Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Gray Matter

  • PC 75
Za prvé je třeba říci, že jsem nadšenej už z toho že Gray Matter vyšla, už jsem v to ani nevěřil. Série Gabriel Knight je mojí nejoblíbenější adventurní sérií, The Beast Within: A Gabriel Knight Mystery je aspirantem na moji nejoblíbenější hru vůbec. Proto, i když se to mnohým nemusí líbit, se srovnání se sérií nevyhnu.

Největším lákadlem byl samozřejmě příběh, zde se vskutku znovu jedná o originální a pěkný námět. Jane Jansen je ve svém živlu, je to z jiného soudku než GK ale přesně to padne do jejího stylu. Pravda doktor po nehodě vzpomínající na svou mrtvou ženu a dívka vyrůstající v děcáku je aranžmá trošičku telenovelové, ale samotný průběh je poté napínavý a umně se pohybuje mezi realitou a nadpřirozenými jevy jako tomu bylo u série GK. Bohužel rozuzlení a "hlavní pachatel" pro mě nebyly stejně atraktivní jako v GK.

Hudba je opět perfekt, stará se o to opět manžel Jansenové Robert Holmes, tentokrát se svou kapelou, ve které zpívá jeho dcera z prvního manželství. Samozřejmě jsem byl trošku znepokojen že to může být jen reklamní tah na úkor kvality, ale dcera má opravdu krásný zpěv a Holmes nic neztratil, tak vám dvě titulní písničky vlezou pěkně do hlavy:)

Technické zpracování bohužel pouze vysoce nadprůměrné. Grafika je velmi pěkná, výborný dabing. Ovšem když to srovnám tak všechny Gabriel Knighti byli ve své době technologicky revoluční, i když se většinou jejich cesta v průběhu dějinného vývoje ukázala jako slepou cestou. Připomínám především dvojku jako "interaktivní film" a trojku jako plné 3D prostředí s volnou kamerou. Statické obrázky v cut-scénách nejsou mé gusto, na druhou stranu by to mohlo být zpestření proti nudným ingame animacím/animovaným videím. Tady to však funguje velmi nevyrovnaně, mnohdy mi to přišlo dost zmatené (především úvodní animace byla "Worst of"), jindy to naopak sedlo pěkně. Též animace postav jsou mnohdy komicky nepřirozené.

Hraje se to pěkně, hra je klasickou klikací adventurou s několika puzzly a bez jakýchkoliv časových limitů či jiných akčních vložek. Bohužel mi přijde že relativně nízká obtížnost puzzlů a celkového hraní je kompenzována některými dosti zlými postupy, mnohem více než v GK se zarazíte a nevíte přesně proč. Těch absolutně nelogických je naštěstí málo, ale stejně jejich přítomnost zamrzí a nabízí se otázka jestli právě takové zlá neřádstva kdy všechno neprohlídnete nemají za úkol prodloužit krátkou hru. Stejně jako v GK 3 zde pracujete s moderními vymoženostmi, na(ne)štěstí nic podobně obtížného jako bylo v GK3 zde není. Je tu opět důraz na práci s postavami, každá z nich má své vlastní pohnutky a motivace - jejich odhalování je jedním z motorů hry. Kouzlení je zajímavým nápadem, který však byl dost nešťastně realizován a zvrhnul se na pouhé mechanické opisování. Jak už jsem zmínil že animace postav jsou nic moc, bohužel ani rychlé procházení moc nejde - někdy se obrazovka změní, někdy jen postava podivně popoběhne a někdy neudělá vůbec nic.

Suma sumárum se jedná o excelentní adventuru, která však snese srovnání spíše se svými současnými konkurenty než se špičkou oboru. Některé věci jsou tvrdě rutinní, nové nápady jako kouzlení zase nefungují jak by měly, některé věci jako animace postav nebo cutscény působí dokonce zastarale.

Pro: fantastický soundtrack, pěkný příběh a atmosféra, charaktery postav

Proti: nenápadité kouzlení, tu tam hapruje logika, lehké puzzly, zastaralé animace postav

+16

Půl kila mletýho

  • PC 40
Alfa verze nějaké velké taškařice s Aloisem Náhlovským v hlavní roli a akční hlen, kterého chtěli mít Centauri Production pryč z krku. Jako kdyby někdo z toho vcelku nudného traktorového závodu ve Žhavém létu chtěl udělat plnohodnotnou hru. Tomáš Zvelebil si to představoval jinak, tohle není ani vtipné a ani dobré.
+16

