Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Drakan: Order of the Flame

  • PC 90
Když jsem se poprvé dostal k demu Drakana, hrál jsem ho několikrát dokola. Kombinace krásné hrdinky, ovládání draka a fantasy prostředí mě k monitoru bezpečně připoutala. Demo ale obsahovalo "pouze" jednu kapitolu a končilo v poměrně napínavé situaci před vstupem do dolů a já byl tenkrát hrozně zvědavý, jak hra pokračuje dál. Jakožto chudobný středoškolák jsem koupi nové a drahé hry zamítl, za čas jsem si ale sehnal použitou placku z bazaru, což představovalo vstupenku do kompletního dobrodružství.

Příběh není nikterak složitý, zápletka je naopak spíše až banálně prostá. Vesnice, kterou obývá bojovnice Rynn, je přepadena a vypleněna potvorami, její bratr je odvlečen do zajetí a ona sama z vůle vývojářů pouze omráčena. Jako správně naprogramovaná hrdinka se tedy vydává na záchrannou misi svého bratra a jako milou pozornost získává osobního draka coby společníka.

Právě drak Arokh je patrně největší devizou celé hry. Na rovinu je třeba říct, že ačkoli jsme tu měli vícero her, kde mohl hráč "okřídleného plaza" ovládat, těžko se některá může měřit se způsobem, jakým je létání s drakem zpracováno v Drakanovi (zkuste si porovnat například Drakana s I of the Dragon/Dračí oko). Pravdou je, že manévrování s Arokhem ve vzduchu vyžaduje chvíli cviku z důvodu poměrně velkého množství funkčních kláves, výsledkem je ale skvělý dojem z přirozeně působícího letu a opájení se pocitem pána vzdušných proudů, kterému se stěží může někdo postavit. Také fešná Rynn je pohybově slušně vybavena, například kotouly do všech stran jsou v soubojích prakticky dobře využitelné. Trochu proto zamrzí její neschopnost vytáhnout se rukama na vyvýšená místa podobně jako to umí její žánrově příbuzná konkurentka Lara, v praxi to znamená nemožnost vylézt na cokoliv výše její hrudi.

Střídavé hraní za oba charaktery je dobře vyváženo a zatímco Rynn prohledává jeskyně a další místa kam se drak nedostane, Arokh bez problémů prochází přes nepřátele roztroušené ve volné krajině a podstupuje vzdušné souboje s jinými dráčaty včetně několika "bossů". Za jejich skalpy získává nové druhy útoků (kyselina, led), žádný z nich ale účinností nepředčí klasický plamen. Rynn má ve zbrojním arzenálu větší výběr - několik druhů brnění, zbraně se liší účinností a rychlosti útoku. Krátkým mečem silnější oponenty víceméně jen poškrábete, ale šmrdolíte s ním hbitě sem a tam, s těžkým válečným kladivem dáte pořádnou ránu, ovšem vířit s ním vzduchem zrovna nebudete. Veškeré vybavení (včetně unikátních kousků) se navíc opotřebovává, po čase se rozpadne a je třeba sáhnout do nevelkého inventáře pro nový kousek.

Na Drakanovi (vzhledem k jeho celkové kvalitě) zamrzí slabší závěrečná část a především odfláknutý konec, který je jednoduše useklý a z kterého jsem nabyl dojmu, že vývojáře tlačil čas/vydavatel/finance a narychlo splácali co zbývalo dodělat, jen aby byla placka připravená do lisovny. Celkově však Drakan představuje výbornou leč nedoceněnou záležitost s hrdinkou, která v některých ohledech natrhla Laře šortky.

Pro: Létání s Arokhem, Rynn je hezká holka

Proti: Ošizené zakončení hry

+34 +35 −1

Half-Life 2

  • PC 90
Procitnete ve vlaku a už se prakticky pořádně nevyspíte... při příjezdu do města na vás dýchne ta všude přítomná deprese a zoufalství obyvatel, kteří se odevzdaně podřizují represivním jednotkám nově vládnoucímu systému... to vše zastřešuje vybraný zástupce z lidské rasy, který intervenci cizáků ospravedlňuje, hájí a dokonce nabádá ke kolaboraci.

Setkání se známými tvářemi z prvního dílu Half-Life na sebe nenechá dlouho čekat a pro veterány (odkojené Half life jedničkou) opravdu začíná tzv. seznamovací jízda v prvních pár kampaní (Point Insertion a Red Letter Day) s novým Source enginem, a věřte, že si ho užijete...kapitoly Point Insertion, A Red Letter Day vás teprve uvádějí do děje a dají se považovat za intro, ten první impuls, kdy hra začíná je podáním páčidla od Barney(ho), které doprovodí neskutečně emotivní sampl a pohled na Citadelu... a jste v tom zase sám - tentokrát se zapojíte do místního odboje.

Začínáte v prostředí města City 17, dokreslující už tak depresivní atmosféru, kterou vytvářejí všudepřítomné Combine, jež doprovázejí efekty jako - houkačky, hlášení o aktivitách odboje z rádií a vysílaček, vzdálené souboje a přestřelky a spousta dalších prvků...jako např., když ve vedlejším bloku procházel Spider a čištil prostor pod sebou... město se povedlo a atmosféra je opravdu sugestivní... Combine jsou inteligentnější a rafinovanější, lépe kempují a spolupracují, nadále je podporují nové jednotky ty létající Combine mrchy jsou fakt impozantní, no o spiderech ani nemluvě - v Anticitizen One, jste jim postaveni v tváří v tvář, ale buďme upřímní, nejsou tak inteligentní jak sem si původně myslel (hrál sem na střední obtížnost), dále pak Atlioni a jejich královny jsou také uchvatné.

I zde si zahrajete v kooperaci s jinými členy odboje a povedete je do boje, jsou oproti Half-Life: Opposing Force daleko inteligentnější, ale furt se občas pletou.

Díky nové grafice hra dostala jiný rozměr a je to vidět i na scénáři, poněvadž externích kampaní jsou většina - lokace jsou opravdu pěkné, nenudí - člověk se rád rozhlídne, dokonce používáte i dopravní prostředky. Budete totiž cestovat a překovávat docela dlouhé úseky mezi lokacemi ono vlastně Water Hazard je kampaň, kde si užijete vznášedlo a uvidíte překrásný design plavebního kanálu s pár úkoly a souboji, anebo kampaň Highway 17, kde pro změnu cestujete autokrossovým autíčkem... tyto road-kampaně lze brát jako velmi příjemné zpestření.

Jsem trochu zklamán, ale chápejte subjektivně, protože kampaní s ponurou atmosférou... jako je Ravenholm mohlo být vícero (můžu vám říct, že tentokrát jsem si Ravenholm velmi užil a lekacích scény bylo až přespříliš), a taková kampaň Nova Prospect už zas takovou atmosféru nedokázala navodit, a scén které mě držely v neustálém napětí..., je ve dvojce poskrovnu.

