Savel
Přehnaně oslavované rpg, které sice nese stopy svého stále nepřekonatelného sourozence Baldurs Gate v podobě mnoha památných momentů, ale překonává ho pouze technickou stránkou (pokud vůbec). Setkáme se zde s mnoha klasickými rpg problémy jako například stereotypní vyvražďovací mise v nudném prostředí(asi nejhorší je Orzamar), nekonečné přesuny, nalézání podivných předmětů u ještě podivnějsích tvorů (vlk má brnění, naopak ne všichni bojovnící mají zbraň) a ani problém s nedostatkem volného místa v brašně, přestože alespoň nerealisticky přetížený bágl (20 seker atd :) nezpomaluje chůzi postavy, což jsem uvítal. Bohužel ani grafika není bezchybná (Orzamar je vyloženě odporný), mimika je nulová a intra mohli být zábavnější a filmovější. Stejně tak AI okolních lidí se dá charakterizovat "stojím na místě celý rok a koukám do blba, dokud mě neoslovíš". Faktor náhody a překvapení co se jejich chování týče, vážně neočekávejte. Pokud si všímáte takových detailů, že hrdina neezanechává stopy ve sněhu, když šlápne do kaluže, nestane se nic, a vůbec celý terén je jak namalovaný na polystyrenu, tak vás asi těžko upoutaji panoramatické výhledy (za celou hru asi 4). A velkolepé soubojové animace?....ne. Je tu jeden nebo dva způsoby zabíjení velkých tvorů a stejný počet pro usekávání hlav nižších tvorů. Nuda. DD je po stránce hratelnosti vlastně zjednodušené BG. Menší výběr ras, menší výběr povolání, intuitivnější přístupnost pro nezkušené hráče. Nemyslím si, že konkrtétně tento bod je na škodu. Nicméně jen potvrzuje, že tato hra je masově líbivá (podobně jako Avatar). Chybí mi trocha experimentů a nových nápadů. Přes tohle všechno mě hra docela bavila a jak jsem již psal, našel jsem v ní nejeden zajímavý moment. Díky možnostem volby, které bohatě rozvětvují příběh, je zábavné dát si to alespoň ještě jednou (i přes vědomí těch děsně nudných částí hry).
Nejlépe hodnocené komentáře
Všechny
PC
PS1
PS2
PS3
PS4
PS5
PSP
Vita
Xbox
X360
XOne
XboxX/S
NES
SNES
N64
NGC
Wii
WiiU
Switch
GB
GBC
GBA
DS
3DS
VBoy
SegaMS
SegaMD
Saturn
Dreamcast
SegaGG
At2600
At5200
At7800
At8bit
AtST
Jaguar
Lynx
Odyssey2
Intelli
Coleco
TG16
CDi
3DO
NeoGeo
WSwan
Amiga
ZX81
Spectrum
C64
C16
AmstCPC
AmstPCW
Apple II
TRS80
BBCMicro
PC88
PC98
MSX
MZ800
FMT
SAMC
PMD85
IQ151
Ondra
Maťo
Mainframe
Arcade
Quest
iOS
Android
J2ME
Symbian
NGage
WMobile
WPhone
BBerry
Playdate
Browser
Stadia
Planescape: Torment
MarcusssPlanescape Torment byla hra, kterou jsem si vždy toužil zahrát, ale kvůli technickým problémům z toho vždy sešlo. Až nedávné vydání hry na GOGu mi konečně umožnilo vychutnat si tento skvost.
Probuzení se v márnici bez sebemenšího poněti o tom, kdo a kde jste, je sám o sobě začátek, který předurčuje jedinečnou atmosféru celé této hry. Ne, hra možná neni to správné slovo... tohoto příběhu, této cesty. Cesta Bezejmenného je trnitá a vyšlapaná vzpomínkami, které bylo snad lepší zapomenout, a ti kteří po ní kráčejí jakoby se stále více zamotávali do své vlastní trýzně.
Příběh a postavy v téhle cestě prostě a dobře hrají hlavní notu, a hrají ji jako sám Beethoven "Osudovou". Každá postava, která vás může doprovázet si nese své vlastní břímě, které se klidně může stavět vedle těžké zátěže na bedrech Bezejmenného. Ať už je to vtipný Morte, krásná Fall-from-Grace, nebo mlčenlivý Dakkon, všichni jsou jedinečnými ukázkami toho, jak dělat postavy pro RPG hry. Příběh je pak kolotočem zvratů a rozhodnutí, které nejenže utvářejí svět okolo vás, ale také charakter hrdiny, což je věc, na kterou se dnes ve většině vychvalovaných RPG zapomíná. Většina rozhovorů přivádí hráče do jedinečných situací, kde ne vše, co se zdá dobrým je dobré a ne vše špatné je opravdu špatné... a to i v situacích, kdy na druhé straně rozhovoru stojí pekelná stvůra nebo anděl. Bravo!
Grafika staví na stařičkém Infinity Engine, který je pořád stejně krásný, jako před lety (určitě hezčí než Aurora (přinejmenším na svém počátku)). Bohužel hra neobsahuje možnost zvýraznění použitelných prvků (která je např. u Icewind Dale), takže hráč často poletuje po obrazovce myší a hledá která bedna jde otevřít apod.
Co se hudby a zvuků týče, tak vězte, že soundtrack Planescape Torment je bezpochyby jedním z nejlepších, na které mezi herními soundtracky kdy narazíte. Nejednou se mi stalo, že jsem se při hraní zastavil a prostě poslouchal ty úžasné melodie, které hrou zněly. Dabing je také špičkový, až člověka mrzí, ze nejsou namluveny veškeré rozhovory... ale to ve své době nebylo možné a navíc by to vyšlo hodně draho.
Menší problémy jsou pak u soubojů, které po čase dokážou být poněkud jednotvárné a kvůli postupu úrovněmi se hráč nemusí dostat ke všem možnostem - já jsem například hrál za mága, ale ke kouzlům osmé a deváté úrovně jsem se dostal až před posledním "bossem" (díky hromadě zkušeností, které jsem získal při otevření "broznové koule"), se kterým jsem prakticky ani nebojoval, takže jsem se ani nemohl podívat, co za kouzla to vůbec je. V některých částech (Curst->Carceri) hra hodně ztratila na volnosti a stala se hodně lineární a v některých částech doslova debilní (Curst Prison), zachránilo to hlavně vyústění celého toho putování (tj. Carceri), které bylo skvělé.
Kladem sice je, že narozdíl od ostatních cRPG před hráče není hozeno nepřeberné množství zbraní, ze kterých si má vybírat, ale na druhé straně dostane nepřeberné množství talismanů a kouzelných předmětů, které všechny mají své výhody, ale kdo se v nich má vyznat. Všechny tyhle věci se ale dají odpustit, právě díky výše zmíněným kladům.
Celkově tedy můžu bez okolků označit Planescape Torment za nejlepší cRPG a jednu z nejlepších videoher, které jsem kdy měl to potěšení hrát. A skrze jeho jedinečný příběh se naučit nové věci a zamyslet se nad různými pravdami a pohledy na život. Rozhodně si Planescape Torment nejednou zahraju znova - je to hra, která je i víc než jedenáct let od svého vzniku stále jedinečným uměleckým dílem a věřím, že i za dalších jedenáct let stále bude.
Probuzení se v márnici bez sebemenšího poněti o tom, kdo a kde jste, je sám o sobě začátek, který předurčuje jedinečnou atmosféru celé této hry. Ne, hra možná neni to správné slovo... tohoto příběhu, této cesty. Cesta Bezejmenného je trnitá a vyšlapaná vzpomínkami, které bylo snad lepší zapomenout, a ti kteří po ní kráčejí jakoby se stále více zamotávali do své vlastní trýzně.
Příběh a postavy v téhle cestě prostě a dobře hrají hlavní notu, a hrají ji jako sám Beethoven "Osudovou". Každá postava, která vás může doprovázet si nese své vlastní břímě, které se klidně může stavět vedle těžké zátěže na bedrech Bezejmenného. Ať už je to vtipný Morte, krásná Fall-from-Grace, nebo mlčenlivý Dakkon, všichni jsou jedinečnými ukázkami toho, jak dělat postavy pro RPG hry. Příběh je pak kolotočem zvratů a rozhodnutí, které nejenže utvářejí svět okolo vás, ale také charakter hrdiny, což je věc, na kterou se dnes ve většině vychvalovaných RPG zapomíná. Většina rozhovorů přivádí hráče do jedinečných situací, kde ne vše, co se zdá dobrým je dobré a ne vše špatné je opravdu špatné... a to i v situacích, kdy na druhé straně rozhovoru stojí pekelná stvůra nebo anděl. Bravo!
Grafika staví na stařičkém Infinity Engine, který je pořád stejně krásný, jako před lety (určitě hezčí než Aurora (přinejmenším na svém počátku)). Bohužel hra neobsahuje možnost zvýraznění použitelných prvků (která je např. u Icewind Dale), takže hráč často poletuje po obrazovce myší a hledá která bedna jde otevřít apod.
Co se hudby a zvuků týče, tak vězte, že soundtrack Planescape Torment je bezpochyby jedním z nejlepších, na které mezi herními soundtracky kdy narazíte. Nejednou se mi stalo, že jsem se při hraní zastavil a prostě poslouchal ty úžasné melodie, které hrou zněly. Dabing je také špičkový, až člověka mrzí, ze nejsou namluveny veškeré rozhovory... ale to ve své době nebylo možné a navíc by to vyšlo hodně draho.
Menší problémy jsou pak u soubojů, které po čase dokážou být poněkud jednotvárné a kvůli postupu úrovněmi se hráč nemusí dostat ke všem možnostem - já jsem například hrál za mága, ale ke kouzlům osmé a deváté úrovně jsem se dostal až před posledním "bossem" (díky hromadě zkušeností, které jsem získal při otevření "broznové koule"), se kterým jsem prakticky ani nebojoval, takže jsem se ani nemohl podívat, co za kouzla to vůbec je. V některých částech (Curst->Carceri) hra hodně ztratila na volnosti a stala se hodně lineární a v některých částech doslova debilní (Curst Prison), zachránilo to hlavně vyústění celého toho putování (tj. Carceri), které bylo skvělé.
Kladem sice je, že narozdíl od ostatních cRPG před hráče není hozeno nepřeberné množství zbraní, ze kterých si má vybírat, ale na druhé straně dostane nepřeberné množství talismanů a kouzelných předmětů, které všechny mají své výhody, ale kdo se v nich má vyznat. Všechny tyhle věci se ale dají odpustit, právě díky výše zmíněným kladům.
Celkově tedy můžu bez okolků označit Planescape Torment za nejlepší cRPG a jednu z nejlepších videoher, které jsem kdy měl to potěšení hrát. A skrze jeho jedinečný příběh se naučit nové věci a zamyslet se nad různými pravdami a pohledy na život. Rozhodně si Planescape Torment nejednou zahraju znova - je to hra, která je i víc než jedenáct let od svého vzniku stále jedinečným uměleckým dílem a věřím, že i za dalších jedenáct let stále bude.
Assassin's Creed II
Je pěkné, že existují vývojářská studia, která nevezmou doporučení fanoušků, nepřivážou je na obrovský šurt a nehodí je do oceánu. Ubisoft jedním z takových studií.
Dokazuje to právě Assassin's Creed 2, který je vším, čím první díl nebyl – kombinací těch nejlepších prvků Prince of Persia a sandboxových her jako GTA. Není to dokonalá kombinace, stále ještě vidíme švy a kličky, ale je to rozhodně krok kupředu.
Příběh navazuje přesně tam, kde předchozí díl skončil, a od začátku pokračuje o poznání atrakvněji. Prostředí renesanční Itálie není o nic méně přitažlivé než středověký Blízký východ, ale zpracování událostí v něm už je o něco dále. Hrdinovi společníci už nejsou jen skupinou úředníčků v kancelářích, cíle assassinací jsou víc než hromada předběžných informací a hráč se s nimi setká i před samotným aktem, a navíc dostává dodatečné informace do encyklopedie, což rozhodně není k zahození. Samotný děj sice není špatný, na druhé straně není ani nijak pohlcující, což zase beru jako zápor, stejně tak na většinu postav rychle zapomenete, byť v průběhu hraní nejsou nezajímavé, což vedlo k tomu, že jsem si ke hře neudělal stejně vřelý emoční vztah jako k sérii "Prince of Persia" a "BGE". Časté příběhové skoky v čase, které jen narušují kontinuitu, na tom měly také svoji zásluhu.