The Lost Vikings

  • PC 100
Hra je složená z mnoha úrovní. Každá z nich je originální a přináší nové okolí, které je vždy vítanou změnou a tak se stereotyp nedostaví. S vikingy budete bloudit vesmírnou lodí, toulat se po neznámých planetách, lozit po skaliskách, vozit se v bublinách, objevovat taje pyramid ale i další zajímavé světy. Každý má však stejný cíl. Musíte se se všemi vikingy dostat k nápisu EXIT ve hře. Pokud se tak nepovede a jeden viking zemře, nelze hru už dokončit. Opakovat úroveň není tak bolestné. Navíc každé nové kolo se při startu označí vstupním čtyřmístným kódem, který nahrazuje save. Právě cesta k východu bývá strastiplná a všudypřítomné příšerky vám cestu samozřejmě neulehčí. Někde musíte vyskákat s Erikem pro klíč od vrat, zatímco Olaf skálopevně odvrací útoky dravých dinosaurů. Jinde se zase s Olafem snesete do útrob pomocí štítu, zatímco Baelog obstřeluje z dálky tlačítko padacího mostu. Ať tak či tak, po cestě může každý z vikingů sbírat různé předměty, které si ukládají do svého čtyřmístného inventáře. Od ovoce, masa (které doplňuje zdraví), přes různé zápalné šípy, bomby, klíče atp. Ve hře jsou místa, kam se dostanou třeba všichni vikingové, ale už se nedokáží dostat do konce. To znamená, snesete-li se (to je jazykolam) do nějaké propasti s Olafem, může se stát, že je třeba zpátky vyskákat, což je vlastnost Erika. Je to také o tom, že určité lokace ve hře jsou určené prostě jen pro jednoho vikinga, který odtud přinese nazpět třeba klíč od dveří. Hra má krásnou grafiku a celá hráče pohltí.

Let´s play série

Pro: Grafika, hratelnost, přepínání mezi vikingy, rozdílnost kol...

Proti: po stém opakování jedné úrovně (vlastní blbostí) se může zdát hudba krapet ohraná

+16

Command & Conquer: Yuri's Revenge

  • PC 90
Pro mne jeden z nejlepších RTS datadisků, které jsem hrál. Už tak výborný RA 2 se v tomto rozšíření dočkává nápaditého nastavení původního příběhu, nabízí dostačující počet misí (po sedmi za USA i Rusko) a nádavkem předhazuje nového protivníka – Yuriho armádu. Tady je určitě chybou, že v singleplayerové kampani nemáte možnost tuto stranu “commandérovat“.

S označením datadisku jsou obyčejně nejvíce pojeny nové jednotky, ty tu samozřejmě jsou. Je tu několik nových jednotek za Amíky (guardian GI, bojová pevnost, robot tank) i Rusáky (Boris, obléhací vrtulník, špionážní letadlo), pár dodatečných budov a především úplně nová strana, které není pouhou kopírkou ruského vzoru, i když původní Yuriho výskyt v RA 2 dal by se v této rovině brát za logickou směrnici.

A že Yuriho armádní sbor není jen do počtu lehce posoudíte už z počtu různorodých jednotek – např. mobilní těžební stanice s otroky (po její likvidaci jsou otroci volní), brute (pěší jednotka, schopná zničit tank), gattling tank (se zvyšující se kadencí podle délky útoku), létající talíř (ultimátní letecká jednotka), master mind (dokáže ovládnout hned několik nepřátelských jednotek najednou), magnetron (přitáhne si ve vzduch nepřátelské vozidlo na dostřel) nebo boomer (ponorka vyzbrojená torpédy i raketami). Vynalézavé do té míry, že by člověk podobný invenčně bohatý vklad čekal u sólo hry a ne “pouhého“ datadisku.

V příběhu této nástavby se fanoušci původní hry dočkají všech jeho hereckých figurek. Je tu (jak jinak) Yuri Udo Kiera, Tanya Kari “sexy v nátělníku“ Wuhrerové, poručík Leeová uhrančivě modrooké Atheny Masseyové i prezident Dugan Raye Wise. Příběh není jen pouhou nastavovanou kaší a v mnohých ohledech původní dění i přesahuje. Pohraje si s cestováním v čase (v ruské kampani končí Yuri v tlamě T-Rexe), sem tam utrousí nějaký ten vtípek (třeba v Egyptě, když obsadíte pyramidu, z té se vyvalí mumie), v každém případě ale nenudí. Výborná je scénka po vítězné spojenecké kampani, Tanya ve večerní robě prohodí něco směrem k vám, jako že se uvidíte na banketu a pak jen hledí, když se objeví poručík Leeová, také ve večerní róbě, bílé a náležitě vytvarované a je hned jasné, že Tanya bude muset o vaši pozornost ještě zabojovat (a okamžitě se také shání po Einsteinovi a po případné menší časové upravě) :-))) Hodně vtipné a zábavné.

Hra se velmi přirozeně hraje, neprudí ani při nejtěžší obtížnosti a také ve vás nevyvolává pocit laciného vítězství. Jak jsem poznamenal na začátku, Yuri´s Revenge je jeden z nejlepších RTS datadisků, jaké jsem hrál a zaslouží si minimálně stejně dobré hodnocení, jako jeho domovská platforma.

Pro: zabavný příběh, dobré nápady (zakončení za obě kampaně), Tanya, poručík Leeová, Yuriho jednotky

Proti: ve skupině jednotek nelze odfiltrovat jeden druh, v singleplayeru nelze hrát za Yuriho, nepřítel slepě utóčí do stejného prostoru pořád dokola

+16

Call of Juarez

  • PC 85
Viem, že keď sa povie klasický western, všetci si spomenú najskôr na Sergia Leoneho a Eastwoodovky, prípadne Sedem statočných. No moje detstvo poznamenali najviac romantické Vinnetouovky. A hoci sa môže zdať, že Call of Juarez sa snaží ísť tou drsnejšou cestou, je to v zásade skôr prijemná "romantickejšia" Vinnetouvka, ponúkajúca pohľad na jedného mladého smoliara a jedného, na prvý pohľad zatrpknutého a zaslepeného, ale kdesi tam hlboko v sebe predsalen dobráka. Rozdielnosť v ich hernom štýle spolu s postupným vystriedaním všetkých klasických lokácii, ktoré v správnom westerne nesmú chýbať je rozumným bojom proti prípadnému stereotypu a v použitom engine to celé (nielen na svoju dobu) vyzerá naozaj efektne. Je síce pravda, že loadingy trvali až podozrivo dlho a pasáže za mlaďocha mi nepriniesli toľko radosti ako za starého harcovníka a zbrane sa taktiež nemuseli kaziť. Ale to rozhodne nie sú výčitky, ktoré by mali kohokoľvek od tejto hry odradiť.

