tam lze občas najít nesoulady, např. postava se nelogicky objeví na protější části Petrie, a příště zase zpátky, hlavně Sonya, která by podle příběhu měla hlavně reportovat události u zdi. Tenhle systém je ale nastavený tak, že s největší pravděpodobností některé encountery minete. Pokud jste jako já, řeknete si "wow, to je motivace zapnout New Game+ a dohrát to komplet!". Jenže není. Hra vám ani v New Game+ nebude nové encountery nabízet přednostně a jsou stejně náhodné jako na první průchod. Tedy procházíte druhým průchodem a opakovaně u téže postavy (u mě John) narážíte na staré encountery, co už jste hráli, místo toho jednoho, který byste ještě chtěli vidět, přestože používáte správný způsob transportu k hranici. Toto nabízí otázku: K čemu tedy bylo, aby každý měl události v jiném pořadí, když můžete najít díry i v jednom průchodu a nefunguje to ani jako lákadlo k opakovanému dohrání?

Jako celek vlastně dobré. Jak říkám, kladů není málo a hru si jde užít díky dílčím příběhům i ve výsledku funkčnímu příběhu tak, jak je. Můj problém je asi ten, že bych od ní čekal o něco víc. Není to totiž tak, že by hra nemohla zvládnout být něčím víc i v rámci indie omezení, ale spíš tak, že se zbytečně snaží zapůsobit procedurálně generovanými průchody a nabízet spoustu hráčských voleb, když by místo toho mohla fungovat daleko líp za ceny méně experimentů a většího důrazu na výpovědní hodnotu skrz více naskriptěný průchod. Aby si hráč taky jenom nezahrál, ale něco si z hraní i odnesl, když už chceme být političtí.

Pro: postavy a jejich postupně rozkrytá mozaika vztahů, stylizace, soundtrack, funkční možnost volby jak v RPGčku vedoucí k odlišným koncům

Proti: prostoduchá binární politika s jasnými odpověďmi, spousta voleb zbytečná a samoúčelná jen aby byla, procedurální generování cesty k ničemu neslouží a jen hru zhoršuje, velmi málo detailní textury

+12

Trail Out

  • PC 70
Je začátek léta a s ním se každý rok pojí veliké slevy na Steamu. Jelikož jsem pár dní zpět konečně dohrál druhý Underground z dílny NFS, chtěl jsem zkusit další závodní hru. Už nějaký čas jsem měl v seznamu přání tento kousek, který se netají inspirací legendární sérií FlatOut. Jak moc se zejména prvním dvěma dílům přibližuje si povíme v následujícím komentáři.

Příběh hry se točí okolo Bělorusa Mihalycha a jeho parťáka Zhenky. Hlavní hrdina musel kvůli zranění zanechat svého kaskadérského řemesla, ale nic nedělat dlouho nevydržel. Přihlásil se proto do série závodů napříč světem. Hra začíná návštěvou vrakoviště, kde si koupíte vrak jednoho z nejslabších aut a zbytek peněz utratíte za části jako motor, převodovku nebo kola, abyste vůbec s autem mohli jezdit. Čeká vás několik desítek závodů, kde poměříte síly s dalšími sedmi závodníky. Za zmínku stojí zejména Rus odkojený KGB, korejská lolitka, policajtka, vesnický buran, černoch z ghetta a další. Každý z jezdců má osobitý styl a sobě typické vozy. Těch je ve hře několik desítek. Budete řídit například Trabanta, Žigulíka, Volhu, Mercedes, Porsche, ale i americké muscle káry, školní autobus, šlapací auto, monster truck, minivan nebo formuli.