Kde se první díl skvěle hrál ale náplní nudil, druhá díl už se hraje úžasně a náplní bohatě zabaví. Možností jsou hromady (dobře, není to "The Legend of Zelda", ale je to dost možná nejbližší současný ne-Nintendovský ekvivalent, který existuje), sidequesty jsou zajímavější, dodatečný obsah je bohatý a hráč rád hledá každou novou sochu či obraz do své sbírky, probíhá se po starých katedrálách, hledá každou novou příběhovou informaci. Právě hledání glyfů "Pravdy" a řešení jejich hádanek mi přišla jako jedna z nejlepších částí hry.
Graficky je hra stále velmi pěkná. Zvuk a hudba se od prvního dílu nezhoršili, ba naopak.
Nebýt nevýrazných, byť ne špatných, postav, rušivých elementu (skoky v čase – v průběhu Eziova příběhu, ne skoky mezi Desmondem a Eziem (ty jsou v pořádku)) a nedostatku emocí, dostal by se Assassin's Creed 2 mezi první desítku mých nejoblíbenějších her. Občasné problémy s ovládáním (Ezio skočí jinam než jsem chtěl apod.) se dají přehlédnout (a kdo to nedokáže, může použít gamepad). Jinak jsem si žádných závažných chyb nevšiml.
Assassin's Creed 2 má všechno co prvnímu dílu chybělo a ještě něco navíc. Chcete-li si zahrát atmosférickou hru odehrávající se v zajímavém prostředí a s bezvadnou hratelností, není AC2 vůbec špatná volba. Příběh sice není pohlcující sám o sobě, ale díky spoustě dodatečných informací, které můžete hledat, a možnostem, které vám hra poskytuje, vás do sebe přece jen dokáže vtáhnout.
Dokazuje to právě Assassin's Creed 2, který je vším, čím první díl nebyl – kombinací těch nejlepších prvků Prince of Persia a sandboxových her jako GTA. Není to dokonalá kombinace, stále ještě vidíme švy a kličky, ale je to rozhodně krok kupředu.
Příběh navazuje přesně tam, kde předchozí díl skončil, a od začátku pokračuje o poznání atrakvněji. Prostředí renesanční Itálie není o nic méně přitažlivé než středověký Blízký východ, ale zpracování událostí v něm už je o něco dále. Hrdinovi společníci už nejsou jen skupinou úředníčků v kancelářích, cíle assassinací jsou víc než hromada předběžných informací a hráč se s nimi setká i před samotným aktem, a navíc dostává dodatečné informace do encyklopedie, což rozhodně není k zahození. Samotný děj sice není špatný, na druhé straně není ani nijak pohlcující, což zase beru jako zápor, stejně tak na většinu postav rychle zapomenete, byť v průběhu hraní nejsou nezajímavé, což vedlo k tomu, že jsem si ke hře neudělal stejně vřelý emoční vztah jako k sérii "Prince of Persia" a "BGE". Časté příběhové skoky v čase, které jen narušují kontinuitu, na tom měly také svoji zásluhu.
Kde se první díl skvěle hrál ale náplní nudil, druhá díl už se hraje úžasně a náplní bohatě zabaví. Možností jsou hromady (dobře, není to "The Legend of Zelda", ale je to dost možná nejbližší současný ne-Nintendovský ekvivalent, který existuje), sidequesty jsou zajímavější, dodatečný obsah je bohatý a hráč rád hledá každou novou sochu či obraz do své sbírky, probíhá se po starých katedrálách, hledá každou novou příběhovou informaci. Právě hledání glyfů "Pravdy" a řešení jejich hádanek mi přišla jako jedna z nejlepších částí hry.
Graficky je hra stále velmi pěkná. Zvuk a hudba se od prvního dílu nezhoršili, ba naopak.
Nebýt nevýrazných, byť ne špatných, postav, rušivých elementu (skoky v čase – v průběhu Eziova příběhu, ne skoky mezi Desmondem a Eziem (ty jsou v pořádku)) a nedostatku emocí, dostal by se Assassin's Creed 2 mezi první desítku mých nejoblíbenějších her. Občasné problémy s ovládáním (Ezio skočí jinam než jsem chtěl apod.) se dají přehlédnout (a kdo to nedokáže, může použít gamepad). Jinak jsem si žádných závažných chyb nevšiml.
Assassin's Creed 2 má všechno co prvnímu dílu chybělo a ještě něco navíc. Chcete-li si zahrát atmosférickou hru odehrávající se v zajímavém prostředí a s bezvadnou hratelností, není AC2 vůbec špatná volba. Příběh sice není pohlcující sám o sobě, ale díky spoustě dodatečných informací, které můžete hledat, a možnostem, které vám hra poskytuje, vás do sebe přece jen dokáže vtáhnout.
Grand Theft Auto: Vice City
Marty McFlyJe to již dlouho, kdy jsem Vice City hrál poprvé. Tuším že půl roku po vydání (na které jsem se hodně těšil, už od prvního preview v Gamestaru). Je to jako trojka, akorát vylepšené o 142% a zasazené do lepšího prostředí. Tolikrát jsem projížděl ulicemi VC, že už ani nechápu, jak mě to může bavit, ale i tak jsem GTA:VC dohrál asi 8x. A vždy to byla zábava.
100% proto, že hra splňuje vše, co by hra měla mít. Nenašel bych skoro žádné proti. A pamatuji si, že v té době bylo pro mě VC symbol dokonalosti grafiky. Jak ten svět zatím pokročil (moc ne). Přesto se najde pár bodů proti, které však nijak nesnižují výsledný dojem.
100% proto, že hra splňuje vše, co by hra měla mít. Nenašel bych skoro žádné proti. A pamatuji si, že v té době bylo pro mě VC symbol dokonalosti grafiky. Jak ten svět zatím pokročil (moc ne). Přesto se najde pár bodů proti, které však nijak nesnižují výsledný dojem.
Pro: Volnost --- procházení/projíždění se --- vtipy --- hledání balíčků --- útěky před policií trvající desítky minut (zábava) --- zabíjení koltem --- Řízení helikoptéry
Proti: Samozřejmě jsem zkoušel plavat, ale až do IV dílu platilo, že "white men can't swim" --- Příliš mnoho růžové --- Chopper Angel --- Řízení RC letadla
Crysis 2
ThellwinNa druhý díl se čekalo téměř čtyři roky a očekávání byla velká. Většina lidí čekala další grafickou revoluci a ultimátní hratelnost a zároveň se objevily pochybnosti, jak moc ovlivní současný vývoj i pro konzole PC verzi. Grafická revoluce se nakonec nekoná, ultimátní hratelnost zůstává a nějaké ty kompromisy kvůli konzolím tam jsou. Ale přesto si Crytek zaslouží uznání.
Skok ze skutečné džungle do té betonové (kolikátý už asi jsem, co použil podobný obrat?) jsem nekvitoval zrovna s nadšením, mám raději přírodní scenérie a osobně považuji CryEngine a jeho verze za vhodnější a lépe uzpůsobené právě pro venkovní lokace. Na druhou stranu to umožnilo přidat do hry trochu jiné prvky, než byly v původním díle a nehrozilo tak nebezpečí, že dostaneme úplně to samé, co poprvé. New York zasažený útokem mimozemskou civilizací se povedl, opravdu máte pocit, že jste tam. Prostředí jsou udělána zajímavě a skýtají takřka vždy několik možností, jak postupovat dál. Daní za to je trochu více viditelná koridorovitost. Ale ve víru přestřelek ji možná mnozí ani nepostřenou.
Přestřelky, stejně jako v prvním díle jsou asi největším kladem hry, žádný nekonečný respawn, žádná hromada nepřátel nabíhajících před vaší hlaveň jako na porážku. Nepřátelé jsou celkem inteligentní (i když k dokonalosti to má pořád daleko) a vcelku dokáží využívat možnost, které jim zrovna okolí nabízí. Speciálně souboje s lidskými protivníky jsem si užíval, s mimozemšťany už méně, ale oproti Far Cry a prvnímu Crysis tam byl progres k lepšímu z mé strany. Díky vylepšenému nanoobleku druhé generace , na který je tentokrát kladen mnohem větší důraz, lze vymýšlet vlastní postup hrou - pokud se mi nechce bojovat, můžu nepřátele potichu obejít, stejně tak příznivci tiché likvidace nebo "rambo" stylu si zde najdou to svoje, pokud mají zájem. Paráda. Vozidla jsou tentokrát trochu v pozadí, párkrát jsem sice v něčem seděl, ale nic, co by stálo za významnější zmínku.
Asi "nejslabší" stránkou hry je podle mého grafika. Nejslabší je úmyslně v uvozovkách, protože na dnešní poměry jde o jednu z nejlépe vypadajících her, ale jednička mi přišla v téhle oblasti lepší a bohužel jsem v téhle oblasti měl asi hoděn vysoká očekávání. Daní za konzole jsou podle mě občas ne až tak detailní textury, občas lze narazit na místo, kde jsou vyloženě odfláklé a je to škoda, stačila trocha práce navíc. Kladem je díky tomu výborná optimalizace, kdo si vzpomene na porod s rozběháním Crysis v době vydání mi dá jistě za pravdu, že proti jedničce je dvojka úplně někde jinde. V běžném rozlišení a detailech lze Crysis 2 rozběhat i na průměrném PC dneška. A bylo by to ještě lepší, pokud by byly obsaženy aspoň standardní možnost nastavení grafiky, tak jak to u PC her bývá. Bohužel tři nic neříkající položky opět vypadají jako daň za multiplatformovost a je nutné to řešit externím prográmkem, třeba to Crytek vyřeší v nějakém patchi. Zvuky jsou v pohodě a hudba ke hře příjemně sedí a neměl jsem potřebu ji vypínat.
Příběh jsem popravdě zas tolik nechápal, Alcatraz jenom dělá poskoka každému, kdo si řekne a díky jeho němotě nehrozí ani jakékoliv sžití s hlavním hrdinou. Ale přes to všechno jsem se u hry bavil výborně, herní doba se mi zastavila na 7 hodinách a 42 minutách, díky tomu, že jsem některé pasáže musel opakovat a párkrát jsem i zemřel to bylo určitě reálně přes těch 10 hodin. Škoda těch pár chybek, namátkou třeba mizení těch nanobodů, takže jsem si škudlil na něco asi za 12k a najednou jsem neměl nic.
Hm hm ... převrat jako Crysis to nebude, ale své místo v herní historii si Crysis 2 určitě časem vyslouží a od mě dostává zasloužených 85 %, stejně jako první Crysis.
Skok ze skutečné džungle do té betonové (kolikátý už asi jsem, co použil podobný obrat?) jsem nekvitoval zrovna s nadšením, mám raději přírodní scenérie a osobně považuji CryEngine a jeho verze za vhodnější a lépe uzpůsobené právě pro venkovní lokace. Na druhou stranu to umožnilo přidat do hry trochu jiné prvky, než byly v původním díle a nehrozilo tak nebezpečí, že dostaneme úplně to samé, co poprvé. New York zasažený útokem mimozemskou civilizací se povedl, opravdu máte pocit, že jste tam. Prostředí jsou udělána zajímavě a skýtají takřka vždy několik možností, jak postupovat dál. Daní za to je trochu více viditelná koridorovitost. Ale ve víru přestřelek ji možná mnozí ani nepostřenou.
Přestřelky, stejně jako v prvním díle jsou asi největším kladem hry, žádný nekonečný respawn, žádná hromada nepřátel nabíhajících před vaší hlaveň jako na porážku. Nepřátelé jsou celkem inteligentní (i když k dokonalosti to má pořád daleko) a vcelku dokáží využívat možnost, které jim zrovna okolí nabízí. Speciálně souboje s lidskými protivníky jsem si užíval, s mimozemšťany už méně, ale oproti Far Cry a prvnímu Crysis tam byl progres k lepšímu z mé strany. Díky vylepšenému nanoobleku druhé generace , na který je tentokrát kladen mnohem větší důraz, lze vymýšlet vlastní postup hrou - pokud se mi nechce bojovat, můžu nepřátele potichu obejít, stejně tak příznivci tiché likvidace nebo "rambo" stylu si zde najdou to svoje, pokud mají zájem. Paráda. Vozidla jsou tentokrát trochu v pozadí, párkrát jsem sice v něčem seděl, ale nic, co by stálo za významnější zmínku.