Pro: príjemná westernová atmosféra, akcia, prostredia

Proti: hw náročnosť, zbrane sa nemuseli kaziť

+16

Voyeur

  • PC 10
Mám rád hry se zvláštním tématem a vyhledávám FMV adventury. Takže Voyeur byl v plánu.

Ale toto je děs. Jednou z předností je rozdílný průběh při několika hrách, ale pochybuji, že by někdo dnes po zhlédnutí jednoho konce titul hrál vícekrát. Druhou věcí, která by mohla nalákat, je pár odvážných scén, ale zase není o co stát (a stát ani nic nebude). Pokud pominu vcelku kvalitní technické zpracování a někdy i vtipné scény spolu s bezproblémovou srozumitelností mluveného slova (což není u tohoto žánru zdaleka časté), pak zbývá naředěný "simulátor" snahy očernit jednoho z předních politiků, který ovšem skončí dříve, než dojíte snídaní. A to je prostě málo.

Stále je to lepší než takový Mad Dog s jeho nekvalitním zpracováním střelby, ale pokud hledáte originalitu, pak se stačí kouknout jinám, ať už na podobně laděné GAG: The Impotent Mystery nebo úplně rozdílné hry typu Bad Mojo či Princess Maker. Nicméně zprovoznění Voyeur II stále vyhlížím!

Pro: do jisté míry zajímavé, velice krátké

Proti: vše ostatní

+16

Turok

  • PC 60
Turok neoplývá bůhvíjakým příběhem ani mnohahodinovou herní dobou a navíc se v něm nachází i pár bugů, jenž například zapříčiňují vypadávání zvuku, ale na odreagování je to ideální titul, který jsem zrovna potřeboval.

Sice jsem nepochopil, proč postupně musela většina mých parťáků zemřít, protože už na začátku jich při sestřelení vesmírné lodi značně ubylo, ale více než tohoto faktu jsem si všímal okolního světa plného dinosaurů různých druhů a velikostí, kteří mezi sebou bojují o holé přežití. Mezi jejich býložravými druhy jsem se dokonce mohl procházet a sledovat jejich činnosti.

Přitom se hlavně ze začátku mění prostředí, kdy se mimo jiné okolo mě rozprostírala džungle, základna Vlčí smečky anebo mé kroky zamířily do podzemí mezi štíry a další zajímavé tvory. Na jejich zabíjení jsem měl k dispozici celkem slušnou nabídku zbraní nožem počínaje a raketometem konče, přičemž se v mém inventáři mohly najednou nacházet jen čtyři (nůž, luk a dvě další).

Mimo nezajímavého příběhu, krátké herní doby a bugů, vidím jasný zápor v příliš dlouhých načítacích sekvencích, o jejichž délce vůbec nerozhodují parametry vašeho stroje, protože i na počítači s výkonnějšími komponenty trvají stejně dlouhou dobu.

Největším záporem, kvůli kterému si Turoka už asi nikdy nezahraji, je pro mě bezesporu závěrečný souboj s tyranosaurem rexem, který jsem opakoval asi dvacetkrát a podařilo se mi ho vyhrát až po shlédnutí videonávodu. Koho by napadlo, že T-rex vydrží deset ran z raketometu, patnáct příchytných min a až po dalších pěti raketách teprve lehne. Na jeho úplné zabití se mu ale ještě musí vrazit granát do oka, aby mu vybuchla hlava.

Pro: odlišné druhy dinosaurů, ze začátku různorodé prostředí, zbraně

Proti: příběh, krátká herní doba, bugy, dlouhé načítací sekvence, závěrečný souboj

+16

Deus Ex: Human Revolution

  • PC 85
Původní Deus Ex jsem bohužel nikdy nedohrál (vlastně jsem ho hrál takovou chvilku, že dneska si z toho pamatuju velký prd D:), ale jeho myšlenku jsem si postupem let zamiloval - skoro jako simulátor života nějaké postavy z nějakého románu W. Gibsona. Human Revolution tento koncept rozhodně naplňuje a mě se dokonce podařilo to dohrát. Jelikož ód už tu bylo nazpíváno, že by to zadělalo na celoživotní poslech, zaměřím se spíš na to, co mi šlo proti srsti, a učiním tak v bodech, páč jsem líný prase.

To dobré:
- Příběh je napsán promyšleně.
- Akční mechanizmy jsou excelentí - pohyb, střelba a i to plížení působí uvěřitelně a všecko se to pohodlně ovládá.
- Art design je parádní a parádně vdýchává zdejšímu high-tech settingu život.
- Upgradovací systém je zábavný a různorodý, a jednotlivé upgrady jsou rozhodně cítit.
- Hackovací minihra je navržena tak pěkně, že by mohla sloužit jako základ pro kdejakou samostatnou mobilní hru (a vůbec je to asi poprvý, co mě od dob Elite Force 2 hackování vyloženě bavilo).

