Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Torment: Tides of Numenera

  • PC 60
What does game name matter? No ty vole hodně, když s nim odkazuješ na hru na kterou už existují jen ružovoučkou žůžovoučké vzpomínky, na základě kterých vybereš ranec na Kickstarteru!

Papírová Numenera mi jako setting přišla od začatku docela podezřelá. Na jednu stranu krásné artworky, slibující putování pouštní, skoro "postapo" krajinou, plnou zajímavých míst, na druhou stranu meetingy, kde se udajně stanoví, že příšera je pro tenhle RPG svět dobrá jen tehdy, když má minimálně šest nohou, zvrací kyselinu a z očí střílí lasery (ironie, že nic takového tady nepotkáte). Ale co, padaj pojmy jako Torment, MCA a starý dobrý časy, tak to backnu! Počítačový nuTorment bohůžel začíná právě v místě kam se házelo všechno ze všech možných zdrojů. Obrovské město kde je každá druhá postava robot, cestovatel z jiné dimenze, nebo mentální projekce. Z hromady cliché tady nic originálního nevzniká. Nespojuje je žádná myšlenka, žádné téma, žádný vnitřní řád. Prostě je jen povoleno všechno a skoro nikde si nedokážou poradit s absolutní svobodou tak, aby z toho bylo něco pořádnýho. Co je vaše postava zač ví celý svět, neni na tom nic tajného ani záhadného. Skoro se vám tedy ani nechce pokračovat v hraní. Sem tam naštěstí něco zaslechnete o bájném Bloomu, kde by měla začít být ta pravá zábava. A když se tam konečně dostanete, tak ona je to fakt pravda! Povedený mikrosvět, který ma svůj vlastní konflikt a která funguje podle svých vyšinutých pravidel o kterých chete vědět víc. A pak už je jen konec. Teda ještě se na chvilku podíváte do malinkatých lokací, které zjevně skončily v designerských koších a najednou bylo dobré je z něj vytáhnou k splácání finále.

Kdyby duchovního nástupce Tormentu připravoval robot, tak by jako další řádek k odškrtnutí na seznamu věcí které dělají Torment Tormentem měl určitě dlouhatanská rozhovory plné skillchecků. Takže jsem se bál NPC, které hned od začatku nezavřou klapačku a budou mě zavalovat lorem (zdravím Pillars). To se naštěstí nestalo a páni spisovatelé svá ega udrželi v přijatelných mezích. Zajímavé využití textu představují merecastery, zařízení, kterám vám umožní prožít dávné události ve vzpomínkách někoho jiného formou "gamebooku". A lidem v inXile zas umožní ušetřit nějáký ten dollar. Takže zatímco jiné hry takhle většinou obejdou práci ne nějáké unikátní animaci, tady se takhle "vošulí" celé potenciálně hodně zajímave questy a lokace. Útok "SWAT teamu" na město které připlulo na velrybě :(. Skillchecky ale už dělal ten robot, protože ty tam jsou, ale je naprosto nemožné je failnout, takže působí jak ultimátní winbutton.

Musím se pousmát, když si vzpomenu na jednu z prvních velkých kontroverzí kolem hry. Ta nastala, když realtime with pause prohrál s turn base souboj o to, kdo bude mít v této hře na starost souboje. Oceňuji, že většině potyček se lze vyhnou a když už na ně dojde, tak je lze vyřešit i jinak než násilým, ale to opravdu není důvod k tomu, aby samotné nasílý bylo tak hrozná nuda. Zase něco naprosto lehkého diky skillům hlavní postavy a hromadě cyphers kterými můžete nepřátele zasypat.

Ale i tak je poznat, že na hře dělali lidé, kteří se opravdu snažili a chtěli vymyslet něco jinačího a zvolenému jménu důstojného. Třeba si do některých úkolů troufli zakomponovat plynutí času. Nevídané. Pak se ve vývoji něco posralo a bylo nutné přestat jen fantazírovat, zkoušet různé nápady a začít to dávat dohromady. Jak jsem psal několikrát do poznámky u nejočekávanějších her, tak nuTorment pro mě završil jednu etapu Kickstarteru, tu která se už nikdy nebude opakovat, tu plnou nadějí a příslibů krásných zítřků. Nad nikým nelámu hůl, jen jsem se finálně poučil a poučený můžu vykročit k rozumnému backování a očekávání jiných her. Jen škoda, že poučení které si odnesli tvůrci je dost černé. Jak jinak si vysvětlit, že pár dní po ledovém přijetí hry crowdfundingový guru Fargo ohlásil, že po Wasteland 3 to zapíchne do důchodu?
+18 +19 −1

Redneck Rampage: Suckin' Grits on Route 66

  • PC 70
Dvanáct nových misí pro Redneck Rampage, které tento datadisk obsahuje, je dost rozporuplných. Jsou stále docela zábavné a některé i dost nápadité. Oproti originální hře došlo ke snížení komplikovanosti levelů a jejich průchod a hledání klíčů je rozhodně jednodušší. Tentokrát je to tedy více o střelbě a likvidaci nepřátel. Bohužel jediná novinka je aligátor a to je opravdu málo i na dobový datadisk.

Ale abych jen nehanil. Hraní dobře odsýpá a díky jednodušším levelů neupadá do stereotypu. Nová prostředí jsou fajn a dobře zabaví například cirkus, pivovar nebo jeskyně dinosaurů. Hra také obsahuje mnoho narážek na dobové filmy a kulturu obecně. Původní hra byla na svou dobu lehce nadprůměrná a tohle je průměrný tehdejší datadisk. Pokud vás Redneck bavil a chcete více téhož tak tady to je. Pokud vám už na konci přišel nezajímavý, tak se datadisku vyhněte obloukem. Pokud chcete s Rendeckem pokračovat, ale s více změnami zkuste spíše Redneck Rampage Rides Again: Arkansas. Já se do dalšího dílu pustím, ale k jedničce ani datadisku se vracet nejspíše nikdy nebudu.
+18

Mass Effect: Andromeda

  • PC 85
Mass Effect: Andromeda, byla jednou z nejočekávanějších her tohoto roku. Přinesla opravdu rozsáhlou oblast v galaxii Andromeda, která obsahuje značné množství pochybností, mnoho a mnoho novinek (místy hodně cizích a bizarních). Dohrál jsem ji zhruba po 76 hodinách, a přitom splnil 93% celé hry. V celkovém hodnocení si u mně vybojovala 85%, z toho lze vidět, že celou hru opravdu nepovažuji jako jeden veliký přešlap, právě naopak.

Andromeda mi příjemně navodila pocity, spojené s prvním dílem. Podobností je tu více než dost. Hráč prozkoumává neznámé prostředí, nové charaktery, zákonitosti a do toho jezdí obrněným vozidlem napříč planetou. Stejně jako původní "ME", má Andromeda nejblíže ke klasickým rpg, ať už množstvím skillů, variabilitou vybavení, či "tuctovými" úkoly. V tom vidím, proč Andromeda působí tak odlišným dojmem oproti předchozím dvěma dílům. Fanoušci spíše očekávali tu filmovou akčnárnu, v podobě "ME2" a "ME3".

Od příběhu se samozřejmě očekává nejvíce, a na žánr sci-fi, není tento kousek špatný, ale v kontrastu původní trilogie, docela drhne. S tím, jde samozřejmě ruku v ruce i pojetí postav. Hned na začatku se objevuje opravdu ultimátní postava (která, by se snad mohla rovnat samotnému Shepovi), jediná chyba však spočívá v tom, že za Aleca Rydera si nezahrajem. Myslím, že hra za špatného rodiče, který řeší budoucnost lidstva ale zároveň i ochranu svých ratolestí v nepřátelském vesmíru, by přinésla několik opravdu hutných rozhodnutí a okamžiků. Nálézání cesty ke svým dětem, budování rodiných vztahů, nabízí opravdu velký potenciál (zvláště jako osvěžení oproti klasické romanciú Obě dvojčata docela jdou, ale nebezpečně to začíná připomínat teenagery ze školy čar a kouzel v Bradavicích. I z tohoto důvodu jsem do bojového týmu vybíral jen mimozemšťany. Kromě Suvi, mně žádný další lidský charakter nezaujal. Taky mně, zamrzel fakt, že kromě Angaranů a Kettů, se neseznámíme s žádnou novou rasou.