Asi "nejslabší" stránkou hry je podle mého grafika. Nejslabší je úmyslně v uvozovkách, protože na dnešní poměry jde o jednu z nejlépe vypadajících her, ale jednička mi přišla v téhle oblasti lepší a bohužel jsem v téhle oblasti měl asi hoděn vysoká očekávání. Daní za konzole jsou podle mě občas ne až tak detailní textury, občas lze narazit na místo, kde jsou vyloženě odfláklé a je to škoda, stačila trocha práce navíc. Kladem je díky tomu výborná optimalizace, kdo si vzpomene na porod s rozběháním Crysis v době vydání mi dá jistě za pravdu, že proti jedničce je dvojka úplně někde jinde. V běžném rozlišení a detailech lze Crysis 2 rozběhat i na průměrném PC dneška. A bylo by to ještě lepší, pokud by byly obsaženy aspoň standardní možnost nastavení grafiky, tak jak to u PC her bývá. Bohužel tři nic neříkající položky opět vypadají jako daň za multiplatformovost a je nutné to řešit externím prográmkem, třeba to Crytek vyřeší v nějakém patchi. Zvuky jsou v pohodě a hudba ke hře příjemně sedí a neměl jsem potřebu ji vypínat.
Příběh jsem popravdě zas tolik nechápal, Alcatraz jenom dělá poskoka každému, kdo si řekne a díky jeho němotě nehrozí ani jakékoliv sžití s hlavním hrdinou. Ale přes to všechno jsem se u hry bavil výborně, herní doba se mi zastavila na 7 hodinách a 42 minutách, díky tomu, že jsem některé pasáže musel opakovat a párkrát jsem i zemřel to bylo určitě reálně přes těch 10 hodin. Škoda těch pár chybek, namátkou třeba mizení těch nanobodů, takže jsem si škudlil na něco asi za 12k a najednou jsem neměl nic.
Hm hm ... převrat jako Crysis to nebude, ale své místo v herní historii si Crysis 2 určitě časem vyslouží a od mě dostává zasloužených 85 %, stejně jako první Crysis.
Pro: Ner York, opravdu zábavné přestřelky, více možností postupu, nanooblek
Proti: Některé odfláklé textury, divně podaný příběh, němý hrdina, nastavení grafiky o třech položkách
Metro 2033
H34DZpočátku se mi Metro jevilo jako nepřímé pokračování Cryostasis - mluví se tam rusky, pohybujeme se pomalu a opatrně v depresivních prostorách, dýchá na nás nadpřirozeno a akorát místo ukazatele tepla dobíjíme ukazatel plynové masky... Metro však představuje variabilnější herní náplň a znatelně barvitější hratelnost. Sandbox se sice nekoná, dokonce ani RPG prvky ne (za celou hru jsem jen dvakrát nakoupil něco v marketu a nejspíš jsem to ani nepotřeboval), ovšem Metro je i v rámci koridorové FPS nadstandardně zajímavou hrou. Jsou mise, kde střílíte větší množství nepřátel se skupinou dalších vojáků, jsou mise, kde se ve dvou plížíte temnými chodbami za doprovodu perfektní atmosféry a neméně velkou část zabírají také mise, kde se samotní, ubozí a připosraní schováváte před nepřáteli a postupujete ve stylu stealth.
Ani jeden z těchto druhů misí sice nedosahuje vrcholu svých žánrů, obzvláště stealth prvky jsou velice jednoduché, ale myslím, že právě tak je to nejvíce vhodné pro pohodovou hratelnost a odreagování. Ono vůbec nazývat misi, kde stačí vojákům před nosem zhasnout petrolejku a proplížit se jim za zadkem jako "stealth", je možná až urážkou pro opravdové stealth hry, ale nemůžu si pomoct, právě takhle mi to vyhovovalo. Nic komplikovaného, jen objevit jednoduchý vzorec pohybu nepřátel a dostat se dál. Aby zde však platilo, že "méně je někdy více", musí mít hra oporu v ostatních aspektech. V prvé řadě se jedná o již zmiňovanou atmosféru, která je opravdu fantastická (neříkám, že hrůzostrašná, to ne), v druhé řadě o excelentní grafiku, její hrou světla a stínu a přesvědčivým designem prostředí. Stejně jako u Cryostasis si ale dovolím poznamenat, že samotný engine zdaleka nedosahuje kvalit Crysis, jen na pohled běžného hraní se tváří prvotřídně.
Jednu výtku, která mě rozžhavila pěkně do běla, bych však měl - zpropadený systém ukládání! Hra používá jeden autosave, který se vám přepíše klidně sekundu po té, co se ve stealth misi prozradíte, jelikož nevíte co je za rohem, nebo vám pohodově zničí hru, pokud se vám podaří utéct svému parťákovi do další loadovací zóny a zanechat ho bugnutého v té předchozí... A v těchto situacích opravdu nezbývá nic, než restartnout celou misi.
Celkově to byl moc pěkný herní zážitek a překvapivě dost dlouhý! Člověk sice během hraní přijde na více drobných nedostatků, ale fakt, že si na většinu z nich po dohrání ani nemohu vzpomenout mluví sám za sebe...
Ani jeden z těchto druhů misí sice nedosahuje vrcholu svých žánrů, obzvláště stealth prvky jsou velice jednoduché, ale myslím, že právě tak je to nejvíce vhodné pro pohodovou hratelnost a odreagování. Ono vůbec nazývat misi, kde stačí vojákům před nosem zhasnout petrolejku a proplížit se jim za zadkem jako "stealth", je možná až urážkou pro opravdové stealth hry, ale nemůžu si pomoct, právě takhle mi to vyhovovalo. Nic komplikovaného, jen objevit jednoduchý vzorec pohybu nepřátel a dostat se dál. Aby zde však platilo, že "méně je někdy více", musí mít hra oporu v ostatních aspektech. V prvé řadě se jedná o již zmiňovanou atmosféru, která je opravdu fantastická (neříkám, že hrůzostrašná, to ne), v druhé řadě o excelentní grafiku, její hrou světla a stínu a přesvědčivým designem prostředí. Stejně jako u Cryostasis si ale dovolím poznamenat, že samotný engine zdaleka nedosahuje kvalit Crysis, jen na pohled běžného hraní se tváří prvotřídně.
Jednu výtku, která mě rozžhavila pěkně do běla, bych však měl - zpropadený systém ukládání! Hra používá jeden autosave, který se vám přepíše klidně sekundu po té, co se ve stealth misi prozradíte, jelikož nevíte co je za rohem, nebo vám pohodově zničí hru, pokud se vám podaří utéct svému parťákovi do další loadovací zóny a zanechat ho bugnutého v té předchozí... A v těchto situacích opravdu nezbývá nic, než restartnout celou misi.
Celkově to byl moc pěkný herní zážitek a překvapivě dost dlouhý! Člověk sice během hraní přijde na více drobných nedostatků, ale fakt, že si na většinu z nich po dohrání ani nemohu vzpomenout mluví sám za sebe...
Pro: Atmosféra, grafika, minimální složitost, ale ne stereotyp ani tupost, délka hry
Proti: Systém ukládání, drobné nedostatky, pár nápadů nedotáhnutých k dokonalosti
kill.switch
Jumas
Když jsem si Kill.switch koupil, jako hru z kolekce ABC, pročetl jsem zdejší popis a komentáře, abych zjistil, jaký herní zážitek mám očekávat. S moc pozitivními ohlasy jsem se zde nesetkal a spíše než doporučení si hru zahrát, to vyznělo naopak. Přesto jsem tak učinil a výsledné dojmy si můžete přečíst v následujících řádcích.
Z pouhých tří položek v menu si lze vybrat, kromě nastavení a ukončení hry, hru novou, kde nejprve začínáte s tréninkem. Již ten mi naznačil, kam a jakým způsobem se bude Kill.switch ubírat, co do hratelnosti. Nejdříve jsem si všiml již zmíněných modrých kruhů, které ozančují místo, kde budete provádět určitou činnost. Co mě však následně rozesmálo, byl pohyb hlavního hrdiny, kterým se ke kruhům přibližoval. Běh to rozhodně nebyl, leda že by, jak už bylo zmíněno, měl cosi v kalhotách. Nicméně trénink splnil svůj účel, protože mi v něm bylo vysvětleno vše potřebné, a tak mohly přijít na řadu první mise.
Tam přišlo další překvapení v podobě nepřátel, kteří se rojí jak vosy, když se jim šťouráte v hnízdě a jejich zabíjení je v podstatě jediná činnost, kterou ve hře provozujete. Objevují se před vámi, za vámi, nad vámi, vedle vás a div ne i pod vámi. Vcelku mě štvalo, když jsem prošel celou lokaci a těsně před koncem mě zezadu zastřelil nepřítel, který se spustil z vrtulníku po laně. To se mi sice stávalo až v pozdějších fázích hry, protože ze začátku je hra velmi jednoduchá, ale s blížícím se koncem se obtížnost neúměrně zvyšuje (konečný boss je ale naopak zase jednoduchý). Cestou vás doprovází všudypřítomná linearita, kdy jdete vlastně pořád rovně za nosem a zabloudit se prakticky nedá, protože není kam odbočit.
Systém ukládání je další slabinou tohoto dílka, protože se hra uloží jen na určitých místech, kterých je celkem 20. Když tedy postřílíte hordu nepřátel, a chtěli byste si tento úspěch uložit, musíte počkat až na jedno z těchto míst. Navíc při nahrání uložené hry máte jen brokovnici, s čímž jsem se naštěstí nesetkal, protože jsem to dohrál na jeden zátah za tři a půl hodiny.
Asi jedinou věcí, co se mi vcelku zamlouvala, byl systém krytí. Měli jste totiž možnost při střílení buď vykouknout a na protivníky při střílení mířit, nebo vytasit nad kryt jen zbraň a střílet s ní naslepo. To bylo sice bezpečnější, ale velmi nepřesné.
Na závěr ještě musím zmínit strašnou vizuální stránku, což se týká i videí, kterých naštěstí ve hře moc nenajdete, příběh, jenž prakticky neexistuje a AI, jenž také nedosahuje vysokých kvalit. To se nedá říci o mušce nepřátel, protože mě dokázali zastřelit i přes celou lokaci, přičemž já je ani neviděl. Toto DVD už s největší pravděpodobností do své mechaniky nikdy nevložím, protože už jen při poslechu příšerné hudby, jenž vás celou hru provází a vůbec se sem nehodí (leda že by tam byly stroboskopy), mi není zrovna dvakrát příjemně.
Z pouhých tří položek v menu si lze vybrat, kromě nastavení a ukončení hry, hru novou, kde nejprve začínáte s tréninkem. Již ten mi naznačil, kam a jakým způsobem se bude Kill.switch ubírat, co do hratelnosti. Nejdříve jsem si všiml již zmíněných modrých kruhů, které ozančují místo, kde budete provádět určitou činnost. Co mě však následně rozesmálo, byl pohyb hlavního hrdiny, kterým se ke kruhům přibližoval. Běh to rozhodně nebyl, leda že by, jak už bylo zmíněno, měl cosi v kalhotách. Nicméně trénink splnil svůj účel, protože mi v něm bylo vysvětleno vše potřebné, a tak mohly přijít na řadu první mise.
Tam přišlo další překvapení v podobě nepřátel, kteří se rojí jak vosy, když se jim šťouráte v hnízdě a jejich zabíjení je v podstatě jediná činnost, kterou ve hře provozujete. Objevují se před vámi, za vámi, nad vámi, vedle vás a div ne i pod vámi. Vcelku mě štvalo, když jsem prošel celou lokaci a těsně před koncem mě zezadu zastřelil nepřítel, který se spustil z vrtulníku po laně. To se mi sice stávalo až v pozdějších fázích hry, protože ze začátku je hra velmi jednoduchá, ale s blížícím se koncem se obtížnost neúměrně zvyšuje (konečný boss je ale naopak zase jednoduchý). Cestou vás doprovází všudypřítomná linearita, kdy jdete vlastně pořád rovně za nosem a zabloudit se prakticky nedá, protože není kam odbočit.
Systém ukládání je další slabinou tohoto dílka, protože se hra uloží jen na určitých místech, kterých je celkem 20. Když tedy postřílíte hordu nepřátel, a chtěli byste si tento úspěch uložit, musíte počkat až na jedno z těchto míst. Navíc při nahrání uložené hry máte jen brokovnici, s čímž jsem se naštěstí nesetkal, protože jsem to dohrál na jeden zátah za tři a půl hodiny.