To nedobré:
- Scénář (zrovna mě nenapadá lepší slovo) je místy poněkud nabubřelý - všichni se snaží "upravit budoucnost lidstva k obrazu svému ňah ňah ňah!" Tohle nasere obzlváště na konci, kdy jste donuceni k opravdu závadné volbě a všechno je najednou OPRAVDU snobské.
- Městské oblasti jsou na pomyslném kreativním dnu, co se týče geografie - je vysloveně úžasné, že se korporační ústředna, klinika s implantáty, policejní stanice, konferenční centrum, všechny byty a opuštěná-benzínka-předělaná-na-maloobchod-s-ilegálními-zbraněmi shodou okolností nacházejí ve stejných třech blocích.
- Bitky s bossy jsou chabé, i když jakás takás satisfakce z likvidování konkrétně těchto zlounů přece jenom číhá. Ovšem samotná finální bossová bitka nemá ani to.
- Některé aspekty designu jsou zaseklé kdesi v devadesátkách. Skákání je čudné. Zvědněte bednu a ona se magicky teleportuje rovnou do vašich ruk. Jo, a ke konci jsem vnitřně sténal kdykoliv jsem viděl další nezajištěnou větrací šachtu o vyhovující lidské velikosti. Kdyby tak jenom držely pohromadě pomocí šroubů místo těch bezvadných obřích lubrikovaných pantů, zabezpečení takového zařízení by bylo hned vylepšeno, minimálně desateronásobně.
+16 +17 −1

Horké léto, aneb Majer v akci

  • PC 90
Moje 2.adventura! Bylo mi 14 a musím říci, že mě tato česká hra ze začátku doslova šokovala některými ostřejšími počiny jako zastřelení opice a nacpání granátem a nemohla jsem celkovému ději uvěřit :-D Pak mě chytla natolik, že jsem si zkrátka dala za úkol, že tu hru musím dohrát za každou cenu :-) Děj se odehrává zprvu na pustém ostrově, kde stanuje celá rodina Majerů, kterou zajmou lidojedi - samozřejmě až na Honzu Majera, za kterého hrajete a kterého (včetně vlastně úplně všech postav) dabuje skvělý a vtipný Zdeněk Izer :-) Vaším posláním je samozřejmě rodinku vysvobodit (ačkoli jí nenávidíte) a pak se nějak dostat domů. Mezitím vším sbíráte předměty, které by se mohli hodit, mluvíte (později) s lidmi - občas i se zvířaty :-D a popíjíte přitom pivko. Grafika je skvělá a myslím, že se opravdu pobavíte ;-)

Pro: Zábavná hra s vtipnými komentáři.

Proti: Kdo nemá rád Izera, ať to nehraje :-)

+16 +19 −3

Beneath a Steel Sky

  • PC 40
V Revolutionu vážně neumí (respektive neuměli) dělat adventury, které by měli hlubší příběh, a především kvalitní dialogy. Stejně jako v Broken Swordu se také dostaví pocit, že autoři nevěděli zda udělat hru vážnou či humornou, a tak sáhli po tom nejhorším řešení - ke kompromisu.

Jediné, co převyšuje standart je hratelnost, kdy hraní příjemně plyne bez větších zádrhelů, ať už díky menšímu počtu předmětů či minimalstickým dialogům. To samé by šlo říci o grafické stránce, ale ta se i přes kvalitní zpracování nemůže měřit s produkcí LucasArts a Sierry. Mimo to je ovládání příjemné a jednoduché. Z technické stránky je ale největším problém hudba (mimo jiné jsem raději hrál bez dabingu – takže ten neposoudím). Psát, že se nehodí by bylo komplimentem. Přesný opak ve stejném roce vydaného DreamWebu. Co na některých adventurách nemusím, tak to jsou "vtipní" sidekickové (obzvláště Cedric z KQV). Zde je to modul, který jde vložit do několika přístrojů. Dále už se jedná o běžnou adventuru kratšího rozsahu. Pokud mě však hra přestane bavit v půlce, a nemám sebemenší důvod v ní pokračovat, pak si nemůže odnést lepší hodnocení. A to je případ Beneath a Steel Sky.

Z mého pohludu zklámní, ačkoliv jsem příliš po zkušenostech s BS nečekal. Hru tak řadím někde mezi King's Quest V a Prisoner of Ice, což znamená hratelné, ale ničím vyjímečné tituly. Přesto však mám v plánu ještě vyzkoušet prvotinu Lure of the Temptress, která se mi jeví nejzajímavěji. Pokud jste dokončili pět až deset adventur, pak ano, hra zabaví a možná i zaujme. Avšak v užším srovnání s tituly Legendů či také do cyberpunku/dystopické vize laděném DreamWebu se ukazuje, jak velké rozdíly jsou ve špičce žánru.

Pro: ovládání, grafika

Proti: hudba, dialogy, hlavní postavy

+16 +18 −2

Tajemství Oslího ostrova

  • PC 40
Jako malý jsem měl na tuhle hru velmi pozitivní názor, ale její neduhy překrývala dětská naivita a ovlivnění českými periodiky. Cožpak o to, Tajemství oslího ostrova je veskrze sympatickou gamesou, její hraní však nepřinese téměř žádné libé pocity. Grafika je podprůměrná, ale na hře je to nejlepší. Zvuky nic, hudba jen na začátku, humor nic moc, příběh primitivní a krátký s divným koncem.