Tratí je ve hře rovněž několik desítek. Budete se prohánět po městech, na plážích, v pískovnách, po horách, ale i po závodních okruzích. Na každé trati se budou povalovat předměty určené k destrukci. Ve městě například lampy, stoly se židlemi, na pláži pro změnu lehátka, stánky a v horách kusy sněhu, závěje nebo kusy skal. Samozřejmostí budou zkratky, které ale ne vždy poskytnou výhodu. Závody budou arkádové, ve vysoké rychlosti a plné extrémní destrukce. Častokrát budete dojíždět ve stavu totálek nebo nedojedete vůbec. K destrukci jste samozřejmě motivováni doplňováním nitra a bonusy za rozštípání ostatních závodníků. Obtížnost závodů bude stoupat, stejně jako vy žebříčkem, až nakonec vyzvete samotného největšího kápa v nejnadupanější káře. K němu se ale budete dostávat nějakou dobu, k čemuž vám pomůže systém odměn skrz fiktivní sociální síť a přibývající počet sledujících. Ti vám budou přibývat s plněním výzev a čas od času dostanete i nějaký ten finanční dárek. Vedle kariérních závodů budete mít možnost ještě tzv. Free Ride a Roulette. Free ride je závod, kde si sami vyberete co a s čím pojedete a oproti tomu Roulette jsou závody ve stylu gamblingu. V nich máte možnost buď lehčí formu, kde platíte menší vstupné, ale získáte menší odměny, nebo drsnější formu, kdy platíte větší vstupné, ale odměny jsou výrazně vyšší. Háčkem je, že drsnější kategorie skýtá extrémní výzvy. Ty má na svědomí obávaný Joker, který na auta například nastražuje bomby, vypustí na ně bombardér, který každých třicet sekund raketou odpálí posledního závodníka, zpomaluje či zrychluje plynutí času nebo v případě zastavení vozidla jej automaticky vyhodí do vzduchu. A samozřejmě se vám po zničení ještě patřičně vysměje do ksichtu. Nicméně tyto závody jsou víc než příjemným zpestřením a zdrojem peněz, pokud je často neprohráváte. A samozřejmě i zdrojem adrenalinové zábavy, protože nikdy nevíte, kde a s čím se pojede. Můžete se tedy prohánět například ve šlapacích autech po horách nebo s monster trucky v ulicích amerických velkoměst. Samozřejmě nechybí ani typické dovednostní soutěže, kdy sebou po vymrštění z auta například shazujete obrovské bowlingové kuželky nebo trefujete terč jako šipka.

Za neduhy hry lze brát přílišnou arkádovost, papírovost vozidel a fyziku někdy připomínající odpadní třetí díl FlatOutu. Toto se však děje velmi zřídka. Víc mně vadily situace, kdy vaše vozidlo ve tlačenici s ostatními auty pravidelně bourá a ostatní jedou vesele dál. Otočit někoho PIT manévrem je rovněž prakticky nemožné, zato vás takto otáčí poměrně často. Dále se některé eventy nedají zajet na zlatou medaili, dokud se nedostanete k nejrychlejším vozům a některé budete pro změnu muset jet vícekrát než si na trénujete ideální stopu. Jinak ale jsem se hrou spokojený. Nelze ji brát jako plnohodnotného nástupce FlatOutu, ale jako podobnou hru. Pak se budete bavit. Ve slevě ji rozhodně doporučuji. Soundtrack je opět více než výborný a kvalitou za původními FlatOuty nikterak nezaostává. DLC vám přidají do hry kvanta aut - opět bych počkal na slevu. Hra se povedla a zabaví vás na několik odpolední. Hrací doba příběhu je do 20 hodin.

Pro: kariéra, desítky aut, jejich montáž, kvanta tratí, destrukce, sociální síť, sledující, dary, výzvy, závody Free Ride a Roulette, humor a atmosféra

Proti: nelze měnit klávesy pro ovládání, nelze nastavit konkrétní počet FPS, po čase stereotypní kvůli přílišné arkádovosti, nelogická fyzika a kolize

+10

Elden Ring: Shadow of the Erdtree

  • PS5 90
Shadow of the Erdtree je tak rozsiahle DLC, že by sa pokojne mohlo brať ako samostatná hra. Hra, ktorá je za mňa vlastne lepšia než Elden Ring.