Opravdu mě zklamalo intro, tedy počátek cesty. Zarytě jsem odmítal sledování novinek, před vydáním jsem tak neměl skoro žádné informace, nechtěl jsem si nic předčasně vyzradit. Bohužel, jsem tak o některých věcech, snil jinak. Myslel jsem si, že hra začne v průběhu událostí "ME3", popravdě jsem si to představoval asi takto: "Civilizace se bortí, smrťáci ničí vše na co přijdou, poslední vojáci/vesmírná plavidla se snaží vykoupit drahocený čas. V prostorách archy kvíli bezpečnostní alarm, je potřeba jen pár dalších vteřín, během kterých běháte po arše, je potřeba aktivovat poslední panely, skočit do jiné galaxie. Úspěšnou prologovou misi, následuje absolutně epicky filmeček - únik archy, přežití civilizace je zajištěno a poslední obránci umírají s vědomím, že jejich smrt nebude nadarmo Na druhou stranu, všechny deníky, easter eggy a nové zprávy spojené s Milky way, mě velice potěšily. Zvláště volání o pomoc, které zakončuje ten nádherně děsivý zvuk reaperské zbraně

Rozsah Singleplayeru mi přišel tak akorát, zvláště mě potěšil fakt, že ve všech lokacích se objevují nové questy v průběhu celé hry. Prvky jako je vliv životních podmínek, členitost terénu, časová omezenost pro plnění questů v zamořené zoně - to vše zajištuje autentičtější požitek. Opravdu potěší, když se "viabilita" zvedne na úroveň kdy nezabijí radiace, či teplotní podmínky.

Hra přebírá mnoho prvku z Witchera III (možná jsou typické pro všechny nové hry - nevím). Možnost rozsáhlého craftingu, klíčovost surovin, styl mapy. Z mého pohledu to není zlé, na druhou stranu jsem ale vždy byl hráčem, který se těmito prvky nezdržoval déle, než bylo nutné. (víceúrovňová mapa dokáže čas od času zmást, shánění surovin je časově náročné)

Multiplayeru je zapotřebí vzdát hold. Propojit ho takovým způsobem s kampaní, jakým propojený je, byl vskutku mistrovský tah (opravdu málokde jsem hrál a užil si multiplayer, jako tady).

Samotný gameplay je bezpochyby nejlepší stránkou hry. Podobně, asi jako ostatní fanoušci, nevím jak se opět vyrovnám s tou omezeností v původní ME trilogii. Hra zkrátka potřebovala rychlejší tempo, jakmile si hráč poprvé "zablbne" s jetpackem, zjistí jak mu tento prvek chyběl dříve. Vývoj zbraní a modifikace jsou opravdu důležité, co se týka sestavy, poprvé jsem všechen boj netáhl jen přes útočnou pušku ale musel se připravit na proměnlivost situace. Nikdy před tím jsem nepoužíval brokovnici, zde se však ukázala jako nezbytnost. Stejně jako volba speciálních schopností, opravdu to rozhodovalo o přežití, i když jen na obtížnosti Hardcore. Zvláště podoba Tech a Biotic schopnosti, je správně drsná.

Samozřejmě Andromeda obsahuje dost chyb, může být vzneseno mnoho námitek. Všechno je to mnohem výraznější, zkrátka protože je tu kontrast předchozí trilogie.
Ale, já se u této hry bavil, byl jsem dokonale přikován u počítače. Za poslední čtyři dny, jsem naspal asi kolem 16ti hodin. Hra působí cize, přece jsme ale v jiné galaxii (a pro bizarní sci-fi mám slabost hlavně Warbreeds). Nedostatky v grafice, či některých herních mechanismech, nakonec doladí další patche. A všem nedostatkům, které se autoři snaží nyní kompenzovat, se v dalším díle snad vyhnou

85% - bylo by divné, kdyby hra takového rozsahu byla od začátku bezchybná, určitě ale také není záležitostí, jejichž kvality se blíží průměru padesáti procentům.
+18

Red Faction

  • PC 75
Dnes se podívám na zoubek další staré střílečce a tentokrát to bude Red Faction. Jednička pro mě byla při prvním dohrání rozhodně jedna z nejlepších 3D akcí roku 2001. V té době jsem miloval cokoliv co je sci-fi a ideálně z jiné planety, takže procházení Marsu jsem si náramně užil.

Jak to vypadá dnes?
Začnu tradičně příběhem, resp. jeho podáním. V Red Faction hrajete za horníka Parkera, který je v blízké budoucnosti doslova otrokem korporace Ultron na Marsu. Jednoho dne se připlete ke vzpouře a má to štěstí (nebo smůlu?) že v boji se strážnými vydrží nejdéle. Dál už se bohužel nic moc nestane - Parker prostě jde a kosí, občas mu někdo něco říká do sluchátek, ale pokud jste zrovna zaměstnaní porcováním nepřátel a rozhovor Vám uteče, nic se nestane. Díky unikátnímu leveldesignu neexistují až na výjimky žádné úkoly, mise, skoro žádné příběhové animace, dokonce jsem v žáru bitvy propásl smrt Hendrixe a nepochopil kdo vlastně je hlavní záporák. Ani outro kde Parker s velitelkou odboje pokecají a zaflirtují není zrovna vrchol děje Jediným highligtem je šílený vědec jménem Čapek

Dále ale už budu jen chválit. Leveldesign je výborný. Při svém boji procházíte na střídačku různé důlní šachty, jeskyně, podzemní základy, tajné laboratoře, občas se podíváte na povrch, jednou si zaletíte na výborně nadesignovanou orbitální stanici. Ani na chvíli se nezačnete nudit, protože pokud jste někde moc dlouho, autoři mění prostředí a díky tomu hra svižně utíká. Navíc se úrovně sympaticky větví a zase spojují, takže ač je hra přímočará, nemáte pocit úplného tunelu.

K leveldesignu patří samozřejmě i zmiňovaný GeoMod, kdy můžete roztřískat vše co Vás napadne - zdi, stropy, věže ad.. Moc jsem to nevyužil, protože proč plýtvat rakety a bomby, ale občas se to hodí při netradičním postupu dál a ta možnost je velice sympatická. Jak příklad uvedu jedny zaseklé dveře. Ve většině her by se po zuby ozbrojený hrdina na dveře smutně zatvářil a šel jinam. Tady? Jednoduše raketami odpálíte zeď vedle dveří a jedete dál.

Nepřátelé jsou tu převážně lidi - od neškodných strážných s pistolkama ze začátku přes stále více vytvrdlé vojáky až po ultimátní killery s Rail Guny, kteří Vás sundají na jednu ránu. S postupem ve hře roste i inteligence nepřátel, kteří pobíhají, skrývají se, nenechají Vás v klidu zaměřit a občas kupodivu chytí záchvat paniky a prosí o život. Vůbec nejvíce mě bavili obyčejní lidi a jejich "nouplízáctví". Kromě vojáků se můžete setkat i s pár roboty, nějakým zmutovanými krysami a jednou nechutnou červovitou obludou. Co mě štvalo je občasný spawn nepřátel do zad z míst, kde rozhodně žádní nemohli zůstat.

K jejich likvidaci máme pestrou škálu nástrojů - nechybí pistole, brokovnice, trojice kulometů, dvojice sniperek a raketometů, překvapivý plamenomet (výborně se hodí na krysy) a ultimátní rail-gun, který umí střílet skrz zdi a se kterým jsem si užil spoustu zábavy. Navíc autoři přidali spoustu vozítek - od auta a transportér přes ponorku až po vznášedlo, přičemž každé má nějaký kulomet a rakety. Netřeba dodávat, že nepřátelé padají při takové projížďce jak mouchy.

Grafika? Dnes už příliš neohromí, zejména hranaté lidi v animacích, ale na prostředí různých šachet či základen se dá koukat bez problémů a občas vykouzlí i pěknou scénu typu zaparkovaný raketoplán.

To nejdůležitější je, že se to stále hraje výborně. Díky výbornému arzenálu, měnícím se prostředím a ne příliš tuhým nepřátelům hra svižně utíká a za celou dobu se nedostaví nuda nebo frustrace. Zkrátka béčková akce, kterou sice máte za den dohranou, ale to mi u stříleček zrovna nevadí. Jedinou výtkou tak je plytký příběh a tím nulová motivace k pokračování.