Ozvučení scén s případnými doprovodnými samply je vynikající a velmi sugestivní... hra opět stojí na velmi slušném základu (příběh, grafika, zvuk, atmosféra) a dle toho se i hraje - příběh opravdu mílovými kroky utíká.

Hra nabízí dle mého vše co lze od dobré first-person-action očekávat, má skvělý příběh, který vás vtáhne do děje, kampaně nenudí, grafika a hudba vytvářejí velmi kvalitní herní prostředí. Doporučuji - není to vyhozený čas ani peníze.

UPDATE:spoilerů

Pro: příběh, grafika, atmosféra, road kampaně, nový nepřátelé

Proti: málo horrorových kampaní

+34 +35 −1

Soldier of Fortune

  • PC 90
Slastný pocit mám když do někoho mužu nakouřit zblízka brokovnicí a on se pak v bolestných křečích s rukama plnýma vlastních střev kácí k zemi. Ach něco takového mi zatím žádná jiná hra nedopřála :-)

Přitom SoF je typická koridorovka, ničím vesměs nepřekvapující. Z příběhem tvářícím se tak vážně až to neni občas zdrávo na to jak je jednoduchý a primitivní. A přece jenom je na této hře něco kouzelného a tím je právě ten božský model poškození, který v hráčovi probuzuje ty zvířecí pudy někomu ustřelit hlavu nebo si pohrát s něčími trávicími orgány :-). To je to co dělá SoF jedinečným a zatím se žadný jiný hře nepodařilo něco podobného zopakovat ( v tak zábavné míře, technicky bohužel ano )

Pro: GHOUL ( zásahový systém ), ryzí a svižná hratelnost, zvuky

Proti: jednoduchost

+34 +35 −1

Portal

  • PC 95
Také přidám svůj názor, k Portalu jsem se bohužel (a zároveń i bohudík) dostal teprve nedávno. A to mě vlastně žene k tomuto komentáři.

Probouzíte se v rozsáhlých místech velkého komplexu Aperture Science. Stejně tak jako v rivalské společnosti Black Mesa jde o jakýsi test, při kterém vás provází hlas z audia vysoce vyspělého počítače. Dostáváte do rukou portal gun a jak postupujete dál, dostáváte se od primitivních úkonů až k těm těžším a těžším. To ovšem neznamená, že to pro vás bude nějaký problém. Já jsem si z nějakého důvodu pořád myslel, že si s něčím nebudu moct poradit. K nějakému zádrhelu jsem došel někdy ve 3/4 hry, jinak na tom nebylo nic nezvladatelného.

Jako takový příjemný vtípek mi přišly věžicky s tím dětským hláskem a pár skrytých hlášek, ovšem co bylo párádní, byla závěrečná mise, kterou jsem si naprosto vychutnal a o to větší bylo překvapení v podobě finální scénky.

Celé to na mě udělalo strašně silný dojem. Nevím, jak se to stalo.. ale celý Half-Life na mě vždy působil tak živě, silně a chytlavě. V závěru mohu říci, že Portal není vyjímkou, jako logická hra to není žádný zápřah, ale pokud jste fanoušci Valve, nesmíte si Portal nechat ujít!
+34 +35 −1

Vietcong 2

  • PC 60
Na pokračování české akční fpsky z prostředí vietnamské války jsem se těšil již od jejího oznámení, poté se objevily první informace o herním prostředí a videa, které naznačovaly určitou kvalitu a snažily se ujistit své fanoušky, že je vše v pořádku a na nejlepší cestě k vydání. Tudíž jsem neměl obavy, že by to mohlo dopadnou špatně, avšak jaké bylo mé probuzení z naivního zaslepení, když jsem si hru poprvé osahal. Přirovnal bych to ke studené, ba přímo ledové koupeli a snad z každé lokace, zbraně, zvuku nebo grafiky číší nedodělanost, uspěchanost a snaha se svést na vlně jedné z nejkvalitnější hře vytvořené v České republice.

Musím se přiznat, že ne všechno je špatné, ale z celkového hlediska je hra velkým zklamáním. Po grafické stránce to není, až zas taková bída, problém spočívá ve špatné optimalizaci, kolizním modelu a celkově mnoho bugů. Ozvučení ve v poměru půl na půl, hudební podkres patří k těm lepším, zato zvuková stránka je taková nedomrlá a v případě zbraní jsem měl pocit, že se jedná stále o ten samý zvuk, světlou výjimku tvoří dabing jednotlivých postav a k dobru se počítá i to že hlavní hrdina není němí. Umělá inteligence, jak protivníků tak i spolubojovníků je, alespoň podle mě, na velmi dobré úrovní a dalo by se napsat, že dokázali často potrápit či pomoci, zvláště když jim můžete udělovat rozkazy, ale mnohokrát se také stalo, že se někde zasekli, včetně mě (nemožnost přeskočit tři prkna na sobě) a díky tomu jsem dostal pár zásahů od neskutečně přesných nepřátel.

Náplň misí, které nejsou dlouhé a celkový čas strávený ve hře se rovná cca 6h, je přímočarý postup k určitému bodu a pozabíjet pokud možno všechny protivníky, sem tam něco odbouchnout nebo někoho zachránit ve stále se opakujícím prostředí vietnamského města. Ve hře se také nachází zpestření v podobě krátké kampaně za Vietcong a pohledu na válku z druhé stany, ale ani to již tak zpackané dílo nezachrání.

Pro: umělá inteligence, dabing, hudba, mnoho zbraní, kampaň za Viecong

Proti: chyby, zvuky, prostředí,

+34

Lula: The Sexy Empire

  • PC 60
Rozhodne zaujímavá a netradične poňatá stratégia, ktorú nemôžem priamo odsúdiť ale ani pochváliť. Spočiatku je totiž až príliš jednoduchá a stereotypná, po zmene prvej lokácie sa síce obtiažnosť zvyšuje a v záverečnej fáze ešte viac a herných možností pribúda. Istému stereotypu sa ale ani po čase ubraniť nedá, čo kombinácii s neskôr pomerne vysokou obtiažnosťou na zábavnosti nepridáva. Na druhú stranu, budovanie vlastného impéria v tomto biznise dokáže na istý čas zabaviť, veď kto by čo nespravil pre Lulu :-)

Pro: Lula, možnosť budovania vlastného impéria

Proti: stereotyp

+34

Call of Juarez

  • PC 85
Hra z westernového prostředí, není to ale adventura ani strategie. No nakonec proč ne, pomyslel jsem si a ponořil se do hraní... Na první pohled mě zaujala hodně surová atmosféra a ztvárnění alá TENKRÁT NA ZÁPADĚ. Vše je takové oprýskané a z každého póru jde cítit, že to v té době nebyla žádná procházka růžovou zahradou. Tak jako se dnes dělí svět na bohaté a chudé, i zde je tomu stejně, ale snad ještě v intenzivnějším módu.