Ale to všechno vem čert. TOO bohužel selhává v pro mě nenáviděných adventurních praktikách. A má je skoro úplně všechny (snad kromě pixelhuntingu): nelogičnost úkolů, asi 50krát si na téhle malé ploše můžete zarazit cestu ke zdárnému konci, aniž byste to tušili (nejdebilnější to bylo při lovení žraloka, kdy stačí, abyste odešli jinudy, než podle programu máte a jste v háji, opravdu trapné a hlavně nelogické) a taky nutnost zkoušení jedné věci desetkrát. Mám pocit, že to poslední je takové specifikum českých adventur, děvetkrát vám jedna věc nevyjde a vy máte tušit, že program je nastavený tak, že to podesáté vyjít má. Velká zábava. Díky těmto třem věcem je TOO na mé poměry docela těžký a bez návodu jsem ho dohrát nedokázal (totiž ten pocit, kdy si nejste jistí, jestli jste si náhodou před chvílí nějakým neuváženým krokem nezarazili cestu k cíli, není příliš motivující, takže než abych ztrácel čas bezcílným blouděných po těch deseti lokacích...).

To, že je hra zlehka zabugovaná (například dostat se do chatky je dost problém apod.), už ani neřeším. Výrazně mě však ještě štvalo ukázkové a lehce vtipné používání v té chvíli nepotřebných věcí z inventáře. Vtipné bylo poprvé, když si však Gajbraš přeřezával dýkou hlavu už po padesáté, vtipné to být přestalo.

Moje přesto poměrně vysoké hodnocení plyne z jisté úcty k "průkopnictví" téhle hry, jiný důvod k zabývání se tímto počinem, než historický, podle mě není.
+16

Aquadelic GT

  • PC 70
Závodních simulátorů jsem hrál již bezpočet, ale závody lodí jsem si vyzkoušel snad jen v GTA: Vice City a GTA: San Andreas. Aquadelic GT se na tuto činnost však zaměřuje primárně, a i když z něj čiší arkádová hratelnost, přichází se spoustou zajímavých prvků, které z něj dělají vcelku originální titul.

Taxikaření a létání hydroplánem mě po chvíli přestalo bavit, ale samotné závody mě bavily od začátku do konce. Do značné míry tomu jistě napomáhaly bedny s torpédy, raketami bouchacími žabkami či nitrem, ale hlavním hnacím motorem bylo pomyšlení na dosažení nejvyšší příčky, které se dalo dosáhnout jen díky určitému počtu fanoušků.

Jejich počet se zvyšoval s každým vyhraným závodem a mimo popularity mi ještě přilákaly sponzory, s jejichž pomocí se částka, obdržená za vítězství, zněkolikanásobila a já si tak mohl svůj člun vylepšovat nebo rovnou koupit nový. Bohužel se dají vlastnit jen tři čluny najednou, na což jsem přišel až po koupení čtvrtého a následného zmizení toho předchozího. Koupit se dají i honosné vily, a tak jsem již nemusel platit přemrštěné částky za ubytování v hotelu.

Během závodů či jen při projíždění jakoukoli lokací hrál jeden z mnoha sice neznámých, ale přesto kvalitních songů, a tak jedinou vadou na kráse je krátká herní doba. Určitě bych ještě pár dalších závodů uvítal, ale naštěstí má Aquadelic velmi dobrou znovuhratelnost.

Pro: závody, bonusy, sponzoři, čluny a jejich vylepšování, hudba, znovuhratelnost

Proti: krátké, mohu vlastnit jen tři čluny najednou

+16

Assassin's Creed II

  • PC 80
Původní Assassin's Creed přišel s výborným otevřeným prostředím středověkých měst i jejich okolí, a nabídl solidně propracovaný systém pohybu po nich... jen proto aby hráč zjistil že pod tímto naleštěným povrchem není absolutně nic, jen naprostá prázdnota, několik neustále se opakujících úkolů obalujících zmatečně pitomý příběh. A hlavně se musel smířit s tím, že Assassins Creed je i přes pompézní prezentaci a nezměrný potenciál jen další dementní arkáda, pohříchu navíc velmi stereotypní a nudná.

V tomto ohledu už pro mě měl AC2 značnou výhodu - jsa smířen s nevyhnutelným, očekávání nemaje jsem mohl být jen příjemně překvapen.
A to se nakonec opravdu stalo, autoři zapracovali na nejvýraznějších problémech jedničky a dokázali udržet zábavnost a variabilitu úkolů na slušné úrovní po celou dobu hraní, se snahou o to motivovat hráče k dalšímu postupu a zkoumání světa aspoň do té míry aby se nehnal co nejrychleji jen po hlavní příběhové linii.

Jistě, pořád je to ta samá dementní arkáda jako jednička a většina možných činností se taky nezměnila, ale teď už aspoň zabalení těch úkolů do příběhového hávu funguje, jsou zábavnější, i volnost a pocit kontroly nad hrou je tu na výrazně vyšší úrovni, a k tomu navíc je ještě pár pseudo RPG prvků v podobě zlepšování vybavení postavy a zvelebování sídelního města.
Milé také je že hlavní postava je sympatický sukničkář (úvod hry mi připomněl Zeffirelliho Romea a Julii, i Dekameron od Pasoliniho) a jde u něj vypozorovat i něco jako charakter, což je oproti nevýraznému blbečkovi z jedničky zlepšení o sto procent.