Pro: Svižná hratelnost, měnící se prostředí, výborné zbraně.

Proti: Slabší příběh.

+18

Stunts

  • PC 85
Proc jsou Stunts u nas dnesnich tricatniku (i starsich) dodnes popularni? Pro svoji jednoduchost, originalitu, kreativitu, PC Speaker, editor trati a predevsim, jelikoz jsou ve svem zanru dodnes (27 let!) neprekonanou hrou. Troufnu si rict, ze drtiva vetsina dilu NFS a soucasnych zavodnich her by Stunts nemohla ani zavazovat tkanicky od bot. Navazujici Trackmania i pres veskerou snahu tuto legendarni zavodni hru neprekonala.

Jedna se o netradicni zavodni hru, kde si vyberete z mnoha typu vozidel a snazite se dojet trat v co nejlepsim case. Musite prekonavat kvanta prekazek typu skokanku, tunelu, lopingu, bahennich ci zledovatelych cest, mostu, skokanku a podobne. Jako dekorace byla moznost vysazet na trat i kosmeticke prvky v podobe stromu, vetrnych mlynu, domu, kaktusu ci podobnych. Kolize s prekazkou ci pad autem strechou dolu se rovna bouracce a nutnosti restartovat. Stunts byla jedna z nejvice hranych her na mem nejstarsim PC.

Tehdejsi konfigurace 386/40 MHz, 4 MB RAM, 850 MB HDD a SVGA se 256 barvami dnes patri do technickeho muzea, ale zacatkem devadesatek zazivala desitky hodin zavodu a kolizi. Myslim, ze jsem nebyl jediny, kdo vytvoril okruh po obvodu a snazil se vyvinout co nejvyssi rychlost. Dale jsem provadel snahy o co nejefektivnejsi kolizi, kdy jsem se napriklad v maximalni rychlosti roztocil v tunelu, nasledne byl vymrsten do vzduchu nejaky kilometr vysoko a zpet nebo se vystrelil lopingem kilometr vysoko a pak sledoval jak se auto pretaci a pada stremhlav dolu. Nebo jsem v co nejvyssi rychlosti napalil svodidla na moste a pote letal snad minutu ve vzduchu. Tyto bugy udelaly hru paradoxne jeste zabavnejsi, pokud jste cilili na co nejzajimavejsi karambol.

Kapitolou pro sebe samou jsou zavody 1v1 s protivnikem. Kdyz ji/ho porazite, breci. Kdyz on(a) porazi vas, dela machra. Kdyz ji/ho sestrelite a nikdo nedojede do cile, nadava. Stunts i dnes po temer triceti letech nabizi stale to same dobre a cas od casu si jej pres DOSBox pustim.

P.S.: Kdo znal v devadesatkach v editoru trati zkratku Shift+F1, byl king ;)

Pro: editor trati, znovuhratelnost, kvanta druhu prekazek, kosmetickych doplnku trati, kvanta aut, zavody s protivniky, PC Speaker

Proti: obcasne bugy, jinak absolutne nic

+18

Assassin's Creed

  • PC 60
Série AC nikdy nebyla u mně oblíbena. Nevím proč, ale nikdy mě moc nelákalo skákat po střechách a poté střemhlav sletět do sena. Poté vylézt, potají zabít pár důležitých lidí a nerušeně se vrátit zpět do pevnosti.

Každopádně když jsem uvažoval, co bych si mohl zahrát a moje volba padla na první AC. V té době jsem se sérií AC měl zkušenost pouze v Java verzi pro mobilní zařízení. Ta je samozřejmě oproti té klasické hodně osekaná, ale přejděme už k samotné hře.

Co mi upřímně vyrazilo dech, byla grafika. Všechno v této hře vypadá zkrátka fantasticky. Od samotných postav až po okolí a interiéry. Hra bude mít letos devět let a vůbec na to nevypadá! První minuty ve hře jsou zkrátka super.

Bohužel nadšení v mém případě opadlo u druhé mise. Po splnění úvodní mise v Masyafu jsem se konečně vydal za hranice assassínské pevnosti na svém splašeném (rozuměj "vypůjčeném") oři a těšil se na průzkum okolí. Jaké bylo mé překvapení když jsem zjistil že se toho vskutku mnoho prozkoumat nedá. Po cestě do Damašku jsem narazil pouze na skupiny lidí a také stráží, kteří okamžitě tasily zbraně a jaly se mě pronásledovat. Naštěstí se stráže dají setřást poměrně snadno. Obzvláště na cestách. To ovšem už neplatí ve městech. Pokud si vás stráže všimnou, očekávejte velkou srandu. Pokud si myslíte, že stráže jsou jen tupci s podprůměrným IQ, tak máte pravdu zhruba z poloviny. Jsou totiž celkem vynalézaví. Když se jim snažíte utéct na střechy, začnou vás bombardovat kameny. To, že se do vás trefí jeden kámen z deseti je už věc druhá, ale bohužel i ten jeden kámen vám především ze začátku bude stačit k tomu, aby jste sletěli strážím rovnou na ránu.

Co se týče příběhu, upřímně mi přišel o hovně. Bylo to především kvůli nepřeskočitelným cutscénám, které obsahovali kecy, kecy a zase jenom kecy. A to ani nemluvím o návratech do normálního světa. Upřímně mi tento koncept přijde dementní.

Největším problémem hry je ale bezesporu repetivnost všeho, co ve hře najdete. Už víme, kde se inspirovali vývojáři třetí Mafie. Všechno se hned okouká, náplň hry je furt stejná. Dojeď do jednoho ze tří měst, navštiv NPC, které ti odkváká kde by si mohl začít své pátraní, poté dokončíš pátraní a na závěr toho všeho zabiješ jednoho bosse. To je vše a takto se to hraje až do konce.

Ale abych úplně AC nekřivdil, kromě prvních pár minut a grafiky se stále najdou nějaká ta pozitiva. Tím prvním je bezesporu volnost pohybu. Během pátraní se po městě můžete procházet a ani nemusíte plnit vyšetřování. Ale kdo by se procházel, když může šplhat po budovách, pozorovat nádherné scenerie z rozhleden a u toho si pochvalovat technickou stránku hry. Tou další pozitivní součástí hry je český dabing. Martinu Stránskému role Altaira sedla jak vyšitá, ale i ostatní se svých rolí jali dobře a jejich dabing se dobře poslouchá. Ano, AC má své momenty, bohužel jich není tolik, abych se u hry bavil. Dohrál jsem jí pouze ze zvědavosti a ani to jsem možná neměl dělat.

Závěr hry je totiž opravdu totální... ehm, hloupost. Už dlouho jsem neviděl tak hloupý, nesmyslný a příšerný konec. Těžko se to vysvětluje, ale zkusím to vzít v kostce. Potom co zjistíte, že Al Mualim je zrádce, se začnou dít věci. Nejdřív oživí všechny nepřátelé, potom se rozdělí na deset Al Mualimů a poté následuje smršť keců viz zbytek hry

AC není tak špatná hra, jak možná vyznělo z mého komentáře. Nápad je supr a technická část hry je perfektní. To se ovšem už nedá říct o herní náplni.

Pro: technické zpracování hry, český dabing, dobrý koncept

Proti: repetivnost, příběh, závěr

+18

Aliens versus Predator

  • PC 75
Jedničku AvP jsem měl zafixovanou jako jednu z nejlepších her roku 1999. Výš jsem podle vzpomínek řadil jen legendární (leč nedohrané) RPG Planescape: Torment a nesmrtelnou cyberpunkovou RPG akci System Shock 2.

Po opětovném zahrání už to tak žhavé není. Především nechápu, jak jsem tehdy dokázal hru vůbec dohrát! AvP je totiž 3D akce ze staré školy ze vším všudy, včetně spousty neférových záležitostí. Nepřátelé se respawnují a to s velikou oblibou za Vaše záda do míst, které jste právě vyčistili. Hra je obrovské a nepřehledné bludiště, kde absolutně netušíte kam máte jít a co tam máte dělat. Životnost postavy zejména za mariňáka se počítá na vteřiny, protože vetřelec s Vámi udělá krátký proces ani nemrknete, o predátorovi ani nemluvím. Navíc se ve hře nedá ukládat, což v kombinaci s výše uvedeným vede k tomu, že někde zabloudíte, mezitím se Vám za záda naspawnují vetřelci a jste v háji.