Během hraní se ujmete dvou rolí, což nebývá moc zvykem. Indiánského mladíka Billyho Candla, prchajícího před spravedlností za zločin, který nespáchal (pomalý a tichý postup) a reverenda Raye s temnou minulostí (akční pasáže), který Billyho pronásleduje. Příběh je sice velmi kvalitní a vyšperkován funkčními zvraty (s tím je spojená ideální délka hry), kde se střetnete s proradnými mexikány, dětmi, ženami lehčích mravů i muži zákona, právě tady však nastává první kámen úrazu – od samotného začátku jsem měl pocit, že se ne a ne sžít s ovládanými postavami. Chápu, že kdyby se odehrála kampaň za Billyho a pak až za reverenda, tak by se ztratila návaznost na příběhovou linii, problém ale je, že vím, že je Billy nevinný, ale i přes to ho musím v roli Raye chytit a potrestat. Toto dilema se sice časem poněkud vytrácí a já si začal plně užívat kvalitně zpracovanou fpsku, ale i tak.

Když se vrátím k zmíněné kvalitě, jde skutečně poznat, že si vývojáři dali záležet na každé prkotině. Herní svět je rozlehlý a téměř bez koridoru (ne jednou jsem se přistihl, že jen tak cválám na koni lesy, loukami a úžasně zpracovanou vodou a přitom se zaposlouchávám do nádherné hudby a zvuků okolí). Pochvalu si také zaslouží uchu lahodící hlas dabérů a celkové animace pohybů s možností střílet obouruč. Jasným příkladem v tomto směru je jízda na koni nebo šplhání na skalní výběžek, kdy jsou jasně vidět ruce. Dalším plusem jsou zbraně, kterých není sice mnoho (dvě pistole, brokovnice, winchesterovka, luk s šípy a více účelový bič), ale o to jsou lépe zpracovány - od zvuků, přes nabíjení, až po samotné zničení. Zničení, ptáte se? Ano je to tak, palné zbraně nevydrží věčně a po nějaké době střílení vám explodují v rukou a již nejsou k užitku. Někdo by mohl namítat, že taková novinka je pěkně na pytel (jemně řečeno), ale dle mého názoru to přidává na autentičnosti. Se zbraněmi je spojen i tzv. polední souboj, známka každé správné westernovky. Při zaznění zvuku musíte tasit pohybem myši dolů nahoru a po té vystřelit na protivníka z řad (většinou) šéfů banditů.

Další věc, co hru trochu sráží, je v některých částech nuda a jednotvárnost, u reverenda potom nemožnost přeskakovat vyšší překážky. A také poslední pasáž, než si člověk uvědomí, co má vlastně udělat.

Pro: atmosféra, zvuky, hudba, grafika, dvě hratelné postavy

Proti: někdy nuda a jednotvárnost

+34

Deus Ex

  • PC 80
Deus Ex každý jen chválí. Mně se tato hra dlouho válela na poličce a nebyl jsem schopen se do ní pustit. Zájem o ní jsem ale začal mít teprve, až když jsem ji půjčil Chuckovi, který na ní napsal ne zrovna pozitivní komentář a já byl zvědav, jak bych ji ohodnotil já sám.

Jako obvykle začnu příběhem. Ač je ve hře velké množství rozhovorů, příběh samotný mi dech moc nevyrazil, ale přesto příjemně doplňuje hru a motivuje. Prostředí zasazení je víceméně zajímavé, ale ke konci hry bych ubral základen a předhodil hráči trošku něco jiného, než jen nudné koridory. Řekl jsem slovo „koridor“, což není v jistém smyslu tak úplně pravda. Lokace jsou většinou docela rozlehlé a v první polovině hry mi to ani nevadilo. Jakmile ale začly základny, nebavilo mě zdlouhavé bloudění stále stejnými chodbami a hra se tak stala docela nudnou.

Silnou stránkou DE je ale úplně jiná věc a tou je zdánlivá příběhová nelinearita. Ve hře je opravdu hodně možností jak dané problémy řešit (většinou ale stejně vedou k jednomu cíli). K tomu přispívají drobné RPG prvky. Takže se hráč může stát například neviditelným hackerem anebo jednoduše vystřílet vše živé. Já jsem tyto možnosti spíše kombinoval. Měl jsem vylepšený hacking a páčení na maximum. K tomu jsem velmi využíval sniperku potuněnou tlumičem a občas samopal. Prostředí je velmi interaktivní a každá akce má víceméně svou reakci. Deus Ex je výborná ukázka toho, jak jsou dnešní hry zjednodušené a osekané. Hromady textu, hromady interaktivních věcí možností, několik cest k cíli a mnoho vedlejších úkolů. Kuriozitkou byla možnost si zaházet v jedné misi míčem na koš. Docela mě překvapila na tu dobu skvělá fyzika. Po grafické stránce jde rovněž o špičku své doby, která sice dnes už tolik neohromí, ale při hraní vůbec neruší (jako u mnoha starších her).

A teď nějaká ta kritika. Co si budem povídat, AI je příšerná. Alespoň zpočátku hry, kdy nepřátelé vidí maximálně na pár stovek centimetrů před sebe, což působí fakt směšně. Někde kolem 1/3 hry ale najednou AI začne vidět mnohem dál a už je to přeci jen lepší. Stejně je ale hluchá jak poleno. Někdy slyší to, co nemá, ale povětšinu času jen tupě stojí nebo vesele šlape svou předpřipravenou trasu.

Dále bych vytkl technické bugy. Několikrát mi hra natvrdo zamrzla a musel jsem ji vypínat přes správce úloh. Potom mi docela často na různých místech vypadávaly textury, ale to spíše připisuju novějšímu hardware. A třetí věc bylo podivné chrčení zvuku při zapnutí hry. Kolikrát jsem kvůli tomu musel hru restartovat. A jako poslední věc vypíchnu konec, který mě po hratelnostní stránce nebavil, protože jsem nehorázně bloudil. Nakonec přeci jen pochválím kvalitní dabing a výbornou hudbu, obzvláště theme v menu mi nejspíš zůstane v mobilu hodně dlouho.

Nejoblíbenější zbraně: „světelný“ meč a sniperka s tlumičem

Verdikt: Deus Ex hodnotím z dnešního pohledu a musím říci, že z toho nevyšel vůbec špatně. Ano hra má své nedostatky, ale svým příběhem a dialogy mě dokázal strhnout. Škoda nudnější poslední třetiny hry. Za nejlepší hru všech dob ji ale rozhodně nepovažuju. 80%

Pro: atmosféra, hromady textu a informací, rozhovory, promyšlené universum, hodně možností, slušná grafika, hudba a dabing, několik možností jak problém řešit, hackování a hrátky s počítači celkově me nesmírně bavily

Proti: AI, docela dost hluchých míst v poslední třetině hry, technické bugy, konec (dezorientace a nedostatek munice)

+34 +35 −1

The Neverhood

  • PC 80
The Neverhood aneb jak udělat z vysoce originálního, a do určité míry ojedinělého, titulu všeobecně oblíbený titul.