Úprimne povedané, pôvodne som DLC ani neplánoval rozohrať. Elden Ring sa mi síce páčil, ale ani zďaleka som z neho nebol tak odvarený ako iní hráči. Keďže bol však hlad po nejakej soulsovke veľký a bohvie, kedy sa ďalšej hry od FromSoftu dočkáme, tak som si Shadow of the Erdtree napokon zakúpil. A neľutujem! A ako som už naznačil, páčilo sa mi to viac ako pôvodná hra.

Dôvod je prostý: mapa tentokrát nie je tak megalomansky obrovská, takže v nej človek nestrávi stovky hodín a nezačne sa nudiť. Viem, že mnohí hráči boli s otvoreným svetom Elden Ringu spokojní, ja však zastávam názor, že Souls hrám viac svedčí koncentrovanejšie poňatie. Čo akoby potvrdzovali aj samotní tvorcovia, keďže najlepšie im idú zovreté legacy dungeony, ktoré sú s prehľadom najzábavnejšie v celej hre.

Samotný svet v DLC je veľmi pekný a páčili sa mi aj rôzne menšie dungeony. Len ma – rovnako ako v hlavnej hre – proste štvala nutnosť zložito hľadať cestu na niektoré miesta. Človek si na mape označí oblasť, ktorú by chcel preskúmať, ale nedostane sa do nej, pretože mu cestu zatarasí kamenná stena, alebo útes, z ktorého sa nedá zoskočiť. Takže musí zložito hľadať, kadiaľ sa tam dostať. Chápem, že mnohým práve toto vyhovuje a berú to ako ďalšiu hardcore zložku hry, ale mňa to, úprimne, vyslovene otravovalo.

Preskúmavanie sveta ma ale aj tak bavilo. Tvorcovia si pre nás pripravili viacero krásnych lokácií a z ich výtvarnej stránky padá sánka. Súbojový systém je podľa mňa už za zenitom a nemyslím si, že je možné ho ešte niekam posunúť. Dúfam teda, že FromSoft v ďalšej hre príde s niečím novým, prípadne bude rozvíjať štýl boja Bloodborne a Sekiro. Ten je stále svieži a neopozeraný, takže prečo nie?

Čo sa týka bossov, tak tiež prevažuje spokojnosť. Bossáci sú výtvarne pôsobiví a efektní, o tom žiadna. Ale nie všeci ma bavili. K tým, ktorí boli skvelou výzvou a zábavou radím napríklad Blackgaol Knighta, Dancing Liona, Rellanu, Rominu či Putrescent Knighta.  

Krv mi ale pil ikonický Messmer. A to fakt strašne. Nie som proste fanúšik toho, ako ho tvorcovia nadizajnovali. Veľmi dlhé kombá, brutálne HP a absurdná damage. Neviem, osobne mi to už prišlo neférové. Keď začne cez celú arénu metať ohnivé kúzla, vyzerá to veľmi štýlovo. Ale celý boj sa kvôli tomu zvrháva na dosť veľký chaos, v ktorom nič poriadne nevidíte a netušíte ani, kam odskakujete a či ste bossa vôbec trafili.

Čo sa týka záverečného bossa, otvorene priznávam, že som naňho nemal sily/skill/trpezlivosť a vlastne ma ten fight príliš nebavil. Prvá fáza ešte ako-tak, ale druhá bola zase dosť veľký zmätok, AOE na každom kroku, damage po jednom údere astronomická, a tak podobne. Možno je to mojimi chabými reflexmi, ale otvorene hovorím, že sám som bossa nedal. A tiež dúfam (ako kolega Jakub of Astora), že sa podobní bossovia nestanú do budúcna normou.

Takže celkovo: užil som si to. Elden Ring je skvelá hra a toto rozšírenie rozhodne stojí za tie prachy. Kto bol z pôvodnej hry nadšený, tu si príde na svoje a bude sa poriadne baviť. Osobne sa hardcore fanúšikom Elden Ringu asi nikdy nestanem, ale na ďalšiu Miyazakiho tvorbu rozhodne budem vždy zvedavý.