Po spoustě velice vulgárních nadávek, náběhů na infarkt a pocit "seru na to a smažu to", jsem vyměknul, hru dal na Training a nastavil v podstatě cheat "unlimited saves", mé zážitky tedy bude popisovat ze značně zlehčené verze hry.

Za každou postavu Vás čeká 6-7 kol, které vrcholí nějakým tím bossfightem. Proč bojujete netušíte, protože příběh neexistuje. Chybí intro i pořádné outro (kraťoučké animačky ala Duke Nukem 3D nepovažuji za příběh). V průběhu misí Vám sice zejména za mariňáka někdo něco občas povídá, ale než to stihnete přečíst, titulek zmizí. Navíc se blbě čte, když se nervozně koukáte kolem sebe, odkud na Vás něco vyskočí.

Grafika vypadá stále celkem dobře, zvuky fungují za 100% (zejména pípání detektoru), hudbu jsem v rámci koncentrace musel vypnout. A jak se to celé hraje? Inu, když pominu výše zmíněné výtky, tak je to stále výborná hra, přesněji tři hry v jednom.

Vetřelec je unikát. Žádné nahoře nebo dole pro něj neexistuje. Vidíte sto metrů nad hlavou větrák? Žádný problém, vylezle po stěně, stropu a už můžete frčet ventilací přímo nad hlavami nic netušících a vytřepaných vojáků. Bojujete převážně s lidmi a hra Vám dá pocítit jaký je to být ultimátní lovec. Lidi jsou slaboučcí, padnou během zlomku vteřiny a většinou se k nim dostanete dříve než vůbec vystřelí. A pokud Vás zasáhnou, není problém, zdraví si doplníte z jejich mrtvol. Občas jsou problémem věže, ale i ty můžete obelstít. Na druhou stranu je to s vetřelcem díky unikátním pohybu šílené bloudění, občas jsem se musel mrknout do návodu kam vůbec jít, případně co dělat.

Predátor je stejně unikátní zážitek, nechybí totiž žádná z jeho schopností. Tři různé pohledy, zneviditelnění, náramenní kanón, zápěstní ostří či vrhač kopí. Aby toho nebylo málo, kdykoliv se můžete vyléčit a energie k tomu všemu potřebná se Vám pomalu, ale přece automaticky doplňuje. Ze začátku při bojích s lidma si budete připadat jako bůh - v modrém režimu Vám náramenní kanón lidi sám zaměřuje, když se ještě zneviditelníte, jsou to hotová jatka skoro jak ve filmu. Pak trošku přituhne, protože se objeví vetřelci a je jich dost, ale kombinace rudého režimu a pistole se ukázala dost účinnou. Jediným rizikem je podcenění situace, nepozornost, najedou Vás obklíčí a jste v háji.

A konečně mariňák - tady začne to správné peklo. I na nejlehčí obtížnost Vás vetřelec složí raz dva, bitva s predátorem je o nervy. Navíc se vše odehrává ve tmě, kterou sice můžete rozsvítit slaboučkou světlicí, nebo nočním viděním, ale obojí je v praxi dost k ničemu. Noční vidění je přesvětlené, takže útočící vetřelce ani pořádně nevidíte. A co je platný, že máte účinné zbraně, když vetřelci útočí zezadu, zvrchu a pokud už zepředu tak tak rychle, že nestíháte ani zamířit. Zkrátka hra za mariňáka je opravdu nářez se spoustou hororových momentů.

Celkově jde o soubor tří odlišných a výborných zážitků v jedné hře, bohužel se spoustou dnes již překonaných herních principů. A teď mě omluvte, jdu si zahrát druhý díl.

Pro: Vynikající atmosféra, tři hry v jedné, přes všechny výtky se to stále dobře hraje.

Proti: Nemožnost ukládání, respawn nepřátel, absence příběhu, bloudění.

+18

Gothic 3

  • PC 75
Je to již nějaká ta chvíle, co jsem dohrál Gothic III. Pamatuji si, jak moc jsem byl nadšen, když jsem poprvé spustil hru, dostal se do menu a započal nové dobrodružství. Načítání hry bylo trošičku pomalejší, ale s trpělivostí jsem ho překonal. Po shlédnutí cutscény jsem se objevil uprostřed bitvy o maličkou osadu a hned se pustil do akce - rozbil jsem pár nehezkých orčích tlam a zabil jejich vyparáděného vůdce, vykradl pár místních domků a zachránil nevinné obyvatele. Pak jsem jen promluvil se svými přáteli a následně jsem se již mohl pohybovat po novém, otevřeném světě, tentokrát se spíše nelineárním dějem. Ze začátku jsem byl opravdu ohromen, ale pak mé nadšení začalo trochu opadat..

Začnu světem. Myrtana, zemička ve které v tomto díle působíme, je rozdělena do tří sfér - krásná, zelená krajinka s lesy, městečky, poli a písčitými břehy, to vše je její hlavní část -
tuze se mi líbila. Jednotlivá města a rebelská obydlí mi přišla unikátní. Horší to již bylo s dalšími podnebími - ve sněhové krajině jsem měl jistý problém s viditelností, vždy jsem narazil na mlhu nebo vánici, byl jsem rád, když jsem narazil na nějaké to zdánlivě bezpečné místečko (které se, bohužel, často ukázalo, že je obývané po zuby ozbrojenými orky) a najít klany byl taky trochu problém, ale i tak jsem tuto oblast velice rád prozkoumával a v celku si i užil zdejší pobyt. Ovšem z poušti jsem měl trochu jiné pocity - přišla mi příliš pustá, prázdná - pomalu nulová vegetace a život, sem tam nějaké ruiny strážené mumiemi či divokou zvěří, ani obydlí mě moc nezaujala - na druhou stranu, místní obyvatelstvo ano. Hašašíni (a především jejich šišlavá mluva) byli geniální.

Charaktery, co se mnou prožili dobrodružství prvních dvou dílů, zde neměli moc prostoru. Náš bezejmenný hrdina s nimi vždy prohodil jen pár trpkých dialogů, a to mě celkem mrzelo. Nové postavy mi nepřišli zas tolik zajímavé, snad jen král Rhobar, kterého jsem opravdu toužil potkat. Tito hlavní, či další vedlejší NPC nám zadávají úkoly - kromě klasiky "zabij/najdi a přines" se mi velice líbilo vyčišťování měst od té nafoukané smradlavé spodiny. Za zabíjení a úkoly naše postava dostává zkušenosti a časem i postupuje na novou úroveň - ve třetím díle se objevuje i pár nových skillů, například velmi efektivní boj se dvěma zbraněmi. Vše se klasicky musíme naučit u učitelů.

K příběhu není moc co říci. Hlavní dějová línie byla celkem krátká a nezajímavá. Třetí díl nebyl podán v lineárním duchu jako předešlé dva, jednotlivé úkoly týkající se hlavního příběhu byly rozsety po celém světě. Co však musím ještě povznést, je možnost si vybrat, zda-li kopat stále za ty dobré nebo se sčuchnout s temným bohem a hrát za padoucha.

Ihned při první bitvě jsem si povšiml i změny systému boje. Tentokrát, dle mého, k horšímu. Pouhé klikání bez nutnosti využívání krytu či úkroků mi ze začátku zas tolik nevadilo, ovšem v pozdější fázi hry mě to již nudilo - pomalu jsem na žádného nepřítele nepotřeboval zvláštní taktiku (snad jen na nějakého rozzuřeného Trolla, kdy jsem musel využít i těch nepřirozeně vysokých a dlouhých skoků) a každého nepřítele jsem jednoduše uklikal, minimálně jsem použil pravé tlačítko pro krytí. Často, když jsem bojoval se skupinkou nepřátel, na mě útočil pouze jeden jediný a ostatní tupě přihlíželi, jak jejich druh dostává nakládačku a skolen padá k zemi. Naštěstí jsem našel nějaký ten opravný patch, co souboj o něco vylepšil - protivníci již neútočili po jednom a více jsem využíval krytí či úskoků, orci a bandité dokonce i moje útoky občas vykryly nebo provedli protiútok - no hned bylo hraní veselejší.