Hře jako takvé nelze takřka nic vytknout. Hraje se výborně, nabízí nevšední a přesto stravitelný a příjemný zážitek a především jedno z nejinovativnějších audiovizuálních zpracování, jaké můžete u videoher nalézt.

V příběhu Klaymana nejde tak o samotný děj, ale o zážitek, který si po absolování hliněného díla odnesete. Ostatně některé segementy hry si občas pustím či zahraji jen pro zlepšení nálady - díky všudypřítomnému humoru a geniální hudbě, která se prakticky nedá oposlouchat, pokud si ji oblíbíte.

Když si k tomu připočtete ideální délku okolo deseti hodin a zajímavé a odlišné puzzly a (ne)logické problémy, vyjde vám titul, který se právem stal i přes počáteční nepříznivé prodeje adventurní klasikou a prakticky jedním z nejoblíbenějších počinů v žánru.

Pro: audiovizuální zpracování, humor a především samotný soundtrack

Proti: x

+34

Portal 2

  • PC 100
Líbil se vám první díl portálu? Ano? Tak to si dvojku určitě zamilujete. Portal 2 si totiž vzal to nejlepší z jedničky a přidal k tomu spoustu dalších novinek, díky kterým se u této hry rozhodně nudit nebudete. Ale pěkně popořadě...

Celá hra se odehrává v budoucnosti. Roboti se už dávno rozšířili i do běžných domácností a firmy vyrábějící je inkasují velké balíky peněz. Mezi ty největší patří i společnost Aperture Science. Společnost se zabývá i vývojem nových technologií, které je potřeba i řádně otestovat. Návrh a realizace testů už je plně automatizovaná, takže zde nejsou potřeba žádní lidé. Díky nešikovnosti jednoho robůtka a pomstychtivosti dalšího se z vás stane testovací objekt také. Testovaných technologií je hned několik. Především portálová zbraň, která vám umožní na speciálních povrch umístit portál, který vede do dalšího vámi umístěného portálu. Ve výbavě máte dále speciální boty, které ustojí jakýkoliv pád. Dále se zde testují různé druhy gelů s dost specifickými vlastnostmi, nějaké paprsky se zajímavou vlnovou délkou, atd.

Během testů a hlavně mimo ně vás velkou část hry doprovází robot Wheatley. Ten vás několikrát zaručeně rozesměje. Jeho blbost je totiž neuvěřitelná. Vtipné nebo zajímavé dialogy vás budou doprovázet celou hru a i díky nim je příběh Portalu 2 tak dobrý. Ano, hra má slušný příběh, který vás vtáhne do hry a pustí fakt až na konci. Jednotlivé testy nejsou nijak těžké, ze začátku spíše moc lehké. Jsou hlavně ale pořád zábavné a to se u logických her hned tak nevidí.

Grafika hry není vůbec špatná a rozhodně drží krok s nejnovějšími hrami. Navíc díky ne zas tak rozšířenému Source Enginu jde alespoň o něco nového a neokoukaného. Po technické stránce je hra celkově skvěle odladěná. Problematické portály a různé tekutiny zde fungují opravdu tak jak by fungovat měli a přitom HW nároky nejsou nijak vysoké. Možná jsou malinko vykoupené častými loadingy, kterých je ve hře vzhledem k hrací době opravdu hodně. Ještě mám menší výtku k animacím hlavní hrdinky. Ty jsou totiž dost ubohé.

Portal 2 se tedy skutečně povedl. Zápory hry se hledají špatně a naopak těch skvělých věcí, které tuhle hru katapultovali mezi nejlépe hodnocené je hodně. Škoda malé znovu hratelnosti. Deset hodin hraní uběhlo jako voda a plnit znovu testy, které už znám se mi nechce. Velkou naději vkládám i do multiplayeru, který jsem ještě neměl možnost vyzkoušet, ale z videí nevypadá vůbec špatně...

Pro: DIALOGY, skvělé animace robotů a okolního prostředí celkově, nové featury pro portály, příběh, antivědecká atmosféra, skvělá grafika s poměrně malými nároky na hardware, hudba, multiplayer, bezchybný systém portálů, bonusová videa, kvalitní český překlad

Proti: animace hlavní hrdinky, striktně předurčené cesty, časté loadingy, délka hry, až moc lehké testy v první polovině hry, hrubé stíny

+34 +36 −2

DeathSpank: Thongs of Virtue

  • PC 85
Vracia sa dozorca spravodlivosti, vymetač diabla a hrdina utláčaných. Prichádza DeathSpank! Len pre rekapituláciu. DeathSpank je vydareným mixom hier Diablo a Monkey Island. Otcom tohoto natvrdlého, ale odvážneho bojovníka proti zlu je Ron Gilbert (tvorca prvých dvoch dielov Opičieho ostrova).
Príbeh pokračuje tam, kde to naposledy skončilo a tak sa náš nebojácny hrdina vydáva na nebezpečnú výpravu po stopách 6 kusov tangáčov moci. Jedny z nich nosí aj Santa Claus a nemá práve najlepšie úmysli.

Hra je opať veľmi vtipnou paródiou všetkého možného. Vracajú sa obľúbené postavy z predošlého dielu. Vracia sa klon Indiana Jonesa, ktorý má rôzne fóbie a tak zbieranie vzácnych artefaktov ostáva na vás. Vracajú sa aj manželia, ktorých ste dali v prvom dieli dokopy a teraz ich budete musieť pre splnenie jednej úlohy zasa rozoštvať. Postáv sa vracia naozaj veľa a pribudlo aj veľa nových. Svet je ešte vačší ako minule. Pozriete sa do rôznych jeho kútov. Na divoký západ, kde budete pomáhať zneškodniť banditov čo prepadávajú dostavník, pozriete sa do džungle, kde sa udomácnili v zátoke piráti (ano, odkazov na Monkey Island je tu viac než dosť), 2. svetová vojna, kde bude nutné prejsť cez bojisko plné bômb a výbuchov, aby sa odovzdala dôležitá správa. Dokonca dôjde aj na severný pól a Santa Clausa. To však stále nie je všetko. Rôznorodosť prostredí je veľká. Od minula sa zlepšili aj bossovia a dajú rozhodne zabrať viac ako naposledy Lord Von Prong. Pribudli nové vybavenia a zbrane. Hlavne veľa nových zbraní na dialku. Bazooky, guľomety, granáty, samopale, plameňomety atď...Stále je si možné nastaviť až 4 rôzne zbrane a použiť aj špeciálny útok (spomalenie nepriateľa, zasiahnutie všetkých naokolo, atď..). po ich správnom skombinovaní.