Asi jedinou věcí, co se mi vcelku zamlouvala, byl systém krytí. Měli jste totiž možnost při střílení buď vykouknout a na protivníky při střílení mířit, nebo vytasit nad kryt jen zbraň a střílet s ní naslepo. To bylo sice bezpečnější, ale velmi nepřesné.
Na závěr ještě musím zmínit strašnou vizuální stránku, což se týká i videí, kterých naštěstí ve hře moc nenajdete, příběh, jenž prakticky neexistuje a AI, jenž také nedosahuje vysokých kvalit. To se nedá říci o mušce nepřátel, protože mě dokázali zastřelit i přes celou lokaci, přičemž já je ani neviděl. Toto DVD už s největší pravděpodobností do své mechaniky nikdy nevložím, protože už jen při poslechu příšerné hudby, jenž vás celou hru provází a vůbec se sem nehodí (leda že by tam byly stroboskopy), mi není zrovna dvakrát příjemně.
Pro: systém krytí
Proti: pohyb hlavního hrdiny, rojení nepřátel, nevyvážená obtížnost, linearita, systém ukládání, vizuální stránka, příběh, AI, hudba
Rise of the Dragon
HamsterCelkem ojedinělá nelineární adventura fungující na klasickém modelu "S hráčem není nikdy dost vymrdáno (sic)" od příznivců osmdesátkových scifi - RotD.
Asi první, co člověka po spuštění udeří do očí je, že ho v metru zatknou dva modří stormtroopeři za veřejné obnažování, jelikož se samozřejmě hned po zjištění nutnosti ranního oblékání pokusí vyběhnout z baráku nahý. Hned druhou věcí po restartu hry je ale překvapivá volnost, která je oblečenému hráčovi nabídnuta.
Lokací tu nejsou žádná kvanta, ale jak přistoupit k situacím v nich je čistě na vás. Člověk tedy bloumá kde může, posílá do háje koho může, hledá indície k dalšímu postupu vyšetřování, objevuje další místa k adventuření a celkově si užívá stylový setting ve hře použitý. Celá tato cesta končí velkolepým závěrem, kdy hráč zjišťuje, že ty tři dny herního času, co asi tak po dvou nebo kolika hodinách uplynuly, jsou tak trochu časovým limitem a jelikož stále nemá sebemenší páru, jak případ uzavřít, tak game over. To však samozřejmě pouze v případě, že pravidelně savoval, jelikož nějaký game over se tu plazí pod každým šutrem.
Otázkou však je, co znamená game over. Jistě, pokud je hrdina v kanálech sežřán krysami, protože nestihl během pár sekund nahackovat nějaké pojistky bez toho, aby se sám nezabil proudem, tak je situace jednoznačná. Autoři si však na nic netušící hráče připravili i mnohem vypečenější způsoby, jak dokopat jejich řitě do Valhally a zpátky - slepé uličky. To ale není úplně vystihující, jelikož celá tahle hra je takovou ultra-slepou uličkou. Skoro až by člověk řekl, že herní čenou dírou. Vzali jste si sebou z domova bouchačku (kdo ne??) a chcete jít do baru? Tak to sorry, přes ty vyhazovače s puškami se s ní nedostanete, ale žádný problém, prostě si jí odložte u tamté paní v okýnku a vyzvedněte cestou ven, od toho tam sedí. Samozřejmě žádný problém ani ve chvíli, kdy si jí při odchodu vyzvednout snažíte a vyhazovači se vám vysmějí do ksichtu, ať zmizneš, ale pohoda, žádný game over, jen jste v háji, až jí budete následně potřebovat.
Skutečně skoro každý přešlap znamená minimálně nemožnost získat nejlepší závěr a povětšinou je člověk prostě v pytli bez toho, aby o tom vůbec věděl. To celé samozřejmě v reálném čase, takže jestli první den nestihnete co byste měli, je klidně možné, že den třetí strávíte ztraceným couráním po okolí bez tušení, kde jste mohli udělat chybu.
Btw. Ta hra je super!
Asi první, co člověka po spuštění udeří do očí je, že ho v metru zatknou dva modří stormtroopeři za veřejné obnažování, jelikož se samozřejmě hned po zjištění nutnosti ranního oblékání pokusí vyběhnout z baráku nahý. Hned druhou věcí po restartu hry je ale překvapivá volnost, která je oblečenému hráčovi nabídnuta.
Lokací tu nejsou žádná kvanta, ale jak přistoupit k situacím v nich je čistě na vás. Člověk tedy bloumá kde může, posílá do háje koho může, hledá indície k dalšímu postupu vyšetřování, objevuje další místa k adventuření a celkově si užívá stylový setting ve hře použitý. Celá tato cesta končí velkolepým závěrem, kdy hráč zjišťuje, že ty tři dny herního času, co asi tak po dvou nebo kolika hodinách uplynuly, jsou tak trochu časovým limitem a jelikož stále nemá sebemenší páru, jak případ uzavřít, tak game over. To však samozřejmě pouze v případě, že pravidelně savoval, jelikož nějaký game over se tu plazí pod každým šutrem.
Otázkou však je, co znamená game over. Jistě, pokud je hrdina v kanálech sežřán krysami, protože nestihl během pár sekund nahackovat nějaké pojistky bez toho, aby se sám nezabil proudem, tak je situace jednoznačná. Autoři si však na nic netušící hráče připravili i mnohem vypečenější způsoby, jak dokopat jejich řitě do Valhally a zpátky - slepé uličky. To ale není úplně vystihující, jelikož celá tahle hra je takovou ultra-slepou uličkou. Skoro až by člověk řekl, že herní čenou dírou. Vzali jste si sebou z domova bouchačku (kdo ne??) a chcete jít do baru? Tak to sorry, přes ty vyhazovače s puškami se s ní nedostanete, ale žádný problém, prostě si jí odložte u tamté paní v okýnku a vyzvedněte cestou ven, od toho tam sedí. Samozřejmě žádný problém ani ve chvíli, kdy si jí při odchodu vyzvednout snažíte a vyhazovači se vám vysmějí do ksichtu, ať zmizneš, ale pohoda, žádný game over, jen jste v háji, až jí budete následně potřebovat.
Skutečně skoro každý přešlap znamená minimálně nemožnost získat nejlepší závěr a povětšinou je člověk prostě v pytli bez toho, aby o tom vůbec věděl. To celé samozřejmě v reálném čase, takže jestli první den nestihnete co byste měli, je klidně možné, že den třetí strávíte ztraceným couráním po okolí bez tušení, kde jste mohli udělat chybu.
Btw. Ta hra je super!
SWAT 4
JohnCZ
Miluju kooperace. Proto jsem si vybral čtvrtý díl simulátoru zásahové jednotky SWAT. Když jsem nakoukl do popisu, přišlo mi 13 misí hrozně málo. Nejvíce jsem se zhrozil, když jsme s parťákem během 20 minut dohráli první 3 mise. „Wtf“ jsem si říkal. Naštěstí je na tom zbytek hry jinak.
První 2-3 mise jsou takové zahřívačky do pekla, které přijde dál. Hráli jsme pouze ve dvojici a obtížnost byla místy opravdu šílená, stačil jeden blbej pohyb a bylo po parťákovi. Některé mise jsme opakovali klidně i 10x. Byla to stále veliká zábava a to proto, že hra disponuje skriptem, který po lokaci rozhází nepřátele úplně jinak, takže téměř žádná hra není úplně stejná. Jmenoval bych příklad, kdy jsme vtrhli do obchodu a v prvních dveřích napravo byl vždy skrčený majitel - civilista. Když jsme jeli misi napotřetí, už si to Jack hezky s poutama v ruce mašíroval dveřmi, aby majitele zatknul. Místo toho padl držkou k zemi, protože ve dveřích místo majitele stál nasraný a po zuby ozbrojený záporák.
Hratelnost je na opravdu vysoké úrovni, byť u posledních misí bych vytknul moc velká bludiště chodeb. Měl jsem radši takové ty komornější akce zpočátku. Každopádně největší zážitek byl asi v poslední misi, kdy jsme po úmorných loadech konečně úspěšně vyčistili lokace, ale jeden parchant nám furt zdrhal. Běhali jsme jak postřelení kačeři po chodbách a sledovali ho díky tomu, že za sebou zavíral dveře. Konečně jsme ho nahnali do slepé uličky, a když jsme se chystali v uzavřeném kumbálu mu prohnat kulku hlavou, najednou se ten šmejd objevil za náma, Jacka odkrádloval a já vyvázl jen s těžkým zraněním. Takovýchto zážitků máme ze hry více, ale bylo by to na delší povídání.
A teď taky něco z obecného hlediska. Vytknul bych rozporuplnou AI. Na jednu stranu dělá geniální obchvaty, útočí, kryje se a zdrhá, když jde do tuhého. Na stranu druhou se často někde šprajcne anebo jen blbě čumí. Je to škoda, ale nám to nijak zážitek nekazilo.
Chválím výborný design misí. Na hru z roku 2005 je tu opravdu veliké množství detailů, což je nejspíš dáno menší rozlohou jednotlivých map. Některé mise se vyznačují skvělou, někdy až hororovou atmosféru – zejména zásah odehrávající se v sídle sekty pološílených a asi i řádně sjetých magorů. Tomu přispívá hudba, ač je občas až moc nevýrazná.
Ještě bych vytkl těžkopádné ovládání, kdy se mi občas stalo, že jsem nechtěně střelil civilistu, ačkoli jsme ho chtěl vlastně zatknout. Animace při přepínání zbraně jsou až moc pomalé, ale asi to má být patřičně realistické. Po grafické stránce to vypadá hezky, ale při nahození vyššího rozlišení se mi ve hře vždy rozhodily fonty a některé dokonce nebyly vůbec vidět.
A jako poslední věc zmíním horší optimalizaci. Občas se mi hra začala z ničeho nic sekat a pomohla mi až docela jednoduchá věc. Stačilo pouze hru shodit na lištu a zase nahodit a zas běžela jedna báseň. Nevím, proč to dělalo, ale stávalo se mi to asi 1-2x za misi.
Verdikt: Jsem spokojen. Nejedná se o špičkovou hru, ale zabaví (zejména v multiplayeru) a to je si myslím nejdůležitější. Konečně taky něco jiného, než jen samé "kól of dúty" 75%
-Jacku, já to vemu zleva, ty to vem zprava
-Jop, jen to proskenuju, mmt... jeden šmejd je nalevo a u tebe u dveří civilista
-Ok, tak na tři - raz, dva, TŘI !!!
-Mám ho !!! Muhehe !
-Čistý.... hele Jacku... tyvole ten z**d vytahuje--- *prásk*
-Oukej, tak odznova...
První 2-3 mise jsou takové zahřívačky do pekla, které přijde dál. Hráli jsme pouze ve dvojici a obtížnost byla místy opravdu šílená, stačil jeden blbej pohyb a bylo po parťákovi. Některé mise jsme opakovali klidně i 10x. Byla to stále veliká zábava a to proto, že hra disponuje skriptem, který po lokaci rozhází nepřátele úplně jinak, takže téměř žádná hra není úplně stejná. Jmenoval bych příklad, kdy jsme vtrhli do obchodu a v prvních dveřích napravo byl vždy skrčený majitel - civilista. Když jsme jeli misi napotřetí, už si to Jack hezky s poutama v ruce mašíroval dveřmi, aby majitele zatknul. Místo toho padl držkou k zemi, protože ve dveřích místo majitele stál nasraný a po zuby ozbrojený záporák.
Hratelnost je na opravdu vysoké úrovni, byť u posledních misí bych vytknul moc velká bludiště chodeb. Měl jsem radši takové ty komornější akce zpočátku. Každopádně největší zážitek byl asi v poslední misi, kdy jsme po úmorných loadech konečně úspěšně vyčistili lokace, ale jeden parchant nám furt zdrhal. Běhali jsme jak postřelení kačeři po chodbách a sledovali ho díky tomu, že za sebou zavíral dveře. Konečně jsme ho nahnali do slepé uličky, a když jsme se chystali v uzavřeném kumbálu mu prohnat kulku hlavou, najednou se ten šmejd objevil za náma, Jacka odkrádloval a já vyvázl jen s těžkým zraněním. Takovýchto zážitků máme ze hry více, ale bylo by to na delší povídání.
A teď taky něco z obecného hlediska. Vytknul bych rozporuplnou AI. Na jednu stranu dělá geniální obchvaty, útočí, kryje se a zdrhá, když jde do tuhého. Na stranu druhou se často někde šprajcne anebo jen blbě čumí. Je to škoda, ale nám to nijak zážitek nekazilo.