Bugy se zde také objevovaly často - levitující vegetace, nesmrtelný protivníci v aréně nebo divoká prasata probíhající texturami. Naštěstí se na všechny nedostatky dají stáhnout opravné záplaty a vše, víceméně, funguje tak jak by mělo. I to nahrávání hry bylo nakonec rychlejší. Grafika je opět o něco lepší, hudba doprovázející nás na našem putování byla dokonalá.

Gothic III je po stažení pár patchů celkově slušnou zábavou. Najdeme zde bohatý výběr protivníků a nebezpečné zvěře, bylinky dodávají našemu hrdinovi sílu, mnou velice opěvovaný nekonečný inventář, i ten bojový systém není nakonec tak stereotypní. Jen škoda toho ne moc zábavného příběhu a nevyužitého potenciálu našich starých známých charakterů. Samozřejmě, Piraně se snažili hru dokončit, ale JoWood na ně s vydáním titulu dost tlačil - a tak dostal to, co chtěl. Jakožto pravý fanoušek této série jsem si hraní (i přes početné problémy) užil a hodnotím tedy 75%.

Pro: Nový svět, spousta zajímavých úkolů, hudba a grafika

Proti: Slabší příběh, nezajímavé charaktery, občasné bugy

+18

Dragon Age II: The Exiled Prince

  • PC 50
Mmm... Seba má docela hezky vypadající brnění, to je jako fakt. A taky se mi líbí, že je poněkud nábožensky založený, taková postava mezi parťáky trochu chyběla. To je ale si tak všechno, mimo samotného Sebastiana, DLC přináší dost mdlé a nudné lokace s absolutně průměrnými až nezáživnými souboji, ani ten boss fight zde nebyl povedený. Byť má samotné princátko celkem obstojně naspané dialogy, člověku příliš k srdci nepřiroste. Potěší sada nových banterů mezi parťáky, pár nových dialog. možností s revered mother v klášteře, plus se dá i docela pohrát se speciálními možnostmi samotného prince. Ovšem nejedná se o nic velkého, úplně klidně to mohlo být součástí původní hry, ale počítám, že v oné době už EA měla hodně zatnuté drápky, co?

Netřeba kupovat. Sebastian není nějak zvlášť hrozně napsaná postava, ale vzhledem k dost neoriginálnímu obsahu, kterým navíc prosvištíte jak moje kočka, když ji chytne rapl, člověk může tohodle jednoho parťáka s úplně čistým svědomím minout.

Pro: Sebastianova povaha a některé schopnosti, nový banter

Proti: je toho málo, nové prostředí nesmírně nudné, stejně tak souboje

+18

Serious Sam: The First Encounter

  • PC 85
Serious Sam: First Encounter byl velice příjemný návrat. Croteam totiž stvořil možná poslední regulérní doomovku (či spíše dukovku), ve které nechybí nic na co jsme byli zvyklí v střílečkách z devadesátých let.

Celý styl hry je neskutečně arkádový a to už od úvodu, kde nás místo animovaného intra přivítá textové příběhové pozadí, jak vypadlé ze starých Nintendo nebo Sega her. Příběh nehraje velkou roli, ale je docela zajímavý - kdesi v budoucnosti vede lidstvo prohranou válku s mimozemšťany, vedenými nějakým Mentálem (opravdu nekecám) a jediná šance je vyslat vypatlaného, hláškující hrdinu zpět v čase do dob starého Egypta, aby jim tam nakopal prdel. V průběhu hry hledáte artefakty, procházíte prastará města i chrámy a postupujete přes hordy nepřátel k cíli kontaktovat mimozemšťany. Což se povede a vše končí v nejlepším, kdy Sam odlétá na mimozemské lodi najít Mentála.

Hratelnost je neskutečná. Ač hra ze začátku klame tělem a nechává Vás rozkoukat, v průběhy hry se akce zintenzivňuje a útočí na Vás desítky nepřátel najednou. V poslední misi jsem kupříkladu na jednom nádvoří pobil asi 400 potvor. Potvory jsou tupé, moc toho nevydrží, jediné co je zajímá je Vás zabít, ale je jich mnoho a občas Vás zkrátka dostanou. Hrdina je klasický "Duke", který občas nahodí vtipný komentář místa, nepřátel nebo situace.

S nepřáteli si tvůrci vyhráli ve stylu "pryč s realitou" A tak tu vedle sebe máme skákající kostlivce (připomínající vetřelce), velké mechy i obří mechy, obrněné škoripiony, něco jako žaby kterých útočí minimálně 50 najednou či létající harpyje (připomínající anděly). Nejvíce mě dali paradoxně zabrat býkové, kteří Vás naberou a odhodí několik metrů, nebo bezhlaví sebevražední atentátníci. Občas přijde boss, který je velký jak mrakodrap a zejména poslední boj byl megalomanský. Takhle nějak má vypadat závěrečný boss ze střílečky - obrovské, smrtelně vyzbrojenené a prakticky nezničitelné hovado.

Na jejich likvidací máte téměř klasické zbraně - počáteční nůž, pistole, jedno i dvouhlavňová brokovnice, thompson - což jsou zbraně, které brzy odložíte. Proč? Protože potřebujete palebnou sílu. Takže přichází rotačák, raketomet, laseromet a ultimátní dělo, vrhající všezametající a ještě vybuchující koule. Zbraně jsou jak má ve správné arkádě být naprosto přesné, rychlé a smrtící.

Ve hře samozřejmě nechybí spousta powerupů, občas nějakého to tlačítko a aby mozek při té řezničině nezahálel, dají se hledat secrety, které Vás dovedou k dalším zásobám i vtipným scénkám. Nejvíce mě pobavila monumentální pyramida, která se stiskem tlačítka změní v horu z bedýnek.

To vše v arkádově pastelkové, leč krásné grafice, kdy se můžete kochat všemi těmi nádvořími, budovami, palmami a soškami, občas obdivovat obrovské lokace a pokud Vás kochání přestane bavit, stačí vzít raketomet a trošku to přezdobit (sošky i stromy se dají ničit).

Zkrátka Serious Sam je poctivá arkádová střílečka plná perfektní lokací, nepřátel a zbraní s výbornou hratelností.

Pro: Grafika a celá egyptská výprava, zbraně, nepřátelé, oldschoolová hratelnost.

Proti: Pro někoho jen bezduchá střílečka.

+18

The Surge

  • PC 80
Rád se v herních světech ztrácím. Máloco mě dokáže vytrhnout z imerze s natolik svědomitým škubem, jako přestřelená linearita pohybu po mapě, babičkovské držení za tlapičku, a neviditelné zdi tak překouřeně líné, že i moje sobotní rána by měla co dohánět. The Surge v tomto směru mé choutky naplnilo přímo znamenitě - od druhé oblasti dál je to totální labyrint trubek, slabých mříží, nezabezpečených mostů, a nepřátel kolikrát až překvapivě divotvarných. Díky tomu, že tu člověk samozřejmě nemá žádnou mapu, a jednotlivé sekce jednotlivých oblastí si v tomhle industriálním settingu jsou vcelku pochopitelně vzájemně hodně podobné, musel jsem si při hraní dokonce dělat poznámky a náčrtky bokem, než jsem si všemožné stezky prostě zapamatoval (což se mi stejně většinově nedařilo). V náběhu do finiše si bohužel už hra s poslední oblastí nevidí do huby, a předvádí takovej hárdkór fetiš bukkake čelendž, že to i na můj masochizmus bylo moc, a za nic jiného než frustraci ty poslední dvě hodinky opravdu považovat nemohu. Celkový dojem to kazí ale málo, takže je to i tak pořád za pět bludišťáků. A pět zanedbatelných procent dolů z hodnocení.