Graficky sa nič nemení a tak je stále celý svet vymodelovaný 3d, ale objekty v nom (budovy, stromy...) sú znovu 2d. Všetko to však aj napriek svojej jednoduchosti vypadá príjemne. Hra má opať pribalený Co-op a veľmi prijateľné HW nároky. Dabing ostal nezmenený a je stále skvelý. Herná doba je o niečo dlhšia ako v jednotke a tak celé prejdenie zaberie okolo 12 až 14 hodín.

DeathSpank sa teda vrátil a je náramne zábavný. Autori stále dokazujú, že nápadov majú plnú hlavu. Pre hráčov prvého dielu povinnosť a čo ľudia čo jednotku nehrali? Zahrajte si ju (príbeh z jednotky pokračuje a vrátilo sa aj pár postáv). Opať odporúčam ľudom, čo hľadajú niečo naozaj humorné, kde je hlasitý smiech veľmi častý. Veď tých vážnych hier je tak veľa. DeathSpank je dobrodružstvo plné nadhľadu a irónie.

Pro: Vlastne to čo v jednotke - skvelý humor, dabing, hlavný hrdina, vedľajšie postavy, nenáročná (ale pekná) grafika, prijateľná herná doba, rôznorodé prostredia, finále a bossovia

Proti: mierny stereotyp pri súbojoch, Co-op mohol byť lepšie vyriešený

+34

The Witcher

  • PC 70
Ač jsem se snažil omezit důležité informace, případně je nacpat do spoileru, je dost možné, že neznáte-li knihy a hru, prozradil jsem něco, co by vám mohlo zničit eventuální budoucí zážitek, manželství či život, takže čtěte na vlastní nebezpečí.

Zaklínač se vzdává možnosti nechat se brát seriózně už tím, jak se staví k problému identity hlavního hrdiny. Vrchol všech klišé, amnézie, se dá překousnout bez problémů, stejně jako armáda mutantů sloužících nastolení utopické vize světa, ale když postava i hráč znalý knih neustále na každém rohu naráží na místa, odkazy a zejména známé ze svého bývalého života a není z nich schopen dostat ani špetku informace tom, kdo a čím vlastně byl, působí to přinejmenším podivně. Jméno a profesi zabijáka monster totiž rozhodně za dostatečnou odpověď nepovažuji. V tomhle směru nejhrůznějším momentem je asi setkání s hospodským, kterému se trvůrci pro jeho tuctovost a omezenou funkci (drobná nápověda - hospodský) ani neuráčili přijít s jménem, který vám na požádání odvypráví zlidovělou verzi celé pentalogie. Takto se toho Geralt o sobě doví více než chlastáním s kumpány, kteří ho provázeli značnou částí ságy. Ona možná ta amnézie je v Temerii celospolečenský problém.

Naštěstí ale tady jsou tolik vychvalované a propracované morální dilemata. Věru, mám rád, když se u hry mohu na krátký okamžik zastavit a popřemýšlet, která z široké palety možností nejvíce vyhovuje mé postavě a způsobu, jakým ji hraji (zdravím Ravel). Witcher nabízí něco podobného, jen s tím rozdílem, že mám k dispozici zpravidla tři volby, mezi kterými je třeba rozhodovat se dle klíče "která tak asi je nejméně debilní". Bohužel, takovéto řešení je nutné v téměř každé "vypjaté" situaci. Jen jednou se mi povedlo dobrat se závěru questu, který mne plně uspokojil, k mému smutku k tomu však došlo mimoděk, když jsem se oběma frakcím, jež si přály mou pomoc při vzájemném rozbíjení držek, vykroutil starým dobrým roleplayingovým "počkej tady, hned se vrátím." Po pár dnech je čekání přestalo bavit a zatímco jsem se řezal s velkými záporáky se do sebe pustily.

A i ti padouši samozřejmě většinou působí, stejně jako hra, tak nějak plytce a bezrozměrně. Samozřejmě jsem neočekával zlosyny propracované jako Emhyra, ale po většinu času bylo mou největší motivací při plnění hlavních úkolů pročištění deníku. A ani smrt toho nejdůležitějšího z nejdůležitějšcíh mne neuspokojila tak, jako u pasu se pohupující hlava wywerny. Ten hák je sakra dobrý nápad.

Přestože jsem si celou dobu stěžoval a mnoho otravných věcí, jako třeba velmi brzy unavující soubojový systém, šílené ukládání nebo neustálý respawn potvor vynechal, neznamená to, že by Zaklínač byla zlá hra. Překvapivě je totiž celkem dobrá, dokonce i já jsem se dokopal k jejímu dohrání. Jen mi z ní tak nepadá brada jako jiným.
+34 +35 −1

Mass Effect

  • PC 95
Minulý měsíc jsem dohrál první Dragon Age a protože jsem byl navýsost spokojen, tak jsem sáhl i po jeho sci-fi bratříčkovi. Hry jsou v mnoha věcech podobné, a jak čtu, tak je tomu u většiny her od Bioware, ale nemyslím si, že by to bylo kdovíjak na škodu.

Na začátku jsem měl až do příletu na Citadelu chvíli problémy s orientací ve hře a mnoha na mne chrlenými informacemi, brzy se vše pěkně usadilo a od té doby už jsem si hru plně užíval. Je pravda, že příběhové mise se dají spočítat na prstech jedné a kousku druhé ruky, ale jsou dostatečně dlouhé a zajímavé na to aby na nich hra stála, přesto jsem jako vlastně v každé hře poctivě plnil vedlejší úkoly, které mají 2 formy, jedny doplňují úkoly hlavní např. pomocí určitému jedinci, či skupince, ty druhé spočívají v postupném navštěvování jednotlivých planetárních soustav a řešením je zde často vystřílení nepřátel na základně. Tyto vedlejší úkoly mají nevýhodu v tom, že ač se odehrávají na planetární základně, či na vesmírné lodi, tak pro ně existují jen asi 4 druhy map (2 základny, 2 lodě), interiér se tu liší jen jinak poskládanými krabicemi, či zapnutými/vypnutými dveřmi, ovšem, když to vezmu do důsledků, tak v celé hře jsem nenarazil na zcela totožný interiér, takže je vlastně každá mise jiná :) Popravdě řečeno, neměl jsem s tím problém a vedlejší mise mě bavily.

Na hře jsem se těšil nejvíce na vesmír a s mírnými výhradami jsem byl i po této stránce spokojen. Létání mezi soustavami a poté i mezi planetami bylo velmi zajímavé. Spokojen jsem byl s popisky u každé planety, kde se člověk dozvěděl něco, co se zde událo, či čím je planeta důležitá a pod tím i obecné fyzikální údaje, což hře přidává jakousi vědeckost. I cestování po planetě nebylo nejhorší, i když šlo vlastně jen o hledání spadlých sond, občas nějakého artefaktu a označení ložiska surovin. Samotná jízda s Makem nebyla nic světoborného, ale vše dokonalé ani být nemůže. Jen škoda, že se člověk nemohl trochu víc proletět po Sluneční soustavě, pouhá návštěva na Měsíci u malé stanice nestačí. Kdyby alespoň bylo možné navštívit místo přistání Apolla 11, či prohlédnout si nějaké místo na Zemi, no prostě škoda.