Leč bohužel, pořád se hraje na to že renesanční prostředí je jen výplod počítače zapíchlého do mozku nějakého odpudivého cucáka ze současnosti a hra na to také velice ráda a často upozorňuje, což opět totálně likviduje jakoukoli atmosféru a možnost pořádně se vžít do postavy a do prostředí které ji obklopuje. Příběh je jen zmatená snůška konspiračních teorií, sci-fi motivů a aluzí na biblickou mytologii (ale hlavně opatrně, aby se nikdo neurazil), ale budiž, jako rozkošatělá podoba primitivního "my hodní, oni zlí" to pořád funguje.

Když se tedy oprostím od nadávání na zmařený potenciál na geniální historickou hru, tak musím uznat že tahle parkurová rubanice je hodně fajn arkádová zábava a navíc (kupodivu, na dnešní dobu) vydrží bavit poměrně dlouho.

Pro: volný pohyb po světě; vybalancování jednoduchých šermovaček a závodů na čas do relativně zábavné podoby; stavění vlastního města

Proti: primitivní a povrchní, tedy silně zmařený potenciál na mnohem zajímavější hru; skoky do přítomnosti; neustálé upozorňování na nereálnost renesančního světa

+16 +17 −1

Undress Me

  • PC 60
Lehce erotická freewarovka, kterou jsme (jak je i v diskuzi správně zmíněno) zabíjeli čas na hodinách informatiky. Výhodou bylo, že běžela nejen ve flashové verzi v prohlížeči, ale dala se i stáhnout a hrát bez internetového připojení.

Pamatuju, že každý "svlékal" jen první dvě dívky, ta třetí moc populární nebyla. Škoda jen pěti "svlékacích" stupňů každé dívčiny a toho, že jakmile dosáhnete 10 000, tak už toho prostě víc neuvidíte. Dokonce jsem někde viděl podobnou variaci této hry, ale za boha si nemůžu vzpomenout kde a jak se jmenovala.

Pro: dobrý nápad, pěkné slečny

Proti: málo slečen, absence dalších datadisků :)

+16

The Lord of the Rings: War in the North

  • PC 70
War in the north i přes to, že se snaží tvářit se jako nějaké rpgčko, je spíše jen další tuctovou mlátičkou. Za zmínku stojí snad jen ukázka hlavních charakterů z LOTR jako je například Frodo, Aragorn, nebo Elrond se kterými prohodíte pár slov.

V první řadě se jako u každé mlátičky nejdřív podívám na bojový systém. Hrál jsem za Rangera a boj je prakticky stejný jako v Zaklínači 2, takže po chvíli hraní jsem si připadal jako kdybych hrál za pomalejšího bráchu zaklínače. Dále za zmínku stojí lukostřelba, která mi zprvu přišla originálně vyřešená způsobem, že prostě stisknete "alt" a on bleskurychle vytáhne luk a zamíří, ale po chvíli hraní vám dojde, že luk se tu bere jako zbraň na odstřelování lučištníků, ke kterým se nedá dostat s mečem.

Ani samotní nepřátelé nejsou zrovna nejzajímavější. Většinu z nich už budete znát z filmu, ale přibylo i pár nových. Bohužel žádný z nich mi nepřijde natolik zajímavý, aby stál za zmínku, protože prakticky každého nepřítele jde usekat standardním způsobem.

Příběh hry se docela i zajímavě ubírá ve stínu pána prstenů což poměrně potěší při pohledy na ty ne příliš úspěšné hry co se snažili příběh přímo převzít (snad až kromě bfme, kde to stálo za to).

Nakonec snad jen ještě vyzdvihnu kooperace, kdy při třech hráčích musí hra stát určitě za to. A například takové sbírání setů také potěší, i když pro mě rozhodně nejlepší mlátička tohohle roku je Hunted: The Demon's Forge, která War in the north předčí v každém směru snad jen kromě výbavy pro postavu.

Pro: rychlá výměna luku/meče,

Proti: neviditelné stěny

+16

Prince of Persia 2: The Shadow and the Flame

  • PC 90
Jako by to bylo před chvílí, kdy jsem poprvé usedl k Princovi 2, pokračování parádní originální hopsačky. Dvojka měla lepší grafiku, těžší a různorodější nepřátele, logické problémy a pokračování pohádkového příběhu, který prababičky muslimských mudžáhidů vyšívaly po generace na "létající" koberec.

Proč si myslím, že je lepší The Shadow and the Flame než první Princ? Krom již zmíněných pozitivních věci si myslím, že jde celkově o lepší hru. Prostředí jsou jinačí i jinak než jen barevně, to zaprvé. Zadruhé hra nabízí opravdu epické dobrodružství i po příběhové stránce. Těžší je nejen záporák, vyšší obtížnost je znát celou hrou a jak se dostává hráč stále dál a dál, má co dělat se hrou víc a víc. Za to se mu odměňuje naprosto neopakovatelnými momenty, jako je let na koni, na koberci nebo souboj složený ze sekání létajících hlav medúz, které koušou tak nepředvídatelně, až mě z té pasáže přecházel mráz po prstech, jak jsem byl z toho celý nadšený.