The Surge je kurevsky těžká hra. Z takových devadesáti procent se jedná o zcela férovou obtížnost, přičemž těch zbylých deset vyplňuje kolikrát dosti prdélní kamera, citelně chybějící přeleštění, a ta celá poslední anální oblast. Celá. Jestli na vás už libovolný díl Dark Souls byl přespříliš, rovnou mazejte o dům dál a na tuhle hru se nekoukejte ani jedním okem v zrcátku. Byť se to tak ze začátku nezdá, hodně brzy je člověk nucen se - opravdu pilně - naučit a osvojit si i ty nejniternější, nejmalichernější vlastnosti zdejšího soubojového systému. Zatímco prvních pár hodin si bohatě hráč vystačí se správně vybranými, správně časovanými komby (a už za ty se cítí jako značný bédés!), průchodem druhou oblastí již příjde řada i na stacionární úhyby, alternativní podobu komb v závislosti na pozici vůči nepříteli (ne, nedělám si prdel, tady se komba opravdu mění podle toho, jestli čelíte enemákově levačce nebo pravačce), zpřísnění menežmentu staminy a energie (pak vám ta hra ještě šoupne do harampádí i drony, což se v podstatě vyrovná študování nové 50ti stránkové učebnice matiky), ad. Bez toho je to jeden výprask za druhým. Hra si tedy žádá opravdu výraznou trpělivost a ochotu učit se, ale o to větší je pak ta satisfakce, když člověk sežvejkne skupinku tří nepřátel, a následně ještě projede jednou hnusnou mechanickou dogou jak nůž máslem. Takovou euforii jsem si neužil ani nepamatuju.

Z hlediska storytellingu je to Dark Souls jako vyšitý - hráč potkává přátelská NPC, pro které může "plnit side questy", a příběh jako takový mu je vyprávěn takřka exkluzivně skrze audio logy a staré voice maily. Pozorný hráč se toho pak samozřejmě doví i mnoho dalšího už jen z prostředí samotného. A vocotedagou? Bez spoilování můžu předeslat, že pokud si rádi kladete otázky typu "co to vlastně znamená být člověkem? Kde začíná a končí lidskost? Co všechno bychom měli být ochotni obětovat za záchranu lidstva, potažmo celého světa?", tak si příjdete na své. A konec vás asi nasere, mno.

Při hraní jsem si hezky s pokojným rohlíkem na ksichtu zavzpomínal na System Shock, Vesmírnou Odyseu, The Thing, Doom 3, a hromadu dalších. Hódně moc by tý hře prospělo přeleštit (a to finále ideálně rovnou komplet předyzajnovat), ale když vonoto zároveň tak sympaticky klade důraz na atmosféru, poměrně pečlivý world building, svého hráče to vyloženě respektuje, a ještě je to po Lords of the Fallen tak milým překvapením...fakt jsem si to užil, hele.

Pro: Lahůdkový bojový systém; atmosféra; level design; příběh

Proti: Celá poslední oblast; mnohému značně chybí poliš

+18 +19 −1

Prey

  • PC 85
Jen tak se procházet neznámým světem, šmejdit v jeho zákoutí, odhalovat jeho tajemnou minulost... se asi nikdy neomrzí a vždycky to bude zábava. Prey však v tomto ohledu nenabízí nic moc nového. Lehký závan originality se mísí se záplavou klišé a omíláním stokrát viděného. System Shock, Half Life, Bioshock, Dead Space...v Arkane se inspirovali celou řadou her a vytvořili z nich vlastní best of univerzum odehrávající se na vesmírné stanici Talos I.

A pak. Zničehonic přijde jeden úder francouzákem do proskleného výhledu na prosluněné město a rázem je všechno jinak. Kdo jsem? Kde jsem? Proč jsem, kde jsem? Příběh plný nečekaných zvratů právě začíná.

Oproti přímočarým jízdám Bioshocku a Dead Space je Prey hratelnostně hodně zpátečnická záležitost. Situace se dají řešit různými způsoby, ale hráč o nich dopředu neví. To může být také důvod, proč bude hra pro většinového hráče dosti nepřístupná. Přece jenom - koho by v roce 2017 jen tak napadlo, že může rozbít postraní okno a šípem střelit do tlačítka, které otevře zamčené dveře? A podobně překvapivých řešení je celá řada. Morfující telepat s gloo kanónem v ruce dokáže vymyslet prakticky cokoliv.

Většina dnešních her hráči přesně řekne - co, kde a jak má udělat. Prey řekne pouze - co, a občas kde. Ale jak? Na to si už musí každý přijít sám. Prostě běž a řeš. A občas taky řež. Akce totiž ve hře příliš není. Teprve až ke konci se lokace zaplní větším množstvím nepříjemné havěti. To může být další kámen úrazu pro většinového hráče. Nehraje totiž za super hrdinu, který super zbraní kosí zástupy nepřátel. Funguje zde sice klasické vylepšování zbraní, zbroje a schopností, ale postup hrou je pomalejšího rázu. Pro pochopení příběhu je nutné hodně přemýšlet, všímat si a dost si pamatovat. Velké množství vedlejších úkolů zde není jen jako výplň herního času. Všechno souvisí se vším. Celý svět je totiž hodně komplexní a je vidět, že si na něm dali tvůrci hodně záležet. Je dobře, že se hra nechce zalíbit každému. Překvapení roku? Pro tvrdé jádro SS povinnost.
+18 +20 −2

Unreal II: The Awakening

  • PC 80
Tak předně, Unreal 2 není rozhodně tak špatná hra, jak se zdálo z tehdejších recenzí i hodnocení tady. Lidi od něj ale očekávali více, protože jednička byla ve své době přelomová a dvojka je "jenom" slušnou sci-fi střílečkou.

Především druhý díl nemá vůbec nic společného s jedničkou. Možná akorát ten svět, ve kterém v pár kolech potkáte staré známé Skaarje, ale jinak jde o nový příběh, nové postavy a z 95% i o nové nepřátelé. Není to na škodu, protože příběh v jedničce v podstatě neexistoval a byl víceméně uzavřený.

Ve dvojce sledujeme Johna Daltona, člena mírových sborů, který se svoji posádkou obráží kolonie a řeší problémy ať už s mimozemšťany či různými korporacemi. Brzy se zaplétá do pátrání po 7 částech mocného artefaktu, který chtějí různé frakce. Ano je to béčkový a ohraný námět, ze kterého si tuším dělal legraci Serious Sam 2, ale co ho povyšuje jsou postavy. Na palubě lodi máte mimozemského pilota, taktickou důstojnici a zbrojaře/inženýra. S každým můžete mluvit a v průběhu hry odhalovat jejich minulost, trápení a nějak jim pomoci. Ve finále přijde jeden nečekaný a smutný zvrat nečekanou zradou o celou posádku přijdete a musíte se postavit proti bývalému veliteli a úpřimně si ho mohli tvůrci odpustit, i když to mělo sílu.

Hratelnost je celkem klasická. Ve dvanácti kolech lítáte z planety na planetu, bojujete buďto s lidmi nebo různými obludami. Zatímco boje na různých základnách s lidmi ničím nevynikají, monster fighty jsou parádní. Zejména laboratoř zamořená pavouky nebo mimozemská loď plná oživlých strojů jsou parádní levely. Dá se říct, že nepřátelé jsou tradiční - lidi se kryjí a schovávají, obludy jsou nejkratší možnou cestou na Vás. Stejně jako v prvním díle platí, že nepřátelé hodně vydrží a jsou celkem mrštní.

Zbraní je přehršel stejně jako v prvním díle, ale tentokrát jsem opravdu netrpěl nedostatkem nábojů a nutností je střídat, takže jsem se k některým ani nedostal. Dispersion pistol zůstala ale je k ničemu, stejně jako slaboučká útočná puška, nechybí slušná brokovnice, výborný plamenomet, raketomet s naváděnými střelami, granátomet s šesti druhy granátů. Kromě toho je tu i něco jako tyčová zbraň, mimozemský laser, sniperka, magnum a všeničící metač černých děr, ke kterému se bohužel dostanete až na konci. Zbraně jsou bohužel celkem nelogicky řazeny do skupin a ještě úplně jinak, než by člověk čekal, takže jsem moc neexperiemntoval (není nad to hledat mezi x zbraněmi tu pravou uprostřed boje) a držel se svého (brokovnice, plamenomet, občas EMP granát či laser).