Chválím výborný design misí. Na hru z roku 2005 je tu opravdu veliké množství detailů, což je nejspíš dáno menší rozlohou jednotlivých map. Některé mise se vyznačují skvělou, někdy až hororovou atmosféru – zejména zásah odehrávající se v sídle sekty pološílených a asi i řádně sjetých magorů. Tomu přispívá hudba, ač je občas až moc nevýrazná.
Ještě bych vytkl těžkopádné ovládání, kdy se mi občas stalo, že jsem nechtěně střelil civilistu, ačkoli jsme ho chtěl vlastně zatknout. Animace při přepínání zbraně jsou až moc pomalé, ale asi to má být patřičně realistické. Po grafické stránce to vypadá hezky, ale při nahození vyššího rozlišení se mi ve hře vždy rozhodily fonty a některé dokonce nebyly vůbec vidět.
A jako poslední věc zmíním horší optimalizaci. Občas se mi hra začala z ničeho nic sekat a pomohla mi až docela jednoduchá věc. Stačilo pouze hru shodit na lištu a zase nahodit a zas běžela jedna báseň. Nevím, proč to dělalo, ale stávalo se mi to asi 1-2x za misi.
Verdikt: Jsem spokojen. Nejedná se o špičkovou hru, ale zabaví (zejména v multiplayeru) a to je si myslím nejdůležitější. Konečně taky něco jiného, než jen samé "kól of dúty" 75%
-Jacku, já to vemu zleva, ty to vem zprava
-Jop, jen to proskenuju, mmt... jeden šmejd je nalevo a u tebe u dveří civilista
-Ok, tak na tři - raz, dva, TŘI !!!
-Mám ho !!! Muhehe !
-Čistý.... hele Jacku... tyvole ten z**d vytahuje--- *prásk*
-Oukej, tak odznova...
Pro: atmosféra a propracovanost lokací, bez příběhu, nutnost pečlivě plánovat postup, tuhá obtížnost, grafika, rozmanitost
Proti: ke konci to bylo až moc o náhodě a rozhodně nic nešlo na první/druhý pokus, technické problémy, za více misí bych se nezlobil
Crysis 2
Vizuální stránka Crysis 2 je opravdu výborná, paradoxně engine nepřekonává první Crysis, ale na pohled to vypadá skvěle. Všechno se hýbe – listy, stromy, stíny, světla září do tváře a takový pohled na slunce skrz větve stromu je k nezaplacení (anebo k zaplacení, pokud vám někdo nabídne pohled na reálné slunce skrze reálný strom :) ). Nicméně grafický engine je jedna věc, jeho využití pak věc druhá. Často jsem se ve hře pozastavoval a koukal na okolí díky perfektně propracovanému designu levelů. Zatímco u takového Bioshocku jsem schopen pochválit design díky určité estetice celého díla, oproti Crysis 2 jde poznat, že se jedná jen soustavu tunelů a místností s věcmi po stranách. V Crysis 2 se všude něco válí, nic není prázdné a co je důležité - nic není nepřirozené. New York, ta betonová továrna na sny, je postupně prokládána troskami – je to velkolepá apokalypsa blízká až na dotek.
Herní prostředí se snaží vykazovat mírné známky sandboxu, např. vstoupíte do určité lokace a hra vám nabídne více taktických možností, a když říkám více, tak myslím většinou dvě. :) Buď použijete cloak a proplížíte se okolo, nebo si přes gatě promnete koule, nabijete kulomet a jdete na to přímo. Je to určitě krok dopředu od koridorovek, ale do budoucna by to chtělo, aby ony možnosti postupu měly větší vliv na hru. Hra vás provede jak tiššími misemi, kde bude právě použití cloaku tou nejlogičtější volbou, tak masivnějšími přestřelkami se spojenci proti hromadě nepřátel - zde bych však také podotknul, že by neuškodilo více "chaosu" ve stylu CoD 4, neboť při opakovaném procházení lokací (smrt -> load) hned víte, kde kdo číhá, popř. v jakých vlnách na vás nepřátelé naběhnou. Na druhou stranu touto typickou vlastností stříleček moc trpět nebudete, protože hra je poměrně jednoduchá. Na Veterana jsem zažil jen pár těžších checkpointů a vyloženě do tuhého nejde ani v samotném závěru.
Hra působí po všech stránkách megalomanským dojmem, velkolepou atmosféru občas ve víru akce podpoří i skvělá hudba (plus našlapané theme v menu). Za vším vězí hromada poctivé práce a je to opravdu znát. Líbí se mi, že Crysis 2 nikoho nekopíruje, takové Black Ops se hraje sice v podstatě stejně dobře, ale vedle Crysis 2 působí jako chudý příbuzný…
Herní prostředí se snaží vykazovat mírné známky sandboxu, např. vstoupíte do určité lokace a hra vám nabídne více taktických možností, a když říkám více, tak myslím většinou dvě. :) Buď použijete cloak a proplížíte se okolo, nebo si přes gatě promnete koule, nabijete kulomet a jdete na to přímo. Je to určitě krok dopředu od koridorovek, ale do budoucna by to chtělo, aby ony možnosti postupu měly větší vliv na hru. Hra vás provede jak tiššími misemi, kde bude právě použití cloaku tou nejlogičtější volbou, tak masivnějšími přestřelkami se spojenci proti hromadě nepřátel - zde bych však také podotknul, že by neuškodilo více "chaosu" ve stylu CoD 4, neboť při opakovaném procházení lokací (smrt -> load) hned víte, kde kdo číhá, popř. v jakých vlnách na vás nepřátelé naběhnou. Na druhou stranu touto typickou vlastností stříleček moc trpět nebudete, protože hra je poměrně jednoduchá. Na Veterana jsem zažil jen pár těžších checkpointů a vyloženě do tuhého nejde ani v samotném závěru.
Hra působí po všech stránkách megalomanským dojmem, velkolepou atmosféru občas ve víru akce podpoří i skvělá hudba (plus našlapané theme v menu). Za vším vězí hromada poctivé práce a je to opravdu znát. Líbí se mi, že Crysis 2 nikoho nekopíruje, takové Black Ops se hraje sice v podstatě stejně dobře, ale vedle Crysis 2 působí jako chudý příbuzný…
Command & Conquer: Tiberian Sun
PRIVATE MARTINNikdy som nebol nijakým vyznávačom strategických hier, no každé pravidlo musí mať nejakú výnimku. V mojom prípade je to séria Command & Conquer.
Tiberian Sun (ďalej len TS) nijak nevybočuje zo série C&C. Máme tu akčnú a dynamickú hrateľnosť, hrané cutstcény a samozrejme záporáka Kanea, ktrorý opäť túži ovládnuť svet (alebo niečo podobné).
Pokiaľ ide o tie spomínané cutscnény, ako fanúšika Terminátora ma potešila prítomnosť Michaela Biehna, ktorý stvárnil Jack McNeila a svoju úlohu si náležito užil.
Hrateľnostne hre nemôžem vytknúť asi nič. Hra je rýchla, náplň misií je rôznorodá, široký výber jednotiek a budov a pre mňa primeraná obtiažnosť.
Aby som len nechválil, dosť ma zamrzela absencia Mammoth Tankov, ktoré podľa mňa k C&C sérii neodmysliteľne patria, ale s tým sa nedá nič robiť.
Na záver môžem povedať, že TS je po Red Alerte 2 druhá stratégia, ktorú sa mi podarilo dotiahnuť do zdárneho konca a zároveň sa pri hraní baviť. A to je v mojom prípade jav nie až tak často vídaný.
"One Vision, One Purpose"
Tiberian Sun (ďalej len TS) nijak nevybočuje zo série C&C. Máme tu akčnú a dynamickú hrateľnosť, hrané cutstcény a samozrejme záporáka Kanea, ktrorý opäť túži ovládnuť svet (alebo niečo podobné).
Pokiaľ ide o tie spomínané cutscnény, ako fanúšika Terminátora ma potešila prítomnosť Michaela Biehna, ktorý stvárnil Jack McNeila a svoju úlohu si náležito užil.
Hrateľnostne hre nemôžem vytknúť asi nič. Hra je rýchla, náplň misií je rôznorodá, široký výber jednotiek a budov a pre mňa primeraná obtiažnosť.
Aby som len nechválil, dosť ma zamrzela absencia Mammoth Tankov, ktoré podľa mňa k C&C sérii neodmysliteľne patria, ale s tým sa nedá nič robiť.
Na záver môžem povedať, že TS je po Red Alerte 2 druhá stratégia, ktorú sa mi podarilo dotiahnuť do zdárneho konca a zároveň sa pri hraní baviť. A to je v mojom prípade jav nie až tak často vídaný.
"One Vision, One Purpose"
Pro: hrateľnosť, príbeh, obtiažnosť
Proti: absencia Mammoth Tankov, niekedy nie celkom dobre vyriešené briefingy
Richard Burns Rally
DrolinV žánru realistických rally závodů doposavad nepřekonaná záležitost, kterou snad doplňuje pouze okruhové GTR 2 a všestranný rFactor. Hned první zahrání a absolvování tutoriálu Richard Burns Rally dalo tušit, že do té doby mnou hrané Rally Trophy a druhý díl Colina budou odsunuty na druhou kvalitativní kolej.
Tratě jsou dobře zpracovány, nechybí detaily a kvalita okolních modelů, stejně tak auta, kterých je všehovšudy šest a zahrnují klasické stroje jako jsou Mitsubishi Lancer Evo VII nebo tradiční Peugeot 206. Obzvláště povedené jsou tratě v Japonsku a Francii. Proklamované prvky reality, kdy se auta chovají na každém druhu povrchu rozdílně, autoři do reklam nedávali jen pro parádu - vše platí. Navíc zdejší realistické zpracování je i dobře hratelné, a hráči je jasné, kde udělal chybu a jak se ji pro příště vyvarovat. Navíc, díky fungující modderské komunitě, je možno si prodloužit zážitek skrze nové mapy a auta o další desítky hodin.
RBR jsem zatím hrál jen na klávesnici, s volantem ale čekám ještě o něco více intenzivní zážitek. Připojím se tedy k ostatním, a směle můžu prohlásit, že lepší rally-only hra na trhu není.
A to asi ani po 15 letech od vydání, ačkoliv DiRT Rally (respektive DiRT Rally 2.0) a pár dalších jsou už reálnou konkurencí.
Tratě jsou dobře zpracovány, nechybí detaily a kvalita okolních modelů, stejně tak auta, kterých je všehovšudy šest a zahrnují klasické stroje jako jsou Mitsubishi Lancer Evo VII nebo tradiční Peugeot 206. Obzvláště povedené jsou tratě v Japonsku a Francii. Proklamované prvky reality, kdy se auta chovají na každém druhu povrchu rozdílně, autoři do reklam nedávali jen pro parádu - vše platí. Navíc zdejší realistické zpracování je i dobře hratelné, a hráči je jasné, kde udělal chybu a jak se ji pro příště vyvarovat. Navíc, díky fungující modderské komunitě, je možno si prodloužit zážitek skrze nové mapy a auta o další desítky hodin.
RBR jsem zatím hrál jen na klávesnici, s volantem ale čekám ještě o něco více intenzivní zážitek. Připojím se tedy k ostatním, a směle můžu prohlásit, že lepší rally-only hra na trhu není.
A to asi ani po 15 letech od vydání, ačkoliv DiRT Rally (respektive DiRT Rally 2.0) a pár dalších jsou už reálnou konkurencí.
Pro: jízdní model, široká možnost tratí a aut od fanoušků, grafika a zvuky
Proti: méně aut v základu
Kreed
ViRusBěhem posledních dní se mi řízením náhody (nebo osudu?) naskytla zajímavá příležitost k dohrání dvou akčních her, které jsou si svým ztvárněním, přibližností roku vydání, prostředím a námětem příběhu velmi podobné. Jedním z nich se stal DOOM 3 a tou druhou KREED. Na první pohled se může zdát, že je nesmysl porovnávat a bilancovat mezi tituly s tak rozdílným rozpočtem, z mého pohledu však nikoliv. Obě hry jsou opravu v mnoha ohledech stejné, svým způsobem ale originální...