Co se týče příběhu, tak ten se sice rozjížděl poněkud pomalu, ale konec každé hlavní mise a samozřejmě i závěr patří určitě k vysokému nadprůměru v herním průmyslu. Zajímavé byly i eskapády s mými společníky, kteří mi přišli o něco méně zdařilí než v Dragon Age, ale jejich osudy byly i přesto poutavé. Přesto jsem prakticky po celou hru ignoroval oba lidské kolegy takže volba mezi nimi před koncem mě nechala celkem chladným a mými pomocníky na cestách se tak stali jen Liara (prakticky v každé misi) a nastřídačku Wrex a Tali. Milostný románek s Liarou byl pěkný, doufám, že bude mít v dalších dílech nějaké pokračování, nebo dítě :) Bohaté informace z kodexu jsem také s chutí pročítal a udělal si z nich pěkný obrázek o celém vesmíru, takže na konci už jsem byl schopen správně pojmenovat všechny mimozemské rasy :)

Celkově musím hru hodnotit velmi vysoko, přesto, že má pár chyb a čerpá z mnoha různorodých sci-fi, tak jsem se celou dobu bavil, a to je přece to nejhlavnější. Brzy se proto pustím do dvojky.

Pro: příběh, mimozemšťané, vesmír, kodex

Proti: opakování vedlejších úkolů, málo Sluneční soustavy

+34

Deus Ex: Invisible War

  • PC 60
Deus Ex: Invisible War jsem se rozhodl konečně dohrát až těsně před vydáním očekávaného Deus Ex: Human Revolution. Od vydání jsem slyšel mnoho názorů na Invisible War, většinou negativních než pozitivních, a musím se přiznat, že jsem sám nečekal že hru dohraji. Nakonec to nebylo tak zlé jak jsem čekal a celé ty roky jsem se IW vyhýbal zbytečně.

Největším kladem pokračování slavného předchůdce je příběh. Nedosahuje sice kvalit prvního dílu, ale i tak dokáže kvalitně rozvinout jeden z jeho konců. I charaktery, které jsem ve hře potkal, jsem si oblíbil, a vyzkoušel si i všechny konce, které hra nabízí. Potěší i přítomnost mnoha známých z jedničky. Příběh tedy palec nahoru.

Prvním kamenem úrazu bylo zrušení bodů zkušeností. Neblahý vliv to mělo na vedlejší questy. Za jejich plnění jsem v 90% dostal peníze, kterých je ve hře přebytek (skončil jsem hru se sedmi tisíci) a prakticky je není za co utratit. Invisible War je jediná hra, kde jsem s radostí dával peníze lumpům při loupežném přepadení v zapadlé uličce. Několikrát se stalo, že jsem si pro odměnu za splněný úkol ani nešel, protože mi to prostě za to „kilo“ nestálo.

Jediné co zbylo z vývoje postavy jsou Biomody, v jedničce věc důležitá k přežití. Ve dvojce se hodí jen světlo a Léčení. Zbytek jsem nepoužíval, nebylo třeba. Snad ke konci hry rychlost běhu, protože mě šourání Alexe přestalo bavit :-) Nejsou ani tak vzácné jako minule, už v polovině hry jsem měl na maximu snad všechny schopnosti.

Co mě štvalo hodně byly malé lokace a tím pádem časté loadingy. Města na mne nepůsobily živě, jednalo se jen o pár uliček s kavárnou a dveřmi (=loadingy) do dalších prťavých lokací. Přitom ve hře platilo čím větší lokace, tím větší zábava. Malé lokace také nutí hráče hrát stylem Arnold a vše vystřílet, plíživý postup je oproti jedničce značně omezen. Lokací kde jsem tak postupoval je minimum.

Za největší kravinu považuji jeden druh nábojů do zbraní. Což v praxi znamená: nemáte náboje = jste v pytli. A kuchat do plně ozbrojeného a opanceřovaného vojáka (který střílí z raketometu vaším směrem) je dost na houby. A když se natáhnete po plamenometu po mrtvém vojákovi, zjistíte, že i ten má stejné náboje jako vaše pistolka. A právě jediné tuhé chvíle jsem u hry zažil když jsem neměl náboje.

Druhý Deus Ex je totiž jinak neskutečně lehká hra. Dohrál jsem jej za dva dny téměř bez úmrtí, a to jsem hrál na těžkou obtížnost. Už to není akční RPG jako první díl, spíš se jedná o příběhovou 3D akci, která se tváří nelineárně, přestože většina lokací lineárních je. Škoda také je, že chybí nějaký památný moment, něco, na co jako hráč nezapomenu. Jednička měla takových momentů spousty, dvojka mi žádný takový nenabídla, což je při slušné kvalitě příběhu škoda.

Každopádně, hratelnost má vždy právo veta. A ta je překvapivě slušná. Hra baví, je svižná, rychle odsýpá. Jako Deus Ex sice selhává, jako akční hra ale funguje spolehlivě.

Když tedy sečtu klady a zápory, vychází lehce nadprůměrná hra.

Pro: Příběh, slušná hratelnost, staří známí

Proti: Malé lokace, časté loadingy, jeden druh nábojů, nízká obtížnost, nenabízí tolik možností jako předchůdce, celková okleštěnost, konzolovitost, průměrná grafika

+34

The Legend of Kyrandia

  • PC 100
Tato hra je pro mě jedinečným a nejkrásnějším pokladem. Je to má úplně první adventura, kterou jsem dostala v 8 letech k vánocům a díky ní dodnes vyhledávám kvalitní adventury všeho druhu a vůbec se za to nestydím :-) Pamatuji si, že jsme tehdy s rodiči při jejím spuštění nevěřícně a ohromeně zírali do obrazovky a říkali si, co všechno jsou schopni na tu dobu vyrobit! Kallak, který píše dopis, vypadal jako živý a mojí maminku, která jinak počítače vůbec nemusela, to dokonale dostalo :-) Hrajete za prince Brandona, který se snaží vysvobodit Kallaka, který je proměněn na kámen, zneškodnit zlého šaška Malcolma a zachránit zemi Kyrandii. Naprosto kouzelná, čarokrásná grafika a hudba vás vtáhne do děje a vy se vydáte na cestu. Musíte nalézt všechny 4 kameny, či barvy do kouzelného amuletu, který vám v ledasčem pomůže. Doporučuji si ale stáhnout na netu mapku jeskyní, jelikož, byste tam mohli strávit opravdu hodně času.. :-)pokud již nevlastníte fialový kámen;-) Nezapomenutelné v této nádherné hře jsou také pasáže, kdy se proměníte např. na Paegase, kdy vám fialové kuličky propůjčí svou sílu, nebo vaše maminka vstane z mrtvých, aby se vás naposled dotkla.., což mě velmi dojalo. Pro mě tato hra zůstane v mém srdci jako nejkrásnější a nejlepší hra všech dob, i přes to, že technologie jde pořád dál.. :-)

Pro: Na tu dobu naprosto bezkonkurenční adventura.