Jinak většina levelů je stritkně linární, ale ne takovým tím způsobem, aby z Vás hra dělala úplně blbce, jen zkrátka nezabloudíte. V každé úrovni jsou úkoly, ale ty se plní většinou tak nějak samy během cesty. Novinkou, která mě osobně příliš nenadchla je tuna obranných misí, včetně takových kdy rozestavíte laserové pole, věže a vojáky a někoho/něco bráníte. Co mě zarazilo je příšerně pomalý pohyb hrdiny a to i když běží, naštěstí se to dá spravit příkazem z konzole nebo editací config souboru (na steamu je k tomu diskuze).

To vše v příjemné, tradiční grafice, která exceluje především v tom, že každá planeta je jiná a některé lokace vypadají dost exoticky.

Takže ač je Unreal 2 celkem krátký, lineární a má pár much, celou dobu jsem se slušně bavil a myslím že ostatní sci-fi střílečky z té doby (Halo, Kreed, Red Faction 2, Chrome, Chaser) stále s přehledem strká do kapsy.

Pro: Pěkná grafika, postavy, množství různých planet a nepřátel, solidní akce

Proti: Pomalost hrdiny, obranné mise.

+18

Mass Effect 2: Zaeed - The Price of Revenge

  • PC 45
Zaeed? Spíš No need. Asi je to prostě jen tím, že jsem tyhlecty typy nikdy moc nemusel. Navíc jsem vždy vyhledával společnost spíše těch emzáckých parťáků. NoNeed je drsňák, ale stejně tak Garrus, Thane nebo Grunt, nicméně jim na zajímavosti přidává právě jejich mimozemšťanství (to je teď oficiálně slovo), proto je tenhle nasraný děda dost všední. Stejně tak celé DLC s ním není žádná výhra...

Jeho loyalty mission je totiž téměř na úrovni lehce delšího vedlejšáku, který pochytíte vysíláním sond na planety. Nezáživné nudné souboje, nepřátelé nic moc, plus je to zatraceně krátké. A teda jako čekal jsem i nějaký boss fight, heavy mecci jsou už trapní. Jediná pěkná část je na konci, kdy jsem se musel ze všech stran vyhýbat těch mizernejm plamenům, tam to bylo celkem vostrý. Ale jinak... meh. Narozdíl od Kasumi tu nehraje ani žádná nová hudba, pouze okopčený track z Thanovo verbovací mise.
Oceňuju ale paragon/renegade dilema, na kterém zásadně záleží, jestli bude NoNeed nakonec loajální, nebo ne. Navíc v boji je celkem užitečnej, plus některé jeho hlášky během misí jsou fajn. S Kasumi přídavkem se ale tohle nemůže měřit ani náhodou. Celkově si i myslím, že tohle DLC může člověk úplně s klidem vynechat. Zatímco Kasumino DLC bylo originální, plné báječných nápadů, podívané a soubojů, tohle DLC z toho nemá ani polovinu. A to mám toho jeho dabéra rád.

Pro: užitečnost, dilema p/r, občas zahláškuje

Proti: Hrozně chabá l. mission, ne moc zajímavý charakter

+18

Fallout Shelter

  • PC 50
„Wow, humans really did screw things up royally.“

Bol som pôvodne odhodlaný túto hru dohrať až do konca, ale po 70 odohraných hodinách, kedy som zhodou okolností náhodou nachvíľku vytriezvel, som zistil, že život si môžem vziať aj zábavnejším spôsobom. Questy sú hotovými perlami pre každého nenáročného hráča: V miestnosti na prízemí stojí samica ghúla, ktorej niekto ukradol bejzbalovú rukavicu, o poschodie vyššie stojí veselý zlodej, ktorý tvrdí, že rukavicu, ktorú ukradol, mu niekto ukradol, a na treťom poschodí zabijete krtkopotkana a z jeho mŕtvoly vezmete rukavicu. Misia je vyriešená, môžete ísť domov. Architektonickú stránku miestností objektov Bethesda neriešila asi absolútne nijako. Z jednej strany steny dvere – z druhej okno, alebo banská štôlňa s koľajnicami ktoré vedú do dverí vedľajšej miestnosti ktorou je vysvietené laboratórium... proste to všetko vyzerá tak, ako keby pri načítavaní questu proste program generoval miestnosti a do nich halabala nezmyselne nepriateľov a fonty. Okrem questov sa dá ešte klikať na level-up u dwellerov (usadlíkov) a vypĺňať veľavravné achievementy ako Urob 25 detí.

Vault je prakticky chovná stanica. Pokiaľ ešte nie je vybudovaná rozhlasová stanica, z ktorej sa pasívne zvolávajú noví usadlíci, je potreba pripúšťať samice. Pri stave nedostatku pracovnej sily stačí na plodenie vyčleniť jednu samicu, bez okolkov sa v množiarni (ubikácii) spári s každým samcom (okrem najbližších pokrvných príbuzných). Mláďatá sú dlhú dobu úplne neužitočné a najlepšie je ich hneď po dosiahnutí reprodukčného veku pripustiť a až potom ich zaradiť do práce. Pozor, gravidné samice majú obmedzené schopnosti, nedokážu, napríklad, držať hasiaci prístroj v prípade požiaru. Prácu v reaktore, alebo dvíhanie činiek v posilňovni však zvládajú, zdá sa, bez časových deficitov.

Nejaký čas sa oplatí venovať S.P.E.C.I.A.L. tréningu expedičných tímov (questy) a osadenstva prvých dvoch miestností, ktoré eliminuje útoky nájazdníkov, ghúlov a deathclawov. Pri dobrej obrane útočníci neprejdú ani cez vchodovú miestnosť. Členov tímov som si premenoval pre lepšiu orientáciu, napríklad, tím 1 tvorili usadlíci THX 1138 1EB, THX 1138 2EB a THX 1138 3EB, nie je dobré nechávať im normálne mená – človek by sa na nich mohol upnúť. Čo sa zbraní týka, jednoznačne odporúčam guľomety Vengeance a Lead Balcher. Okrem útokov Vault často ohrozujú infestácie, ktoré mi pekne liezli na nervy. V nejakej miestnosti proste vylezú z panelovej podlahy šváby, krtkopotkani, alebo dvojmetrové radškorpióny. Kým počas questu v miestnosti traja usadlíci zabijú 4 radškorpiónov za 30 sekúnd, vo Vaulte pri infestácii jeden radškorpión poprelieza 5 miestností a prizabije 20 plne vyzbrojených usadlíkov (každý jeden usadlík v mojom Vaulte má zbraň nad úrovňou 11 a patričnú zbroj).

„Starting to think humans should never come up to the surface. Like, ever.“

Hudobný doprovod vôbec neutvára postapo atmosféru, ktorá sa tak trochu očakáva. Depresívnu ambient hudbu cez neprestajné pípania a oznamové zvuky vôbec nepočuť. Po obsahovej stránke tiež nula bodov. Zhrnutie: Fallout Shelter je bezduchá odklikávačka. V podstate, jak to teraz takto píšem, sa mi to v hlave nejak poskladalo, a nechápem, prečo som to vôbec hral. Idem na pivo.

„Ever feel like life is just an illusion?“ „Yeah! Like we're all just pawns in some game...“

Pro: záhrada, skleník, hydropónia, Žeryk

Proti: deti. veľa detí

+18

Virginia

  • PC 50
Virginia vypadala na pohled zajímavě i díky své stylizaci, jenže klame tělem.

První věc co mi vadila je absence dabingu, ale i textu u postav, nemluví a veškeré jejich záměry a co vlastně pro příběh znamenají si musí člověk maximálně tak představit. A že jich není málo jen z karet na Steamu je jich 15 a nevidět je právě v podobě kartiček tak bych si ani nevzpomněl že se tam objevili a něco znamenali pro příběh.

A když už zmiňuji příběh ten je plný symbolismů a odkazů na jiné jako Twin Peaks a podobné. Jenže tady je od každého něco, aby to bylo ve finále promíchané vším možným i nemožným.

I na hratelnosti se to projevuje, kdy hráč je veden po sledu různých událostí, které se rychle prolínají v několika dnech a moc možností jak by do nich zasáhl není. Může akorát něco občas posbírat, zde něco vzít nebo udělat aby posunul děj zas dále.

Ve finále to na mě působí jako slepenec různých věcí, který se snaží svoji podivnou linku obhájit symbolismem a snahou se tvářit že je něco víc. U mě se jí to ale nepovedlo.
+18

Tragédie Ruprechta Falckého

  • PC 75
Tragédie Ruprechta Falckého mě okamžitě zaujala svým vizuálem, který evokuje filmy Karla Zemana (především Vynález zkázy). Je zde však i řada odkazů na filmy od Zemana, ale na Meliése achievement přistání na měsíci.