Oproti DOOMu jde na to KREED z poněkud jiné stránky. Hra působí více sci-fi, nikoliv hororově a drží si svůj star-trekovský feeling. Už během úvodního intra vychází na povrch, že se bude jednat spíše o budget titul, což se v samotné hře potvrzuje. Po technické stránce to není velká sláva, a i když rozhodně patřím mezi poslední, kteří by úmyslně hanili, zde to jinak nejde. Co se týče grafiky, hra toho mnoho nenabízí, vše je hodně podobné (tedy až na epizodu na Burgu), matné a takové vyblité. Hudba není vyloženě špatná, ale po zvukové stránce jsou hlavně zbraně bídou a měl jsem dokonce pocit, že hodně z nich vydává stejný zvuk. Zbraní je plně dostačující množství, jsou kvalitně futuro ztvárněny, nemají ale vyváženou účinnost. Dalším záporem je jistě level design, který častokrát nesmyslně inklinuje k bloudění, a neskutečně nevyvážená obtížnost, kde by jeden počítal s tím, že bude mít stoupající tendenci, téměř opak je ale pravdou. Do posledních dvou episod je boj proti malému počtu nepřátel čajíček, jakmile se dostanete do předposlední episody, obtížnost stoupne strmě nahoru a dochází i k takové vypečenosti, že mě nepřítel viděl přes celou mapu a přesně se uměl trefit hned jak jsem vstoupil do dveří - smrt nastala okamžitě, i když mi zbývalo ještě 50% života.
Co naopak považuji za velmi slušně provedeno, je podání příběhu - podobně jako v DOOMovi 3, pomocí PDA, kde také nechybí narážky (hlavně ty na vývojáře), ženský hlas na lodích a atmosféra. Za pozitivum se může považovat také samotná postava hlavního hrdiny, který působí hodně silově a rozhodně se s ničím nepáře.
Oproti DOOMu jde na to KREED z poněkud jiné stránky. Hra působí více sci-fi, nikoliv hororově a drží si svůj star-trekovský feeling. Už během úvodního intra vychází na povrch, že se bude jednat spíše o budget titul, což se v samotné hře potvrzuje. Po technické stránce to není velká sláva, a i když rozhodně patřím mezi poslední, kteří by úmyslně hanili, zde to jinak nejde. Co se týče grafiky, hra toho mnoho nenabízí, vše je hodně podobné (tedy až na epizodu na Burgu), matné a takové vyblité. Hudba není vyloženě špatná, ale po zvukové stránce jsou hlavně zbraně bídou a měl jsem dokonce pocit, že hodně z nich vydává stejný zvuk. Zbraní je plně dostačující množství, jsou kvalitně futuro ztvárněny, nemají ale vyváženou účinnost. Dalším záporem je jistě level design, který častokrát nesmyslně inklinuje k bloudění, a neskutečně nevyvážená obtížnost, kde by jeden počítal s tím, že bude mít stoupající tendenci, téměř opak je ale pravdou. Do posledních dvou episod je boj proti malému počtu nepřátel čajíček, jakmile se dostanete do předposlední episody, obtížnost stoupne strmě nahoru a dochází i k takové vypečenosti, že mě nepřítel viděl přes celou mapu a přesně se uměl trefit hned jak jsem vstoupil do dveří - smrt nastala okamžitě, i když mi zbývalo ještě 50% života.
Co naopak považuji za velmi slušně provedeno, je podání příběhu - podobně jako v DOOMovi 3, pomocí PDA, kde také nechybí narážky (hlavně ty na vývojáře), ženský hlas na lodích a atmosféra. Za pozitivum se může považovat také samotná postava hlavního hrdiny, který působí hodně silově a rozhodně se s ničím nepáře.
Pro: hlavní postava, ženský hlas v interierech, atmosféra
Proti: grafika, zvuk, level design, obtížnost, nevyváženost zbraní, 50% života jistá smrt
Rise of Nations
TulareanusNapriek tomu, že mnohí povedia, že RoN je mechanizmami vykrádačkou Age of Empires II a prechádzaním epochami zas Empire earth, je pre mňa RoN najzábavnejšou hrou zo spomínanej trojice.
Na jednej strane nemá tak prepracované kampane ako AoE 2 ale skôr generické dobíjanie sveta a ani toľko epoch ako EE. Na druhej strane však prináša svižné a najmä prehľadné hranie, nastaviteľnosť zvukovej i textovej signalizácii množstva vecí. Zábavné a hrateľne spracovaný mikromanažment (ťaženie surovín podlieha budove vystavanej pri zdroji, kde zdroj ovplyvňuje možný počet priradenia pracovníkov, oproti klasickejšiemu "niekdeto drevo narúbte a kamene nakopte") funguje v mojich očiach v spojení s epochami na výbornú (oproti EE, kde sa mi to nepáčilo a pôsobilo to dosť násilne pospájané).
Grafika je pre niekoho na rok 2003 zastaralá, pre mňa však jednoznačne malebná a taký pád atómovej hlavice je znázornený skutočne "kochateľne". Hudba opierajúca sa o etnické nástroje mnohých hrateľných národov(každý má nejaký ten bonus a špeciálne jednotky) taktiež pôsobí príjemným dojmom a tak mi ako jediné výsledné negatíva pôsobí absencia nejakej príbehovej kampane a možno priveľké okopírovanie klasického AoE.
Na jednej strane nemá tak prepracované kampane ako AoE 2 ale skôr generické dobíjanie sveta a ani toľko epoch ako EE. Na druhej strane však prináša svižné a najmä prehľadné hranie, nastaviteľnosť zvukovej i textovej signalizácii množstva vecí. Zábavné a hrateľne spracovaný mikromanažment (ťaženie surovín podlieha budove vystavanej pri zdroji, kde zdroj ovplyvňuje možný počet priradenia pracovníkov, oproti klasickejšiemu "niekdeto drevo narúbte a kamene nakopte") funguje v mojich očiach v spojení s epochami na výbornú (oproti EE, kde sa mi to nepáčilo a pôsobilo to dosť násilne pospájané).
Grafika je pre niekoho na rok 2003 zastaralá, pre mňa však jednoznačne malebná a taký pád atómovej hlavice je znázornený skutočne "kochateľne". Hudba opierajúca sa o etnické nástroje mnohých hrateľných národov(každý má nejaký ten bonus a špeciálne jednotky) taktiež pôsobí príjemným dojmom a tak mi ako jediné výsledné negatíva pôsobí absencia nejakej príbehovej kampane a možno priveľké okopírovanie klasického AoE.
Pro: osvedčený AoE koncept, časové epochy, "superpowers", mikromanažment, výbuch atómovky
Proti: generická kampaň, silno okopírovaný AoE koncept
Mravenci
Zabít pár minut času ? Znám lidi, kteří jsou na této hře závislí a dokážou jí hrát celý den. Ono sice Arcomage je předloha, propracovanější a audio-vizuálně "superior", dokonalejší, ale Mravenci jsou hezčí. A to hmyz (nebo co je to za druh) nesnáším.
Klikat nazdařbůh na karty není těžké. Naučit se co znamená + a - také ne. Ovšem pochopit propracovanější strategii, to už zabere nějaký čas. Hodí se mi držet si suroviny na nějakou větší kartu a nebo si tam hodím důl a za 2/3/4/8 kol se mi to vrátí zpátky ? V Arcomage je to lehčí, tam důl nestojí tolik. Dokonce jsem i někde viděl verzi Arcomage pro Windows, ovšem o její legalitě/právoplatnosti si nejsem jist.
Když jsem hrál Arcomage v MM 7, bavilo mě to. Ne ale tak, jako Mravenci. Ti jsou zkrátka nepřekonatelní - a zas, stejně jako u Vlaku, je to v té jednoduchosti.
Za úkol jsem si dal naučit to hrát přítelkyni. Úkol splněn a došlo to tak daleko, že je naše skóre zhruba vyrovnané. To se mi líbí. Mít důstojného soupeře je přeci cíl, nebo ne ?
Na hře mě nejvíce štval zvuk. Nešel ve Windows nešel Wypnout. Tedy vypnout. Od té doby, co mám Win 7 je problém vyřešen, naštěstí.
Počítač je pro mě v některých situacích stále nevypočítatelný. Někdy ovšem hraje jak blb - jako třeba když mám 0 krystalů a on mi dá kartu -8 krystalů. Ale stále je docela dobrý protivník. Lidský faktor však tyto problémy eliminuje zcela.
Klikat nazdařbůh na karty není těžké. Naučit se co znamená + a - také ne. Ovšem pochopit propracovanější strategii, to už zabere nějaký čas. Hodí se mi držet si suroviny na nějakou větší kartu a nebo si tam hodím důl a za 2/3/4/8 kol se mi to vrátí zpátky ? V Arcomage je to lehčí, tam důl nestojí tolik. Dokonce jsem i někde viděl verzi Arcomage pro Windows, ovšem o její legalitě/právoplatnosti si nejsem jist.
Když jsem hrál Arcomage v MM 7, bavilo mě to. Ne ale tak, jako Mravenci. Ti jsou zkrátka nepřekonatelní - a zas, stejně jako u Vlaku, je to v té jednoduchosti.
Za úkol jsem si dal naučit to hrát přítelkyni. Úkol splněn a došlo to tak daleko, že je naše skóre zhruba vyrovnané. To se mi líbí. Mít důstojného soupeře je přeci cíl, nebo ne ?
Na hře mě nejvíce štval zvuk. Nešel ve Windows nešel Wypnout. Tedy vypnout. Od té doby, co mám Win 7 je problém vyřešen, naštěstí.
Počítač je pro mě v některých situacích stále nevypočítatelný. Někdy ovšem hraje jak blb - jako třeba když mám 0 krystalů a on mi dá kartu -8 krystalů. Ale stále je docela dobrý protivník. Lidský faktor však tyto problémy eliminuje zcela.
Pro: Jednoduchost, návykovost
Proti: Zvuk - při dlouhém hraní, trochu AI
Age of Mythology
RTS, která těží z toho dobrého, co přinesl první a druhý díl Age of Empires a samozřejmě přináší některé nové prvky, to ani nemohlo dopadnout špatně. Koncept hry je v podstatě nezměněný a jediným významnějším prvkem, který mění hratelnost je systém hrdinů, různých mýtických příšer a božských sil. Bez toho by to byly jen Age of Empires ve 3D. Jelikož jsem odkojený dlouholetým hraním právě AoE2, tak jsem si musel chvíli zvykat, ale brzy mi všechno přešlo do krve a po pár misích jsem tu byl jako doma.
Jestli něco charakterizuje AoM, tak je to snadná přístupnost a absence chyb. Tahle hra se prostě hraje hrozně dobře, obtížnost není ani na vyšší stupně nijak extrémní a vše jde tak nějak skoro samo. Převedením do 3D sice podle mě trochu utrpěla přehlednost (ocenil bych rozhodně možnost většího odzoomování) a celkový vzhled hry, doba vzniku v roce 2002 se nazapře. Ani jsem nevyužíval rotaci mapy, protože jsem s v tom pak ztrácel, na druhou stranu, vše vypadá docela roztomile a mírně komiksově, i když infantilnosti některých dílů Settlerů to rozhodně nedosahuje.
Age of Mythology je velmi dobrou strategií, kterou bych určitě za sebe doporučil, já si jdu dát ještě přídavek The Titans :)
Jestli něco charakterizuje AoM, tak je to snadná přístupnost a absence chyb. Tahle hra se prostě hraje hrozně dobře, obtížnost není ani na vyšší stupně nijak extrémní a vše jde tak nějak skoro samo. Převedením do 3D sice podle mě trochu utrpěla přehlednost (ocenil bych rozhodně možnost většího odzoomování) a celkový vzhled hry, doba vzniku v roce 2002 se nazapře. Ani jsem nevyužíval rotaci mapy, protože jsem s v tom pak ztrácel, na druhou stranu, vše vypadá docela roztomile a mírně komiksově, i když infantilnosti některých dílů Settlerů to rozhodně nedosahuje.
Age of Mythology je velmi dobrou strategií, kterou bych určitě za sebe doporučil, já si jdu dát ještě přídavek The Titans :)
Pro: Poctivá RTS, která staví na Age of Empires 1+2, absence chyb, hrdinové a mýtické potvůrky
Proti: 3D které vypadá trochu chudě a ubírá na přehlednosti
Sniper: Path of Vengeance
Prehlásenie:
Autor tohoto komentára si je plne vedomý, že jeho napísaním si koleduje o nútené práce v sekcii Schvaľvanie videí a príde o svoj spoločenský štatút.
Ďalej je komentár politicky nekorektný a obsahuje náznaky humoru.
Čítanie len na vlastné riziko!