Mám podezření, že důvodem proč nikdy nevznikla pravá trojka, byl fakt, že lépe to už ve 2D udělat nešlo. Opravdu, chcete-li si zahrát nejlepší pohádkovou skákačku ve 2D, tohle je ta nejlepší volba.

Pro: asi nejlepší pohádková hopsačka

Proti: v některých pasážích těžší obtížnost

+16 +17 −1

Barrow Hill: Curse of the Ancient Circle

  • PC 60
Tradiční 3D adventura se vším co od takovéto hry lze očekávat. Podstatnou informací ale je, že ač Barrow Hill vyšlo v roce 2006, používá statické pohledy na okolí namísto plynulého pohledu, jak je tomu například u ve stejném roce vydaného Scratches. Což může nejednoho hráče odradit, zvláště v porovnání s vizuálními hody vysokorozpočtového Mystu IV nebo i staršího Obsidianu.

Vcelku komorní děj, točící se okolo narušení pradávného uskupení kamenů v situovaného v okolí Cornwallu archeology dokáže zaujmout, ačkoliv jako celek nenabízí větší hloubku či něco nového, čím by příběh překvapil. To však plně vynahrazují herní principy, které zahrnují nečekaně působivé využívání svítilny nebo použití různých přístrojů (detektor kovu, gps). Hlavním kladem je ale v souvislosti s tímto titulem často zmiňovaná atmosféra, kterou se daří tvořit především za pomoci četných poznámek, deníků a jiných informací, které zanechaly zde již nepřítomné osoby. Přestože se hra odehrává na malé ploše čítající pouze okruh podél benzinové pumpy, dílo M. Clarka vydrží až překvapivě dlouho, především díky možnosti opomenutí některého z předmětů/informace s kódem. Z technického hlediska, mimo volného 360 stupňového pohledu, chybí větší počet animací, které by dodaly hře více realismu.

Barrow Hill pokračuje tam, kde J. Boakes započal principy nezávislých adventur z vlastního pohledu se sérií Dark Fall – dílo od Shadow Tor přináší relativně dlouhý a obtížný titul zasazený do jihozápadní Anglie, který však nenadchne, ale jistě ani neurazí.

Pro: zvuky, hratelnost (inovativní prvky), vyšší obtížnost, délka

Proti: nerozvedené téma, omezený počet lokací

+16

Far Cry 2

  • PC 80
Jako odpůrce sandboxu jsem se o Far Cry 2 nijak nezajímal. Jenomže existuje steam a na něm existují slevy.

Far Cry 2 nemá co nabídnout hráčům, kteří mají rádi zajímavé hry s alespoň průměrným příběhem, několika hlavními postavami nebo zajímavou zápletkou. Je to typický příklad toho, co je na sandboxu špatně. "Volnost" je jen převlečený stereotyp a dlouhé dojíždění, "rozmanitost misí" je jen PR heslo, "otevřený prostor" je ohraničený skálami z každé strany cesty, takže z většiny cest nejde sjet a objet je už vůbec ne.

Jenomže jsou věci mezi nebem zemí, které nejdou racionálně vysvětlit. Fc2 je hra, která mě letos bavila ze všech nejvíc (kromě Zaklínače). A po dohrání jsem ji rozehrál znovu a koupil si CE.
Nemůžu s čistým svědomím hru chválit až do nebes, protože tahle hra NENÍ dobrá. Když, tak je průměrná a možná ani to ne.

Jenomže FC2 pro mě měl skvělou atmosféru. Jízdní model rozhodně není mizerný a i když by auta mohla jezdit rychleji a chovat se realističtěji, naprosto to stačí. Můžete jet a kochat se krásnou přírodou, sem tam uschlá vegetace, sem tam zelená džungle... a ups, hlídka. Auto s posádkou. Vysápete se z auta a upalujete za první strom, protože na nejtěžší obtížnost vás kulometčík na korbě auta rozseká dost snadno. Skluzem se dostanete za kmen stromu.
Vypálíte salvu ze samopalu, jenomže ten krám se zasekne. Není čas se s tím patlat, tak popadnete granát a hodíte ho pod auto nepřátel. Vůz bouchne, enemáci odletí, stromy v okolí začnou hořet a z jejich korun padá listí.
Uslyšíte hekání a naříkání - jeden z nepřátel je ještě naživu! Leží a svíjí se. Ale pozor, ta svině si sedá a začíná po vás střílet z pistole!
Přiběhnete k ní a propíchnete ji mačetou jako podsvinče.

(tato scéna není přibarvená, vše z výše popsaného lze ve FC2 zažít... toho zraněného enemáka dokonce až příliš často)

Tento koment má naznačit, že je nutné hru naprosto žrát, abyste si ji užili, jinak je to jen ztráta času. Děj je stupidní a nepodstatný, logika věci žádná (viz ostatní komenty), respawn nepřátel je příliš rychlý a dalo se z toho vytřískat mnohem víc. Ale je tu šance, že to někoho z vás i přesto všechno bude bavit.

PS: jedná se o jedinou hru, kterou jsem hrál, kde jsou různé intenzity větru a deště.