Hratelnost je na první pohled průměrná. Jedná se o zběsilou střílečku typu Luftrausers, kdy cílem hry je získat co nejvyšší počet bodů. Jedná se však pouze o jedinou rovinu hry. Ta druhá je mnohem zajímavější. Hráč se může kdykoliv vykašlat na bojování a začít prozkoumávat herní svět, který je celkem rozsáhlý. Díky tomu, že se balón může potápět tak lze prozkoumávat hlubiny. Je je přitom nutné dávat pozor, aby se hráč neutopil. Hráč tak může plnit různé úkoly, které mu otevřou další stránky kroniky a tím i příběhu. Taktéž hráč získá nové členy posádky, kteří však nepřidají žádnou novou schopnost a slouží jen jako kosmetické vylepšení. Hratelnost však ozvláštňují i další věci. Lze například narazit na rybu, která váš balon spolkne a vy ji pak ovládáte. Taktéž je zde moment,
kdy se hráč promění v medúzu atd.
.

Jediná škoda je, že hra není příliš obsáhlá. Dokončení příběhu vám zabere asi tak 2-3 hodiny. Pokud chcete splnit achievementy (hlavně skóre) tak déle. Pokud však jste fanoušky filmů Karla Zemana, tak určitě hru doporučuji a nenechte se odradit některými gameplay videy, zběsilá akce je jen jednou rovinou hry

Pro: Vizuál, inspirace Zemanem, průzkum světa, možnosti

Proti: Krátké

+18

Rogue Warrior

  • PC 15
Fuck...

Říkal jsem si, že zas taková katastrofa to nebude. Pár budgetových stříleček jsem už dohrál a vždycky se to dalo nějak přežít nebo aspoň člověk nepřicházel o rozum. Ale... Fucking piece of shit.

Ona trapnost přichází už u výběru obtížnosti, protože you think you are fucking special huh? Následuje cutscena ze které pochytavám něco z příběhu, který je předemnou. V podstatě jde o fucking fuck North Korean goat fuckers fuck them assholes.

Snaha o stealth končí někde u třetího nepřítele protože fucking take that you fucking pussies. Dále zjišťuji že nejde skákat, což ani nevím proč mě vlastně překvapuje. Míření je nabindované na mezerník a granát na pravé myšítko. Ne že by to nešlo změnit, ale fucking proč?

Za samotnou hratelnost by se styděli i City Interactive. Údržbář vydrží stejně jako perfektně vyzbrojený voják s neprůstřelnou vestou. Do všech musíte vysypat celý zásobník a na nějaké headshoty z větší dálky než dva metry zapomeňte a lick my hairy balls, fucking big balls.

A celá ta trapárna, se kterou tady šaškuju v komentáři, mi tu hru naprosto znechutila. Ač je mi jasné že to není myšleno vážně a má to vypadat jako béčkový akční film pro bezmozky, tak to působí tak přehnaně vynuceně, že to není vůbec vtipné a zasměje se tomu leda dítě.

Ale jedna věc mě pobavila, to uznávám...
+18

The Witcher 3: Wild Hunt - Blood and Wine

  • PC --
V kulisách stereotypního gameplaye udělat jeden z nejlepších herních zážitků posledních let, to chce fakt hodně umu! A oni to dokázali. I přesto, že Witcher místy připomíná interaktivní film (vlastně ani ne interaktivní), protože těch cutscén je fakt přehršel. I přesto, že prakticky neexistuje větvení dialogů, není možné si dělat věci po svém a hra vás neustále vede za ručičku. Přesto přese všechno je Witcher zážitek, který naplno umocňuje DLC O víně a krvi.

Ano, je to barevný kýč, ale díky bohu za to. Po 160 hodinách v neustále stejném prostředí je to příjemná změna. I muzika je jiná (i když otravnější kvůli krátkým stopážím a výrazným motivům), RPG prvky se rozrostly, je možno si zvelebovat své sídlo (a prvně v herní historii mě takové zvelebování bavilo), můžete si barvit oblečení a tak dále. Prostě spoustu novot na to, že hlavní dějová linka zabere jen pár hodin. Přijde mi to jako neskutečně velké množství práce na to, že si ji ani moc neužijete. Ale o to mě to celé víc fascinuje, protože tohle není DLC, tohle je starý dobrý datadisk.

Hlavní dějová linka je přesně taková, jakou bych od Zaklínače čekal. Prostě jste povoláni, abyste zneškodnili monstrum. To, že se příběh rozvine do rozměrů a detailů, za které by se nemusela stydět ani Sapkowského povídka, to už je taková klasika. Přibydou zajímavé postavy a nechybí dramatické finále. Které je pompézní. Ono se patrně liší, ale já měl to štěstí, že mě stihlo ponuré, depresivní finále, jehož atmosféra mě totálně dostala. A to i přesto, že jsme se k němu dostali díky opravdu hloupému dějovému nesmyslu.

O víně a krvi je parádní exkurz do jižní Francie říznutou Itálií, cikády bzučí a ptáčci zpívají. Vůbec se mi nechce zpátky na šedivý sever, ale budu muset, protože pár questů mi ještě pořád zbývá. Ne, pořád nemám dost!

Pro: nové prstředí se opravdu výrazně liší od zbytku; opět výborně napsané questy

Proti: turnaj mohl mít nápaditější disciplíny; doufal jsem, že se hra změní na Vine Tycoon a já budu rozšiřovat své vinné impérium!

+18 +19 −1

Shadow Warrior

  • PC 90
Velice zajímavý začátek hry který fungoval i jako tutorial mě upoutal a já se pustil do této řezničiny. Humor tekl proudem skoro stejně jako krev, ať už skrze zábavnou akci, koláčky štěstí s vtipnými žblepty nebo dohodu uzavřenou na začátku hry s démonem Hoji (Hodži) která se proměnila v přátelství a nekončící lavinu humorných rozhovorů. Hra velice jemně zvyšuje obtížnost a pomalu seznamuje s novými démony a tak nenuceně učí jak proti nim bojovat. Nejzábavnější zbraní je samozřejmě katana kterou se prosekáte až ke konci, na silnější a větší démony ale spíše doporučuji katanu zkombinovat se střelnou zbraní, přesto zde ale hrají střelné zbraně druhou roli.

Systém hry umožňuje expit Chi (či) a to investovat do schopností, můžete se tak naučit brutálním útokům katany nebo používat ostatky démonů jako zbraň, nechybí ani možnost používat pomocné kouzla nebo si za peníze koupit vylepšení zbraní. Všechno je velmi dobře vyladěné tak abyste se v žádné části hry nestali příliš silnými což musím ocenit, naopak jsem byl ke konci hry mírně frustrován z vln nepřátel které byly občasně už příliš přehnané, občas se dokonce dostavil dojem kdy jsem cítil že kulisa je zbytečně natahovaná.

Prostředí a grafika je nádherná, ale jen na začátku a konci. V těchto částech hra totiž těží z nádherné japonské staré kultury a tak se procházíte nádhernými ulicemi japonských domečků obklopených kvetoucími morušovníky, zahrádkami v krásně barevném světle za doprovodu japonské klasické hudby. Naopak mě prostředí nijak neoslovilo v industriálním prostředí...
Stínové království démonů pak nabízí unikátní souboje s dobře zpracovanými Bossi opravdu velkých rozměrů.

Akce, humor a brutálnost v kombinaci s pěkným prostředím vytváří čistokrevnou FPS která je zaručenou klasikou. Příběh byl klasické klišé, ale moc pěkně zpracované i ve stylu japonských komiksů, Rozhodně neurazí a naopak velmi pobaví!
Doporučuji, zaručeně dejte na těžkou obtížnost.

Pro: Hoji a jeho rozmluvy s Wangem, hrdina je sebeparodií na hrdinu, akce, grafika, japonské klasické prostředí, hudba, slušný příběh, humor, brutálnost, katana, vyladěnost, koláčky štěstí.

Proti: Umělé natahování, občasně přehnané počty nepřátel, horší optimilizace, nepříliš povedené části.

+18