O hre Sniper: Path of Vengeance (ďalej len S:PoV, alebo ten názov už radšej nebudem spomínať) sa prevtelíte do postavy nájomného vraha. Zápletka je, ako sa na béčkový akčňák patrí, dosť klišovitá, takže hneď na začiatku na vás ktosi ušije búdu a vy sa razom ocitáte vo väzení, odkiaľ sa vydávate na svoju "cestu pomsty". Toľko k príbehu, ktorý je predvídateľnejší ako scenáre filmov Arnolda Swchwarzeneggera.
Hlavnou náplňou tejto akčnej hry je dosť nečakane, strieľanie. Strieľa sa tu prakticky po všetkom, čo sa pohne (alebo zostane zaseknuté v textúre, pozn. autora), vrátane potkanov. Aby to nebolo také stereotypné, zakomponovali autori do hry niečo ako "RPG prvky". V praxi to vyzerá asi tak, že po každom neviemkoľkom zabitom protivníkovi získate bod, ktorý môžte investovať do sily, zdravia, výdrže alebo zaobchádzania s niektorou zo zbraní.
Jedným z najotravnejších prvkov hry je Stamina. Hlavný hrdina je zrejme tuhý fajčiar, pretože po chvíľke behu musíte buď zastaviť alebo kráčať, aby sa vám ukazovateľ výdrže doplnil. Čiastočne sa to síce dá odstrániť investovaním skúsenostných bodov do tohto ukazovateľa, no aj napriek tomu ide o dosť rušivý prvok.
Ďalej tu máme, na akčnú hru dosť netradične, inventár, do ktorého sa odkladajú všetky nájdené predmety. Je rozdelený na 3 položky. V "kufri" je všetko čo ste našli, teda lekárničky aj zbrane. Aby ste mohli použiť lekárničku, musíte si ju umiestniť na "opasok" a potom slačiť klávesu F1 až F4. Zbrane sa zase umiestňujú do "puzdra" a vytiahnu číslami na alfanumerickej klávesnici. Na jednoduchú akčnú hru dosť zložité, nemyslíte?
Aby som len nekritizoval, rozoberiem trochu tie "lekárničky". Ako liek sa dá použiť čokoľvek čo nájdete, od jablka až po fľašu vodky. A s alkoholickými nápojmi som (samozrejme že v hre!) zažil veľa sradny. Autori zrejme chceli verne zobraziť účinky alkoholu, a tak po vypití jednej, tužím že vodky, vaša postava síce získa značnú časť zdravia, nepriateľské útoky vám ubližujú menej, ale na druhej strane sa vám dosť točí hlava. Dalo by sa povedať, že dobrú polovicu hry som bol naliaty :-). Naozaj veľmi originálne.
Čo sa týka grafického spracovania, autori si licencovali Lithtech Jupiter engine, napriek tomu je grafické spracovanie dosť priemerné, ak nie podpriemerné.
Po zvukovej stránke ma potešil český dabing a najmä to, že hlavného hrdinu dabuje ten človek, čo daboval spomínaného Arnolda Swchwarzeneggera vo všetkých jeho filmoch a teraz neviem si spomenúť ako sa volá, takže o chlapácke a politicky nekorektné hlášky nie je v hre núdza.
Celkovo vzaté je síce "Odstreľovač" hrou plnou bugov a neodorobenín, je dosť lineárna a priamočiara a AI nepriateľov nepresahuje prvý stupeň základnej školy, ale keď sa na to pozerám ako na ekvivalent filmového béčka, musím udeliť aspoň priemerné hodnotenie, pretože som sa pritom aj celkom dobre pobavil.
Autor tohoto komentára si je plne vedomý, že jeho napísaním si koleduje o nútené práce v sekcii Schvaľvanie videí a príde o svoj spoločenský štatút.
Ďalej je komentár politicky nekorektný a obsahuje náznaky humoru.
Čítanie len na vlastné riziko!
O hre Sniper: Path of Vengeance (ďalej len S:PoV, alebo ten názov už radšej nebudem spomínať) sa prevtelíte do postavy nájomného vraha. Zápletka je, ako sa na béčkový akčňák patrí, dosť klišovitá, takže hneď na začiatku na vás ktosi ušije búdu a vy sa razom ocitáte vo väzení, odkiaľ sa vydávate na svoju "cestu pomsty". Toľko k príbehu, ktorý je predvídateľnejší ako scenáre filmov Arnolda Swchwarzeneggera.
Hlavnou náplňou tejto akčnej hry je dosť nečakane, strieľanie. Strieľa sa tu prakticky po všetkom, čo sa pohne (alebo zostane zaseknuté v textúre, pozn. autora), vrátane potkanov. Aby to nebolo také stereotypné, zakomponovali autori do hry niečo ako "RPG prvky". V praxi to vyzerá asi tak, že po každom neviemkoľkom zabitom protivníkovi získate bod, ktorý môžte investovať do sily, zdravia, výdrže alebo zaobchádzania s niektorou zo zbraní.
Jedným z najotravnejších prvkov hry je Stamina. Hlavný hrdina je zrejme tuhý fajčiar, pretože po chvíľke behu musíte buď zastaviť alebo kráčať, aby sa vám ukazovateľ výdrže doplnil. Čiastočne sa to síce dá odstrániť investovaním skúsenostných bodov do tohto ukazovateľa, no aj napriek tomu ide o dosť rušivý prvok.
Ďalej tu máme, na akčnú hru dosť netradične, inventár, do ktorého sa odkladajú všetky nájdené predmety. Je rozdelený na 3 položky. V "kufri" je všetko čo ste našli, teda lekárničky aj zbrane. Aby ste mohli použiť lekárničku, musíte si ju umiestniť na "opasok" a potom slačiť klávesu F1 až F4. Zbrane sa zase umiestňujú do "puzdra" a vytiahnu číslami na alfanumerickej klávesnici. Na jednoduchú akčnú hru dosť zložité, nemyslíte?
Aby som len nekritizoval, rozoberiem trochu tie "lekárničky". Ako liek sa dá použiť čokoľvek čo nájdete, od jablka až po fľašu vodky. A s alkoholickými nápojmi som (samozrejme že v hre!) zažil veľa sradny. Autori zrejme chceli verne zobraziť účinky alkoholu, a tak po vypití jednej, tužím že vodky, vaša postava síce získa značnú časť zdravia, nepriateľské útoky vám ubližujú menej, ale na druhej strane sa vám dosť točí hlava. Dalo by sa povedať, že dobrú polovicu hry som bol naliaty :-). Naozaj veľmi originálne.
Čo sa týka grafického spracovania, autori si licencovali Lithtech Jupiter engine, napriek tomu je grafické spracovanie dosť priemerné, ak nie podpriemerné.
Po zvukovej stránke ma potešil český dabing a najmä to, že hlavného hrdinu dabuje ten človek, čo daboval spomínaného Arnolda Swchwarzeneggera vo všetkých jeho filmoch a teraz neviem si spomenúť ako sa volá, takže o chlapácke a politicky nekorektné hlášky nie je v hre núdza.
Celkovo vzaté je síce "Odstreľovač" hrou plnou bugov a neodorobenín, je dosť lineárna a priamočiara a AI nepriateľov nepresahuje prvý stupeň základnej školy, ale keď sa na to pozerám ako na ekvivalent filmového béčka, musím udeliť aspoň priemerné hodnotenie, pretože som sa pritom aj celkom dobre pobavil.
Pro: hlavného hrdinu dabuje ten chlap čo Schwarzeneggera, už som si spomenul - Soukup!; odpočinková hrateľnosť
Proti: bugy, chyby, nedorobeniny, nelogičnosti a mnoho iného
Dragon Age II
Jack_Dark Dragon Age 2 jde jinou cestou než kterou vyšlápl první díl. Pokud jste ortodoxními fandy prvního dílu zde se velké návaznosti po všech stránkách moc nedočkáte. On tento díl v mnoho ohledech působí jako velmi odlišná hra která svůj příbuzenský vztah k Origins vede pouze skrze reálie světa a několik postav a jmen z Fereldenu který nahrazuje městem Kirkwall.
Začátek hry která působí všeljak jen né jako solidní RPG, dokáže netrpělivé odradit. Po pár hodinách strávených ve městě jsem si říkal za co jsem to sakra utratil nemalé peníze. Naštěstí se ale hra rozjede správným směrem a má co nabídnout.
Příběh konečně není pod klasickou šablonou Bioware spasitele světa skrz společenství vyvolených do kterého se na začátku dostanete v DA Šedí strážci, v ME spektry. Přes to že se hráč stane šampiónem města, je zápletka více komornější a soustředěna na uvěřitelnější děj kdy se zde neobjeví žádné prastaré zlo které vyvolal mocný temný bůh aby zničil svět. I zplozenci zde mají jen opravdu malou úlohu oproti tomu jak v jedničce hráli alfu a omegu hry. Zde je zápletka otrochu více lidštější.
Hlavní postava Hawk konečně mluví, a hráč pomocí svých rozhodnutí jí utváři charakter. Naštěstí zde není nutnost to hrát jen na jednu stranu rozhodnutí jak to třeba vyžadoval Mass Effect 2 kdy prostě neutrál být nemohl a pernametně se hráč snažil nahnat body do klaďase nebo záporáka, tady je možnost hrát podle vlastního rozhodnutí a jestli někoho zabiji nebo zachráním tak to mi neuzavře ostatní možnosti. Navíc podle toho jak jednáte se odvíjí Hawkovo reagování na podněty okolo i na to jak bude vystupovat. Malý příklad za vše když jednáte s jednou postavou a většinou se o Vás ví že nedáváte přednost násilí tak když jí zde začnete vyhrožovat tak Vám to prostě neuvěří a nenechá se zvyklat, pokud ale jdete přes mrtvoly tak už vyhrožování zafunguje. Parádní věc.
Společníci, doména her od Bioware zde samozřejmě nechybí, mají zde velký prostor v rámci úkolů, jejich rozhovory dokáží pobavit a mají zásadní vliv na každou událost podle složení party, dokonce v některých situacích lze předat iniciativu jim aby vyřešili vzniklou situaci. Naštěstí to že s Vašimi rozhodnutími nesouhlasí neznamená že Vás zradí, ale budou se prostě chovat jinak a získají jiné výhody, nemusíte si jejich oblíbenost kupovat dárky jak tomu bylo minule.
Co se týče questů tak ty se zde střídají s opravdu zajímavými kousky a klasikou vymlať dungeon. Množství protivníků a tendence s jakou zabíjíte je až moc obrovská a kdyby se ubralo nepřátel a situací které skončí jatkami tak bych se vůbec nezlobil. RPG stromy jsou pěkně košaté a každý si ve svém povolání najde to pravé. Bohužel s předměty mi to přišlo horší. Prodejci nabízí málo zajímavého vybavení a parťáci jsou omezeni na výběr zbraní a podpůrných předmětů, zbroj jim prostě upravit nelze. Dalším kamenem úrazu je chudost prostředí, kobky jsou stále stejné, prostředí se po letech moc nemění, a hra mohla být různorodější a pestřejší co se týče lokací a prostředí. I samotné město mohlo být živější a měnit se, jenže tomu tak ke škodě hry není.
Grafický engine hry už dávno nepatří mezi výkřiky nové technologie, přesto pro potřeby hry stačí a dovoluje si hru vychutnat i na slabších konfiguracích, a výsledný dojem ze hry nekazí. Přesto že samotný grafický styl od prvního dílu šel úplně jiným směrem a moc jsi nejsou podobní. Anglický dabing je slušný, hudební doprovod opět podtrhuje atmosféru jak to má být.
Závěrem mě hra i přes počáteční znechucení dokázala zaujmout a pobavit,a kdyby se na hře pracovalo déle a lépe mohlo to být velkolepá hra, takhle zde dostáváme solidní hru které mnozí zavrhnou a nenávidí už z principu že šla jiným směrem oproti původní hře. Ale to už je potom věc názoru každého z nás.
Začátek hry která působí všeljak jen né jako solidní RPG, dokáže netrpělivé odradit. Po pár hodinách strávených ve městě jsem si říkal za co jsem to sakra utratil nemalé peníze. Naštěstí se ale hra rozjede správným směrem a má co nabídnout.
Příběh konečně není pod klasickou šablonou Bioware spasitele světa skrz společenství vyvolených do kterého se na začátku dostanete v DA Šedí strážci, v ME spektry. Přes to že se hráč stane šampiónem města, je zápletka více komornější a soustředěna na uvěřitelnější děj kdy se zde neobjeví žádné prastaré zlo které vyvolal mocný temný bůh aby zničil svět. I zplozenci zde mají jen opravdu malou úlohu oproti tomu jak v jedničce hráli alfu a omegu hry. Zde je zápletka otrochu více lidštější.