Proti: Bohužel/bohudík mě absolutně nic nenapadlo. :-)

+34 +35 −1

Crysis 2

  • PC 90
Konečně jsem si dal zálusk na tuto hru. Po upgradu PC s grafickou kartou podporující DX 11 jsem ani vteřinu neváhal a znovu nainstaloval Crysis 2, opatchoval, nainstaloval DX11 pack, HighRes Texture Pack a hurá do akce.
Milé překvapení se dostavilo hned na začátku. Druhý díl se odehrává ve městě New York. Žádná džungle. Kdyby se to vše mělo odehrávat opět v džungli, nevím jak bych byl nadšen. Takto tuto změnu prostředí velice vítám.
Tak a dostávám se k často debatované a kritizované stránce hry, a to grafice. Autoři nahypovali hru tím, že o ní mluvili jako o nejlepší supr graficky vypadající hře všech dob. V době vydání běžel Crysis 2 na DX9 a často se říkalo, že původní Crysis vypadal mnohem lépe. Nevím už, jak jsem na tento fakt reagoval tehda já, protože se mi hra neskutečně kousala a nehodlal jsem ji hrát. Až nedávno, posílen lepšími komponenty, jsem si mohl hru konečně naplno vychutnat ve stabilních hodnotách frame rate. Překrásné ztvárnění města, všechny ty ulice, budovy, super nasvícení , stíny, modely postav , efekty, výbuchy. Já nemám sebemenší námitku a řadím Crysis 2 mezi graficky nejpovedenější hry současnosti.
Co se týče hratelnosti, Crysis 2 je lineární o tom žádná. Ale že by to bylo nějak na škodu a byl bych z toho na nervy se nedá říct. Hra má velice dobrý spád, během postupování kupředu je Vám vyprávěn souvislý příběh a za celou dobu se mi nestalo, že bych se nějak zvlášť nudil. Samotné akce, kdy budete bojovat s nepřátelskými jednotkami, ať už mimozemskými, tak lidskými, jsou (jak se taky mnohokrát říká všeobecně) sandboxové. Já osobně jsem s tímto neměl problém. Vše je naskriptováno dobře, animace taktéž sedí tak jak mají, pohledy na bortící se mrakodrapy, ničící se cestu a vůbec tak celkově, jak mimozemšťané prorůstají městem, vše je monstrózní a nejednou se mi až tajil dech.
Celkově se řadí Crysis 2, co do délky hrací doby, mezi nadprůměr z mého pohledu. Nepočítal jsem přesně čistou herní dobu, ale pár dnů po večerech mi tato hra vydržela.
AI nepřátel je velmi povedená a nadstandardní. Konečně se dá skoro mluvit o inteligenci a nepřátele mi dali nejednou celkem i zabrat. Snaží se Vám přijít na kloub, nadbíhají vám, spolupracují mezi sebou, komunikují , schovávají se za bariéry a umí také zpoza bariér střílet naslepo. Hra je tak velmi návyková a i když se může zdát, že bitvy poté nabírají monotónní dech, nikdy jsem se jinak extra nenudil a nehrál žádnou část z donucení, abych se konečně dozvěděl , co mě čeká na konci hry.
Dostávám se ke konci komentáře. Než zmíním chybičky, které hra má z mého pohledu, tak znovu si připomenu a vychválím nanooblek. Oproti předchozímu dílu máte k dispozici pouze režim odolnosti a režim neviditelnosti. Je to zjednodušeno a mě to stačí. Stačí mačkat tlačítka Q a E a nikdy jsem nepotřeboval nic víc. Pro rychlejší běh zmáčknu shift, skoky byly vyřešeny taktéž solidně. Oblek má taky sloty na vylepšení, které si odemykáte za posbírané nanoduše po padlých emzácích. Nijak na prdel jsem si z toho nesedl, ani jsem to nijak extra nevyužil, jakmile jsem měl dost bodů, něco jsem tam napráskal a bylo :D až tak mě to nedonutilo taktizovat. Taky nesmím opomenout nanovizi (termovizi), kterou jsem využil snad 1x a to u konce hry, kdy bylo v určité fázi vidět dost velké prd. Zbraně a efekt jejich vylepšování je takřka stejný od minulého dílu. Já hru prošel se 3 druhy zbraní a stačilo mi to.
Na závěr ve stručnosti minimum chyb, které mě napadají. V prvé řadě je to němota hlavního hrdiny, pokračuje to občasnými technickými chybami. I když mi hra jela po většinu stabilně, nastávaly sem tam situace, kdy se hra podivně kousala a jakoby lagovala, špatně mi reagoval pohyb myši a velice špatně se mi mířilo na nepřátele. Sem tam zazlobila (jinak velmi kvalitní) zvuková stránka hry. Nepříjemné ozvěny, špatné koordinace hlasitosti apod. A poslední věc, co mě napadá, byly chybné skripty. Pár emzáků mi chodívalo čelem ke zdi a neustále naráželi do zdi, nebo se prostě sekli za bariérama.

Pro: grafika, atmosféra, hratelnost, délka hry, závěr hry, zvuky

Proti: zvuky, občasné chyby ve skriptech, mírné technické problémy

+34

The Witcher

  • PC --
Z RPG žánru jsem moc her nehrál, ale Zaklínač stál rozhodně za to. 100% jsem mu dal hlavně kvůli tomu, že jsem hru dohrál celkem už 2x (pokaždé s jiným zakončením) a klidně bych si ho rád zahrál znovu. Takže příště až ho budu hrát tak sáhnu rovnou po Rozšířené edici, abych vyzkoušel v čem je lepší.

Ve hře mě nejvíc bavil soubojový systém spolu s různými styly, který je velice jednoduchý a mě neomrzel po celou dobu hraní. Na rozdíl od Zaklíneče 2, kde mě nový soubojový systém dělal, hlavně ze začátku než jsem se ho naučil, problémy.

Další dobře propracovanou věcí je příběh s mnoha možnostmi voleb a dobrými charaktery postav, kde hodně vašich rozhodnutí ovlivní, jak se bude dále příběh odvíjet. Český dabing hře jenom prospěl a hráč se tak může více soustředit na příběh a okolní prostředí.

Boj s bossy byl pokaždé zábavný a v něčem trochu jiný a hlavně vyžadoval použití různých kombinací lektvarů, které trochu pomáhali v boji.

Jedna z věcí co mohla být ve hře lépe zpracována je znamení kde jsem z pěti používal za celou hru pouze dvě (Aard a Igni). Ty ostatní tři jsem prostě neměl důvod za celou dobu použít.

Načítání lokací bylo sice delší, ale to mi zas tak jako ostatním lidem nevadilo.