Pro: grafika, atmosféra, ježdění, střílení, počasí, kulky projdou plechem,

Proti: ale ne dřevem; stereotyp, děj, mise, qs se nepřemazávaj

+16

Dead Island

  • PC 80
Můj první náhled na Dead Island byl přes recenze, které hře zrovna nedávali moc šancí na úspěch. Nicméně jsem to s hrou nechtěl vzdát, protože jsem si všiml, že se za ní skrývá společnost, která vytvořila třeba i výborný Call of Juarez. Tak jsem to tedy risknul a do hry se pustil. A musím se přiznat, že zklamaný jsem ve výsledku v žádném případě nebyl.

Dead Island má veškeré aspekty GTA syndromu, které jen může mít. Jen v jiném prostředí, s jiným příběhem a odlišnými protivníky. Tedy v tomto případě na rozlehlém tropickém ostrově, s příběhem veskerze jednoduchým a s kým jiným, než se zombíky. Zombie už je celkově pojem, který mě neskutečně štve. A to jak ve filmech, tak ve hrách. Musí mě tak opravdu hodně zaujmout, abych se k němu mohl vracet. A nutno podotknout, že v této hře to bezesporu dokázal.

Hra totiž, co se týče stereotypnosti, neuvěřitelně vybočuje. Předvádí divákovi hlavní příběh, který není úplně špatný, ale nejlepší na něm stejně asi zůstane úvodní video, které se po mém shlédnutí taktéž řadí mezi jedny z těch nejlepších vůbec, co jsem kdy viděl, až tedy na nikdy nepřekonatelné intro k první Civilizaci. Kromě hlavní linky tak ale nabízí i celou řadu vedlejších úkolů, které mě bavilo plnit a to i přesto, že nepřátelé se na různých místech v ostrově neustále objevovali. To je celkově jev, který mě ve hrách neuvěřitelně rozčiluje, ale tady měl kupodivu svoje opodstatnění. Ti, co dohráli hru, mi dají za pravdu, že výsledné statistiky vcelku potěšili :-)

Dobrý nápad byl i ten, že vy, jakožto hlavní postava hry, se neustále vylepšujete. A to je dáno především tím, jak, koho, čím, kde zabijete popř. jaký úkol splníte. Inventář byl taktéž dobře zpracovaný a když to vezmu globálně, samotný ostrov byl velice dobře navrhnut. Nachází se na něm opravdu prakticky všecko. Nicméně tady končím s těmi osmdesátiprocentními plusy a hodím sem těch zbylých dvacet procent mínusů.

U mínusů musím zmínit především samotné bugy. Nevím, co vývojáře poslední dobou nutí k tomu, aby vydali hru a pár týdnů na to k ní vydali jednou tak velký patch, který by veškeré chyby měl odstranit. Pravda, zde onen patch zase tak velký nebyl, ale bez něj by mě hra okamžitě naštvala. Příkladem budiž zkušenosti řady uživatelů, kteří hru hráli, a když ji chtěli ukončit, hru uložili, zavřeli a následný den opět spustili a zjistili, že savy nikde nejsou. Přiznám se, že už jenom tohle by mě donutilo hru okamžitě vymazat a chtít po vývojářích vrátit peníze za koupený titul.

Druhý problém pak budiž u videí, kde hra automaticky předpokládá, že hru budu hrát ve více lidech, konkrétně čtyřech, a videa tak aplikuje. Pak to vypadá tak, že si kanály kráčím sám a najednou skočí video, ve kterém se hádám já spolu s dalšími parťáky, které jsem ve hře ani neviděl. Vypadá to blbě, ale když to tak chtěli, tak budiž. Nicméně mě mrzí, že jsem hru neměl tu čest hrát s kamarádem, věřím, že zábavnost by se prodloužila na maximální hranici. Každopádně jsem hru hrál u bratrance a beru za vděk už jenom to, že jsem jí u něj hrál a dohrál.

Nakonec tedy dodám, že Dead Island je ten nejzábavnější kus se zombie monstry, kterou jsem měl tu čest hrát a nesmírně si toho vážím. Polské studio opět ukázalo, že umí tvořit výborné hry. Nicméně doufám, že příště se poučí z chybek, protože ty mě na nejnovějších hrách začínají štvát nejvíce.

Pro: Tropický ostrov, různé variace zombie, jízda v autě (Carmageddon styla:-D), hudba, úvodní video

Proti: bugy, následná videa, výpadky hry, respawnování nepřátel

+16

Final Fantasy VII

  • PC 100
Epičtější než Mass Effect a parádně hratelné i po 13 letech od vydání. Tedy pokud překousnete random encounter(opravdu nesnestelným se stává teprve až ke konci hry:-) a „krabičkové provedení postaviček.
FF exceluje hlavně v podání pocitu „velkého dobrodružství“ - nejdříve osvobozujete město, chvíli se pak touláte po přilehlém okolí, poté slezete hory, dostanete písečné vozítko, překonáte moře a oceány – hra se pokaždé vytasí s něčím novým a dojem „postupu“ a výsledků vašich snažení je podán asi nejlépe, jak jsem to u RPG her viděl.
Samotné charaktery jsou sice klišovité, ale pevná ruka vyprávění je i přesto zvládne podat zajímavě a plnokrevně. Potěší také vkusně uděláné backgroundy (pozoruhodná je hlavně práce s perspektivou) a Uematsova hudba. Celkově asi nejlepší zachraň-svět dobrudružství, co jsem měl čest hrát.
+16