Hlavní postava Hawk konečně mluví, a hráč pomocí svých rozhodnutí jí utváři charakter. Naštěstí zde není nutnost to hrát jen na jednu stranu rozhodnutí jak to třeba vyžadoval Mass Effect 2 kdy prostě neutrál být nemohl a pernametně se hráč snažil nahnat body do klaďase nebo záporáka, tady je možnost hrát podle vlastního rozhodnutí a jestli někoho zabiji nebo zachráním tak to mi neuzavře ostatní možnosti. Navíc podle toho jak jednáte se odvíjí Hawkovo reagování na podněty okolo i na to jak bude vystupovat. Malý příklad za vše když jednáte s jednou postavou a většinou se o Vás ví že nedáváte přednost násilí tak když jí zde začnete vyhrožovat tak Vám to prostě neuvěří a nenechá se zvyklat, pokud ale jdete přes mrtvoly tak už vyhrožování zafunguje. Parádní věc.
Společníci, doména her od Bioware zde samozřejmě nechybí, mají zde velký prostor v rámci úkolů, jejich rozhovory dokáží pobavit a mají zásadní vliv na každou událost podle složení party, dokonce v některých situacích lze předat iniciativu jim aby vyřešili vzniklou situaci. Naštěstí to že s Vašimi rozhodnutími nesouhlasí neznamená že Vás zradí, ale budou se prostě chovat jinak a získají jiné výhody, nemusíte si jejich oblíbenost kupovat dárky jak tomu bylo minule.
Co se týče questů tak ty se zde střídají s opravdu zajímavými kousky a klasikou vymlať dungeon. Množství protivníků a tendence s jakou zabíjíte je až moc obrovská a kdyby se ubralo nepřátel a situací které skončí jatkami tak bych se vůbec nezlobil. RPG stromy jsou pěkně košaté a každý si ve svém povolání najde to pravé. Bohužel s předměty mi to přišlo horší. Prodejci nabízí málo zajímavého vybavení a parťáci jsou omezeni na výběr zbraní a podpůrných předmětů, zbroj jim prostě upravit nelze. Dalším kamenem úrazu je chudost prostředí, kobky jsou stále stejné, prostředí se po letech moc nemění, a hra mohla být různorodější a pestřejší co se týče lokací a prostředí. I samotné město mohlo být živější a měnit se, jenže tomu tak ke škodě hry není.
Grafický engine hry už dávno nepatří mezi výkřiky nové technologie, přesto pro potřeby hry stačí a dovoluje si hru vychutnat i na slabších konfiguracích, a výsledný dojem ze hry nekazí. Přesto že samotný grafický styl od prvního dílu šel úplně jiným směrem a moc jsi nejsou podobní. Anglický dabing je slušný, hudební doprovod opět podtrhuje atmosféru jak to má být.
Závěrem mě hra i přes počáteční znechucení dokázala zaujmout a pobavit,a kdyby se na hře pracovalo déle a lépe mohlo to být velkolepá hra, takhle zde dostáváme solidní hru které mnozí zavrhnou a nenávidí už z principu že šla jiným směrem oproti původní hře. Ale to už je potom věc názoru každého z nás.
Pro: Příběh, postavy, odklon od epičnosti, hlavní hrdiny už nemusí být jen na jedné straně, questy, jiné pojetí
Proti: Opakování lokací, příliš mnoho protivníků najednou v jedné oblasti, omezení předmětů a jejich využití na členy družiny
Painkiller: Redemption
Indian,,Jo proč by nemohli vydat amatérský mód jako plnohodnotnou hru a nechat si zato zaplatit,, řikal sem si když jsem rozehrával poslední přírustek do už tak veliké rodiny s názvem Painkiller.
Jenže to co se prvních pět minut zdálo jako zábava, do dalších několika hodin se rozlezla nechutná nuda a stereotyp. Prostředí neoriginální, nepřátelé okopírovaný z předchozých dílů a zbraně totéž. Nepřátelé na vás nabíhají doslova po tisících a protože se hra stále odehráví v těch samých prostorech (malé změny v texturách řekl bych) ani to zabíjení neni tolik zábavné jako kdysi.
Původního Painkillera mam rád, ale tohle je tak okatý vaření z vody bez špetky vlastních nápadů, že to až bolí. Ruce pryč pokud opravdu nepotřebujete hrát každou střílečku co vyjde.
Jenže to co se prvních pět minut zdálo jako zábava, do dalších několika hodin se rozlezla nechutná nuda a stereotyp. Prostředí neoriginální, nepřátelé okopírovaný z předchozých dílů a zbraně totéž. Nepřátelé na vás nabíhají doslova po tisících a protože se hra stále odehráví v těch samých prostorech (malé změny v texturách řekl bych) ani to zabíjení neni tolik zábavné jako kdysi.
Původního Painkillera mam rád, ale tohle je tak okatý vaření z vody bez špetky vlastních nápadů, že to až bolí. Ruce pryč pokud opravdu nepotřebujete hrát každou střílečku co vyjde.
Pro: ehmm zabíjení je stále trochu zábavné
Proti: neoriginální a vykradené prostředí, nepřátele, zbraně, hlavní hrdinové atd.,
The City of Lost Children
TigiNepsané pravidlo zábavy říká, že pravděpodobnost vzniku dobré počítačové hry podle filmu je mnohem vyšší než pravděpodobnost vzniku dobrého filmu podle počítačové hry. Hra "Město ztracených dětí" vytvořená podle filmu Jean-Pierre Jeuneta a Marca Caro nepředstavuje výjimku - jde o výbornou, i když málo známou 3D adventuru, která může dodnes zaujmout i hráče bez znalosti filmové předlohy.
Kvalita této hry nespočívá v jednoduchém a přímočarém příběhu založeném na útěku děvčátka na svobodu, avšak v sugestivní atmosféře polomrtvého ostrovního města a jeho obyvatel. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem v PC hře spatřil tolik tajemných uliček (něco mezi Stínadly a Bruggami), spoře osvětlených zákoutí, omšelých budov, zdegenerovaných lidských trosek - zkrátka tak nádherně depresivní výjevy zoufalství, rozkladu a zkázy. Na celkovém dojmu se podílí především grafické provedení, které je na svou dobu excelentní. Velmi přirozeně animované, i když z dnešního pohledu poněkud surrealisticky tvarované postavy se pohybují v trojrozměrném prostředí mezi postupně přepínanými, téměř fotorealistickými statickými obrazovkami. To je občas doplněno solidními animovanými filmečky. Přestože hra vyšla v období vzestupu 3Dfx modulů, nepodporuje jakoukoliv 3D akceleraci. Obraz však působí jemně, na hony vzdálen zrnitým nectnostem starých 3D her. Povedená zvuková stránka jen podtrhuje temné ladění děje a pocity zdánlivé bezvýchodnosti.
Paralelu s Alone in the Dark lze najít ve způsobu zobrazení a hororovém nádechu, jinak jde o dosti odlišné hry. Město ztracených dětí se hraje jako tradiční adventura, v níž dosáhnete cíle poklidným sbíráním a používáním předmětů či s pomocí chytře vedených dialogů, nikoliv odstřelem nepohodlných figurek:-) Vaše hrdinka ale, jak časem zjistíte, není žádný andílek a zabíjení lidí jí jde poměrně slušně. Rozsáhlost hry se zdá v porovnání se známými adventurami té doby spíše menší, zatímco obtížnost mi připadala vysoká a v některých částech možná až přehnaná (což je koneckonců atribut většiny pokročilejších her druhé poloviny devadesátých let a zkušeného pařana by to nemělo odradit).
Závěrem nemůžu vyjádřit nic jiného než absolutní doporučení - tato adventura neprávem zapadla na smetišti herní historie a už jen kvůli své zvláštní atmosféře by ji měl každý "retro gamer", natož adventurista oprášit a alespoň vyzkoušet.
Kvalita této hry nespočívá v jednoduchém a přímočarém příběhu založeném na útěku děvčátka na svobodu, avšak v sugestivní atmosféře polomrtvého ostrovního města a jeho obyvatel. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem v PC hře spatřil tolik tajemných uliček (něco mezi Stínadly a Bruggami), spoře osvětlených zákoutí, omšelých budov, zdegenerovaných lidských trosek - zkrátka tak nádherně depresivní výjevy zoufalství, rozkladu a zkázy. Na celkovém dojmu se podílí především grafické provedení, které je na svou dobu excelentní. Velmi přirozeně animované, i když z dnešního pohledu poněkud surrealisticky tvarované postavy se pohybují v trojrozměrném prostředí mezi postupně přepínanými, téměř fotorealistickými statickými obrazovkami. To je občas doplněno solidními animovanými filmečky. Přestože hra vyšla v období vzestupu 3Dfx modulů, nepodporuje jakoukoliv 3D akceleraci. Obraz však působí jemně, na hony vzdálen zrnitým nectnostem starých 3D her. Povedená zvuková stránka jen podtrhuje temné ladění děje a pocity zdánlivé bezvýchodnosti.
Paralelu s Alone in the Dark lze najít ve způsobu zobrazení a hororovém nádechu, jinak jde o dosti odlišné hry. Město ztracených dětí se hraje jako tradiční adventura, v níž dosáhnete cíle poklidným sbíráním a používáním předmětů či s pomocí chytře vedených dialogů, nikoliv odstřelem nepohodlných figurek:-) Vaše hrdinka ale, jak časem zjistíte, není žádný andílek a zabíjení lidí jí jde poměrně slušně. Rozsáhlost hry se zdá v porovnání se známými adventurami té doby spíše menší, zatímco obtížnost mi připadala vysoká a v některých částech možná až přehnaná (což je koneckonců atribut většiny pokročilejších her druhé poloviny devadesátých let a zkušeného pařana by to nemělo odradit).
Závěrem nemůžu vyjádřit nic jiného než absolutní doporučení - tato adventura neprávem zapadla na smetišti herní historie a už jen kvůli své zvláštní atmosféře by ji měl každý "retro gamer", natož adventurista oprášit a alespoň vyzkoušet.
Pro: Temná atmosféra, nadčasová 3D grafika, zvuk
Proti: Obtížnost v některých úsecích
Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)
-
Dragon Age: The…
+37
Dragon Age: The Veilguard
Napsal HolyMeatball, 23 dní
Napříč několika svými posledními komenty opakovaně avizuju, kterak jsem se už naučil… -
Arcanum: Of…
+27
Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura
Napsal HolyMeatball, 1 den
"Lidské bytosti zřídka žijí dostatečně dlouho na to, aby viděly důsledky svých chyb. A… -
Silent Hill 2
+26
Napsal Adieu, 13 dní
Remake Silent Hill 2 je pro mě vyslyšenou modlitbou, protože žádnou hru jsem nikdy nechtěl… -
Grand Theft Auto…
+25
Grand Theft Auto III
Napsal adam.kulhanek, 30 dní
Kdysi dávno jsem měl možnost si zahrát oba první díly ze série Grand Theft Auto a bohužel… -
Valiant Hearts:…
+25
Valiant Hearts: The Great War
Napsal KingNut123, 13 dní
O druhé světové válce toho bylo napsáno a natočeno tolik, že se postupem času stala… -
Torment: Tides of…
+24
Torment: Tides of Numenera
Napsal Le0nidas, 11 dní
Duchovní nástupce legendárního izometrického RPG Planescape: Torment to už z podstaty věci… -
Fallout
+23
Napsala Syndrom, 14 dní
Až se mě smrad za pár let zeptá tak jakou fotr, dám mu do ruky Fallout. Jako ve strategiích… -
Max Payne
+23
Napsal TenPepa, 28 dní
Max Payne je prostě klasika, co se nezapomíná. Pamatuju si, jak jsem tu hru zapnul poprvý a… -
Sekiro: Shadows…
+23
Sekiro: Shadows Die Twice
Napsal adam.kulhanek, 5 dní
Miluji Dark Souls a jako správný fanoušek této série jsem se těšil na další titul od… -
Alan Wake
+22
Napsal TenPepa, 20 dní
Alan Wake je přesně ta hra, co vás vtáhne a už nepustí. Hned od začátku vás hodí do…
Pro: herní doba, zajímavé charaktery, draci v hlavní roli, zajímavé promo hry, různé začátky a konce, závěrečná část hry
Proti: klasické rpg neduhy, nulová mimika, klišé příběh, chyby v grafice, pouze čtyři sloty ve skupině, robotické AI