Pro: svet, bossovia (väčšina z nich), návykovosť, menšia mapa

Proti: niektoré bossfighty už prekračujú medze zábavnosti smerom k frustrácii

+11

The Dark Pictures Anthology: Man of Medan

  • PC 65
Bylo nevyhnutelné, že si tento... klenot, jednou zahraji. Smíšené až negativní recenze mě odrazovali dost dlouho, ale když se to nakonec ukázalo v atraktivní slevě, věděl jsem, že do toho musím jít. A jak se ukázalo... verdikt je poměrně spravedlivý. Man of Medan je neuvěřitelně nedokovaná hra.

Ze začátku mě hra poměrně zaujala. Systém vztahů a vlastností postav byl fajn, některé funkce jsem už znal z pozdějšího The Quarry. Zaujetí mi ale vydrželo asi jen čtvrtinu (sic!) hry. Poté přicházela otupělost. Z příběhu, který ztratil lesk ve chvíli kdy vám docvakla pointa, z neskutečně šeredných animací obličeje postav, občas i z amatérského poddání dialogů.

Mě to přestalo zajímat, a to je nejhorší hřích kterého se hra může dopustit. Bylo mi jedno, co bude dál, co se stane s postavami, a už jsem se jen modlil ať to skončí. Celkově je to u The Dark Pictures velký problem, protože tyhle hry jsou i o znovuhratelnosti. Vás to má zaujmout a máte to zkusit znova, zjistit, jakým směrem se to může ubírat. K tomu mě ale nikdo nedokope. Nechci to dlouho dobu, možná u navěky, vidět.

ALE! Postava kurátora mě zaujala, ač je plná klišé, a trailer na Little Hope mě ve skutečnosti přiměl dát The Dark Pictures ještě jednu šanci, než to s tím vzdám. Čarodějnictví je koneckonců, zajímavější téma než opuštěná vojenská loď.
+13

Sherlock Holmes The Awakened

  • PS5 70
Herní výzva 2024 #3: Volání Cthulhu 

V rámci výzvy jsem se rozhodl doplnit si mezeru v sérii Sherlocka Holmese od Frogwares.
Kdo hrál předchozí hry zhruba ví, co může očekávat. Částečně otevřený svět - x lokací v rámci kterých má hráč volnost pohybu, zpovídání relevantních postav a řešení záhad, které jsou v tomhle případě ozvláštněny ještě mysteriózním lovecraftovským kultem.

Obecně mi přijde, že se hra svou nápaditostí řadí někam do průměru této serie. Technicky je na tom o něco líp, než její předchůdci, ale pořád bych asi očekával v současnosti vyšší pokrok. Ovládání je pořád občas trochu těžkopádné a obzvlášť akční pasáže jsou vyloženě frustrující, naštěstí je lze přeskočit. Pokud je ve hře část, kterou vývojář nabízí k přeskočení, už to musí zákonitě naznačovat, že asi není úplně nejlepší a asi by podle mě bylo lepší takovou část nahradit nějakou animací nebo quick time eventem, než se pokoušet o něco, co evidentně příliš dobře vývojáři neumí.

Hudba působí k dotváření atmosféry velmi dobře, a oproti ostatním dílům je fajn i ono tajemno a pasáže, které nutí hráče pochybovat co má být ještě skutečné a co se odehrává v Sherlockově hlavě. Lokace jako takové jsou zpracovány poměrně dobře, ale nejednou jsem se ocitl ve fázi, kdy jsem si byl jistý, že vím co mám dělat, ale kvůli špatnému designu onoho místa bylo těžké trefit se do bodu, kde se zobrazí akční tlačítko. Konkrétně si vybavuji keř, ve kterém jsem si byl jistý, že něco má být, ale stejně jsem okolo něj chodil velmi dlouho, než se daná věc objevila.

Celkově vzato pokud jste fanoušky této série, určitě budete spokojeni, bohužel ty minusy, které má zatím každá Sherlock Holmes hra tu jsou stále a můžeme jen doufat, že se některých věcí vývojáři vyvarují příště.

Pro: nové případy k řešení, očekávaná kvalita zpracování, nápaditý design lokací

Proti: otřesné a frustrující akční části, technicky už by dneska hra mohla být dále

+11