Svět Zaklínače mám rád a do budoucna si plánuju přečíst i knihy od A. Sapkowského. Doufám že CD Projekt bude pracovat i na třetím pokračování hry.

Pro: Soubojový systém, příběh, dabing, lektvary

Proti: Znamení jsem používal jenom dvě z pěti

+34 +36 −2

Mafia II: Joeova dobrodružství

  • PC 75
Poslední z datadisků ve mně vyvolával naděje, že se do třetice koncept hry přece jen změní, a proto jsem se na něj těšil ze všech nejvíce.

Skutečnost však byla taková, že v prvních chvílích strávených většinou v animaci jsem opravdu věřil, že se konečně rozvine nějaký ten příběh typický pro tuto herní značku a tím se tak trochu vrátím do atmosféry mnou opěvovaného druhého dílu. Bohužel. Jediný rozdíl u tohoto DLC tkví v tom, že drsňák Jimmy je do třetice nahrazen neméně bojácným a pro mě sympatickým frajerem Joem, který však v podstatě plní stejně zaměřené úkoly jako jeho předchůdce a co čert nechtěl, i jeho mise jsou s výjimkou té úvodní a závěrečné svázány časovým limitem. Ten je naštěstí nastaven tak, že málokdy se nedá dodržet, ale jelikož to vývojáře ve druhé polovině hry asi konečně trklo, u pár misí naopak čas začne plynout jako voda a jelikož se obvykle jedná o mise spočívající v odvozu, resp. spíš rozvozu, k čemuž je použito to nejpomalejší auto, pak taková změna za každou cenu působí poněkud hloupě a značně průhledně.

Samotná postava Joea mi vyhovovala, jeho hlášky zejména při kradení aut či poražení chodce na ulici ("musíš to brát z té lepší stránky, mohl to být taky autobus“) ve mně často vyvolávaly záchvaty smíchu, což plnění úkolů alespoň trochu více zpříjemnilo.

Co dodat? Příslovečné rčení "do třetice všeho dobrého“ se u tohoto DLC moc nenaplnilo a musím říct, že pokud se někdy ke hře vrátím, pak jednoznačně do základního druhého dílu, se kterým jsem byl nadmíru spokojen. Všechny tři datadisky úplně špatné nebyly, ale spíš mi posloužily jako poměrně tuctová odreagovačka bez většího naplnění. Proto jsem i tak trochu rád, že nebyly čtyři, jelikož v tomto případě platí "třikrát a dost!“

Pro: postava Joea a jeho hlášky

Proti: opět časové limity, občasná nevyváženost obtížnosti úkolů

+34

Grand Theft Auto IV

  • PC 70
Je tomu již mnoho let, co jsem okusil první díly GTA, ještě na prakticky velké kalkulačce. Dnes, v době nepřeberných možností, jsem před nedávnem dohrál tento díl. V zásadě se jedná o klasický Rock Star převrat. Tedy jak tomu bylo v případě GTA 3, kdy nám tvůrci umožnili hrát v 3D režimu. Následující díly a poddíly byly víceméně na stejném enginu, který byl vždy o něco rozšířen a upraven. V tomto díle přichází naprostá grafická revoluce a také konečně dejme tomu reálná fyzika, kdy už si špatně stojící auto neuhnete díky běhu tlačíc na zadní blatník vozu. Naopak. Každé postrčení protijedoucími auty docela bolí a ubírá nemalé množství energie. Damage aut je dosti reálný a jízdní vlastnosti dotaženy téměř k dokonalosti. Jak jsem již zmínil, IV přináší hlavně vymazlené grafické podání, kdy jízda autem v noci za deště působí vážně realisticky. Jenže. Toť je asi celkový výčet pozitiv. Nemohu se ubrátnit tomu, že je to jen dobře vykalkulovaný produkt, který nás má pouze naladit na pátý díl, ve kterém tvůrci slibjují opět stejné možnosti, jaké mělo San Andreas. Zde není nic. Vyjma klasik typu, kulečník, šipky apod. je tu naprosto zbytečná automyčka. Příběh se také nemůže rovnat tomu z SA a už vůbec mi nebyl sympatický ani křupan Belic. Zkrátka doufám, že GTA V bude sakra lepší a to po všech stránkách. I tak si ale IV těch 7/10 zaslouží. Je to ale jen tak tak.

Pro: volnost pohybu, dobrá fyzika a hratelnost, slušná grafika, možnost nahrávání videoklipů

Proti: málo možností proti San Andreas, nesympatický "hrdina", slabý příběh,problikávání textur

+34 +35 −1

No One Lives Forever 2: A Spy in H.A.R.M.'s Way

  • PC 80
První díl mě velmi mile překvapil, protože byl stylový, celkem i vtipný a hlavně velice chytlavý. Proto jsem neváhal a ponořil se i do dvojky, která mě sice lehce zklamala a v určitých věcech strašně vytáčela, ale ve výsledku jsem se většinou příjemně bavil.

Oproti jedničce tu máme mnohem slabší příběh, ale lokace jsou opět hodně pestré. Avšak není jich tolik a tak je dvojka mnohem kratší, než její předchůdce. K atmosféře nemám výtek, je trochu jiná než u jedničky, ale přesto velice povedená. Hra je doslova prošpikována výbornými hláškami a komickými situacemi. Díky vylepšeným animacím je NOLF 2 mnohem věrohodnější. Je docela zajímavé sledovat, jak rapidně se změnila grafická stránka za pouhé dva roky. Animace jsou opravdu na jiném stupni. Hudba byla už výborná u jedničky, ale teprve dvojka ji dle mého názoru dotahuje k dokonalosti. Soundtrack je velice vynalézavý a tak trochu šílený – tu poblázněné mlácení do piána, tu zase hraní na pilu v tracku ne nepodobnému úvodní znělce z X-Files.

Co mi vadilo? Respawn! Ten je sice přítomen pouze v několika málo oblastech, ale dokázal mě v jednu chvíli vytočit tak, že jsem se hrou málem seknul. Nakonec jsem se sklopenýma ušima snížil obtížnost (na střední) a místo nemožného stealthu se misí prostřílel. Je to škoda, nemám tušení, co tvůrce k tomuto činu vedlo. Tyto mise by bez respawnu jinak byly velice zábavné – stealth mám rád a v NOLF2 je jeho základ dost povedený. Občas se tu objeví i adventurní chvilky a tyto pasáže považuju za vrchol hry. Měly šťávu, atmosféru a dokonce i logiku.

Verdikt: NOLF 2 je dost dobrá hra, o tom není pochyb. Už dlouho se mi nestalo, aby mi jedna jediná věc tak zkazila herní prožitek (naposled respawn u Far Cry 2). Pokud ale tento neduh přehlédnete, není už pak pomalu co vytýkat. 80%

Pro: humor a hlášky, grafika, animace, hezčí Cate, hudba, RPG prvky

Proti: respawn!, občasné bloudění

+34